Duben 2010

3. kapitola Bible

29. dubna 2010 v 21:10 | Tobiáš Balanda
Minule jsem citoval 2. kapitolu Bible z ekumenického překladu. Dnes cituji 3. kapitolu:

"Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: "Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli."" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom (s plody) dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on (též) jedl. Oběma se itevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přep¨ásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jksem ti zakázal jíst?" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mě stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, (vyvržen) ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta, po celý svůj život z ní jhísti budeš v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkpu všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedů a byl živ navěky." Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady (v) Edenu, aby obdělval zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady (v) Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života."

2. kapitola Bible

25. dubna 2010 v 10:37 | Tobiáš Balanda
"Tak byla dokončena nebesa i země se všemï svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal, sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, (s plody) dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. Jméno prvního je Píšon, ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, a zlato té země je skvělé, je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. Jméno druhé řeky je Gíchón, ta obtéká celou zemi Kúš. Jméno třetí řeky je Chidekel, ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby jí obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." Proto opustí muž otce svého i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se."

Z 2. knihy Mojžíšovy první dvě kapitoly

22. dubna 2010 v 23:10 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Božího Slova z ekumenického překladu z 2. knihy Mojžíšovy první  dvě kapitoly:

"Toto jsou jména synů Jákobových, kteří přišli do Egypta s Jákobem, každý přišel se svou rodinou: Ruben, Šimeón, Léví a Juda, Isachar, Zabulón a Benjamín, Dan a Neftalí, Gád a Ašer. Všech, kdo vzešli z Jákobových beder, bylo sedmdesát. Josef už byl v Egyptě. Potom zemřel Josef a všichni jeho bratři i celé to pokolení. Ale Izraelci se rozplodili, až se (to) jimi hemžilo, převelice se rozmnožili a byli velice zdatní, byla jich plná země. V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl. Ten řekl svému lidu: "Hle, Izraelský lid je početnější a zdatnější než my. Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země." Ustanovili tedy nad ním dráby, aby jej ujařmovali robotou. Musel stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a Raamses. Avšak jakkoli jej ujařmovali, množil se a rozmáhal dále, takže měli z Izraelců hrůzu. Proto (začali) Egypťané Izraelce surově zotročovat. Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim (ještě ztěžovali) surovostí. Egyptský král poručil hebrejským porodním babám, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa: "Když budete pomáhat hebrejkám při porodu a při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte jej, bude-li to dcera, ať si je naživu." Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem Egyptského krále se neřídili. Nechávali hochy naživu. Egyptský král si porodní báby předvolal a řekl jim: "Co to děláte, že necháváte hochy naživu?" Porodní báby faraonovi odvětili: "Hebrejky nejsou jako ženy egyptské, jsou (plné) života. Porodí dříve, než k nim porodní bába přijde." Bůh pak těm porodním bábám prokazoval dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. Protože se porodní báby bály Boha, požehnal jejich domům. Ale farao všemu svému lidu rozkázal: "Každého syna, který se (jim) narodí, hoďte do Nilu, každou dceru nechte naživu." Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce. Ale déle už ho ukrývat nemohla. Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ni dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co se s ním stane. Tu sestoupila faraonova dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se procházeli podél Nilu. Vtom uviděla v rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby ji přinesla. Otevřela (ji) a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: "Je z hebrejských dětí." Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: "Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?" Faraónova dcera jí řekla: "Jdi!" Děvče tedy šlo a zavolalo matku dítěte. Faraonova dcera jí poručila: "Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti zaplatím." Žena vzala dítě a odkojila je. Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: "Vždyť jsem ho vytáhla z vody." V oněch dnech, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým bratřím a viděl jejich robotu. Spatřil nějakého Egypťana, jak ubíjí Hebreje, jednoho z jeho bratří. Rozhlédl se na všechny strany, a když viděl, že (tam) nikdo není, ubil Egypťana a zahrabal do písku. Když vyšel druhého dne, spatřil dva Hebreje, jak se rvali. Řekl tomu, který nebyl v právu: "Proč (chceš) ubít svého druha?" Ohradil se: "Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?" Mojžíš se ulekl a řekl si: "Jistě se o věci (už) ví!" Farao o tom (vskutku) uslyšel a chtěl dát Mojžíše zavraždit. Ale Mojžíš před Faraonem uprchl a usadil se v midjánské zemi, posadil se u studny. Midjánský kněz měl sedm dcer. Ty přišly, vážily vodu a plnili žlaby, aby napojili stádo svého otce. Tu přišli pastýři a odháněli je. Ale Mojžíš vstal, ochránil je a napojil jejich stádo. Když přišli ke svému otci Reúelovi, zeptal se: "Jak to, že jste dnes přišli tak brzo?" Odpověděly: "Nějaký Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Také nám ochotně navážl vodu a napojil stádo." (Reúel se) zeptal svých dcer: "Kde je? Proč jste tam toho muže nechaly? Zavolejte ho, ať pojí chléb!" Mojžíš se rozhodl, že u toho muže zůstane, a on mu dal svou dceru Siporu (za manželku). Ta porodila syna a (Mojžíš) mu dal jméno Geršom (to je Hostem-tam). Řekl: "Byl jsem hostem v cizí zemi." Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině (dál). Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu. Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se (k nim) přiznal."

Z Jakubova listu 1. kapitola

19. dubna 2010 v 20:26 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval zase z Božího Slova z Jakubova listu 1. kapitolu opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení (rozptýlených) v diaspoře. Považujte (to) jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek, víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek. Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať (ji) žádá od Boha, který štědře dává všem a (nic) nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať se takový člověk nedomnívá, žë od Pána něco dostane, (takový) muž má rozdvojenou mysl a (je) nestálý na všech svých cestách. Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy. Když vyjde slunce, (svým) žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při (všem) svém počínání. Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až se osvědčí, dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám (také) nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí. Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, porodí smrt. Nemylte se, moji milovaní bratři! Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není (žádná) proměna a ani stín posunu. (On) nás zplodil slovem pravdy, neboť se (tak) rozhodl, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření. Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, (ale) pomalý k mluvení, pomalý k hněvu, neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí. Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Buďte však vykonavatelé slova a nejen (jeho) posluchači, kteří klamou sami sebe. Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne (jeho) vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle, podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává (v něm) - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá. Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a (přitom) nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství (je) marné. Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa."

Z 1. Listu Janova 1. kapitola a první dva verše z 2. kapitoly

18. dubna 2010 v 10:24 | Tobiáš Balanda
Teď bych citoval 1. kapitolu a dva první verše z 2. kapitoly 1. Listu Janova z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, co jsme spatřili a (čeho) se ruce naše dotýkaly: o Slovu života. Ten život byl zjeven a (my) jsme viděli a svědčíme a oznamujeme vám ten věčný život, který byl u Otce a byl nám zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, (to) vám oznamujeme, abyste i vy měli společenství s námi, a naše společenství (je) s Otcem i s jeho Synem Ježíšem Kristem. A toto vám píšeme, aby vaše radost byla úplná. To je pak to poselství, které jsme slyšeli od něho a oznamujeme vám, že Bůh je světlo a není v něm žádná tma. Řekneme-li, že s ním máme společenství, a chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Chodíme-li však ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu. Řekneme-li, že (žádný) hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Vyznáváme-li však své hříchy, (Bůh) je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti. Řekneme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není. Synáčkové moji, toto vám píši, abyste nezhřešili. A kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, (toho) Spravedlivého. A on je (oběť) slitování za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět."

Z písně Šalomounovy 1. a 2. kapitola

16. dubna 2010 v 16:52 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Bible - Božího Slova z ekumenického překladu z Písně Šalomounhovy první dvě kapitoly:

"Nejkrásnější z písní Šalomounových. Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno. Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují. Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání (opojnější) než víno. Právem tě (všichni) milují. Černá jsem, a (přece) půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. Nehleďte na mne, že jsem až do černa opálená, že mě (tak) ožehlo slunce. (To) synové mé matky se proti mě rozohnili: uložili mě vinice hlídat, neuhlídala jsem (však) vinici vlastní. Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat (stáda) za poledne! Proč musím být jako zahalená (poběhlice) při stádech tvých druhů? "Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib." Ke klisně vozu faraonova jsem tě připodobnil, má přítelkyně. Půvabné jsou tvé tváře přívěsky (ozdobené), tvé hrdlo (ovinuté) šňůrou perel. Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem. Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni. Voničkou myrhy je pro mě můj milý, spočívá na mých prsou. Hroznem henny je pro mne můj milý v égenských vinicích. Jak jsi krásná přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice. Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko (samá) zeleň. Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové. Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách. Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami. Jako jabloň mezi lsními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech. On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska. Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou. Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá. Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama. Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím. Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Hle, zima pominula, lijavice přešly, jsou tytam. Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat (révu), hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň přítelkyně má, krásko má, a pojď!" Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář! "Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!" Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích. Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách."

Co není egoismus

13. dubna 2010 v 11:00 | Tobiáš Balanda
Cítím potřebu jednu věc připomenout.
Každý musí uvěřit, že Ježíš Kristus Boží Syn zemřel na golgotském kříži i místo něho i za jeho hříchy, aby byl navždy zachráněn od moci hříchu. To není egoismus. Záchrana se přeje každému, Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži za všechny lidi, ale každý to musí přijmout, že i za něho osobně Pán Ježíš Kristus zaplatil svou obětí a svou drahou prolitou krví.
Každý, kdo věří, že Pán Ježíš Kristus Boží Syn vstal z mrtvých, je zachráněn a má věčný život.

1. kapitola Bible

12. dubna 2010 v 23:06 | Tobiáš Balanda
Cituji opět z Bible - Božího Slova tentokrát z ekumenického překladu z 1. knihy Mojžíšovy (Genesis) 1. kapitolu:

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, (a) ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak. Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí. I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci, (učinil) i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci, létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!" I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžili vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. A Bůh jim pžehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi." Byl večer a bylo jitro, den pátý. I řekl Bůh: "vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl našim obrazem podle naší podoby. Ať (lidé) panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, (jako) muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý."

Z Pavlova listu Galatským

10. dubna 2010 v 20:14 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Božího Slova z Pavlova listu Galatským 2. kapitoly verše 20-21:

"Jsem ukřižován s Kristem, žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A (život), který nyní žiji v těle, žiji ve víře (v) Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne. Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost (přichází) skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo."

Z listu apoštola Pavla Římanům

10. dubna 2010 v 11:49 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001 z listu apoštola Pavla Římanům 3. kapitolu, verše 19-26:

"Víme pak, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla zacpána všechna ústa a aby všechen svět byl vinen před Bohem. Na základě skutků Zákona totiž nebude v jeho očích ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon (přichází) poznání hříchu. Nyní je však bez Zákona zjevena Boží spravedlnost, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, totiž Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista ke všem a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu, neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou (však) zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení, které (je) v Kristu Ježíši, jehož Bůh určil za nástroj smíření skrze víru v jeho krev, aby prokázal svou spravedlnost, (neboť) Bůh ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby prokázal svou spravedlnost v nynějším čase, aby byl spravedlivým a ospravedlňujícím toho, kdo (je) z Ježíšovy víry."

První dvě kapitoly ze Skutků apoštolských

9. dubna 2010 v 10:21 | Tobiáš Balanda
První zprávu jsem zajisté sepsal, ó Teofile, o všech věcech, které Ježíš začal dělat i učit až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha svatého dal přikázání apoštolům, které vyvolil. Těm také po svém utrpení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. A když (je) shromáždil, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale aby očekávali Otcovo zaslíbení, "které jste", (jak řekl), slyšeli ode mne, neboť Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým po těchto nemnoha dnech." Když se tedy spolu sešli, zeptali se ho: "Pane, obnovíš pro Izrael království v tomto čase?" (On) jim však řekl: "Není vaše věc znát časy nebo doby, které Otec uložil ve své moci, ale přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku i (v) Samaří a až do posledních (končin) země." A když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen (vzhůru a) oblak jim ho vzal z očí. Když se pak (za ním) upřeně dívali, jak odchází do nebem hle, postavili se k nim dva muži v bílém rouchu, kteří (jim) řekli: "Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde (stejným) způsobem, jak jste ho viděli odcházet do nebe." Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od hory zvané Olivetská, která je blízko Jeruzaléma - ve vzdálenosti (jedné) sobotní cesty. A když vešli, vystoupili do horní místnosti (domu), kde pobývali: Petr, Jakub, Jan a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Zélótes a Juda Jakubův. Ti všichni zůstávali jednomyslně v modlitbě a prosbě se ženami, i (s) Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry. V těch dnech pak povstal uprostřed učedníků Petr (počet lidí byl dohromady asi sto dvacet) a řekl: "Bratři, muselo se naplnit to Písmo, které Davidovými ústy předpověděl Duch svatý o Jidáši, který se stal vůdcem těch, kdo zajali Ježíše. Neboť byl započítán mezi nás a obdržel podíl na této službě." (Ten tedy získal za odměnu (své) nepravosti pole, ale když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. A (to) vešlo ve známost všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce pojmenováno Akeldama, to jest Pole krve.) "V knize Žalmů je přece napsáno: "Jeho příbytek ať zpustne a ať není, kdo by v něm bydlel a: "Jeho pověření ať přijme jiný." Proto musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš přebýval mezi námi, počínaje Janovým křtem až do toho dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, být s námi svědkem jeho vzkříšení." Postavili tedy dva: Josefa zvaného Barsabáš (který měl příjmení Justus) a Matěje. A když se pomodlili, řekli: "Ty, Pane, který znáš všechna srdce, ukaž, kterého jsi vyvolil z těchto dvou, aby obdržel podíl na této službě a apoštolství, od něhož Jidáš odstoupil, aby odešel na své místo." Dali jim tedy losy a los padl na Matěje. A (tak) byl připočten k jedenácti apoštolům. Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě tehdy přebývali Židé, zbožní muži z každého národa pod nebem. A když nastal ten zvuk, sešlo se množství (lidí) a byli zmateni, protože je každý slyšel, jak mluví (jeho) vlastním jazykem. Všichni tedy žasli a v údivu říkali jedni druhým: "Hleďte, copak nejsou ti všichni, kteří (tu) mluví, Galilejci? Jak to, (že) tedy každý slyšíme svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judska i Kapadokie, Pontu a Asie, Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Lybie vedle Kyrény a příchozí z Říma, Židé i proselyté, Kréťané i Arabové - slyšíme je mluvit našimi jazyky o velkých Božích věcech!" A tak všichni žasli a bezradně říjali jeden druhému: "Co má tohle znamenat?" Jiní se ale posmívali a říkali: "Jsou opilí novým vínem!" Petr však spolu s jedenácti povstal, pozvedl svůj hlas a promluvil: "Muži z Judska i všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě, toto ať je vám známo a vyslechněte má slova: Jistěže tito nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je (teprve) třetí denní hodina! Ale toto je to, co bylo předpověděno ústy proroka Joele: "A stane se v posledních dnech, praví Bůh, (že) vyliji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. Také na své služebníky a na své služebnice v těch dnech vyliji ze svého Ducha, a budou prorokovat. A ukážu zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde ten veliký a zjevný Pánův den. A stane se, (že) kdokoli by vzýval jméno Pána, bude spasen."" "Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže, kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal uprostřed vás, jak sami víte, toho jste, vydaného z Božího uloženého rozhodnutí a předzvědění, vzali a zabili ukřižováním skrze ruce bezbožníků. Bůh ho (ale) vzkřísil a zprostil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby ho držela ve své moci. David přece o něm říká: "Viděl jsem Pána vždycky před sebou, neboť je mi po pravici, abych nezakolísal. Proto se mé srdce rozveselilo a můj jazyk zajásal, nadto i mé tělo spočine v naději. Neboť nenecháš mou duši v pekle a svému Svatému nedáš spatřit porušení. Oznámil jsi mi cesty života a svou tváří mě naplníš potěšením." Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne. A poněvadž byl prorok a věděl, že se mu Bůh zavázal přísahou, (že) z plodu jeho beder pozdvihne Krista podle těla a posadí (ho) na jeho trůn, viděl (to) předem a mluvil o Kristově vzkříšení, že jeho duše "nebyla zanechána v pekle" a jeho tělo "nespatřilo porušení". Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen, přijal od Otce zaslíbení Ducha Svatého a vylil to, co nyní vidíte a slyšíte. David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: "Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou." Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh ho učinil Pánem a Kristem - toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali." A když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratři?" Petr jim tedy řekl: "Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého. To zaslíbení totiž (platí) vám i vašim potomkům i všem, kdo (jsou) daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh." Dosvědčoval (to) ještě mnoha jinými slovy a vyzýval (je): "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" Ti, kteří ochotně přijali jeho slova, tedy byli pokřtěni. V ten den se připojilo okolo tří tisíc duší a zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Na každou duši tedy přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení. Všichni věřící pak byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali je všem, jak kdo potřeboval. Každý den také zůstávali jednomyslně v chrámu a po domech lámali chléb a přijímali pokrm s radostí a prostotou srdce, chválili Boha a měli milost u všeho lidu. A Pán deně přidával církvi ty, kteří byli spaseni."

Ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Pána Ježíše Krista podle evangelia svatého Jana

8. dubna 2010 v 23:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval opět z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Jana kapitoly 18-21 o ukřižování Pána Ježíše Krista zase z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Když to Ježíš řekl, vyšel se svými učedníky přes potok Kedron, kde byla zahrada, do které vešel on i jeho učedníci. To místo však znal i Jidáš, jeho zrádce, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. Jidáš tedy vzal oddíl (vojáků) a služebníky od vrchních kněží a farizeů a přišel tam s lucernami a s pochodněmi a se zbraněmi. Ježíš, který věděl všechno, co na něj mělo přijít, tedy vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?" Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Ježíš jim řekl: "Já jsem (to)." A stál (tam) s nimi i Jidáš, jeho zrádce. A jak jim řekl: "Já jsem," ustoupily nazpět a padli na zem. Zeptal se jich tedy znovu: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského." Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že (to) jsem já. Jestliže tedy hledáte mě, nechte tyto, ať odejdou." (Aby se naplnilo slovo, které řekl: "Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.") Tehdy Šimon Petr, který měl meč, ho vytasil, zasáhl služebníka nejvyššího kněze a usekl mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus. Ježíš tedy řekl Petrovi: "Schovej svůj meč do pochvy. Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?" A tak oddíl s velitelem a s židovskými služebníky zajali Ježíše a svázali ho. A přivedli ho nejdříve k Annášovi, byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku nejvyšším knězem. (A Kaifáš byl ten, který Židům poradil, že je užitečné, aby jeden člověk zemřel za lid.) Petr a (ještě) jiný učedník ale šli za Ježíšem. Ten učedník byl známý nejvyššího kněze, a (tak) vešel s Ježíšem do veleknězova dvora. Ale Petr stál venku u dveří. Ten druhý učedník, který byl známý nejvyššího kněze, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra (dovnitř). Ta služka u brány však Petrovy řekla: "Nejsi snad i ty z učedníků toho člověka?" On řekl: "Nejsem." A protože bylo chladno, stáli (tam) otroci a služebníci, kteří rozdělali oheň a ohřívali se. A Petr (tam) byl s nimi, stál a ohříval se. Nejvyšší kněz se tedy Ježíše zeptal na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: "Já jsem mluvil ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámu, kde se Židé vždycky scházejí, a nic jsem nemluvil tajně. Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem k nim mluvil. Hle, ti vědí, co jsem říkal." A když to řekl, jeden ze služebníků, který tam stál, udeřil Ježíše holí se slovy: "Takhle odpovídáš nejvyššímu knězi?" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže jsem mluvil zle, vydej svědectví o zlém, jestliže však dobře, proč mě biješ?" Annáš ho tedy poslal svázaného k nejvyššímu knězi Kaifášovi. Šimon Petr (tam) však (ještě) stál a ohříval se. Řekli mu tedy: "Nejsi snad i ty z jeho učedníků?" On (ho však) zapřel a řekl: "Nejsem." Jeden ze služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterému Petr usekl ucho, řekl: "Copak jsem tě s ním neviděl v zahradě?" Petr (ho) tedy znovu zapřel. A v tom zakokrhal kohout. A tak Ježíše vedli od Kaifáše do (vladařova) paláce, a bylo jitro. Sami však do paláce nevešli, aby se neposkvrnili, aby totiž mohli jíst beránka. Pilát k nim tedy vyšel a řekl: "Jaké obvinění vznášíte proti tomuto člověku?" Odpověděli mu: "Kdyby to nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho." Pilát jim tedy řekl: "Vezměte si ho vy a suďte ho podle svého zákona." Židé mu tedy řekli: "My nemáme dovoleno nikoho zabít." (Aby se naplnilo Ježíšovo slovo, které řekl, když naznačoval, jakou smrtí má zemřít.) Pilát tedy znovu vešel do paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi ten židovský král?" Ježíš mu odpověděl: "Říkáš to sám od sebe, nebo ti (to) o mně řekli jiní?" Pilát odpověděl: "Jsem snad já Žid? Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?" Ježíš odpověděl: "Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Teď ale mé království není odsud." Pilát mu tedy řekl: "Takže jsi král?" Ježíš odpověděl: "Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: "Co je pravda?" A když to řekl, vyšel znovu k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám. Je u vás zvykem, abych vám na velikou noc propustil jednoho (vězně). Chcete tedy, abych vám propustil toho židovského krále?" A všichni znovu vykřikli: "Ne jeho, ale Barabáše!" A ten Barabáš byl zločinec. Tehdy Pilát vzal Ježíše a (nechal ho) zbičovat. Vojáci upletli korunu z trní a nasadili mu (ji) na hlavu. Potom mu oblékli purpurový plášť a říkali: "Buď zdráv, židovský králi!" A tloukli ho holemi. Pilát tedy znovu vyšel ven a řekl jim: "Hle, vyvedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenacházím žádnou vinu." Ježíš tedy vyšel ven. Měl na sobě trnovou korunu a purpurový plášť. (Pilát) jim řekl: "Hleďte, člověk!" A jakmile ho vrchní kněží a (jejich) služebníci uviděli, vykřikli: "Ukřižuj (ho), ukřižuj!" Pilát jim řekl: "Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm (žádnou) vinu nenalézám." Židé mu odpověděli: "My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože se dělal Božím Synem." A když Pilát uslyšel ta slova, bál se (ještě) více. Vešel tedy znovu do paláce a řekl Ježíši: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal odpověď. Pilát mu tedy řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš snad, že mám moc tě ukřižovat a mám moc tě propustit?" Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti (to) nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích." Od té (cvhvíle) ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!" Když tedy Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a posadil se na soudné stolici, na místě zvaném kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha (a byl (den) připravopvání (před) Velikou nocí, okolo šesté hodiny) a řekl Židům: "Hle, váš král." Oni však vykřikli: "Pryč (s ním), pryč! Ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Mám ukřižovat vašeho krále?" Vrchní kněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře!" A tak jim ho vydal k ukřižování. Vzali tedy Ježíše a odvedli (ho). Nesl svůj kříž a vyšel na místo jménem Lebka, hebrejsky nazývané Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné s obou stran a Ježíše uprostřed. Pilát však také napsal nápis a dal (ho) na kříž. Bylo (tam) napsáno: JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. A ten nápis četli mnozí z Židů, neboť to místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města. A bylo (to) napsáno hebrejsky, řecky a latinsky. Židovští vrchní kněží tedy řekli Pilátovi: "Nepiš "Židovský král", ale "on řekl: Jsem židovský král."" Pilát odpověděl: "Napsal jsem, co jsem napsal." Když potom vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a udělali (z nich) čtyři díly, každému vojákovi díl. (Vzali mu) i košili a ta košile byla nesešívaná, odshora utkaná vcelku. Řekli si tedy mezi sebou: "Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude," aby se naplnilo Písmo, které říká: "Rozdělili si mé šaty mezi sebou a o mé roucho házeli los." A tak to ti vojáci udělali. U Ježíšova kříže však stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. Když tedy Ježíš spatřil matku a učedníka, kterého miloval, jak (tam) stojí, řekl své matce: "Ženo, hle, tvůj syn." Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka." A od té chvíle ji ten učedník přijal k sobě. Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: "Žízním." A stála (tam) nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, dali (ji) na (větev) yzopu a podali k jeho ústům. A když Ježíš okusil ten ocet, řekl: "Je dokonáno!" Sklonil hlavu a odevzdal ducha (Otci). A protože byl (den) připravování, požádali Židé Piláta, aby (odsouzeným) byly zlámány nohy a byli sňati, aby těla nezůstala na kříži do soboty (tu sobotu byl totiž velký den). A tak přišli vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, který byl ukřižován s ním. Když ale přišli k Ježíši a uviděli, (že) je již mrtev, nelámali mu nohy, ale jeden z vojáků probodl jeho bok kopím a hned vyšla krev a voda. A ten, který (to) viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy věřili. Neboť toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: "Jeho kost nebude zlomena." A opět jiné Písmo říká: "Pohlédnou na toho, kterého probodli." Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu před Židy) potom poprosil Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. A přišel i Nikodém (který předtím přišel k Ježíši v noci) a nesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho do pláten s těmi vonnými věcmi, jak je u Židů zvykem pochovávat. A na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrda a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. Tam tedy Ježíše pochovali kvůli židovskému (dni) připravování, protože ten hrob byl blízko. Prvního (dne) týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu. Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: "Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili!" Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník, a šli k hrobu. A běželi oba spolu, ale ten druhý učedník Petra předběhl a přišel k hrobu první. A když se naklonil (dovnitř), spatřil ležící plátna, ale nevešel (tam). Tehdy přišel Šimon Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a spatřil položená plátna a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášť svinutou na jednom místě. Potom tedy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil. (Ještě totiž nepochopili Písmo, že (Kristus) musí vstát z mrtvých.) A tak ti učedníci zase odešli k sobě (domů). Ale Marie stála venku u hrobu a plakala. A jak plakala, naklonila se do hrobu a uviděla dva sedící anděly v bílém (rouchu), jednoho u hlavy a druhího u nohou, (tam), kde leželo Ježíšovo tělo. Ti jí řekli: "Ženo, proč pláčeš?" Řekla jim: "Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili." A když to řekla, obrátila se zpátky a spatřila Ježíše, jak (tam) stojí, ale nevěděla, že je to Ježíš. Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?" Ona mu v domnění, že je (to) zahradník, řekla: "Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Ona se obrátila a řekla mu: "Rabboni!" (což znamená Učiteli). Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Ale jdi k mým bratrům a řekni jim: "Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu."" Marie Magdaléna (pak) přišla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a (že) jí řekl tyto věci. A když byl večer téhož dne, toho prvního (dne) týdne, a (tam), kde se učedníci shromáždili, byly zavřené dveře kvůli strachu před ŽIdy, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: "Pokoj vám." A když to řekl, ukázal jim své ruce i bok. A když učedníci uviděli Pána, zaradovali se. Ježíš jim tedy znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mě poslal Otec, i já posílám vás." A když to pověděl, dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny, komukoli (je) zadržíte, (těm) jsou zadrženy." Tomáš zvaný Didymus, jeden z dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána!" ale on jim řekl: "Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nestrčím svůj prst na místo hřebů a (dokud) nevložím svou ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím." A po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel (a dveře byly zavřené) a postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Dej svůj prst sem a pohleď (na) mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož (ji) do mého boku, a nebuď nevěřící, ale věřící." A Tomáš odpověděl slovy: "Můj Pán a můj Bůh!" Ježíš mu řekl: "Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili." Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které nejsou zapsány v této knize. Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu. Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského moře. A ukázal se takto: Šimon Petr, Tomáš zvaný Dïdymus, Natanael, který byl z Kány Galilejské, (synové) Zebedeovi a další dva z jeho učedníků byli spolu. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Řekli mu: "My s tebou půjdeme také." Šli (tedy) a hned nastoupili na loď. A té novi nic nechytili. Když pak nastalo jitro, Ježíš stál na břehu. Učedníci ale nevěděli, že je (to) Ježíš. Ježíš jim tedy řekl: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme." On jim však řekl: "Hoďte síť napravo od lodi a najdete." Hodili tedy a už ji nemohli vytáhnout pro množství ryb. Ten učedník, kterého Ježíš miloval, tedy řekl Petrovi: "(To) je Pán!" A když Šimon Petr uslyšel, že je (to) Pán, přepásal se pláštěm (protože byl svlečený) a vrhl se do moře. Ostatní učedníci pak připluli na lodi (neboť byli nedaleko od země, jen asi dvě stě loket) a táhli tu síť s rybami. A když vystoupili na zem, viděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste něco ryb, které jste teď chytili." Šimon Petr (tedy) vystoupil (na loď) a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb: (bylo jich) sto padesát tři. A i když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla. Ježíš jim řekl: "Pojďte, posnídejte." Nikdo z učedníků se ho však neodvažoval zeptat: "Kdo jsi?" protože věděli, že je (to) Pán. Ježíš tedy přistoupil, vzal ten chléb a dával jim a podobně (i) rybu. To se Ježíš už potřetí ukázal svým učedníkům poté, co vstal z mrtvých. A když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone Jonášův, miluješ mě více než tito?" (On) mu řekl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Krm mé beránky." Zeptal se ho znovu, podruhé: "Šimone Jonášův, miluješ mě?" Řekl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé ovce." Zeptal se ho potřetí: "Šimone Jonášův, máš mě rád?" Tehdy se Petr zarmoutil, protože se ho potřetí zeptal: "Máš mě rád?" a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Krm mé ovce. Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, opásával ses a chodíval jsi, kam jsi chtěl, ale až zestárneš, vztáhneš své ruce a opáše tě jiný a povede tě, kam nechceš." To řekl, aby (mu) naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A když to pověděl, řekl mu: "Následuj mě." Petr se obrátil, uviděl toho učedníka, kterého Ježíš miloval, jak jde za (ním)(a to (byl) ten, který při večeři spočinul na jeho prsou a řekl: "Pane, kdo je ten, který tě zrazuje?"). Když ho Petr uviděl, řekl Ježíši: "Pane, a co tento?" Ježíš mu řekl: "Chci-li ho tu zanechat, dokud nepřijdu, co (s tím máš) ty? Ty mě následuj." A tak se mezi bratry roznesla řeč, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: "Chci-li ho tu zanechat, dokud nepřijdu, co (s tím máš) ty?" To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je, a víme, že jeho svědectví je pravdivé. Je ovšem i mnoho jiných věcí, které Ježíš udělal, které kdyby měly být vypsány každá zvláš'ť, mám za to, že by ani celý svět nemohl pojmout ty knihy, které by byli napsány. Amen."

Ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Pána Ježíše Krista podle evangelia svatého Lukáše

3. dubna 2010 v 14:23 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval příběh o ukřižování Pána Ježíše Krista podle evangelia svatého Lukáše opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001 kapitoly 22-24:

"Blížil se tedy svátek nekvašených chlebů, zvaný veliká noc. Vrchní kněží a zákoníci tedy hledali (způsob), jak by ho zabili, neboť se báli lidu. Tehdy vstoupil satan do Jidáše příjmením Iškariotského, který byl z počtu těch dvanácti. (Ten) odešel a smluvil se s vrchními kněžími a s veliteli (chrámové stráže), jak by jim ho zradil. Ti se zaradovali a domluvili se (s ním), že mu dají peníze. Souhlasil tedy a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil (někde) mimo zástup. Tehdy přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být zabit beránek. Posal tedy Petra a Jana se slovy: "Jděte a připravte nám Hod beránka, abychom pojedli." A oni mu řekli: "Kde chceš, ať (ho) připravíme?" Řekl jim tedy: "Hleďte, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde, a řeknete hospodáři toho domu: "Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?" On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou (k jídlu). Tam připravte (večeři)."Když tedy odešli, našli (všechno) tak, jak jim řekl, a připravili beránka. A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním. Tehdy jim řekl: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět, neboť vám říkám, že už ho nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království." A když vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte jej a rozdělte mezi sebou, neboť vám říkám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene, dokud nepřijde Boží království." A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim (ho) se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku." Tak (vzal) i kalich, když bylo po večeři a řekl: "Tento kalich (je) ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. Ale pohleďte, ruka mého zrádce (je) se mnou na stole. Syn člověka jde vskutku tak, jak je určeno, ale běda člověku, jímž je zrazován." A oni se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich že je ten, který se to chystá udělat. Tehdy také mezi nimi nastal spor, kdo z nich se zdá být největší. On jim však řekl: "Králové národů nad nimi panují a ti, kdo nad nimi užívají moc, jsou nazýváni dobrodinci. Ale vy (to) tak nedělejte. Naopak, kdo (je) mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo (je) vůdce, jako ten, který slouží. Neboť kdo (je) větší - ten, který sedí, nebo ten, který slouží? Zdali ne ten, který sedí? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. Vy jste se mnou zůstali v mých zkouškách a já vám odkazuji království, jako (ho) můj Otec odkázal mně, abyste jedli a pili za mým stolem v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct pokolení Izraele." Tehdy Pán řekl: "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Já jsem ale za tebe prosil, aby tvá víra nepřestala. A ty, až se jednou obrátíš, posiluj své bratry." A on mu řekl: "Pane, s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!" On však dpověděl: "Říkám ti, Petře, dnes se kohout neozve, dokud třikrát nezapřeš, že mě znáš." Tehdy jim řekl: "Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a (bez) obuvi, měli jste snad v něčem nedostatek?" A oni řekli: "V ničem." Řekl jim tedy: "Ale teď, kdo má měšec, ať si (ho) vezme, podobně i mošnu, a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit ještě toto Písmo: "Byl započten mezi zločince." Neboť to, co je napsáno o mně, se naplňuje." Oni tedy řekli: "Pane, pohleď, zde jsou dva meče." A on jim řekl: "To stačí." Když pak vyšel (ven), šel podle (svého) zvyku na Olivetskou horu a šli za ním i jeho učedníci. A když přišel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste nevešli do pokušení." Sám se pak od nich vzdálil asi co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: "Otče, pokud chceš, odejmi ode mne tento kalich, ať se však nestane má vůle, ale tvá!" Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. Modlil se tedy ve smrtelném zápase (ještě) horlivěji a jeho pot začal být jako jako krůpěje krve stékající na zem. Když potom vstal od modlitby a přišel k učedníkům, nalezl je spící zármutkem. Řekl jim: Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se , abyste nevešli do pokušení." A když ještě mluvil, hle, zástup a jeden ze dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi a přiblížil se k Ježíši, aby ho políbil. Ježíš mu však řekl: "Jidáši, polibkem zarazuješ Syna člověka?" Když tedy ti okolo něj uviděli, k čemu se schyluje, řekli mu: "Pane, máme se bít mečem?" Jeden z nich zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu pravé ucho. Ježíš však odpověděl: "Nechte už toho!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. Tehdy Ježíš řekl těm vrchním kněžím a velitelům chrámové (stráže) a starším, kteří na něj přišli: "Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi? Každý den jsem s vámi býval v chrámu a nevztáhli jste na mě ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty." A když ho zajali, vedli (ho a) přivedli do domu nejvyššího kněze. Petr (ho) ale zpovzdálí následoval, a když uprostřed dvora zapálili oheň a společně se posadili, seděl Petr mezi nimi. Jedna služka si ho všimla, jak sedí u ohně, upřeně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním." Ale on ho zapřel. Řekl: "Ženo, (já) ho neznám!" A když si ho po malé chvíli všiml jiný, řekl: "Ty jsi také (jeden) z nich." Petr však řekl: "Člověče, nejsem!" Když potom uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: "Opravdu, tenhle s ním byl také! Vždyť je také Galilejec!" Petr však řekl: "Člověče, nevím,  o čem mluvíš!" A vtom, když ještě mluvil, zakokrhal kohout a Pán se obrátil a pohlédl na Petra. Tehdy se Petr rozpomenul na Pánovo slovo, jak mu řekl: "Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš." A Petr vyšel ven a hořce se rozplakal. A ti muži, kteří hlídali Ježíše, se mu posmívali a tloukli (ho). Zahalili ho a bili ho do tváře a ptali se ho: "Prorokuj! Kdo tě udeřil?" A mluvili proti němu mnoho jiného a rouhali se. Jakmile pak nastal den, sešli se starší lidu, vrchní kněží i zákoníci a odvedli ho do své velerady se slovy: "Jestliže jsi Kristus, řekni nám (to)!" Ale on jim odpověděl: "Kdybych vám (to) řekl, stejně neuvěříte. A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte ani (mě) neproustíte. Od nynějška bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci." Tehdy všichni řekli: "Takže ty jsi Boží Syn? " Ale on jim odpověděl: "Vy (to) říkáte, protože já jsem." Řekli tedy: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme (to) sami slyšeli z jeho úst!" Tehdy jich celé množství povstalo, odvedli ho k Pilátovi a začali ho obviňovat. Říkali: "Nalezli jsme tohoto (muže), jak rozvrací národ a brání dávat daně císaři a nazývá se Kristem králem." Pilát se ho tedy zeptal: "Ty jsi ten židovský král?" Ale on mu odpověděl: "Ty (to) říkáš." Pilát tedy řekl vrchním kněžím a zástupům: "Žádnou vinu na tomto člověku nenacházím." Ale oni (tím) více naléhali a říkali: "Bouří lid! Učí po celém Judsku počínaje od Galileje až sem!" Když tedy Pilát uslyšl o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk Galilejec. A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech byl také v Jeruzalémě. A když Herodes spatřil Ježíše, velice se zaradoval. Dávno ho totiž toužil vidět, protože o něm hodně slyšel, a doufal, že uvidí nějaký zázrak, který (Ježíš) udělá. Vyptával se ho tedy mnohými slovy, ale on mu nic neodpověděl. Stáli tam však vrchní kněží a zákoníci a usilovně ho obviňovali. A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl, a když se (mu dost) naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. A toho dne se Pilát a Herodes spřátelili, předtm totiž byli spolu v nepřátelství. Tehdy Pilát svolal vrchní kněze a přední (muže) i lid a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu, a hle, já jsem (ho) před vámi vyslechl a nenašel jsem na tomto člověku žádnou vinu (v tom), z čeho ho obviňujete. Dokonce ani Herodes (ne), neboť jsem vás poslal k němu. Pohleďte, nespáchal nic, za co by si zasloužil smrt! Proto ho napomenu a propustím." (Ve svátek jim totiž musel propouštět jednoho (vězně)). Ale všichni spokečně vykřikli: "Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!" (Ten byl vsazen do vězení za nějakou vzpouru, která vznikla ve městě, a (za) vraždu.) Pilát (k nim) tedy znovu promluvil, protože chtěl propustit Ježíše. Ale oni křičeli: "Ukřižuj, ukřižuj ho!" On jim tedy řekl potřetí: "Ale co tento (muž) udělal zlého? Nenašel jsem na něm žádnou smrtelnou vinu. Proto ho napomenu a propustím!" Ale oni naléhali velikým křikem a dožadovali se, aby byl ukřižován. A jejich hlasy i (hlasy) vrchních kněží sílily. Pilát tedy rozhodl, aby se stalo (podle) jejich žádosti, a propustil jim toho, který byl vsazen do vězení za vzpouru a vraždu, o něhož žádali, ale Ježíše vydal jejich vůli. A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona Kyrénského, který šel z pole, a naložili mu kříž, aby (ho) nesl za Ježíšem. Šlo za ním veliké množství lidu i ženy, které nad ním plakaly a naříkaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi. Neboť hle, přicházejí dny, kdy řeknou: "Blaze neplodným a lůnům, která nerodila, a prsům, které nekojily!" Tehdy začnou říkat horám: "Padněte na nás," a kopcům: "Přikryjte nás!" Když se totiž toto děje zelenému stromu, co se stane se suchým?" A k popravě s ním byli vedeni ještě dva jiní, zločinci. Když pak přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince - jednoho po pravici a druhého po levici. Tehdy Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!" A když si dělili jeho šaty, házeli (o ně) los. Lidé (tam) stáli a dívali se, a s nimi se (mu) vysmívali také přední (muži), kteří říkali: "Jiné spasil, (tak) ať spasí sám sebe, jestliže je to Kristus, ten Boží Vyvolený!" A vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet a říkali: "Jestliže jsi ten židovský král, zachraň sám sebe!" Byl nad ním také nápis, napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL. A jeden z těch zločinců, kteří viseli (s ním), mu spílal a říkal: "Jestliže jsi Kristus, zachraň sám sebe i nás!" Ale ten druhý mu odpověděl a káral ho slovy: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném odsouzení! A my jistě (trpíme) spravedlivě, protože dostáváme, co si za své skutky zasloužíme, ale tenhle nic zlého neudělal." Tehdy řekl Ježíši: "Pane vzpomeň si na mě, až přijdeš ve svém království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji." A bylo okolo šesté hodiny. Tehdy nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny. A slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla uprostřed. Tehdy Ježíš hlasitě zvolal: "Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!" A když to řekl, vydechl (naposled). Když tedy setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu se slovy: "Tento člověk byl jistě spravedlivý!" A všechny zástupy, které se sešly k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bily do prsou a vracely se zpět. Ale všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a viděli to. A hle, muž jménem Josef, člen rady (dobrý a spravedlivý muž, který nesouhlasil s radou a jejím činem), z judského města Arimatie, jenž sám také očekával Boží království, ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, ve které ještě nebyl nikdo pocován. (A byl den připravování a začínala sobota.) Přidali se také ženy, které s ním přišly z Galileje, a podívaliy se na hrob a (na) to, jak bylo pochováno jeho tělo. Když se pak vrátily, připravily vonné (látky a) masti, ale v sobotu podle přikázání zachovaly klid. Prvního (dne) týdne pak šly spolu s některými (jinými) brzy ráno k hrobu a nesly vonné (masti), které připravily. Nalezly však kámen odvalený od hrobu, a když vešly (dovnitř), nenašly tělo Pána Ježíše. A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu. Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tu, ale vstal! Vzpomeňte s, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji. Řekl: "Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát (z mrtvých)."" Tehdy si vzpoměly na jeho slova, a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním. A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim. Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil (dovnitř), spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo. A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma, a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo. A když (takto) hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se řiblížil a šel s nimi. Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali. Řekl jim tedy: "Co (je) to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?" Jeden (z nich), jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty (jsi) jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?" A (on) jim řekl: "O čem?" Řekli mu tedy: "O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i (přede) vším lidem, jak ho vrchní kněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. My jsme však doufali, že (to) je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo. Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu, a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije. Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli (všechno) tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli." On jim tedy řekl: "Ó nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci! Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?" A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co (bylo) o něm. Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál. (Oni) však na něj naléhali: "Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil." A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal. A když s nimi byl za stolem, stalo se, (že) vzal chléb, požehnal, rozlomil (ho) a podával jim. Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím. Tehdy řekli jeden druhému: "Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?" V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, jak říkají: "Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!" A oni vyprávěli, co (se stalo) na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: "Pokj vám." Ale (oni) se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim tedy: "Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti? Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, (že) já mám." A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy. Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?" Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu. A on si vzal a pojedl řed nimi. Tehdy jim řekl: "Toto (jsou) slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, (v) Prorocích a (v) Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, a řekl jim: "Tak je (to) napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých a v jeho jménu (musí) být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma. A vy jste toho svědkové. A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry." Potom je odvedl ven, až k Betanii. (Tam) zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, stalo se, (že) se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe. A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma a byli stále v chrámu, (kde) chválili a oslavovali Boha. Amen."

Ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Pána Ježíše Krista podle evangelia svatého Marka

2. dubna 2010 v 23:39 | Tobiáš Balanda
Cituji z Božího Slova z evangelia svatého Marka (kapiltoly 14 až 16) o ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Pána Ježíše Krista opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Za dva dny byla veliká noc a (svátek) nekvašených chlebů a vrchní kněží se zákoníky hledali (způsob), jak by se ho lstí zmocnili a zabili (ho). Říkali ale: "Ne ve svátek, aby snad nebylo pozdvižení lidu." Když pak byl v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila vylila na jeho hlavu, hněvali se někteří mezi sebou a říkali: "K čemu je ztráta této masti? Vždyť se to mohlo prodat za více než tři sta denárů a dát chudým!" A hubovali ji. Ale Ježíš řekl: "Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě dobrý skutek. Chudé přece máte u sebe vždycky, a kdykoli chcete, můžete pro ně konat dobro, ale mne vždycky mít nebudete. Tato (žena) udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. Amen, říkám vám, (že) kdekoli se na celém světě bude kázat toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona na její památku." Tehdy jeden ze dvanácti, Jidáš Iškariotský, odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by ho zradil. Prvního dne (svátku) nekvašených chlebů, když býval obětován velikonoční beránek, mu jeho učedníci řekli: "Kam chceš, abychom šli a připravili ti k jídlu beránka?" Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním. A (tam), kam vejde, řekněte hospodáři: "Mistr říká: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?" On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte (večeři)."Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli (všechno) tak, jak jim řekl, a připravili beránka. Když pak nastal večer, přišel (Ježíš) se dvanácti. A když byli za stolem a jedli, Ježíš řekl: "Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí." Začali se tedy rmoutit a jeden po druhém říkali: "Snad ne já?" A jiný: "Snad ne já?" Ale on jim odpověděl: "(Je to) jeden ze dvanácti, ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. Syn člověka jde vskutku tak, jak je o něm napsáno, ale běda člověku, jímž je Syn člověka zrazován. Pro toho člověka by bylo lepší, kdyby se (vůbec) nenarodil." A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal jim (ho) se slovy: "Vezměte, jezte, to je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim (ho). A pili z něho všichni. Tehdy jim řekl: "Toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé. Amen, říkám vám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene až do toho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království." A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu. Tehdy jim Ježíš řekl: "Všichni ode mne této noci odpadnete. Je přece napsáno: "Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou." Ale až vstanu (z mrtvých), předejdu vás do Galileje." Petr mu řekl: I kdyby všichni odpadli, já nikdy!" Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, že (ještě) dnes v noci, dříve než se dvakrát ozve kohout, mě třikrát zapřeš." Ale on tvrdil mnohem více: "I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!" A podobně mluvili i všichni (ostatní). Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: "Posaďte se tu, než se pomodlím." Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a (tu) se začal děsit a mít velikou úzkost. Řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte tu a bděte." Pak poodešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby, je-li (to) možné, od něj ta hodina odešla. Tehdy řekl: "Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mne tento kalich! Avšak ne, co já chci, ale co (chceš) ty." Potom přišel a nalezl je, jak spí. Řekl tedy Petrovi: "Šimone, (ty) spíš? Nemohl jsi bdít jedinou hodinu? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice připraven, ale tělo (je) slabé." Potom opět odešel a modlil se týmiž slovy. A když se vrátil, znovu je nalezl, jak spí, protože jim ztěžkly oči. Nevěděli tedy, co by mu odpověděli. A když přišel potřetí, řekl jim: "(Vy) ještě spíte a odpočíváte? Dost (už)! Pohleďte, přišla ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, můj zrádce už je blízko." A když ještě mluvil, náhle přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, (poslaný) od vrchních kněží, zíkoníků a starších. A jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení. Řekl: "Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte (ho) opatrně." A když přišel, ihned přistoupil k němu a řekl: "Rabbi, Rabbi, a políbil ho. Tehdy na něj vztáhli ruce a chopili se ho. Jeden z těch, kdo stáli kolem (něj), však vytasil meč, zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu ucho. Ježíš jim tedy řekl: "Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi, abyste mě zatkli? Každý den jsem byl s vámi, vyučoval jsem v chrámu a nezatkli jste mě. Ale ať se naplní Písma!" Tehdy ho všichni opustili a utekli. Ale jeden mladík šel za ním oblečen do lněného plátna na nahém (těle). (A) když ho mládenci chytili, nechal tam to plátno a utekl nahý. Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi, u něhož se sešli všichni vrchní kněží i starší a zákoníci. Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř, na dvůr nejvyššího kněze, a (tam) si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně. Vrchní kněží pak s celou veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho vydali na smrt, ale (žádné) nenalézali. Mnozí totiž proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. Potom někteří povstali a křivě proti němu svědčili: "My jsme ho slyšeli, jak řekl: "Já zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama." Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala. Tehdy povstal uprostřed nejvyšší kněz a zeptal se Ježíše: "Nic neodpovídáš? Co proti tobě svědčí tito (muži)?" Ale on mlčel a nic neodpověděl. Nejvyšší kněz se ho tedy ptal znovu a řekl mu: "Jsi ty Kristus, ten Syn Požehnaného?" Ježíš řekl: "Já jsem. A (vy) uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky." Nejvyšší kněz tedy roztrhl své roucho a řekl: "K čemu ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání! Co si (o tom) myslíte?" A všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. A někteří po něm začali plivat a zahalovat mu tvář a bít ho pěstmi a říkat mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli holemi. A zatímco byl Petr dole na dvoře, přišla (tam) jedna ze služek nejvyššího kněze, a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: "Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu." Ale on (to) zapřel. Řekl: "Nevím, ani nerozumím, o čem mluvíš!" Vyšel ven před dvůr a (vtom) zakokrhal kohout. Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat těm, kdo stáli kolem: "Tohle je (jeden) z nich!" On (to) však znovu zapíral. Po malé chvíli říkali zase ti kolemstojící Petrovi: "Jistěže jsi (jeden) z nich, vždyť jsi Galilejec. I tvé nářečí (to ) dokazuje!" On se ale začal zaklínat a přísahat: "Toho člověka, o kterém mluvíte, neznám!" A v tom zakokrhal kohout podruhé a Petr si vzpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dříve než se dvakrát ozve kohout, třikrát mě zapřeš." A když na to pomyslel, rozplakal se. A hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a se zákoníky i s celou veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi. Pilát se ho zeptal: "Ty jsi ten židovský král?" Ale on mu odpověděl: "Ty (to) říkáš." Potom ho vrchní kněží začali obviňovat z mnoha věcí, ale on nic neodpovídal. Pilát se ho tedy znovu zeptal: "Nic neodpovídáš? Pohleď z kolika věcí tě obviňují." Ježíš ale stejně nic neodpověděl, takže se Pilát divil. Byl však zvyklý propouštět jim ve svátek jednoho vězně, za kterého prosili. Tehdy byl společně s (jinými) vzbořenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden jménem Barabáš. Zástup se tedy dal do křiku a začal prosit (Piláta) o to, co jim dělal vždycky. Pilát jim ale odpověděl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?" (Poznával totiž, že (mu) ho vrchní kněží vydali ze závisti.) Vrchní kněží však vyburcovali zástup, (ať žádá), aby jim raději propustil Barabáše. Pilát se jich tedy znovu zeptal: "Co tedy chcete, abych udělal s tím, kterého nazýváte králem Židů?" A oni znovu zakřičeli: "Ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "A co udělal zlého?" Ale oni křičeli (ještě) víc: "Ukřižuj ho!" A Pilát, který chtěl vyhovět davu, jim propustil Barabáše, ale Ježíše (nechal) zbičovat a vydal (ho) k ukřižování. Tehdy ho vojáci odvedli dovnitř na nádvoří (paláce) zvaného Pretorium a svolali celou posádku. Oblékli mu purpurový (plášť a) nasadili mu korunu upletenou z trní. Pak ho začali zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!" Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu. Když se mu (dost) naposmívali, svlékli z něho ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali. A přinutili nějakého kolemjdoucího, Šimona Kyrénského (otce Alexandra a Rufa), který šel z pole, aby vzal jeho kříž. Vedli ho na místo (zvané) Golgota, což v překladu znamená Místo lebky. Dávali mu pít víno s myrhou, ale on (to) nepřijal. A jak ho křižovali, dělili si jeho šaty a házeli o ně los, kdo si co vezme. Když ho ukřižovali, byla třetí hodina dne. A nad (ním) byl napsán nápis jeho viny: ŽIDOVSKÝ KRÁL. Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Tak se naplnilo Písmo, které říká: "Byl započten mezi zločince." Kolemjdoucí mu spílali, pokyvovali hlavami a říkali: "Aha! Ty, který boříš chrám a za tři dny ho stavíš, zachraň sám sebe a sestup z kříže!" Podobně se posmívali i vrchní kněží se zákoníky a říkali jeden druhému: "Jiné spasil, (ale) sám se spasit nemůže! Ať ten Kristus, ten král Izraele, teď sestoupí z kříže, abychom (to) uviděli a uvěřili." A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním. A když přišla šestá hodina, nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny. A o deváté hodině Ježíš hlasitě vykřikl: "Eloi, Eloi, lama sabachtani?" což v překladu znamená: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" A když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: "Podívejte, volá Eliáše!" Jeden (z nich) tedy odběhl, naplnil houbu octem, dal (ji) na větev se slovy: "Nechte ho, uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!" Ale Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl (naposled). A chrámová opona se roztrhla na dva (kusy) odshora až dolů. A když setník, který stál naproti němu, uviděl, jak vykřikl a (naposled) vydechl, řekl: "Ten člověk byl opravdu Boží Syn!" Byly tam také ženy, které přihlíželi z povzdálí, mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome. Ty ho následovali a sloužili mu, když byl (ještě) v Galileji, a (s nimi) mnoho jiných, které s ním přišli do Jeruzaléma. A protože už nastal večer a byl (den) připravování (to jest den před sobotou), přišel Josef z Arimatie, ctihodný člen rady, jenž sám také očekával Boží království, osmělil se a vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát se ale podivil, že (Ježíš) už zemřel. Zavolal tedy setníka a zeptal se ho, je-li (to) dlouho, co zemřel. A když se (to) od setníka dozvěděl, daroval tělo Josefovi. Ten nakoupil plátno, a když ho sňal (z kříže), ovinul (ho) tím plátnem a pochoval ho do hrobu, který byl vytesán ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen. Ale Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívali, kam byl pochován. Když pak skončila sobota, nakoupily Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome vonné (masti), aby mohli jít pomazat Ježíše. Za svítání prvního (dne) týdne tedy přišli k hrobu, jakmile vyšlo slunce. Ale říkali si: "Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobu?" (A když vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen.) Byl totiž velmi veliký. A když vešli do hrobu, uviděli napravo sedět mladíka oblečeného bílým rouchem a vylekaly se. On jim však řekl: "Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Pohleďte (na) místo, kam ho položili. Jděte ale a řekněte jeho učeníkům, i Petrovy, že jde před vámi do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl." A (tak) rychle vyšly (ven) a utekly od hrobu, neboť na ně přišel strach a úžas. A nikomu nic neřekli, protože se bály. A když Ježíš vstal (z mrtvých) ráno v neděli, ukázal se nejdříve Marii Magdaléně, (té), ze které vyhnal sedm démonů. Ta šla a oznámila (to) těm, kdo bývali s ním a nyní truchlili a plakali. A ti, když slyšeli, že žije a (že) ho viděla, neuvěřili. Potom se jiným způsobem ukázal dvěma z nich na cestě, když šli na venkov. A ti šli a oznámili (to) ostatním. Ani těm neuvěřili. Nakonec se ukázal jedenácti, když (spolu) seděli, a vyčítal (jim) jejich nevíru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného. Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží, budou vkládat ruce na nemocné a bude jim dobře." Když k nim tedy Pán domluvil, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici. A oni vyšli a kázali všude a Pán (jim) pomáhal a potvrzoval slovo znameními, která (je) doprovázela. Amen."