Leden 2012

Z Pavlova 2. listu Korintským 12. kapitola

31. ledna 2012 v 19:55 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Korintským 12. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Jistě pro mě není užitečné, abych se chlubil, přistoupím však k viděním a zjevením (od) Pána. Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh (to) ví. A znám takového člověka - zda (to) bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh (to) ví, který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit. Takovým se tedy budu chlubit, ale sebou samým se chlubit nebudu, jedině (snad) svými slabostmi. Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nemoudrý, řeknu pravdu, zdržuji se však, aby si snad někdo o mně nemyslel více, než při mně vidí nebo ode mne slyší. A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl mi (jako) trn do těla dán satanův anděl /tj. posel/, aby mě bil, abych se nepovyšoval nadmíru. Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby (to) ode mne odešlo, ale řekl mi: "Moje milost ti stačí, vždyť má moc se dovršuje ve slabosti." Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc. Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný. Stal jsem se nemoudrým, když se chlubím, (ale) vy jste mě (k tomu) donutili. Já jsem přece měl být chválen vámi - vždyť jsem nebyl o nic horší než ti veleapoštolové, i když nejsem nic. Znamení apoštola byla mezi vámi vykonána ve vší vytrvalosti, ve znameních, divech i zázracích. Vždyť v čem jste byli ukráceni oproti ostatním církvím kromě (toho), že jsem vám já sám nebyl na obtíž? Odpusťte mi toto bezpráví! Hle, jsem připraven přijít k vám potřetí a nebudu vám na obtíž. Nehledám totiž to, co je vaše, ale vás. Děti přece nemají střádat pro rodiče, ale rodiče pro děti. Já tedy milerád zaplatím náklady, i sám sebe vynaložím za vaše duše, i když (čím) více vás miluji, (tím) méně jsem milován. Ať je to však (jakkoliv), nebyl jsem vám přítěží. (Prý) jsem ale chytrý a dostal jsem vás lstí! Oklanal jsem vás snad skrze někoho z těch, které jsem k vám poslal? Požádal jsem Tita a poslal jsem s ním toho bratra. Oklamal vás snad Titus? Nechodili jsme ve stejném duchu? Nešli jsme stejnými šlépějemi? Znovu si myslíte, že se před vámi obhajujeme? Mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno, milovaní, k vašemu vybudování. Bojím se totiž, abych vás, až přijdu, nershledal jinými, než bych si přál, a (abych) já nebyl vámi shledán, jiný než byste si přáli: aby snad nebyly sváry, závidění, hněvání, soupeření, pomluvy, šeptání, nadutosti a nepokoje, aby mě snad, až znovu přijdu, můj Bůh mezi vámi neponížil, (takže) bych truchlil nad mnohými, kteří předtím padli do hříchu a nečinili pokání z nečistoty, smilstva a (z) nestydatosti, kterou napáchali."

Z knihy Exodus 10. kapitola

30. ledna 2012 v 19:45 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 10. kapitolu (opět z překladu "BIble, překlad 21. století" z roku 2009):

"Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: "Jdi k faraonovi. Zatvrdil jsem ho i jeho dvořany proto, abych uprostřed nich konal tato znamení. Svým synům a vnukům budeš vyprávět o tom, co jsem Egypťanům provedl, a o znameních, která jsem mezi nimi činil, abyste věděli, že já jsem Hospodin." A tak šel Mojžíš s Áronem k faraonovi a řekli mu: "Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: 'ˇJak dlouho se budeš odmítat přede mnou pokořit? Propusť můj lid, aby mi sloužili. Pokud však můj lid odmítáš propustit, dávej pozor: Zítra přivedu na tvůj kraj kobylky. Pokryjí každý kousek země tak, že země ani nebude vidět! Sežerou zbytek toho, co se zachránilo, vše, co vám zbylo po tom krupobití, ožerou i všechny stromy, které vám raší na poli. Naplní tvé paláce, domy všech tvých dvořanů i domy všech Egypťanů. Tví otcové ani otcové tvých otců neviděli nic takového ode dne, kdy se ocitli na zemi, až dodnes!" Nato se Mojžíš odvrátil a odešel od faraona. Dvořané tehdy na faraona naléhali: Jak dlouho ještě budeme v této pasti? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu! Ještě pořád nechápeš, že s Egyptem je konec?" A tak Mojžíše s Áronem přivedli zpět k faraonovi. Ten jim řekl: "Jděte, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo přesně má jít?" Mojžíš řekl: "Půjdeme se svými mladíky i starci, půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, neboť máme Hospodinovu slavnost." Farao jim odpověděl: "Hospodin by opravdu musel být s vámi, kdybych vás měl nechat odejít i s dětmi! Dejte si pozor, nebo špatně dopadnete! To tedy ne! Když po tom tak toužíte, jděte sloužit Hospodinu, ale jen muži!" A vyhnali je od faraona Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: "Napřáhni ruku na egyptskou zem, ať na ni přijdou kobylky a sežerou všechny rostliny v zemi - vše, co zbylo po tom krupobití." Mojžíš tedy nařáhl svou hůl na egyptskou zem a Hospodin přřihnal do země východní vítr, který vál celý ten den a celou noc. Ráno ten východní vítr přinesl kobylky. Kobylky přeletěly nad celým Egyptem a snesly se na celý egyptský kraj. Byla jich taková spousta, že tolik kobylek ještě nikdy nebylo a také už nikdy nebude. Pokryly každý kousek země, až se jimi černala. SEžraly všechno, co zbylo po krupobití, byliny i ovoce na stromech. V celém Egyptě nezůstalo nic zeleného, stromy ani polní byliny. Farao si spěšně zavolal Mojžíše a Árona. "Provinil jsem se proti Hospodinu, vašemu Bohu, i proti vám," řekl. "Prosím, odpusť mi tentokrát můj hřích. Modlete se za mě k Hospodinu, vašemu Bohu, ať jen ode mě odvrátí tuto smrt!" A tak MOjžíš od faraona odešel a modlil se k Hospodinu. Vtom HOspodin obrátil k Egyptu velmi silný západní vítr, který ty kobylky odnesl a vmetl je do Rudého moře. V celém egyptském kraji nezůstala ani kobylka! Hospodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak syny Izraele nepropustil. Tehdy HOspodin Mojžíšovi řekl: "Napřáhni ruku k nebi, ať na celý Egypt padne tma - taková tma, že se dá nahmatat." Mojžíš tedy napřáhl ruku k nebi a na celou egyptskou zem padla děsivá tma. Po tři dny, co trvala, lidé neviděli jeden druhého. Po tři dny se nikdo neodvážil pohnout z místa. Synové Izraele, ať bydleli kdekoli, však měli světlo. Farao si tedy zavolal Mojžíše. "Jděte a služte Hospodinu!" řekl. "Zůstane tu jen váš brav a skot. Smíte vzít s sebou i své děti." Mojžíš odpověděl: "To nám chceš sám poskytnout zvířata k obětem a zápalům? MUsíme mít co obětovat Hospodinu, našemu Bohu! Náš dobytek půjde s námi - nezůstane tu ani kopyto. Budeme z nich brát, co bude potřeba ke službě Hospodinu, našemu Bohu. Než tam ale dojdeme, nevíme, co bude ke službě Hospodinu potřeba." HOspodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak je nebyl ochoten propustit. Farao mu řekl: "Odejdi ode mne a chraň se mi znovu chodit na oči. V den, kdy mi přijdeš na oči, zemřeš!" Mojžíš odpověděl: "Máš pravdu - už se neuvidíme.""

Z matoušova evangelia 11. kapitola

30. ledna 2012 v 17:36 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia 11. kapitolu (opět z překladu "NOvá Bible kralická" z roku 2001):

"Když Ježíš přestal dávat svým učedníkům tato přikázání, stalo se, že odtud vyšel, aby učil a kázal v jejich městech. Když pak Jan ve vězení uslyšel o Kristových skutcích, poslal dva ze svých učedníků, aby se ho zeptal: "Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje." A když ti (muži) odešli, Ježíš začal zástupům říkat o Janovi: "Co¨jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu klátící se větrem? Na co jste se tedy vyšli podívat? Na člověka oblečeného hebkým rouchem? Pohleďte, ti, kdo se oblékají hebkým rouchem, jsou v královských domech. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, a více než proroka. Toto je ten, o kterém je napsáno: 'Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, jenž připraví tvou cestu před tebou.' Amen, říkám vám, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, nepovstal větší než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on. Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci ho uchvacují. Neboť všichni Proroci i Zákon až po Jana (o tom) prorokovali. A jste-li (to) ochotni přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít. Kdo má uši k slyšení, ať slyší. Ke komu ale přirovnám toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržišti a volají na druhé: 'Pískali jsme vám a netančili jste, naříkali jsme a neplakali jste!' Jan totiž přišel, nejedl a nepil a (oni) říkají: 'Má démona!' Přišel Syn člověka, jí a pije a říkají: 'Hle, žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!' Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi." Tehdy začal vyčítat městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, že nečinila pokání: "Běda tobě, Korozaim, běda tobě Betsaido! Vždyť kdyby se zízraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by v pztlovině a v popelu činili pokání. A tak vám říkám: Týru a Sidonu bude v soudný den lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla /řec. Hádes, podsvětí/ budeš svrženo. Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by (stát) až dodnes. A tak vám říkám, že sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě." V té době Ježíš řekl: "Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec ä ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by (ho) Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtěžkáni, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a najdete odpočinek pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké.""

Z knihy Exodus 9. kapitola

29. ledna 2012 v 21:38 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 9. kapitolu (z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: "Jdi k faraonovi a řekni mu: 'Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi sloužili. Pokud je však odmítáš propustit a chceš je nadále zadržovat, dávej pozor: Hospodinova ruka dolehne na tvá stáda. Vše, co máš na pastvinách, koně, osly, velbloudy, skot i brav, zasáhne prudký mor! Hospodin ale odliší izraelská stáda od egyptských - synům Izraele nezajde jediný kus.'" Hospodin určil dobu, když řekl: "Hospodin to v zemi učiní už zítra." A nazítří to Hospodin učinil. Všechna egyptská stáda pošla, ale z izraelských stád nepošel jediný kus. Farao si to dal zjistit - a vskutku, z izraelských stád nepošel ani kus! Farao však zůstal zatvrzelý a lid nepropustil. Hospodin tedy Mojžíšovi a Áronovi řekl: "Naberte si plné hrsti popela z pece a Mojžíš ať jej vyhodí před faraonovýma očima k nebi. VZnikne poprašek, který pokryje celou egyptskou zem a na lidech i dobytku po celém Egyptě se promění v hnisavé vředy neštovic." A tak vzali popel z pece, postavili se před faraona, a když jej Mojžíš vyhodil k nebi, vypukly na lidech i dobytku vředy hnisavých neštovic. Věštci se kvůli těm vředům ani nemohli před Mojžíše postavit! Měli totiž na sobě vředy jako všichni Egypťané. Hospodin však posílil faraonovu hrdost. Jak Hospodin Mojžíšovi předpověděl, neposlechl je. Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: "Časně ráno vstaň, postav se pře faraonem a řekni mu: ˇ'Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi sloužili. Tentokrát tě totiž spolu s tvými dvořany a s celým tvým lidem zasáhnu naplno, a poznáš, že na celé zemi není nikdo jako já! Kdybych teď býval vztáhl ruku, mohl jsem tím morem zasáhnout tebe i tvůj lid tak, že bys zmizel ze země. Přesto jsem tě však zachoval, a to z jediného důvodu - abych ti ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi. Stáíle se povyšuješ nad můj lid a odmítáš je propustit? Dávej tedy pozor: Zítra touto dobou způsobím hrozné krupobití, jaké v Egyptě nebylo ode dne jeho založení až doteď. RYchle nech odvést svá stáda a vše, co máš na poli, pod střechou. Kdokoli zůstane venku, ať člověk nebo zvíře, toho krupobití utluče!" Kdo z faraonových dvořanů tedy bral Hospodinova slova vážně, zahnal své otroky a dobytek pod střechu. Kdo si ale Hospodinovo slovo nevzal k srdci, nechal své otroky i dobytek na poli. Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: "Napřáhni ruku k nebi, ať se na celou egyptskou zem spustí krupobití - na lidi, dobytek i na každou polní rostlinu v Egyptě." Mojžíš napřáhl svou hůl k nebi, a vtom HOspodin spustil hromy a kroupy a k zemi zemi začaly šlehat blesky. To Hospodin chrlil na egyptskou zem kroupy. Nastalo hrozné krupobití a uprostřed toho krupobití se klikatily blesky. Nic takového se v celém Egyptě neudálo ode dne, kdy se stal národem. Po celé egyptské zemi potlouklo to krupobití vše, co bylo na poli - jak lidi, tak dobytek. TAké všechny polní rostliny to krupobití potlouklo a polámalo všechno polní stromoví. Jen v gošenském kraji, kde bydleli synové Izraele, žádné krupobití nebylo. Farao si tehdy nechal zavolat Mojžíše a Árona. "Tentokrát přiznávám svou vinu!" vykřikl. "Hospodin je v právu a já se svým lidem v neprávu! Modlete se k Hospodinu. Božích hromů a krupobití už bylo dost! Propustím vás, už se tu nemusíte zdržovat." Mojžíš mu odpověděl: "Jakmile vyjdu z městä a vzepnu ruce k Hospodinu, hromy přestanou a krupobití skončí. To abys poznal, že země je Hospodinova. Vím ale, že ty ani tví dvořané dosud nemáte bázeň před Hospodinem, naším Bohem." (Len a ječmen byl potlučen, neboť ječmen už měl klasy a len pučel. Pšenice a špalda ale potlučeny nebyly, protože raší později.) Mojžíš tedy odešel od faraona ven z města a vzepjal ruce k Hospodinu. Hromy i krupobití rázem skončily a na zem se přestal valit déšť. A když farao uviděl, že déšť, krupobití i hromy přestaly, pokračoval zarytě ve svém hříchu, stejně jako jeho dvořané. Farao zůstal neoblomný. Jak Hospodin skrze Mojžíše předpověděl, Izraelity nepropustil."

Z Pavlova 2. listu Korintským 11. kapitola

29. ledna 2012 v 19:38 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Korintským 11. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Kéž byste při mně snesli maličko nerozumnosti - ale i (tak) mě snášejte. Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych (vás) jako neposkrvněnou pannu představil Kristu. Avšak bojím se, aby tak, jako ten had svou vychytralostí oklamal Evu, nebyly (i) vaše mysli svedeny od prostoty, která je v Kristu. Když totiž někdo přichází a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, anebo (když) dostáváte jiného ducha, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, snášíte (to) dobře. Mám ovšem za to, že nejsem o nic horší než ti veleapoštolové. A jsem-li prostý v řeči, rozhodně ne v poznání. Ale ve všem a všemožně jsme k vám byli zjevní. Spáchal jsem snad hřích, když jsem se sám ponižoval, abyste vy byli povýšeni, když jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo? Jiné církve jsem okrádal, když jsem (od nich) bral žold, abych mohl sloužit vám. A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž, neboť to, co se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. A (tak) jsem se všemožně střežil a budu střežit, abych vás neobtěžoval. Jakože je pravda Kristova ve mně, tato chlouba mi nebude v achájských krajích zmařena. Proč (to dělám)? Protože vás nemiluji? Bůh (to) ví. Avšak to, co dělám, budu dělat i (nadále), abych vzal příležitost těm, kteří chtějí (najít) příležitost, aby mohli být v tom, čím se chlubí, shledáni podobnými nám. Takoví (lidé jsou) falešní apoštolové, lstiví dělníci, vydávající se za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla. Proto není (nic) zvláštního, jestliže se také jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude podle jejich skutků. Znovu říkám, aby mě nikdo neměl za nemoudrého. Jinak mě přijměte aspoň jako nemoudrého, abych se i já trošku pochlubil. To, co říkám, neříkám podle Pána, ale jakoby v nerozumu, v této jistotě chlouby. Když se mnozí chlubí podle těla, pochlubím se i já. Rádi totiž snášíte nemoudré, i když jste moudří. Vždyť snášíte (i to), když vás někdo zotročuje, když (vás) někdo vyjídá, když někdo bere, když se někdo pozdvihuje, když vás někdo bije do tváře! Říkám (to) ke (své) hanbě, jako bychom byli slabí. Avšak v čemkoli si kdo troufá - mluvím nemoudře, troufám si i já. Jsou (to) Hebrejové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také! Jsou Kristovi služebníci? - Mluvím jako hlupák - : já více! Hojněji v pracích, v nesčetných ranách, hojněji ve vězeních, často v nebezpečí smrti. Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet (ran) bez jedné. Třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od (vlastního) národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích na poušti, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry, v námaze a únavě, často v bděních, o hladu a žízni, často v postech, v chladu a nahotě. Kromě těch vnějších věcí (je tu ještě) to, co proti mně povstává každý den: péče o všechny sbory. Kdo slábne, abych (já) neslábl? Kdo se pohoršuje, aby mě (to) nepálilo? Musím-li se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi. Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, jenž je požehnaný navěky, ví, že nelžu. V Damašku hlídal místodržitel krále Aréty město Damašských, neboť mě chtěl zajmout. Byl jsem však spuštěn v koši oknem v hradbě a (tak) jsem unikl z jeho rukou."

Z knihy Exodus 8. kapitola

28. ledna 2012 v 13:29 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus 8. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Řekni Áronovi: 'Napřáhni hůl, kterou máš v ruce, k průplavům, říčním ramenům i mokřinám a na celou egyptskou zem z nich vyveď žáby!" A když Áron napřáhl ruku k egyptským vodám, vylezly z nich žáby a pokryly celou egyptskou zem. Farao si tehdy nechal Mojžíše a Árona zavolat. "Modlete se k Hospodinu, ať mě i můj lid zbaví těch žab," řekl jim. "Potom lid propustím, aby obětovali Hospodinu." Mojžíš mu odvětil: "Sděl mi laskavě, kdy to má být. Budu se za tebe, za tvé dvořany i za tvůj lid modlit, a Hospodin ty žáby od tebe i od tvých domů odejme. Zůstanou jen v Nilu." "Zítra," odpověděl farao. Mojžíš tedy řekl: "Abys poznal, že není nikdo jako Hospodin, náš Bůh, stane se, jak říkáš! Žáby opustí tebe i tvé domy, dvořany i lid. Zůstanou jen v Nilu." Mojžíš s Áronem odešel od faraona a volal k Hospodinu ohledně těch žab, kterými faraona postihl. Hospodin splnil MIjžíšovu prosbu a žáby v domech, dvorech i na polích pošly. Shrabali je na spoustu hromad a zemi naplnil hrozný puch. Když ale farao pocítil úlevu, znovu se zatvrdil. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je. Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: "Napřáhni svou hůl a udeř do prachu, ať se po celé egyptské zemi promění v komáry!" A tak to učinili: Áron napřáhl hůl, udeřil s ní do prachu, a lidi i dibytek obsypali komáři. Veškerý prach v celé rgyptské zemi se proměnil v komáry! Také věštci se pokoušeli svými kouzly vyvést z prachu komáry, ale nemohli. Když byli lidé i dobytek pokryti komáry, řekli ti věštci faraonovi: "To musí být boží prst!" Farao však zůstal neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je. Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: "Časně ráno vstaň, a až farao půjde k vodě, postav se před něj se slovy: 'Takto praví Hospodin - Propusť můj lid, aby mi sloužili. Pokud však můj lid nepropustíš, dávej pozor: Na tebe, na tvé dvořany, na tvůj lid i do tvých domů vypustím mračna much. Domy Egypťanů i zemi pod jejich nohama zaplní mouchy! V ten den však odliším kraj Gošen, kde bydlí můj lid - tam žádné mouchy nebudou. Abys poznal, že já Hospodin jsem přítomen v této zemi, učiním rozdíl mezi svým a tvým lidem. To znamení se tane zítra.'" A Hospodin tak učinil: Ve faraonově paláci, v domě jeho dvořanů a v celé egyptské zemi se objevila hustá mračna much. Celá země byla zamořena muchami. Tehdy si farao nechal MOjžíše a Árona zavolat. "Jděte, obětujte svému Bohu," řekl jim, "ale zůstaňte v této zemi!" "To by nebylo vhodné," odpověděl Mojžíš. "Oběti Hospodinu, našemu Bohu, se Egypťanům hnusí. Copak by nás neukamenovali, kdybychom jim před očima obětovali, co mají za ohavnost? Vydáme se na třídenní cestu do pouště a tam budeme obětovat Hospodinu, našemu Bohu, jak nám přikázal." Farao tedy řekl: "Dobrá, propustím vás, abyste obětovali Hospodinu, vašemu Bohu, na poušti. Nechoďte ale příliš daleko. Modlete se za mě." Mojžíš odpověděl: "Budu se modlit k Hospodinu hned, jak od tebe odejdu. To mračno much opustí faraona, jeho dvořany i jeho lid už zítra. Ať se nás ale farao nepokouší znov obelstít a nepropustit lid, aby obětoval Hospodinu." Nato Mojžíš odešel od faraona a modlil se k Hospodinu. Hospodin splnil Mojžíšovu prosbu a zbavil faraona, jeho dvořany i jeho lid toho mračna much, nezůstala ani jediná. I tentokrát se však farao zatvrdil a lid nepropustil."

Z Pavlova 2. listu Korintským 10. kapitola

28. ledna 2012 v 11:21 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Korintským 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Já sám, Pavel vás napomínám skrze krotkost a vlídnost Kristovu, (já), který když jsem přítomen, jsem mezi vámi ponížený, ale když jsem nepřítomen, jsem k vám smělý. Prosím (vás) však, abych se nemusel, až budu přítomen, osmělit tou důvěrností, (se) kterou zamýšlím být odvážný proti některým, kteří si myslí, že chodíme podle těla. Ačkoliv totiž chodíme v těle, nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje totiž nejsou tělesné, ale (jsou) v Bohu mocné k boření pevností: Boříme výmysly a každou povýšenost, která se pozdvihuje proti poznání Boha, uvádíme každou myšlenku do zajetí, aby byla poslušna Krista, a ksme připraveni potrestat každou neposlušnost, až se naplní vaše poslušnost. Díváte se (jen) na to, co (je) před očima? Je-li někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si sám znovu promyslí to, že jako (je) on Kristův, tak (jsme) Kristovi i my. I kdybych se totiž tou naší mocí - kterou nám Pán dal k budování a ne k vašemu boření - chlubil (ještě) více, nebudu zahanben - (ale) aby se snad nezdálo, že vás chci zastrašovat dopisy. Neboť (mé) dopisy (jsou) prý závažné a mocné, ale tělesná přítomnost (je) slabá a řeč nestojí za nic. Ať tedy takový (člověk) pomyslí na to, že jací jsme ve slově skrze dopisy, když jsme vzdáleni, takoví (budeme) i ve skutku, až budeme přítomni. (My) se totiž neodvažujeme započítat ani se přirovnat k těm, kteří doporučují sami sebe. Oni se měří sami sebou a sami se sebou se srovnávají, ale (ničemu) nerozumějí. My se však nebudeme chlubit donekonečna, ale podle rozměrů působiště, (totiž) míry, kterou nám Bůh vyměřil, abychom dosáhli aké až k vám. Nerozpínáme se totiž nad (míru) - jako kdybychom k vám nedosahovali, neboť jsme v Kristově evangeliu dospěli až k vám. Nechlubíme se donekonečna pracemi druhých, ale máme naději, (že) když vaše víra poroste, rozšíříme se velice mezi vámi po (celém) našem působišti, abychom kázali evangelium (ještě) tam za vámi, abychom se nechlubili v cizím působišti tím, co je (už) hotové. Ale: "Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu." Vždyť osvědčený není ten, kdo doporučuje sám sebe, ale (ten), koho doporučuje Pán."

Z Matoušova evangelia 10. kapitola

28. ledna 2012 v 11:03 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět ctoval z BIble - Božího Slova z matoušova evangelia 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Potom svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh. Jména dvanácti apoštolů jsou pak tato: Nejprve Šimon zvaný Petr /řec. Kámen/ a jeho bratr Ondřej, (potom) Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův a Lebeus příjmením Tadeáš, Šimon Kananita /aram. Horlivec/ a JIdáš Iškariotský, ten, který ho pak radil. Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Nechoďte na cestu pohanů anevstupujte do města Samařanů, ale raději jděte ke ztraceným ovcím z Izraelova domu. Jděte a kažte: Nebeské království se přiblížilo! Nemocné uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé křeste, démony vymítejte. Zdrama jste dostali, zdarma dejte. Neberte si zlato, stříbro, ani peníze do opasků, ani mošnu na cestu, ani dvě košile, ani obuv, ani hůl, protože dělník je hoden svého pokrmu. A když vejdete do kteréhokoli města nebo vesnice, zeptejte se tam, kdo je (toho) hoden, a u něj zůstaňte, dokud neodejdete. Když pak přicházíte do domácnosti, pozdravte ji. A bude-li (toho) ten dům hoden, ať váš pokoj přijde na něj. Pokud však nebude hoden, ať se váš pokoj navrátí k vám. A kdokoli vás nepřijme a nebude poslouchat vaše slova, vyjděe z toho domu nebo města a vyklepte (jeho) prach ze svých nohou. Amen, říkám vám, že v soudný den bude sodomské a gomorské zemi lehčeji než tomu městu." "Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a bezelstní jako holubice. Dejte si však pozor na lidi, protože vás budou vydávat soudům a bičovat vás ve svých shromážděních /řec. synagogách/. Budete kvůli mně vedeni i před vládce a krále, na svědectví pro ně a ro národy. Ale když vás (jim) vydají, nestarejte se, jak a co byste řekli, neboť to, co máte říci, vám bude dáno v tu chvíli. Nejste (to) totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás. Bratr pak vydá bratra na smrt, i otec syna, a děti povstanou proti rodičům a zabijí je. A všichni vás budou kvůli mému jménu nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. Kdyby vás tedy v tom městě pronásledovali, utečte do jiného. Amen, říkám vám totiž, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka. Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána. Pro učedníka je dost (na tom), když bude jako jeho mistr a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho domácí?" "Proto se jich nebojte, neboť není nic skrytého, co nebude zjeveno, ani /nic) tajného, co nebude poznáno. Co vám říkám ve tmě, mluvte na světle, a co slyšíte (šeptat)do ucha, kažte na střechách. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou, ale raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. Copak se neprodávají dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez (vědomí) vašeho Otce. Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců." "Kdokoli mne tedy vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem, který je v nebesích. Kdo by mne ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích. Nemyslete si, že jsm přišel na zem přinést pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni. A nepřátelé člověka (budou) ti z jeho vlastní rodiny. Kdo má rád otce nebo matku více nežli mne, není mě hoden, a kdo má rád syna nebo dceru více nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden. Kdo nalezne svou duši /nebo: svůj život/, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne." "Kdo vás přijímá, (ten) přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo přijímá proroka jako proroka, dpstane odplatu proroka, a kdo přijímáspravedlivého jako spravedlivého, dostane odplatu spravedlivého. A kdokoli by dal jednomu z těchto maličkých k pití jn pohár studené (vody), protože je to (můj) učedník /dosl. ve jménu učedníka/, říkám vám jistě, že rozhodně neztratí svou odplatu.""

Z knihy Exodus 7. kapitola

28. ledna 2012 v 10:33 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus ze Starého Zákona (kniha Genesis a Exodus jsou ze Starého Zákona a Žalmy, které jsem zde také občas citoval, ty Žalmy jsou také ze Starého Zákona) z knigy Exodus 7. kapitolu (z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin Mojžíšovi řekl: "Pohleď, způsobil jsem, že budeš pro faraona jako Bůh a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem. Budeš mluvit všechno, co ti přikážu, a tvůj bratr Áron bude mluvit k faraonovi, aby propustil syny Izraele ze své země. Já však po¨sílím faraonovu hrdost a budu v egyptské zemi množit svá znamení a divy. Farao vás neposlechne, a tak na Egypt dolehne má ruka. Své houfy, svůj lid, syny Izraele, vyvedu z egyptské země uprostřed velikých soudů. Až na Egypt dolehne má ruka a vyvedu syny Izraele z jejich středu, tehdy Egypťané poznají, že já jsem Hospodin." Mojžíš a Áron udělali přesně to, co jim Hospodin přikázal. Když mluvili k faraonovi, bylo Mojžíšovi osmdesát let a Áronovi osmdesát tři. Hospodin Mojžíšovi aˇÁronovi řekl: "Když vás farao vyzve: 'Prokažte se nějakým divem,' řekneš Áronovi: 'Vezmi svou hůl, hoď ji před faraona a promění se v hada.'" A tak šel Mojžíš s Áronem k faraonovi a udělali, co jim Hospodin přikázal: Áron hodil svou hůl před faraona a jeho dvořany a proměnila se v hada. Farao si ale zavolal mudrce a čaroděje a tito egyptští věštci dokázali svými čáry totéž. Hodili své hole na zem a proměnily se v hady.ˇÁronova hůl však jejich hole spolykala. Farao byl ale neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je. Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: "Farao je neoblomný, odmítá propustit lid. Ráno jdi za ním. Až půjde farao k vodě, půjdeš mu naproti a na břehu Nilu se mu postavíš do cesty. Vezmi s sebou tu hůl, která se proměnila v hada, a řekni mu: 'Hospodin, Bůh Hebrejů, mě k tobě poslal se slovy: ˇPropusť můj lid, aby mi sloužili na poušti!' a hle, až dosud jsi nechtěl uposlechnout. TAkto praví Hospodin: 'Nyní poznáš, že já jsem Hospodin!' Pohleď, holí, kterou mám v ruce, udeřím do vody Nilu a ta se obrátí v krev. RYby, které jsou v NIlu, pomřou a nilská voda bude páchnout tak, že se jí Egypťané budou štítit napít.ˇ" Hospodindále Mojžíšovi řekl: "Řekni Áronovi, ať vezme svou hůl a napřáhne ji k egyptským vodám - k jejich průplavům, říčním ramenům i k mokřinám, ke všem jejich vodním nádržím - ať se promění v krev! Po celé egyptské zemi bude krev, dokonce i ve džberech a džbánech." Mojžíš s Áronem tedy učinili, jak Hospodin přikázal. Zvedl hůl, a když jí před očima faraona a jeho dvořanů udeřil na vodu v Nilu, obrátila se všechna nilská voda v krev. Ryby, které byly v Nilu, pomřely a nilská voda páchla tak, že Egypťané nebyli s to se jí napít. Po celé egyptské zemi byla krev. Egyptští věštci ale svými kouzly dokázali totéž, a tak farao zůstal neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je. Farao se otočil a šel domů. Vůbec si to nevzal k srdci. Všichni Egypťané ale museli kopat kolem NIlu, aby našli pitnou vodu. NIlskou vodu totiž nebyli s to pít. Když uplynulo sedm dní poté, co Hospodin udeřil na NIl, Hospodin Mojžíšovi řekl: "Jdi k faraonovi a řekni mu: Ťakto praví Hospodin: Propusť můj lid, aby mi sloužili. Pokud je však odmítáš propustit, dávej pozor: Chystám se udeřit na celý tvůj kraj žabami! Nil bude plný žab, ty pak vylezou a vniknou do tvého domu, do tvé ložnice i do tvé postele, do domů tvých dvořanů i mezi tvůj lid, do tvých pecí a do tvých díží. I po tobě, po tvém lidu a po tvých dvořanech polezou žáby!'""

Z Matoušova evangelia 9. kapitola

28. ledna 2012 v 10:08 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Vstoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města. A hle, přinesli mu ochrnutého (člověka) ležícího na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny." A hle, někteří ze zákoníků si řekli: "Ten (člověk) se rouhá!" A když Ježíš viděl jejich myšlení, řekl: "Proč si v srdcích myslíte zlé věci? Vždyť co je snadnější? Říci: Jsou ti odpuštěny hříchy, anebo říci: Vstaň a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy - tehdy pověděl ochrnutému - "Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů." A on vstal a odešel domů. Když (to) tedy uviděly zástupy, užasly a vzdaly slávu Bohu, který dal takovou moc lidem. Když potom šel Ježíš odtud, uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí na celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." A on vstal a šel za ním. Když pak Ježíš seděl za stolem v (jeho) domě, hle, stalo se, že přišlo mnoho celníků a hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky. Když to uviděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš mistr jí s celníky a hříšníky?" Ježíš to však uslyšel a řekl jim. "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená 'Milosrdenství chci, a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšné k pokání." Potom k němu přišli učedníci Jana (Křtitele a) ptali se: "Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim řekl: "Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy se budou postit. Nikdo přece nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť, neboť ta záplata odtrhne (i kus) roucha a díra je (ještě) horší. Také se nelije nové víno do starých nádob. Jinak se nádoby roztrhnou, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob a (tak) se obojí zachová." Zatímco k nim mluvil tyto věci, náhle k němu přistoupil představený (syanagogy a) klaněl se mu se slovy: "Moje dcera právě zemřela. Ale pojď, vlož na ni ruku a bude žít!" Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci (také). A náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. Řekla si totiž: "Jestli se jenom dotknu jeho roucha, budu uzdravena." Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: "Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě uzdravila." A od té chvíle byla uzdravena. Když pak Ježíš přišel do domu představeného (synagogy), uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících a řekl jim: "Odejděte, protože ta dívka neumřela, ale spí." A oni se mu vysmívali. Když byl zástup vyveden, (Ježíš) vstoupil dovnitř a vzal ji za ruku a ta dívka vstala. A zpráva o tom se roznesla po celé té zemi. Když odtud Ježíš dcházel, šli za ním dva slepci, kteří křičeli: "Smiluj se nad námi, synu Davidův!" Když pak přišel domů, ti slepci k němu přistoupili a Ježíš jim řekl: "Věříte, že jsem schopen to udělat?" Oni řekli: "Ano, Pane." Tehdy se dotkl jejich očí a řekl: "Staň se vám podle vaší víry." A jejich oči se otevřely. Ježíš je pak přísně napomenul a řekl jim: "Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví." Ale oni vyšli a roznesli zprávu o něm po celé té zemi. A když odcházeli, náhle k němu přivedli němého člověka posedlého démonem. Když pak byl ten démon vyhnán, němý začal mluvit. (Lidé) v zástupu tedy užasli a říkali: "(NIc) takového nebylo nikdy vídáno v Izraeli!" Farizeové však říkali: "Vymítá démony skrze knížete démonů." Ježíš tedy obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi. A když viděl zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli zesláblí a rozptýlení jako ovce nemající pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň (je) jistě veliká, ale dělníků málo. Poto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.""

Z knihy Exodus 6. kapitola

27. ledna 2012 v 17:47 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus 6. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"HOspodin ale Mojžíšovi řekl: "Teprve teď uvidíš, co s faraonem provedu. Donutím ho, aby je propustil, sám je donutí, aby opustili jeho zem!" Bůh promluvil k Mojžíšovi: "Já jsem Hospodin. Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh Všemohoucí, ačkoli jsem se jim nedal poznat svým jménem Hospodin. Sám jsem s nimi uzavřel smlouvu, že jim dám kanaánskou zemi, zemi, kterou procházeli jako poutníci. Slyšel jsem rovněž úpění synů Izraele v egyptském otroctví a připomněl jsem si svou smlouvu." Proto řekni synům Izraele: 'Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptských robot, vysvobodím vás z jejich otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velikými soudy. Přijmu vás za svůj lid a budu vaším Bohem a poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž vás vyvádí z egyptských robot. Přivedu vás do země, o níž jsem přísahal, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a dám vám ji za dědictví. Já jsem Hospodin.'" Mojžíš to pověděl synům Izraele, ale ti ho kvůli své malomyslnosti a těžké dřině ani neslyšeli. Hospodin tehdy k Mojžíšovi promluvil znovu: "Jdi, mluv k egyptskému králi faraonovi, ať propustí syny Izraele ze své země." Mojžíš ale Hospodinu řekl: "Pohleď, synové Izraele mě neposlechli - jak by mě tedy poslechl farao? Vždyť mám neobratné rty!" Hospodin pak mluvil k Mojžíšovi a Áronovi a dal jim příkazy ohledně synů Izraele i ohledně egyptského krále faraona. Řekl jim, ať vyvedou Izraelity z Egypta. A toto jsou vůdcové jejich otcovských rodů: Synové Rubena, Izraelova prvorozeného: Chanoch, Palu, Checron a Karmi - to jsou Rubenovy rodiny. Synové Šimeonovi: Jemuel, Jamin, Ohad, Jachin, Cochar a Šaul, syn kanaánské ženy - to jsou Šieonovy rodiny. Toto jsou jména synů Leviho podle pořadí jejich narození: Geršon, Kehat a Merari. Levi se dožil věku 137 let. SYnové Geršonovi: Libni a Šimei se svými rodinami. Synové Kehatovi: Amram, Jishar, Hebron a Uziel. Kehat se dožil věku 133 let. Synové Merariho: Machli a Muši. To jsou levitské rodiny podle svého pořadí. Amram si vzalza ženu svou tetu Jochebed a ta mu porodila Árona a Mojžíše. Amram se dožil věku 137 let. Synové Jisharovi: Korach, Nefeg a Zichri. Synové Uzielovi: Mišael, Elcafan a Sitri. Áron si vzal za ženu Elišebu, dceru Aminadabovu a sestru Nachšonovu, a ta mu porodila Nádaba, Abihua, Eleazara a Itamara. Synové Korachovi: Asir, Elkána a Abiasaf - to jsou korachovské rodiny. Áronův syn Eleazar si pak vzal za ženu jednu z Putielových dcer a ta mu porodila Pinchase. To jsou vůdcové levitských rodů po jednotlivých rodinách. To je ten Áron a Mojžíš, kterým Hospodin řekl: "Vyveďte syny Izraele z egyptské země houf za houfem." To oni řekli egyptskému králi faraonovi, že mají vyvést Izraelity z Egypta. To je ten Mojžíš a Áron. Hospodin tenkrát v Egyptě mluvil k Mojžíšovi. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Já jsem Hospodin. Řekni egyptskému králi faraonovi vše, co já říkám tobě." MOjžíš ale Hospodinu namítl: "Pohleď, vždyť koktám! Copak mě farao bude poslouchat?"

Z Pavlova 2. listu Korintským 9. kapitola

26. ledna 2012 v 20:15 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Korintským 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Je zbytečné, abych vám psal o této službě svatým. Znám přece vaši chotu, (pro) kterou se vámi chlubím Makedoncům, že Achája je připravena od minulého roku. A ta vaše horlivost podnítila mnohé. Poslal jsem tedy tyto bratry, aby snad naše chlouba vámi nebyla v tomto ohledu zmařena, (ale) abyste, jak jsem řekl, byli připraveni. Abychom snad my - neřku-li vy! - nebyli zahanbeni v jistotě této chlouby, kdyby se mnou přišli Makedonci a nalezli vás nepřipravené. Proto jsem považoval za potřebné požádat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili toto vaše předem slíbené požehnání, aby bylo takto připraveno jako požehnání a ne jako lakomství. (Říkám) však toto: Kdo skoupě rozsívá, bude skoupě i sklízet, ale kdo rozsívá požehnaně, bude také sklízet požehnaně. Každý (ať dává) tak, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce. Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky ve všem měli veškerý dostatek a byli hojní ke každému dobrému skutku, jak je napsáno: "Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává navěky." Ať tedy Ten, který dává semeno rozsívajícímu a chléb za pokrm, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vzrůst plodům vaší spravedlnosti, abyste byli ve všem obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu.Vždyť zprostředkování této oběti nejen doplňuje to, čeho se nedostává svatým, ale také se rozhojňuje skrze vděčnost mnoha (lidí) Bohu. Protože se tato služba osvědčuje, oslaví Boha za vaši jednomyslnou poddanost Kristovu evangeliu a (za vaše) štědré sdílení s nimi a se všemi (lidmi). Oni se za vás modlí a touží po vás pro tu nesmírnou Boží milost při vás. Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!"

Z Matoušova evangelia 8. kapitola

26. ledna 2012 v 20:01 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia 8. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. A hle, přišel malomocný a klaněl se mu se slovy: "Pane, kdybys (jen) chtěl, můžeš mě očistit." Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď očištěn!" A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. Tehdy mu Ježíš řekl: "Dej pozor, abys (to) nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj (Bohu) ten dar, který přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně." A když Ježíš vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu (římský) setník a prosil ho: "Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí." Ježíš mu řekl: "Já přijdu a uzdravím ho." Setník však odpověděl: "Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale jen řekni slovo a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk pod mocí a mám pod sebou vojáky. Tomuto řeknu 'Jdiˇa (on) jde a jinému 'Přijď' a (on) přijde, svému otroku (řeknu) 'Udělej tohle' a udělá (to)." Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo šli za ním: "Amen, říkám vám, (že) ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel. Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i (od) západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království. Ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů." Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: "Jdi, ať se ti stane, jak jsi uvěřil." A jeho služebník byl v tu chvíli uzdraven. Když pak Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl jeho tchyni, jak leží a má horečku. Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala je obsluhovat. Když potom nastal večer, přivedli k němu mnoho (lidí) posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a uzdravil všechny nemocné, aby se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: "On sňal naše slabosti a odnesl naše nemoci." Když pak Ježíš kolem sebe uviděl veliké zástupy, přikázal (učedníkům), aby se přeplavili na druhou stranu. Tehdy (k němu) přistoupil jeden zákoník a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš." Ježíš mu tedy řekl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu." Jiný z jeho učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce." Ježíš mu však řekl: "Pojď za mnou a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé." Potom vstoupil na loď a jeho učedníci ho následovali. Na moři pak náhle nastala veliká bouře, takže vlny přikrývaly loď. On však spal. Přistoupili tedy a vzbudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, (vždyť) hyneme!" (Ježíš) jim ale řekl: "Proč se bojíte, malověrní?" Tehdy vstal a napomenul vítr i moře a nastal naprostý klid. A ti muži užasli a říkali: "Co je tohle za člověka, že ho poslouchá i vítr a moře?" Když se pak přeplavili na druhou stranu do kraje Gergezenců, setkali se s ním dva (lidé) posedlí démony, kteří vyšli z hrobů a byli velmi nebezpeční, takže nikdo nemohl chodit tou cestou. A hle, křičeli: "Co je ti do nás, Ježíši, Boží Synu? Přišel jsi sem, abys nás předčasně trýznil?" Daleko od nich se páslo veliké stádo vepřů a ti démoni ho prosili: "Jestliže nás vymítáš, dovol nám odejít do toho stáda vepřů." On jim tedy řekl: "Jděte!"A oni vyšli, vstoupili do toho stáda vepřů, a hle, celé stádo se rozběhlo ze srázu dolů do moře a zahynulo ve vodách. Ti, kdo (je) pásli, pak utekli, a když přišli do města, všechno vyprávěli - totiž to o těch posedlých. A hle, celé město vyšlo Ježíši naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, aby odešel z jejich kraje."

Z knihy Exodus 5. kapitola

26. ledna 2012 v 18:40 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus 5. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Mojžíš a Áronem tedy šli k faraonovi a řekli mu: "Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, aby mi konali slavnost na poušti!" Farao odpověděl: "Kdo je to ten Hospodin, že bych ho měl poslechnout a propustit Izrael? Žádného Hospodina neznám a Izrael nepropustím!" Řekli tedy: "Setkal se s námi B"h Hebrejů. Prosím, dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu, aby nás snad nepostihl morem nebo mečem." Egyptský král ale vykřikl: "Mojžíši a Árone, proč odvádíte lid od práce? Zpátky k vašim robotám!" Farao pokračoval: "Jen se podívejte, jak se ta cháska v zemi rozmnožila - a vy je chcete zdržovat od roboty?!" Ještě týž den farao přikázal biřicům a dozorcům lidu: "Nedávejte už jim k výrobě cihel slámu jako dosud. Ať si ji jdou sbírat sami! Požadujte ale od nich stejné množství cihel, jako vyráběli dosud. Nic jim neslevujte, vždyť zahálejí. To proto vykřikují: 'Pojďme obětovat našemu Bohu!' Zavalte ty mužské dřinou, ať mají co dělat a přestanou poslouchat báchorky!" Biřici a dozorci tedy vyšli a řekli lidu: "Takto praví farao: Nebudu vám dávat slámu. Jděte si ji sbírat, kde chcete, ale z práce, kterou musíte odvést, se nic nesleví!" A tak se lid rozběhl po celé egyptské zemi, aby na strništích paběrkoval slámu. Biřici je poháněli: "Odvěďte svou práci - stejný denní úkol, jako když byla sláma!" Izraelští předáci, ustanovení faraonovými biřici, byli biti a vyslýcháni: "Proč jste včera ani dnes nevyrobili stanovené množství cihel jako dříve?!" Izraelští předáci tedy přišli a úpěli k faraonovi: "Proč takto nakládáš se svými služebníky? Tvoji služebníci nedostávají slámu, a přitom se nám říká: 'Dělejte cihly!' Pohleď, tvoji služebníci jsou biti, ale na vině jsou tví lidé!" Farao zvolal: "Zahálíte, nemáte co dělat, a tak říkáte: 'Pojďme obětovat Hospodinu.' Hned se vraťte k práci! Sláma se vám dávat nebude, ale odvedete stejný počet cihel!" Izraelští předáci viděli, že je s nimi zle. Museli totiž říkat: "Ať z vašich denních odvodů nechybí ani cihla!" Cestou od faraona potkali Mojžíše a Árona, kteří jim tam přišli naproti. Předáci jim řekli: "Ať na vás Hospodin pohlédne a soudí! Zošklivili jste nás faraonovi i jeho dvořanům, dali jste jim do rukou meč, kterým nás zahubí!" Mojžíš se obrátil na Hospodina. "Pane můj," ptal se, "proč tento lid tak trápíš? Proč jsi mě sem vůbec poslal? Od chvíle, kdy jsem přišel, abych tvým jménem mluvil k faraonovi, se lidu vede ještě hůř, a ty svůj lid vůbec nevysvobozuješ!"

Z Pavlova 2. listu Korintským 8. kapitola

26. ledna 2012 v 18:16 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Korintským 8. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Bratři, oznamujeme vám Boží milost danou sborům v Makedonii, že se ve veliké zkoušce soužením jejich veliká radost a jejich hluboká chudoba rozhojnila do bohatství jejich štědrosti. Vydávám jim totiž svědectví, (že dávali) sami od sebe podle (své) možnosti, (ba) i nad možnost. S mnoha prosbami nás žádali, abychom přijali tu milost a účast na službě svatým, a (to) ne tak, jak jsme se nadáli, ale (oni) nejprve dali sami sebe Pánu a skrze Boží vůli (i) nám. Vyzvali jsme tedy Tita, aby tak, jak dříve začal, (nyní) také dovršil u vás i tuto milost. Ale jako se rozhojňujete ve všech věcech - (ve) víře, (ve) slově, (v) poznání, (ve) vší píli i ve své lásce k nám, tak buďte hojní také v této milosti. Neříkám (to) jako příkaz, ale zkouším upřímnost vaší lásky pilností jiných. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista, že se kvůli vám stal chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy jeho chudobou mohli zbohatnout. A v tomto (vám) dávám radu, neboť je užitečné pro vás, kteří jste (to) již před rokem začali nejen dělat, ale i chtít. Nyní tedy vykonejte i ten skutek, aby tak, jak (bylo) pohotové chtění, (bylo) také vykonání (sbírky) z toho, co máte. Je-li totiž pohotová ochota, (je) vítaná podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá. Nechci přece, aby jiní měli úlevu a vy soužení, ale (aby byla) rovnost. V tomto nynějším čase váš přebytek (pomůže) jejich nedostatku, aby také jejich přebytek mohl pomoci vašemu nedostatku, aby byla rovnost, jak je napsáno: "Kdo (nasbíral) hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek." Díky Bohu, že dal do Titova srdce tutéž péči o vás, takže tu výzvu přijal. Byl však (ještě) pilnější: šel k vám sám od sebe. Poslali jsme tedy s ním toho bratra, který má v evangeliu chválu po všech církvích, a nejen (to), ale byl církvemi vybrán za našeho společníka v putování s touto milostí, kterou sloužíme ke slávě samotného Pána a k (ukázání) vaší ochoty. Varujeme se toho, aby nám někdo nevytýkal tu hojnost, kterou zprostředkujeme. Opatrujeme totiž dobré nejen před tváří Pána, ale i před lidmi. Poslali jsme tedy s nimi našeho bratra, o kterém jsme se mnohokrát v mnoha věcech přesvědčili, že je pilný. Nyní je však (ještě) mnohem pilnější (díky) veliké důvěře k vám. Pokud (jde) o Tita - (je) to můj společník a pomocník v práci pro vás, pokud (jde) o naše bratry - (jsou) vyslanci církví a sláva Kristova. Proto jim i před (všemi) církvemi ukažte důkaz své lásky a naší chlouby vámi."

Z Matoušova evangelia 7. kapitola

25. ledna 2012 v 21:18 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia 7. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, (takovým) budete souzeni, a jakou mírou měříte, (takovou) vám bude zase odměřeno. Proč tedy vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? A jak můžeš říci svému bratru: 'Nech (mě), ať ti vytáhnu z oka třísku,' a hle, ve tvém oku je trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra. Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly před svině, aby je snad svýma nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás." "Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Kdo z vás je (takový) člověk, že podá svému synu kámen, když ho poprosí o chléb? A když poprosí o rybu, dá mu snad hada? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kdo ho prosí?" "A proto všechno, co chcete, aby lidé dělali vám, stejně i vy dělejte jim, neboť v tom spočívá Zákon i Proroci. Vcházejte těsnou branou. Prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kdo vcházejí skrze ni, neboť těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji nalézají." "Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. Poznáte je podle jejich ovoce. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce a špatný strom (nemůže) nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. A proto je poznáte podle jejich ovoce. Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane,' vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v ten den řeknou: 'Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?' A tehdy jim vyznám: Ňikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, (vy), kdo konáte nepravost!'" "Kdokoli tedy slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. Pak padl déšť a přišly záplavy a vály větry a udeřily na ten dům, ale nespadl, protože byl založen na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podobný bláznivému muži, který postavil svůj dům na písku. Pak padl déšť a přišly záplavy a vály větry a uděřily na ten dům a spadl a jeho pád byl veliký." Když Ježíš dokončil tuto řeč, stalo se, že zástupy žasly nad jeho učením, protože je vyučoval jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci."

Ještě jinak napsané evangelium

23. ledna 2012 v 17:01
Evangelium je řecké slovo a znamená dobrá zpráva nebo také radostná zpráva. Je to zpráva o záchraně. Před čím? Před mocí hříchu. A také před trestem za hřích. A ten trest za hřích je věčný. Každý člověk se nějak provinil. Nikdo není bez hříchu nebo se také dá říct bez viny. Ale člověk se nestává hříšný tím, že hřeší. Člověk je hříšný a proto hřeší. Každý má v sobě hříšnou přirozenost. Bůh je svatý to znamená také dokonalý a proto žádný hřích netoleruje. Proto si každý člověk zaslouží být od Boha navždy zavržen v pekle, ve věčných plamenech. I když člověk možná někdy dokáže udělat něco dobrého na lidské úrovni, Bůh to nemůže přijmout. Snad nejjednodušší je pochopit, že dobrý čin nesmaže zlý čin, to prostě není možné. Navíc i když někdo dělá jakési dobré skutky, tak je ještě otázka, jestli také Bůh by to přijal jako dobré. Ale není možné, aby člověk svůj hřích napravil jakoukoli snahou o polepšení. Bůh je také láska a nabízí lidem svou zcela nezaslouženou milost. Nabízí lidem záchranu, která je zcela z jeho z Boží milosti. Bůh to udělal tak, že poslal na tento svět svého jediného Syna Ježíše Krista především jako zachránce - trochu jinak řečeno aby nás hříšné lidi zachránil. Boží Syn Ježíš Kristus přišel na tento svět. On se stal člověkem. I když žil tady na zemi, tak naprosto nijak nezhřešil. Žil život čistý, svatý a dokonalý. Bůh dovolil, aby byl lidmi, kteří ho odmítli, vydán k ukřižování. Byl ukřižován. A zemřel na golgotském kříži. Byl to však Boží plán, aby jeho Syn přinesl oběť za všechny hříchy všech lidí. On Ježíš Kristus zemřel místo každého hříšníka. Jeho oběť stačí na každý hřích. Proto každý, kdo uvěří, že Boží Syn Ježíš Kristus i místo něho prolil svou svatou krev a zemřel, obdrží odpuštění hříchů, smíření s Bohem a věčný život. Bůh také Ježíše třetího dne vzkřísil z mrtvých. Tím bylo potvrzeno jeho dokonalé dílo záchrany. Pán Ježíš Kristus odešel zpět ke svému Otci k Bohu do nebe a zaujal místo po Boží pravici, to znamená, že Ho Bůh vyvýšil nad každou bytost na zemi i na nebi. V Boží přítomnosti není žádný hřích a ani nic co vzniklo jako důsledek pádu do hříchu. Každý, kdo věří, že Ježíš Kristus i místo něho zaplatil svou obětí, je zachráněn od Božího soudu, je tedy zachráněn od věčných plamenů. A má věčný život, život s Bohem, který začíná tady na zemi a i když takový člověk zemře, tak si může být zcela jistý, že potom přijde k Pánu Ježíši Kristu do nebe, kde již nic zlého nebude. V Božím Slově v Bibli sice nečteme žádné podrobnosti, co budou zachránění lidé v nebi dělat, ale jedno je jisté, že se tam budou mít všichni dobře, že tam prostě nebude naprosto nic zlého. V Boží přtomnosti ani nemůže být nic zlého. Ale každý, kdo odmítne oběť Ježíše Krista a neuvěří, že i za něho Pán Ježíš zaplatil, tak každý takový člověk bude odsouzen, protože na něm jeho hříchy stále zůstávají. Bude odsouzen do pekla, do věčných plamenů, tam bude každý trpět a to také navždycky, jak z Božího Slova naprosto jasně vyplývá. Jestliže někdo nevěří v Božího Syna Ježíše Krista, tak dělá z Boha lháře, jak je také v Božím Slově v Bibli napsáno. Dělat z Boha lháře je velmi závažné. Není-li to to nejzávažnější. Myslím, že každý člověk, který ještě neuvěřil, má stále možnost uvěřit.

Z knihy Exodus 4. kapitola

23. ledna 2012 v 16:36 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus 4. kapitolu (z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Mojžíš znovu namítl: "Pohleď, neuvěří mi a nepo¨slechnou mě. Určitě řeknou: "Žádný Hospodin se ti neukázal!" Hospodin se ho zeptal: "Co to máš v ruce?" "Hůl," odpověděl. Řekl mu: "Hoď ji na zem." Hodil ji tedy na zem a proměnila se v hada! Mojžíš se před ním dal na útěk, ale Hospodin ho vyzval: "Natáhni ruku a chyť ho za ocas." Mojžíš tedy natáhl ruku, chytil ho a had se mu v ruce proměnil v hůl! "To, aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců - Bůh Abrahamlv, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Poté Hospodin řekl: "Vlož si ruku do podpaží." Vložil si tedy ruku do podpaží, a když ji vytáhl, jeho ruka byla malomocná, bílá jako sníh. "Vlož si ruku znovu do podpaží," řekl mu potom. Mojžíš si tedy znovu vložil ruku do podpaží, a když ji odtud vytáhl, byla znovu zdravá jako zbytek jeho těla! "Kfyž ti neuvěří a neposlechnou první znamení, uvěří druhému znamení. A pokud neuvěří ani těm dvěma znamením a neposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu, vyliješ ji na suchou zem¨. Ta voda, kterou jsi nabral z Nilu, se pak na zemi promění v krev." Mojžíš ale Hospodinu odporoval: "Promiň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk - ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech!" "Kdo dal ústa člověku?" odpověděl mu Hospodin. "Kdo může někoho učinit němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Kdo jiný než já, Hospodin? Nuže, pojď. Já sám budu při tvých ústech a budu tě učit, co máš říkat." Mojžíš ale řekl: "Promiň, pane můj, pošli prosím někoho jiného." Tehdy se na něj Hospodin rozhněval: "A co tvůj bratr. levita Áron? Mám za to, že je výřečný dost! Podívej se, už ti jde naproti. Až tě uvidí, bude mít velikou radost. Budeš k němu mluvit a vkládám mu slova do úst. Já pak budu při tvých i jeho ústech a naučím vás, co máte dělat. On bude mluvit k lidu za tebe, a tak se stane, že on ti bude za ústa a ty mu budeš za Boha. A tu hůl vezmi s sebou. Budeš s ní konat divy!" Mojžíš se tedy vrátil ke svému tchánu Jetrovi a řekl mu: "Chtěl bych jít zpátky za svými bratry do Egypta podívat se, zda ještě žijí." "Jdi v pokoji," odpověděl mu Jetro. Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: "Až se vrátíš do Egypta, buď připraven konat před faraonem všecny divy, ke kterými jsem tě zmocnil. Já však posílím jeho hrdost, a tak nenechá lid odejít. Tehdy faraonovi řekneš: Takto praví Hospodin - Izrael je můj syn, můj prvorozený. Řekl jsem ti: 'Propusť mého syna, aby mi sloužil.' Ty jsi ho však odmítl propustit. Hle, nyní zabiji tvého syna, tvého prvorozeného!" Na místě, kde cestou nocovali, se s ním střetl Hospodin a chystal se ho zabít. Sipora však vzala kamenný nůž, odřízla předkožku svého syna, dotkla se s ní jeho údu a řekla: "Jsi mým pokravním ženichem!" A tak ho nechal. ("Pokrevním ženichem" ho tenkrát nazvala kvůli obřízce.) Hospodin zatím řekl Áronovi: "Jdi na poušť vstříc Mojžíšovi." Šel tedy, a když se s ním setkal u Boží hory, políbil ho. Mojžíš pak Áronovi vyprávěl všechno, co mu Hospodin řekl, a jak ho poslal a jaká všechna znamení mu přikázal konat. A tak šel Mojžíš do Egypta s Áronem. Shromáždili všechny izraelské stařešiny a Áron jim vyprávěl všechno, co Hospodin řekl Mojžíšovi, a konal znamení před očima lidu. A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin obrátil zřetel k synům Izraele a že vuděl jejich trápení, padli na kolena a klaněli se."

Z Pavlova 2. listu Korintským 7,2 - 7,16

23. ledna 2012 v 15:33 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Korintským ze 7. kapitoly od 2. verše do 16. verše - tedy do konce kapitoly (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho jsme neoklamali. Neříkám (to) k (vašemu) odsouzení, vždyť jsem již řekl, že jste v našich srdcích, abychom byli spolu v životě i ve smrti. Veliká (je) má otevřenost k vám, velice se vámi chlubím, jsem naplněn potěšením, přetékám radostí při všem našem soužení. Když jsme totiž přišli do Makedonie, nemělo naše tělo žádnou úlevu, ale byli jsme sužováni ze všech stran: zvenčí boje, zevnitř strachy. Ale Bůh, ten, který těší ponížené, nás potěšil příchodem Tita, a nejen jeho příchodem, ale také tím potěšením, které měl (on) z vás, když nám vyprávěl o vaší touze, o vašem úpění a o vaší horlivé (lásce) ke mně, takže jsem se zaradoval (ještě) více. Pokud jsem vás totiž zarmoutil dopisem, nelituji (toho) - i když jsem litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis zarmoutil, třebaže (jen) na čas. Nyní se raduji, ne protože jste byli zarmouceni, ale protože jste se zarmoutili k pokání. Zarmoutili jste se totiž podle Boha, takže jste kvůli nám v ničem nepřišli ke škodě. Zármutek, který je podle Boha, přece působí pokání (vedoucí) ke spasení, jehož nelze litovat. Zármutek světa však působí smrt. Pohleďte přece, jakou ve vás právě to, že jste se zarmoutili podle Boha, způsobilo snahu, ale (i) omluvu, rozhořčení, bázeň, touhu, horlivost a zjednání práva. V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní. Proto ačkoli jsem vám napsal, nebylo (to) kvůli tomu, kdo spáchal křivdu, ani kvůli tomu, kdo ji utrpěl, ale aby se vám ukázala naše péče o vás před Bohem. Proto jsme potěšeni z vašeho potěšení. Ale ještě mnohem více jsme se zaradovali z radosti Titovy, že jeho duch byl vámi všemi občerstven a že pokud jsem se mu vámi chlubil, nejsem zahanben, ale jako jsme vám všechno říkali podle pravdy, tak také naše chlouba před Titem byla shledána pravdivou. A jeho náklonnost k vám je (ještě) mnohem větší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s bázní a rozechvěním. Proto se raduji, že k vám mohu mít ve všem smělou důvěru."

Z Matoušova evangelia 6. kapitola

23. ledna 2012 v 15:14 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia 6. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

""Dávejte si pozor, abyste nedělali své milosrdné skutky před lidmi proto, aby vás viděli. Jinak totiž nemáte odplatu u svého Otce, který je v nebesích. Proto když prokazuješ milosrdenství (chudým), nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby se nechali chválit od lidí. Amen, říkám vám, že (už) mají svou odplatu. Ale když prokazuješ milosrdenství, ať tvá levice neví, co dělá pravice, aby tvé milosrdenství bylo vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně." "A když se modlíš, nebuď jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na rozích ulic, aby se ukazovali lidem. Amen, říkám vám, že (už) mají svou odplatu. Ale ty, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, a když zavřeš dveře, modli se ke svému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně. Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané. (Ti) si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jim tedy podobní, protože váš Otec ví, co potřebujete, (ještě) předtím, než ho poprosíte. Proto se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, (tak) i na zemi. Dej nám dnes každodenní chléb, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen. Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš nebeský Otec i vám. Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, (pak) ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky (vám)." "A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že (už) mají svou odplatu. Ale ty, když se postíš, pomaž si hlavu (olejem) a umyj si tvář, aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který vidí vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně." "Nehromaďte si poklady na zemi, kde (je) ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou, ale hromaďte si poklady v nebi, kde (je) mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Lampou těla je oko. Pokud je tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. Pokud je však tvé oko lakomé, celé tvé tělo temné. Je-li tedy světlo v tobě tmou, jak veliká (bude) tma?! Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude (toho) jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." "Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život co byste jedli a co pili, ani o své tělo, co byste si oblékali. Není snad život víc než pokrm a tělo (víc) než oděv? Pohleďte na ptáky na nebi. Nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? Kdo z vás může (pečlivým) staráním přidat ke své výšce jediný loket? Proč si tedy děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, (neoblékne) snad mnohem spíš vás, (vy) malověrní? Nemějte tedy starosti. Neříkejte: 'Co budeme jíst?' nebo 'Co budeme pít?' anebo 'Co si oblečeme?' Všechny tyto věci totiž vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno. Nemějte tedy starost o zítřek, neboť zítřek se bude starat o své věci. Den má dost svého trápení.""