Odpověď na otázku a ještě něco velmi důležitého

18. července 2018 v 20:10 | Tobiáš Balanda
Tak teď už konečně odpovím, proč Bůh dal Jobovi po utrpení dvakrát víc majetku (zvířat), ale dětí stejně. Nikdo se mi neozval, kdo by to věděl. Proto, že lidé jsou věčné bytosti, ale zvířata nikoli. Proto. Job se určitě již na večnosti setkal i se svými původními dětmi, o které v časnosti přišel. Nemám totiž důvod si myslet, že by Jobovi děti nebyly také Bohu věrné jako Job. Všechny lidi Bohu věrné čeká věčná blaženost, věčná Boží přítomnost. Všechny nevěrné čeká věčné utrpení. Z Božího Slova toto jasně vyplývá. Jinými slovy řečeno: všechny věřící v Krista a v jeho oběť čeká věčná blaženost. Všechny nevěřící čeká věčné utrpení. Také je však pravda, že jsou někteří nebo dokonce mnozí, kteří v nějakém smyslu vyznávají víru v Krista i v jeho oběť, ale vpravdě věřící nejsou. Což dokazují celkem často tím, že oběť Ježíše Krista není dostatečná pro naši záchranu a že je potřeba ještě něco činit. Ano, do tohoto bludu záslužnictví mohou upadnout i vpravdě věřící lidé (třeba Galatší do toho upadli), ale Bůh je dříve nebo později z toho vyvede (jak jsem už psal v nějakém nebo dokonce v nějakých předchozích článcích na tomto blogu). Kdo věří tomu, že je potřeba ještě něco činit pro svou záchranu, tak se sice snaží žít jakože dobře, ale ve skutečnosti je to tak, že má velký problém s hříchem. Prostě zlý strom nemůže nést dobré ovoce, jak sám Pán Ježíš Kristus řekl v kázání na hoře. Také je pravda, že kdokoli, kdo zastává tento názor, že je potřeba ještě pro záchranu něco činit, tak nevěří v dokonalé dílo záchrany (spasení) Pána Ježíše Krista na kříži. To je vlastně cizí evangelium, na které se mimo jiné vztahuje dvojité apoštolské prokletí. Něco takového jsem už psal i v předchozích článcích. Ale věřím, že není na škodu to zopakovat. Je to totiž velmi důležité.
 

Nic není naše zásluha

10. března 2018 v 12:59 | Tobiáš Balanda
Možná, že byste mnozí z vás čekali, že v tomto článku napíšu odpověď, proč dal Bůh Jobovi dvakrát víc majetku, ale dětí nikoli. Ale zatím na tuto otázku odpovídat nebudu (nechám to na později - možná, že se mi ještě někdo ozve, kdo to bude vědět nebo aspoň něco odhadne).
Tento článek je o tom, že nic absolutně nic není žádná absolutně žádná naše zásluha. Ano, je to tak. Žádné naše dobré skutky ani to, že se máme dobře. Nikdo z nás si totiž nezaslouží se mít dobře. Vše je jen Boží milost. Nikdo nemá právo vnímat své dobré skutky jako zásluhu - vždyť i to je jen a pouze Boží milost! Když už se nějaké dobré skutky činí, tak velmi často i věřící dělají tu chybu, že si to připisují za svou vlastní zásluhu - čili jsou na to pyšní a pýcha je hřích. Nikdo z nás by ani tuto chybu dělat neměl. Ani by neměl brát to, že se má dobře jako samozřejmost. Za vše patří chvála Bohu a ne nám! Za všechno bychom měli být Bohu vděční. Ba dokonce i za utrpení. I utrpení bychom měli přijímat z Božích rukou jako to třeba přijal Job. Dokonce i on to přijal i když tomu nerozuměl. V té době podle všeho nebylo známo, že by Bohu věrný člověk trpěl. Dnes máme opravdu daleko větší poznání než v době Jobově. Proto bychom tím spíš měli mimo jiné i utrpení od Boha přijímat a být za to Bohu vděční. Tím však neříkám, že by utrpení nutně muselo přijít. Jestli Bůh chce, tak na nás nějaké utrpení dopustí. Může se jednat o trest, abychom se napravili nebo také nemusí jít o trest. V případě Joba to určitě trest nebyl. Proto i pro nás platí, že na nás Bůh může nějaké utrpení dopustit i když žijeme život Jemu oddaný. Proč? No abychom tu svou věrnost (víru) Bohu ještě víc prohloubili - tak to bylo i u Joba (mimo jiné).

Něco o knize Job a otázka na závěr

3. února 2018 v 21:13 | Tobiáš Balanda
Kniha Job je jednou ze 70-ti knih Bible - Božího Slova. Je to Starozákonní kniha. Je relativně dlouhá. Ale ne zas tak moc. Často se řadí mezi poetické knihy, i když je to vlastně do určité míry příběh. Ale není to jenom příběh. Rozhodně to však příběhem začíná i končí. Pravděpodobně se jedná vůbec o nejstarší knihu Bible (nejstarší v tom smyslu, že byla nejdříve sepsána - i 1.kniha Mojžíšova Genesis byla sepsána podle všeho později i když popisuje mimo jiné i počátek tohoto světa). Tato kniha je z velké části o utrpení věrného Božího služebníka Joba. Ten Job žil velmi dávno, pravděpodobně ještě před Abrahamem. Ale abych šel už k jádru věci, budu z té knihy Job citovat jednak její počátek i její konec, abych zde na jednu záležitost poukázal. Takže nejdřív počátek knihy Job:

"Byl muž v zemi Uz jménem Job, a muž ten byl sprostný a upřímý, boje se Boha, a vystříhaje se zlého. Kterémuž se narodilo sedm synů a tři dcery. A měl dobytka sedm tisíc ovec, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení volů, a pět set oslic, a čeledi služebné velmi mnoho, a byl muž ten vznešebější nade všecky lidi východní."

Teď citaci přerušuji a chtěl bych k tomu něco poznamenat. O všechen tento majetek i o děti Job přišel. Poté dokonce i vážně onemocněl a tou nemocí velmi trpěl. Nebudu to tady už citovat, bylo by to příliš dlouhé. Tím utrpením Job prošel a potom ho Bůh uzdravil a nejen, že mu navrátil veškerý jeho majetek, ale Job měl potom dokonce dvakrát více majetku než předtím. Cituji konec knihy Job:

"A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů a tisíc oslic. Měl také sedm synů a tři dcery, Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuh. Aniž se nacházely ženy (tak) krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. Byl pak živ Job potom sto (a) čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, (až do) čtvrtého pokolení. I umřel Job, stár jsa a pln dnů."

Všimli jste si, že Job měl od Boha ke konci dvakrát více majetku (zvířat), ale dětí měl pořád stejně? A proč myslíte, že to tak bylo? Proč mu Bůh nedal dvakrát více dětí? Já znám na tuto otázku odpověď. Ale docela by mě zajímalo, jestli ji znáte také vy nebo aspoň někdo z vás. Nebo tu odpověď třeba nemusíte znát, ale můžete se nad tímto zamyslet a možná přijít na odpověď.
 


Zdůraznění toho, že oběť Ježíše Krista byla nutná pro záchranu každého člověka

5. září 2017 v 17:09 | Tobiáš Balanda
Ano, oběť Ježíše Krista byla opravdu nutná pro záchranu neboli spásu každého člověka. Jiná možnost prostě nebyla a není. Někdo by třeba mohl říct, že když je Bůh všemohoucí, tak nás může zachránit i jinak, ale to není pravda. Bůh je totiž svatý a spravedlivý a žádný hřích nemůže nechat bez trestu. To opravdu nejde. Proto opravdu nebyla jiná možnost než ta možnost, že Bůh poslal svého jediného Syna Ježíše Krista, aby za každého z nás zemřel na kříži. Ano, hřích je před Bohem opravdu velmi závažný (jak vyplývá z mnohých míst Božího Slova - Bible). A to nejen hřích ve smyslu nějakého konkrétního provinění, ale i ta samotná hříšná přirozenost, kterou má každý člověk od narození (a proto každý hřeší, protože je ve své podstatě hříšný). Proto to opravdu nebylo možné jinak.
Absolutně není možné, aby se člověk nějak sám ze sebe polepšil, posvětil, zdokonalil. A i kdyby to čistě teoreticky možné bylo, tak hřích před Bohem stejně i tak na věky zůstává. Jediná možnost, jak hřích sejmnout, je dokonalé dílo záchrany Božího Syna Ježíše Krista na kříži Golgoty. A jedině tak je možné být hříchu zbaven, když člověk uvěří v Ježíše Krista jakožto v Božího Syna a že i za něho zemřel.

Nemít hodně peněz? To má přece řadu výhod!

19. března 2017 v 11:11 | Tobiáš Balanda
Tento článek bude o tom, že nemít hodně peněz má celou řadu výhod. To jsem si hlavně v poslední době uvědomil, ale vlastně tak trochu jsem si to uvědomil už dřív. Jednak platí takový všeobecný Boží princip, že čím větší dar, tím větší zodpovědnost za ten dar a tak to platí úplně všeobecně. Ať se jedná o duchovní dar či časný dar či zkrátka jakýkoli dar od Boha. Od Boha je každý dar. Ale jestli ten dar je menší, tak člověk aspoň není vázán takovou odpovědností za ten dar, což znamená, že se člověk nemusí tolik starat o to, jak s tím darem naloží; konkrétně v tomto případě se člověk nemusí tolik starat, jak s těmi nemnoha penězi naloží - to je přece určitá výhoda. Abych to nějak lépe vysvětlil, tak toho, kdo nemá moc peněz, tak pro něho vpodstatě ani nemusí být provinění, když někomu chudému nedá, protože na to nemá; kdežto ten, kdo je bohatý, tak má na to, aby dal chudému a tak se zcela jistě proviní, když nic nedá. Tak to je jedna výhoda toho "nemít hodně peněz." Další výhoda je, že nehrozí nebo aspoň tolik nehrozí, že by člověk s nemnoha penězi žil nějak moc rozmařile, protože v podstatě nemá co utrácet nebo aspoň nemá toho tak moc, co utrácet. Tak to by byla druhá výhoda. Pojďme na třetí výhodu. To je to, že aspoň o věřících lidech se dá říct, že se u nich může víc projevit Boží moc, jak také v Bibli - Božím Slově čteme, že "Boží moc se projevuje ve slabosti". To se dá pochopit třeba tak, že věřící člověk se může o to víc radovat z daru věčného života, že prostě nehrozí, že by přilnul k milování peněz nebo to aspoň tolik nehrozí a že je na té radosti spíš poznat, že je to radost nepodmíněná vnějšími okolnostmi. Čtvrtá výhoda je to, že když člověk o těch nemnoho peněz přijde, tak to aspoň není takový pád. A proto se z toho spíš nezhroutí než nějaký boháč, který přijde o mnohem víc, když přijde o všechny své peníze. To by snad zatím stačilo. Čtyři výhody přece není málo nebo snad ano?

Obecenství s Bohem je víc než časná práce

12. listopadu 2016 v 10:23 | Tobiáš Balanda
Tento článek bude o tom (jak už říká nadpis), že obecenství s Bohem je víc než časná práce. Což je patrné například z tohoto místa v Božím Slově: "A když šli, stalo se, že vešel do jedné vesnice a jistá žena jménem Marta ho přijala do svého domu. Ta měla sestru jménem Marie, která si sedla u Ježíšových nohou a poslouchala jeho slova. Ale Marta byla zaneprázděna /nebo: rozptýlena/ množstvím služby. Ta přistoupila a řekla: "Pane, tebe nezajímá, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Proto jí řekni, ať mi pomůže." Ježíš jí tedy odpověděl: "Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. (Jen) jedno je však potřeba. A marie si vybrala dobrou část, která jí nebude odňata" (Lukášovo evangelium kapitola 10. verše 38 až 42). Ano, je to opravdu tak. Obecenství s Bohem, když člověk poslouchá jeho slova a také se modlí k Němu, tak to je rozhodně víc než jakákoli práce v časnosti. Někdo by třeba řekl, že jsou některá místa v Božím Slově, o kterých neví, jak by je aplikoval do praktického života a tak se jimi nebude zabývat. A to je ale úplně špatně. Proč? Protože my máme bez výhrad přijímat Boží Slolo a podrobovat se mu ve víře. Na druhou stranu časná práce je sama o sobě taky dobrá věc a zase by bylo nebo je špatně, když by někdo jen četl Boží slovo a modlil se a vůbec nijak by v časnosti nepracoval. Může být třeba i nějaká duchovní práce bez živého niterného obecenství s Bohem, prostě bez důvěrného vztahu s Bohem. I to je možné. To je třeba někdo, kdo hodně káže, ale přitom jeho srdce není u toho, co káže. Anebo dokonce káže úplné bludy. Nebo třeba někdo káže evangelium, ale přitom jeho život je zlý. A v případě, když někdo nežije a nemá ten důvěrný vztah s Bohem, tak je rozhodně lepší, aby ani neříkal ostatním těm nevěřícím, že je věřící. Prostě důvěrný vztah s Bohem je nade všechno ostatní na tomto světě, nic lepšího nikdo už nemůže mít. A od toho se pak odvíjí duchovní služba. Teď bych se ještě vrátil k tomu (jak jsem už výše psal), že na druhou stranu je zase zlé, když někdo sice žije s Bohem, ale vůbec žádnou práci v časnosti nedělá. Boží Slovo nás na poměrně dosti místech vyzývá k tomu, abychom pracovali rukama. Třeba na tomto místě (je to 2. list apoštola Pavla Tesalonickým 3,10-12: "Když jsme (ještě) byli u vás, přikazovali jsme vám přece toto: Nechce-li někdo pracovat, ať také nejí! Slyšíme totiž, (že) se někteří mezi vámi chovají neukázněně: vůbec nepracují, ale (zato) jsou všeteční. Takovým tedy přikazujeme a vyzýváme (je) skrze našeho Pána Ježíše Krista, aby pokojně pracovali a jedli svůj vlastní chléb." Vlastně tady zrovna nečteme, že máme pracovat rukama, ale třeba v 1. listu apoštola Pavla Tesalonickým 4,9-12: "O bratrské lásce vám pak není potřeba (nic) psát - jste přece sami vyučováni Bohem, abyste milovali jedni druhé, a vskutku tak činíte všem bratrům po celé Makedonii. Vyzýváme vás však, abyste se (v tom ještě) více rozhojňovali, snažili se být pokojní, starali se o své věci a pracovali vlastníma rukama, jak jsme vám přikázali, abyste před těmi, kdo jsou venku, chodili počestně a neměli žádný nedostatek." Tak by snad zatím stačilo.

Pokoj z Božího Slova

1. srpna 2016 v 22:16 | Tobiáš Balanda
Když čtu Bibli - Boží Slovo nebo také když se modlím, tak prožívám pokoj. Takový pokoj, který je hluboký. Je to něco velmi příjemného. Věřím, že je to pokoj, který tento svět nezná. Ten pokoj bych pochopitelně neprožíval, kdybych tím Božím Slovem nežil. Vím, že je pravda třeba i to, že při fyzické námaze člověk vyplavuje endorfiny a to také dělá člověku dobře - to je snad ten hlavní důvod, proč dnes hodně lidí třeba běhá venku. Ale to není vůbec nic proti tomu pokoji z Božího Slova. Prožívat to - tak to bych přál každému. Ale věřím, že to ještě není opravdu vůbec nic proti tomu, co každého věřícího ještě čeká! Ta věčná blaženost v nebi v té věčné Boží přítomnosti! Stejně tak jakékoli utrpení a jakkoli velké třeba i to největší na tomto světě není ještě vůbec ničím proti tomu utrpení ve věčném odloučení od Boha v ohnivém jezeře! A to čeká každého nevěřícího, každého, kdo nevěří v Ježíše Krista jako ve svého Spasitele. Prostě to čeká každého, kdo nepřijal záchranu od Boha, která je jedině v Kristu a v jeho oběti.

Učím se anglicky, ale ...

28. července 2016 v 18:40 | Tobiáš Balanda
Teď napíšu článek převážně o sobě. Anebo v podstatě jenom o sobě. Učím se anglicky, ale ... Tak jsem tento článek nadepsal. Takže k věci: Učím se anglicky, ale dělá mi velký nebo dost nebo docela dost velký problém se soustředit na rychle mluvené slovo v angličtině. Někdy mi dělá problém se soustředit na rychle mluvené slovo v češtině (když lidé mluví třeba ve zprávách v televizi - to mi vlastně dělalo hodně velký problém v dětství, dnes už to je lepší, ale stále mi to poněkud problém dělá). Takže když mi někdy dělá problém se soustředit na rychle mluvené slovo v mém rodném jazyce, což je čeština, tak jak to asi musí vypadat s rychle mluveným slovem v angličtině? To jsem často v koncích. Proto mi dělá většinou nebo hodně často se soustředit na ne zas tak rychle mluvené slovo v angličtině. V podstatě, abych porozuměl, tak musí ten, kdo ke mně mluví, mluvit hodně nebo dost pomalu a také je v podstatě nutné, aby opakoval, co říká, aby to zopakoval minimálně ještě jednou. To vyžaduje ale hodně trpělivosti, a zdaleka ne každý tolik trpělivosti má. Takže co z tohoto vyplývá? Vyplývá z tohoto, že je pro mě beznadějné, abych se naučil dobře anglicky.
Další věc je, že zdaleka neznám všechna anglická slova, ale to bych se ještě naučit mohl. Také neznám všechnu gramatiku, ale to bych se také naučit mohl. To by ještě šlo. Ano, psanému slovu bych rozhodně spíš měl šanci porozumět než mluvenému. Ale zatím mi ani to moc nejde (když třeba čtu nějaké anglické články na internetu, tak jen velmi málo rozumím).
A ještě jedna věc. Co se týče mého vyjadřování v angličtině, tak to je snad vůbec nejhorší. Často se velmi těžko vyjadřuji v češtině, natož v angličtině. I když někdy to trochu jde, to ano, ale jen málo.

Existuje nějaká psychická porucha projevující se laskavostí?

26. května 2016 v 18:42 | Tobiáš Balanda
Už jsem se ptal několika lidí na tuto věc: Existuje nějaká psychická porucha projevující se laskavostí? A ptám se teď také vás. Co myslíte? Ano nebo ne? Zajímají mě vaše názory ohledně této věci.

Citace písně číslo 36 ze zpěvníku "Píseň nového života"

20. dubna 2016 v 18:59 | Tobiáš Balanda
Teď bych citoval píseň číslo 36 ze zpěvníku "Píseň nového života". To je ten zpěvík, z kterého i já i my všichni v našem křesťanském sboru zpíváme. My nejsme pěvecký sbor, to ne, ale také tam v tom našem křesťanském sboru zpíváme mimo jiné.
Já vlastně nejsem autorem té písně, kterou teď budu citovat, ale jsem autorem tohoto článku, v kterém ji cituji. A ta píseň zní (přesněji psáno její slova zní) takto:

1. Doba milosti mine v krátkosti. Dnes chce Ježíš spasit tebe, zbavit hříchu, dáti nebe. Božích slov to hlas: Dnes je spásy čas.

2. Bez odpuštění nemáš spasení. SLOVO, které z kříže říká: "Otče, odpusť!" se tě týká - není spravedliv, kdo je bez Něj živ.

3. Běda ztraceným, neobráceným! Věčně bude v odsouzení, kdo nedošel odpuštění. Jen Kristova krev ztiší Boží hněv.

4. Poradit si dej, pomoc vyhledej! I v tom, co tě k smrti tíží, Boží láska k tobě vzhlíží: Chce tě synem mít. Vše ti odpustit.

K této písni ještě cituji takový krátký proslov, který je v tom zpěvníku také:

"Pravdivá zpráva o Boží lásce v Kristu se ti může zdát nevěrohodnou; nebo jsi překvapen tím, že se k mnohým vůbec nedostává. Příčina toho tkví také v tisíciletém díle podvodu a lži nepřítele Božího a lidského, Satana. Pýchou se člověk odcizil Bohu, vzpourou a zkažeností oslepl pro duchovní skutečnosti a ztratil schopnost správného úsudku o své situaci a potřebách. Odtud tedy ta mnohotvárná změť představ a tužeb lidí.
Nejpřednější věcí Božího slova je pravda. Setkání s ní nijak nepodporuje člověkovo sebevědomí, ale oslňuje a jako blesk sráží k zemi poznáním Boží svatosti a spravedlnosti i vlastní bídy a ztracenosti. Prosvítí i tvůj život a odhalí nádor vin. Duch Boží i církev za tebe prosí a lká, aby ti byly otevřeny oči mysli k poznání pravdy a abys těsnou branou vstoupil na úzkou cestu k životu. Pán Ježíš Kristus je ta CESTA, PRAVDA I ŽIVOT. Pojď k Němu!"

Kam dál