Srpen 2011

Narozeniny

27. srpna 2011 v 11:46 | Tobiáš Balanda
Dnes 27. srpna 2011 mám 27 let. To vám můžu oznámit. Vám, kteří čtete tento blog.
K tomuto bych citoval tento verš z Božího Slova z ekumenického překladu z roku 1985 z knihy Kazatel kapitola 7., verš 1.:

"Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození."

Z Janova evangelia kapitola 18 - 21

13. srpna 2011 v 14:44 | Tobiáš Balanda
Teď bych opět citoval z Božího Slova něco, co jsem už jednou na tomto blogu citoval, ale myslím, že to nebude naškodu, naopak. A sice z Janova evangelia kapitoly 18 až 21 o ukřižování a zmrtvýchvstání našeho a taky mého Zachránce a Pána Ježíše Krista (a opět z překladu "Nové Bible kralické" z roku 2001):

"Když to Ježíš řekl, vyšel se svými učedníky přes potok Kedron, kde byla zahrada, do které vešel on i jeho učedníci. To místo však znal i Jidáš, jeho zrádce, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. Jidáš tedy vzal oddíl (vojáků) a služebníky od vrchních kněží a farizeů a přišel tam s lucernami a s pochodněmi a se zbraněmi. Ježíš, který věděl všechno, co na něj mělo přijít, tedy vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?" Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Ježíš jim řekl: "Já jsem (to)." A stál (tam) s nimi i Jidáš, jeho zrádce. A jak jim řekl: "Já jsem," ustoupili nazpět a padli na zem. Zeptal se jich tedy znovu: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského." Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že (to) jsem já. Jestliže tedy hledáte mě, nechte tyto, ať odejdou." Aby se naplnilo slovo, které řekl: "Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho." Tehdy Šimon Petr, který měl meč, ho vytasil, zasáhl služebníka nejvyššího kněze a usekl mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus. Ježíš tedy řekl Petrovi: "schovej svůj meč do pochvy. Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?" A tak oddíl s velitelem a s židovskými služebníky zajali Ježíše a svázali ho. A přivedli ho nejdříve k Annášovi, byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku nejvyšším knězem. A Kaifáš byl ten, který Židům poradil, že je užitečné, aby jeden člověk zemřel za lid. Petr a (ještě) jiný učedník ale šli za Ježíšem. Ten učedník byl známýnejvyššího kněze, a (tak) vešel s Ježíšem do veleknězova dvora. Ale Petr stál venku u dveří. Ten druhý učedník, který byl známý nejvyššího kněze, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra (dovnitř). Ta služka u brány však Petrovi řekla: "Nejsi snad i ty z učedníků toho člověka?" On řekl: "Nejsem." A protože bylo chladno, stáli (tam) otroci a služebníci, kteří rozdělali oheň, a ohřívali se. A Petr (tam) byl s nimi, stál a ohříval se. Nejvyšší kněz se tedy Ježíše zeptal na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: "Já jsem mluvil ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámu, kde se Židé vždycky scházejí, a nic jsem nemluvil tajně. Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem k nim mluvil. Hle, ti vědí, co jsem říkal." A když to řekl, jeden ze služebníků, který tam stál, udeřil Ježíše holí se slovy: "Takhle odpovídáš nejvyššímu knězi?" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže jsem mluvil zle, vydej svědectví o zlém, jestliže však dobře, proč mě biješ?" Annáš ho tedy poslal svázaného k nejvyššímu knězi Kaifášovi. 'Simon Petr (tam) však (ještě) stál a ohříval se. Řekli mu tedy: "Nejsi snad i ty z jeho učedníků?" On (ho však) zapřel a řekl: "Nejsem." Jeden ze služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterému Petrusekl ucho, řeklů: "Copak jsem tě s ním neviděl v té zahradě?" Petr (ho) tedy znovu zapřel. A v tom zakokrhal kohout. A tak Ježíše vedli od Kaifáše do (vladařova) paláce, a bylo jitro. Sami však do paláce nevešli, aby se neposkvrnili, aby totiž mohli jíst beránka. Pilát k nim tedy vyšel a řekl: "Jaké obvinění vznášíte proti tomuto člověku?" Odpověděli mu: "Kdyby to nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho." Pilát jim tedy řekl: "Vezměte si ho vy a suďte ho podle svého zákona." Židé mu tedy řekli: "My nemáme dovoleno nikoho zabít." Aby se naplnilo Ježíšovo slovo, které řekl, když naznačoval, jakou smrtí má zemřít. Pilát tedy znovu vešel do paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi ten židovský král?" Ježíš mu odpověděl: "Říkáš to sám od sebe, nebo ti (to) o mně řekli jiní?" Pilát odpověděl: "Jsem snad já Žid? Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Cop jsi udělal?" Ježíš odpověděl: "Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Teď ale mé království není odsud." Pilát mu tedy řekl: "Takže jsi král?" Ježíš odpověděl: "Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: "Co je pravda?" A když to řekl, vyšel znovu k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám. Je u vás zvykem, abych vám na Velikou noc propustil jednoho (vězně). Chcete tedy, abych vám propustil toho židovského krále?" A všichni znovu vykřikli: "Ne jeho, ale Barabáše!" A ten Barabáš byl zločinec. Tehdy Pilát vzal Ježíše a (nechal) ho zbičovat. Vojáci upletli korunu z trní a nasadili mu (ji) na hlavu. Potom mu oblékli purpurový plášť a říékali: "Buď zdráv, židovský králi!" A tloukli ho holemi. Pilát tedy znovu vyšel ven a řekl jim: "Hle, vyvedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenacházím žádnou vinu." Ježíš tedy vyšel ven. Měl na sobě trnovou korunu a purpurový plášť. (Pilát) jim řekl: "Hleďte, člověk!" A jakmileho vrchní kněží a (jejich) služebníci uviděli, vykřikli: "Ukřižuj (ho), ukřižuj!" Pilát jim řekl: "Vezměte ho vy a ukřižuijte, neboť já na něm (žádnou) vinu nenalézám." Židé mu odpověděli: "My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože se dělal Božím Synem." A když Pilát uslyšel ta slova, bál se (ještě) více. Vešel tedy znovu do paláce a řekl Ježíši: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal odpověď. Pilát mu tedy řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš snad, že mám moc tě ukřižovat a mám moc tě propustit?" Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti (to) nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích." Od té (chvíle) ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!" Když tedy Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a posadil se ma soudné stolici, na místě zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha a byl den připravování (před) Velikou nocí, okolo šesté hodiny, a řekl Židům: "Hle, váš král." Oni však vykřikli: "Pryč (s ním), pryč! Ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Mám ukřižovat vašeho krále?" Vrchní kněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře!" A tak jim ho vydal k ukřižování. Vzali tedy Ježíše a odvedli (ho). Nesl svůj kříž a vyšel na místo jménem Lebka, hebrejsky nazývané Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed. Pilát však také napsal nápis a dal (ho) na kříž. Bylo (tam) napsáno: JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. A ten nápis četli mnozí z Židů, neboť to místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města. A bylo (to) napsáno hebrejsky, řecky a latinsky. Židovští vrchní kněží tedy řekli Pilátovi: "Nepiš "Židovský král", ale "on řekl: Jsem Židovský král."" Pilát odpověděl: "Napsal jsem, co jsem napsal." Když potom vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a udělali (z nich) čtyři díly, každému vojákovi díl. (vzali mu) i košili a ta košile byla nesešívaná, odshora utkaná vcelku. Řekli si tedy mezi sebou: "Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude," aby se naplnilo Písmo, které říká: "Rozdělili si mé šaty mezi sebou a o mé roucho házeli los." A tak to ti vojáci udělali. U Ježíšova kříže však stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. Když tedy Ježíš spatřil matku a učedníka, kterého miloval, jak (tam) stojí, řekl své matce: "Ženo, hle, tvůj syn." Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka." A od té chvíle ji ten učedník přijal k sobě. Když potom Ježíš vědě+l, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: "Žízním." A stála (tam) nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, dali (ji) na (větevú yzopu a podali k jeho ústům. A když Ježíš okusil ten ocet, řekl: "Je dokonáno!" Sklonil hlavu a odevzdal ducha (Otci(. A protože byl (den) připravování, požádali Židé Piláta, aby (odsouzeným) byly zlámány nohy a byli sňati, aby těla nezůstala na kříži do soboty, tu sobotu byl totiž velký den. A tak přišli vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, který byl ukřižován s ním. Když ale přišli k Ježíši a uviděli, (že) je již mrtev, nelámali mu nohy, ale jeden z vojáků probodl jeho bpok kopím a ned vyšla krev a voda. A ten, který (to) viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili. Neboť toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: "Jeho kost nebude zlomena." A opět jiné Písmo říká: "Pohlédnou na Toho, kterého probodli." Josef z Arimatie,, který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu před Židy,, potom poprosil Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. A přišel i Nikodém, který předtím přišel k Ježíši v noci, a nesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho do pláten s těmi vonnými věcmi, jak je u Židů zvykem pochovávat. A na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž jesště nebyl nikdo pochován. Tam tedy Ježíše pochovali kvůli židovskému (dni) připravování, protože ten hrob byl blízko. Prvního (dne) týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu. Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: "Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili!" Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník, a šli k hrobu. A běželi oba spolu, ale ten druhý učedník Petra předběhl a přišel k hrobu první. A když se naklonil (dovnitř), spatřil ležící plátna, ale nevešel (tam). Tehdy přišel Šimon Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a spatřil položená plátna a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášt svinutou na jednom místě. Potom tedy vešel i ten druhý učed¨ník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil. Ještě totiž nepochopili Písmo, že (Kristus) musí vstát z mrtvých. A tak ti učedníci zase odešli k sobě (domů). Ale Marie stála venku u hrobu a plakala. A jak plakala, naklonila se do hrobu a uviděla dva sedící anděly v bílém (rouchu), jednoho u hlavy a druhého u nohou, (tam), kde leželo Ježíšovo tělo. Ti jí řekli: "Ženo, proč pláčeš?" Řekla jim: "Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili." A když to řekla, obrátila se zpátky a spatřila Ježíše, jak (tam) stojí, ale nevěděla, že je to Ježíš. Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?" Ona mu v domnění, že je (to) zahradník, řekla: "Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Ona se obrátila a řekla mu: "Rabboni!" Což znamená Učiteli. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Ale jdi k mým bratrům a řekni jim: "Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu." Marie Magdaléna pak přišla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a (že) jí řekl tyto věci. A když byl večer téhož dne, toho prvního (dne) týdne, a (tam), kde se učedníci shromáždili, byly zavřené dveře kvůli strachu před Židy, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: "Pokoj vám." A když to řekl, ukázal jim své ruce i bok. A když učedníci uviděli Pána, zaradovali se. Ježíš jim tedy znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás." A když to pověděl, dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komukoli odpustíte hřichy, těm jsou odpuštěny, komukoli (je) zadržíte, (těm) jsou zadrženy." Tomáš zvaný Didymus, jeden z dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána!" ale on jim řekl: "Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nestrčím svůj prst na místo hřebů a (dokud) nevložím svou ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím." A po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel a dveře byly zavřené a postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Dej svůj prst sem a pohleď (na) mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož (ji) do mého boku, a nebuď nevěřící, ale věřící." A Tomáš odpověděl slovy: "Můj Pán a můj Bůh!" Ježíš mu řekl: "Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili." Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které nejsou zapsány v této knize. Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu. Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského moře. A ukázal se takto: Šimon Petr, Tomáš zvaný Didymus, Natanael, který byl z Kány Galilejské, (synové) Zebedeovi a další dva z jeho učedníků byli spolu. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Řekli mu: "My s teboui půjdeme také." Šli (tedy) a hned nastoupili na loď. A té noci nic nechytili. Když pak nastalo jitro, Ježíš stál na břehu. Učedníci ale nevěděli, že je (to) Ježíš. Ježíš jim tedy řekl: "Děti, nemáteněco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme." On jim však řekl: "Hoďte síť napravo od lodi a najdete." Hodili tedy a už ji nemohli vytáhnout pro množství ryb. Ten učedník, kterého Ježíš miloval, tedy řekl Petrovi: "To (je) Pán!" A když Šimon Petr uslyšel, že je (to) Pán, přepásal se pláštěm, protože byl svlečený, a vrhl se do moře. Ostatní učedníci pak připluli na lodi, neboť byli nedaleko od země, jen asi dvě stě loket, a táhli tu síť s rybami. A když vystoupili na zem, viděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: "0řineste něco ryb, které jste teď chytili." Šimon Petr (tedy) vystoupil (na loď) a vytáhl na zem síť plnou ¨velkých ryb: (bylo jich) sto padesát tři. A i když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla. Ježíš jim řekl. "Pojďte, posnídejte." Nikdo z učedníků se ho však neodvažoval zeptat: "Kdo jsi?" protože věděli, že je (to) Pán. Ježíš tedy přistoupil, vzal ten chléb a dával jim a podobně (i) rybu. To se Ježíš už potřetí ukázal svým učedníkům poté, co vstal z mrtvých. A když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone Jonášův, miluješ mě více než tito?" (On) mu řekl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Krm mé beránky." Zeptal se ho znovu, podruhé: "Šimone Jonášův, miluješ mě?" Řekl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé ovce." Zeptal se ho potřetí: "Šimone Jonášův, máš mě rád?" Tehdy se Petr zarmoutil, protože se ho potřetí zeptal: "Máš mě rád?" a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Krm mé ovce. Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, opásával ses a chodíval jsi, kam jsi chtěl, ale až zestárneš, vztáhneš své ruce a opáše tě jiný a povede tě, kam nechceš." To řekl, aby (mu) naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A když to pověděl, řekl mu: "Následuj mě." Petr se obrátil, uviděl toho učedníka, kterého Ježíš miloval, jak jde za (ním) a to (byl) ten, který při večeři spočinul na jeho prsou a řekl: "Pane, kdo je ten, který tě zrazuje?" Když ho Petr uviděl, řekl Ježíši: "Pane , a co tento?" Ježíš mu řekl: "Chci-li ho tu zanechat, dokud nepřijdu, co (s tím máš) ty? Ty mě následuj." A tak se mezi bratry roznesla řeč, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: "Chci-li ho tu zanechat, dokud nepřijdu, co (s tím máš) ty? To je ten učedfník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je, a víme, že jeho svědectví je pravdivé. Je ovšem i mnoho jiných věcí, které Ježíš udělal, které kdby měli být vypsány každá zvlášť, mám za to, že by ani celý svět nemohl pojmout ty knihy, které by byli napsány. Amen.

Z Pavlova listu Galatským 5,16-26

9. srpna 2011 v 19:43 | Tobiáš Balanda
Teď bych zase citoval z Bible - Božího Slova z Pavlova listu Galatským z 5. kapitoly, verše 16 až 26 (opět z téhož překladu jako v minulém článku):

"Říkám však: Choďte Duchem a nevykonáte žádost těla. Vždyť žádost těla je proti Duchu a (žádost) Ducha proti tělu, ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání, soupeření, roztržky, sekty, závidění, vraždy, opliství, hodování a jim podobné věci. Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království. Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost. Proti takovým není (žádný) zákon. A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali (své) tělo s vášněmi a žádostmi. Jsme-li živí Duchem, (pak) také Duchem choďme. Nedychtěme po marné slávě, nepopouzejme jedni druhé a jedni druhým nezáviďme."

Z Janova evangelia 3,13-21

9. srpna 2011 v 19:30 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Jana z 3. kapitoly, verše 13 až 21 (citiji opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001, (cituji přímou řeč Pána Ježíše Krista)):

"Nikdo nevystoupil do nebe, jen ten, kdo sestoupil z nebe, Syn člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Neboť Bůh tak miloval /doslova "si zamiloval" (takovou lásku projevil)/ svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen /zachráněn/. Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více oblíbili tmu nežli světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý, kdo koná zlo, totiž nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Ale kdo koná pravdu, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, že jsou vykonány v Bohu."

Z Božího Slova Žalm 2

7. srpna 2011 v 12:31 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Božího Slova z ekumenického přeladu Žalm 2:

"Proč se pronárody bouří, (proč) národy kují marné (plány)? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." Ten, jenž trůní v nebesích se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!" Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví (i) dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny." Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!"