Prosinec 2011

Z knihy Genesis 41. kapitola

31. prosince 2011 v 18:38 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 41. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2001):

"Po dvou dlouhých letech měl farao sen: Stál u Nilu a hle, z Niluz vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a pásly se v mokřině. Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených: postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu a tyto ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Farao probudil. Když znovu usnul, měl další sen: Na jednom stéble vyrostlo sedm bohatých a pěkných klasů. Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů hubených a sežehlých východním větrem a ty hubené klasy pohltily těch sedm bohatých a pěkných. Vtom se farao probudil a hlem, byl to sen. Ráno pak byl farao velmi rozrušen, a tak si dal zavolat všechny věštce a mudrce Egypta a vyprávěl jim své sny. Nikdo je však faraonovi neuměl vyložit. Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: "Musím dnes připomenout své prohřešky: Farao se kdysi rozhněval na své služebníky a dal mě do vězení v domě velitele stráže - mě a vrchního pekaře. Já i on jsme tam měli ve stejnou noc sen s vlastním významem. A byl tam s námi jeden hebrejský mladík, otrok velitele stráže. Vyprávěli jsme mu své sny a on nám je vyložil, každému dal výklad podle jeho snu. A jak nám vyložil, tak se stalo: mně byl vrácen můj úřad a pekař byl oběšen." Farao si tedy dal Josefa zavolat. Spěšně ho vytíhli z jámy, a když se oholil a převlékl si šaty, přišel k faraonovi. Ten Josefovi řekl: "měl jsem sen a nikdo ho neumí vyložit. Slyšel jsem však o tobě, že jakmile uslyšíš sen, vyložíš ho." Josef faraonovi odpověděl: "Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď." Farao tedy Josefovi řekl: "Měl jsem sen: Stál jsem na břehu Nilu a hle, z Nilu vystoupilo sedm tučných a nápadně krásných krav a pásly se v mokřinách. Náhle za nimi vystoupilo sedm jiných krav, churavých, nápadně ošklivých a tak vyhublých, že jsem takovou ošklivost v celé egyptské zemi ještě neviděl. Ty vyhublé a ošklivé krávy pak sežraly těch sedm prvních, tučných krav. A ačkoli je sežraly, nebylo to na nich vůbec znát, neboť byly stejně ošklivé jako pčedtím. A vtom jsem se probudil. V dalším snu jsem viděl, jak na jednom stéble vyrostlo sedm klasů, bohatých a pěkných. Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů planých, hubených a sežehlých východním větrem a ty hubené klasy pohltily těch sedm pěkných.. Vyprávěl jsem to věštcům, ale nikdo mi to neuměl vysvětlit." Josef tedy faraonovi řekl: "Faraonův sen je jden a tentýž. Bůh faraonovi oznámil, co se chystá učinit: Sedm pěkných krav je sedm let, sedm pěkných klasů je rovněž sedm let - je to jeden a tentýž sen. Sedm vyhublých a ošklivých krav vystupujících za nimi je sedm let, stejně jako těch sedm prázdných klasů sežehlých východním větrem. Je to sedm let hladu. Jak jsem už řekl, Bůh faraonovi ukázal, co se chystá učinit. Hle, na celou egyptskou zem přichází sedm let veliké hojnosti. Po nich však nastane sedm let hladu, kdy se v egyptské zemi na všechnu tu hojnost zapomene. Hlad stráví celou zem. Tento hlad bude tak krutý, že předcházející hojnost nebude v zemi vůbec znát. A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná. Nechť tedy farao vybere rozvážného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí. Nechť farao začne jednat. Ať ustaví nad zemí úředníka a během těch sedmi let hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země. Úředníci ať během těch nadcházejících dobrých let shromažďují všechny potraviny, ať uskladňují obilí pod faraonovu pravomoc, uloží potraviny do měst a hlídají je. Tak vznikne pro celou zem zásoba jídla na těch sedm let hladu, který v Egyptě nastane, a země se nezhroutí hladem." Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil. Farao to probíral se svými služebníky: "Cožpak najdeme někoho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?" Farao tedy oslovil Josefa: "Jelikož ti Bůh dal poznat töto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty! Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem." Potom farao Josefovi řekl: "Hle, ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí! Farao sńal z ruky svůj pečetní prsten a navlékl ho na ruku JOsefovi, oblékl mu kmentové roucho a na krk mu pověsil zlatý řetěz. Potom ho nechal vozit ve voze jako svého zástupce a provolával před ním: "Na kolena!" Tak ho ustanovil správcem nad celou egyptskou zemí. Farao Josefovi řekl: "Já jsem farao, ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nepohne rukou ani nohou!" Tehdy dal farao Josefovi jméno Cafenat-Paneach a oženil ho s Asenat, dcerou Putifery, kněze z Heliopole. Tak se Josef dostal do čela egyptské země. Když stanul před faraonem, králem Egypta, bylo Josefovi třicet let. Josef pak vyšel od faraona a procházel celou egyptskou zem. V sedmi letech hojnosti země vydávala úrodu plnými hrstmi. Josef tedy po sedm let v egyptské zemi shromažďoval všechny potraviny a ukládal je ve městech. V každém městě ukládal potraviny z okolních polí. Tak Josef nashromáždil nesmírné množství obilí, jako je mořského písku. Nakonec ho přestal i počítat, neboť ho bylo bezpočtu. Ještě než přišla léta hladu, se Josefovi narodili dva synové. Porodila mu je Asenat, dcera Putifery, kněze z Heliopole. Josef dal prvorozenému jméno Manases (tj. Zapomnění), neboť řekl: "Bůh mi dal zapomenout na všechno mé strádání, na celý můj otcovský dům." Druhému pak dal jméno Efraim (tj. Plodnost), neboť řekl: "Bůh mě v zemi mého trápení učinil plodným." Když pak v Egyptě uplynulo sedm let hojnosti, přišlo na řadu sedm let hladu, jak Josef předpověděl. Ve všech zemích byl hlad, ale v celém Egyptě byl chléb. A když začala hladovět i celá egyptská zem a lid volal k faraonovi o chléb, farao řekl všem Egypťanům "Jděte za Josefem! Udělejte, cokoli vám řekne." Hlad zachvátil celý svět. Josef tehdy otevřel všechny obilnice a prodával Egypťanům zrní, neboť hlad se rozmáhal i v egyptské zemi. Celý svět přicházel k Josefovi do Egypta nakupovat zrní, protože se po celém světě rozmohl hlad."

Z Pavlova 1. listu Korintským 10. kapitola

30. prosince 2011 v 21:22 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Korintským 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Bratři, nechci, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod tím oblakem a všichni prošli mořem, a všichni byli oblakem a mořem pokřtěni v Mojžíše, a všichni jedli tentýž duchovní pokrm, a všichni pili tentýž duchovní nápoj, neboť pili z duchovní skály, která šla za nimi, a ta skála byl Kristus, ale ve většině z nich Bůh nenašel zalíbení, neboť byli pobiti na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom nedychtili po zlých věcech, jako dychtili oni. Nebuďte ani modláři, jako někteří z nich, jak je napsáno: "Lid si sedl, aby jedl a pil, a vstali, aby se bavili." Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a padlo jich v jeden den dvacet tři tisíc. Ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. A toto všechno se jim stalo na výstrahu a bylo (to) zapsáno pro napomenutí nám, ke kterým dospěly konce věků. Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby nepadl. Nezachvátilo vás (jiné) pokušení než lidské. Ale věrný (je) Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste (ji) mohli unést. A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. Mluvím jako k rozumným (lidem), sami posuďte, co říkám. Jalich požehnání, který žehnáme - není (to) snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme - není (to) snad společenství Kristova těla? Vždyť jsme, (ač) mnozí, jedním chlebem, jedním tělem, neboť máme všichni podíl na tom jednom chlebu. Phleďte na Izrael podle těla: nejsou snad ti, kdo jedí (z) obětí účastníky oltáře? Co tedy říkám? Že modla je něco? Anebo, že mpdlám obětované je něco? (Říkám) spíše, že to, co obětují pohané, obětují démonům a ne Bohu. A (já) nechci, abyste byli účastníky démonů. Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů, nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. Anebo chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? Všechno smím ale ne všechno je prospěšné, všechno smím, ale ne všechno buduje. Nikdo ať nehledá svůj (prospěch), ale každý (prospěch) toho druhého. Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte, neboť "Pánova (je) země i její plnost." Jestliže vás někdo z nevěřících zve a (vy tam) chcete jít, jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte. Kdyby vám však někdo řekl: "Toto je obětované modlám," nejezte kvůli tomu, kdo (vám to) oznámil, a kvůli svědomí. Vždyť "Pánova (je) země i její plnost." Nemluvím ovšem o (tvém) vlastním svědomí, ale (o svědomí) toho druhého. Vždyť proč má být moje svoboda souzena svědomím (někoho) jiného? A jestliže já požívám (pokrm) s děkováním, proč mám být tupen kvůli tomu, za co zvdávám díky? Ať už jíte nebo pijete nebo děláte cokoli, dělejte všechno k Boží slávě. Buďte bezúhonní pro Židy, pro Řeky i pro Boží církev, jako se i já všem snažím líbit v každém ohledu, nehledaje vlastní užitek, ale (užitek) mnohých, aby byli spaseni."

Z Janova evangelia 13. kapitola

30. prosince 2011 v 21:00 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia 13. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Před svátkem Veliké noci pak Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své, kteří byli na světě, a miloval je až do konce. A když večeřeli, ďábel již vložil do srdce Jidáše, (syna) Šimona Iškariotského, aby ho zradil. Ježíš, vědom si (toho), že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, vstal od večeře, odložil plášt, vzal zástěru a přepásal se. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a vytírat (je) zástěrou, kterou byl přepásán. Přišel tedy k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi (chceš) mýt nohy?" Ježíš mu odpověděl: "Ty teď nechápeš, co dělám, ale potom porozumíš." Petr mu řekl: "Nikdy nebudeš mýt mé nohy!" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl." Šimon Petr mu řekl: "Pane, nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: "Ne všichni jste čistí." Když jim tedy umyl nohy, vzal si plášť, posadil se opět (za stůl a) řekl jim: "Rozumíte, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte MIstrem a Pánem a říkáte (to) dobře, neboť (jím) jsem. Jestliže jsem tedy já, Pán a Mistr, umyl nohy vám, i vy mát mýt nohy jeden druhému. Dal jsem vám totiž přílad, abyste se i vy chovali, jako jsem se já zachoval k vám. Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Víte-li tyto věci, jste požehnaní, budete-li je dělat." "Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil, ale ať se naplní Písmo: "Ten, který jí se mnou chléb, zvedl svou paru proti mně." Říkám vám (to) již teď, dříve než se (to) stane, abyste až se (to) stane, uvěřili, že já jsem. Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá toho, koho (já) pošlu, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá Toho, který mě poslal." Když to Ježíš řekl, v duchuse zarmoutil a vydal svědectví: "Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí." Učedníci se tedy ohlíželi jeden po druhém, bezradní (nad tím), o kom mluví. Jeden z Ježíšových učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, pak ležel (u stolu) v Ježíšově náručí. Tomu tedy dal Šimon Petr znamení, aby se zeptal, kdo je (ten), o němž mluví. A on spočinul na Ježíšových prsou a řekl mu: "Pane, kdo to je?" Ježíš odpověděl: "Je (to) ten, komu podám namočené sousto." A když namočil sousto, podal (je) Jidášovi, (synu) Šimona Iškariotského. A tehdy, po tom soustu, do něho vstoupil satan. Ježíš mu tedy řekl: "Co děláš, udělej rychle." Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu (to) řekl. Někteří se totiž domnívali, poněvadž Jidáš měl (na starosti) pokladnu, že mu Ježíš řekl: "Nakup, co potřebujeme na svátek," nebo aby dal něco chudým. (Jidáš) tedy vzal to sousto a hned vyšel (ven). A byla noc. A když odešel , Ježíš řekl: "Teď je Syn člověka oslaven a Bůh je oslaven v něm. A poněvadž je Bůh oslaven v něm, oslaví ho i Bůh sám v sobě a oslaví ho hned. Synáčkové, ješt krátký (čas) jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jako jsem řekl Židům: "Kam já jdu, vy nemůžete přijít," to teď říkám i vám." "Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem (já) miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým." Šimon Petr mu řekl: "Pane, kam jdeš?" Ježíš mu odpověděl: "(Tam), kam jdu, teď nemůžeš jít za mnou, ale půjdeš za mnou potom." Petr mu řekl: "Pane, proč za tebou nemohu jít teď? Svůj život za tebe položím!" Ježíš mu odpověděl: "Svůj život za mě položíš? Amen, amen, říkám ti: Kohout se neozve, dokud mě třikrát nezapřeš."

Z knihy Genesis 40. kapitola

28. prosince 2011 v 15:19 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 40. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Po nějaké době se číšník a pekař egyptského krále prohřešili proti svému pánu, králi Egypta. Farao se rozhněval na oba své dvořany - na vrchního číšníka i na vrchního pekaře - a dal je do vězení v domě velitele stráže, na stejné m¨ísto v žaláři, kde byl vězněn Josef. Velitel stráže je svěřil do Josefovy péče. Když už byli ve vězení dlouho, oba dva - čášník i pekař egyptského krále, kteří byli uvězněni v žaláři - měli sen. Každý měl téže noci svůj sen, každý s vůlastním významem. Když k nim Josef ráno přišel, pohlédl na ně a hle, byli smutní. Zeptal se tedy faraonových dvořanů uvězněných spolu s ním v domě jeho pána: "Proč se dnes tváříte tak nešťastně?" Odpověděli mu: "Měli jsme sen a není tu, kdo by ho vyložil." Josef jim řekl: "Nepatří snad výklady Bohu? Prosím, vyprávějte mi je." Vrchní číšník tedy Josefovi vyprávěl svůj sen: "Hle, ve snu jsem před sebou viděl vinný keř a na něm tři výhonky. Na keři vyrazily pupeny, potom květy a nakonec zralé hrozny. Měl jsem v ruce faraonův pohár, a tak jsem ty hrozny trhal a vymačkával je do faraonova poháru. Pak jsem ten pohár podal faraonovi." Josef mu řekl: "Toto je výklad toho snu: Ty tři výhonky jsou tři dny. Už za tři dny tě farao předvolá a vrátí ti tvůj úřad. Budeš faraonovi podávat pohár, jako jsi to dělával, když jsi býval jeho číšníkem. Až se ti však povede dobře, pamatuj na mě. Prokaž mi prosím laskavost, aby ses o mně zmínil faraonovi a dostal mě odsud ven. Byl jsem sprostě unesen ze země Hebrejů a ani zde jsem neudělal nic, za co bych měl být vsazen do jámy!" Když vrchní pekař viděl, jak dobrý to byl výklad, řekl Josefovi: "I já jsem měl sen. Hle, měl jsem na hlavě tři proutěné košíky. V tom, který byl navrchu, bylo nejrůznější pečivo připravené pro faraona, ale ptáci mi je z košíku na hlavě klovali." Josef odpověděl: "Toto je výklad toho snu: Ty tři koše jsou tři dny. Už za tři dny tě farao připraví o hlavu - pověsí tě na kůl a ptáci z tebe budou klovat maso!" Třetího dne pak měl farao narozeniny a vystrojil všem svým služebníkům hostinu. Tehdy před očima svých služebníků předvolal vrchního číšníka i vrchního pekaře. Vrchnímu číšníkovi vrátil jeho úřad, takže znovu podával pohár faraonovi, ale vrchního pekaře dal pověsit nakůl, jak jim to Josef vyložil. Vrchní číšník ale na Josefa nepamatoval. Úplně na něj zapomněl."

Z Pavlova 1. listu Korintským 9. kapitola

27. prosince 2011 v 11:31 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Korintským 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Nejsem snad apoštol? Nejsem snad svobodný? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše Krista? Nejste snad vy mé dílo v Pánu? Nejsem-li apoštolem pro jiné, pro vás (jím) však přece jsem, vždyť pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu. Má obhajoba před těmi, kdo mě posuzují, je tato: Nemáme snad právo jíst a pít? Nemáme snad právo mít s sebou věřící ženu jako ostatní apoštolové, i Pánovi bratři, i Kéfas? Anebo pouze já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat? Kdo kdy bojuje na vlastní náklady? Kdo sází vinici a nejí z jejich plodů? A kdo pase stádo a nepije mléko toho stáda? Říkám snad tyto věci podle člověka? Neříká to snad i Zákon? V Mojžíšově zákoně je přece napsáno: "Mlátícímu volu nezavážeš ústa." Má snad Bůh starost o voly? Anebo (to) říká spíše kvůli nám? Jistěže (to) bylo napsáno kvůli nám, protože ten, kdo oře, má orat v naději a ten, kdo mlátí, v naději, že bude mít na své naději podíl. Jestliže jsme my rozsívali duchovní věci, (je to) snad něco velikého, jestliže budeme sklízet vaše tělesné věci? Jestliže toho práva na vás požívají druzí, (proč) ne raději my? (My) jsme však tohoto práva nevyužili, ale všechno mlčky snášíéme, abychom snad nedali nějakou překážku Kristovu evangeliu. Nevíte snad, že ti, kdo pracují se svatými věcmi, jedí ze svatých věcí, a ti, kdo slouží při oltáři, mají podíl z oltáře? A stejně tak Pán nařídil, aby ti, kdo kážou evangelium, z evangelia žili. Já jsem však nic z toho nevyužil. A toto jsem nenapsal proto, aby se tak stalo při mně, neboť pro mne by bylo lepší, kdybych umřel, než aby někdo zmařil (tuto) mou chloubu. Kážu-li totiž evangelium, nemám se čím chlubit - vždyť na mne doléhá nutnost a běda mně, kdybych nekázal! Dělám-li to tedy dobrovolně, mám odplatu, jestliže však ne z vlastní vůle, je mi svěřen úkol. Co je tedy mou odplatou? Abych když kážu evangelium, předložil Kristovo evangelium zdarma a svého práva v evangeliu nevyužil. Ačkoli jsem totiž svobodný ode všech, vydal jsem se všem za otroka, abych jich co nejvíce získal. A (tak) jsem pro Židy jako Žid, abych získal Židy, pro ty pod Zákonem (jsem) jako pod Zákonem, abych získal ty pod Zákonem. Pro ty bez Zákona (jsem) jako bez Zákona - i když pro Boha nejsem bez Zákona, ale v Zákoně pro Krista - abych získal ty bez Zákona. Pro slabé jsem jako slabý, abych získal slabé: všem jsem se stal vším, abych jakkoli aspoň některé zachránil. A toto činím kvůli evangeliu, abych byl jeho spoluúčastníkem. Nevíte snad, že ti, kdo běží závod, běží sice všichni, ale vítěznou odměnu dostává (jen) jeden? Běžte tak, abyste (ji) získali. A každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý. Oni (to) ovšem (dělají), aby získali pomíjející věnec, my však nepomíjející. Já tedy běžím takto, ne jako v nejistotě, takto bojuji, ne jako bych bušil do větru. Raději své tělo tužím a podrobuji do služby, abych snad, když kážu druhým, nebyl sám vyřazen."

Z Janova evangelia poslední část 12. kapitoly

27. prosince 2011 v 10:57 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia z 12. kapitoly verše 27 až 50 (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

""Má duše jeˇteď zarmoucená a co mám říci? "Otče, vysvoboď mě z této hodiny"? Ale proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno!" Tehdy se z nebe ozval hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím." A zástup, který (tam) stál a slyšel (to), řekl: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Mluvil k němu anděl." Ježíš (na to) odpověděl: "Ten hlas nepřišel kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě." A to řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze Zákona, že Kristus zůstává na věky, jak to, (že) tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?" Ježíš jim tedy řekl: "Ještě na krátký čas je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla." Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. A ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, (přece) v něho neuvěřili, aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: "Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu je zjevena Pánova paže?" Proto nemohli uvěřit, neboť Izaiáš ještě řekl: "Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit." To řekl Izaiáš, když spatřil jeho slávu a mluvil o něm. Přesto však v něho neuvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům (ho) nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží. Tehdy Ježíš zvolal: "Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal, a kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal. Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím, nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, (ten) má, kdo by ho soudil. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den. Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, on mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Proto, co mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec.""

Z knihy Genesis 39. kapitola

25. prosince 2011 v 17:14 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z bIble - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 39. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Josefa mezitím Izmaelité odvedli dolů do Egypta. Tam ho od nich koupil jeden Egypťan, faraonův dvořan Putifar, velitel stráže. Hospodin však byl s Josefem, a tak se mu všechno dařilo a zůstal v domě svého egyptského pána. Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo, oblíbil si Josefa a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Putifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl. Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli, a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic než o své jídlo. Josef byl nápadně krásný, překrásný muž. Po nějaké době moohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: "Spi se mnou!" On však odmítl. Řekl manželce svého pána: "Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou. Nikdo nemá v domě větší pravomoc než já, neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?" A i když Josefa přemlouvala den za dnem, aby si k ní lehl a pobyl s ní, neposlechl ji. Jednoho dne, když přišel dělat svou práci v domě, nebyl nikdo ze služebníků doma. Tehdy ho chytila za šaty a řekla: "Spi se mnou!" On však nechal šaty v její ruce, utekl a běžel ven. Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven, svolala služebnictvo a řekla jim: "Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hkasitě křičet. Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven." Ty jeho šaty nechal ležet vedle sebe, dokud nepřišel domů jeho pán. Tehdy mu vyprávěla: "Ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, ke mně přišel a chtěl si se mnou zahrávat! Když jsem se ale dala do křiku, nechal své šaty u mě a utekl ven." Josefův pán naslouchal slovům své ženy, a když řekla: "Takto se ke mně zachoval tvůj otrok," vzplanul hněvem. A tak ho jeho pán vzal a vsadil do žaláře, na místo, kde bývají drženi královští vězni. Tak se Josef ocitl v žaláři. Hospodin však byl s ním. Zahrnul jej svým milosrdenstvím a zjednal mu přízeň u vrchního žalářníka. Vrchní žalářník nakonec svěřil všechny vězně v žaláři do Josefových rukou. Cokoli tam dělali, měl na starosti on. Vrchní žalářník ani nemusel na nic, co mu svěřil, dohlížet. Hospodin byl totiž s ním a působil, aby se mu všechno dařilo."

Z Pavlova 1. listu Korintským 8. kapitola

25. prosince 2011 v 16:56 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Korintským 8. kapitolu (opět z překladu "nOvá Bible kralická" z roku 2001):

"Ohledně pak toho, co se obětuje modlám: víme, že všichni máme poznání. (A) poznání nadýmá, láska však buduje. Zdá-li se někomu, že něco ví, ještě nic nepoznal tak, jak by měl znát. Jestliže však někdo miluje Boha, ten je jím poznán. Tedy ohledně pojídání toho, co se obětuje modlám, víme, že modla není ničím na světě a že není žádný jiný Bůh než jeden. I když totiž jsou (někteří) takzvaní bohové, ať už na nebi nebo na zemi, jakože je mnoho bohů a noho pánů, pro nás (je) ale jediný Bůh - Otec, z něhož (je) všechno, i my pro něj, a jediný Pán - Ježíš Kristus, skrze něhož (je) všechno, i my skrze něj. Ve všech ale toto poznání není. Někteří totiž až dosud jedí věc obětovanou modle s vědomím o modle a jejich svědomí, (které je) slabé, se poskvrňuje. Pokrm nás však Bohu nepřibližuje, neboť budeme-li jíst, nebudeme lepší, a nebudeme-li jíst, nebudeme horší. Dejte však pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. Vždyť kdyby někdo spatřil tebe, který máš poznání, jak sedíš u jídla v chrámu model, nebude snad svědomí toho, kdo je slabý, povzbuzeno k tomu, aby jedl věci obětované modlám? A (tak) kvůli tvému poznání zahyne slabý bratr, pro kterého zemřel Kristus. Když tedy takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. A proto, jestliže pokrm pohoršuje /tj. svádí k hříchu/ mého bratra, nebudu už nikdy jíst maso, abych nepohoršil svého bratra."

Z Janova evangelia další část 12. kapitoly

25. prosince 2011 v 16:45 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia z 12. kapitoly od verše 9. do verše 26. verše (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tehdy se veliké množství Židů dozvědělo, že je tam, a přišli - nejen kvůli Ježíši, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. A (tak) se vrchní kněží rozhodli zabít i Lazara, neboť mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše. Když nazítří veliký zástup (lidí), kteří přišli na svátek, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma, vzali palmové větve a vyšli mu naproti s voláním: "Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu, král Izraele!" A když Ježíš nalezl oslátko, vsedl na ně, jak je napsáno: "Neboj se, dcero Sionu, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice." Jeho učedníci tomu však nejprve neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm je napsáno a (že) mu to učinili. Zástup, který byl s ním, pak vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. Proto mu také vyšel naproti zástup (lidí), neboť slyšeli, že udělal ten zázrak. Farizeové si tedy mezi sebou řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete? Hleďte, svět odešel za ním!" A někteří z těch, kteří se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, chtěli bychom vidět Ježíše." Filip přišel a řekl Ondřejovi a Ondřej s Filipem (to) zase řekli Ježíši. Ježíš jim tedy odpověděl: "Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven. Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud zemře, přinese mnoho úrody. Kdo má rád svou duši, (ten) ji ztratí, a kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu. Slouží-li mi někdo, ať mě následuje, a tam, kde jsem já, bude i můj služebník. A bude-li mi někdo sloužit, Otec ho poctí."

Z knihy Genesis 38. kapitola

23. prosince 2011 v 21:34 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 38. kapitolu (z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Někdy v té době se Juda oddělil od svých bratrů a uchýlil se k adulamskému muži jménem Chíra. Tam Juda uviděl dceru jistého Kananejce jménem Šua, vzal si ji tedy a spal s ní. Ona počala, porodila syna a dala mu jméno Er. Počala znovu, porodila syna a dala mu jméno Onan. Potom porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. A když ho porodila, byl Juda v Kezíbu. Juda pak svému prvorozenému Erovi vybral manželku jménem Támar. Er, Judův prvorozený, však byl Hospodinu odporný a Hospodin ho nechal zemřít. Juda tedy řekl Onanovi: "Spi s manželkou svého bratra. Splň švagrovskou povinnost a vzbuď svému bratru potomka." Onan však věděl, že by ten potomek nebyl jeho. Kdykoli proto spal s manželkou svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratrovi nedal potomka. To, co dělal, však bylo Hospodinu odporné, a tak nechal zemřít i jeho. Tehdy Juda řekl své snaše Támar: "Zůstaň jako vdova v domě svého otce, dokud nedospěje můj syn Šela." (Řekl si totiž: "Aby snad nezemřel jako jeho bratři.") Támar tedy odešla a zůstala v domě svého otce. Po dlouhé době Judova manželka, dcera Šuova, zemřela. Když se Juda po její smrti utěšil, odešel se svým adulamským přítele Chírou na slavnost stříhání svých ovcí do Timny. Támar bylo oznámeno: "Hle, tvůj tchán jde vzhůru do Timny stříhat své ovce." Odložila tedy své vdovské šaty, vzala si závoj a zahalila se. Potom si sedla u vstupu do Enajim, což je po cestě do Timny. (Viděla totiž, že Šela je dospělý a že za něj nebyla provdána.) A když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, neboť měla zahalenou tvář. Uchýlil se tedy cestou k ní a řekl: "Chci se s tebou vyspat." (Nevěděl totiž, že je to jeho snacha.) Zeptala se: "Co mi za to dáš?" Odpověděl: "Pošlu ti kůzle ze svého stáda." Ona na to: "Než je pošleš, musíš dát něco do zástavy." Zeptal se: "Co ti mám dát do zástavy?" Odpověděla: "Své pečetidlo, šňůru a hůl, co máš v ruce." Dal jí to, vyspal se s ní a ona otěhotněla. Potom vstala a odešla, odložila závoj a oblékla si své vdovské šaty. Juda poslal to kůzle po svém adulamském příteli. Měl od té ženy vyzvednout zástavu, ale nemohl ji najít. Vyptával se místních mužů: "Kde je ta prostitutka, co seděla v Enajim u cesty?" Řekli mu ale: "Tady žádná prostitutka nikdy nebyla." A tak se vrátil k Judovi se slovy: "Nemohl jsem ji najít. Místní muži mi navíc řekli, že tam žádná prostitutka nikdy nebyla." Juda odpověděl: "Ať si to tedy nechá, abychom neměli ostudu. To kůzle jsem jí přece poslal, ale tys ji nemohl najít." Asi za tři měsíce bylo Judovi oznámeno: "Tvoje snacha Támar se zachovala jako nevěstka! Dokonce už je z toho smilstva těhotná!" Juda řekl: "Vyveďte ji ven, ať je upálena!" Už ji vedli, když vtom poslala svému tchánovi vzkaz: "Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyto věci!" Dodala: "Poznej prosím, čí je toto pečetidlo, šňůra a hůl." Když Juda ty věci poznal, zvolal: "Ona je spravedlivější než já - vždyť jsem ji nechtěl provdat za svého syna Šelu!" A víckrát s ní už nespal. Když pak přišel čas jejího porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. Během porodu jeden syn vystrčil ruku. Porodní bába ho za ni chytila a uvázala na ni červenou nit se slovy: "Tento vyšel první." On ji však zase vtáhl zpět a hle, vyšel jeho bratr. Řekla tedy: "Jakou trhlinou ses prodral?" A tak dostal jméno Peres, (tj. Průolm). Když potom vyšel jeho bratr s onou červenou nití na ruce, dostal jméno Zerach (tj. Červánek)."

Z Pavlova 1. listu Korintským 7. kapitola

23. prosince 2011 v 14:05 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Korintským 7. kapitolu (opět z překladu "nOvá Bible kralická" z roku 2001):

"Ohledně pak toho, o čem jste mi psali: pro člověka (by bylo) dobré se ženy nedotýkat. Avšak vzhledem k smilstvu ať každý má svou manželku a každá (žena) ať má svého manžela. Muž ať prokazuje manželce povinnou náklonnost a podobně také manželka muži. Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně také muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena. Neodpíejte se jeden druhému - jedině snad ze (společné) shody, na čas, abyste se uvolnili pro půst a modlitbu, a potom se zase spolu sejděte, aby vás satan nepokoušel pro vaši nezdrženlivost. Toto však říkám jako svolení, ne jako nařízení. Chtěl bych totiž, aby všichni lidé byli jako já, ale každý má svůj vlastní dar od Boha, jeden tak a druhý jinak. Svobodným a vdovám tedy říkám, (že by) pro ně (bylo) dobré, kdyby zůstali jako já. Nemohou-li se však zdržet, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství, než se pálit. Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán: Manželka ať neodchází od muže. Kdyby však přece odešla, ať zůstává nevdaná, anebo ať se smíří s manželem. Také muž ať neopouští (svou) ženu. Ostatním pak říkám já, nikoli Pán: Má-li nějaký bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním žít, ať ji neopouští. A žena, která má nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní žít, ať ho neopouští. Ten nevěřící muž je totiž posvěcen svou manželkou a nevěřící žena je posvěcena svým mužem. JInak by přece vaše děti byly nečisté, ale nyní jsou svaté. Jestliže však nevěřící (chce) odejít, ať odejde. Bratr ani sestra v takových případech nejsou otroky a Bůh nás povolal k pokoji. Vždyť víš, manželko, zda získáš svého muže? A jak víš, muži, zda získáš svou ženu? Jen ať každý chodí tak, jak (mu) Pán odměřil, jak každého Bůh povolal. A tak (to) nařizuji ve všech církvích. Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať se nečiní neobřezaným. Byl někdo povolán v neobřízce? Ať se nedává obřezat. Obřízka nic není a neobřízka nic není. (Záleží) přece (na) zachovávání Božích přikázání. Každý ať zůstává v tom povolání, v němž byl povolán. Byl jsi povolán jako otrok? Neměj (s tím) starost. Můžeš-li se však stát svobodným, raději (toho) využij. Neboť kdo byl Pánem povolán jako trok, je Pánův osvobozený. Podobně také ten, kdo je povolán jako svobodný, je Kristův otrok. Byli jste koupeni za cenu, nestávejte se otroky lidí! Bratři, ať každý před Bohem zůstává v tom, v čem byl povolán. Ohledně panen sice nemám Pánovo nařízení, dávám však radu jako ten, kterému se od Pána dostalo milosrdenství být věrným. Domnívám se tedy, že je to dobré vzhledem k nynější tísni, (totiž) že je dobré, aby člověk zůstal tak, (jak je). Jsi přivázán k ženě? Nehledej rozvázání. Jsi od ženy rozvázán? Nehledej ženu. I kdyby ses však oženil, nezhřešíš, a vdala-li by se panna, nezhřeší. Takoví ovšem budou mít soužení s tělem, já však vás (toho) chci ušetřit. Říkám (vám), bratři, toto: čas je krátký. Po (jeho) zbytek ať ti, kteří mají ženy, jsou, jako by (je) neměli, ti, kdo pláčou, jako by neplakali, ti, kdo se radují, jako by se neradovali, ti, kdo kupují, jako by (nic) neměli, a ti, kdo používají tento svět, jako by (ho) nevyužívali. Vždyť podoba tohoto světa pomíjí. Přeji si, abyste byli bez starostí. Kdo není ženatý, stará se o věci Pána, jak by se zalíbil Pánu, kdo se však oženil, stará se o věci světa, jak by se zalíbil (své) ženě. Mezi ženou a pannou je (také) rozdíl. Nevdaná (žena) se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem, vdaná se však stará o věci světa, jak by se zalíbila svému muži. Toto pak říkám k vašemu vlastnímu prospěchu - ne abych vám na (krk) hodil smyčku, ale kvůli slušnosti a (proto), abyste vytrvale sloužili Pánu bez rozptylování. Domnívá-li se však někdo, že nejedná slušně vůči své panně, jestliže je ve zralém věku a musí to tak být, ať dělá, jak chce: nehřeší. Ať se vezmou. Kdo se ovšem pevně ustanovil v srdci a nemá tíseň, ale má svou vůli ve (své) moci a rozhodl se v srdci (tak), že svou pannu zachová, učiní dobře. A tak ten, kdo vstupujedo manželství, činí dobře a ten, kdo do manželství nevstupuje, učiní (ještě) lépe. Žena je vázána zákonem, dokud její muž žije. Kdyby však její muž zemřel, je svobodná vzít si koho chce, (ale) pouze v Pánu. Podle mého úsudku je ale šťastnější, kdyby zůstala tak, (jak je). A mám za to, že i já mám Ducha Božího."

Z Janova evangelia část 12. kapitoly

23. prosince 2011 v 12:50 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia 12. kapitolu od 1. verše do 8. verše (z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Ježíš tedy přišel šest dní před Velikou nocí do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a kterého vzkřísil z mrtvých. Tam mu připravili večeři a Marta (je) obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. A dům byl naplněn vůní té masti. Jeden z jeho učedníků, Jidáš, (syn) Šimona Iškariotského, který ho měl zradit, tedy řekl: "Proč se tato mast neprodala za tři sta denárů /asi 1 roční plat/ a nedalo se chudým?" To však řekl ne (proto), že měl starost o chudé, ale že byl zloděj a měl (na starosti) pokladnu a to, co se (do ní) dávalo, bral. Ježíš tedy řekl: "Nech ji, zachovala to pro den mého pohřbu. Chudé přece máte u sebe vždycky, ale mne vždycky mít nebudete.""

Žalm (Chvalozpěv) 87.

22. prosince 2011 v 12:37 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval pět z BIble - Božího Slova Žalm neboli Chvalozpěv 87., potom budu pravděpodobně pokračovat v knize Genesis, v 1. Pavlově listu Korintským, v Janově evangeliu. možná i ve Skutcích apoštolů, ale teď bych citoval tento Žalm (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Zpívaný žalm synů Korachových.

Na svatých horách založil Hospodin brány sionské, které miluje nad všechny Jákobovy příbytky. Jak slavné věci o tobě říkají, město Boží! "Egypt" a Babylon budu uvádět jako ty, kdo mě poznali, právě tak Filištíny, Týrské i Habešské - každý z nich se tu narodil!" O Sionu se pak prohlásí: "Ten i ten se v něm narodil. Kéž jej posílí sám Nejvyšší!" Hospodin zapíše, až sečte národy: "I tenhle se tu narodil." Ať proto zpěváci při tanci zpívají: "Všechno mé z tebe pramení!""

Z knihy Genesis 37. kapitola

22. prosince 2011 v 12:24 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 37. kapitolu (z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Jákob však bydlel v emi putování svého otce, v zemi kanaán. To je Jákobův příběh. JOsef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, nebo´t ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit. Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bra¨trům, nenáviděli ho tím více. Řekl jim: "Poslechněte si prosím můj sen: Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!" Jeho btratři mu řekli: "Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!" A tak ho nenáviděli jště víc, kvůli jeho snům a jeho slovům. Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: "Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!" A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: "Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?" Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel. Když pak jeho bratři odešli pást vce svého otce do Šechemu, řekl Izrael Josefovi: "Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi." Odpověděl mu: "Jsem připraven." Izrael mu řekl: "Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět." A tak ho vyslal z hebronského údolí. Když dorazil k Šechemu, potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: "Co hledáš?" "Hledám své bratry," odpověděl Josef. "Řekni mi prosím, kde pasou." Muž odvětil: "Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: "Pojďme k Dotanu."" Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel. Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí. Řekli si spolu: "Podívejte, přichází mistr snů! Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!" Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimik zachránit, a tak řekl: "Neberme mu život!" Ruben pokračoval: "Neprolévejme krev, hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ae nevztahujme na něj ruku!" (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.) A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody. Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta. Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" A bratři ho poslechli. Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů /asi 230 g/ stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta. Ruben se potom vrátil k jámě a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty a vrátil se k bratrům se slovy: "Hoch je pryč! Co teď, co si očnu?" A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve. Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: "Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknicï svého syna?" Poznal ji hned: "To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!" Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní. Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal uěšit a říkal: "Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!" A tak ho jeho otec oplakával. Midiánci zatím Josefa prodali faraonovu dvořanu Putifarovi, veliteli stráže."

Z Pavlova 1. listu Korintským 6. kapitola

22. prosince 2011 v 11:56 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Korintským 6. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"(Jak) se někdo z vás odvažuje, když má při proti druhému, soudit se před nespravedlivými a ne před svatými? Nevíte, že svatí budou soudit svět? A budete-li vy soudit svět, jste snad nehodní soudit ty nejmenší věci? Nevíte, že budeme soudit anděly? Čím spíše (tedy) věci tohoto života? Když už tedy máte soud ohledně věcí tohoto života, osazujete (jej) těmi, kterými církev pohrdá? Říkám (to) k vašemu zahanbení. To mezi vámi není ani jediný moudrý, který by mohl rozsoudit své bratry? Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími! Naprostý nedostatek mezi vámi je již (to), že máte jedni s druhými soudy. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu? Vy ale křivdíte a škodíte, a to (svým) bratrům! Cožpak nevíte, že nespravedliví nebudou dědici Božího království? Nemylte se! Smilníci ani modláři, cizoložníci, zženštilí ani homosexuálové, zloději ani lakomci, opilci, utrhači ani vydřiduchové nebudou dědici Božího království. A takoví jste někteří byli, ale jste omyti, nadto posvěceni, ano, ospravedlněni jménem Pána Ježíše a Duchem našeho Boha! Všechno smím, ale ne všechno je prospěšné. Všechno smím, ale já se ničím (z toho) nedám ovládnout. Pokrmy (patří) břichu a břicho pokrmům, Bůh pak jedno i druhé obrátí vniveč. Tělo však nepatří smilstvu, ale Pánu a Pán tělu. Bůh vzkřísil Pána - vzkřísí svou mocí i nás! Nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním (je) údy nevěstky? V žádném případě! Anebo nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je (s ní) jedno tělo? Vždyť (Písmo) říká: "Ti dva budou jedno tělo." Kdo se však spojuje s Pánem, je (s ním) jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každý hřích, který člověk udělá, je mimo tělo, kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. Anebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého ve vás, kterého máte od Boha, a nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za (velikou) cenu. Oslavujte tedy Boha svým tělem i svým duchem, což obojí je Boží."

Z Janova evangelia 11. kapitola

22. prosince 2011 v 11:38 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia 11. kapitolu (opět z překladu "nOvá Bible kralická" z roku 2001):

"Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a jeji sestry Marty, pak byl nemocný. A (to) byla (ta) Marie, která pomazala Pána mastí a jeho nohy vytřela svými vlasy, její bratr Lazar byl nemocný. Ty sestry tedy poslaly k němu se slovy: "Pane, hle, (ten), kterého máš rád, je nemocný." Když (to) pak Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn." A Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že (Lazar) je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. Potom řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska." Učedníci mu řekli: "Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat, a (ty) tam jdeš znovu?" Ježíš odpověděl: "Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa. Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo." To pověděl a potom jim řekl: "Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil." Jeho učedníci řekli: "Pane, jestliže usnul, bude zdráv!" Ježíš (to) však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku. Tehdy jim Ježíš řekl jasně: "Lazar zemřel. A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu." Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: "Pojďme i my, abychom zemřeli s ním." Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě. Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů /necelé 3 km/. A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili (ve smutku) nad jejich bratrm. Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma. Marta tedy řekla Ježíši: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel. Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, (to) ti Bůh dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Marta mu řekla. "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?" Řekla mu: "Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět." A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: "Mistr je tu a volá tě." A ona, jakmile (to) uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta. Když tedy ŽIdé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: "Jde ke hrobu, aby tam plakala." Jakmile tedy Marie přišla (tam), kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel." Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se. Potom řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď a podívej se." Ježíš se rozplakal. Židé tedy řekli: "Hleďte, jak ho měl rád!" Někteří z nich však řekli: "Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento (člověk) nezemřel?" Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla (to) jeskyně a na ní ležel kámen." Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: "Pane, už zaopáchá, vždyť je (v hrobě) čtvrtý den!" Ježíš jí řekl: "Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?" Zvedli tedy kámen (z místa), kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem (to) kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, žejsi mě poslal." A když to řekl, zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" A ten, který zemřel, vyšel (ven). Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinutá rouškou. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte (ho) odejít." Tehdy mnozí ztěch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho. Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal. Vrchní kněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: "Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků! Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou (nám) naše místo i národ!" Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: "Vy nic nevíte! Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne (aby) celý tento národ zahynul." To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno. Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí. Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky. A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. Hledali tedy Ježíše, a když stái v chrámu, povídali si mezi sebou: "Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?" Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud by se někdo dozvěděl, kde je, má (to) oznámit, aby ho mohli zajmout."

Z Pavlova 1. listu Korintským 5. kapitola

20. prosince 2011 v 21:00 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Korintským 5. kapitolu (opět z překladu "nOvá Bible kralická" z roku 2001):

"Vůbec se proslýchá, (že je) mezi vámi smilstvo, dokonce takové smilstvo, jaké nemá jméno ani mezi pohany - že někdo má manželku svého otce! A vy jste nadutí, než abyste se raději dali do truchlení, aby ten, kdo spáchal takový skutek, byl vyloučen z vašeho středu. Já jsem totiž - jako tělem vzdálený, ale duchem přítomný - již rozhodl o tom, kdo to spáchal, jako bych byl přítomen: Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše Krista, vydejte takového satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v den Pána Ježíše. Vaše chlubení není dobré. Nevíte snad, že maličko kvasu prokvasí celé těsto? Vyčistěte tedy starý kvas, abyste byli novým těstem, poněvadž jste nekvašení. Vždyť přece byl za nás obětován náš velikonoční Beránek Kristus! Proto slavme svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými (chleby) upřímnosti a pravdy. Napsal jsem vám v dopisu, abyste se nesměšovali se smilníky. Ne(myslel jsem) však vůbec smilníky tohoto světa, ani lakomce, vydřiduchy nebo modláře - vždyť potom byste museli ze světa odejít! Teď vám tedy píši, abyste se nesměšovali, kdyby nějaký takzvaný bratr byl smilník, lakomec, modlář, utrhač, opilec nebo vydřiduch. S takovým ani nejezte. Vždyť proč bych já měl soudit ještě ty venku? Nesoudíte snad vy ty, kteří jsou uvnitř? Ty venku pak soudí Bůh. A (tak) toho zlého vylučte ze svého středu."

Z Janova evangelia 10. kapitola

19. prosince 2011 v 22:28 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Janova evangelia 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vstupuje jinudy, ten je zloděj a lupič, ale kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas, (on) pak své ovce volá jménem a vyvádí je. A když své ovce vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. Cizího však nikdy následovat nebudou, ale utečou od něho, neboť neznají hlas cizích." Ježíš jim řekl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jeho vyprávění znamená. Ježíš jim tedy znovu řekl: "Amen, amen, říkám vám: já jsem dveře ovcí. Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl a zabíjel a ničil, já jsem přišel, aby měly život a měly (ho) hojně. Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj život. Ale nádeník a ten, kdo není pastýř, jemuž ty ovce nepatří, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká, a vlk chytá ovce a rozhání je. Nádeník tedy utíká, protože je nádeník a nezáleží mu na ovcích. Já jsem ten dobrý pastýř a znám své (ovce a) mé (ovce) znají mne, jako mě zná Otec a já znám Otce, a za ty ovce pokládám svůj život. Mám (však) i jiné ovce, kteráé nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést a uslyší můj hlas. Tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že já pokládám svůj život, abych ho zase přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. To přikázání jsem přijal od svého Otce." Mezi Židy tedy znovu nastala kvůli těm slovům roztržka. A mnozí z nich říkali: Má démona a blázní! Co ho posloucháte?" Jiní říkali: "Toto nejsou slova (člověka), který má démona. Může snad démon otvírat oči slepým?" V Jeruzalémě pak byl (svátek) Zasvěcení (chrámu a) bylo (to v) zimě. A Ježíš se procházel v chrámu, v Šalomounově sloupoví. Židé ho tedy obstoupili a říkali mu: "Jak dlouho budeš držet naši duši (v) nejistotě? Jestliže jsi Kristus, řekni nám (to) jasně." Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám (to) a nevěříte. Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví. Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem vám řekl. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi (je) dal, je větší nade všechny a nikdo (je) nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno." ŽIdé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. Ježíš jim odpověděl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Za který z těch skutků mě kamenujete?" ŽIdé mu odpověděli: "Nekamenujeme tě za dibrý skutek, ale za rouhání, totiž, že ty, člověk, ze sebe děláš Boha!" Ježíš jim odpověděl: "Není ve vašem Zákoně napsáno: "Já jsem řekl: Jste bohové"? Jestliže nazval bohy ty, k nimž přišlo Boží slovo a Písmo nemůže být zrušeno, (proč mě), kterého Otec poslal na svět, říkáte: "Rouháš se," když jsem řekl: "Jsem Boží Syn"? Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Pokud (je) však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v něm." Chtěli ho tedy opět zajmout, ale unikl z jejich rukou. Tehdy znovu odešel za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. MNozí k němu přicházeli a říkali: "Jan jistě neudělal žádný zázrak, ale všechno, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivé." A mnozí tam v něho uvěřili."

Ze Skutků apoštolů 26. kapitola

19. prosince 2011 v 13:07 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova ze Skutků apoštolů 26. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Potom Agrippa řekl Pavlovi: "Povoluje se ti, abys mluvil sám za sebe." Pavel tedy pokynul rukou a začal (svou) obhajobu: "Králi Agrippo, pokládám se za šťastného, že se dnes mám před tebou zodpovídat ze všech těch věcí, ze kterých mě Židé obviňují, zvláště proto, že jsi znalcem všech zvyků a otázek, které se týkají Židů. Proto tě prosím, vyslyš mě trpělivě: (Jaký byl) od mládí můj život, který jsem zpočátku trávil ve svém vlastním národě v Jeruzalémě, vědí zajisté všichni Židé. (Ti) mě od počátku (dobře) znali kdyby chtěli vydat svědectví, že jsem žil podle nejpřísnější sekty našeho náboženství jako farizeus. A nyní (tu) stojím, vydán soudu kvůli naději toho zaslíbení, které Bůh dal našim otcům. Dvanáct našich pokolení ustavičně slouží (Bohu) dnem i nocí v naději, že dojdou k tomu (zaslíbení). Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo! Co je podle vašeho soudu neuvěřitelné (na tom), že Bůh křísí mrtvé? Ačkoliv (i) mně samotnému se zdálo, že toho musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského. To jsem také v Jeruzalémě dělal. Poněvadž jsem (k tomu) od vrchních kněží dostal pravomoc, zavřel jsem mnoho svatých do vězení, a když (měli) být popravováni, hlasoval jsem proti nim. Ve všech synagogách jsem je často trestal a nutil rouhání. Nesmírně jsem na ně zuřil a pronásledoval (je) dokonce až do cizích měst." "A vtom, když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověření od vrtchních kněží, spatřil jsem, králi, v poledne na cestě světlo z nebe, jasnější než slunce, ktré obklopilo mě i ty, kdo šli se mnou. A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil a říkal hebrejským jazykem: "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Je pro tebe těžké vzpírat se proti bodcům." Já jsem řekl: "Kdo jsi, Pane?" A on řekl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a stůj na svých nohou, neboť jsem se ti ukázal proto, abych tě učinil služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, ve kterých se ti budu ukazovat. Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i (od) pohanů, ke kterým tě posílám, abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy je světlu a od moci satana k Bohu, aby skrze víru ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými." "Proto jsem, ráli Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění, ale oznamoval jsem nejprve těm, kdo jsou v Damašku, a (potom) v Jeruzalémě i po celé judské zemi i pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a dělat skutky odpovídající pokání. Kvůli tomu mě Židé zajali v chrámu a pokoušeli se (mě) zabít. Ale protože jsem až do dnešního dne zakoušel pomoc od Boha, stojím, vydávám svědectví malému i velkému a neříkám nic než to, co pověděli proroci i Mojžíš: Že Kristus má trpět, že (jako) první vstane z mrtvých a (že) bude zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům." A když Pavel takto mluvil na svou obranu, Festus vykřikl: "Pavle, (ty) šílíš! Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!" Ale on řekl: "Nešílím, vznešený Feste, ale pronáším slova pravdy a střízlivosti. Král, před kterým také směle mluvím, o těchto věcech zajisté ví. Jsem přesvědčen, že mu nic z toho není neznámo, poněvadž se to nedělo (někde) v ústranní. Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš." Tehdy Agrippa Pavlovi odpověděl: "Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem." Pavel však řekl: "Přál bych si od Boha, abys nejen ty, ale i všichni, kdo mě dnes slyší, byli nejen téměř, ale úplně takoví, jako jsem já, kromě těchto pout." Když to řekl, král vstal a (s ním) i vladař a Bereniké i ti, kdo s nimi seděli. A když odešli, mluvili spolu a říkali: "Tento člověk nedělá nic zasluhujícího smrt nebo vězení!" Agrippa tedy řekl Festovi: "Kdyby se tento člověk neodvolal k císaři, mohl být propuštěn.""

Z knihy Genesis 36. kapitola

19. prosince 2011 v 12:36 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 36. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Toto je Ezauův (totiž Edomův) rod. Ezau si vzal manželky z kanaánských dcer: Adu, dceru Chetejce Elona, Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Hivejce Cibeona, a Izmaelovu dceru Basematu, sestru Nebajotovu. Ada Ezauovi porodila Elifaze. Basemat porodila Reuele. Oholíbama porodila Jeuše, Jalama a Koracha. Toto jsou Ezauovi synové, kteří se mu narodili v kanaánské zemi. Ezau pak vzal své ženy, své syny a dcery a všechny, kdo žili v jeho domě, svůj dobytek a všechna své zvířata - všechen svůj majetek, jehož nabyl v kanaánské zemi, a odešel do země Seír, daleko od svého bratra Jákoba. Jejich majetek byl totiž větší, než aby mohli bydlet spolu, a zem jejich putování jim nemohla kvůli jejich stádům stačit. Ezau se tedy usadil v pohoří Seír (a ten Ezau je Edom). Toto je rod Ezaua, otce Edomců v pohoří Seír. Toto jsou jména Ezauových synů: Elifaz, syn Ezauovy manželk Ady, a Reuel, syn Ezauovy manželky Basematy. Synové Elifazovy: Teman, Omar, SEfo, Gatam a Kenaz. (Ezauův syn Elifaz měl také družku Timnu, která Elifazovi porodila Amaleka.) To jsou potomci Ezauovy manželky Ady. Synové Reuelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza. To jsou potomci Ezauovy manželky Basematy. Synové, jež Ezauovi porodila jeho manželka Oholíbama, dcera Anova, vnučka Cibeonova: Jeuš, Jalam a Korach. Toto jsou kmeny Ezauových synů. Synové Elifaze, Ezauova prvorozeného: kmen Teman, kmen Omar, kmen Sefo, kmen Kenaz, 16kmen Korach, kmen Gatam a kmen Amalek. To jsou kmeny vzešlé z Elifaze v edomské zemi. Jsou to potomci Ady. Synové Ezauova syna Reuele: kmen Nachat, kmen Zerach, kmen Šama a kmen Miza. To jsou kmeny vzešlé z Reuele v edomské zemi. Jsou to potomci Ezauovy manželky Basematy. Synové Ezauovy manželky Oholíbamy: kmen Jeuš, kmen Jalam a kmen Korach. To jsou kmeny vzešlé z Ezauovy manželky Oholíbamy, dcery Anovy. To jsou synové Ezaua (jenž je Edom) a jejich kmeny. Toto jsou synové Chorejce Seíra, domorodců v té zemi: Lotan, Šobal, Cibeon, Ana, Dišon, Ecer a Dišan. To jsou kmeny Chorejců, Seírovy synové v edomské zemi. Synové Lotanovi: Chori a Heman. Lotanova sestra byla Timna. Synové Šobalovi: Alvan, Manachat, Ebal, Šefo a Onam. Synové Cibeonovi: Aja a Ana (to je ten Ana, který našel na pošti horké prameny, když pásl osly svého otce Cibeona). Děti Anovy: Dišon a Oholíbama, Anova dcera. Synové Dišonovi: Chemdan, Ešban, Jitran a Keran. Synové Ecerovi: Bilhan, Zavan a Akan. Synové Dišanovi: Úc a Aran. Toto jsou kmeny Chorejců: kmen Lotan, kmen Šobal, kmen Cibeon, kmen Ana, kmen Dišon, kmen Ecer a kmen Dišan. To je výčet chorejských kmenů v zemi Seír. Toto jsou králové, kteří vládli v edomské zemi předtím, než synům Izraele vládl král: Králem Edomu byl Bela, syn Beorův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba. Když zemřel Bela, kraloval na jeho místě Jobab, syn Zerachův z Bosry. Když zemřel Jobab, kraloval na jeho místě Chušam z temanské země. Když zemřel Chušam, kraloval na jeho místě Hadad, syn Bedadův, který pobil Midiánce v moábském kraji. Jeho město se jmenovalo Avit. Když zemřel Hadad, kraloval na jeho místě Samla z Masreky. Když zemřel Samla, kraloval na jeho místě Šaul z Rechobot-naharu. Když zemřel Šaul, kraloval na jeho místě Baal-chanan, syn Akborův. Když zemřel Baal-chanan, syn Akborův, kraloval na jeho místě Hadad. Jeho město se jmenovalo Pau a jeho žna byla Mehetabel, dcera Matredova, vnučka Me-zahabova. Toto jsou jména Ezauových kmenů podle jejich rodin a jejich míst, jmenovitě: kmen Timna, kmen Alva, kmen Jetet, kmen Oholíbama, kmen Ela, kmen Pínon, kmen Kenaz, kmem Teman, kmen MIbcar, kmen Magdiel a kmen Iram. To jsou edomské kmeny podle svých sídlišť v jejich vlastní zemi. Tak tomu bylo s Ezauem, otcem Edomců."