Tobiáš a jeho víra na Blog.cz

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 17. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tehdy řekl učedníkům: "Není možné, aby pohoršení nepřišla, ale běda (tomu), skrze koho přicházejí. Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: 'Je mi to líto,' odpustíš mu." Tehdy řekli apoštolové Pánu: "Přidej nám víry." Ale Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: 'Vykořeň se a přesaď se do moře!' a poslechla by vás." "A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase řekne mu, hned když se vrátí z pole: 'Pojď a posaď se za stůl'? Neřekne mu snad spíše: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty'? Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi. Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: 'Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.'" Stalo se pak, že cestou do Jeruzaléma procházel Samařím a Galilejí. A když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů. Ti zůstali stát opodál, pozdvihli hlas a řekli: "Ježíši, mistře, smiluj se nad námi!" A když (je) spatřil, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím." A když šli, stalo se, (že) byli očištěni. Když pak jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě oslavoval Boha. Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš pak odpověděl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde (je) tedy těch devět? Nenašel se (z nich nikdo), aby se vrátil a vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?" A řekl mu: "Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila." Když se ho pak farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: "Boží království nepřijde viditelně. Neřeknou: 'Hle, (je) zde' anebo 'Hle, (je) tam.' Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi." Učedníkům pak řekl: "Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů SYna člověka, ale neuvidíte. Tehdy vám řeknou: 'Hle, (je) zde' anebo 'Hle,(je) tam.' Neodcházejte ani (je) nenásledujte, neboť jako blesk, který se zablýskne z jedné (krajiny) pod nebem, září až do druhé (krajiny) pod nebem, tak bude i Syn člověka ve svém dni. Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen. A jak bylo za dnů Noéma, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy, a přišla potopa a všechny zahubila. Také podobně, jako bylo za dnů Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli, ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebo oheň se sírou a všechny zahubil. Právě tak bude v ten den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral, a podobně, kdo na poli, ať se nevrací zpět. Pamatujte na LOtovu ženu. Kdokoli by si chtěl zachránit duši, (ten) ji ztratí, a kdokoli by ji ztratil, (ten) ji obživí. Říkám vám: v tu noc budou dva na jednom loži, jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata a druhá zanechána. Dva budou na poli, jeden bude vzat a druhý zanechán." Odpověděli mu: "Kde, Pane?" Ale on jim řekl: "Kde (bude) tělo, tam se shromáždí orli.""

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 20. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Řekni synům Izraele: Kdokoli, ať už Izraelita nebo přistěhovalec žijící v Izraeli, by daroval své dítě Molochovi, musí zemřít. Prostý lid jej ukamenuje. Já sám se postavím proti takovému člověku a vyvrhnu jej z jeho lidu. Když daroval své dítě Molochovi, poskvrnil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno! Zavře-li prostý lid oči nad člověkem, který daroval své dítě Molochovi, a neusmrtí ho, já sám se postavím proti takovému člověku i proti jeho rodině. Jeho i všechny, kdo jej v tom smilstvu následovali a smilnili s Molochem, vyvrhnu z jejich lidu. Kdo by se obrátil k vyvolávačům duchů a věštkyním, aby je následoval v jejich smilstvu, postavím se proti němu a vyvrhnu jej z jeho lidu. Proto se posvěťte a buďte svatí - vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! Zachovávejte má pravidla a plňte je. Já jsem Hospodin, váš Posvětitel. Kdokoli by zlořečil svému otci nebo matce, musí zemřít. Zlořečil svému otci a matce - jeho krev ať padne na něj! Kdokoli by zcizoložil s manželkou svého bližního, musí zemřít - jak cizoložník, tak cizoložnice. Kdokoli by spal s manželkou svého otce, zostudil svého otce. Oba musejí zemřít - jejich krev ať padne na ně! Kdokoli by spal se svou snachou, oba musí zemřít. Spáchali zvrácenost - jejich krev ať padne na ně! Kdokoli by obcoval s mužem jako se ženou, oba spáchali ohavnost. Musejí zemřít - jejich krev ať padne na ně! Kdokoli by si vzal ženu i její matku, je to zvrhlost. Ať ho spolu s nimi upálí - zvrhlost ve svém středu netrpte! Kdokoli by obcoval se zvířetem, musí zemřít. Rovněž to zvíře zabijte. Kdyby žena přistoupila ke zvířeti, aby se s ní pářilo, pak tu ženu i zvíře zabij. Musejí zemřít - jejich krev ať padne na ně! Kdokoli by vzal svou sestru, ať už dceru svého otce nebo své matky, a obcoval s ní a ona s ním, je to hanebnost. Musí být zavrženi před očima svého lidu. Obcoval se svou sestrou - ponese za to vinu. Kdokoli by spal se ženou při jejím krvácení a obcoval by s ní, takový obnažil její krvácení a ona to dovolila. Oba ať jsou vyvrženi ze svého lidu. Neobcuj se sestrou své matky nebo otce. Takový zostudil svou pokrevní příbuznou - oba ponesou svou vinu. Kdokoli by spal se svou tetou, zostudil svého strýce. Oba ponesou svůj hřích - zemřou bezdětní. Kdokoli by si vzal manželku svého bratra, je to nepřístojnost. Zostudil svého bratra - budou bezdětní. Zachovávejte všechna má pravidla a zákony. Plňte je, aby vás nevyvrhla země, do níž vás uvádím, abyste v ní bydleli. Neřiďte se pravidly národa, který před vámi vyháním, neboť páchali všechny tyto věci, až se mi zhnusili. Vám jsem však řekl: Jejich zem převezmete vy, já sám vám ji dám, abyste ji obsadili - zem oplývající mlékem a medem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás oddělil od národů. Proto rozlišujte mezi čistými a nečistými zvířaty a mezi čistým a nečistým ptactvem. Neposkvrňujte se zvířaty, ptáky nebo jakýmkoli zemským plazem, které jsem oddělil, aby pro vás byli nečistí. Buďte mi svatí, neboť já Hospodin jsem svatý a oddělil jsem vás od národů, abyste byli moji. Kdyby nějaký muž nebo žena byli vyvolávačem duchů nebo věštkyní, musí zemřít. Budou ukamenováni - jejich krev ať padne na ně!""

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 16. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Svým učedníkům pak řekl: "Byl jeden bohatý člově, který měl správce, a ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. Zavolal ho tedy a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství, neboť už nemůžeš být správcem.' Správce si tedy řekl: 'Co budu dělat, když mi můj pán bere správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Vím, co udělám - aby mě (lidé), až budu zbaven správcovství, přijali do svých domů!' Zavolal tedy každého jednotlivého dlužníka svého pána a prvnímu řekl: 'Kolik dlužíš mému pánu?' A on řekl: 'Sto sudů /batů (1 batos = asi 40 l/ oleje.' Řekl mu tedy: 'Vezmi svůj úpis, rychle si sedni a napiš padesát.' Potom řekl druhému: 'A kolik dlužíš ty?' A on řekl: 'Sto měr /korů (1 koros = asi 400 l/ pšenice.' Řekl mu tedy: 'Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.' A ten pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal rozumně. Synové tohoto světa jsou totiž ve svém pokolení rozumnější než synové světla. A já vám říkám: Udělejte si přátele nepravým mamonem, aby vás, až skonáte, přijali do věčných příbytků. Kdo (je) věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo (je) nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. Když jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří pravé (bohatství)? A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se (toho) jednoho bude držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." Ale to všechno slyšeli i farizeové, kteří byli milovníci peněz, a vysmívali se mu. Řekl jim tedy: "Vy ze sebe před lidmi děláte spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co (je) u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost. Zákon a proroci až do Jana, od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí. Snadněji však pomine nebe i země, než aby padla jediná čárka ze Zákona. Každý, kdo propustí svou manželku a bere si jinou, cizoloží, a kdo si bere tu, kterou muž propustil, cizoloží." "Byl jeden bohatý člově, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne se skvěle veselil. A byl jeden žebrák, jménem Latar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil být nasycen drobty, které padaly ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. Stalo se pak, žeten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. A boháč zemřel také a byl pohřben. Potom v pekle pozvedl své oči, když byl v mukách, a spatřil z dálky Abrahama a Lazara v jeho náručí. Tehdy ten (boháč) zvolal: 'Otče, Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať smočí konec svého prstu ve vodě a ochladí můj jazyk, protože trpím v tomto plameni!' Abraham však řekl: 'Synu, vzpomeň si, že ty sis ve svém životě vzal své dobré a podobně Lazar zlé. On je tedy teď potěšován, ale ty jsi trápen. A kromě toho všeho je mzi námi a vámi ustanovena veliká propast, aby ti, kdo chtějí překročit odsud k vám nebo se dostat odtamtud k nám, nemohli.' A (on) řekl: 'Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!'ˇAbraham mu řekl: 'Mají Mojžíše a Proroky. Ať poslechnou je.' A on řekl: 'Ne, otče, Abrahame, ale kdyby k nim šel někdo z mrtvých, budou činit pokání.' On mu ale řekl: 'Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Zákon obsahuje (pouhý) stín budoucího dobra, ne samotný obraz skutečností. Proto nemůže týmiž neustále přinášenými každoročními oběťmi nikdy přivést k dokonalosti ty, kdo (s nimi) přicházejí. Cožpak by jinak nepřestaly být obětovány? Ti, kdo konají (tuto) bohoslužbu, by přece již neměli žádné vědomí hříchů, neboť (by) byli jednou (provždy) očištěni. Těmi (oběťmi) se ale hříchy každoročně připomínají, neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstranila hříchy. Proto, když přichází na svět, říká: "Oběť ani dar sis nepřál, ale připravils mi tělo, zápaly ani (oběti) za hřích sis neoblínil. Tehdy jsem řekl: Hle, přišel jsem - (jak) je o mně napsáno v knihách -, abych vykonal tvou vůli, (ó) Bože." Nejprve řekl: "Oběť ani dar, zápaly ani (oběti) za hřích" - jež se obětují podle Zákona - "sis nepřál a neoblíbil," a potom dodal: "Hle, přišel jsem, abych konal tvou vůli, (ó) Bože." (Tak) ruší to první, aby ustanovil druhé. A v této vůli jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni. Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, (při níž) znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou, neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti. Svědčí nám (o tom) i Duch Svatý. Když totiž nejdříve řekl: "Toto (je) smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli," (dodává): "Na jejich hříchy a na jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu." Kde (je) tedy jejich odpuštění, (není) už žádná oběť za hříchy. Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev, tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo. (Máme) také velikého kněze nad Božím domem, a (proto) přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou. Držme se neochvějně vyznání (naší) naděje, neboť Ten, který dal zaslíbení, (je) věrný. Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích, a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a (to) tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. Jestliže totiž poté, co jme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň horlivosti, který má pohltit nepřátele. Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě (výpovědi) dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti? Známe přece Toho, který řekl: "Má (je) pomsta, já odplatím," praví Pán, a znovu: "Pán bude soudit svůj lid." (Je) hrozné upadnout do rukou živého Boha! Připomínejte si tedy dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a podstoupili jste mnohý zápas s utpením, ať už jste byli veřejně vystavováni potupám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž bylo takto nakládáno. Zakusili jste přece spolu se mnou i vězení a s radostí jste přijali uloupení svého majetku s vědomím, že máte pro sebe lepší a trvlé vlastnictví v nebesích. Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Potřebujete totiž vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli zaslíbení. "Vždyť již velmi, velmi zakrátko přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se. Spravedlivý pak bude žít z víry, kdyby však couvl, má duše v něm nenajde zalíbení." My však necouváme k záhubě, ale věříme k získání duše."

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 19. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k celé Izraelské obci: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! Každý mějte v úctě svou matku a svého otce a zachovávejte mé soboty. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Neobracejte se k bůžkům a neodlévejte si sochy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Když budete obětovat pokojnou oběť Hospodinu, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení. Ať je snědeneda v den, kdy ji budete obětovat, a v den následující. Co zbude až do třetího dne, ať je spáleno. Kdyby se jedla i třetího dne, bude to ohavnost, nedojde zalíben. Kdo by ji jedl, ponese vinu, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu. Takový člověk bude vyobcován ze svého lidu. Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo. Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte krást ani lhát ani podvádět svého bližního. Nesmíte v mém jménu křivě přísahat - tak bys znesvětil jméno svého Boha! Já jsem Hospodin. Nesmíš svého bližního utiskovat ani ho vykořisťovat. Mzda najatého dělníka se u tebe nesmí zdržet do rána. Nesmíš nadávat hluchému ani podrážet nohy slepému - boj se svého Boha! Já jsem Hospodin. Nesmíte nikomu křivdit u soudu. Neber ohled na chudého a nestraň bohatému, musíš svého bližního soudit po právu. Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin. Nenos v srdci nenávist ke svému bratru. Svého bližního otevřeně napomeň - jinak jsi jeho spoluviníkem! Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin. Zachovávejte má pravidla. Nedávej spolu pářit dvojí druh dobytka. Neosívej své pole dvojím druhem semene. Nenos roucho z dvojího druhu tkaniny. Kdyby někdo spal s otrokyní určenou pro jiného muže, která však dosud nebyla vyplacena ani propuštěna, bude pokutován. Nezemřou, neboť nebyla svobodná. Dotyčný přinese Hospodinu ke vchodu do Stanu setkávání svou oběť odškodnění - berana odškodnění. Tím beranem pak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli jeho hříchu, aby mu byl hřích, jehož se dopustil, odpuštěn. Až přijdete do své země a zasadíte jakýkoli ovocný strom, nechte na něm jeho ovoce jako neobřízku. Po tři roky pro vás bude nepřijatelné tak jako neobřízka - nesmí se jíst. Čtvrtého roku ať je všechno jeho ovoce posvěceno k oslavě Hospodina, aby vám rozmnožil jeho úrodu. Teprve pátý rok jezte jeho ovoce. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nejezte maso s krví. Nezabývejte se věštěním ani jasnovidectvím. Nezastřihujte si vlasy na skráních a nezkracuj si vousy na bradě. Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin. Nesmíš znesvětit svou dceru tím, že bys ji nechal smilnit - země by jinak propadla smilstvu a naplnila se zvrhlostí! Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin. Neobracejte se k vyvolavačům duchů a věštkyním. Nevyhledávejte je a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Před šedinami povstaň, starci prokaž čest a měj v úctě svého Boha. Já jsem Hospodin. Až s tebou ve tvé zemi bude žít přistěhovalec, nesmíte mu ubližovat. K přistěhovalci mezi vámi se budete chovat jako k vlastnímu. Miluj ho jako sám sebe - vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě! Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nedopouštějte se křivdy při soudu ani při měření, vážení či odměřování. Mějte poctivé váhy, poctivá závaží, poctivou efu a poctivý hin /efa=asi 22l (míra pro sypké materiály), hin=asi 3,6l (míra pro tekutiny)/. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta. Zachovávejte všechna má pravidla a všechny mé zákony plňte. Já jsem Hospodin.""

Docela často slyším různé lidi říkat, že nemáme strašit peklem - místem věčného utrpení, že tím jenom lidi odradíme od víry. Ale já si to rozhodně nemyslím. U mě osobně to bylo tak, že kdybych nebyl varován před peklem, tak bych nikdy neměl důvod přijmout vírou záchranu v Božím Synu Ježíši Kristu. Netvrdím, že tomu tak musí být u každého člověka, který uvěří, ale u mě to tak bylo. (Jak se také můžete dočíst v mém svědectví o tom, jak jak jsem se stal věřícím - viz článek "Evangelium a jak jsem se stal věřícím".) Možná, že bych mohl někdy později sem napsat ještě podrobnější popis svého příběhu, jak jsem uvěřil.

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Také ta první (smlouva) ovšem měla pravidla bohoslužby i svatyni, (ale) pozemskou. Byl totiž zřízen první stánek, v němž (byl) svícen, stůl a chleby předložení, a ten se nazýval svatyně. Za druhou oponou pak (byl) stánek nyzývaný nejsvětější svatyně. K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. Nad ní pak (byli) cherubové (Boží) slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O těchto věcech (však) nyní nelze mluvit dopodrobna. Od doby, kdy to bylo takto zřízeno, vcházejí kněží neustále do prvního stánku a konají bohoslužbu. Do toho druhého však (jen) jednou za rok (vchází) samotný nejvyšší kněz, a (to) ne bez krve, kterou obětuje sám za sebe i za hříchy lidu, (spáchané) v nevědomosti. (Tím) Duch Svatý poukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do svatyně. (Byl) to (jen) náznak pro nynější čas: podle něj se obětují dary a oběti, jež tomu, kdo koná bohoslužbu, nemohou dát dokonale (čisté) svědomí. (Šlo) jen o pokrmy, nápoje, různá omývání a tělesná nařízení, uložená (lidem) jen do času nápravy. Kristus však, (jako) nejvyšší kněz budoucího dobra, přišel skrze větší a dokonalejší stánek, neudělaný rukama, to jest ne (rukama) tohoto stvoření. Když (nám) získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy do nejsvětější svatyně, a (to) ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví. Vždyť jestliže krev býků a kozlů a popel z jalovice, skrápějící poskvrněné, posvěcuje k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha obětoval sám sebe neposkvrněného Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu? A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou povoláni, mohli přijmout zaslíbení věčného dědictví, neboť (již) nastala smrt k vykoupení z přestupků (spáchaných) za první smlouvy. K závěti se totiž musí připojit smrt toho, kdo ji ustanovil. Platná je přece (jen) závěť těch, kdo zemřeli: dokud ten, kdo ji ustanovuje, žije, nemá vůbec žádnou moc. Proto ani ta první (smlouva) nebyla uzavřena bez krve. Když totiž Mojžíš všemu lidu přednesl všechna přikázání podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil jak samotnou knihu, tak i všechen lid se slovy: "Toto (je) krev smlouvy, kterou vám Bůh přikázal." Podobně tou krví také pokropil stánek i všechny nádoby k bohoslužbě. A podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění. Obrazy nebeských věcí tedy (bylo) potřeba očišťovat takto, samy nebeské věci však lepšími oběťmi, než (jsou) tyto. Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama - jež (je) zobrazením té pravé -, ale do samotného nebe, aby se objevil před Boží tváří za nás. Ne proto, aby obětoval sám sebe znovu a znovu, tak jako nejvyšší kněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí kr¨ví - protože (tehdy) by musel od založení světa trpět mnohokrát -, ale nyní na konci věků se ukázal, aby svou obětí odstranil hřích jednou (provždy). A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom (přijde) soud, tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříáchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby (je) spasil."

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 15. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Všichni celníci i hříšníci tedy přicházeli blíž k němu, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci však reptali a říkali: "Tento pžijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim tedy toto podpbenství. Řekl: "Kdo z vás, má-li sto ovcí a ztratil by jednu z nich, nezanechá těch devadesát devět na poušti a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když (ji) najde, s radostí (ji) vezme na ramena, a až přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ovci, která byla ztracená.' Říkám vám, že tak bude v nebi (větší) radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují." "A která žena, když má deset mincí a jednu minci ztratí, nerozsvítí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud (ji) nenajde? A když (ji) najde, svolá přítelkyně a sousedky se slovy: 'Radujte se se mnou, neboť jsem našla minci, kterou jsem ztratila.' Říkám vám, (že) tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání." Tehdy řekl: "Jeden člověk měl dva syny, z nihž mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který (mi) patří.' A tak jim rozdělil (své) jmění. Když pak ten mladší syn po mnoha dnech všechno shromáždil, odešel do daleké země a tam svůj majetek promrhal prostopášným životem. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzí. Šel tedy a přichytil se jednoho občana té země a (ten) ho poslal na svá pole, aby pásl vepře. Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával (ani to). Když však přišel k sobě, řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou! Nejsem už hoden být nazýván tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.' A tak vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě velmi daleko, jeho otec ho spatřil a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho. Ale syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden být nazýván tvým synem.' Otec však řekl svým služebníkům: 'Přineste to první roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy. A přiveďte to tučné tele a zabijte (ho). Jezme a veselme se, neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen.' A začali se veselit. Jeho starší syn však byl na poli, a když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal tedy jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. A ten mu řekl: 'Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, že ho dostal zpět zdravého.' Ale on se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec tedy vyšel a prosil ho. On však otci odpověděl: 'Pohleď, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil (jediný) tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal (ani) kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tento tvůj syn, který prožral tvé jmění s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele!' A on mu řekl: 'Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci jsou tvé. Ale veselit se a radovat bylo potřeba, neboť tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen.'""

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 18. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nechovejte se podle způsobů egyptské země, v níž jste bydleli, nechovejte se ani podle způsobů kanaánské země, do níž vás üvádím, nenásledijte jejich zvyklosti. Chovejte se podle mých zákonů, zachovávejte má pravidla a řiďte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Zachovávejte má pravidla a mé zákony. Ten, kdo je plní, díky nim bude žít. Já jsem Hospodin. Nikdo nesmí pohlavně obcovat s žádnou svou pokrevní příbuznou. Já jsem Hospodin. Nezostuzuj svého otce tím, že bys obcoval se svou matkou. Je to tvá matka, nesmíš s ní obcovat! Neobcuj ani s jinou manželkou svého otce. Zostudil bys tím svého otce! Neobcuj se svcou sestrou. Ať je to dcera tvého otce nebo tvé matky, ať je zplozená ve tvé rodině nebo mimo ni, nesmíš s ní obcovat! Neobcuj se svou vnučkou. Je to dcera tvého syna nebo tvé dcery, nesmíš s ní obcovat. Zostudil bys sám sebe! Neobcuj s dcerou manželky svého otce. Je jako zplozená tvým otcem, je tvojí sestrou, nesmíš s ní obcovat! Neobcuj se setrou svého otce. Je pokrevní příbuznou tvého otce! Neobcuj se setrou své matky. Je přece pokrevní příbuznou tvé matky! Nezostuzuj bratra svého otce tím, že bys obcoval s jeho manželkou. Je to tvá teta! Neobcuj se svou snachou. Je to manželka tvého syna, nesmíš s ní obcovat! Neobcuj s manželkou tvého bratra. Zostudil bys svého bratra! Neobcuj se ženou i s její sestrou. Trápil bys jednu, když bys za jejího života obcoval s tou druhou. Nesmíš pohlavně obcovat se ženou během nečistoty jejího krvácení. Nesmíš obcovat s manželkou svého bližního, a tak se s ní poskvrňovat. Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi - znesvětil bys tak jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. Nesmíš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost! Nesmíš obcovat s žádným zvířetem, a tak se jím poskvrňovat. Ani žena se nepoddá zvířeti, aby se s ní pářilo. Je to zvrácenost! Neposkvrňujte se žádnou z těchto věcí. Tím vším se přece poskvrňují národy, které před vámi vyháním! Sama země se jimi poskvrnila, proto ji potrestám za její hřích a země vyvrhne své obyvatele. Vy však zachovávejte má pravidla a zákony a nedopouštějte se žádné z těchto ohavností - domácí ani host, který žije u vás. Všechny tyto ohavnosti páchali lidé, kteří byli v té zemi před vámi, a tak se země poskvrnila. Pokud tu zem poskvrníte, vyvrhne i vás, tak jako vyvrhla národ, který tam byl před vámi. Kdokoli se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyobcován ze svého lidu. Proto zachovávejte, co jsem vám svěřil, a nechovejte se podle ohavných zvyklostí, jež se dodržovaly před vámi. Neposkrvňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.""

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 8. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Avšak to hlavní na tom, o čem se (tu) mluví, (je, že) máme takového nejvyššího kněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. (On je) služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán a ne člověk. Každý nejvyšší kněz je přece ustanoven, aby obětoval day a oběti, a tak (bylo) potřeba, aby i tento měl co obětovat. Kdyby totiž byl na zemi, nebyl by ani knězem, neboť (zde) jsou kněží, kteří obětují dary podle Zákona. Ti slouží obrazu a stínu nebeských věcí, jak bylo Mojžíšovi od Boha sděleno, když měl dokončit stánek. Řekl (mu) přece: "Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, jenž ti byl ukázán na této hoře." Nyní pak obdržel (o tolik) významnější službu, nakolik je také prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních. Kdyby totiž ta první (smlouva) byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou. Kárá je přece a říká: "Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraelovým a s domem Judovým novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Vždyť oni v této mé smlouvě nezůstali a já jsem o ně přestal dbát, praví Pán. Toto (je) tedy smlouva, kterou po těchto dnech uzavřu s domem Izraelovým, praví Pán: Dám své zákony do jejich mysli a napíši je na jejich srdce, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A nebudou už učit každý svého bližního a každý svého bratra a říkat: 'Poznej Pána!', protože mne všichni budou znát - od nejmenšího až po největšího z nich. Neboť se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy ani na jejich nezákonné činy si již nikdy nevzpomenu." Když (tedy) mluví o nové, prohlašuje tu první (smlouvu) za starou, a to, co stárne a chátrá, je blízké zániku."