Květen 2010

Z evangelia svatého Jana 4. kapitola

22. května 2010 v 21:38 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Jana 4. kapitolu opět z překladu "Nové Bible kralické" z roku 2001:

"A když se Pán dověděl, že farizeové slyšeli: Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), opustil Judsko a odešel znovu do Galileje. Musel však projít Samařím. Přišel tedy k samařskému městu zvanému Sichar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. Tam byla Jákobova studna. Ježíš se tedy, unaven cestou, posadil u té studny. Bylo okolo šesté hodiny. (Tehdy) přišla žena ze Samaří, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. Ta samařská žena mu tedy řekla: "Jak to (že) ty, který jsi Žid, žádáš nápoj ode mne, když jsem Samařanka?" (Židé se totiž se Samařany nestýkají.) Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: "Dej mi napít", prosila bys ty jeho a dal by ti živou vodu." Žena mu řekla: "Pane, nemáš ani, čím bys čerpal a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal a sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek?" Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit. Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky /to je nikdy/, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu." Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych (už) nežíznila a nechodila sem čerpat." Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem." Žena odpověděla: "Nemám muže." Ježíš jí řekl: "Dobře jsi řekla: "Nemám muže", protože jsi měla pět mužů a (ten), kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu." Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši otcové uctívali (Boha) na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde se musí uctívat, je v Jeruzalémě." Ježíš jí řekl: "Ženo, věř mi, že přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spasení je z Židů. Ale přichází hodina a již je (zde), kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh (je) Duch a ti, kdo ho uctívají, (ho) musí uctívat v duchu a v pravdě." Žena mu řekla: "Vím, že přijde Mesiáš" (který je nazýván Kristus). "Ten až přijde, oznámí nám všechno." Ježíš jí řekl: "(To) jsem já, kteý s tebou mluvím." A v tom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou, a však žádný neřekl: "Co (jí) chceš?" anebo: "Proč s ní mluvíš?" Ta žena tedy nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: "Pojďte, podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Kristus?" Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho však učedníci prosili: "Rabbi, najez se!" ale on jim řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci si tedy mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo jídlo?" Ježíš jim řekl: "Můj pokrm je, abych konal vůli Toho, který mě poslal, a dokončil jeho dílo. Neříkáte snad, že jsou ještě čtyři měsíce a (potom) přijde žeň? Hle říkám vám: Pozvedněte své oči a hleďte na krajiny, že se již bělají ke žni. Ten, kdo žne, bere odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se i ten, kdo rozsívá, radoval spolu s tím, kdo žne. V tom je totiž pravdivé to slovo, že "jeden rozsívá a jiný žne." Já jsem vás poslal žnout (to), na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce." A mnozí ze Samařanů z toho města v něho uvěřili kvůli slovu té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když k němu tedy ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny a kvůli jeho slovu (jich) uvěřilo mnohem více. Té ženě pak řekli: "Už nevěříme (jen) kvůli tvé řeči, neboť jsme sami slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa, Kristus." Po dvou dnech pak odtud odešel a vydal se do Galileje. Sám Ježíš (měl) totiž vydat svědectví, že prorok není ve své vlasti v úctě. Když tedy přišel do Galileje, Galilejci, kteří viděli všechno, co dělal ve svátek v Jeruzalémě, ho přijali, neboť i oni přišli na ten svátek. Přišel tedy znovu do Kány Galilejské, kde udělal z vody víno. A (tam) byl jeden královský (úředník), jehož syn byl nemocný v Kafarnaum. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil jeho syna, neboť začínal umírat. Ježíš mu tedy řekl: "Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikdy neuvěříte." Královský (úředník) mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!" Ježíš mu řekl: "Jdi, tvůj syn žije." A ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. A když už byl na cestě, setkali se s ním jeho služebníci a oznamovali (mu): "Tvůj syn žije!" Vyptal se jich tedy na dobu, od které mu bylo lépe, a tak mu řekli: "Včera o sedmé hodině ho opustila horečka." Otec tedy poznal, že (to bylo) v tu chvíli, ve kterou mu Ježíš řekl: "Tvůj syn žije." A tak uvěřil on i celý jeho dům. Toto (je) zase druhý zázrak, (který) Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje."

Z Pavlova 1. listu Korintským 1. kapitola

21. května 2010 v 22:13 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Pavlova 1. listu Korintským 1. kapitolu opět z překladu "Nové Bible kralické" z roku 2001:

"Pavel, podle Boží vůle povolaný apoštol Ježíše Krista, a bratr Sostenes církvi Boží, která je v Korintum, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista na každém místě, jejich i našem: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a (od) Pána Ježíše Krista. Vždycky za vás děkuji svému Bohu pro tu Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši, že jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem i veškerým poznáním ,poněvadž mezi vámi bylo utvrzeno Kristovo svědectví, takže nemáte nedostatek v žádném daru a očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista, který vás také utvrdí až do konce, (abyste byli) bezúhonní v den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný (je) Bůh, jímž jste byli povoláni ke společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána! Prosím vás však, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a aby mezi vámi nebyly roztržky, ale abyste byli dokonale spojeni v téže mysli a v tomtéž úsudku. Chloini (domácí) mi totiž o vás, moji bratři, oznámili, že jsou mezi vámi sváry. Míním pak to, že každý z vás říká: "Já jsem Pavlův", "Já zase Apollův", "Já zase Kéfův" a "Já zase Kristův." Je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavla? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil, kromě Krispa a Gaia, aby někdo neřekl, že jsem křtil ve své jméno. Pokřtil jsem vlastně i Štěpánův dům. Jinak nevím, že bych pokřtil někoho dalšího. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale kázat evangelium, ne v moudrosti řeči, aby snad nebyl zmařen Kristův kříž. Neboť slovo kříže je těm, kteří hynou, bláznovstvím, ale pro nás, kteří docházíme spasení, je (to) Boží moc. Je přece napsáno: "Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu." Kde (je) moudrý? Kde zákoník? Kde (je) myslitel tohoto věku?  Neobrátil Bůh moudrost tohoto světa v bláznovství? Když totiž v Boží moudrosti svět nepoznal Boha skrze moudrost, zalíbilo se Bohu spasit věřící skrze bláznivost kázání. Židé totiž žádají znamení, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného - pohoršení pro Židy a bláznovství pro Řeky, těm však, kteří jsou povoláni, jak Židům, tak Řekům, Krista - Boží moc a Boží moudrost. Protože Boží bláznivé je moudřejší než lidé a Boží slabé je silnější než lidé. Vidíte přece své povolání, bratři, že nemnozí (jsou) moudří podle těla, nemnozí mocní, nenozí urození. Ale bláznivé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil moudré. A slabé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil silné. A neurozené tohoto světa a opovržené Bůh vyvolil, ba dokonce to, co není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před ním nemohlo chlubit žádné tělo. Vy jste však z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha a také spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby (bylo) tak, jak je napsáno: "Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu."

Z evangelia svatého Jana 3. kapitola

20. května 2010 v 19:42 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Jana 3. kapitolu z překladu "Nové Bible kralické" z roku 2001:

"Mezi farizeji pak byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. Ten přišel k Ježíši v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel (jako) učitel od Boha, neboť nikdo nemůže dělat znamení, která děláš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl a řekl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království." Nikodém mu řekl: Jak se může člověk narodit, když je starý? Může snad vejít podruhé do lůna své matky a narodit se?" Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je (to) s každým, kdo se narodil z Ducha." Nikodém mu na to řekl: "Jak se ty věci mohou stát?" Ježíš mu odpověděl: "Ty jsi učitel Izraele a nevíš to? Amen, amen, říkám ti, že mluvíme (o tom), co známe, a svědčíme (o tom), co jsme viděli, ale naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozenské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské?" "Nikdo nevystoupil do nebe, jen ten, kdo sestoupil z nebe, Syn člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, aby, žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více oblíbili tmu nežli světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý, kdo koná zlo, totiž nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Ale kdo koná pravdu, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, že jsou vykonány v Bohu." Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil. Jan pak také křtil v Ainonu, blízko Sálimu, neboť tam bylo mnoho vody. A (lidé) přicházeli a byli křtěni. Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře. Tehdy mezi (některými) z Janových učedníků a Židy vyvstala otázka o očišťování. Přišli tedy k Janovi a řekli mu: "Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem, o kterém jsi ty vydal svědectví, pohleď, on křtí a všichni jdou k němu!" Jan odpověděl: "Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu (to) dáno z nebe. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Kristus, ale jsem poslán před ním. Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila. On musí růst a já se menšit. Kdo přichází shůry, je nade všechny, kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské (věci). Ten, který přišel z nebe, je nade všechny. Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo přijímá jeho svědectví, zpečetil (to), že Bůh je pravdomluvný. (Ten), kterého Bůh poslal, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení. Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má věčný život, kdo ale Synu nevěří, nespatří život a zůstává na něm Boží hněv."

Z 1. listu Petrova 2. kapitola

15. května 2010 v 13:06 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z 1. listu Petrova 2. kapitolu opět z překladu "Nové Bible kralické" z roku 2001:

"Odložte tedy všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka (Božího) slova, abyste jím rostli - pokud jste ovšem okusili, jak laskavý (je) Pán. Když přicházíte k němu, (k) živému kameni, zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem, budujte se i vy jako živé kameny (v) duchovní dům, svaté kněžstvo k přinášení duchovních obětí vzácných Bohu skrze Ježíše Krista. Proto také v Písmu stojí: "Hle, pokládám na Sionu úhelný kámen vyvolený a vzácný a ten, kdo v něj věří, nebude nijak zahanben." Vám věřícím (je) tedy vzácností, ale nepovolným (je to) "Kámen zavržený staviteli, jenž se stal hlavním (kamenem) klenby" a "Kámen úrazu a skála pohoršení," (totiž) těm, kdo se (nad) Slovem uráží a jsou nepovolní, k čemuž také byli určeni. Vy (jste) však "vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid (získaný) k vlastnictví," abyste vyhlašovali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste nebyli lidem, ale nyní (jste) lid Boží, nedocházeli jste milosrdenství, ale nyní jste milosrdenství došli. Milovaní, vyzývám (vás) jako cizince a přistěhovalce: zdržujte se tělesných žádostí, jež bojují proti duši. Veďte mezi pohany poctivý život, aby místo toho, že vás pomlouvají jako zločince, viděli (vaše) dobré skutky a díky nim vzdali chválu Bohu v den navštívení. Poddejte se tedy kvůli Pánu každému lidskému zřízení, ať už králi jakožto svrchovanému (vládci) nebo místodržícím jakožto těm, které on posílá, aby trestali ty, kdo jednají zle, a chválili ty, kdo jednají dobře. Neboť toto je Boží vůle: abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. (Jednejte) jako svobodní, ne však jako ti, kdo mají svobodu za pláštík špatnosti, ale jako Boží služebníci. Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě. Služebníci, buďte ve vší bázni poddáni svým pánům - nejen dobrým a vlídným, ale i zlým. (Je) to přece chvályhodné, jestliže někdo pro zbožné svědomí snáší bolesti, když trpí nezaslouženě. Vždyť jaká bude vaše pověst, když budete snášet rány za své chyby? Jestliže ale snášíte utrpení, když jednáte dobře, (je) to u Boha chvályhodné. Jste k tomu přece povoláni, protože i Kristus trpěl za nás a (tak) nám zanechal vzor, abyste následovali jeho šlépěje: On "se nedopustil hříchu a v jeho ústech se nenašla lest." On, když mu spílali, nespílal zpět, když trpěl, nehrozil, ale předával (vše) Tomu, jenž soudí spravedlivě. On sám na svém těle vnesl naše hříchy na dřevo, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti - "jeho ranami jste byli uzdraveni." Byli jste přece jako bloudící ovce, ale nyní jste obráceni k Pastýři a Strážci svých duší."

Z evangelia svatého Jana 2. kapitola

15. května 2010 v 12:36 | Tobiáš Balanda
Nyní bych zase citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Jana 2. kapitolu opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Třetího dne pak byla svatba v Kéně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. A když došlo víno, řekla Ježíši jeho matka: "Nemají víno." Ježíš jí řekl: "Ženo, co (mám) já s tebou? Moje hodina ještě nepřišla." Jeho matka řekla řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli by vám řekl." A stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr /1 míra = 38 litrů/. Ježíš jim řekl: "Naplňte ty nádoby vodou." Naplnili je tedy až po okraj. Potom jim řekl: "Teď nalijte a doneste vrchnímu správci svatby." A donesli. Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejdříve dobré víno, a když jsou (hosté) opilí, tehdy to horší. Ty jsi zachoval dobré víno až doteď." Tím udělal Ježíš v Káně Galilejské počátek zázraků /doslova znamení/ a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Potom sestoupil do Kafarnaum, on, jeho matka, jeho bratři i jeho učedníci, a zůstali tam několik dní. Tehdy byla blízko židovská veliká noc /řecky pascha (z hebrejského pesach), Hod Beránka - též verš 23/. Ježíš tedy přišel do Jeruzaléma a v chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící (za stoly). Udělal si tedy bič z provázků a všechny z chrámu vyhnal, i ovce a voly, a směnárníkům  rozsypal peníze a zpřevracel (jim) stoly. A těm, kteří prodávali holubice, řekl: "Odneste to odsud! Nedělejte dům mého Otce domem kupectví!" Tehdy si jeho učedníci vzpomněli, že je napsáno: "Horlivost pro tvůj dům mne pohltila." Židé tedy odpověděli a řekli mu: "Jaké nám ukážeš znamení, když děláš tyto věci?" Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech ho postavím." A Židé řekli: "Čtyřicet šest let se stavěl tento chrám, a ty ho postavíš za tři dny?" On však mluvil o chrámu svého těla. Proto když vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že jim to říkal. A uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš řekl. A když byl na velikou noc v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, když viděli zázraky, které dělal. Ale Ježíš se jim nesvěřoval, protože on znal všechny. A nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť on věděl, co je v člověku."

Oprava jedné duchovní písně

15. května 2010 v 12:14 | Tobiáš Balanda
Jak jsem 2. května 2010 v 21:12 citoval text jedné duchovní písně ze zpěvníku "Píseň nového života", tak se opravuji. Nebyla to píseň číslo 99, ale 98. A také jsem se spletl v tom, že ten text nebyl úplně přesný. Nikdo z nás není dokonalý a splést se jen tak v něčem rozhodně není hřích neboli vina neboli provinění. A také je pravda, že každý z nás někdy v něčem zhřeší a tak dále. A když se někdo jen splete, tak to rozhodně nelze odsoudit jako hřích.

Takže tu píseň cituji ještě jednou (a je to píseň číslo 98):

"Dlouho jsem trápil se: chtěl jsem být čist a Boží milostí, spasením jist. K Pánu jsem v hříších se utekl svých a ON mě učinil čistším než sníh.

Přemožen hřích! Roucho nad sníh zbíleno krví, jež tekla z ran Beránkových!

Lásky a svatosti ON zdroj je sám, spravednost, čistotu, pokoj v něm mám. Do dlaní svých vzal mě probodených, láskou svou učinil čistším než sníh.

Přemožen hřích! Roucho nad sníh zbíleno krví, jež tekla z ran Beránkových!

Spasení pranen je v Ježíši jen, k němu chci bližní zvát každičký den, nadějnou jistotu probouzet v nich, že v krvi Páně zas budou jak sníh.

Přemožen hřích! Roucho nad sníh zbíleno krví, jež tekla z ran Beránkových!"

Z evangelia svatého Marka 2. kapitola

14. května 2010 v 12:46 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Marka 2. kapitolu opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"A po (několika) dnech opět přišel do Kafarnaum a proslechlo se, že je doma. A hned se shromáždilo (takové) množství, že se už nemohli vejít ani ke dveřím. A mluvil jim Slovo. Tehdy k němu přišli s ochrnutým, kterého nesli čtyři (muži). A když ho k němu nemohli kvůli zástupu přinést, odkryli střechu (nad místem), kde byl, a když (ji) probořili, spustili dolů lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: "Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny." Byli tu ale někteří ze zákoníků. Seděli tam a v srdcích uvažovali: "Proč mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?" Ježíš však ve svém duchu hned poznal, že takto sami pro sebe uvažují, a řekl jim: "Proč ve svých srdcích takto uvažujete? Co je snadnější? Říci ochrnutému: Tvé hříchy jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň, vezmi své lůžko a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc /nebo: autoritu, právo/ odpouštět hříchy" - (tehdy) pověděl ochrnutému - "říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů." A on hned vstal, přede všemi vzal své lůžko a odešel, takže všichni žasli a oslavovali Boha se slovy: "(Nic) takového jsme nikdy neviděli." (Ježíš) pak znovu vyšel k moři. Všechen zástup přicházel k němu a on je vyučoval. Cestou uviděl Léviho, Alfeova (syna), jak sedí na celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." A on vstal a šel za ním. Když pak byl Ježíš za stolem v jeho domě, stalo se, že i mnozí celníci a hříšníci stolovali s Ježíšem a s jeho učedníky. Bylo jich totiž mnoho, kteří šli za ním. Když však zákoníci a farizeové uviděli, že jí s celníky a hříšníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?" Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání." Janovi učedníci a farizeové se postili. (Někteří) přišli a řekli mu: "Proč se učedníci Jana a farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky ke starému plášti, jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra (je) ještě horší. Nikdo také nelije nové víno do starých nádob, jinak to nové víno roztrhne nádoby, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob." Stalo se pak, že v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci začali cestou vytrhávat klasy. Farizeové mu tedy řekli: "Pohleď, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Řekl jim: "Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl nouzi a hlad, on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do Božího domu za nejvyššího kněze Abiatara a jedl (posvátné) chleby předložení, které nikdo kromě kněží nesmí jíst, a dal i těm, kdo byli s ním?" A řekl jim: "Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou."

Z evangelia svatého Matouše 3. a 4. kapitola

10. května 2010 v 19:55 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Matouše 3. a 4. kapitolu:

"V těch dnech přišel Jan křtitel a kázal v judské poušti. Říkal: "Čiňte pokání, protože nebeské království se přiblížilo!" To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal: "Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!" Ten Jan měl oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho pokrmem byly kobylky a lesní med. Vycházel k němu tehdy celý Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj, a když vyznávali své hříchy, křtil je v Jordánu. Když však uviděl mnohé z farizeů a saduceů, jak jdou k jeho křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem? Proto začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání. A nemyslete, že si můžete říkat: Abrahama máme za otce. Říkám vám totiž, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení. Sekera je již přiložena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, tedy bude vyťat a vhozen do ohně. Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. (Já) nejsem hoden (ani) nosit jeho obuv. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Jeho lopata /nebo: věječka (nástroj na provívání obilí)/ (je již) v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm." Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít. Ale Jan mu v tom velmi bránil. Říkal: "Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš za mnou?" Ježíš mu však odpověděl: "Dopusť to teď, protože takto máme naplnit veškerou spravedlnost." A tak ho nechal. A když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody, a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje (z nebe) jako holubice a přichází na něj. A hle, hlas z nebe řekl: "Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení." Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. A poté, co se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, vyhladověl. Tu k němu přistoupil Pokušitel a řekl: "Jsi-li Boží Syn, řekni, ať se z tohoto kamení stanou chleby." Ale on odpověděl: "Je napsáno: "Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem , které vychází z Božích úst."" Pak ho ďábel vzal do svatého města, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Boží Syn, vrhni se dolů! Vždyť je napsáno: "Svým andělům přikáže o tobě a ponesou tě na rukou, abys snad nenarazil nohou na kámen."" Ježíš mu řekl: "Opět je napsáno: "Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha."" Ďábel ho zase vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu a řekl mu: "Toto všechno ti dám, když padneš (na zem) a pokloníš se mi." Tehdy mu Ježíš řekl: "Odejdi, satane! Vždyť je napsáno: "Pánum, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému budeš sloužit."" Tehdy ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu. Když Ježíš uslyšel, že Jan byl vsazen, vrátil se do Galileje. Opustil Nazaret a přišel bydlet do Kafarnaum u moře, v krajinách Zabulón a Neftalí, ab se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: "Země Zabulón a země Neftalí, při cestě k moři, za Jordánem, Galilea (pohanských) národů: lid, který bydlel v tenosti, uviděl veliké světlo a těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, světlo se zaskvělo." Od té doby začal Ježíš kázat. Říkal: "Čiňte pokání, protože nebeské království se přiblížilo." Když se pak Ježíš procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a Ondřeje, jeho bratra, jak házejí síť do moře (protože to byli rybáři), a řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!" A oni hned opistili sítě a šli za ním. Když pak odtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebdeem spravují sítě, a povolal (i) je. A oni hned opustili loď i svého otce a šli za ním. Ježíš pak procházel celou Galileu, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh v lidu. Zpráva o něm se roznesla (i) po celé Sýrii, a (tak) k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, náměsíčníky a ochrnuté a on je uzdravil. A šly za ním veliké zástupy z Galileje a z Dekapole /řecky Desetiměstí/, i z Jeruzaléma, z Judska a ze Zajordánska."

Z evangelia svatého Lukáše 3. a 4. kapitola

10. května 2010 v 19:17 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Lukáše 3. a 4. kapitolu opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když byl Pontský Pilát vladařem v Judsku a Herodes byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou Itureje a Trachonitské země a Lyzaniáš tetrarchou Abilény, za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, se na poušti stalo Boží slovo k Janovi, synu Zachariášovu. (Ten) šel do celého kraje kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů, jak je napsáno v knize slov proroka Izaiáše, který řekl: "Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky! Každé údolí bude vyplněno a každá hora a pahorek budou sníženy, křivé věci budou přímé a hrbolaté cesty hladké. A veškeré tělo spatří spasení Boží." Proto říkal zástupům, které k němu vycházely, aby je křtil: "Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem? Neste tedy ovoce odpovídající vašemu pokání a nezačínejte si říkat: "Abrahama máme za otce." Říkám vám totiž, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení. Sekera je již přiložena ke kořeni stromů, a tak každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně." Zástupy se ho ptaly: "Co tedy máme dělat?" Odpověděl jim: "Kdo má dvě košile, ať dá tomu, kdo nemá (nic), a ten, kdo má jídlo, ať udělá totéž." Přišli pak také celníci, aby byli pokřtěni a řekli mu: "Mistře, co máme dělat?" A on jim řekl: "Nevybírejte nic víc než to, co je vám nařízeno." Ptali se ho také vojáci. Říkali: "A co máme dělat my?" Řekl jim tedy: "Nikoho nevydírejte ani nepodvádějte a buďte spokojeni se svým žoldem." A zatímco lid očekával a všichni si v srdci o Janovi mysleli, (že) by snad on mohl být Kristus, Jan všem odpověděl: "Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází ten, (který je) silnější než já. Jemu nejsem hoden (ani) rozvázat řemínek jeho obuvi. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Jeho věječka /lopata (na převívání obilí)/ (je již) v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." A tak i mnoha jinými (slovy) napomínal lid a kázal evangelium. Ale terarcha Herodes, když byl od něho kárán ohledně Herodiady, manželky svého bratra Filipa, a ohledně všech zlých věcí, které Herodes udělal, přidal ke všemu také to, že vsadil Jana do vězení. A když se křtil všechen lid, stalo se, že byl pokřtěn i Ježíš, a když se modlil, otrevřelo se nebe a Duch Svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas, který řekl: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení." Ježíš sám začínal asi ve třiceti letech a byl, jak se domnívali, syn Josefův, který byl (syn) Heliho, který byl Matata, který byl Léviho, který byl Melchiho, který byl Jannaje, který byl Josefa, který byl Matatiáše, který byl Amose, který byl Nahuma, který byl Esliho, který byl Naggaje, který byl Mahata, který byl Matatiáše, který byl Semeje, který byl Josefa, který byl Judy, který byl Johanana, který byl Resy, který byl Zorobábela, který byl Salatiela, který byl Neriho, který byl Melchiho, který byl Addiho, který byl Kosama, který byl Elmódada, který byl Era, který byl Joseho, který byl Eliezera, který byl Jórima, který byl Matata, který byl Léviho, který byl Šimeóna, který byl Judy, který byl Josefa, který byl Jónama, který byl Eliakima, který byl Meleje, který byl Ménama, který byl Mataty, který byl Nátana, který byl Davida, který byl Isaje, který byl Obéda, který byl Boáze, který byl Salmona, který byl Názona, který byl Amínadaba, který byl Arama, který byl Ezroma, který byl Fáresa, který byl Judy, který byl Jákoba, který byl Izáka, který byl Abrahama, který byl Táreho, který byl Náchora, který byl Sárucha, který byl Ragaua, který byl Fáleka, který byl Hebera, který byl Sály, který byl Kainana, který byl Arfaxada, který byl Sema, který byl Noéma, který byl Lámecha, který byl Matuzaléma, který byl Enocha, který byl Járeda, který byl Mahalalela, který byl Kainana, který byl Enose, který byl Seta, který byl Adama, který byl Boží. Ježíš se pak vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a byl Duchem puzen na poušť. Čtyřicet dní byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl, ale poté, co (ty dny) skončily, vyhladověl. Tehdy mu ďábel řekl: "Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem." A Ježíš mu odpověděl: "Je napsáno: "Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým Božím slovem."" Potom ho ďábel vyvedl na vysokou horu a ukázal mu v jednom okamžiku všechna království světa. Ďábel mu řekl: "Dám ti všechnu tuto moc a slávu těchto (království), neboť byla předána mně a já ji dávám, komu chci. Pokloníš-li se tedy přede mnou, bude všechno tvoje." Ježíš mu však odpověděl: "Odejdi ode mne, satane! Vždyť je napsáno: "Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému budeš sloužit." Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. Vždyť je napsáno: "Svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili a "ponesou tě na rukou, abys snad neurazil nohou na kámen." Ježíš mu odpověděl: "Je řečeno: "Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha."" A když ďábel vykonal všechno pokušení, odešel od něho až do (určeného) času. Ježíš se pak vrátil v moci Ducha do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí. A on učil v jejich synagogách a byl všemi chválen. A (tak) přišel do Nazaretu, kde byl vychován, a podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy a povstal, aby četl. Byla mu tedy podána kniha proroka Izaiáše, a když knihu otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno: "Duch Pánův (je) nade mnou, protože mne pomazal kázat evangelium chudým, poslal mne uzdravit zdrcené v srdci, vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit zdeptané na svobodu a vyhlásit Pánovo mïlostivé léto." Potom knihu zavřel, vrátil ji služebníku a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. Tehdy k nim začal mluvit: "Dnes se toto Písmo naplnilo ve vašich uších /tj. ve vaší přítomnosti (hebr. fráze)/ Všichni mu tedy přisvědčovali a divili se slovům milosti vycházejícím z jeho úst a říkali: "Není to snad Josefův syn?" Tehdy jim řekl: "Jistě mi řeknete toto podobenství: "Lékaři, uzdrav se sám! To, co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i zde, ve své vlasti." Potom řekl: "Amen, říkám vám, že žádný prorok není ve své vlasti vítaný. A řeknu vám po pravdě, že za Eliášových dnů, když bylo nebe zavřené po tři roky a šest měsíců a když byl veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli, avšak Eliáš nebyl poslán k žádné z nich - jenom k jedné vdově do sidonské Sarepty. A za proroka Elizea bylo mnoho malomocných v Izraeli, avšak žádný z nich nebyl očištěn - jen syrský Náman." A když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem. Povstali, vyhnali ho ven z města a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno, aby ho shodili dolů. On ale prošel jejich středem a šel dál. Tehdy sestoupil do galilejského města Kafarnaum a v sobotu je učil. A (tam) žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc. V té synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona, a (ten) hlasitě vykřikl: "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi - ten Svatý Boží!" Ježíš mu pohrozil a řekl: "Zmlkni a vyjdi z něj!" A ten démon ho vrhl doprostřed, vyšel z něho a vůbec mu neublížil. Na všechny tedy přišel úžas a začali spolu rozmlouvat. Říkali: "Co (je) to za slovo, že v moci a síle přikazujë nečistým a (oni) vycházejí?" A zpráva o něm se šířila po každém místě v okolí. Potom vstal, (odešel) ze synagogy a vešel do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a (tak) ho za ni poprosili. Postavil se tedy nad ni, pohrozil té horečce a (ta) ji opustila. A ona ihned vstala a začala je obsluhovat. Při západu slunce pak všichni, kteří měli nemocné různými neduhy, je k němu přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. Z mnohých také vycházeli démoni, kteří křičeli a říkali: "Ty jsi Kristus, ten Boží Syn!" On jim však hrozil a nedovoloval jim mluvit, neboť věděli, že on je Kristus. Když pak nastal den, Ježíš se odtud vydal na pusté místo. Zástupy ho hledaly, a (když) přišli k němu, zdržovali ho, aby od nich neodcházel. Ale on jim řekl: "Musím ohlašovat Boží království také jiným městům, neboť k tomu jsem poslán." Kázal tedy v galilejských synagogách."

Ze Skutků apoštolských 3. a 4. kapitola

9. května 2010 v 22:06 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval opět z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolských 3. a 4. kapitolu zase z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Petr a Jan potom vstupovali v hodinu modlitby (to (jest o) deváté) do chrámu. A byl (tam) nesen jeden muž, chromý od lůna své matky, kterého každý den pokládali u chrámové brány zvané Krásná, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. Ten uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, a prosil (je) o almužnu. Petr však na něj s Janem upřel zrak a řekl: "Podívej se na nás." Pozoroval je tedy s očekáváním, že od nich něco přijme. Ale Petr řekl: "Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Uchopil ho za pravou ruku a zvedl (ho), a (tehdy) se jeho nohy a klouby ihned zpevnili. A když vyskočil, stál a chodil a vešel s nimi do chrámu, (kde se) procházel, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho tedy viděl, jak chodí a chválí Boha, a poznali, že je to ten, který kvůli almužně sedával u chrámové Krásné brány, a byli naplněni děsem a úžasem nad tím, co se mu přihodilo. A když se ten uzdravený chromý držel Petra a Jana, seběhl se k nim všechen vyděšený lid do sloupoví zvaného Šalomounovo. Když (to) tedy Petr uviděl, promluvil k lidu: "Proč se tomu divíte, Izraelité? A proč  se na nás (tak) upřeně díváte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento (člověk) chodí? Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy vydali a jehož jste se zřekli před Pilátem, když se rozhodl, (že) ho propustí. Zřekli jste se toho Svatého a Spravedlivého a vyžádali jste si, aby vám byl vydán vrah. Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Skrze víru v jeho jméno dalo jeho jméno sílu tomuto (muži), kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která (je) skrze něho, mu dala toto plné zdraví před (očima) vás všech. Teď však vím, bratři, že jste (to) udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. Bůh však takto naplnil, co předpověděl ústy všech svých proroků: (že) Kristus bude trpět. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře a aby poslal Toho, který vám byl předem kázán, Ježíše Krista, kterého musí nebe držet až do časů nápravy všech věcí, o nichž Bůh mluvil od věků ústy všech svých svatých proroků. Mojžíš přece řekl otcům: "Pán, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka jako mne, toho budete poslouchat ve všem, cokoli vám řekne. A stane se, že každá duše, která by toho Proroka neuposlechla, bude vyhlazena z lidu." Ano, také všichni proroci, kteří mluvili od Samuele a po něm, předpovídali tyto dny. Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: "Ve tvém semeni budou požehnána všechna pokolení země." Vám jako prvním vzbudil Bůh svého služebníka Ježíše a poslal ho žehnat vám, aby každého odvrátil od jeho nepravostí." A když (ještě) mluvil k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové (stráže) a saduceji, protože těžce nesli, že učí lid a kážou vzkříšení z mrtvých skrze Ježíše. Chopili se jich tedy a dali (je) až do druhého dne do vězení, protože už byl večer. Mnozí z těch, kdo uslyšeli Slovo, však uvěřili. A počet mužů dosáhl asi pět tisíc. Druhého dne se pak stalo, že se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a zákoníci, nejvyšší kněz Annáš i Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kdo byli z velekněžského rodu. A když je postavili doprostřed, vyptávali se: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to udělali?" Tehdy jim Petr, naplněn Duchem Svatým, řekl: "Vůdcové lidua starší Izraele: Protože jsme dnes vyslýcháni pro dobrý skutek při nemocném člověku, kterým byl uzdraven, ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento (člověk) zdravý. To je ten "kámen zavržený vámi staviteli, který se stal hlavním (kamenem) klenby". A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni." Když tedy viděli Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou (to) neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, že byli s Ježíšem. A když viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti (nim) řekli. Poručili jim tedy, aby odešli z velerady ven, a radili se spolu. Říkali: "Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jeruzalémě (je) přece známo, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a (my) to nemůžeme popřít. Aby se (to) ale mezi lidmi více nešířilo, důrazně jim pohrozme, aby v tom jménu už k žádnému člověku nemluvili." Zavolali je tedy a přikázali jim, aby (už) vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. Petr a Jan jim však odpověděli: "Posuďte, zda je v Božích očích spravedlivé, abychom vás poslouchali více než Boha. My totiž nemůže nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli." A když nenalézali nic, za co by je potrestali, znovu (jim) pohrozili a kvůli lidu je propustili, všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo. A tomu člověku, na kterém se stal ten zázrak uzdravení, bylo přes čtyřicet let. Když tedy byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší. A když (to bratři) uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: "Hospodine, ty (jsi) Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich, který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: "Proč se rozzuřili národy a lidé vymýšleli marnosti? Králové země povstali a vládci se shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému." A opravdu se proti tvému svatému služebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele, aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo. Nyní, Pane, pohleď na jejich výhružky a dej svým služebníkům mluvit tvé slovo se vší smělostí, když budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše." A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí. To množství věřících pak mělo (jedno) srdce a jednu duši. Nikdo ani nenazýval nic z toho, co měl, svým vlastním, ale měli všechny věci společné. Apoštolové vydávali velikou mocí svědectví o vzkříšení Pána Ježíše a veliká milost byla na nich všech. Nikdy mezi nimi neměl nouzi, protože všichni, kdo vlastnili pole nebo domy, (je) prodávali a peníze, za které je prodali, přinášeli a pokládali k nohám apoštolů. (To) pak bylo rozdělováno každému podle toho, jak kdo potřeboval. A Jozes, který měl od apoštolů jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levíta rodem z Kypru, prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů."

1. kapitola evangelia svatého Jana

7. května 2010 v 21:02 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z evangelia svatého Jana 1. kapitolu opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jehož jméno (bylo) Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby skrze něho všichni uvěřili. On nebyl to Světlo, ale (přišel), aby o tom Světle vydal svědectví. (Tento) byl to pravé Světlo, jež osvětluje každého člověka přicházejícího na svět. Byl na světě a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. Ale všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, (totiž) těm, kteří věří v jeho jméno, kteří jsou zrozeni ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (a viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou (má) Jednorozený od Otce), plné milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "Toto je (ten), o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já." A my všichni jsme vzali z jeho plnosti, a to milost za milost. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, (ale) milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl /nebo: nepoznal/, jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten (ho) vylíčil. A toto je Janovo svědectví: Když Židé poslali kněze a levíty z Jeruzaléma, aby se zeptali: "Kdo jsi?" Tehdy (to) vyznal a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Kristus." Zeptali se ho: "Kdo tedy? Jsi Eliáš?" A (on) řekl: "Nejsem." Jsi ten Prorok?" A odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" (Tehdy) řekl: Já (jsem) "hlas volajícího na poušti: "Srovnejte Pánovu cestu!", jak řekl prorok Izaiáš." A ti, kteří byli posláni, byli z farizeů. Zeptali se ho tedy a řekli mu: "Proč tedy křtíš, když nejsi Kristus ani Eliáš ani ten Prorok?" Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí (ten), koho vy neznáte. To je ten, který přichází po mně (ale) je přede mnou. Jemu nejsem hoden (ani) rozvázat řemínek sandálu." Toto se stalo v Betabaře za Jordánem, kde Jan křtil. Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! To je (ten), o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já. A já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby byl zjeven Izraeli." Jan tedy vydal svědectví: "Viděl jsem Ducha, jak sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: "Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým." A já jsem (to) viděl a vydal jsem svědectví, že on je ten Boží Syn." Druhého dne (tam) Jan znovu stál se dvěma ze svých učedníků. Když spatřil Ježíše, jak se prochází, řekl: "Hle, Beránek Boží." A ti dva učedníci ho slyšeli, když (to) říkal, a odešli za Ježíšem. A když se Ježíš obrátil a spatřil je, jak jdou za (ním), řekl jim: "Co hledáte?" A oni mu řekli: "Rabbi" (což se překládá: Mistře), "kde bydlíš?" Řekl jim: "Pojďte a podívejte se." Šli tedy a viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho. (A bylo okolo desáté hodiny /tj. 4. hodina odpoledne/.) Jeden z těch dvou, kteří (to) od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej, bratr Šimona a řekl mu: "Našli jsme Mesiáše!" (což je v překladu Kristus /řecky pomazaný/). A přivedl ho k Ježíši. Když na něj Ježíš pohlédl, řekl: "Ty jsi Šimon, syn Jonášův. Budeš se jmenovat Kéfas" (což se překládá Petr /řecky kámen/). Druhého dne se Ježíš chtěl vydat do Galileje. Nalezl Filipa a řekl mu: "Pojď za mnou." Filip pak byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Filip našel Natanaele a řekl mu: "Našli jsme (toho), o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci - Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!" Natanael mu však řekl: " Může být z Nazaretu něco dobrého?" Filip mu řekl: "Pojď a podívej se." Když Ježíš uviděl Natanaele, jak jde k němu, řekl o něm: "Hle, opravdový Izraelita, v němž není (žádná) lest!" Natanael mu řekl: "Odkud mne znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem." Natanael mu odpověděl: "Rabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!" Ježíš mu odpověděl: "Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem? Uvidíš větší věci než tyto." A řekl mu: "Amen, amen, říkám vám: Od nynějška uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.""

1. kapitola evangelia svatého Marka

7. května 2010 v 20:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Marka 1. kapitolu z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Počátek evangelia Ježíše Krista, Božího Syna. Jak je napsáno v Prorocích: "Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, jenž připraví tvou cestu před tebou." "Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!" (Tak) přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, a když vyznávali své hříchy, křtil je v řece Jordán. Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pasem kolem boků a jedl kobylky a lesní med. Kázal a říkal: "Po mně přichází ten, který je silnější než já! (Já) nejsem hoden (ani) sehnout se a rozvázat řemínek jeho obuvi. Jistě, já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým." V těch dnech se pak stalo, (že) přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a byl od Jana pokřtěn v Jordánu. A hned, když vystupoval z vody, uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice. A z nebe zazněl hlas: "Ty jsi ten můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení." A hned ho Duch vypudil na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl (tam) s divokou zvěří a sloužili mu andělé. A když byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal evangelium Božího království. Říkal: "Čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte evangeliu!" A když procházel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Ondřeje, jeho bratra, jak hazéjí síť do moře (protože (to) byli rybáři). Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!" A hned opustili své sítě a šli za ním. Když pak kousek poodešel, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě. A hned je povolal. Oni pak nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním. Potom přišli do Kafarnaum a (on) hned v sobotu vešel do synagogy a učil. A (tam) žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. V jejich synagoze byl právě člověk v (moci) nečistého ducha. Vykřikl: "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi - ten Svatý Boží!" Ježíš mu pohrozil a řekl: "Zmlkni a vyjdi z něj!" A ten nečistý duch jím zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něho. A všichni byli tak ohromeni, že se (začali) ptát jeden druhého: "Co tohle je? Co (je) to za nové učení? Vždyť rozkazuje s mocí i těm nečistým duchům a poslouchají ho!" A zpráva o něm se hned roznesla po celém galilejském kraji. A hned když vyšli ze synagogy, přišli domů k Šimonovi a Ondřejovi (spolu) s Jakubem a Janem. Šimonova tchyně (tam) ležela v horečce, a (tak) mu o ní hned pověděli. Přistoupil tedy, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji hned opustila a ona je začala obsluhovat. Když potom nastal večer a zapadlo slunce, přinesli k němu všechny nemocné i ty, kteří byli posedlí démony. Celé město se seběhlo ke dveřím a on uzdravil množství (lidí) trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. A nedovoloval démonům mluvit, protože ho znali. Ráno pak vstal dlouho před rozedněním a vyšel (ven). Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Ale Šimon a ti, kdo byli s ním, se za ním pustili. A když ho našli, řekli mu: "Všichni tě hledají." A on jim řekl: "Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel." Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony. Tehdy k němu přišel malomocný. Padl před ním na kolena a prosil ho: "Kdybys (jen) chtěl, můžeš mě očistit!" Ježíš pak naplněn soucitem vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď očištěn!" A jakmile to (Ježíš) řekl, hned od něj malomocenství odstoupilo a byl očištěn. A hned ho poslal pryč s přísným varováním: "Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění to, co přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně." Ale on vyšel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. a (lidé) k němu přicházeli odevšad."

Z evangelia svatého Matouše 1. a 2. kapitola

5. května 2010 v 21:45 | Tobiáš Balanda
Teď bych citoval 1. a 2. kapitolu z evangelia svatého Matouše z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry. Judas pak zplodil Fáresa a Záru z Támary a Fáres zplodil Ezroma. Ezrom zplodil Arama. Aram pak zplodil Amínadaba a Amínadab zplodil Názona. Názon zplodil Salmona. Salmon zplodil Boáze z Rachaab a Boáz zplodil Obéda z Rút. Obéd pak zplodil Isaje. Isaj zplodil krále Davida a král David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy. Šalomoun zplodil Roboáma, Roboám zplodil Abiáše, Abiáš zplodil Azu, Aza zplodil Jozafata, Jozafat zplodil Jorama, Joram zplodil Oziáše. Oziáš pak zplodil Joatama a Joatam zplodil Achaza. Achaz zplodil Ezechiáše. Ezechiáš pak zplodil Manasese a Manases zplodil Amona. Amon pak zplodil Joziáše. Joziáš pak zplodil Jekoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí. Po zavlečení do Babylónu pak Jekoniáš zplodil Salatiela a Salatiel zplodil Zorobábela. Zorobábel zplodil Abiuda a Abiud zplodil Eliakima. Eliakim pak zplodil Azora. Azor potom zplodil Sádocha, Sádoch zplodil Achima a Achim zplodil Eliuda. Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mátana, Mátan zplodil Jákoba. Jákob pak zplodil Josefa, muže Marie, z níž se närodil Ježíš zvaný Kristus. A tak (bylo) celkem čtrnáct pokolení od Abrahama až do Davida, čtrnáct pokolení od Davida až do Babylónského zajetí a čtrnáct pokolení od babylónského zajetí až do Krista. Narození Ježíše Krista se událo takto: Když byla jeho matka zasnoubena Josefovi, ještě než se sešli, ukázalo se, že je těhotná z Ducha Svatého. Ale její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl vystavit potupě, rozhodl se propustit ji potají. Když pak o těch věcech přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Pánův anděl a řekl: "Josefe, Synu Davidův, neboj se vzít si Marii za svou manželku, neboť to, co je v ní počato, je z Ducha Svatého. Porodí pak syna a dáš mu jméno Ježíš /hebrejsky "Hospodin je Zachránce"/, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů." Toto všechno se stalo, aby se naplnilo to, co Pán promluvil skrze proroka, který řekl: "Hle, panna bude těhotná a porodí syna a dají mu jméno Emmanuel", které se překládá: Bůh s námi. Když se pak Josef probudil ze spánku, udělal, co mu přikázal Pánův anděl a přijal (Marii) za svou manželku. Ale nepoznal /tj. intimně/ až do té doby, než porodila svého prvorozeného syna, a dal mu jméno Ježíš. Když se pak Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, do Jeruzaléma přišli Mágové od východu a říkali: "Kde je ten narozený židovský král? Viděli jsme totiž na východě jeho hvězdu a přišli jsme, abychom se mu poklonili." To když uslyšel král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. Svolal tedy všechny vrchní kněze a učitele lidu /dosl. zákoníky, znalce Písma/ a tázal se jich, kde se má Kristus narodit. Oni mu řekli: "V judském Betlémě. Neboť tak je napsáno skrze proroka: "Ale ty, Betléme v zemi judské, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde Panovník /dosl. vůdce/, který bude pást můj lid, Izrael."" Tehdy Herodes tajně povolal mágy a vyptával se jich na čas, kdy se jim ta hvězda ukazovala. A když je posílal do Betléma, řekl: "Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě, a jakmile ho naleznete, oznamte mi to, abych i já mohl přijít a poklonit se mu." Když tehdy vyslechli krále, odjeli. A hlůe, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad (místem), kde bylo to dítě. Když tu hvězdu uviděli, zaradovali se nesmírnou radostí. Vešli tedy do domu, nalezli dítě s Marií, jeho matkou, a padli a klaněli se mu. Potom otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. A když dostali ve snu od Boha pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinou cestou. Když pak odjeli, hle, Josefovi se ve snu ukázal Pánův anděl a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím, neboť Herodes se chystá to dítě hledat, aby ho zabil." A tak v noci vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta a zůstal tam až do Herpdovy smrti, aby se naplnilo to, co Pán promluvil skrze proroka: "Z Egypta jsem povolal svého Syna." Když pak Herodes pznal, že byl od mágů oklamán, nesmírně se rozhněval a dal povraždit všechny děti mužského pohlaví v Betlémě a v celém okolí od dvouletých níže, podle času, na který se vyptal mágů. Tehdy se naplnilo to, co bylo řečeno sklrze proroka Jeremiáše: "Hlas byl slyšet v Ráma, naříkání, pláč a mnohé úpění, Ráchel plačící nad svými dětmi, a nenechala se utěšit, protože jich už není." Když pak Herodes zemřel, hle, Pánův anděl se ve snu ukázal Josefovi v Egyptě a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, neboť ti, kdo usilovali o život dítěte, jsou již mrtví." Josef tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a přišel do izraelské země. Když však uslyšel, že v Judsku kraluje místo svého otce Heroda Archelaus, bál se tam jít. A když byl od Boha ve snu varován, obrátil se do galilejského kraje. Když (tam) přišel, bydlel ve městě zvaném Nazaret, aby se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroky - že bude nazván Nazaretský /hebrejsky Necer = proutek (Iz 11,1)/" 

Text písně číslo 99 ze zpěvníku "Píseň nového života"

2. května 2010 v 21:12 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval text jedné duchovní písně ze zpěvníku "Píseň nového života" z roku 1980 a je to píseň číslo (tady aspoň v tom zpěvníku) 99:

"Dlouho jsem trápil se, chtěl jsem být čist a Boží milostí spasením jist, k Pánu jsem v hříších se utekl svých a on mě učinil čistším než sníh.

Přemožen hřích, roucho nad sníh, zbíleno krví, jež tekla z ran Beránkových.

Lásky a svatosti on zdroj je sám, spravednost, čistotu, pokoj v něm mám. Do dlaní svých vzal mne probodených, láskou svou učinil čistším než sníh.

Přemožen hřích, roucho nad sníh, zbíleno krví, jež tekla z ran Beránkových.

Spasení pramen je v Ježíši jen, k němu chci bližní zvát každičký den, nadějnou jistotu probouzet v nich, že v krvi Páně budou jak sníh.

Přemožen hřích, roucho nad sníh, zbíleno krví, jež tekla z ran Beránkových.

První dvě kapitoly z evangelia svatého Lukáše

2. května 2010 v 16:15 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Bible - Božího Slova první dvě kapitoly z evangelia svatého Lukáše opět z překladu Nové Bible kralické z roku 2001:

"Poněvadž se mnozí pokusili po pořádku sepsat vyprávění o těch věcech, ve kterých my máme plnou jistotu (neboť nám (je) předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova), zdálo se i mně (dobré), abych ti o tom po pořádku napsal, vznešený Teofile, (neboť) jsem to všechno od začátku pečlivě vyhledal, abys poznal hodnověrnost těch věcí, jimž jsi byl naučen. Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz , jménem Zachariáš, z Abiášovy (kněžské) třídy, a jeho manželka (byla) z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. Oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních. Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. A když konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí své třídy, stalo se, že na něj podle zvyku kněžského úřadu padl los, aby vešel do Pánova chrámu a obětoval kadidlo. Venku pak stálo veliké množství lidí modlících se v hodině zapálení kadidla. Tehdy se mu ukázal Pánův anděl stijící vpravo od kadidlového oltáře. Když (ho) Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach. Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. (Z toho) se budeš radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí. Neboť bude veliký v Pánových očích a nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem Svatým už z lůna své matky. A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu. On půjde před jeho tváří v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid." Zachariáš tedy řekl andělu: "Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a (také) má manželka je v pokročilém věku." Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy. A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní." A lidé (venku) čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu. Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A (tak) poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý. Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu. Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se (s tím) pět měsícůse slovy: "Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na (mě) pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi." V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nsazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny (bylo) Marie. A když k ní přišel, řekl: "Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! (Jsi) požehnaná mezi ženami!" Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav. Anděl jí tedy řekl: "Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost! Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, (náš) Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce." Marie však řekla andělu: "Jak se to stane, když (dosud) nepoznávám muže?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího, proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží. A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, (i) ve svém stáří - a je v šestém měsíci, neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo." Tehdy Marie řekla: "Pohleď, (jsem) služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!" A anděl od ní odešel. V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým. Tehdy hlasitě zvolala: "Požehnaná (jsi) mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Ale proč je mi (dáno), že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu od mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí. A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána." Tehdy Marie řekla: "Má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mě budou blahoslavit všechna pokolení, neboť mi učinil veliké věci Ten, (který je) mocný, jehož jméno (je) svaté a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, (trvá) od pokolení do pokolení. Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce. Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. Hladové nasytil dobrými (věcmi) a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na milosrdenství - jak mluvil k našim otcům - vůči Abahamovi a jeho semeni (až) navěky." Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu. Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se (spolu) s ní. Osmého dne se pak stalo, (že) přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš. Jeho matka (jim) však odpověděla: "Ne, bude se jmenovat Jan." Řekli jí: "Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!" Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. On požádal o tabulku a napsal slova: "Jmenuje se Jan." Všichni se podivili. A jeho ústa se ihned otevřela a jeho jazyk (se rozvázal) a dobrořečil Bohu. Tehdy na všechny jejich sousedy přišla bázeň a po celých judských horách se rozmlouvalo o všech těchto věcech. Všichni, kteří (o tom) slyšeli, (to) ukládali ve svém srdci se slovy: "Co to bude za dítě?" A Pánova ruka byla s ním. Jeho otec Zachariáš pak byl naplněn Duchem Svatým a prorokoval (těmito) slovy: "Požehnaný Pán, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vyzdvihl nám roh spasení v domě svého služebníka Davida, jak mluvil ústy svých svatých proroků, kteří (byli) od věků, o vysvobození od našich nepřátel a z ruky všech, kteří nás nenávidí, aby prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu - na přísahu, kterou přísahal našemu otci Abrahamovi, - že nám dá, abychom vysvobozeni z ruky svých nepřátel beze strachu sloužili jemu ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánovou tváří připravit jeho cesty, dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů skrze niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštívil (jako) svítání z výšin, aby se ukázal sedícím v temnotě a stínu smrti, aby přivedl naše nohy na cestu pokoje." Dítě pak rostlo a sílilo v duchu a bylo na pustinách až do dne, kdy se ukázalo Izraeli. V těch dnech se pak stalo, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl sepsán celý obydlený svět. (Toto byl první soupis za syrského vladaře Quirinia.) A tak všichni šli, aby byli zapsáni, každý do svého města. I Josef z Galileje se tedy vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), aby byl zapsán s Marií, svou zasnoubenou manželkou, která byla těhotná. A když tam byli, stalo se, že se naplnily dny, aby porodila. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila ho do jeslí, protože pro ně nebylo místo v hospodě. A v tom kraji byli pastýři, kteří zůstávali venku a drželi noční hlídku nad svým stádem. Náhle se mezi ně postavil Pánův anděl anděl, ozářila je Pánova sláva a přišla na ně veliká bázeň. A ten anděl jim řekl: "Nebojte se, neboť hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Neboť se vám dnes narodil Spasitel ve městě Davidově, totiž Kristus, Pán. A toto vám (bude za) znamení: naleznete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích." A hned se s andělem objevilo množství nebeského vojska, jež chválilo Boha a říkalo: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, (Boží) zalíbení v lidech." A stalo se, že když od nich ti andělé odešli do nebe, řekli pastýři jedni druhým: "Pojďme tedy do Betléma a pohleďme na tu věc, která se stala, (jak) nám ji Pán oznámil." Přišli tedy se spěchem a nalezli Marii a Josefa i to děťátko ležící v jeslích. A když (ho) uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno. A všichni, kteří (to) slyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři říkali. Marie pak všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci. A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli tak, jak jim bylo řečeno. Když se pak naplnilo osm dní pro obřezání dítěte, dali mu jméno Ježíš, jak ho pojmenoval anděl předtím, než bylo počato v lůnu. A když se naplnily dny Mariina očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby (ho) postavili před Pánem (jak je napsáno v Pánově zákoně: "Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Pánu") a aby dali oběť, jak je to řečeno v Pánově zákoně: "Dvě hrdličky nebo dvě holoubata." A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk (byl) spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch Svatý byl na něm. Jemu bylo od Ducha Svatého sděleno, že nespatří smrt dříve, než uvidí Pánova Krista. Ten přišel (veden) Duchem do chrámu. A když rodiče přinesli to dítě, Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, tehdy ho vzal do náručí, dobrořečil Bohu a řekl: "Nyní Hospodine, podle svého slova propouštíš svého služebníka v pokoji. Neboť mé oči spatřili tvé spasení, kterés připravil před tváří všech lidí - světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele." A jeho otec a matka se divili těm věcem, které o něm byli řečeny. Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: "Hle, tento je určen k pádu a pozdvižení mnohých v Izraeli a za znamení, kterému bude odpíráno (a i tvou vlastní duší pronikne meč), aby bylo zjeveno myšlení mnoha srdcí." Byla (tam) také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Ta byla ve velmi pokročilém věku a s mužem žila od svého panenství (jen) sedm let. Byla vdova a (bylo jí) okolo osmdesáti čtyř let. Ta nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila (Bohu) posty a modlitbami. Ta přišla ve stejnou chvíli a vzdávala Pánu chválu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení. A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje, do svého města Nazaretu. Dítě pak rostlo a sílilo v duchu, naplňováno moudrostí a Boží milost byla v něm. Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek Veliké noci. Také když mu bylo dvanáct let, šli podle toho svátečního zvyku vzhůru do Jeruzaléma. A když se naplnily dny (toho svátku), a už se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a Josef ani jeho matka (o tom) nevěděli. V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. Když ho však nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech se pak stalo, že ho nalezli v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a dotazuje se jich. A všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi. Když ho (rodiče) spatřili, ulekli se a jeho matka mu řekla: "Synu, proč jsi nám to udělal? Pohleď, tvůj otec a já jsme tě s bolestí hledali." A on jim řekl: "Proč jste mě hledali? Copak jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce?" Oni však slova, která jim říkal, nepochopili. A tak šel s nimi, přišel do Nazaretu a byl jim poddán. Jeho matka pak uchovávala všechna ta slova ve svém srdci. A Ježíš prospíval moudrostí, věkem a milostí u Boha i u lidí."