Leden 2009

Evangelium a jak jsem se stal věřícím

23. ledna 2009 v 21:36 | Tobiáš Balanda
Jsem věřící křesťan. Stal jsem se věřícím v 18ti letech. Jsem narozený v roce 1984. Uvěřil jsem tak, že jsem si nejdřív uvědomil, že mám ten nejzávažnější hřích, že nevěřím v Ježíše Krista. A věřím tomuto:
Bůh stvořil člověka dokonale. Ale člověk padl do hříchu. Všichni lidé jsou hříšní a pro své hříchy si zasluhují být od Boha navždy zavrženi v ohnivém jezeře. Protože Bůh je svatý a spravedlivý a žádný hřích nemůže tolerovat. Bůh však k lidem mluvit nepřestal to jen ze své nezměrné lásky. Bůh nabízí všem lidem záchranu, kterou učinil takto a je jedině takto možná: Bůh poslal na tento svět Svého jediného Syna Ježíše Krista. On jediný byl člověk bez hříchu. On zemřel za všechny hříchy celého lidtsva na golgotském kříži jako zástupná oběť. Prolil svou svatou krev, která jediná má moc očistit od všech hříchů každého, kdo věří. Bůh Pána Ježíše třetího dne vzkřísil z mrtvých. Ježíš byl již jako vzkříšený Pán po 40 dnů viděn od mnoha svědků. Poté vystoupil zpět na nebesa ke Svému Otci a byl u Něho oslaven. Tím vzkříšením a oslavením Svého Syna Bůh potvrdil jeho oběť jako dokonalou a navždy platnou. Pán Ježíš svou smrtí a svým vzkříšením přemohl hřích. Oběť Pána Ježíše na kříži Golgoty je jediným základem odpuštění hříchů. Každý, kdo uvěří, že Pán Ježíš místo něho zemřel a vstal z mrtvých, obdrží odpuštění všech hříchů a život věčný. Už také nežije jako dřív. A může vědět zcela jistě, že po smrti přijde do nebe do věčné blaženosti. Ale kdo odmítne oběť Pána Ježíše a neuvěří Bohu, bude odsouzen do ohnivého jezera a nebude mít již nikdy možnost záchrany.

A teď o tom, jak jsem se stal věřícím:

Byl jsem od dětství vychováván svými rodiči v křesťanské víře. Zejména svým tátou. Moji rodiče mi povídali o Bohu a jeho věcech a také se mnou navštěvovali křesťanský sbor. Mluvili se mnou o tom, že jsme všichni hříšní a že potřebujeme Boží milost a že Bůh poslal na svět Svého Syna Ježíše Krista, aby nás zachránil. On Ježíš Kristus místo nás zemřel na golgotském kříži a také vstal z mrtvých, aby nám jednou pro vždy mohli být naše hříchy odpuštěny a mohli jsme získat život věčný ve věčné blaženosti v nebi. Pokud však neuvěříme, že Pán Ježíš Kristus i místo nás zemřel, tak na nás naše hříchy stále zůstávají a budeme za ně odsouzeni do ohnivého jezera bez možnosti pozdější záchrany. Byl jsem veden k tomu, abych osobně uvěřil, že Ježíš Kristus zemřel na kříži i za mé hříchy a že byl vzkříšen z mrtvých. Já jsem měl ve svém životě ve svém dětství období, kdy jsem protestoval proti tomu, abychom chodili do toho křesťanského sboru. Vůbec jsem totiž nechápal proč tam chodíme. Vůbec jsem se tam necítil dobře. Když mi bylo 8 let, můj táta, moji rodiče i ostatní si mysleli, že jsem uvěřil, protože jsem řekl, že věřím. Nebyla to však skutečná víra. Nevím ani proč jsem to tehdy řekl. Moji rodiče a ostatní si snad mohli všimnout, že jsem ve skutečnosti neuvěřil, protože jsem nečetl Bibli, nechodil jsem se zájmem do sboru, neměl jsem ani žádný tah k modlitbě. A také jsem žil stále v různých hříších, bez pravé radosti, pokoje. Jak tak plynul čas, tak jsem říkal před svými rodiči, že věřím v Pána Ježe Krista a že On za mě zemřel a vstal z mrtvých, ale to jen proto, abych před těmi svými rodiči nevypadal blbě. Jak tak plynul čas, měl jsem občas ve svém životě chvíle, kdy jsem se trápil tím, že nevěřím a jestli neuvěřím, tak budu odsouzen do ohnivého jezera. Ale po nějaké době to zase pominulo a bylo mi zas vše jedno. Věřím, že tyto chvíle byly chvíle, kdy na mě Bůh působil a obviňoval mě z toho, že nevěřím v Ježíše Krista, jak je také v Písmu svatém v Bibli napsáno. Když mi bylo 14 let, tak mi můj táta vyprávěl o hrozných budoucích událostech, které postihnou všechny nevěřící a to mě velmi děsilo. Uslyšel jsem o tom tehdy poprvé a to mě velmi znepokojovalo. Ale já jsem si přesto řekl, že je snad času ještě dost a že můžu klidně ještě nevěřit. Později mě však znepokojovali jiné věci a usvědčovali mě z toho, že nevěřím a jestli neuvěřím, tak budu napospas strašným hrůzám. Později jsem onemocněl a dostal jsem se i do tělesné krize. Ta nemoc a krize mě přivedla ještě blíž k tomu, že jsem začal se ještě víc o Boha a jeho věci zajímat a volat k Němu. Postupně jsem si uvědomoval, že jsem před Bohem velký hříšník, že jsem se v životě mnohokrát vůči Bohu provinil a On (Bůh) mi učinil tolik dobrého, co jsem si já vůbec nezasloužil. Bylo mi moc líto, že jsem se mnohokrát v životě vůči Bohu nesmírně provinil a že jsem před Bohem velký hříšník. A tak mě Bůh skrze to přivedl k tomu, abych uvěřil, že Ježíš Kristus i místo mě zemřel a že vstal z mrtvých. Když jsem v to uvěřil, měl jsem již jistotu, že jsou mi jednou pro vždy všechny hříchy odpuštěny a že je mi darován věčný život a že přijdu do nebe, kde již nebude žádná porušenost. Od té doby jsem začal s velkou horlivostí číst Boží Slovo - Bibli. Také jsem s velkým zaujetím začal navštěvovat ten křesťanský sbor, kam se mnou od malička moji rodiče chodili. Také jsem prožíval velkou radost ze spasení a velmi rád jsem si povídal o Božích věcech se svým tátou a s ostatními věřícimi s našeho sboru i s jinými. Ten sbor dodnes navštěvuji. Má internetovou adresu www.sporilov.org.