Červen 2010

Z Pavlova listu Římanům 6., 7. a 8. kapitola

20. června 2010 v 21:08 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Pavlova listu Římanům 6., 7. a 8. kapitolu opět z překladu "Nové Bible kralické" z roku 2001:

"Co tedy řekneme? Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila milost? V žádném případě! Jak bychom ještě mohli žít v hříchu (my), kdo jsme mu zemřeli? Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni do Krista Ježíše, jsme pokřtěni do jeho smrti? Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit v novotě života. Jsme-li s ním tedy ztotožněni podobou ve smrti, jistě budeme (ztotožněni) i (podobou) vzkříšení. Víme (přece), že náš starý člověk byl ukřížován s (ním), aby bylo umlčeno hříšné tělo, abychom již dále nesloužili hříchu. Neboť kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu. Jestliže jsme tedy s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. Víme (přece), že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Neboť že zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, ale že žije, žije Bohu. Tak se i vy považujte za vskutku mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ať tedy ve vašich smrtelných tělech nevládne hřích, tak abyste ho poslouchali v jeho žádostech. Také nevydávejte své oudy hříchu za nástroje nepravosti, ale vydejte se Bohu jako (ti), kdo ožili z mrtvých a své údy (vydejte) Bohu za nástroje spravedlnosti. Neboť hřích nad vámi nebude panovat, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí. Co tedy? Máme hřešitm, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! Nevíte snad, že (když) se někomu vydáváte za služebníky, abyste (ho) poslouchali, (pak) jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu k smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti? Ale díky Bohu, že ačkoli jste byli služebníci hříchu, uposlechli jste ze srdce (ten) způsob učení, do kterého jste byli uvedeni. Když jste tedy byli osvobozeni od hříchu, byli jste podrobeni do služby spravedlnosti. Pro slabost vašeho těla (to) říkám po lidsku: Jako jste vydali své údy za služeníky nečistoty a nepravosti k (páchání) nepravosti, tak tedy nyní vydejte své údy za služebníky spravedlnosti k posvěcení. Když jste totiž byli služebníci hříchu, byli jste svobodní od spravedlnosti. Jaký jste pak tehdy měli užitek z těch věcí, za které se nyní stydíte? Vždyť jejich výsledkem (je) smrt! Nyní však, když jste osvobozeni od hříchu a podrobeni do služby Bohu, máte svůj užitek (vedoucí) k posvěcení a výsledkem je věčný život. Neboť odplatou za hřích (je) smrt, ale Božím darem (je) věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu. Nevíte snad, bratři, mluvím přece k těm, kdo znají Zákon, že Zákon panuje nad člověkem (jen) po dobu (jeho) života? Neboť vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži, ale kdyby ten muž zemřel, je zproštěna zákona o muži. A proto, oddá-li se jinému muži, zatímco její muž žije, bude nazvána cizoložnicí. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže není cizoložnicí, když se oddá jinému muži. A tak jste i vy, moji bratři, skrze Kristovo tělo umrtveni Zákonu, abyste se oddali jinému - Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých - abychom mohli nést ovoce Bohu. Když jsme totiž byli v těle, vášně hříchů, (probuzené) skrze Zákon, působily v našich údech k plození ovoce k smrti. Nyní jsme však zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili (Bohu) v novosti Ducha a ne ve starobě litery. Co tedy řekneme? (Že) Zákon (je) hřích? V žádném případě! Avšak hřích jsem nepoznal (jinak) naž skrze Zákon. Vždyť ani o žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: "Nebudeš žádostivý!" Hřích se pak skrze to přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškeropu žádost. Bez Zákona (je) tedy hřích mrtev. Já jsem pak kdysi žil bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel. A ukázalo se, že přikázání, které (mělo být) k životu, (je) mi k smrti. Neboť hřích, který se skrze to přikázání chopil příležitosti, mne oklamal a skrze ně (mne) zabil. Zákon (je) tedy jistě svatý a přikázání (je) svaté, spravedlivé a dobré. Stalo se mi tedy to dobré smrtí? V žádném případě! Avšak hřích, aby se ukázal hříchem, mi skrze to dobré působí smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Nerozumím totiž (tomu), co dělám, neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že (je) dobrý. Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá (nic) dobrého. Neboť chtění mám (u sebe) pohotově, ale vykonání toho dobrého nenacházím. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to dělám. Jestliže pak dělám to, co nechci, (pak) to již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá. Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám (u sebe) pohotově zlo. Podle vnitřího člověka totiž radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha. A proto již (není) žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha. Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. Neboť co (bylo) pro Zákon nemožné, protože byl slabý kvůli tělu, (to) Bůh (vykonal), když poslal svého vlastního Syna v podobě těla hříchu a kvůli hříchu. Odsoudil hřích v těle, aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kdo nechodíme podle těla, ale podle Ducha. Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla, ale ti, kdo (jsou) podle Ducha, na věci Ducha. Neboť smýšlení těla (je) smrt, ale smýšlení Ducha (je) život a pokoj. Smýšlení těla (je) proto v nepřátelství vůči Bohu, neboť není a vlastně ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. A tak ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Jestliže však (je) Kristus ve vás, (je) sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch žije kvůli spravedlnosti. Jestliže tedy Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, (pak) Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha přebývajícího ve vás. A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla. Žijete-li totiž podle těla, zemřete, jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít. Neboť všichni, kdo jsou vedeni Božím Duchem, ti jsou Boží synové. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jestliže děti, (pak) i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, abychom jestliže s (ním) trpíme, byli s (ním) také oslaveni. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času nejsou srovnatelná s tou slávou, která se má zjevit na nás. Neboť stvoření napjatě vyhlíží a očekává zjevení Božích synů, stvoření je totiž poddáno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který (je) poddal, v naději, že i ono /doslova stvoření/ samo bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. A nejen ono, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, i my sami v sobě sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, (to jest) vykoupení svého těla. Byli jsme totiž spaseni nadějí. Avšak naděje, která je zjevná, není naděje. Vždyť proč by někdo doufal (v) to, co vidí? Doufáme-li však (v to), co nevidíme, (pak to) vytrvale očekáváme. A tak (nám) také Duch pomáhá v našich slabostech. Vždyť (ani) nevíme, (za) co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale sám Duch oroduje za nás nevýslovným sténáním. A Ten, který zkoumá srdce, ví, jaké (je) smýšlení Ducha, že podle Boží (vůle) prosí za svaté. Víme pak, že těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému, (totiž) těm, kteří jsou povoláni podle (jeho) předsevzetí. Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil, (aby byli) připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry. (Ty), které předurčil, ty také povolal, které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Co k tomu tedy řekneme? Když (je) Bůh s námi, kdo proti nám? Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás (za) všechny, nedaroval s ním také všechny věci? Kdo obviní Boží vyvolené? (Vždyť) Bůh, ten ospravedlňuje! Kdo (nás) odsoudí? (Vždyť) Kristus, ten zemřel, ale hlavně byl vzkříšen (z mrtvých), ten je také po Boží pravici a oroduje za nás! Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? (Snad) soužení, úzkost nebo pronásledování? (Snad) hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: "Pro tebe jsme zabíjeni celý den, počítáni jsme za ovce na porážku." Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze Toho, který nás zamiloval. Jsem totiž přesvědčen, že smrt ani život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí, výšina ani hlubina ani žádné jiné stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky, která (je) v Kristu Ježíši, našem Pánu."  

Citace duchovní písně číslo 105 ze zpěvníku "Píseň nového života"

14. června 2010 v 20:45 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval text písně číslo 105 ze zpěvníku "Písneň nového života":

"Jednou provždy dluh můj splacen a já smím být svoboden. Ztracený ráj zas mi vrácen a já jsem již zachráněn. Jeden na se vzal mé dluhy, jeden v oběť sám se dal, splněno, co svými sluhy, Bůh již dávno zvěstoval.

Všechny dluhy, jež jsme měli, na Beránka vložil Bůh, abychom my nezemřeli, smrtí zaplatil náš dluh. Hříchy více nepočítá, anděl smrti míjí dům, na dveřích kde krev prolitá čelí soudu nárokům.

Splaceno vše, aniž zbývá tobě něco odčinit, všechnu vinu Ježíš smývá, ty pak o to měj už klid! Ukryt v rozsedlině skalní strachovat se nemusíš, ochraňován Boží dlaní zachování zakusíš.

Kteří pak jste jenom zpola těšili se z spasení, radujte se nyní zcela, že jste osvobozeni. Ovoce my užíváme toho, co ON vykonal, zástupce v něm svého máme, který k soudu za nás stál."

A ještě citace dvou veršů z Bible - Božího Slova, které jsou v tom zpěvníku také citovány k té písni:

List Židům 10, 12.14:

"Avšak Ježíš podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak už navždycky zaujal místo na trůnu po Boží pravici."

Z Písně Šalomounovy 5. a 6. kapitola

10. června 2010 v 21:29 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Písně Šalomounovy 5. a 6. kapitolu z ekumenického překladu:

"Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko. Jezte, přátelé, (a) pijte, opájejte se laskáním. Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: "Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, (v) kadeřích krůpěje noční." "Svlékla jsem šaty, mám je zase oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si je zašpinit?" Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro se zachvělo přec ním. Vstala jsem otevřít milému svému. (Z) rukou mých kanula myrha, myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky. Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal, když (ke mně) mluvil. Hledala jsem ho, ale nenalezla, volala jsem ho, ale neodpověděl mi. Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážci hradeb. Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co mu sdělíte? Že jsem nemocna láskou. Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen? Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, že nás tak zapřísaháš? Můj milý je běloskvoucí a červený, významnější nad tisíce jiných. Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černé jako havran. Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, (podobné) vsazeným drahokamům. Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha. Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safiry vykládané. Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata. Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr. Patro jeho (úst) je přesladké, on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery. Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat. Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie. Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v lililích. Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci. Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu. Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují (a) každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. (Byť tu bylo) šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřili ji dcery, blahoslavili ji, královny i ženiny ji vzdaly chválu. "Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?" Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda (už) pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy. Sám nevím, jak jsem se dostal (do) Amínádíbových vozů." 

Z 1. listu Petrova 3. kapitola

9. června 2010 v 18:09 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z 1. listu Petrova 3. kapitolu opět z překladu "Nové Bible kralické" z roku 2001:

"Podobně (vy) ženy, buďte poddány svým manželům, aby když někteří neposlouchají Slovo, byli získáni beze slov jednáním (svých) žen, když uvidí váš čistý život v bázni. Vaší ozdobou ať není to, co (je) vnější - zaplétání vlasů, ověšování zlatem nebo navlékání šatů - ale ten skrytý člověk srdce (oděný) nepomíjivostí krotkého a pokojného ducha, jenž je velmi drahý před Bohem. Vždyť takto se také kdysi zdobily ty svaté ženy doufající v Boha, když byly poddány svým manželům, jako Sára, (která) poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. (Vy) jste se staly jejími dcerami, činíte-li dobře a nebojíte se žádného zastrašení. Podobně muži, žijte (s nimi) v porozumění a prokazujte ženskému (pohlaví) čest jakožto slabší nádobě a jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku. Konečně, (buďte) všichni jednomyslní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a přátelští. Neodplácejte zlo zlem, ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte, neboť víte, že jste povoláni k tomu, abyste zdědily požehnání. Vždyť: "Kdo chce milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje svůj jazyk od zlého a jeho rty ať nemluví lest. Ať se odvrátí od zlého a činí dobré, ať hledá pokoj a následuje jej. Vždyť Pánovy oči (hledí) na spravedlivé a jeho uši (naslouchají) jejich prosbě, ale Pánova tvář je proti těm, kdo páchají zlo." Kdo vám bude moci ublížit, stanete-li se následovníky dobra? Ale i kdybyste měli pro spravedlnost trpět, blaze vám. Jejich strašení se tedy nebojte, ani se neznepokojujte. Posvěcujte však ve svých srdcích Pána Boha a (buďte) vždy připraveni (dát) odpověď každému, kdo vás požádá o zdůvodnění naděje, která je ve vás, a (to) s krotkostí a úctou a s dobrým svědomím, aby ti, kdo pomlouvají váš poctivý život v Kristu, byli zahanbeni, že vás pomlouvají jako zločince. (Je) přece lepší, abyste - pokud by to byla Boží vůle - trpěli za dobré činy než za zlé. Vždyť i Kristus jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen v Duchu, v němž také přišel a kázal duchům ve vězení, kdysi neposlušným, když jednou za Noémových dnů Boží trpělivost vyčkávala, zatímco se stavěla archa, v níž bylo (jen) několik to jest osm duší zachráněno skrze vodu. Podobným způsobem také nás nyní zachraňuje křest - nikoli odstranění tělesné špíny, ale odvolání dobrého svědomí k Bohu - skrze vzkříšení Ježíše Krista, jenž odešel do nebe a je po Boží pravici, neboť mu byli poddáni andělé, vlády i moci."

Z Písně Šalomounovy 3. a 4. kapitola

5. června 2010 v 20:16 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Písně Šalomounovy 3. a 4. kapitolu z ekumenického překladu:

"Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, ale nenalezla. Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážci obcházející město: "Toho, kterého tolik miluji, jste (tu) neviděli?" Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jenž mě počala. Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama. "Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako slopu dýmu, ovanuta vůní kadidlovou (z) myrhy (a) z nejjemnějšího koření kupeckého?" Hle, jeho lože - (lože) Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele. Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímu děsu. Nosítka král si zhotovil, (král) Šalomoun, ze stromů libanónských. Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek je obložen láskou jeruzalémských dcer. Vyjděte (jen) a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce (naplnila) radost. Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu. Zuby tvé jsou jako stádo (ovcí před) střiháním, jež z brodiště vystupují, (a) každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu (plná). Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů. Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou. Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorku kadidlovému. Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není. Se mnou z Libanónu, nevěsto (má), se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích douopat, z hor leopardů. Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným článkem svého náhrdelníku. Oč krásnější je tvé laskání, sestro má. nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno. Vůně tvých olejů nad všechny balzámy. Ze rtů ti kane strdí, (má) nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu. Zahrada uzavřená (jsi), sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen. Vydáváš (vůni jako) sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem, s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími. (Jsi) pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu. Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať její balzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její."