Z písně Šalomounovy 1. a 2. kapitola

16. dubna 2010 v 16:52 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Bible - Božího Slova z ekumenického překladu z Písně Šalomounhovy první dvě kapitoly:

"Nejkrásnější z písní Šalomounových. Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno. Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují. Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání (opojnější) než víno. Právem tě (všichni) milují. Černá jsem, a (přece) půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. Nehleďte na mne, že jsem až do černa opálená, že mě (tak) ožehlo slunce. (To) synové mé matky se proti mě rozohnili: uložili mě vinice hlídat, neuhlídala jsem (však) vinici vlastní. Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat (stáda) za poledne! Proč musím být jako zahalená (poběhlice) při stádech tvých druhů? "Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib." Ke klisně vozu faraonova jsem tě připodobnil, má přítelkyně. Půvabné jsou tvé tváře přívěsky (ozdobené), tvé hrdlo (ovinuté) šňůrou perel. Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem. Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni. Voničkou myrhy je pro mě můj milý, spočívá na mých prsou. Hroznem henny je pro mne můj milý v égenských vinicích. Jak jsi krásná přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice. Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko (samá) zeleň. Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové. Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách. Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami. Jako jabloň mezi lsními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech. On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska. Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou. Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá. Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama. Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím. Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Hle, zima pominula, lijavice přešly, jsou tytam. Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat (révu), hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň přítelkyně má, krásko má, a pojď!" Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář! "Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!" Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích. Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama