Listopad 2011

Z Pavlova listu Římanům 15. kapitola

30. listopadu 2011 v 20:59 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla Římanům 15. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"My silní jsme tedy povinni snášet slabosti těch, kdo silní nejsou, a ne se snažit líbit sami sobě. Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k (jeho) dobrému, pro vybudování. Vždyť ani Kristus se nesnažil líbit sám sobě, ale jak je napsáno: "Hanění těch, kdo hanobili tebe, padla na mě." Neboť vše, co bylo předem napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a (skrze) potěšení Písem měli naději. Ať vám tedy Bůh trpělivosti a potěšení dá být mezi sebou jednomyslnými podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto se navzájem přijímejte, jako i Kristus přijal nás do Boží slávy. Říkám totiž, že Ježíš Kristus se pro Boží pravdu stal služebníkem obřízky, aby potvrdil zaslíbení (daná) otcům a aby pohané sůavili Boha za (jeho) milosrdenství, jak je napsáno: "Proto tě budu chválit mezti národy a tvému jménu budu zpívat žalmy." A znovu říká: "Veselte se, národy, s jeho lidem!" A znovu: "Chvalte Pána, všechny národy, a velebte ho, všichni lidé!" A znovu Izaiáš říká: "Přijde kořen Isajův, jenž povstane, aby vládl národům, v něj složí národy (svou) naději." Ať vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději skrze moc Ducha Svatého. Také já sám jsem o vás přesvědčen, bratři moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním a schopni se i navzájem napomínat. Psal jsem vám však, bratři, poněkud směleji, jako ten, kdo vás upomíná, skrze milost, kterou mi Bůh dal k tomu, abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany. Konám kněžskou službu Božího evangelia, aby oběť pohanů, posvěcená Duchem Svatým, byla (Bohu) příjemná. Ohledně Božích věcí tedy mám chloubu v Kristu Ježíši. Neod¨vážil bych se totiž mluvit o něčem, co by skrze mě Kristus nevykonal k (přivedení) pohanů k poslušnosti slovem i skutkem, v moci divů a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma a okolo až k Illyrii (všechno) naplnil Kristovým evangeliem. A takto usiluji kázat evangelium (tam), kde Kristus ani nebyl jmenován, abych nestavěl na cizí základ, ale jako je napsáno: "(Ti), jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí, a (ti), kteří neslyšeli, porozumí." A tím mi bylo mnohokrát zabráněno přijít k vám. Nyní však, když již v těchto krajích nemám místo, a protože mám po mnoho let velikou touhu přijít k vám, přijdu k vám, jakmile půjdu do Španěl. Doufám totiž, že vás uvidím, až tudy půjdu, a že mě tam vypravíte, až se s vámi napřed trochu potěším. Nyní však jdu do Jerutaléma posloužit svatým, neboť Makedonským a Achájským se zalíbilo udělat nějakou sbírku pro chudé svaté, kteří jsou v Jeruzalémě. Zalíbilo se jim to totiž a jsou jejich dlužníky. Vždyť jestliže pohané měli účast na jejich duchovních věcech, jsou jim také povinni posloužit tělesnými. Když to tedy vykonám a zajistím jim toto ovoce, vydám se přes vás do Španěl. A vím, že až k vám přijdu, přijdu v plnosti požehnání evangelia Kristova. Prosím vás však, bratři, skrze Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha, abyste za mě spolu se mnou bojovali ve (svých) modlitbách k Bohu, abych byl vysvobozen od nepovolných (lidí) v Judsku a aby tato má služba Jeruzalému byla pžíjemná svatým, abych k vám z Boží vůle přišel s radostí a odpočinul si mezi vámi. Bůh pokoje (ať je) s vámi všemi. Amen."

Z Janova evangelia 4. kapitola

30. listopadu 2011 v 19:55 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia 4. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A když se Pán dověděl, že farizeové slyšeli: Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan - ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci -, opustil Judsko a odešel znovu do Galileje. Musel však projít Samařím. Přišel tedy k samařskému městu zvanému Sichar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. Tam byla Jákobova studna. Ježíš se tedy, unaven cestou, posadil u té studny. Bylo okolo šesté hodiny /tj. poledne/ (Tehdy) přišla žena ze Samaří, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. Ta samařská žena mu tedy řekla: "Jak to, (že) ty, který jsi Žid, žádáš nápoj ode mne, když jsem Samařanka?" Židé se totiž se Samařany nestkají. Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: "Dej mi napít," prosila bys ty eho a dal by ti živou vodu." Žena mu řekla: "Pane, nemáš ani, čím bys čerpal a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal a sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek?" Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit. Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu." Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych (už) nežíznila a nechodila sem čerpat." Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem." Žena odpověděla: "Nemám muže." Ježíš jí řekl: "Dobře jsi řekla: "Nemám muže," protože jsi měla pět mužů a (ten), kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu." Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši otcové uctívali (Boha) na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde se musí uctívat, je v Jeruzalémě." Ježíš jí řekl: "Ženo, věř mi, že přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spasení je z Židů. Ale přichází hodina a již je (zde), kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh (je) Duch a ti, kdo ho uctívají, (ho) musí uctívat v duchu a v pravdě." Žena mu řekla: "Vím, že přijde Mesiáš", který je nazýván Kristus. "Ten až přijde, oznámí nám všechno." Ježíš jí řekl: "(To) jsem já, který s tebou mluvím." A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou, avšak žádný neřekl: "Co (jí) chceš?" anebo: "Proč s ní mluvíš?" Ta žena tedy nechala svůj džbán a odnesla do města a řekla lidem: "Pojďte, podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Kristus?" Vyšli tdy z města a šli k němu. Mezitím ho však učedníci prosili: "Rabbi, najez se!" ale on jim řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci si tedy mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo jídlo?" Ježíš jim řekl: "Můj pokrm je, abych konal vůli Toho, který mě poslal, a dokončil jeho dílo. Neříkáte snad, že jsou ještě čtyři měsíce a (potom) přijde žeň? Hle, říkám vám: Pozvedněte své oči a hleďte na krajiny, že se již bělají ke žni. Ten, kdo žne, bere odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se i ten, kdo rozsívá, radoval spolu s tím, kdo žne. V tom je totiž pravdivé to slovo, že "jeden rozsívá a jiný žne". Já jsem vás poslal žnout (to), na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce." A mnozí ze Samařanů z toho města v něho uvěřili kvůli slovu té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny a kvůli jeho slovu (jich) uvěřilo mnohem více. Té ženě pak řekli: "Už nevěříme (jen) kvůli tvé řeči, neboť jsme sami slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa, Kristus." PO dvou dnech pak odtud odešel a vydal do Galileje. Sám Ježíš (měl) totiž vydat svědectví, že prorok není ve své vlasti v úctě. Když tedy přišel do Galileje, Galilejci, kteří viděli všechno, co dělal ve svátek v Jerüzalémě, ho přijali, neboť i oni přišli na ten svátek. Přišel tedy znovu do Kány Galilejské, kde udělal z vody víno. A (tam) byl jeden královský (úředník), jehož syn byl nemocný v Kafarnaum. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil jeho syna, neboť začínal umírat. Ježíš mu tedy řekl: "Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikdy neuvěříte." Královský (úředník) mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!" Ježíš mu řekl: "Jdi, tvůj syn žije." A ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. A když už byl na cestě, setkali se s ním jeho služebníci a oznamovali (mu): "Tvůj syn žije!" Vyptal se jich tedy na dobu, od které mu bylo lépe, a tak mu řekli: "Včera o sedmé hodině ho opustila horečka." Otec tedy poznal, že (to bylo) v tu chvíli, ve kterou mu Ježíš řekl: "Tvůj syn žije." A tak uvěřil on i celý jeho dům. Toto (je) zase druhý zázrak, (který) Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje."

Z Pavlova listu Římanům 14. kapitola

29. listopadu 2011 v 14:42 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla Římanům 14. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Slabého ve víře přijímejte ne k hádkám o názorech. Někdo totiž věří, (že) může jíst všechno, ten, kdo je slabý, však jí (jen) zeleninu. Ten, kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí, vždyť Bůh ho přijal! Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven, Bůh je přece schopen ho postavit. Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu. Kdo zachovává den, zachovává (ho) Pánu, kdo ten den nezachovává, nezachovává (ho) Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal (z mrtvých a) ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých. Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí. Vždyť je napsáno: "Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu." A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu. Nesuďme již tedy jedni druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení. Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic (není) nečisté samo o sobě, jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, (je to) nečisté. Jestliže se totiž kvůli pokrmu rmoutí tvůj bratr, již nechodíš podle lásky. Nepřiváděj svým pokrmem k záhubě toho, za koho zemřel Kristus. Ať tedy vaše dobré není vydáno potupě. Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchtro věcech, (je) příjemný pro Boha a vážený pro lidi. Následujme tedy to, co (vede) k pokoji a k vzájemnému budování. Neboř Boží dílo kvůli pokrmu. Jistě, všechno (je) čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, (je to) zlé. (Je) dobré nejíst mso ani nepít víno ani (nedělat nic), na čem se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo (čím) slábne. Ty máš víru? Měj (ji) sám pro sebe před Bohem. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré. Kdyby ale jedl ten, kdo pochybuje, je odsouzen, protože (to) není z víry. A cokoli není z víry, je hřích."

Z Janova evangelia 3. kapitola

29. listopadu 2011 v 13:31 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia 3. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Mezi farizeji pak byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. Ten přišel k Ježíši v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel (jako) učitel od Boha, neboť nikdo nemůže dělat znamení, která děláš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl a řekl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když je starý? Může snad vejít podruhé do lůna své matky a narodit se?" Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je (to) s každým, kdo se narodil z Ducha." Nikodém mu na to řekl: "Jak se mohou ty věci stát?" Ježíš mu odpověděl: "Ty jsi učitel Izraele a nevíš to? Amen, amen, říkám ti, že mluvíme (o tom), co známe, a svědčíme (o tom), co jsme viděli, ale naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské?" "Nikdo nevystoupil do nebe, jen ten, kdo sestoupil z nebe, Syn člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Neboť Bůh tak miloval /nebo: si zamiloval (takovou lásku projevil)/ svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby ždný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více oblíbili tmu nežli světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý, kdo koná zlo, totiž nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Ale kdo koná pravdu, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, že jsou vykonány v Bohu." Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil. Jan pak také křtil v Ainonu, blízko Sálimu, neboť tam bylo mnoho vody. A (lodé) přicházeli a byli křtěni. Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře. Tehdy mezi (některými) z Janových učedníků a Židy vyvstala otázka o očišťování. Přišli tedy k Janovi a řekli mu: "Rabbi, ten, ktrý byl s tebou za Jordánem, o kterém jsi ty vydal svědectví, pohleď, on křtí a všichni jdou k němu!" Jan odpověděl: "Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu (to) dáno z nebe. Vy sami jste svědky, že jsem řekl: Já nejsem Kristus, ale jsem poslán před ním. Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila. On musí růst a já se menšit. Kdo přichází shůry, je nade všechny, kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské (věci).Ten, který přišel z nebe, je nade všechny. Svědčí o tom, co vidě a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo přijímá jeho svědectví, zpečtil (to), že Bůh je pravdomluvný. (Ten), kterého Bůh poslal, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení. Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má věčný život, kdo ale Synu nevěří, nespatří život a zůstávána něm Boží hněv."

Ze Skutků apoštolů 20. kapitola

29. listopadu 2011 v 13:07 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolů 20. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Když pak to pozdvižení skončilo, svolal Pavel učedníky, rozloučil se (s nimi) a vydal se na cestu do Makedonie. A když prošel ty kraje a povzbudil je mnohými slovy, přišel do Řecka a pobyl (tam) tři měsíce. Poněvadž mu (však) Židé činili úklady, když měl vyplout do Sýrie, rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii. Až do Asie ho tedy doprovázel Sopater z Berie, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe, také Timoteus, a z Asie Tychikus a Trofimus. Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. My jsme pak po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní. A když se učedníci prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, protože měl nazítří jít pryč, a protáhl (svou) řeč až do půlnoci. V horní místnosti, kde byli shromážděni, bylo hodně svítilen, avšak jednoho mladíka jménem Eutychus, sedícího na okně, přemáhal hluboký spánek. A když Pavel mluvil ještě déle, byl spánkem přemožen a spadl z třetího poschodí dolů a zvedli (ho) mrtvého. Pavel tedy sestoupil dolů, padl na něj, objal (ho) a řekl: "Neznepokojujte se, vždyť jeho duše je v něm!" Pak vystoupil nahoru, lámal chléb, pojedl a (ještě) dlouho hovořil, až do rána, a tak odešel. A toho chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni. My jsme tedy šli napřed na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme k sobě měli vzít Pavla, tak to totiž nařídil, protože chtěl jít sám pěšky. A když se s námi v Assu setkal, vyzvedli jsme ho a přijeli jsme do Mitylény. Potom jsme odtud odpluli a druhého dne jsme se dostali naproti (ostrovu) Chois. Následující (den) jsme připluli k Sámu a zůstali jsme v Trogylliu. Nazítří jsme pak dorazili do Milétu. Pavel se totiž rozhodl minout Efez, aby se nezdržel v Asii, protože spěchal, aby se pokud možno dostal na den Letnic do Jeruzaléma. Z Milétu tedy poslal (zprávu) do Efezu a zavolal k sobě starší církve. Když k němu přišli, řekl jim: "Vy víte, jak jsem byl s vámi po všechen ten čas od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou a s mnoha slzami a zkouškami, které na mě přicházely skrze úklady Židů, jak jsem neopomněl nic užitečného, abych vám to neoznámil a neučil vás veřejně i po domech, (jak) jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána, Ježíše Krista. A hle, já nyní jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma a nevím, co se mi v něm má stát, mimo to, že mi Duch Svatý v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a soužení. Ale (já) na to nic nedbám, ani si necením své duše víc, než abych s radostí dokončil svůj běh a - službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych vydával svědectví evangeliu Boží milosti. A hle, já nyní vím, že vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal o Božím království, již nikdy nespatříte mou tvář. Proto vám dnešní den vydávám svědectví, že jsem čistý od krve všech (lidí), protože jsem neopomněl oznámit vám veškerou Boží vůli. Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy /strážci, dohlížiteli/, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví. Já totiž vím, že po mém odchodu mezi vás vstoupí draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené vci, aby strhli učedníky za sebou. Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky nepřestával dnem i nocí se slzami napomínat jednoho každého (z vás). A nyní vás, bratři, svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás vybudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani roucho. Však sami víte, že to, co jsem potřeboval já i ti, kdo byli se mnou, obstarávali tyto ruce. Ve všem jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, podporovat slabé a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: "Požehnanější je dávat, než dostávat."" A když to řekl, poklekl s nimi všemi a modlil se. A všichni se dali do velikého pláče, padali Pavlovi kolem krku a líbali ho. Nejvíce se rmoutili nad těmi slo-vy, která řekl - že už nikdy nespatří jeho tvář. A (tak) ho doprovázeli k lodi."

Z Janova evangelia 2. kapitola

29. listopadu 2011 v 11:27 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Třetího dne pak byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. A když došlo víno, řekla Ježíši jeho matka: "Nemají víno." Ježíš jí řekl: "Ženo, co (mám) já s tebou? Moje hodina ještě nepřišla." Jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli by vám řekl." A stálo tam šest kamenných nádob na¨vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr. Ježíš jim řekl: "Naplňte ty nádoby vodou." Naplnili je tedy až po okraj. Potom jim řekl: "Teď nalijte a doneste vrchnímu správci svatby." A donesli. Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z niž se stalo víno - a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli - zavolal ten vrchní správce ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejdříve dobré víno, a když jsou (hosté) opilí, tehdy to horší. Ty jsi zachoval dobré víno až doteď." Tím udělal Ježíš v Káně Galilejské počátek zázraků a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Potom sestoupil do Kafarnaum, on, jeho matka, jeho bratři i jeho učedníci, a zůstali tam několik dní. Tehdy byla blízko židovská Veliká noc. Ježíš tedy přišel do Jeruzaléma a v chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící (za stoly). Udělal si tedy bič z provázků a všechny z chrámu vyhnal, i ovce a voly, a směnárníkům rozsypal peníze a zpřevracel (jim) stoly. A těm, kteří prodávali holubice, řekl: "Odneste to odsud! Nedělejte dům mého Otce domem kupectví!" Tehdy si jeho učedníci vzpomněli, že je napsáno: "Horlivost pro tvůj dům mne pohltila." Židé tedy odpověděli a řeli mu: "Jaké nám ukážeš znamení, když děláš tyto věci?" Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech ho postavím." A Židé řekli: Čtyřicet šest let se stavěl tento chrám, a ty ho postavíš za tři dny?" On však mluvil o chrámu svého těla. Proto když vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že jim to říkal. A uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš řekl. A když byl na Velikou noc v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, když viděli zázraky, které dělal. Ale Ježíš se jim nesvěřoval, protože on znal všechny. A nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť on věděl, co je v člověku."

Z pavlova listu Římanům 13. kapitola

29. listopadu 2011 v 11:11 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla Římanům 13. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Každá duše ať je poddána nadřízeným vládám. Vždyť není vlády, kromě od Boha, a vlády, která jsou, jsou ustanoveny Bohem. Proto kdo se staví proti vládě, postavil se proti Božímu ustanovení, a ti, kteří se postavili proti (němu), přivedou na sebe odsouzení. Vládcové přece nejsou postrachem dobrého jednání, ale zlého. Chceš se tedy nebát vlády? Čiň, co (je) dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jestliže však jednáš zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je přece Božím služebníkem, mstitelem k vykonání hněvu nad tím, kdo páchá zlo. Proto musíme být poddáni, nejen kvůli hněvu, ale také kvůli svědomí. Vždyť proto také platíte daň, že jsou (to) Boží služebníci a právě tomu se pilně věnují. Dávejte tedy každému, co jste povinni: komu daň, (tomu) daň, komu clo, (tomu) clo, komu bázeň, (tomu) bázeň, komu čest, (tomu) čest. Nikomu nedlužte nic, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. Vždyť to "Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš žádostivý" a je-li (ještě) nějaké jiné přikázání, je shrnuto v tomto slově: "Budeš milovat svého bližního jako sám sebe." Láska nepůsobí bližnímu (nic) zlého, plností Zákona (je) tedy láska. Kromě toho znejte dobu, že už (je) čas probudit se ze spánku. Vždyť teď (je) naše spasení blíže, nežli když jsme uvěřili. Noc pokročila a přiblížil se den. Odložme tedy skutky tmy a oblečme zbroj světla. Choďme počestně jako ve dne, ne v hodování a opilství, ne ve smilstvech a nestydatostech, ne ve svárlivosti a závisti, ale oblečte se (do) Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo podle (jeho) žádostí."

Z knihy Genesis 29. a 30. kapitola

29. listopadu 2011 v 10:56 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis 29. a 30. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Jákob tedy směle vykročil na cestu a přišel do země východních národů. Když se rozhlédl, spatřil v poli studnu. Poblíž ležela tři stáda ovcí, neboť ta studna sloužila k napájení stád. V jejím ústí však ležel veliký kámen. Pastýři ten kámen z ústí studny odvalovali, teprve když se tam shromáždila všechna stáda, a tehdy napájeli dobytek. Potom kámen vraceli zpět na jeho místo v ústí studny. Jákob se jich zeptal: "Odkud jste, bratři?" "Z Cháránu," odpověděli. "A znáte Lábana, syna Náchorova?" zeptal se jich. "Známe," odpověděli. Zeptal se jich: "Daří se mu dobře?" "Ano," odpověděli. "Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi." Na to jim řekl: "Do večera je ještě daleko, teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást." "To nejde," odpověděli. "Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny." A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka. Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít. Nato Ráchel políbil a hlasitě se rozplakal. A když jí řekl, že je příbuzný jejího otce, že je Rebečin syn, běžela to povědět svému otci. Jakmile Lában uslyšel zprávu o svém synovci Jákobovi, rozběhl se mu naproti. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. Když pak Jákob Lábanovi vyprávěl o všem, co se stalo, Lában mu řekl: "Opravdu jsi má krev a tělo!" Když pak u něj Jákob zůstal už celý měsíc, Lában mu řekl: "I když jsi můj příbuzný, nebudeš přece u mě sloužit zadarmo. Řekni mi, co chceš za odměnu." (Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Léa a mladší Ráchel. Léa měla měkké oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.) Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: "Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel." Lában odpověděl: "Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě." A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval. Potom Jákob Lábanovi řekl: "Můj čas se naplnil. Dej mi mou ženu, chci být s ní." Lában tedy shromáždil všechny místní muže a vystrojil hostinu. Večer pak vzal svou dceru Léu, přivedl ji k Jákobovi a ten s ní spal. (A Lában tenkrát své dceři Lée daroval svou otrokyni Zilpu jako děvečku.) Přišlo ráno a hle - byla to Lea! "Cos mi to udělal?" ptal se Jákob Lábana. "Copak jsem ti nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě obelstil?" "V našem kraji není zvykem vdávat mladší dříve než prvorozenou," odpověděl mu Lában. "Až s ní strávíš svatební týden, dáme ti i tu druhou - za to, že mi budeš sloužit dalších sedm let." Jákob tedy souhlasil. Strávil svatební týden s Leou a Lában mu pak dal za ženu svoji dceru Ráchel. (Také jí Lában daroval děvečku - svou otrokyni Bilhu.) Jákob tedy spal i s Ráchel. MIloval ji ovšem více než Léu. Sloužil pak u Lábana ještě dalších sedm let. Když Hospodin viděl, že Léa je nemilovaná, otevřel její lůno. Ráchel však byla neplodná. Léa počala a porodila syna. Dala mu jméno Ruben (tj. Hleďte syn), nebo'ť řekla: "Hospodin pohlédl na mé trápení. Teď už mě můj manžel bude milovat." Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Hospodin slyšel, že jsem nemilovaná, a tak mi dal i tohoto." Dala mu tedy jméno Šimeon (tj. Vyslyšení). Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Tentokrát se ke mně můj muž připojí - vždyť jsem mu porodila tři syny!" A proto dostal jméno Levi (tj. Spojení). Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Teď budu chválit Hospodina!" Proto mu dala jméno Juda (tj. Chvála). Tehdy přestala rodit. Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: "Dej mi syny, nebo umřu!" Jákob se však na Ráchel rozhněval: "Máš mě snad za Boha, který ti nedopřál plod života?" "Zde je má děvečka Bilha," řekla mu. "Spi s ní, ať rodí na můj klín. Tak získám syny skrze ni." A tak mu dala svou otrokyni Bilhu za ženu. Jákob s ní spal a Bilha počala a porodila mu syna. Tehdy Ráchel řekla: "Bůh mne rozsoudil - vyslyšel můj hlas a dal mi syna!" Proto mu dala jméno Dan (tj. Soudce). Ráchelina otrokyně Bilha pak počala znovu a porodila Jákobovi druhého syna. Tehdy Ráchel řekla: "Vedla jsem se sestrou Boží boje a zvítězila jsem!" A tak mu dala jméno Neftalí (tj. Můj boj). Když Léa viděla, že přestala rodit, vzala svou otrokyni Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu. Její otrokyně Zilpa potom Jákobovi porodila syna. Léa řekla: "Přišlo mé štěstí!" a dala mu jméno Gád (tj. Štěstí). A když Léina otrokyně Zilpa porodila Jákobovi druhého syna, Léa řekla: "To je mé blaho! Ženy mi budou blahopřát!" Dala mu tedy jméno Ašer (tj. Blažený). Jednou, v době pšeničné sklizně, vyšel Ruben na pole, nalezl milostná jablíčka mandragory a přinesl je své matce Lée. Ráchel tehdy Lée řekla: "Dej mi prosím trochu těch milostných jablíček, co našel tvůj syn." Ta jí však odpověděla: "Nestačí, žes mi vzala manžela? Teď mi chceš vzít ještě milostná jablíčka, která mám od syna?" "Tak dobře," odvětila Ráchel. "Nechám ho dnes v noci spát s tebou výměnou za milostná jablíčka, která mám od syna." Když se pak Jákob večer vracel z pole, vyšla mu Léa naproti se slovy: "Musíš spát se mnou! Dostala jsem tě odměnou za mandragoru od svého syna." A tak té noci spal s ní. A Bůh Léu vyslyšel: počala a porodila Jákobovi pátého syna. Tehdy řekla: "Bůh mě odměnil za to, že jsem svému muži dala svou otrokyni!" A tak mu dala jméno Isachar (tj. Odměna). Potom Léa počala znovu a porodila Jákobovi šestého syna. Tehdy řekla: "Bůh mě obdařil vzácným darem! Konečně mě můj manžel bude mít v úctě, vždyť jse mu porodila šest synů!" Dala mu tedy jméno Zabulon (tj. Úcta). Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína (tj. Spravedlnost). Bůh však pamatoval i na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno. Počala tedy, a když porodila syna, řekla: "Bůh mě zbavil mé hanby!" A tak mu dala jméno Josef (tj. Přídavek), neboť řekla: "Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna!" Když Ráchel Jákobovi porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: "Propusť mě, ať se vrátím domů do své země. Dej mi mé ženy a mé děti, za něž jsem ti sloužil, a nech mě odejít. Víš přece, jakou službu jsem ti odvedl." Lában mu odpověděl: "Laskavě prosím, zůstaň se mnou. Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě požehnal." A dodal: "Dám ti odměnu, o jakou si řekneš." Jákob mu na to odpověděl: "Sám víš, jak jsem ti sloužil a jak se tvému dobytku se mnou dařilo. To málo, co jsi měl, než jsem přišel, se nesmírně rozrostlo, protože ti po mém příchodu Hospodin požehnal. Kdy se už budu moci starat také o svůj vlastní dům?" Lában řekl: "Co ti mám dát?" "Nedávej mi nic," odpověděl Jákob. "Budu znovu píst a střežit tvá stáda, uděláš-li úro mě toto: Projdu dnes všechen tvůj dobytek a vyřadím z něj každé skvrnité a strakaté mládě, každé načernalé jehně a každé strakaté a skvrnité kůzle. To bude má odměna. Má poctivost se v budoucnu prokáže takto: Až přijdeš přehlédnout mou odměnu, ať se mi každé kůzle, jež nebude skvrnité nebo strakaté, a každé jehně, jež nebude načernalé, počítá za krádež." Lában tedy řekl: "Dobrá, ať je po tvém." Ještě téhož dne však vyřadil pruhované a strakaté kozly, všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, co mělo bílé skvrny, i všechna načernalá jehňata, svěřil je do rukou svých synů a vzdálil se od Jákoba na tři dny cesty daleko. A tak Jákob pásl zbytek Lábanova dobytka. Jákob si tenkrát vzal čerstvé topolové, mandloňové a platanové pruty, oloupal z nich proužky kůry, a tak odkryl bílé jádro prutů. Potom ty oloupané pruty kladl před dobytek do žlabů, totiž do koryt na vodu, k nim zvířata přicházela pít a kde se pářila. Zvířata, jež se pářila před těmi pruty pak vrhala pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata. Jákob ta jehňata odděloval a v Lábanově stádě obracel dobytek směrem k pruhovaným i všem načernalým kusům. Tak si Jákob pořídil svá vlastní stáda a ta nestavěl k Lábanovým zvířatům. A kdykoli se pářily statné kusy, Jákob jim před oči do žlabů kladl ty pruty, aby se pářily před pruty. Když však byla zvířataneduživá, pruty nekladl. A tak byl Lábanův dobytek neduživý, ale Jákobův statný. Takto se ten muž nesmírně rozmohl, takže měl množství stád, otrokyň, otroků, velbloudů i oslů."

Z Janova evangelia 1. kapitola

26. listopadu 2011 v 11:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova Z Janova evangeia (celou) 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jehož jméno (bylo) Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby skrze něho všichni uvěřili. On nebyl to Světlo, ale (přišel), aby o tom Světle vydal svědectví. (Tento) byl to pravé Světlo, jež osvětluje každého člověka přicházejícího na svět. Byl na světě a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastného, a jeho vlastní ho nepřijali. Ale všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, (totiž) těm, kteří věří v jeho jméno, kteří jsou zrozeni ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A to Slovo se stalo tělem a řebývalo mezi námi - a viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou (má) Jednorozený od Otce - plné milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "Toto je (ten), o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já." A my všichni jsme vzali z jeho plnosti, a to milost za mïlost. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, (ale) milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl /nebo: nepoznal/, jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten (ho) vylíčil. A toto je Janovo svědectví: Když Židé poslali kněze a levíty z Jeruzaléma, aby se ho zeptali: "Kdo jsi?" Te¨hdy (to) vyznal a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Kristus." Zeptali se ho: "Kdo tedy? Jsi Eliáš?" A (on) řekl: "Nejsem." "Jsi ten prorok?" A odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdpo jsi? Ať můžemedát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" (Tehdy) řekl: "Já (jsem) "hlas volajícího na poušti: Srovnejte Pánovu cestu!" jak řekl prorok Izaiáš." A ti, kteří byli posláni, byli z faruzeů. Zeptali se ho tedy a řekli mu: "Proč tedy křtíš, když nejsi Kristus ani Eliáš ani ten Prorok?" Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou, ale uprstřed vás stojí (ten), koho vy neznáte. To je ten, který přichází po mě, (ale) je přede mnou. Jemu nejsem hoden (ani) rozvázat řemínek sandálu." Toto se stalo v Betabaře za Jordánem, kde Jan křtil. Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.To je (ten), o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já. A já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby byl zjeven zraeli." Jan tedy vydal svědectví: "Viděl jsem Ducha, jak sestoupil jako holubice z nebe a zůstalk na něm. Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: "Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je te, který křtí Duchem Svatým." A já jsem (to) viděl a vydal jsem svědectví, že on je ten Boží Syn." Druhého dne (tam) Jan znovu stál se dvěma ze svých učedníků. Když spatřil Ježíše, jak se prochází, řekl: "Hle, Beránek Boží." A ti dva učedníci ho slyšeli, když (to) říkal, a odešli za Ježíšem. A když se Ježíš obrátil a spatřil je, jak jdou za (ním), řekl jim: "Co hledáte?" A oni mu řekli: "Rabbi" (což se překládá: Mistře), kde bydlíš?" Řekl jim: "Pojďte a podívejte se." Šli tedy a viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho. A bylo okolo desáte hodiny /tj. 4. hodiny odpoledne/. Jeden z těch dvou, kteří (to) od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten první nalezl svého bratra Šimona a řekl mu: "Našli jsme Mesiáše!" (což je v překladu Kristus /řecky pomazaný/. A přivedl ho k Ježíši. Když na něj Ježíš pohlédl, řekl: "Ty jsi Šimon, syn Jonášův. Budeš se jmonovat Kéfas" (což se překládá Petr /řecky kámen/). Druhého dnese Ježíš chtěl vydat do Galileje. Nalezl Filipa a řekl mu: "Pojď za mnou." Filip pak byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Filip našel Natanaele a řekl mu: "Našli jsme (toto), o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci - Ježíše, syna JOsefova z Nazaretu!" Natanael mu však řekl: "Může být z Nazaretu něco dobrého?" Filip mu řekl: "Pojď a podívej se." Když Ježíš uviděl Natanaele, jak jde k němu, řekl o něm: "Hle, opravdu Izraelita, v němžnení (žádná) lest!" Natanael mu řekl: "Odkud mne znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem." Natanael mu odpověděl: "Tabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!" Ježíš mu odpověděl: "Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkoníkem? Uvidíš větší věci než tyto." A řekl mu: "Amen, amen, říkám vám: Od nynějška uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.""

Z Pavlova listu Římanům 12. kapitola

26. listopadu 2011 v 10:44 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla Římanům 12. kapitolu (opět z překladu "nOvá Bible kralická" z roku 2001):

"Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, (skrze) vaši rozumnou službu. A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co (je) dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle. Neboť skrze milost, která mi je dána, říkám každému, kdo je mezi vámi, aby (o sobě) nesmýšlel více, než se má, ale aby smýšlel střízlivě (podle toho), jak Bůh každému udělil míru víry. Vždyť tak jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechn údy nemají stejnou práci, tak (i my, ačkoli) mnozí, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě údy jedni druhých. Když tedy máme rozdílná obdarování podle milosti, která je nám dána, ať už proroctví, (to konejme) v souladu s vírou, nebo službu, ve sloužení, nebo ten, kdo učí, ve vyučování, nebo ten, kdo povzbuzuje, v povzbuzování, kdo dává, ve štědrosti, kdo vede, v pilnosti, kdo prokazuje milosrdenství, (čiň to) s ochotou. Láska (ať je) bez pokrytectví. Ošklivte si zlé, lněte k dobrému. Bratrskou láskou srdečně milujte jedni druhé, vzájemně se před¨cházejte uctivostí, v pilnosti nepolevujte, buďte vroucí duchem, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí, v potřebách se dělte se svatými, věnujte se pohostinnosti. Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. Radujte se s radujícími a plačte s plačícími. Buďte k sobě navzájem jednomyslní, nesmýšlejte vysoce, ale nechte se vést k poníženým. Nebuďte moudří sami před sebou. Nikomu neodplácejte zlo zlem. Opatrujte dobré přede všemmi lidmi. Je-li (to) možné, pokud je na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu, neboť je napsáno: "Má (je) pomsta, já odplatím, praví Pán." A tak: "Hladoví-li tvůj nepřítel, nakrm ho, žízní-li, dej mu napít. Neboť když to uděláš, nahrneš mu na hlavu řeřavé uhlí." Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem."

Ze Skutků apoštolů 19. kapitola

26. listopadu 2011 v 10:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible- Božího Slova ze Skutků apoštolů 19. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A když byl Apollos v Korintu, stalo se, že Pavel prošel horními krajinami a přišel do Efezu. A když (tam) nalezl některé učedníky, řekl jim: "Přijali jste Ducha Svatého?" Ale oni mu řekli: "Nikdy jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý." Řekl jim: "Jak jste tedy pokřtěni?" A oni řekli: "Janovým křtem." Pavel tedy řekl: "Jistě, Jan křtil křtem pokání a říkal lidem, aby uvěřili v Toho, který měl přijít po něm, to jest v Krista Ježíše." Když to tedy uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a (oni) mluvili jazyky a prorokovali. A bylo jich celkem okolo dvanácti mužů. (Pavel) pak vešel do synagogy a směle (tam) mluvil po tři měsíce, rozmlouval (s lidmi a) přesvědčoval (je) o Božím království. A když se někteří zatvrzovali, byli nepovolní a přede všemi zlořečili té cestě, (Pavel) od nich odstoupil, oddělil učedníky a každý den promlouval ve škole jistého Tyrana. A to se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli slovo Pána Ježíše. Bůh pak dělal skrze Pavlovy ruce mimořádné zázraky, takže (lidé) dokonce přinášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné a nemoci od nich odstupovaly a zlí duchové z nich vycházeli. Někteří z potulných židovských zaklínačů se pak pokusili vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy. Říkali: "Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel!" A to dělalo sedm synů židovského vrchního kněze Skévy. Zlý duch jim však odpověděl: "Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?" Ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se tedy na ně vrhl, přemohl je a zmocnil se jich, takže utekli z toho domu nazí a zranění. A to vešlo ve známost (mezi) všemi Židy i Řeky bydlícími v Efezu. Na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo velebeno. Mnozí z těch, kteří uvěřili, tedy přicházeli a vyznávali a odhalovali své skutky. Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, snesli (své) knihy a přede všemi (je) pálili. A (když) spočítali jejich cenu, shledali (že stáli) padesát tisíc stříbrných. Tak mocně rostlo Pánovo slovo a rozmáhalo se. A když se stali tyto věci, rozhodl se Pavel v duchu, že projde Makedonii a Acháji a půjde do Jeruzaléma. Řekl: "Až tam pobudu, musím také vidět Řím." Dva z těch, kteří mu pomáhali, Timotea a Erasta, tedy poslal do Makedonie, (ale) sám zůstal (ještě) na čas v Asii. Tehdy nastal kvůli té cestě nemalý rozruch. Jeden stříbrotepec jménem Demetrius, který dělal stříbrné (napodobeniny) Artemidina chrámu, totiž poskytoval nemalý výdělek řemeslníkům. Ty svolal (spolu) s těmi, kteří dělali podobné věci, a řekl: "Muži, víte, že z tohoto řemesla je naše bohatství. A vidáte i slyšíte, že nejen v Efezu, ale téměř po celé Asii ten Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství (lodí), protože říká: "Ti, kteří jsou udělaní rukama, nejsou bohové!" Hrozí tedy nejen, že nastane krach našeho řemesla, ale také, že chrám veliké bohyně Artemis nebude považován za nic a bude poškozena důstojnost té, kterou ctí xcelá Asie i (celý) svět!" A když (to) uslyšeli, byli naplněni hněvem a uačali křičet: "Veliká (je) efezská Artemis!" Celé město se tedy naplnilo rizruchem a když chytili Majedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy společníky na cestách, hnali se (všichni) společně do divadla. Když však chtěl Pavel jít mezi lid, učedníci ho nenechali. Dokonce i někteří z předních mužů Asie, kteří byli jeho přáteli, k němu poslali s prosbou, aby se nevydával do divadla. A jedni křičeli to, druzí ono, protože shromáždění bylo zmatené a mnozí (ani) nevěděli, proč se sešli. Potom ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr tedy pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu. Když ale poznali, že je (to) Žid, vydali všichni jeden hlas a křičeli: "Veliká (je) efezská Artemis!" A když (městský) sekretář upokojil zástup, řekl: "Muži efezští, kdo z lidí by nevěděl, že mšsto Efezských je strážcem chrámu veliké bohyně Artemis a (její sochy), kteá spadla z nebe? A poněvadž jsou tyto věci nepopiatelné, je třba, abyste zachovali klid a nedělali nic ukvapeného. Přivedli jste totiž tyto muže, (kteří) ani nespáchali svatokrádež, ani se nerouhají vaší bohyni. Jestliže má tedy Demetrius a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se veřejné soudy a jsou (tu) místodržitelé. (Tam) ať jedni druhé žalují. A pokud žádáte (ještě) něco jiného, bude to vyřešno v zákonném shromáždění. Hrozí nám totiž, že budeme kvůli dnešku obviněni ze vzpoury, a není žádný důvod, který bychom mohli udat, proč jsme se tu srotili." A když to řekl, rozpustil shromáždění."

Z Pavlova listu Římanům 11. kapitola

24. listopadu 2011 v 18:01 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla Římanům 11. kapitolu (z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Říkám tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, (z) pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který předzvěděl /předem znal/. Nevíte snad, co Písmo říká o Eliášovi? Jak jedná s Bohem proti Izraeli a říká: "Pane, tvé proroky zabili a tvé oltáře rozbořili, zůstal jsem jen já, a (i) mně usilují o život!" Co mu ale říká Boží odpověď? "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno řed Bálem." A tak tedy i v nynější době vznikl ostatek, vyvolený podle milosti. A jestliže (podle) milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost jž nebyla milost. Jestliže však na základě skutků, již (to) není milost, jinak již skutek není skutek. Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení (toho) dosíhli, ostatní pak byli zatvrzeni. Jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne." A David říká: "Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou. (Dej), ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni." Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich poklskem přece (přišlo) spasení k pohanům, aby (to) v nich vzbudilo žárlivost. Jestliže pak jejich poklesek (znamená) bohatství pro svět a jejich nedostatek bohatství pro pohany, čím více (bude) jejich plnost? Vám pohanům však říkám: Jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, oslavuji (Boha) za svou službu, zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost (těch, kdo jsou) mé tělo, a některé z nich zachránit. Neboť jestliže jejich odmítnutí (znamená) smíření světa, co (teprve jejich) přijetí, ne-li život z mrtvých? Jsou-li totiž svaté prvotiny, (je svaté) i těsto. A je-li svatý kořen, (jsou svaté) i větve. Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy, nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, (pamatuj, že) ne ty neseš kořen, ale kořen tebe. Řekneš tedy: "Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován." Dobře, nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se. Jestliže totiž Blh neušetřil přirozené větve, (věz), že by neušetřil ani tebe. Pohleď tedy (na) Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li (ovšem) v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty. Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře, Bůh je přece schopen naroubovat je znovu. Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozené plané olivy a proti přirozenosti naroubován do u訚lechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří (jsou) přirozenými (větvemi), naroubováni do své vlastní olivy? Neboť nechci, bratři, abyste neznali toto tajemství - abyste nebyli sami před sebou moudří, že Izraeli nastala částečná zatvrzelost, dokud nevejde plnost pohanů. A tak bude spasen celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Sionu přijde Vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba. A toto (bude) má smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy." Ohlůedně evangelia (jsou) tedy nepřátelé kvůli vám, ale ohledně vyvolení (jsou Boží) milovaní kvůli otcům. (Svých) darů a povolání přece Bůh nelituje! Vždyť tak jako jste vy kdysi byli neposlušní bohu, ale nyní se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní neuposlechli, aby se pro milosrdenství (udělené) vám i jim dostalo milosrdenství. Neboť Bůh zavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval. Ó, hloubko bohatství Boží moudrosti ivědění! Jak nevyzytatelné (jsou) jeho soudy a jak nevystižitelné jeho cesty! Vždyť "kdo poznal Pánovumysl? A kdo se stal jeho poradcem?" Anebo "kdo mu (něco) dal předem a bude mu (to) odplaceno?" Vždyť z něj, skrze něj a pro něj (jsou) všechny věci. Jemu (buď) sláva na věky! Amen."

Z knihy Genesis 28. kapitola

24. listopadu 2011 v 17:35 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 28. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Izák si tedy zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: "Neber si manželku z kanaánských dcer. Vstaň a jdi do Padan-aramu, do domu Betuela, otce tvé matky, tam si vyber manželku z dcer svého strýce Lábana. Kéž ti Všemohoucí Bůh požehná, kéž tě rozplodí a rozmnoží, aby ses stal otcem svazku národů. Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě a s tebou tvému semeni, abys přijal za dědictví zem svého putování, kterou Bůh daroval Abrahamovi." Tak Izák odeslal Jákoba pryč a ten se vydal do Padan-aramu k Lábanovi, synu Aramejce Betuela, bratru Rebeky, matky Jákoba a Ezaua. Ezau uviděl, že Izák Jákobovi požehnal, když ho posílal do Padan-aramu, aby si odtud vzal manželku, a že když mu požehnal, přikázal mu: Neber si manželku z kanaánských dcer," a že Jákob poslechl svého otce a matku a odešel do Padan-aramu. Ezau také viděl, že jeho otec nelibě snáší kanaánské dcery, a tak šel k Izmaelovi a kromě žen, které už měl, si vzal za manželku Machalat, dceru Abrahamova syna Izmaele, sestru Nebajotovu. Jákob odešel z Beer-šeby a vydal se k Cháranu. Dorazil na jedno místo a zůstal tam přes noc, neboť slunce už zapadlo. Vzal na tom místě jeden z kamenů, položil si ho pod hlavu a ulehl tam ke spánku. Ve snu pak spatřil žebřík sahající od země až k nebi a hle, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé. Vtom nad ním stanul Hospodin a řekl: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému semeni. Tvého semene bude jako prachu země a rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. Nadto v tobě a ve tvém semeni dojdou požehnání všecny rodiny země. Hle, já jsem s tebou! Budu tě chránit, kamkoli půjdš, a znovu tě při vedu do této země. Neopustím tě, dokud nevykonám, co jsem ti řekl." Jákob se probudil a zvolal: "Na tomto místě je opravdu Hospodin - a já jsem to nevěděl!" V posvátné hrůze pokračoval: "Jak hrozné je toto místo! Není to nic jiného než Boží dům a toto místo musí být nebeská brána!" Časně ráno pak Jákob vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, vztyčil jej jako památník a polil jeho vrchol olejem. To místo nazval Bet-el (tj. Boží dům), ačkoli se tomu městu předtím říkalo Luz. Jákob tehdy složil tento slib: "Bude-li Bůh se mnou, ochrání-li mne na mé cestě a dá mi chléb k jídlu a šaty k oblékání, takže se v pokoji vrátím do svého otcovského domu, bude Hospodin mým Bohem. Tento kámen, který jsem vztyčil jako památník, se stane Božím domem a ze všeho, co mi dáš, ti věrně oddělím desátek.""

Z knihy Genesis 27. kapitola

23. listopadu 2011 v 16:36 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 27. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Když potom Izák zestárl a oči mu zeslábly tak, že neviděl, zavolal si svého staršího syna Ezaua a řekl mu: "Synu můj?" "Zde jsem," odpověděl Ezau. Tehdy mu řekl: "Pohleď, jsem starý a nevím, kdy umřu. Vezmi prosím své zbraně, svůj toulec a luk, vyjdi do polí a ulov mi zvěřinu. Pak mi připrav mou oblíbenou pochoutku a přines mi ji, abych pojedl a s chutí ti požehnal, než umřu." Rebeka ale poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Jakmile Ezau odešel do polí lovit zvěř, aby ji přinesl Izákovi, Rebeka řekla svému synu Jákobovi: "Pohleď, vyslechla jsem tvého otce, jak říká tvému bratru Ezauovi: "Přines mi zvěřinu a připrav mi pochoutku, abych pojedl a požehnal ti před Hospodinem, než umřu." Poslechni mě tedy, synu můj, a udělej, co ti řeknu: Jdi ke stádu, vyber mi z něj dvě pěkná kůzlata a já z nich pro tvého otce připravím jeho oblíbenou pochoutku. Tu přineseš svému otci, aby pojedl, a aby ti proto požehnal, než umře." Jákob ale své matce Rebece řekl: "Pohleď, můj bratr Ezau je chlupatý, kdežto já jsem holý. Co když na mě můj otec sáhne? Pak před ním budu vypadat jako podvodník a přivedu na sebe prokletí, a ne požehnání!" "Tvé prokletí beru na sebe, synu můj," odpověděla mu matka. "Jen mě poslechni a jdi mi přinést ta kůzlata." A tak šel, vzal je a přinesl své matce, kteá z nich připravila otcovu oblíbenou pochoutku. Potom Rebeka vzala nejlepší šaty svého staršího syna Ezaua, které měla doma, oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi a ovinula mu ruce i hladkou část krku kůzelčími kožkami. Onu pochoutku i chléb, který připravila, pak dala do rukou svému synu Jákobovi. Přišel ke svému otci a řekl: "Otče!" A ten řekl: "Ano? Který jsi, můj synu?" "Já jsem Ezau, tvůj prvorozený," odpověděl Jákob svému otci. "Udělal jsem, co jsi mi přikázal. Vstaň, prosím, posaď se a jez z mého úlovku, abys mi proto s chutí požehnal." Izák ale svému synovi řekl: "Jak to, že jsi tak rychle našel zvěř, můj synu?" Odpověděl: "Protože ji ke mně přivedl Hospodin, tvůj Bůh." Izák ale Jákobovi řekl: "Pojď blíž, ať na tebe sáhnu, můj synu, zda jsi opravdu můj syn Ezau, nebo ne." Jákob tedy přistoupil ke svému otci Izákovi. Ten na něj sáhl a řekl: "Hlas je Jákobův, ale ruce Ezauovi." Nepoznal ho, protože měl ruce chlupaté jako jeho bratr Ezau, a tak mu požehnal. Potom se zeptal: "Jsi opravdu můj syn Ezau?" "Ano," odpověděl Jákob. Tehdy mu řekl: "Podej mi, ať se najím z úlovku svého sna, abych ti s chutí požehnal." A tak mu podal pokrm a on jedl, přinesl mu také víno a on pil. Potom ho jeho otec Izák vyzval: "Pojď blíž, synu můj, a polib m¨ě." Přistoupil tedy a políbil ho. A když Izák ucítil vůni jeho šatů, takto mu požehnal: "Hle, vůně mého syna - jak vůně pole, jemuž Hospodin žehná! Ať Hospodin dá ti nebeskou rosu, úronou zem, obilí i víno v hojnosti. Ať lidé slouží ti, ať se ti klaní národy. Pánem svých bratří buď, ať se ti klaní synové matky tvé. Ať jsou zlořečeni, kdo ti zlořečí, a požehnáni, kdo ti žehnají!" A vtom, jakmile Izák Jákobovi požehnal, právě když Jákob vyšel od svého otce Izáka, vrátil se jeho bratr Ezau z lovu. Také on připravil pochoutku a přinesl ji svému otci se slovy: "Vstaň, otče, a jez z úlovku svého syna, abys mi proto s chutí požehnal." Izák, jeho otec, mu však řekl: "Kdo jsi?" "Já jsem tvůj syn," odpověděl. "Tvůj prvorozený, Ezau!L Izák se zhrozil a v nesmírné hrůze zvolal: "A kdo je potom ten, který ulovil zvěřinu a přinesl mi ji? Ještě než jsi přišel, jsem z toho všeho jedl. Požehnal jsem mu, a tak bude požehnán!" Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného křiku a s nesmírnou hořkostí žádal otce: "Požehnej mně! Mně také, otče můj!" Ten však odpověděl. "Tvůj bratr přišel se lstí a vzal ti požehnání." Tu zvolal: "Tak proto dostal jméno Jákob (tj. Podrazák)! Vždyť mě už dvakrát podrazil: vzal mi prvorozenství a hle, teď mi vzal i požehnání!" Potom se zeptal: "Copak ti nezbylo žádné požehnání pro mě?" Izák Ezauovi odpověděl: "Hle, učinil jsem ho tvým pánem a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Opatřil jsem ho obilím i vínem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?" Ezau svému otci řekl: "Copak máš jen jeno požehnání, otče? Požehnej mně! Mně také, otče!" A Ezau se hlasitě rozplakal. Jeho otec Izák mu odpověděl: "Hle, tvůj příbytek - daleko od úrodné země, od nebeské rosy shůry. Budeš se živit svým mečem a svému bratru budeš sloužit. Jen když se staneš tulákem, tehdy se zbavíš jeho jha." Kvůli tomu požehnání, jež mu jeho otec udělil, pak ezau Jákoba začal nenávidět. Tehdy si Ezau v srdci řekl: "Blíží se dny truchlení nad mým otcem. Potom svého bratra Jákoba zabiji!" A když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, nechala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: "Pohleď, tvůj bratr Ezau se těší, že tě zabije! Nyní mě tedy, synu můj, poslechni: vstaň a uteč k mému bratru Lába¨novi do Cháranu. Pobuď nějakou chvíli u něj, než pomine zuřivost tvého bratra, než se od tebe odvrátí jeho hněv a než zapomene, cos mu provedl. Potom pro tebe pošlu a vyzvednu tě odtamtud. Proč bych měla v jeden den ztratit vás oba?" Rebeka tenkrát řekla Izákovi: "Kvli těm Chetejkám se mi zprotivil život. Vezme-li si ¨Jákob za ženu nějakou domorodou Chetejku, jako jsou tyto, proč bych měla žít?""

Z Pavlova listu Římanům 10. kapitola

23. listopadu 2011 v 16:01 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla Římanům 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Bratři, touha mého srdce a modlitba k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni. Neboť jim vadávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle (pravého) poznání. Nepoddali se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznají a snaží se ustanovit svou vlastní spravedlnost. Vždyť cílem Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. Neboť Mojžíš pše o spravedlnosti, která (je) ze Zákona, (toto): "Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ." Spravedlnost z víry však mluví takto: "Neříkej ve svém srdci: "Kdo vystoupí do nebe" - to jest přivést Krista dolů - anebo: "Kdo sestoupí do propasti?" - to jest vyvést Krista z mrtvých." Co tedy říká? "Blízko tebe je slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci." - to jest to slovo víry, které kážeme: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení. Vždyť Písmo říká: "Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben." Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem, neboť tentýž Pán všech (je) bohatý ke všem, kdo ho vzývají. Neboť "každý, kdo by vzýval jméno Pána, bud spasen." Jak ale budou vzývat (Toho), v něhož neuvěřili? A jak uvěří (v Toho), o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? A jak budou kázat, jestliže nebyli posláni? Jak je napsáno: "Jak krásné jsou nohy těch, kdo zvěstují pokoj, těch, kdo zvěstují dobré věci." Ale ne všichni uposlechli evangelium. Vždyť Izaiáš říká: "Pane, kdo uvěřil našemu kázání?" Víra (je) tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží. Ptám se ale: Cožpak neslyšeli? Naopak: "Jejich hlas se roznesl po celé zemi a jejich slova do konců světa." Ptám se ale: Cožpak Izrael neporozuměl? Mojžíš jako první říká: "Vzbudím ve vás žárlivost kvůli (těm, kdo) nejsou národ, kvůli nerozumnému národu vás popudím k hněvu." Izaiáš se odvažuje říci: "Dal jsem se najít těm, kteří mě nehledali, nechal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali." O Izraeli však říká: "Celý den jsem rozprostíral ruce k lidu neposlušnému a odmlouvavému.""

Ze Skutků apoštolů 18. kapitola

23. listopadu 2011 v 11:19 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolů 18. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Potom Pavel odešel z Athén a přišel do Korintu. A (tam) nalezl jednoho ŽIda jménem Akvila, rodem z Pontu, který nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie - protože Klaudius nařídil, aby všichni Židé odešli z Říma - a přidal se k nim. A protože byl stejného řemesla, bydlel a pracoval u nich, neboť jejich řemeslem bylo dělat stany. Každou sobotu však promlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky. A když Síla a Timoteus přišli z Makedonie, Pavel byl puzen v duchu a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Kristus. Když )mu) však odporovali a rouhali se, vytřásl (svůj) plášť a řekl jim: "Vaše krev na vaši hlavu, já (jsem) od (ní) čistý! Od této chvíle půjdu k pohanům." A když odtud odešel, vstoupil do domu jistého (muže) jménem Justus, Božího ctitele, jehož dům sousedil se synagogou. Také Krispus, představený synagogy, uvěřil Pánu s celým svým domem a mnozí z Korintských, kteří naslouchali, uvěřili a dali se pokřtít. Pán tedy řekl v noci Pavlovi skrze vidění: "Neboj se, ale mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo se tě nedotkne, aby ti ublížil, neboť mám mnoho lidu v tomto městě." A tak tu zůstal půl druhého roku a vyučoval mezi nimi Boží slovo. Když však byl Gallio místodržitelem Acháje, povstali Židé jednomyslně proti Pavlovi a přivedli ho před soudnou stolici se slovy: "Tento (muž) navádí lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem!" A když měl Pavel otevřít ústa, řekl Gallio Židům: "Ó, Židé, kdyby se stala nějaká nepravost nebo bídný zločin, měl bych důvod vás vyslechnout. Ale když jsou (to) otázky o slovech a jménech a o vašem Zákoně, postarejte se (o to) sami, protože já tyto věci soudit nechci!" A odehnal je od soudné stolice. Všichni Řekové se tedy chopili Rostena, představeného synagogy, a bili ho před soudnou stolící, ale Gallio na to vůbec nedbal. Pavel (tam) však zůstal ještě mnoho dní. Když se potom rozloučil s bratry, odplul do Sýrie a s ním Priscilla i Akvila. V Kenchrejích si dal ostříhat hlavu, protože složil slib, a když dorazil do Efezu, nechal je tam, sám však vešel do synagogy a rozmlouval se Židy. A když (ho) prosili, aby u nich zůstal déle, nesvolil, ale rozloučil se s nimi a řekl: "Já musím nutně strávit tento nadcházející svátek v Jeruzalémě, ale bude-li Bůh chtít, znovu se k vám vrátím." Tehdy odplul z Efezu. A když dorazil do Cesareje, vystoupil, pozdravil církev a odešel do Antiochie. A když (tam) pobyl nějaký čas, odešel a postupně procházel galatský kraj i Frygii a posiloval všechny učedníky. Do Efezu pak přišel jeden Žid jménem Apollo, výmluvný muž mocný v Písmech, rodem z Alexandrie. Ten byl vyučen Pánově cestě, a jelikož byl vroucího ducha, mluvil a přesně vyučoval o Pánu, ačkoliv znal jenom Janův křest. Ten začal směle mluvit v synagoze, a když ho uslyšeli Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu (ještě) přsněji. Když potom chtěl jít do Acháje, bratři (ho) povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. A když (tam) přišel, velmi pomohl těm, kteří skrze (Boží) milost uvěřili, protože mocně překonával Židy, když veřejně dokazoval z Písem, že Ježíš je Kristus."

Z knihy Genesis 26. kapitola

21. listopadu 2011 v 21:53 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 26. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"V zemi pak nastal hlad (podobý hlad jako ten dřívější, který byl za dnů Abrahamových), a tak se Izák vydal do Geraru k filištínskému králi Abimelechovi. Ukázal se mu totiž Hospodin a řekl: "Nesestupuj do Egypta! Usaď se v zemi, kterou ti určím¨. Pobývej v této zemi a já budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a tvému semeni dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, kterou jhsem složil tvému otci Abrahamovi: "Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi." To proto, že Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil - má přikázání, má ustanovení a má ponaučení." A tak se Izák usadil v Geraru. Když se ho tamnější muži vyptávali na jeho ženu, odpověděl: "Je to má sestra." Bál se totiž říci: "Je to má žena," neboť si pomyslel: "Aby mě snad zdejší muži kvůli Rebece nezäbili." Byla totiž velmi krásná. Jednou, když už tam byli dlouho, vyhlížel filištínský král Abimelech z okna a uviděl, jak se Izák mazlí se svou ženou Rebekou. Abimelech si tedy Izáka zavolal a řekl: "Vida, přece je to tvá žena! Proč jsi tedy říkal: "Je to má sestra"?" "Myslel jsem si, že bych kvůli ní mohl zemřít," odpověděl mu Izák. Abimelech zvolal: "Cos nám to udělal? Někdo z lidu mohl snadno s tvou ženou spát, a tak bys na nás uvedl vinu!" Potom Abimelech přik¨ázal všemu lidu: "Kdokoli se dotkne tohoto muže nebo jeho manželky, musí zemřít!" Izák pak v té zemi sel a téhož roku sklidil stonásobek, neboť mu Hospodin požehnal. A tak se ten muž vzmohl a rozmáhal se stále víc, až se stal velmi zámožným. Měl stáda bravu, stáda skotu a početné služebnictvo. Proto mu Filištíni začali závidět. Všechny studny, které služebníci jeho otce vykopali za dnů jeho otce Abrahama, Filištíni zasypali a naplnili hlínou. Abimelech tehdy Izákovi řekl: "Odejdi od nás! Jsi mohem mocnější než my." Izák proto odtud odešel, utábořil se v gerarském údolí a tam bydlel. Izák pak znovu kopal studnice vody vykopané za dnů jeho otce Abrahama, které po Abrahamově smrti Filištíni zasypali, a dal jim stejná jména, jako jim kdysi dal jeho otec. Izákovi služebníci v tom údolí kopali a našli studnici pramenité vody. Gerarští pastýři se však začali s Izákovými pastýři o studnu hádat: "Ta voda je naše!" A tak Izák tu studnu nazval Esek (tj. Rozepře), protože se s ním přeli. Potom vykopali další studnu. I o tu se hádali, a tak ji nazval Sitna (tj. Nepřátelství). Přesunul se tedy odtud dál a vykopal další studnu. O tu se už nehádali, a tak ji nazval Rechobot (tj. Prostranství). Řekl totiž: "Teď nám Hospodin daroval prostor, abychom se rozplodili na zemi." Když pak odtud vystoupil do Beer-šeby, ukázal se mu téže noci Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě kvůli Abrahamovi, svému služebníku." Postavil tam tedy oltář a vzýval HOspodinovo jméno. Vztyčil tam svůj stan a Izákovi služebníci tam vykopali studnu. Tehdy k němu přišel z Geraru Abimelech se svým pobočníkem Achuzatem a s velitelem svého vojska Píkolem. Izák se jich zeptal: "Proč ke mně přicházíte? Vždyť mě nenávidíte a vyhnali jste mě od vás." Odpověděli: "Jasně jsme poznali, že Hospodin je s tebou, a tak jsme si řekli: Ať je mezi námi a tebou přísaha. Chceme s tebou vstoupit do smlouvy, že nám neuděláš nic zlého, tak jako jsme se my nedotkli tebe a prokazovali ti pouze dobrodiní a propustili tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!" Vystrojil jim tedy hostinu a jedli a pili. Časně ráno pak vstali a vzájemně si přísahali. Potom je Izák propustil, a tak od něj odešli v pokoji. A téhož dne se stalo, že přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou kopali: "Našli jsme vodu!" Nazval ji tedy Šibea (tj. Přísaha), a proto se to město až dodnes jmenuje Beer-šeba (tj. Studna přísahy). Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si ženu Juditu, dceru Chetejce Beerího, a Basematu, dceru CHetejce Elona. Ty působily Izákovi a Rebece hořké trápení."

Z Pavlova listu Římanům 9. kapitola

21. listopadu 2011 v 18:29 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla Římanům 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Říkám pravdu v Kristu, nelžu, i mé svědomí dosvědčuje v Duchu Svatém, že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Neboť bych si přál být sám zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla, kteří jsou Izraelité, jimž (patří) synovství, sláva i smlouvy, vydání Zákona, bohoslužba i zaslíbení, jejichž (jsou) otcové a z nichž podle těla (pochází) Kristus, který je nade vším, požehnaný Bůh na věky. Amen. Avšak ne, že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni, kdo (pocházejí) z Izraele, (jsou) Izrael. Také ne proto, že jsou símě Abrahamovo, (jsou) všichni (jeho) dětmi, ale: "Tvé símě bude povoláno v Izákovi." To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. Neboť toto (je) slovo zaslíbení: "V tento čas přijdu a Sára bude mít syna." A nejen (to), ale také když Rebeka počala z jednoho (muže), našeho otce Izáka, (dva syny), totiž jesště než se narodili a než udělali cokoli dobrého nebo zlého, aby Boží předsevzetí zůstalo podle vyvolení, ne na základě skutků, ale z Toho, který povolává, bylo jí řečeno: "STarší bude sloužit mladšímu." Jak je napsáno: "Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem pojal v nenávist." Co tedy řekneme? (Je) snad u Boha nespravedlnost? V žádném případě! Vždyť Mojžíšovi říká: "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji." A tak nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo usiluje, ale na Bohu, který se smilovává. Faraonovi přece Písmo říká: "Právě proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi." A tak se tedy smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje. Řekneš mi však: "Proč je (tedy) ještě nespokojen? Vždyť kdo se vzepřel jeho vůli?" Ale kdo jsi přece ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor (svému) tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" Nemá snad hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal ze stejné hnoty jednu nádobu ke cti a jinou k hanbě? A (co když) Bůh snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, připravené ke zničení, protože chtěl ukázat hněv a oznámit svou moc? A (co když) chtěl oznámit bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? Jak také říká skrze Ozeáše: "Ne svůj lid nazvu svým lidem a nemilovanou milovanou" "A stane se, (že) na místě, kde jim bylo řečeno: "Vy nejste můj lid," tam budou nazváni syny živého Boha." Izaiáš pak volá nad Izraelem: "(I) kdyby bylo synů Izraele jako písku v mořï, (jen) ostatek bude zachráněn. Neboť (on) naplní (své) slovo ve spravedlnosti, a (to) rychle, neboť Pán vykoná (své) slovo na zemi rychle." A jak předem řekl Izaiáš: "Kdyby nám Pán zástupů nezanechal semeno, byli bychom jako Sodoma, byli bychom podobni Gomoře!" Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali, dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry, avšak Izrael, který vyhledával spravedlnost Zákona, k zákonu spravedlnosti nedospěl. Proč? Protože (ji) nehledali z víry, ale jako (by byla) na základě skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu, jak je napsáno: "Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení a žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben.""

Ze Skutků apoštolů 17. kapitola

20. listopadu 2011 v 21:51 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolů 17. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A když prošli Amfipolis a Apolonii, přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synogoga. Pavel tedy podle (svého) zvyku vešel k nim a po tři soboty k nim promlouval z Písem. Vysvětloval a předkládal (jim), že Kristus musel trpět a vstát z mrtvých a že "toto je Kristus: Ježíš, kterého vám kážu!" Někteří z nich se dali přesvědčit a (tak) se k Pavlovi a Sílovi připojilo veliké množství pobožných Řeků i nemálo předních žen. Ale ti Židé, kteří neuvěřili, vzpláli žárlivostí. Přibrali si některé zlé lidi z ulice, a když se shlukli, vzbouřili město a zaútočili na Jásonův dům. Hledali je (totiž), aby je vyvedl před lid. Když je však nenašli, táhli Jásona a některé bratry k představeným města a křičeli: "Ti, kteří vzbouřili celý svět, přišli i sem - a Jáson je přijal! Ti všichni jednají proti císařským ustanovením, protože nazývají králem (někoho) jiného, (totiž) Ježíše!" A tak rozrušili zástup i předtavené města, kteří to slyšeli. Když však dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je. Bratři tedy hned v noci vyslali Pavla i Sílu do Berie. A když (tam) dorazili, šli do židovské synagogy. Tito (Židé) však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo se vší dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda jsou ty věci tak. Mnozí z nich tedy uvěřili, a také nemálo ctihodných řeckých žen a mužů. Když se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Berii, přišli také tam a rozbouřili zástupy. Tehdy bratři ihned poslali Pavla, aby šel k moři, ale Síla a TImoteus tam zůstali. A ti, kdo Pavle doprovázeli, ho dovedli až do Athén. A když dostali vzkaz pro Sílu a Timotea, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli. Když pak na ně Pavel čekal v Athénách, rozněcoval se v něm jeho duch, když viděl, (jak) je to město oddané modlám. Rozmlouval tedy každý den s Židy a pobožnými (lidmi) v synagoze i s těmi, které potkal na tržišti. Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filosofové a někteří (z nich) říkali: "Co nám chce ten žvanil povídat?" A jiní: "Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev." Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení (z mrtvých). Popadli ho tedy a vyvedli na Areopág se slovy: "Můžeme se dozvědět, co (je) to za nové učení, které hlásáš? Přinášíš totiž našim uším nějaké podivné věci. Chceme tedy vědět, co to má být." Všichni Athéňané i cizinci, kteří (tam) pobývali, totiž netrávili čas ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového. Pavel se tedy postavil uprostřed Areopágu a řekl: "Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velice nábožní (lidé). Když jsem (tu) totiž procházel a pozoroval, co uctíváte, našel jsem také oltář, na kterém je napsáno: "Neznámému bohu". Koho tedy uctíváte nevědomě, toho já vám zvěstuji. Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, ten, který je Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných rukama. Ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, protože on dává všem život i dech i všechno. A učinil z jedné krve celý lidský rod, aby přebývali na celém povrchu země, vyměřil (jim) uložené časy a hranice jejich přebývání, aby hledali Pána, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt (ho), ačkoli není daleko od žádného z nás. Jím totiž žijeme, hýbeme se a trváme, jak (to) řekli i někteří z vašich básníků: "Vždyť jsme jeho potomstvo." Když tedy jsme Boží potomstvo, nesmíme se domnívat, že by božská bytost byla podobná zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu. Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní přikazuje lidem, aby všichni všude činili pokání, protože určil den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého (k tomu) ustanovil, (o čemž) podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých." A když uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, ale jiní řekli: "Poslechneme si o tom od tebe ještě jindy." Tak Pavel vyšel z jejich středu. Někteří muži se však k němu připojili a uvěřili, mezi nimi i Dionýsius Areopágský, žena jménem Damaris a s nimi (ještě) jiní."

Z knihy Genesis 25. kapitola

19. listopadu 2011 v 21:48 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 25. kapitolu (opě z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Abraham si vzal ještě další ženu jménem Ketura. Ta mu porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuaka. Jokšan pak zplodil Šebu a Dedana a Dedanovi synové byli Ašurejci, Letušejci a Leumejci. Midiánovi synové pak byli Efa, Efer, CHanoch, Abida a Eldaáh. Ti všichni byli synové Ketury. Abraham však dal všechno, co měl, Izákovi. Synům svých družek dal Abraham dary a poslal je ještě za svého života na východ, pryč od svého syna Izáka, do východní země. Abraham žil 175 let. V utěšeném věku, stár a spokojen pak Abraham vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. Izák a Izmael, jeho synové, ho pochovali v jeskyni Makpela, která leží naproti Mamre na poli Efrona Chetejského, syna Cocharova, na poli, jež Abraham koupil id Chetejců. Tam je pochován Abraham i jeho žena Sára. Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi a Izák bydlel u Studnice Živého, který mne vidí. Toto je rod Abrahamova syna Izmaele, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně, Egypťanka Hagar. Toto jsou jména Izmaelových synů podle pořadí jejich narození: Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam, Mišma, Duma, Massa, Chadad, Tema, Jetur, Nafiš a Kedma. Toto jsou Izmaelovi synové a tato jsou jejich jména v jejich sídlištích a osadách - dvanáctero knížat jednotlivých kmenů. Izmael se dožil 137 let. Potom vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. Jeho synové se usadili od Chavíly až k Šúru (který leží před Egyptem směrem k Asýrii). A Izmael zemřel v neshodě se všemi svými příbuznými. Toto je příběh Abrahamova syna Izáka. Abraham zplodil Izáka. Když bylo Izákovi čtyřicet let, oženil se s Rebekou, dcerou Aramejce Betuela z Padan-aramu, sestrou Aramejce Lábana. Izák se za svou ženu modlil k Hospodinu, protože byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala. Když se však děti v jejím lůně mačkaly, řekla: "Proč se mi tohle děje?" A tak se šla ptát Hospodina a Hospodin jí řekl: "Ve tvém lůnu jsou dva národy, dvojí lid se z tvých útrob rozdělí. Jeden lid bude silnější než druhý a starší mladšímu bude sloužit." Když se naplnil čas a měla porodit, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. Ten, který vyšel první, byl celý zrzavý jako plášť z kožešiny, a tak mu dali jméno Ezau (tj. Chlupáč). Za ním pak vyšel jeho bratr rukou držel Ezaua za patu. Dostal tedy jméno Jákob, (to jest Bude v patách)/nebo: chytí za patu, podrazí/. Když je Rebeka porodila, bylo Izákovi šedesát let. Chlapci vyrostli a Ezau se stal mužem znalým lovu, mužem divočiny, zatímco Jákob byl spořádaný muž a zdržoval se doma. Izák si oblíbil Ezaua, neboť mu chutnala zvěřina, ale Rebeka si oblíbila Jákoba. Jednou, když Jákob uvařil kaši, přišel Ezau z pole celý vyčerpaný. Ezau tehdy Jákobovi řekl: "Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vřdyť jsem vyčerpaný!" A proto se mu říká Edom (tj. Červený.) Jákob navrhl: "Prodej mi teď hned své prvorozenství." "Vidíš, že skoro umírám!" odpověděl Ezau. "K čemu je mi prvorozenství?" "Hned mi to tu odpřisáhni!" řekl mu Jákob. Ezau mu to odpřisáhl a prodal své prvorozenství Jákobovi. Jákob pak dal Ezauovi chléb a čočkovou kaši, ten se najedl a napil a pak vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím."