První dvě kapitoly ze Skutků apoštolských

9. dubna 2010 v 10:21 | Tobiáš Balanda
První zprávu jsem zajisté sepsal, ó Teofile, o všech věcech, které Ježíš začal dělat i učit až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha svatého dal přikázání apoštolům, které vyvolil. Těm také po svém utrpení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. A když (je) shromáždil, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale aby očekávali Otcovo zaslíbení, "které jste", (jak řekl), slyšeli ode mne, neboť Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým po těchto nemnoha dnech." Když se tedy spolu sešli, zeptali se ho: "Pane, obnovíš pro Izrael království v tomto čase?" (On) jim však řekl: "Není vaše věc znát časy nebo doby, které Otec uložil ve své moci, ale přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku i (v) Samaří a až do posledních (končin) země." A když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen (vzhůru a) oblak jim ho vzal z očí. Když se pak (za ním) upřeně dívali, jak odchází do nebem hle, postavili se k nim dva muži v bílém rouchu, kteří (jim) řekli: "Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde (stejným) způsobem, jak jste ho viděli odcházet do nebe." Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od hory zvané Olivetská, která je blízko Jeruzaléma - ve vzdálenosti (jedné) sobotní cesty. A když vešli, vystoupili do horní místnosti (domu), kde pobývali: Petr, Jakub, Jan a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Zélótes a Juda Jakubův. Ti všichni zůstávali jednomyslně v modlitbě a prosbě se ženami, i (s) Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry. V těch dnech pak povstal uprostřed učedníků Petr (počet lidí byl dohromady asi sto dvacet) a řekl: "Bratři, muselo se naplnit to Písmo, které Davidovými ústy předpověděl Duch svatý o Jidáši, který se stal vůdcem těch, kdo zajali Ježíše. Neboť byl započítán mezi nás a obdržel podíl na této službě." (Ten tedy získal za odměnu (své) nepravosti pole, ale když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. A (to) vešlo ve známost všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce pojmenováno Akeldama, to jest Pole krve.) "V knize Žalmů je přece napsáno: "Jeho příbytek ať zpustne a ať není, kdo by v něm bydlel a: "Jeho pověření ať přijme jiný." Proto musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš přebýval mezi námi, počínaje Janovým křtem až do toho dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, být s námi svědkem jeho vzkříšení." Postavili tedy dva: Josefa zvaného Barsabáš (který měl příjmení Justus) a Matěje. A když se pomodlili, řekli: "Ty, Pane, který znáš všechna srdce, ukaž, kterého jsi vyvolil z těchto dvou, aby obdržel podíl na této službě a apoštolství, od něhož Jidáš odstoupil, aby odešel na své místo." Dali jim tedy losy a los padl na Matěje. A (tak) byl připočten k jedenácti apoštolům. Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě tehdy přebývali Židé, zbožní muži z každého národa pod nebem. A když nastal ten zvuk, sešlo se množství (lidí) a byli zmateni, protože je každý slyšel, jak mluví (jeho) vlastním jazykem. Všichni tedy žasli a v údivu říkali jedni druhým: "Hleďte, copak nejsou ti všichni, kteří (tu) mluví, Galilejci? Jak to, (že) tedy každý slyšíme svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judska i Kapadokie, Pontu a Asie, Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Lybie vedle Kyrény a příchozí z Říma, Židé i proselyté, Kréťané i Arabové - slyšíme je mluvit našimi jazyky o velkých Božích věcech!" A tak všichni žasli a bezradně říjali jeden druhému: "Co má tohle znamenat?" Jiní se ale posmívali a říkali: "Jsou opilí novým vínem!" Petr však spolu s jedenácti povstal, pozvedl svůj hlas a promluvil: "Muži z Judska i všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě, toto ať je vám známo a vyslechněte má slova: Jistěže tito nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je (teprve) třetí denní hodina! Ale toto je to, co bylo předpověděno ústy proroka Joele: "A stane se v posledních dnech, praví Bůh, (že) vyliji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. Také na své služebníky a na své služebnice v těch dnech vyliji ze svého Ducha, a budou prorokovat. A ukážu zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde ten veliký a zjevný Pánův den. A stane se, (že) kdokoli by vzýval jméno Pána, bude spasen."" "Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže, kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal uprostřed vás, jak sami víte, toho jste, vydaného z Božího uloženého rozhodnutí a předzvědění, vzali a zabili ukřižováním skrze ruce bezbožníků. Bůh ho (ale) vzkřísil a zprostil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby ho držela ve své moci. David přece o něm říká: "Viděl jsem Pána vždycky před sebou, neboť je mi po pravici, abych nezakolísal. Proto se mé srdce rozveselilo a můj jazyk zajásal, nadto i mé tělo spočine v naději. Neboť nenecháš mou duši v pekle a svému Svatému nedáš spatřit porušení. Oznámil jsi mi cesty života a svou tváří mě naplníš potěšením." Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne. A poněvadž byl prorok a věděl, že se mu Bůh zavázal přísahou, (že) z plodu jeho beder pozdvihne Krista podle těla a posadí (ho) na jeho trůn, viděl (to) předem a mluvil o Kristově vzkříšení, že jeho duše "nebyla zanechána v pekle" a jeho tělo "nespatřilo porušení". Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen, přijal od Otce zaslíbení Ducha Svatého a vylil to, co nyní vidíte a slyšíte. David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: "Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou." Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh ho učinil Pánem a Kristem - toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali." A když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratři?" Petr jim tedy řekl: "Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého. To zaslíbení totiž (platí) vám i vašim potomkům i všem, kdo (jsou) daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh." Dosvědčoval (to) ještě mnoha jinými slovy a vyzýval (je): "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" Ti, kteří ochotně přijali jeho slova, tedy byli pokřtěni. V ten den se připojilo okolo tří tisíc duší a zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Na každou duši tedy přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení. Všichni věřící pak byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali je všem, jak kdo potřeboval. Každý den také zůstávali jednomyslně v chrámu a po domech lámali chléb a přijímali pokrm s radostí a prostotou srdce, chválili Boha a měli milost u všeho lidu. A Pán deně přidával církvi ty, kteří byli spaseni."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama