Září 2011

Z evangelia Janova 7. kapitola

29. září 2011 v 10:39 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z evangelia Janova 7. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Potom Ježíš chodil po Galileji, nechtěl totiž chodit po Judsku, protože ho Židé chtěli zabít. A byla blízko židovská slavnost stánků. Jeho bratři mu tedy řekli: "Vyjdi odsud a jdi do Judska, ať i tvoji učedníci vidí skutky, které děláš. Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když (tedy) děláš takové věci, zjev se světu!" Ani jeho bratři v něho totiž nevěřili. Ježíš jim tedy řekl: "Můj čas ještě nepřišel, ale váš čas je vždycky příhodný. Vás svět nemůže nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. Vy jděte na svátek. Já na ten svátek ještě nejdu, protože můj čas se ještě nenaplnil." To jim řekl a zůstal v Galileji. A když jeho bratři odešli, tehdy šel i on na svátek, ne zjevně, ale jakoby potají. Židé ho pak na tom svátku hledali a říkali: "Kde je?" A v zástupu bylo o něm mnoho řečí, někteří říkali, že je dobrý, a jiní říkali: "Není! Jen svádí zástup!" Kvůli strachu před Židy však o něm nikdo nemluvil otevřeně. Asi v polovině svátku pak Ježíš vstoupil do chrámu a učil. A Židé se divili a říkali: "Jak to, (že) tenhle zná Písma, když se neučil?" Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu, ale kdo hledá slávu Toho, který mě poslal, ten je pravdomluvný a není v něm (žádná) nepravost. Nedal vám Mojžíš Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?" Zástup odpověděl: "Máš démona! Kdo tě chce zabít?" Ježíš jim odpověděl: "Jeden skutek jsem udělal a všichni se divíte. Mojžíš vám přece vydal obřízku, ne že by byla od Mojžíše, ale od otců, a v sobotu obřezáváte člověka. Jestliže člověk přijímá obřízku v sobotu, aby nebyl porušen Mojžíšův Zákon, (proč) se na mě hněváte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? Nesuďte podle osoby, ale suďte spravedlivým soudem." Někteří z Jeruzalémských tedy říkali: "Není snad tohle ten, kterého chtějí zabít? A hle, mluví svobodně a nic mu neříkají. Copak (už) hodnostáři opravdu poznali, že toto je skutečně Kristus? Ale o tomto víme, odkud je, až však přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je." Když pak Ježíš vyučoval v chrámě, zvolal: "Znáte mě a také víte, odkud jsem. A nepřišel jsem sám od sebe, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný a vy ho neznáte. Já ho ale znám, neboť jsem od něho a on mě poslal." Snažili se ho tedy zajmout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina. Mnozí ze zástupu však v něho uvěřiliu a říkali: "Až přijde Kristus, udělá snad více znamení, než udělal tento?" Farizeové (však) uslyšeli zástup, jak o něm vede takové řeči, a tak farizeové a vrchní kněží poslali služebníky, aby ho zatkli. Ježím jim tedy řekl: "Ještě kratičký čas jsem s vámi, potom odejdu k Tomu, který mě poslal. Budete mě hledat, ale nenajdete, a (tam), kde já budu, vy nemůžete přijít." Židé si tedy mezi sebou řekli: "Kam se chystá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít do řecké diaspory a učit Řeky? Co je to (za) slovo, které řekl: "Budete mě hledat, ale nenajdete, a (tam), kde jsem já, vy nemůžete přijít"?" Ve veliký poslední den toho svátku pak Ježíš stál a volal: "Žízni-li kdo, pojď ke mně a pij! Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo." A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho, neboť Duch Svatý ještě nebyl (dán), protože Ježíš ještě nebyl oslaven. Když tedy mnozí ze zástupu uslyšeli tu řeč, říkali: "Toto je opravdu ten Prorok." Někteří říkali: "Toto je Kristus!" Ale jiní říkali: "Přijde snad Kristus z Galileje? Neříká snad Písmo, že Kristus přijde ze semene Davidova a z Betléma, městečka, kde bydlel David?" A tak kvůli němu nastala v zástupu roztržka. Někteří z nich ho pak chtěli zajmout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku. Ti služebníci tedy přišli k farizeům a vrchním kněžím, kteří jim řekli: "Proč jste ho nepřivedli?" Služebníci odpověděli: "(Žádný) člověk nikdy nemluvil tak jako tento člověk!" A farizeové jim odpověděli: "Copak jste i vy svedeni? Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? Jedině ten dav, který nezná Zákon. Jsou zlořečení!" A jeden z nich, Nikodém, který k němu přišel v noci, jim řekl: "Soudí snad náš Zákon člověka, aniž by ho nejdříve vyslyšel a zjistil, co dělá?" Odpověděli a řeli mu: "Jsi snad i ty z Galileje? Zkoumej a viz, že z Galileje (žádný) prorok nepovstal!" A tak šel každý do svého domu."

První 3 kapitoly Bible

27. září 2011 v 19:59 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval zase z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli 1. Mojžíšovy první 3 kapitoly, tentokrát však z překladu "21. století" z roku 2009:

"Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: "Ať je světlo!" - a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo "den" a tmu nazval "noc". Byl večer a bylo ráno, den první. Bůh řekl: "Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!" Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou - a stalo se. Bůh nazval oblohu "nebe" a byl večer a bylo ráno, den druhý. Bůh řekl: "Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!" - a stalo se. Bůh nazval souš "země" a shromáždění vod nazval "moře". A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy Bůh řekl: "Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den třetí. Bůh řekl: Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci, budou znameními k určování období, dnů a let, budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!" - a stalo se. Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci, učinil rovněž hvězdy. Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. Bůh řekl: "Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!" Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal a řekl: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích, také ptáci ať se rozmnožují na zemi." Byl večer a bylo ráno, den pátý. Bůh řekl: "Ať země vydá různé druhy živočichů, různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!" - a stalo se. Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy Bůh řekl: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle načí podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi." Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: "Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi." Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny" - a stalo se. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý. Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval, sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl žádný člověk, který by obdělával půdu. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí. Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. Druhá řeka se jmenuje Gíchon, ta obtéká celou zemi Habeš. Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat. Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš." Hospodin Bůh také řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám, opatřím mu rovnocennou oporu." Hosdpodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora. Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi. Adam tenkrát řekl: "To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!" To proto muž opustí otce i matku - aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: "Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" "Ovoce stromů v zahradě jíst smíme," odpověděla žena hadovi. "Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: "Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete."" Na to had ženě řekl: "Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo." Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky. Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. "Kde jsi?" volal Hospodin Bůh na Adama. Ten odpověděl: "Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl." "Kdo ti řekl, že jsi nahý?" tázal se Bůh. "Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" Adam odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl." "Cos to udělala?" řekl Hospodin Bůh ženě. "Had mě podvedl, a tak jsem jedla," odpověděla. Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi: "Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rzdrtíš patu." Ženě řekl: "Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet." Adamovi řekl: "Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého živora z ní budeš jíst v útrapách, bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!" Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. Hospodin Bůh si tehdy řekl: "Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky." Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života."

Ze Skutků apoštolů 5. kapitola

25. září 2011 v 20:02 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolů 5. kapitolu /opět z překladu "Nová ¨Bible kralická" z roku 2001):

"Jeden muž jménem Ananiáš však se svou manželkou Zafírou prodal pozemek a s vědomím své manželky z těch peněz lstivě ubral. Potom přinesl určitou část a položil (ji) k nohám apoštolů. Petr však řekl: "ananiáši, proč satan naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu svatému a lstivě ubral z peněz za to pole? Copak nebylo tvé, když zůstávalo (neprodané)? A když bylo prodáno, bylo ve tvé moci. Proč ses tedy ve svém srdci rozhodl k takovému činu? Nezalhal jsi lidem, ale Bohu!" Když pak Ananiáš uslyšel ta slova, padl a vypustil duši. A na všechny, kteří to slyšeli, přišla veliká bázeň. Mládenci tedy vstali, zabalili ho, vynesli ven a pochovali. A stalo se, že po uplynutí asi tří hodin přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. Petr jí tedy řekl: "Pověz mi, zda jste to pole prodali za tolik?" A ona řekla: "Ano, za tolik." Petr jí však řekl: "Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Pánova Ducha? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, (jsou) přede dveřmi, a vynesou i tebe!" A ihned padla k jeho nohám a vypustila duši. A když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou. Vynesli (ji) tedy a pochovali vedle jejího muže. Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, pak přišla veliká bázeň. Skrze ruce apoštolů se tedy dálo mezi lidem mnoho znamení a zázraků a všichni bývali jednomyslně (spolu) v Šalomounově sloupoví. Nikdo jiný se k nim však neodvažoval připojit, ale lid si jich velice vážil /dosl. je velebil/. K Pánu se pak přidávalo (stále) více věřících, množství mužů i žen, takže i na ulice vynášeli nemocné a pokládali (je) na lůžka a nosítka, aby když (tudy) půjde Petr, alespoň jeho stín padl na některého z nich. Do Jeruzaléma se také scházelo množství (lidí) z okolních měst, kteří přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni. Tehdy povstal nejvyšší kněz a všichni, kdo byli s ním, což je sekta saduceů, naplněni závistí, a chopili se apoštolů a vsadili je do veřejné věznice. Ale Pánův anděl v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je (ven) a řekl: "Jděte, postavte se v chrámu a mluvte lidu všechna slova tohoto života." Když (to) tedy uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když pak přišel nejvyšší kněz i ti, kdo byli s ním, svolali veleradu - to jest celé staršovstvo synů Izraele - a poslali do vězení, aby je přivedli. Když ale služebníci přišli, nenašli je ve vězení. Vrátili se (tedy) a oznámili: "Vězení jsme sice našli bezpečně zavřené, také strážné stojící venku přede dveřmi, ale když jsme otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenašli." A když ta slova nejvyšší kněz s velitelem chrámové (stráže) a vrchními kněžími uslyšeli, byli bezradní nad tím, co se to mohlo stát. Tehdy někdo přišel a oznámil jim: "Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámu a učí lid!" Tehdy velitel se služebníky odešel a přivedl je bez násilí, báli se totiž, aby je lid neukamenoval. A když je přivedli a postavili ve veleradě, zeptal se jich nejvyšší kněz: "Což jsme vám přísně nepřikázali, abyste v tom jménu neučili? A hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete krev toho člověka uvést na nás!" Petr a apoštolové však odpověděli: "Je třeba více poslouchat Boha než lidi. Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili. Jeho Bůh vyvýšil svou pravicí jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto věcí, a také Duch svatý, kterého dal Bůh těm, kdo ho poslouchají." Když (to) tedy uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, (jak) by je zabili. Tehdy vstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem, a poručil, aby byli apoštolové na chvíli vyvedeni ven. Potom jim řekll: "Izraelité, dejte si pozor (na to), co chcete udělat s těmito lidmi. Vždyť před těmito dny povstal Teudas, říkal o sobě, (že) je někým, a připojilo se k němu množství okolo čtyř set mužů. Ten byl zabit a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč. Po něm povstal za dnů soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou mnoho lidí. (Ale) i ten zahynul a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni. Proto vám říkám: Odstupte od těchto lidí a nechte je. Jestliže je totiž tento úmysl nebo toto dílo z lidí, rozpadne se. Je-li však z Boha, nebudete to mo¨ci zrušit. Abyste snad nakonec nebyli shledáni (jako) Boží nepřátelé!" A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, zmrskali (je), přikázali (jim), aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je. Oni tedy šli z té velerady s radostí,že byli hodni trpět potupu pro jeho jméno. A nepřestávali každého dne v chrámě i po domech učit a kázat Ježíše Krista."

Z 2. listu Petrova 3, 8-18

25. září 2011 v 15:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z 2. listu apoštola Petra z 3. kapitoly, verše 8 až 18 - tedy až na závěr 2. listu apoštola Petra (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tato jedna věc ať vám však není skryta, milovaní, že jeden den (je) u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Pán neotálí s (naplněním svého) slibu, jak si někteří myslí, ale je k nám trpělivý, neboť nechce, aby někteří zahynuli, ale aby všichni došli k pokání. Pánův den však přijde jako zloděj v noci. V ten (den) nebesa s hřmotem pominou, živly se rozplynou žárem a země i (všechny) výtvory na ní budou spáleny. Když se tedy všechno (má) rozplynout, jací musíte být ve svatém chování a zbožnosti vy, kdo očekáváte a spěcháte k přichodu Božího dne, pro nějž se nebesa rozplynou ohněm a živly roztaví žárem? Podle jeho zaslíbení však očekáváme nová nebea a novou zemi, v nichž přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekávejte tyto věci a snažte se, abyste jím byli shledáni v pokoji jako neposkvrnění a bezúhonní. Trpělivost našeho Pána pak mějte za spásu, jak vám také podle moudrosti, jež mu byla dána, psal náš milovaný bratr Pavel, jak (to činí) i ve všech (ostatních) epištolách /dopisech, listech/, v nichž mluví o těchto věcech. Jsou v nich některá nesnadno srozumitelná (místa), která nevědomí a nestálí (lidé) ke své vlastní záhubě překrucují, (tak) jako ostatní Písma. Ale vy, milovaní, protože (to) víte předem, chraňte se, abyste nebyli strženi bludem těch zvrhlíků a neodpadli od své stálosti. Rozrůstejte se pak v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele /Zachránce/ Ježíše Krista, jemuž (buď) sláva nyní i na věčné časy. Amen."

Z Bible z 2. Korintské 5, 1-8

25. září 2011 v 15:04 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z 2. Pavlova listu Korintským z 5. kapitoly od 1. do 8. verše (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Víme přece, že kdyby byl náš pozemský dům tohoto přebývání zbořen, máme od Boha věčné stavení v nebesích, dům neudělaný rukama. Vždyť také v tomto vzdycháme, neboť toužíme být oblečeni svým příbytkem z nebe, jestliže ovšem budeme shledáni oblečenými, ne nahými. (My), kdo jsme v tomto stanu, totiž vzdycháme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. A ten, kdo nás právě k tomuto uzpůsobil, (je) Bůh, který nám také dal záruku Ducha. Proto máme stále smělou důvěru a víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána. Chodíme totiž vírou, ne viděním. Máme tedy smělou důvěru a líbí se nám raději být vzdálenými od tohoto těla a být doma u Pána."

Z Bible z 1. listu Tesalonickým

25. září 2011 v 14:56 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z 1. listu apoštola Pavla Tesalonickým z 1. kapitoly od 1. do 10. verše - tedy celou 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Pavel, Silvanus a Timoteus církvi Tesalonických v Bohu Otci a (v) Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a (od) Pána Ježíše Krista. Stále za vás všechny děkujeme Bohu a zmiňujeme se o vás ve svých modlitbách, neustále pamatujeme na váš skutek víry, práci lásky a vytrvalost naděje v našem Pánu Ježíši Kristu před tváří našeho Boha a Otce.
Víme, bratři milovaní Bohem, o vašem vyvolení, neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slově, ale také v moci, v Duchu svatém a v naprosté jistotě. Víte přece, jací jsme byli mezi vámi kvůli vám. A vy jste následovali náš i Pánův příklad, když jste ve mnohém soužení přijali Slovo s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii i v Acháji. Vždyť nejenže se od vás Pánovo slovo rozeznělo po (celé) Makedonii a Acháji, ale po všech místech se také roznesla vaše víra v Boha, takže (o tom) nepotřebujeme nic říkat. (Všichni) totiž o nás sami vyprávějí, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili k Bohu od model, abyste sloužili Bohu živému a pravému a abyste z nebe očekávali jeho Syna, jehož vzkřísil z mrtvých - Ježíše, našeho vysvoboditele od nadcházejícího hněvu."

Skutky apoštolů 3-4

17. září 2011 v 16:44 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Nového Zákona ze Skutků apoštolských 3. a 4. kapitolu (a opět z překladu "Nové Bible kralické" z roku 2001):

"Petr a Jan potom vstupovali v hodinu modlitby, to (jest) o deváté, do chrámu. A byl (tam) nesen jeden muž, chromý od lůna své matky, kterého každý den pokládali u chrámové brány zvané Krásná, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. Ten uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, a prosil (je) o almužnu. Petr však na něj s Janem upřel zrak a řekl: "Podívej se na nás." Pozoroval je tedy s očekáváním, že od nich něco přijme. Ale Petr řekl: "Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Uchopil ho za pravou rukua zvedl (ho), a (tehdy) se jeho nohy a klouby ihned zpevnily. A když vyskočil, stál a chodil a vešel s nimi do chrámu, (kde) se procházel, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho tedy viděl, jak chodí a chválí Boha, a poznali, že je to ten, který kvůli almužně sedával u chrámové Krásné brány, a byli naplněni děsem a úžasem nad tím, co se mu přihodilo. A když se ten uzdravený chromý držel Petra a Jana, seběhl se k nim všechen vyděšený lid do sloupoví zvaného Šalomounovo. Když (to) tedy Petr uviděl, promluvil k lidu: "Proč se tomu divíte, Izraelité? A proč se na nás (tak) upřeně díváte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento (člověk) chodí? Bůh Abrahama, Izákla a Jákoba, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy vydali a jehož jste se zřekli před Pilátem, když se rozhodl, (že) ho propustí. Zřekli jste se toho Svatého a Spravedlivého a vyžádali jste si, aby vám byl vydán vrah. Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Skrze víru v jeho jméno dalo jeho jméno sílu tomuto (muži), kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která (je) skrze něho, mu dala toto plné zdraví před (očima) vás všech. Teď však vím, bratři, že jste (to) udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. Bůh však takto naplnil, co předpověděl ústy všech svých proroků: (že) Kristus bude trpět. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře a aby poslal Toho, který vám byl předem kázán, Ježíše Krista, kterého musí nebe držet až do časů nápravy všech věcí, o nichž Bůh mluvil od věků ústy všech svých svatých proroků. Mojžíš přece řekl otcům: "Pán, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka jako mne, toho budete poslouchat ve všem, cokoli vám řekne. A stane se, že každá duše, ktetá by toho Proroka neuposlechla, bude vyhlazena z lidu." Ano, také všichni proroci, kteří mluvili od Samuele a po něm, předpovídali tyto dny. Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: "Ve tvém semeni budou požehnána všechna pokolení země." Vám jako prvním vzbudil Bůh svého služebníka Ježíše a poslal ho žehnat vám, aby každého odvrátil od jeho nepravostí." A když (ještě) mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové (stráže) a saduceji, protože těžce nesli, že učí lid a kážou vzkříšení z mrtvých skrze Ježíše. Chopili se jich tedy a dali (je) až do druhého dne do vězení, protože už byl večer. Mnozí z těch, kdo usůyšeli Slovo, však uvěřili. A počet mužů dosáhl asi pěti tisíc. Druhého dne se pak stalo, že se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a zákoníci, nejvyšší kněz Annáš a Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kdo byli z velekněžského rodu. A když je potavili doprostřed, vyptávali se: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to udělali?" Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Vůdcové lidu a starší Izraele: Poněvadž jsme dnes vyslýcháni pro dobrý skutek při nemocném člověku, kterým byl uzdraven, ať je známovám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento (člověk) zdravý. To je ten "kámen zavržený vámi staviteli, který se stal hlavním (kamenem) klenby." A v nikom jiném není spaení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni." Když tedy viděli Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou (to) neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, že byli s Ježíšem: A když viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti (nim) řekli. Poručili jim tedy, aby odešli z velerady ven a radili se spolu. Říkali: "Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jerutzalémě (je) přece známo, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a (my) to nemůžeme popřít. Aby se (to) ale mezilidmi více nešířilo, důrazně jim pohrozme, aby v tom jménu už k žádnému člov¨ěku nemluvili." Zavolali je tedy a přikázali jim, aby (už) vůbecnemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. Petr a Jan jim však odpověděli: "Posuďte, zda je v Božích očích spravedlivé, abychom vás poslouchali více než Boha. My totiž nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli." A když nenalézali nic, za co by je potrestali, znovu (jim) pohrozili a kvůli lidu je propustili, všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo. A tomu člověku, na kterém se stal ten zázrak uzdravení, bylo přes čtyřicet let. Když tedy byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší. A když (to bratři) uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: "Hospodine, ty (jsi) Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich, který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: "Proč se rozzuřily národy a lidé vymýšleli marnosti? Králové země povstali a vládci se shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému." A opravdu se proti tvému nsvatémuslužebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele, aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo. Nyní, Pane, pohleď na jejich výhružky a dej svým služebníkům mluvit tvé slovo se vší smělostí, když budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše." A když se modlili, zatřáslo se to místo, na které m byli shromážděnii, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí. To množství věřících pak mělo (jedno) srdce a jednu duši. Nikdo ani nenazýval nic z toho, co měl, svým vlastním, ale měli všechny věci společné. Apoštolové vydávali velikou mocí svědectví o vzkříšení Pána Ježíše a veliká milost byla na nich všech. Nikdo mezi nimi neměl nouzi, protože všichni, kdo vlastnili pole nebo domy, (je) prodávali a peníze, za které je prodali, přinášeli a pokládali k nohám apoštolů. (To) pak bylo rozdělováno každému podle toho, jak kdo potřeboval. A Jozes, který měl od apoštolů jméno Barnabáš, což v překladu znamená Syn potěšení, levíta rodem z KJypru, prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů."