Říjen 2011

Ze Skutků apoštolů 10. kapitola

30. října 2011 v 18:36 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolů celou 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"V Cesareji pak byl jeden muž jménem Kornélius, setník praporu zvaného Italský. (Byl) zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. (Ten) asi okolo deváté denní hodiny /tj. 3 hodiny odpoledne/ uviděl zřetelně ve vidění Božího anděla, jak k němu přišel a řekl mu: "Kornélie!" A když na něj upřeně pohlédl, ulekl se a řekl: "Tvé modlitby a almužny vystoupily, aby byly připomenuty před Bohem. Proto nyní pošli muže do Joppe a nech zavolat Šimona koželuha, který má dům u moře. On ti poví, co máš dělat." Když pak ten anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal Kornélius dva své služebníky a (jednoho) zbožného vojáka z těch, kteří byli vždycky s ním, a když jim všechno vyložil, poslal je do Joppe. A druhého dne, když byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr okolo šesté hodiny /tj. poledne/ na střechu, aby se modlil. Tehdy dostal hlad a chtěl pojíst. Ale zatímco (mu) připravovali (jídlo), upadl do vytržení. A spatřil otevřené nebe a jakousi nádobu, jak sestupuje k němu jako veliká plachta uvázaná za čtyři cípy a spouští se na zem. V ní byla veškerá čtyřnohá zvířata země i šelmy, plazi a nebeské ptactvo. Tehdy k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!" /etr však řekl: "Nikoli, Pane, nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného." Tehdy k němu hlas (promluvil) podruhé: "Co Bůh očistil, ty neměj za nečisté!" To se stalo třikrát a (potom) byla nádoba znovuvzata do nebe. A když byl Petr sám o sobě bezradný, co by mohlo znamenat to vidění, které měl, hle, ti muži, které poslal Kornélius, se doptali na Šimonův dům a stáli přede dveřmi. Zavolali a ptali se, zda je tu hostem Šimon zvaný Petr. A když Petr přemýšlel o tom vidění, řekl mu Duch: "Hle, tři muži tě hledají. Proto vstaň, sejdi dolů a jdi s nimi bez rozpaků, protože já jsem je poslal." Petr tedy sešel k těm mužům, které k němu poslal Kornélius, a řekl: "Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Z jakého důvodu jste přišli?" A oni řekli: "Setník Kornélius, spravedlivý a bohabojný muž, který má (dobré) svědectví od celého židovského národa, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě nechal zavolat do svého domu a vyslechl tvá slova." Pozval je tedy dovnitř a pohostil. A druhého dne Petr vstal a odešel s nimi a někteří bratři z Joppe šli s ním. Druhého dne pak přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a svolal své příbuzné a blízké přátele. A když Petr vcházel, stalo se, že mu Kornélius vyšel naproti a padl k (jeho) nohám a klaněl se (mu). Petr ho však zvedl se slovy: "Vstaň, já sám jsem také člověk!" A jak s ním rozmlouval, vešel (dovnitř) a nalezl mnoho shromážděných. Řekl jim tedy: "Vy víte, že je nemístné, aby se Žid připojil nebo přiblížil k cizozemci, ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nenazýval nečistýám nebo poskvrněným. Proto jsem také bez odmlouvání přišel, když jsem byl zavolán. Ptám se tedy: "Z jakého důvodu jste pro mě poslali?" A Kornélius řekl: "Před čtyřmi dny jsem se postil až do této hodiny a v devátou hodinu /tj. 3 hodiny odpoledne/ jsem se modlil ve svém domě. a hle, přede mnou se postavil muž v zářícím ¨rouchu a řekl: "Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé almužny byly připomenuty před Bohem. Proto pošli do Joppe a zavolej Šimona zvaného Petr. Ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit." Proto jsem k tobě hned poslal a ty jsi udělal dobře, že jsi přišel. Nyní jsme tedy my všichni přítomni před Boží tváří, abychom vyslechli vše, co ti Bůh přikázal." Petr tedy otevřel ústa a řekl: "Opravdu shledávám, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu příjemný (ten), kdo se ho bojí /tj. kdo ho má v úctě/ a koná spravedlnost. Slovo, které (Bůh) poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všeho: Vy víte, co se dělo po celém Judsku, počínaje od Galileje, pokřtu, který kázal Jan - jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše z Nazaretu, který chodil, konal dobro a uzdravoval všechny utlačované od ďábla, protože Bůh byl s ním. A my jsme svědkové všeho toho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. A toho pověsili na dřevo a zabili, ale Bůh ho třetího dne vzkřísil a způsobil, aby byl zjeven, ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil - nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. Přikázal nám, abychom kázali lidu a svědčili, že on je ten Bohem ustanovený Soudce živých i mrtvých. Jemu vydávají svědectví všichni proroci, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří." A když ještě Petr mluvil ta slova, Duch Svatý sestoupil na všechny, kdo poslouchali Slovo. Věřící z obřízky /tj. ze Židů/, kteří přišli s Petrem, tedy užasli, že dar Ducha Svatého je vylit i na pohany. Slyšeli totiž, jak mluví jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr odpověděl: "Může snad někdo odepřít vodu těmto, kteří přijali Ducha Svatého jako my, aby nebyli pokřtěni?" A přikázal, ať jsou pokřtěni v Pánově jménu. Tehdy ho poprosili, aby (s nimi) několik dní zůstal."

Z knihy Genesis kapitoly 10-12

29. října 2011 v 13:34 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět ciotoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis nebili 1. knihy Mojžíšovy kapitoly 10, 11 a 12 (z překladu Bible "21. století" z roku 2009):

"Toto jsou rody Noemových synů Sema, Chama a Jáfeta. Po potopě se jim narodili synové. Synové Jáfetovi jsou: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras. Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat a Togarma. Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Rodanští. Z nich se rozdělily přímořské národy podle svých zemí, jazyků, rodů a národností. Symové Chamovi jsou: Habeš, Egypt, Put a Kanaán. Synové Habeše: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedan. Habeš také zplodil Nimroda, jenž se stal prvním bojovníkem na zemi. Byl to před Hospodinem udatný lovec, a proto se říká: "Jako Nimrod, udatný lovec před Hospodinem." Hlavními městy v jeho království byly Bábel, Uruk, Akkad a Kalne v zemi Šineár. Z té země pak šel do Asýrie, kde vystavěl Ninive, Rechobot-ír, Kelach a Resen, jež leží mezi Ninive a Kelachem, oním velikým městem. Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské, Patruské, Kasluchské, (z nichž pocházejí Filištíni), a Kaftorské. Kanaán zplodil Sidona, svého prvorozeného, dále Cheta, Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, Hivejce, Arkejce, Sinejce, Arvadejce, Semarejce a Chamatejce. Kanaánské rody se později rozšířily, takže hranice Kanaánu vedly od Sidonu směrem přes Gerar až ke Gaze a směrem přes Sodomu, Gomoru, Admua Cebojim až k Leše. To jsou synové Chamovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností. Semovi, otci všech Heberových synů, bratru staršího Jáfeta, se také rodili potomci. Semovi synové jsou: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram. Synové Aramovi: Úc, Chul, Geter a Mešek. Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera. Heberovi se narodili dva synové: jeden se jmenoval Peleg, (Rozdělení), neboť za jeho dbů byůa země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan. Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, Hadorama, Uzala, Diklu, Obla, Abimaele, Šebu, Ofira, Chavílu a Jobaba, všichni tito jsou synové Joktanovi. Jejich bydliště se prostíralo od Mešy směrem k hoře Sefar na východě. To jsou Semovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností. To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností, z nich se po potopě rozdělily národy země.
Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy. Když lidé putovali na východ, našli planinu v zemi Šineár a usadili se na ní. Tehdy si spolu řekli: "Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni." A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty. Řekli si totiž: Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!" Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli. Hospodin si řekl: "Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého." Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět. Proto se to město jmenuje Bábel (Zmatek), neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je ödtud rozptýlil po celé zemi.
Toto je Semův rod. Dva roky po potopě zplodil Sem ve věku 100 let Arpakšada. Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery. Arpakšad ve věku 35 let zplodil Šelacha. Po zplození Šelacha žil Arpakšad ještě 403 let a plodil syny a dcery. Šelach ve věku 30 let zplodil Hebera. Po zplození Hebera žil Šelach ještě 403 let a plodil syny a dcery. Heber ve věku 34 let zplodil Pelega. Po zplození Pelega žil Heber ještě 430 let a plodil syny a dcery. Peleg ve věku 30 let zplodil Reúa. Po zplození Reúa žil Peleg ještě 209 let a plodil syny a dcery. Reú ve věku 32 let zplodil Seruga. Po zplození Seruga žil Reú ještě 207 let a plodil syny a dcery. Seruig ve věku 30 let zplodil Náchora. Po zplození Náchora žil Serug ještě 200 let a plodil syny a dcery. Náchor ve věku 29 let zplodil Teracha. Po zplození Teracha žil Náchor ještě 119 let a plodil syny a dcery. Terach ve věku 70 let zplodil Abrama, Náchora a Hárana.
Toto je Terachův rod. Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana, Háran pak zplodil Lota. Háran však zemřel ve své vlasti, v chaldejském Uru, dříve než jeho otec Terach. Abram a Náchor se oženili. Abramova žena se jmenovala Saraj a Náchorova žena Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky. Saraj však byla neplodná, neměla děti. Terach vzal svého syna Abrama, Háranova syna Lota a svou snachu Saraj, ženu svého syna Abrama, a vydali se spolu na cestu z chaldejského Uru do kanaánské země. Když však přišli do Cháranu, usadili se tam. Terach žil 205 let a zemřel v Cháranu.
Hospodin Bůh řekl Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti. Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním. Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě." Abram tedy čel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let. Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní. Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kananejci.) Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: "Tuto zem dám tvému semeni." Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal. Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu. V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad. Cestou, když se blížil k Egyptu, žekl své ženě Saraj: "Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena. Až tě Egypťané uvidí, řeknou: "To je jeho žena!" a zabijí mě, ale tebe nechají naživu. Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zlstal naživu." Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná. A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu. Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře - měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslicea velbloudy. Hospodin však Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami. Farao si proto Abrama zavolal. "Cos mi to udělal?" řekl mu. "Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka? Proč jsi říkal: "Je to má sestra"? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!" Farao pak o něm svým mužům při¨kázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl."

Ze Skutků apoštolů 9. kapitola

29. října 2011 v 12:38 | Tobiáš Balanda
Teď bych citoval opět ze Skutků apoštolů následující tedy 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Saul však ještě (stále) dychtil po výhružkách a po vraždění Pánových učedníků. Přišel k nejvyššímu knězi a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby když (tam) najde nějaké muže nebo ženy té cesty, mohl je přivést svázané do Jeruzaléma. Když pak byl na cestě a přibližoval se k Damašku, stalo se, že ho náhle obklopilo světlo z nebe. A když padl na zem, uslyšel hlas, jak mu říká: "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?" Řekl tedy: "Kdo jsi, Pane?" A Pán řekl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Je pro tebe těžké vzpírat se proti bodcům." Řekl tedy s rozechvěním a bázní: "Pane, co chceš, abych dělal?" A Pán mu (odpověděl): "Vstaň, vejdi do města a (tam) ti bude řečeno, co máš dělat." A ti muži, kteří šli s ním, stáli oněmělí, protože slyšeli ten hlas, ale nikoho neviděli. Saul pak vstal ze země, a když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho tedy za ruce a dovedli do Damašku. A (tam) byl tři dny bez zraku a nejedl ani nepil. V Damašku pak byl jeden učedník, jménem Ananiáš, a Pán mu ve vidění řekl: "Ananiáši!" A on řekl: "Zde jsem, Pane." Pán mu řekl: "Vstaň, jdo do ulice, které se říká Přímá, a vyhledej v Judově domě Saula zvaného Tarský. Neboť hle, modlí se a ve vidění viděl muže jménem Ananiáš, jak k (němu) jde a vkládá na něj ruku, aby prohlédl." Ananiáš však odpověděl: "Pane, slyšel jsem o tom muži od mnoha (lidí), kolik zlého napáchal tvým svatým v Jeruzalémě! A zde má od vrchních kněží zmocnění, aby svázal všechny, kdo vzývají tvé jméno." Ale Pán mu řekl: "Jdi, protože on je má vyvolená nádoba, aby přinášel mé jméno pohanům, králům i synům Izraele. Ukážu mu totiž, kolik musí vytrpět pro mé jméno." Ananiáš tedy odešel, a když vešel do toho domu, vložil na něj ruce a řekl: "Saule, bratře, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem Svatým." A hned jako by mu z očí spadly šupiny a náhle prohlédl. Potom vstal a byl pokřtěn, a když přijal pokrm, posilnil se. Saul pak zůstal s učedníky, kteří byli v Damašku, několik dní. A hned v synagogách kázal, že (Ježíš) Kristus je Boží Syn. Všichni, kteří (ho) slyšeli, tedy žasli a říkali: "Copak toto není ten, který v Jeruzalémě vyhlazoval ty, kdo vzývali toto jméno, a sem přišel proto, aby je odvedl svázanék vrchním kněžím?" Saul však (stále) více rostl v síle a pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku, když dokazoval, že tento (Ježíš) je Kristus. A když uběhlo mnoho dní, rozhodli se Židé společně, že ho zabijí. Saul se však o jejich úkladech dozvěděl. Ve dne i v noci hlídali brány, aby ho mohli zabít, ale učedníci ho v noci vzali a spustili (ho) v koši přes hradbu. Když tedy Saul přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedník. Barnabáš se ho však ujal. Přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak (Saul) uviděl na cestě Pána, a že s ním mluvil, a jak v Damašku směle mluvil v Ježíšově jménu. A tak s nimi pobýval v Jeruzalémě a směle mluvil ve jménu Pána Ježíše. Rozmlouval a hádal se s helénisty, a tak se ho pokoušeli zabít. Bratři se (to) však dozvěděli, odvedli ho do Cesareje a poslali ho do Tarsu. A tak církve po celém Judsku, Galileji a Samaří měly klid a budovaly se, chodily v Pánově bázni a rozmnožovali se potěšením Ducha Svatého. A když Petr procházel všechny (církve), stalo se, že přišel také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě. Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a ležel na lůžku (už) osm let. Petr mu tedy řekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si!" A tak hned vstal a viděli ho všichni, kdo bydleli v Lyddě a Sáronu, a obrátili se k Pánu. V Joppe pak byla jedna učednice, jménem Tabita, což se v překladu řekne Dorkas, která byla plná dobrých skutků a dávání almužen. A v těch dnech se stalo, že onemocněla a zemřela. Omyli ji (tedy) a položili do horní místnosti. A protože ¨Lydda je blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim neváhal přijít. Petr tedy vstal a šel s nimi. A když přišel, zavedli (ho) do horní místnosti a (tam) ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které jim Dorkas dělala, dokud byla s nimi. Petr však poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k tomu tělu a řekl: "Tabito, vstaň!" A ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. Podal jí tedy ruku a zvedl ji. Potom zavolal svaté a vdovy a ukázal (jim) ji živou. A (to) se rozneslo po celém Joppe a mnozí uvěřili v Pána. Stalo se tedy, že (Petr) zůstal v Joppe po mnoho dní u nějakého Šimona koželuha."

Ze Skutků apoštolů 8. kapitola

29. října 2011 v 12:00 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolů celou 8. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A Saul jeho zabití schvaloval. V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování a všichni kromě apoštolů se rozprchli po judských a samařských krajích. A zbožní muži pochovali Štěpána a velice nad ním naříkali. Saul však pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a dával (je) do vězení. Ti, kteří se rozprchli, tedy šli a kázali Slovo. Filip pak vešel do města Samaří a kázal tam Krista. A zástupy jednomyslně poslouchali to, co Filip říkal, protože slyšely a viděly zázraky, které dělal. Nečistí duchové totiž vycházeli s velikým křikem ze mnohých, kteří je měli, a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. A v tom městě nastala veliká radost. Jeden muž jménem Šimon však v tom městě předtím provozoval magii a ohromoval samařský lid, neboť říkal, (že) je někým velikým. Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho poslouchali a říkali: "Tento je (jistě) ta veliká Boží moc!" Poslouchali ho však proto, že je dlouhou dobu ohromoval svou magií. Když pak uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít. Tehdy uvěřil i sám Šimon, a když byl pokřtěn, držel se Filipa. A když viděl, jak se dějí veliká znamení a zázraky, žasl. Když pak apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha Svatého. Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil, ale byli pouze pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Tehdy na ně vkládali ruce a (oni) přijímali Ducha Svatého. a když Šimon spatřil, že se Duch Svatý dává skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze se slovy: "Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha Svatého!" Petr mu však řekl: "Tvé peníze ať jdou s tebou do záhuby, protože ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze! Nemáš podíl ani účast na této věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné. Proto čiň pokání z této své špatnosti a pros Boha - snad ti ten úmysl tvého srdce bude odpuštěn. Vidím tě totiž ve žluči hořkosti a v poutu nepravosti." Šimon tedy odpověděl: "Vy se za mě modlete k Pánu, aby na mě nepřišlo nic (z toho), co jste říkali!" Když tedy vydali svědectví a domluvili Pánovo slovo, vraceli se do Jeruzaléma a v mnoha samařských vesnicích kázali evangelium. Potom mluvil Pánův anděl k Filipovi: "Vstaň a jdi k jihu na cestu, která vede z Jeruzaléma dolů do Gázy. Je to pustina." Vstal tedy a šel. A hle, muž z Etiopie, mocný komorník Kandaké, etiopské královny, který spravoval všechny její poklady a který se přijel do Jeruzaléma poklonit (Bohu), se (právě) vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch tedy řekl Filipovi: "Jdi blíž a připoj se k tomu vozu." A když Filip přiběhl, uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše, a řekl: "Rozumíš snad tomu, co čteš?" A on řekl: "Jak bych mohl? Jedině, kdyby mě někdo vedl." A prosil Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu. A to místo v Písmu, které četl, bylo: "Byl veden jako ovce na porážku a jako (je) beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa. Ve svém ponížení byl zbaven práva a kdo vylíčí jeho rod? Vždyť jeho život je vzat ze země." Komorník tedy řekl Filipovi: "Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě nebo o někom jiném?" Filip tedy otevřel ústa a počínaje tímto (místem) Písma mu začal kázat Ježíše. A jak jeli, přijeli cestou k jakési vodě a ten komorník řekl: "Pohleď, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?" Filip tedy řekl: "Jestliže věříš z celého srdce, je to možné." A (on) odpověděl: "Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn!" Poručil, aby vůz zastavil, a oba sestoupili do té vody, Filip i komorník, a pokřtil ho. Když pak vystoupili z vody, Pánův Duch uchvátil Filipa a komorník ho už nespatřil, jel tedy svou cestou a radoval se. Filip pak byl nalezen v Azotu. Procházel všechna města a kázal (jim) evangelium, až přišel do Cesareje."

Ze Skutků apoštolů 7. kapitola

28. října 2011 v 13:55 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolů celou 7. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tehdy nejvyšší kněz řekl: "Je to tak?" A on řekl: "Bratři a otcové, slyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezpotámii, předtím než se usadil v Cháranu, a řekl mu: "Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu." Tehdy vyšel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. A když jeho otec zemřel, přestěhoval ho (Bůh) odtud do této země, ve ktré teď bydlíte. A nedal mu v ní dědictví ani (jako) šlápotu nohy, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu i jeho semeni po něm, když byl (ještě) bezdětný. Bůh tedy mluvil takto: "Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou podrobeni do otroctví a bude se (s nimi) zle nakládat po čtyři sta let. Ale ten národ, kterému budou otročit, budu já soudït," řekl Bůh, "a potom vyjdou a budou mi sloužit na tomto místě." A vydal jim smlouvu obřízky. (Abraham) tedy zplodil Izáka a osmého dne ho obřezal, Izák potom Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů." "Patriarchové pak žárlili na Josefa a prodali (ho) do Egypta, ale Bůh byl s ním. Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost a moudrost před faraonem, egyptským králem, a (ten) ho ustanovil správcem nad Egyptem i nad celým svým domem. Potom přišel na celou egyptskou i kananejskou zem hlad a veliké soužení a naši otcové nenalézali potravu. Když pak Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal (tam) naše otce poprvé, a podruhé se Josef dal svým bratrům poznat a (tak) bal farao seznámen s Josefovým rodem. Josef tedy poslal a zavolal (k sobě) svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v (počtu) sedmdesáti pšti duší. (Tak) tedy Jákob sestoupil do Egypta a zemřel on i naši otcové. Potom byli přeneseni do Sichemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za cenu stříbra od Emorových synů v Sichemu." "Jak se však přibližoval čas zaslíbení, o kterém Bůh přísahal Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se, než povstal jiný král, který neznal Josefa. Ten nakládal s naším rodem lstivě a trápil naše otce, takže (museli) odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu. V tom se narodil Mojžíš a byl velice krásný. Ten byl chován tři měsíce v domě svého otce, a když byl odložen, vzala si ho faraonova dcera a vychovala si ho jako syna. Mojžíš pak byl vzučen vší moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích. A když mu bylo čtyřicet let, přišlo mu na srdce, aby navštívil své bratry, syny Izraele. A když uviděl jednoho, jak trpí bezpráví, zastal se ho, pomstil toho trápeného a Egypťana zabil. Domníval se totiž, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze jeho ruku dává vysvobození, ale oni nerozuměli. Ukázal se jim tedy (i) druhého dne, když měli potyčku, a snažil se je usmířit slovy: "Muži, jste bratři! Proč ubližujete jeden druhému?" Ten, který ubližoval bližnímu, ho však odstrčil se slovy: Kdo tě nad námi ustanovil vůdcem a soudcem?" Mojžíš tedy kvůli tomu slovu utekl a bydlel jako přistěhovalec v madiánské zemi, kde zplodil dva syny. Když se pak naplnilo čtyřicet let, ukázal se mu na poušti u hory Sinaj Pánův anděl v plameni hořícího keře. Když to Mojžíš uviděl, podivil se tomu vidění. A když přistupoval, aby se lépe podíval, zazněl k němu Pánův hlas: "Já (jsem) Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Mojžíš se tedy roztřásl a neodvažoval se podívat. Tehdy mu Pán řekl: "Zuj obuv ze svých nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. Viděl jsem zřetelně trápení svého lidu, který (je) v Egyptě, uslyšel jsem jejich sténání a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Proto nyní pojď, pošlu tě do Egypta." Toho Mojžíše, kterého zavrhli se slovy: "Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?", toho Bůh prostřednictvím anděla poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu ukázal v keři. Ten je vyvedl a dělal divy a zázraky v egyptské zemi, na Rudém moři i na poušti po čtyřicet let." "To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: "Pán, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka jako mne, toho budete poslouchat." To je ten, který ve shromáždění na poušti stál mezi andělem, jenž k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. Ten přijal živá slova, aby (je) dal nám. Toho naši otcové nechtěli poslouchat, ale odmítli (ho). Ve svých srdcích se obrátili do Egypta a řekli Áronovi: "Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, protože nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvefl z Egyptské země." V těch dnech pak udělali tele a přinesli té modle oběť a veselili se z díla svých rukou. Bůh se tedy odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému zástupu, jak je napsáno v knize Proroků: "Obětovali jste snad mně (své) oběti a dary čtyřicet let na poušti, dome izraelský? Vztyčili jste stánek Molocha a hvězdu svého boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli! Proto vás přestěhuji až za Babylón."" "Naši otcové měli na poušti stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl. Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do panství pohanů, které Bůh vyhnal řed tváří našich otců. (Tak to bylo) až do dnů Davida, který v Božích očích nalezl milost a prosil, aby (mohl) najít stánek Bohu Jákobovu. Ale dům mu postavil (až) Šalomoun. Nejvyšší však nebydlí v chrámech udělaných rukama, jak říká prorok: "Nebe jemi trůnem a země podnoží mých nohou. Jaký dům mi postavíte, praví Pán, a jaké (bude) místo, kde bych spočinul? Neučinila toto vše má ruka?"" "Tvrdošíjní a neobřezaného srdce i uší, vy stále (jen) vzdorujete Duchu Svatému - jak vaši otcové, (tak) i vy! Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? A zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, jehož jste se vy teď stali zrádci a vrahy. vz jste přijali Zákon skrze působení andělů a nezachovali jste (ho)!" A když to slyšeli, zuřili ve svých srdcích a skřípali na něj zuby. (On) však, plný Ducha Svatého, upřel zrak do nebe, spatřil Boží slávu a Ježíše, stojícího po Boží pravici, a řekl: "Hle, vidím otevřená nebesa a Syna člověka stojícího po Boží pravici!" Tehdy hlasitě vykřikli, zacpali si uši a jednomyslně se na něj vrhli. Potom ho vyhnali ven z města a kamenovali (ho). Svědkové tehdy odložili své pláště u nohou mladíka jménem Saul a kamenovali Štěpána, který vzýval (Boha) a říkal: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha." Potom klesl na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepočítej jim tento hřích!" A když to řekl, zesnul."

Z Matoušova evangelia 15, 1-20

27. října 2011 v 18:57 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citopval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Matouše z 15. kapitoly verše 1-20 (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tehdy k Ježíši přicházeli zákoníci a farizeové z Jeruzaléma a říkali: "Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neumývají ruce, když mají jíst chleba!" On jim však odpověděl: "A proč vy přestupujete Boží přikázaní kvůli své tradici? Vždyť Bůh přikázal: "Cti otce i matku a "Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, ať prpadne smrti." Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: "To, čím bych ti měl vypomoci, je dar (Bohu)," už nemusí nijak uctít svého otce nebo matku. A tak jste zrušili Boží přikázaní kvůli své tradici. Pokrytci, Izaiáš o vás dobře prorokoval, když říkal: "Tento lid se ke mne přibližuje svými ústy a ctí mne svými rty, avšak jejich srdce je ode mne daleko. Nadarmo mne ale uctívají, když učí učení a přikázání lidí." Pak svolal zástup a řekl jim: "Slyšte a rozumějte. Člověka nešpiní to, co vchází do úst, ale co vychází z úst, to člověka špiní." Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: "Víš to, že se farizeové urazili, když slyšeli tu řeč?" On odpověděl: "Každá sazenice, kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Opusťte je. Jsou to slepí vůdcové slepců. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy." Petr mu odpověděl: "Vysvětli nám to podobenství." Ježíš ale řekl: "Vy jste ještě tak nechápaví? Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy? Co ale z úst vychází, jde ze srdce, a to špiní člověka. Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.""

Doplnění nebo vysvětlení

27. října 2011 v 18:42 | Tobiáš Balanda
Chtěl bych zde jednu věc vysvětlit. Citoval jsem text z Bible - Božího Slova z 1. Pavlova listu Timoteovi potom, co jsem citoval z knihy Genesis (1. Mojžíšovy) 9. kapitolu. Myslím, že tušíte proč. Protože ve Starém zákoně v tom textu, který jsem citoval, je napsáno, že Bůh zakázal lidem jíst krev. Ale Novozákonní zjevení je jiné (mimo mnoho dalších záležitostí) i v tom, že i krev se může jíst. Aspoň se může jíst tehdy, pokud je za ni (jako za jakékoli jiné jídlo) vzdávána vděčnost Bohu. My všichni určitě máme důvod být Bohu vděčni, za všechno, co nám dává. Dokonce nejen za to, co je dobré na první pohled, ale i za zlé věci, protože i zlé věci si Bůh použije ke svému záměru, který je dobrý (ale to jsem už trochu odbočil). Toto je totiž už pro mnoho lidí (i věřících) poněkud těžko pochopitelné. Hlavně bychom si měli uvědomit, že i když se nám třeba v mnohém nedaří, tak se v podstatě máme dobře. A i když se nám někdy zdá, že je to s námi nejhorší, tak to není pravda, protože to vždycky může být ještě mnohem horší.
Ale hlavním tématem tohoto článku je, že můžeme jíst krev, a nemáme zakazovat jíst krev. Něco podobného dělali farizeové, když odsuzovali druhé za to, že si před jídlem nemyli ruce. To vlastně říká už i Pán Ježíš, že "Člověka nešpiní to, co vhcází do úst, ale co vychází z úst, to člověka špiní" (Matouš 15,11). Mimo jiné i z tohoto místa v Božím Slově vyplývá, že se i krev může jíst.

Z 1. listu Timoteovi 4, 1-5

27. října 2011 v 12:55 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova tentokrát z Nového zákona z 1. listu Timoteovi z 4. kapioly verše 1 až 5 (cituji z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Duch však výslovně říká, že v posledních časech někteří odstoupí od víry, naslouchajíce bludným duchům a učením démonů. Pokrytecky mluví lež, mají cejchované svědomí, brání (lidem) vstupovat do manželství, (přikazují) zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby (je) ti, kdo věří a poznali pravdu, s vděčností užívali. Vždyť veškeré Boží stvoření (je) dobré a nic, co se přijímá s díkůčiněním, se nemá odmítat, neboť se (to) posvěcuje Božím slovem a modlitbou."

Z knihy Genesis 9. kapitola

27. října 2011 v 12:47 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z 1. knihy Mojžíšovy neboli z knihy Genesis 9. kapitolu (opět z překladu Bible "21. století" z roku 2009):

"Bůh tehdy Noemovi i jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se, naplňte zem. Ať z vás má strach a hrůzu všechna polní zvěř, veškeré nebeské ptactvo, všechno, co se hýbe po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou. Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm, to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny. Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni budu volat k odpovědnosti. Za lidský život budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka. Ploďte se tedy a množte se, ať se vámi jen hemží zem, takto se na ní rozmnožíte!" Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil: "Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem i s každou živou bytostí, jež je s vámi - s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří - se vším živým, co vyšlo z archy. Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi." Tehdy Bůh řekl: "Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo. Když bude na oblaku duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi." Bůh Noemovi řekl: "Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi." Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Cham a Jáfet, onen Cham byl otec Kanaána. Tito tři byli Noemovi synové, z nich se zalidnila celá země. Zemědělec Noe byl první, kdo vysadil vinici. Napil se vína, opil se a ležel obnažen ve svém stanu. Cham, otec Kanaána, spatřil nahotu svého otce a pověděl o tom oběma svým bratrům venku. Sem a Jáfet tedy vzali plášť a oba si ho dali na ramena. Pak šli pozpátku a přikryli nahotu svého otce. Byli obráceni čelem nazpátek, a tak nahotu svého otce nespatřili. Když se Noe probral z opilosti a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, řekl: "Zlořečený buď Kanaán, ať je pro své bratry otrokem všech otroků!" Řekl také: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův, jemuž bude Kanaán otročit! Kéž Bůh rozšíří Jáfeta, ať bydlí ve stanech Semových, jemuž bude Kanaán otročit!" Po potopě žil Noe ještě 350 let. Noe žil celkem 950 let a potom zemřel."

Z knihy Genesis kapitoly 7-8

23. října 2011 v 12:54 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z 1. knihy Mojžíšovy neboli Genesis 7. a 8. kapitolu (opět z překladu Bible "21. století" z roku 2009):

"Hospodin potom Noemovi řekl: "Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici, ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země." A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal. Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh. Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Noe, jeho synové Sem, Cham a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo - ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše. Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní. Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla. Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvného dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila. Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá. Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: "Vyjdi z archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe - veškeré tvory ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí." Noe tedy vyšel ven a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí. Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: "Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den.""

Z knihy Genesis 6. kapitola

21. října 2011 v 19:54
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z 1. knihy Mojžíšovy neboli Genesis 6. kapitolu:

"Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Tehdy si Hospodin řekl: "Můj Duch nezůstane v člověku navěky - je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let." V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti. Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. Tehdy si řekl: "Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havět a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil." Noe však u Hospodina nalezl milost. Toto je Noemův příběh. Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe žil s Bohem. Noe zplodil tři syny: Sema, Chama a Jáfeta. Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. Bůh pohlédl na zemi, a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě. Bůh noemovi řekl: "Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká. V arše uděláš průzor a o loket výše ji zastřešíš, do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. HLe, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně." Noe tak učinil, učil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikátzal."

Žalm 40

21. října 2011 v 19:32 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova Žalm (neboli chvalozpěv) 40 (opět z překladu Bible "21. století" z roku 2009):

"Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Na Hospodina jsem čekal toužebně a on se naklonil a uslyšel můj křik. Z vlhké jámy vytáhl mě, z kalné bažiny, mé nohy postavil na pevné skále, mé kroky upevnil. Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv Bohu našemu, mnozí to spatří a budou ho mít v úctě, na Hospodina se spolehnou. Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží. Kolik jen, Hospodine Bože můj, kolik jen činíš zázraků! V úmyslech, které o nás máš, se tobě nikdo nerovná! Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit, je jich však víc, než se dá vypočíst! Oběti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly! Tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím, jako je o mně v Knize napsáno. Mou radostí je konat vůli tvou, tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si." Ve velikém shromáždění jsem spravedlnost zvěstoval, své rty jsem nezdržoval, to víš, Hospodine, sám. Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem, o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse, před velikým shromážděním jsem tvou lásku a věrnost netajil. Své slitování, Hospodine, mi prosím neodpírej, kéž láska a pravda tvá vždycky nade mnou drží stráž! Obklopily mě pohromy, jež nelze vypočíst. Moje viny mě dostihly, že přes ně nevidím - je jich víc, než mám vlasů na hlavě, všechnu odvahu ztratil jsem! Kéž mě, Hospodine, ráčíš vysvobodit, na pomoc, Hospodine, pospěš mi! Ať jsou zahanbeni, ať se stydí všichni, kdo mě o život chtějí připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí, kdo se kochají mým neštěstím! Ať jsou zděšeni svou vlastní hanebností ti, kdo nade mnou "Hohó" volají. Ať se však radují a veselí se v tobě všichni ti, kdo tě hledají. Ať navždy říkají: "Veliký je Hospodin!" ti, kdo milují tvé spasení. Já sám jsem nuzný a ubohý - kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel! Má pomoc, má záchrana jsi přece ty, Bože můj, prosím nemeškej!"

Z Janova evangelia 15,9-17

20. října 2011 v 20:09 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z evangelia svatého Jana z kapitoly 15., verše 9-17 (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

(Poznámka: toto říká přímo Pán Ježíš Kristus)

"Jako Otec miloval mne, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. Toto jsem vám pověděl, aby má radost zůstala ve vás a (aby) vaše radost byla úplná. Toto je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, aby položil svůj život za své přátele. Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji. Nebudu vás už nazývat služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jse¨m ale nazval přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a postavil jsem vás, abyste šli a přinesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo, aby vám Otec dal, o cokoli byste ho poprosili v mém jménu. Toto vám přikazuji, abyste se navzájem milovali."

Z 1. Korintským 13

20. října 2011 v 19:56 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Pavlova 1. listu Korintským celou 13. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, byl bych (jen) dunícím kovem nebo řinčícím činelem. A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych (i) hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal veškerý svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale neměl bych lásku, nic mi (to) neprospěje. Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá (ani) nenadýmá, nechová se nepatřičně, nehledá svůj (prospěch), nedá se vydráždit, nemyslí na (nic) zlého, neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy, všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nepřestává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou, poznání, to bude zmařeno. Částečně totiž poznáváme a částečně prorokujeme, ale jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné, zanikne. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě, když jsem se však stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. Nyní totiž vidíme v zrcadle, zastřeně, ale potom tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám tak, jak jsem byl také (sám) poznán. Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, tato trojice, ale největší z nich (je) láska."

Žalm 49

20. října 2011 v 19:42 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova Žalm (neboli chvalozpěv) 49 (celý) (opět z překladu Bible 21. století z roku 2009):

"Pro předního zpěváka. Žalm synů Korachových. Všechny národy naslouchejte, obyvatelé světa, poslyšte, obyčejní lidé tak jako důležití, ať už jste chudí nebo bohatí. Z mých úst teď moudrá slova zazní, rozumně mé srdce přemýšlí, své ucho nakláním k moudré písni, za zvuků citery tajemství odhalím: Proč bych se bát měl ve zlých časech, když jsem obklopen záští nepřátel? Oni se spoléhají na vlastní jmění, chlubí se velikostí svého bohatství. Jeden druhého však vykoupit nedokáže, nevnutí za něj Bohu úplatek. Výkupné za život je příliš drahé, nikdo z nich toto nikdy nesvede! Nikdo nebude naživu věčněm hrobová jáma nikoho nemine. Jak vidno, i moudrý člověk zemře, stejně tak hyne tupec a hrubián, každý své jmění cizím zanechá! Jejich hroby jim budou věčnými domy, na věky věků jim budou obydlím, třebaže dříve vlastnili pozemky. Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou, tak jako zvířata musí zahynout! Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí, i ti, kdo obdivují jejich výroky. Do hrobu zahnáni budou jak ovce, smrt bude nakonec jejich pastýřem! Ráno pak poctiví pošlapají je, když jejich tělo bude v hrobě hnít daleko od jejich slavných obydlí. Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí, on mě vytrhne z jeho sevření! Proto se nestrachuj, když někdo bohatne ani když jeho dům slavně vzmáhá se. Až zemře, nic s sebou nepobere, jeho nádhera s ním dolů nepůjde. Za svého života sám sobě dobrořečil: "Musí se uznat, že máš blahobyt!" Musí však odejít za svými předky, světlo už nikdy nespatří. Při vší své nádheře když lidé neprohlédnou, tak jako zvířata musí zahynout."

Z knihy Přísloví

20. října 2011 v 19:27 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova ze Starého zákona z knihy Přísloví kapitolu 10, verše 1-5 (opět z překladu Bible 21. století z roku 2009):

"Moudrý syn dělá otci radost, tupec přivádí matku k zoufalství. Nekalé poklady člověku neprospějí, poctivost zachraňuje před smrtí. Hospodin nenechá poctivého lačnět, rozmary darebáků ale zavrhne. Líné dlaně přivedou na mizinu, pilné ruce přinášejí bohatství. Kdo v létě sklízí, je syn zdárný, kdo prospí žně, je syn k ostudě."

4. a 5. kapitola Bible

1. října 2011 v 11:27 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z 1. knihy Mojžíšovy neboli Genesis 4. a 5. kapitolu (opět z překladu "21. století" z roku 2009):

"Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: "Získala jsem od Hospodina muže!" Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země., zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. Hospodin tedy Kainovi řekl: "Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat." Kain svému bratru řekl: "Poj'ďme na pole!" A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho. "Kde je tvůj bratr Ábel?" zeptal se Kaina Hospodin. "Nevím," odpověděl. "Jsem snad strážcem svého bratra?" "Cos to udělal?" řekl mu Bůh. "Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země! Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vypila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem." "Můj trest je větší, než lze unést," odpověděl Kain Hospodinu. "Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!" Hospodin mu řekl: "Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu." Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód na východ od Edenu. Kain se miloval se svou ženou a ta počala a porodila Chanocha. Postavil město a pojmenoval ho po svém synovi Chanoch. Chanochovi se pak narodil Irad, Irad zplodil Mechujaele, Mechujael zplodil Metušaele a Metušael zplodil Lámecha. Lámech si vzal dvě ženy: jedna se jmenovala Ada, druhá Cila. Ada porodila Jábala, jenž se stal otcem těch, kdo žijí ve stanech a pasou stáda. Jeho bratr jménem Jubal se stal otcem všech, kdo hrají na citery a píšťaly. Cila také porodila, a to Tubal-kaina, mistra všech kovářů bronzu a železa. A Tubal-kainova sestra byla Naama. Lámech řekl svým ženám: "Ado a Cilo, poslouchejte mě, ženy Lámechovy, slyšte mou řeč: Zabil jsem muže za ránu, kterou mi zasadil, zabil jsem mladíka za zranění, jež mi způsobil. Bude-li Kain mstěn sedmkrát, Lámech bude mstěn sedmasedmdesátkrát!" Adam se znovu miloval se svou ženou a ta porodila syna a dala mu jméno Set (to jest Náhrada). Řekla si totiž: "Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain." Také Setovi se pak narodil syn a dpstal jméno Enoš, (Člověk). Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména. Toto je kniha Adamova říběhu. Tenkrát, když Bůh stvořil člověka, učinil jej podle své podoby. Stvořil je jako muže a ženu, požehnal jim a v den, kdy byli stvořeni, jim dal jméno Adam, (Člověk). Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set. Po zplození Seta žil Adam ještě 800 let a plodil syny a dcery. Adam žil celkem 930 let a potom zemřel. Když bylo Setovi 105 let, zplodil Enoše. Po zplození Enoše žil Set ještě 807 let a plodil syny a dcery. Set žil celkem 912 let a potom zemřel. Když bylo Enošovy 90 let, zplodil Kénana. Po zplození Kénana žil Enoš ještě 815 let a plodil syny a dcery. Enoš žil celkem 905 let a potom zemřel. Když bylo Kénanovi 70 let, zplodil Mahalalela. Po zplození Mahalalela žil Kénan ještě 840 let a plodil syny a dcery. Kénan žil celkem 910 let a potom zemřel. Když bylo mahalalelovi 65 let, zplodil Járeda. Po zplození Járeda žil Mahalalel ještě 830 let a plodil syny a dcery. Mahalalel žil celkem 895 let a potom zemřel. Když bylo Járedovi 162 let, zplodil Enocha. Po zplození Enocha žil Járed ještě 800 let a plodil syny a dcery. Járed žil celkem 962 let a potom zemřel. Když bylo Enochovi 65 let, zplodil Metuzaléma. Po zplození Metuzaléma žil Enoch ještě 300 let a plodil syny a dcery. Enoch žil celkem 365 let. Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal. Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha. Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery. Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel. Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna a dal mu jméno Noe, (Úleva), neboť řekl: "Ten nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil." Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery. Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel. A když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Chama a Jáfeta."