Z 2. knihy Mojžíšovy první dvě kapitoly

22. dubna 2010 v 23:10 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Božího Slova z ekumenického překladu z 2. knihy Mojžíšovy první  dvě kapitoly:

"Toto jsou jména synů Jákobových, kteří přišli do Egypta s Jákobem, každý přišel se svou rodinou: Ruben, Šimeón, Léví a Juda, Isachar, Zabulón a Benjamín, Dan a Neftalí, Gád a Ašer. Všech, kdo vzešli z Jákobových beder, bylo sedmdesát. Josef už byl v Egyptě. Potom zemřel Josef a všichni jeho bratři i celé to pokolení. Ale Izraelci se rozplodili, až se (to) jimi hemžilo, převelice se rozmnožili a byli velice zdatní, byla jich plná země. V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl. Ten řekl svému lidu: "Hle, Izraelský lid je početnější a zdatnější než my. Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země." Ustanovili tedy nad ním dráby, aby jej ujařmovali robotou. Musel stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a Raamses. Avšak jakkoli jej ujařmovali, množil se a rozmáhal dále, takže měli z Izraelců hrůzu. Proto (začali) Egypťané Izraelce surově zotročovat. Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim (ještě ztěžovali) surovostí. Egyptský král poručil hebrejským porodním babám, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa: "Když budete pomáhat hebrejkám při porodu a při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte jej, bude-li to dcera, ať si je naživu." Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem Egyptského krále se neřídili. Nechávali hochy naživu. Egyptský král si porodní báby předvolal a řekl jim: "Co to děláte, že necháváte hochy naživu?" Porodní báby faraonovi odvětili: "Hebrejky nejsou jako ženy egyptské, jsou (plné) života. Porodí dříve, než k nim porodní bába přijde." Bůh pak těm porodním bábám prokazoval dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. Protože se porodní báby bály Boha, požehnal jejich domům. Ale farao všemu svému lidu rozkázal: "Každého syna, který se (jim) narodí, hoďte do Nilu, každou dceru nechte naživu." Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce. Ale déle už ho ukrývat nemohla. Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ni dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co se s ním stane. Tu sestoupila faraonova dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se procházeli podél Nilu. Vtom uviděla v rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby ji přinesla. Otevřela (ji) a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: "Je z hebrejských dětí." Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: "Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?" Faraónova dcera jí řekla: "Jdi!" Děvče tedy šlo a zavolalo matku dítěte. Faraonova dcera jí poručila: "Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti zaplatím." Žena vzala dítě a odkojila je. Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: "Vždyť jsem ho vytáhla z vody." V oněch dnech, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým bratřím a viděl jejich robotu. Spatřil nějakého Egypťana, jak ubíjí Hebreje, jednoho z jeho bratří. Rozhlédl se na všechny strany, a když viděl, že (tam) nikdo není, ubil Egypťana a zahrabal do písku. Když vyšel druhého dne, spatřil dva Hebreje, jak se rvali. Řekl tomu, který nebyl v právu: "Proč (chceš) ubít svého druha?" Ohradil se: "Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?" Mojžíš se ulekl a řekl si: "Jistě se o věci (už) ví!" Farao o tom (vskutku) uslyšel a chtěl dát Mojžíše zavraždit. Ale Mojžíš před Faraonem uprchl a usadil se v midjánské zemi, posadil se u studny. Midjánský kněz měl sedm dcer. Ty přišly, vážily vodu a plnili žlaby, aby napojili stádo svého otce. Tu přišli pastýři a odháněli je. Ale Mojžíš vstal, ochránil je a napojil jejich stádo. Když přišli ke svému otci Reúelovi, zeptal se: "Jak to, že jste dnes přišli tak brzo?" Odpověděly: "Nějaký Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Také nám ochotně navážl vodu a napojil stádo." (Reúel se) zeptal svých dcer: "Kde je? Proč jste tam toho muže nechaly? Zavolejte ho, ať pojí chléb!" Mojžíš se rozhodl, že u toho muže zůstane, a on mu dal svou dceru Siporu (za manželku). Ta porodila syna a (Mojžíš) mu dal jméno Geršom (to je Hostem-tam). Řekl: "Byl jsem hostem v cizí zemi." Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině (dál). Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu. Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se (k nim) přiznal."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama