Únor 2012

Z knihy Exodus 34. kapitola

29. února 2012 v 17:25 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 34. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin Mojžíšovi řekl: "Vytesej si dvě kamenné desky podobné těm prvním a já na ně napíšu slova, jež byla na těch prvních deskách, které jsi roztříštil. Připrav se na ráno. Ráno vystoupíš na horu Sinaj a tam, na vrcholu hory, staneš u mne. Nikdo ať ale nevystupuje s tebou. Na celé hoře se nikdo nesmí ani ukázat. Ani brav a skot ať se před touto horou nepase." Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky podobné těm prvním. Brzy ráno pak vstal, vystoupil na horu Sinaj, jak mu Hospodin přikázal, a v ruce nesl dvě kamenné desky. Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se k němu. Tehdy vyslovil jméno Hospodin. Hospodin prošel kolem něj a volal: "Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích. Nezapomíná však trestat, ale za nepravost otců volá k odpovědnosti syny i vnuky do třetího i čtvrtého pokolení." Mojžíš rychle padl k zemi a klaněl se. Potom řekl: "Pane můj, máš-li ve mně zalíbení, ať prosím jde můj Pán uprostřed nás, ačkoli je to tvrdošíjný lid. Odpusť naši nepravost i hřích a přijmi nás jako své vlastnictví." Hospodin odpověděl: "Hle, vstupuji do této smlouvy: Před celým tvým lidem budu konat divy, jaké se neděly v žádném národě na celé zemi. Všechen lid, uprostřed něhož jsi,m uvidí Hospodinovo dílo, neboť to, co s tebou učiním, bude ohromující. Zachovávej, co ti dnes přikazuji. Hle, chystám se před tebou vyhnat Emorejce, Kananejce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce. Měj se však na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyvateli země, do které jdeš. Jinak se ti stanou pastí přímo ve tvém středu. Proto zbořte jejich oltáře, jejich posvátné sloupy roztříštěte a jejich posvátné kůly skácejte. Nesmíte se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je žárlivě milující Bůh. Měj se na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyveteli té země! Když půjdou smilnit za svými bohy a přinášet svým bohům oběti, pozvou tě, abys jedl z jejich obětí. Když pak z jejich dcer vybereš manželky svým synům, půjdou jejich dcery smilnit za svými bohy a svedou tvé syny, aby šli smilnit za jejich bohy. Neodlévej si sochy bohů. Zachovávej Slavnost nekvašených chlebů. Po sedm dní jez nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal¨, v určený čas měsíce avivu, neboť v měsíci avivu jsi vyšel z Egypta. Vše, co otvírá lůno, je mé, včetně všech prvorozených samců ze tvého stáda, ať už to bude býk či beran. Osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem, kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš. Nikdo ať se přede mnou neukáže s prázdnou. Šest dní pracuj, ale sedmého dne odpočívej, odpočívej i v době orání či žně. Konaj Slavnost týdnů na začátku pšeničné žně a Slavnost dožínek na konci roku. Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před svým Pánem Hospodinem, Bohem Izraele. Až před tebou vypudím národy a rozšířím tvé hranice, nikdo nezatouží po tvé zemi, když budeš přicházet, aby ses třikrát za rok ukázal před Hospodinem, svým Bohem. Neobětuj krev mé oběti s ničím kvašeným. Z beránka pesachové oběti ať do rána nic nezbude. Nejlepší prvotiny své země přines do domu Hospodina, svého Boha. Nevař kůzle v mléce jeho matky." Potom Hospodin Mojžšovi řekl: "Tato slova zapiš. Podle těchto slov vstupuji do smlouvy s tebou a s Izraelem." Mojžíš byl s Hospodinem čtyřcet dní a čtyřicet nocí. Byl tam bez chleba a bez vody. Slova smlouvy, totiž Desatero, zapsal na desky. Cestou z hory Sinaj nesl Mojžíš v rukou dvě Desky svědectví. Mojžíš ale nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září tvář. Když pak Áron a všichni Izraelité Mojžíše spatřili, hle, tvář mu zářila tak, že se k němu báli přiblížit. Mojžíš je však zavolal, a tak se k němu Áron i všichni předáci obce vrátili a Mojžíš s nimi mluvil. Potom řistoupili všichni synové Izraele a on jim vyřídil všechno, o čem s ním Hospodin mluvil na hoře Sinaj. Když k nim Mojžíš domluvil, přikryl si obličej rouškou. Kdykoli ale vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, Mojžíš tu roušku odkládal, dokud odtud nevyšel. Pak vycházel a říkal synům Izraele, co mu bylo přikázáno. Tehdy synové Izraele vídali Mojžíšovu zářící tvář. Potom si Mojžíš znovu zakrýval tvář rouškou, dokud nešel mluvit s Hospodinem."

Z Pavlova listu Tesalonickým 1. kapitola

28. února 2012 v 22:23 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z listu Tesalonickým 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Pavel, Silvanus a Timoteus církvi Tesalonických v Bohu a Otci a (v) Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a (od) Pána Ježíše Krista. Stále za vás všechny děkujeme Bohu a zmiňujeme se o vás ve svých modlitbách, neustále pamatujeme na váš skutek víry, práci lásky a vytrvalost naděje v našem Pánu Ježíši Kristu před tváří našeho Boha a Otce. Víme, bratři milovaní Bohem, o vašem vyvolení, neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slově, ale také v moci, v Duchu Svatém a v naprosté jistotě. Víte přece, jací jsme mezi vámi byli kvůli vám. A vy jste následovali náš i Pánův příklad, když jste ve mnohém soužení přijali Slovo s radostí Ducha Svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Acháji. Vždyť nejenže se od vás Pánovo slovo rozeznělo po (celé) Makedonii a Acháji, ale po všech místech se také roznesla vaše víra v Boha, takže (o tom) nepotřebujeme nic říkat. (Všichni) totiž o nás sami vyprávějí, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili k Bohu od model, abyste sloužili Bohu živému a pravému a abyste z nebe očekávali jeho Syna, jehož vzkřísil z mrtvých - Ježíše, našeho Vysvoboditele od nadcházejícího hněvu."

Z knihy Exodus 33. kapitola

28. února 2012 v 22:13 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 33. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Jdi, pokračuj odsud dál. Spolu s lidem, který jsi vyvedl z Egypta, jdi do země, kterou jsem zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi s přísahou: 'Dám ji tvému semeni.' Pošlu před tebou svého anděla a vyženu Kananejce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce. Půjdeš do země oplývající mlékem a medem, avšak já s tebou nepůjdu, abych tě cestou nevyhladil, neboť jste tvrdošíjný lid." A když lid uslyšel tu zlou zprávu, truchlili a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu. Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: "Vyřiď synům Izraele: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych s vámi šel jedinou chvíli, musel bych vás vyhladit. Nyní se zbavte ozdob, potom se rozhodnu, co s vámi učiním." Od hory Oréb /jiné jméno hory Sinaj/ šli tedy synové Izraele bez ozdob. Mojžíš bral stan a vztyčoval si jej venku za táborem, daleko od tábora. Nazval jej Stan setkávání. Když chtěl kdokoli hledat Hospodina, musel vycházet ke Stanu setkávání, který byl venku za táborem. Když Mojžíš vycházel ke Stanu, všechen lid vstával. Zůstali stát každý u vchodu do svého stanu a dívali se za Mojžíšem, dokud nevešel do Stanu. Kdykoli Mojžíš vcházel do Stanu, sestupoval oblakový sloup a stavěl se ke vchodu do Stanu, kde Bůh mluvil s Mojžíšem. Všechen lid tehdy viděl oblakový sloup stojící u vchodu do Stanu a všechen lid vstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. Hospodin mluvíval s Mojžíšem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým přítelem. Mojžíš se potom vracel do tábora, ale jeho pomocník, mladý Jozue, Nunův syn, od Stanu neodcházel. Mojžíš Hospodinu namítl: "Pohleď, říkáš mi: 'Veď tento lid dál,' ale neukázal jsi mi, koho se mnou pošleš. Řekl jsi: Žnám tě osobně a našel jsem v tobě zalíbení.' Máš-li ve mně zalíbení, dej mi prosím poznat své cesty, abych tě znal a nacházel u tebe milost. Pohle%d, vždyť tento národ je tvůj lid!" Ten odpověděl: "Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout." Mojžíš mu řekl: "Nemá-li s námi jít tvá přítomnost, nikam nás odsud nevoď! Jak by se jinak poznalo, že máš ve mně a v mém lidu zalíbení, než když půjdeš s námi? Právě to mně i tvůj lid odliší od každého lidu na povrchu země." Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Splním i tuto tvou prosbu, neboť jsem v tobě našel zalíbení a znám tě osobně." Mojžíš řekl: "Ukaž mi prosím svou slávu!" Odpověděl: "Nechám před tebou projít všechnu svou dobrotu a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji." Potom dodal: "Nebudeš moci spatřit mou tvář. Žádný člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu." Hospodin ještě řekl: "Hle, u mne je místo, kde staneš na skále. Až tudy půjde má sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a přikryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až potom dlaň odtáhnu, spatříš má záda, mou tvář však nikdo nespatří.""

Z Markova evangelia 2. kapitola

28. února 2012 v 16:53 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Markova evangelia 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A po (několika) dnech opět přišel do Kafarnaum a proslechlo se, že je doma. A hned se shromáždilo (takové) množství, že se už nemohli vejít ani ke dveřím. A mluvil jim Slovo. Tehdy k němu přišli s ochrnutým, kterého nesli čtyři (muži). A když ho k němu nemohli kvůli zástupu přinést, odkryli střechu (nad místem), kde byl, a když (ji) probořili, spustili dolů lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: "Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny." Byli tu ale někteří ze zákoníků. Seděli tam a v srdcích uvažovali: "Proč mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?" Ježíš však ve svém duchu hned poznal, že takto sami pro sebe uvažují, a řekl jim: "Proč ve svých srdcích takto uvažujete? Co je snadnější? Říci ochrnutému: Tvé hříchy jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň, vezmi své lůžko a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc /autoritu, právo/ odpouštět hříchy" - (tehdy) pověděl ochrnutému - "říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů." A hned vstal, přede všemi vzal své lůžko a odešel, takže všichni žasli a oslavovali Boha se slovy: "(Nic) takového jsme nikdy neviděli." (Ježíš) pak znovu vyšel k moři. Všechen zástup přicházel k němu a on je vyučoval. Cestou uviděl Léviho, Alfeova (syna), jak sedí na celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." A on vstal a šel za ním. Když pak byl Ježíš za stolem v jeho domě, stalo se, že i mnozí celníci a hříšníci stolovali s Ježíšem a s jeho učedníky. Bylo jich totiž mnoho, (kteří) šli za ním. Když však zákoníci a farizeové uviděli, že jí s celníky a hříšníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?" Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání." Janovi čedníci a farizeové se postili. (Někteří) přišli a řekli mu: "Proč se učedníci Jana a farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou se ženichovi přátelé /dosl. synové svatby/ postit, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit. Nikdo nepřišívá záplatu z nové /dosl. neseprané/ látky ke starému plášti, jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra je (ještě) horší. Nikdo také nelije nové víno do starých nádob, jinak to nové víno roztrhne nádoby, víno se vylije a nádoby se zničí. NOvé víno se přece lije do nových nádob." Stalo se pak, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou vytrhávat klasy. Farizeové mu tedy řekli: "Poleď, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Řekl jim: "Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl nouzi a hlad, on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do Božího domu za nejvyššího kněze Abiatara a jedl (posvátné) chleby předložení, které nikdo kromě kněží nesmí jíst, a dal i těm, kdo byli s ním?" A řekl jim: "Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou.""

Z knihy Exodus 32. kapitola

27. února 2012 v 17:50 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 32. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Když lid viděl, že se Mojžíš z hory dlouho nevrací, shromáždili se kolem Árona. "Honem, udělej¨nám boha, který by nás vedl!ů pobízeli ho. "Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta." Áron jim řekl: "Strhejte svým ženám, synům i dcerám zlaté náušnice a přineste je ke mně." Všechen lid si tedy strhal zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. Ten od nich to zlato přijal, vytvaroval formu a odlil z toho sochu telete. Tehdy zvolali. "Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!" Když to Áron uviděl, postavil přede sochou oltář. Potom oznámil: "Zítra bude Hospodinova slavnost!" Nazítří pak vstali časně zrána, obětovali zápalné oběti a pořádali obětní hody. LId se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost. Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: 'Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!" Hospodin Mojžíšovi řekl: "Pozoruji tento lid - ö jak je tvrdošíjný! Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu, vyhladím je, ale z tebe učiním veliký národ!" Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: "Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou. Proč mají Egypťané říkat: 'Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země'? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od neštěstí, jež proti svému lidu zamýšlíš! Vzpomeň na Abrahama. Izáka a Izraele, své služebníky. Vzpomeň, jak jsi jim sám při sobě přísahal: 'Rozmnožím vaše semeno jako hvězdy na nebi. Celou tuto zem dám vašemu semeni, jak jsem řekl, aby ji zdědili navěky!'" A Hospodin upustil od neštěstí, které proti svému lidu zamýšlel. Mojžíš se otočil a sestoupil z hory. Měl v ruce dvě Desky svědectví, desky popsané z obou stran, popsané zepředu i zezadu. Ty desky byůy Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vyryté na deskách. Když Jozue uslyšel hluk křičícího lidu, řekl Mojžíšovi: "Z tábora zní hluk boje!" Tn však odpověděl: "To není jásot vítězství, to není poražených křik - já slyším prozpěvování!" Jakmile se přiblížil k táboru, sptařil to tele a tance. Mojžíš vzplanul hněvem. Desky, které měl v rukou, zahodil a roztříštil je pod onou horou. Pak vzal to tele, které si udělali, roztavil je v ohni, rozdrtil na prach, rozptýlil na hladinu vody a dal pít synům Izraele. Pak Mojžíš řekl Áronovi: "Co ti tento lid udělal, že jsi je přivedl do takového hříchu?" Áron odpověděl. "Nehněvej se, pane můj. Sám víš, jaké má tento lid skolny ke zlému. Řekli mi: 'Udělej nám boha, který by nás vedl! Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.' Odpověděl jsem jim: 'Kdo má zlato, strhněte si je!' Oni mi je dali, a když jsem to hodil do ohně, vzniklo tohle tele." Mojžíš viděl, jak je lid zdivočelý. (Áron jej totiž k posměchu jejich protivníků nechal zdivočet.) Postavil se tedy k bráně tábora a zvlal: "Kdo je Hospodinův, ke mně!" Shromáždili se kolem něj všichni synové Leviho. Mojžíš jim řekl: "Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každáý si připáše k boku meč. Procházejte táborem od brány k bráně a každý pobíjejte i své bratry, přátele a příbuzné!" Leviho synové se zachovali podle Mojžíšova slova, a toho dne padlo z ldu na tři tisíce mužů. Mojžíš totiž řekl: "Vstupte dnes do služby Hospodinu, i kdyby měl každý jít proti svému synu nebo bratru. Tak na sebe dnes přivedete požehnání." Druhého dne Mojžíš lidu řekl: "Spáchali jste veliký hřích. Nyní však vystoupím k Hospodinu - snad ho ohleně vašeho hříchu usmířím." A tak se Mojžíš vrátil k Hospodinu: "Běda!" zvolal. "Tento lid spáchal veliký hřích, udělali si boha ze zlata! Kéž bys jim ten hřích nyní odpustil... A pokud ne, vymaž mne prosím z knihy, kterou píšeš." Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Ze své knihy vymažu toho, kdo proti mně zhřešil. Nyní však jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. HLe, můj andělpůjde před tebou. Až však přijde den zúčtování, potrestám je za jejich hřích." Hospodin pak udeřil na lid za to, že si udělali tele, to, které udělal Áron."

Z Pavlova listu Koloským 4. kapitola

27. února 2012 v 17:07 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z listu Koloským 4. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Páni, nakládejte se služebníky /otroky/ spravedlivě a slušně, s vědomím, že i vy máte Pána v nebesích. V modlitbě buďte vytrvalí, bděte v ní s díkůčiněním. Modlete se přitom i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova k mluvení o Kristově tajemství - pro něž jsem právě ve vězení, abych je vyjevoval tak, jak (o něm) mám mluvit. Choďte v moudrosti před těmi, kdo jsou venku, a vykupujte čas. Vaše řeč ať je vždy příjemná /dosl. v milosti/, ochucená solí, abyste věděli, jak máte odpovídat každému člověku. Všechno o tom, jak se mi daří, vám oznámí Tychikus, (můj) milovaný bratr, věrný pomocník a spoluslužebník v Pánu. Posílám ho k vám právě proto, aby zjistil, jak se vám daří, a potěšil vaše srdce spolu s Onezimem, věrným a milovaným bratrem, který je (tam) od vás. Ti vám oznámí všechno, co se zde (děje). Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos a Barnabášův bratranec Marek, o němž jste (již) dostali pokyny: přijde-li k vám, přijměte ho, dále (pak) Jesus zvaný Justus. Ti jsou z obřízky mými jedinými spolupracovníky pro Boží království, stali se mi útěchou. Pozdravuje vás Kristův služebník Epafras, který je od vás a který za vás neustále bojuje na modlitbách, abyste stáli dokonalí a plní ve veškeré Boží vůli. Vydávám mu svědectví, že pro vás velice horlí, i pro ty, kdo jsou v Laodikeji a v Hierapoli. Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš a Démas. Pozdravte bratry v Laodikeji, i Nymfa a církev v jeho domě. A až bude tento dopis u vás přečten, zařiďte, aby bylpřečten také v laodikejském sboru a ten z Laodikeje abyste četli také vy. A Archippovi řekněte: "Hleď, abys naplňoval službu, kterou jsi v Pánu přijal." POzdrav mou, Pavlovou rukou. Pamatujte na mé vězení. Milost s vámi. Amen."

Z Markova evangelia 1. kapitola

27. února 2012 v 16:54 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Markova evangelia 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Počátek evangelia /řec. dobré zprávy/ Ježíše Krista, Božího Syna. Jak je napsáno v Prorocích: "Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, jenž připraví tvou cestu před tebou." "HLeas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!" (Tak) přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, a když vyznávali své hříchy, křtil je v řece Jordán. Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pasem kolem boků a jedl kobylky a lesní med. Kázal a říkal: "Po mně přichází ten, který je silnější než já! (Já) nejsem hoden (ani) sehnout se a rozvázat řemínek jeho obuvi. Jistě, já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým." V těch dnech se pak stalo, (že) přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a byl od Jana pokřtěn v Jordánu. A hned když vystupoval z vody, uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice. A z nebe zazněl hlas: "Ty jsi ten můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení." A hned ho Duch vypudil na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl (tam) s divokou zvěří a sloužili mu andělé. A když byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal evangelium Božího království. Říkal: "Čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte evangeliu!" A když procházel podél Galilejského moře, uviděl Šimonba a Ondřeje, jeho bratra, jak házejí síť do moře, protože (to) byli rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!" A hned opustili své sítě a šli za ním. Když pak kousek poodešel, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě. A hned je povolal. Oni pak nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním. Potom přišli do Kafarnaum a (on) hned v sobotu vešel do synagogy a učil. A (tam) žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. V jejich synagoze byl právě člověk v (moci) nečistého ducha. Vykřikl: "Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi - ten Svatý Boží!" Ježíš mu pohrozil a řekl: "Zmlkni a vajdi z něj!" A ten nečistý duch jím zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něho. A všichni byli tak ohromeni, že se (začali) ptát jeden druhého: "Co tohle je? Co (je) to za nové učení? Vždyť rozkazuje s mocí i těm nečistým duchům a poslouchají ho!" A zpráva o něm se hned roznesla po celém galilejském kraji. A hned když vyšli ze synagogy domů k Šimonovi a Ondřejovi (spolu) s Jakubem a Janem. Šimonova tchyně (tam) ležela v horečce, a (tak) mu o ní hned pověděli. Přistoupil tedy, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji hned opustila a ona je začala obsluhovat. Když potom nastal večer a zapadlo slunce, přinesli k němu všechny nemocné i ty, kteří byli posedlí démony. Celé město se seběhlo ke dveřím a on uzdravil množství (lidí) trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. A nedovoloval démonům mluvit, protože ho znali. Ráno pak vstal¨dlouho před rozedněním a vyšel (ven). Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Ale Šimon a ti, kdo byli s ním, se za ním pustili. A když ho našli, řekli mu: "Všichni tě hledají." A on jim řekl: "Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel /dosl. vyšel/." Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony. Tehdy k němu přišel malomocný. Padl před ním na kolena a prosil ho: "Kdybys (jen) chtěl, můžeš mě očistit!" Ježíš pak naplněn soucitem vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď očištěn!" A jakmile to (Ježíš) řekl, hned od něj malomocenství odstoupilo a byl očištěn. A hned ho poslal pryč s přísným varováním: "Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění to, co přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně." Ale on vyšel a začal hodně mluvit a rözhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A (lidé) k němu přicházeli odevšad."

Z knihy Exodus 31. kapitola

25. února 2012 v 13:08 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 31. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Pohleď, povolal jsem osobně Becaleela, syna Uriho, syna Hurova z pokolení Juda. Naplnil jsem ho Božím Duchem - zručností, důvtipem a znalostí každého řemesla, aby vymýšlel plány a prováděl je ve zlatě, stříbře a bronzu, aby opracovával a osazoval drahokamy, opracovával dřevo a ovládal každé řemeslo. Hle, přidal jsem mu také Oholiaba, syna Achisamachova z pokolení Dan. A každého nadaného řemeslníka jsem obdařil důmyslem, aby zhotovili vše, co jsem jim přikázal: Stan setkávání, Truhlu svědectví i slitovnici ležící na ní, veškeré náčiní stanu, stůl a jeho náčiní, svícen z čistého zlata a všechno jeho náčiní, kadidlový oltář, oltář pro zápalné oběti a všechno jeho náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, svatá bohoslužebná roucha jeho synů ke konání kněžské služby, olej pomazání a vonné kadidlo pro svatyni. Ať vše udělají přesně tak, jak jsem ti přikázal." Hospodin Mojžíšovi řekl: "Promluv k synům Izraele: Zachovávejte mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Posvětitel. Zachovávejte mou sobotu, ať je vám svatá. Kdo ji znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v ten den pracoval, bude vyobcován ze svého lidu. Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota. Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by v sobotní den dělal nějakou práci, musí zemřít. Ať synové Izraele zachovávají sobotu, ať sobotu dodržují jako věčnou smlouvu po všechna svá pokolení. Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech." Když Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinaj domluvil, dal mu dvě Desky svědectví - kamenné desky psané Božím prstem."

Z Pavlova listu Koloským 3. kapitola

25. února 2012 v 12:29 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z listu Koloským 3. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Když jste tedy byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nahoře, kde po Boží pravici sedí Kristus. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi, neboť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. Až se ukáže Kristus, náš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy. Umrtvěte tedy své pozemské údy - smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádostivost i lakotu - což je modlářství, (neboť) kvli těmto věcem přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. V těch jste kdysi chodili i vy, když jste v nich žili, ale nyní to všecno ze svých úst odložte: zuřivost, hněv, zlobu, urážky (i) nestoudné řeči. Nelžete jedni druhým, když jste (již) svlékli starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového, jenž se obnovuje k (plnému) poznání podle obrazu Toho, který ho stvořil. Tehdy (už) není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, cizinec /dosl. barbar/ a Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus. Oblečte se tedy, jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, soucitným milosrdenstvím, laskavostí, pokorou, krotkostí, trpělivostí. Snášejte jedni druhé a vzájemně si odpouštějte, má-li někdo proti někomu stížnost. Tak jako Kristus odpustil vám, (odpouštějte) i vy. Nad to všechno se však (oblečte) láskou, která je svazkem dokonalosti. Ve vašich srdcích ať vládne Boží pokoj, k němuž jste také byli povoláni v jednom těle, a buďte vděční. Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve vší moudrosti. Vyučujte a napomínejte jedni druhé žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi, s vděčností zpívejte svým srdcem Pánu. A všechno, cokoli děláte slovem nebo skutkem, všechno (to čiňte) ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu a Otci. Manželky, poddávejte se svým mužům, jak se sluší v Pánu. Muži, milujte své manželky a nebuďte k nim hrubí /nebo: hořcí, krutí/. Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, neboť to je příjemné Pánu. Otcové, netrapte /nedrážděte, nesekýrujte/ své děti, aby nebyly sklíčené. Služebníci /otroci/, poslouchejte ve všem své tělesné pány. Neslužte (jen) naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v prostotě srdce a s Boží bázní. Všechno, cokoli děláte, čiňte (celou) duší, jako Pánu a ne lidem, s vědomím, že od Pána přijmete odplatu dědictví, neboť sloužíte Pánu Kristu. Ten, kdo páchá škodu však dostane (odplatu) za to, co spáchal. A (Bůh) nestraní nikomu."

Z Matoušova evangelia 28. kapitola

25. února 2012 v 12:10 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia (poslední) 28. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Když pak končila sobota a svítalo na první (den) týdne, přišla Marie Magdaléna a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, a když přišel, odvalil kámen ode dveří a posadil se na něm. Jeho obličej /vzhled/ byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. A strážní se strachem z něj roztřásli a zůstali jako mrtví. Anděl pak odpověděl ženám: "Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. Není tu, neboť vstal, jak předpověděl. Pojďte, pohleďte na místo, kde ležel Pán. Jděte rychle a řekněte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. A hle, předchází vás do Galileje. Tam (ho) spatříte. Hleďte, řekl jsem vám (to)." A (tak) rychle odešly od hrobu s bázní a s velikou radostí a běžely, aby (to) oznámili jeho učedníkům. A když to šly oznámit jeho učedníkům, vtom se s nimi setkal Ježíš a pozdravil je. Přistoupily tedy, objaly jeho nohy a poklonily se mu. Tehdy jim Ježíš řekl: "Nebojte se, jděte a oznamte mým bratrům, ať jdou do Galileje, a tam mě spatří." A když ty (ženy) odcházely, hle, někteří ze stráže šli do města a oznámili vrchním kněžím všechno, co se stalo. A když se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům mnoho peněz a řekli: "Mluvte (takhle): 'V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, když jsme spali.' A kdyby o tom uslyšel vladař, my ho přesvědčíme a zbavíme vás starostí." Oni tedy vzali peníze a dělali, jak byli naučeni. A tato řeč je mezi Židy rozhlášena až do dnešního dne. Jedenáct učedníků pak šlo do Galileje, na tu horu, kterou jim Ježíš určil. A když ho spatřili, poklonili se mu, ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, dělejte mi učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa /nebo: [tohoto] věku/. Amen."

Z knihy Exodus 30. kapitola

23. února 2012 v 19:34 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 30. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

""Z akáciového dřeva zhotovíš také oltář k pálení kadidla. Ať je řtvercový, loket na délku a loket na šířku, na výšku ať má dva lokte /asi 45x45x90 cm/ a ať z něj vystupují rohy. Obložíš jej čistým zlatem: jeho vršek, jeho stěny kolem dokola i jeho rohy. Po jeho obvodu uděláš zlatý věnec. Pod tím věncem k němu na obou bocích připevníš dva zlaté kruhy, a to po obou stranách. Budou to úchyty pro tyče, aby se na nich dal nosit. Tyče vyrobíš z akáciového dřeva a obložíš je zlatem. Tento oltář postavíš před oponu zastírající Truhlu svědectví, před slitovnici přikrývající Svědectví, kde se s tebou budu setkávat. Áron na něm bude pálit vonné kadidlo. Bude je pálit za soumraku, když kahany zapálí. Kadidlo bude před Hospodinem stále, po všechna vaše pokolení. Nezapálíte na něm nepatřičné kadidlo ani zápalnou ani moučnou oběť, nevylijete na něj ani úlitbu. Jen jednou za rok vykoná Áron na jeho rozích obřad smíření. Po všechna vaše pokolení se na něm bude krví oběti za hřích konat obřad smíření, a to jednou za rok, v Den smíření. Kadidlový oltář bude svatosvatý Hospodinu." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Když budeš sčítáním zjišťovat počet synů Izraele, dá při tom každý z nich Hospodinu výkupné za svůj život, aby mezi ně kvůli tomu sčítání nepřišla zhoubná rána. Každý, kdo bude zahrnut do sčítání, odevzdá půl šekelu stříbra /asi 6 kg/ (měřeno podle šekelu svatyně, což je 20 ger). Tento půlšekel je příspěvkem Hospodinu. Ten věnuje Hospodinu každý, kdo bude zahrnut do sčítání, od dvacetiletých výše. Když budete Hospodinu odevzdávat tento příspěvek k vykoupení vašich životů, nedá bohatý více a chudý nedá méně něž půl šekelu. Toto výkupné stříbro, které vybereš od synů Izraele, vynaložíš na službu ve Stanu setkávání. Synům Izraele to bude před Hospodinem připomínkou vykoupení vašich životů." Hosppodin promluvil k Mojžíšovi: "Zhotov bronzové umyvadlo s bronzovým podstavcem. Postav je mezi Stanem setkávání a oltářem a nalij do něj vodu. Tou si pak Áron a jeho synové budou omývat ruce a nohy. Kdykoli budou vcházet do Stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby sloužili Hospodinu dýmáním ohnivé oběti, omyjí se vodou, aby nezemřeli. Budou si omývat ruce a nohy, aby nezemřeli. To pro ně bude věčné ustanovení - pro Árona i pro jeho símě po všechna jejich pokolení." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Vezmi nejlepší balzámy: 500 šekelů tekutéí myrhy a poloviční množství, totiž 250 šekelů, vonné skořice, dále 250 šekelů vonného puškvorce, 500 šekelů kasie (vše měřeno podle šekelu svatyně) a jeden hin olivového oleje /tj. asi 6 kg myrhy, 3 kg skořice, 3 kg puškvorce, 6 kg kasie a 3,5 l oleje/. Voňavkářským způsobem pak z toho připravíš olej svatého pomazání jako vonnou mast. To je olej svatého pomazání. Pomažeš jím STan setkávání i Truhle svědectví, stůl s veškerým jeho náčiním, svícen s jeho náčiním, kadidlový oltář, oltář pro zápalné oběti s veškerým jeho náčiním a také umyvadlo s podstavcem. TAk je posvětíš a budou svatosvaté. Cokoli se jich dotkne, bude svaté. Pomažeš také Árona s jeho syny a posvětíš je, aby mi konali kněžskou službu. Synům Izraele řekneš: Ťoto bude po všechna vaše pokolení můjh olej svatého pomazání. Nebude se lít na tělokteréhokoli člověka a neuděláte žádný olej podobného složení. Je svatý a svatý pro vás zůstane. Každý, kdo namíchá takovou mast nebo ji vylije na nepovolaného, bude vyobcován ze svého lidu.'" Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Vezm,i vonné látky: tekutou pryskyřici, onychynu a galganum. Tyto vonné látky a smíchej stejným dílem s čistým kadidlem a voňavkářským způsobem z toho připrav kadidlovou směs: osolenou, čistou a svatou. Část z ní rozdrtíš na prášek a položíš před Svědectví ve Stanu setkávání, kde se s tebou budu setkávat. Kadidlo pro vás bude svatosvaté. Neuděláte si kadidlo stejného složení jako toto. BUde ti svaté, patří Hospodinu. Každý, kdo takové udělá, aby jím voněl, bude vyobcován ze svého lidu.""

Z Pavlova listu Koloským 2. kapitola

23. února 2012 v 13:43 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z listu Koloským 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Chtěl bych, abyste věděli, jaký zápas podstupuji za vás a za ty, kteří jsou v Laodikeji, i za všechny, kdo osobně /dosl. v těle/ neviděli mou tvář: aby jejich srdce spojená v lásce byla potěšena, a (to) k veškerému bohatství plné jistoty porozumění, k poznání tajemství Boha - jak Otce, tak Krista, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. A toto říkám, aby vás nikdo neklamal přesvědčivými řečmi. Ačkoliv jsem totiž tělem vzdálený, v duchu jsem s vámi a raduji se, když vidím váš řád a pevnost vaší víry v Krista. Proto, jak jste přijali Krista Ježíše (jako) Pána, (tak) v něm choďte - zakořenění a budovaní v něm a utvrzovaní ve víře, jak jste byli naučeni, rostouce v ní s díkůčiněním. Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl filosofií a marným klamem založeným na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. Neboť v něm přebývá veškerá plnost Božství tělesně, a (tak) jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti. V něm jste také obřezáni obřízkou, jež nebyla učiněna rukama, (ale) svlečením těla hříchů skrze obřezání Kristovo. Spolu s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním vzkříšeni skrze víru v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil, když vám odpustil všechny hříchy a smazal ten soupis ustanovení, jenž byl proti nám a byl nám nepřátelský. Odstranil ho z cesty tím, že ho přibil ke kříži. A když odzbrojil vlády a mocnosti, vystavil (je) veřejné potupě a skrze něj nad nimi slavil vítězství. Ať vás tedy nikdo nesoudí kvůli jídlu či pití, nebo kvůli svátku, novoluní či sobotám. Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale skutečnost (je) v Kristu. Ať vás nikdo, kdo si libuje ve (falešné) pokoře a v andělském náboženství, nepřipraví o vítěznou odměnu. (Takový) se vydává do věcí, jež neviděl, prázdně se nadýmá svou tělesnou myslí a nedrží se hlavy, z níž celé tělo podporované a spojené klouby a šlachami roste Božím vzůstem. Když jste tedy s Kristem zemřeli principům světa, proč se poddáváte (těm) ustanovením, jako byste (ještě) žili ve světě? "Nesahej, neokoušej, ani se nedotýkej!" - všechny tyto věci se zakládají na příkazech a učeních lidí a jejich zneužívání vede ke zkáze. (Svou) strojenou nábožností, (falešnou) pokorou a nešetřením těla sice působí zdáním moudrosti, (ale) nemají žádnou cenu, (jedině) k uspokojení těla."

Z Matoušova evangelia 27. kapitola

23. února 2012 v 13:25 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia 27. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Když pak přišlo ráno, usnesli se všichni vrchní kněží a starší lidu proti Ježíši, že ho vydají na smrt. Svázali ho tedy, odvedli ho k vladaři /tj. k řím. místodržiteli/, Pontskému Pilátovi, a vydali mu ho. A když JIdáš, jeho zrádce, uviděl, že (Ježíš) byl odsouzen, litoval (toho) a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. Řekl (jim): "Zhřešil jsem! Zradil jsem nevinnou krev!" Oni však odpověděli: "Co je nám do toho? Hleď si (toho) sám!" Zahodil tedy ty stříbrné v chrámu a šel pryč. A když odešel, oběsil se. Vrchní kněží pak vzali ty stříbrné a řekli: "Nelze je dát do pokladny, protože je (to) mzda za krev." A když se poradili, koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců. Proto se to pole až dodnes nazývá Pole krve. Tehdy se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Jeremiáše: "Vzali třicet stříbrných, cenu toho ceněného, kterého (takto) ocenili synové Izraele," a dali je za hrnčířovo pole, "jak mi uložil Pán." Ježíš pak stanul před vladařem. Vladař se ho zeptal: "Ty jsi ten židovský král?" Ale Ježíš mu odpověděl: "Ty (to) říkáš." A když ho vrchní kněží a starší obviňovali, nic neodpovídal. Pilát mu tedy řekl: "Neslyšíš, jaké věci to proti tobě svědčí?" (On) mu ale neodpověděl ani na jedno slovo, takže se vladař velmi divil. Vladař pak měl ve zvyku propouštět lidu ve svátek jednoho vězně, kterého chtěli. A tehdy měli významného vězně jménem Barabáš. Když se tedy (lidé) sešli, Pilát jim řekl: "Koho chcete, abych vám propustil Barabáše nebo Ježíše zvaného Kristus?" Věděl totiž, že ho vydali ze závisti. A když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena vzkaz: "Neměj nic s tímto spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla." Vrchní kněží a starší ale navedli zástupy, aby si vyžádali Barabáše a Ježíše aby dali zahubit. Vladař se jich zeptal: "Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?" A oni řekli: "Barabáše!" Pilát jim řekl: "Co tedy mám udělat s Ježíšem zvaným Kristus?" A všichni řekli: "Ať je ukřižován!" Vladař však řekl: "A co zlého udělal?" Ale oni křičeli (ještě) víc: "Ať je ukřižován!" A když Pilát viděl, že nic nezmůže, ale (že) je čím dál větší pozdvižení, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce se slovy: "Nejsem vinen krví tohoto spravedlivého. Hleďte si (toho) sami." A všechen lid odpověděl: "Jeho krev na nás a na naše děti!" A tak jim propustil Barabáše, ale Ježíš (nechal) zbičovat a vydal (ho) k ukřižování. Tehdy vzali vladařovi vojáci Ježíše do paláce a shromáždili k němu celou posádku. Svlékli ho a oblékli mu rudý plášť, a když upletli korunu z trní, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu. Říkali: "Buď zdráv, židovský králi!" Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. Když se mu (dost) naposmívali, svlékli z něho ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli, aby byl ukřižován. A když vyšli, našli člověka z Kyrény, jménem Šimon. Toho přinutili, aby vzal jeho kříž. A tak přišli na místo zvané Golgota, což znamená Místo lebky. Dali mu pít octa smíšeného se žlučí. A když (jej) okusil, nechtěl pít. A když ho ukřižovali, rozdělili si jeho šaty házením losu, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka: "Rozdělili si mé šaty mezi sebou a o mé roucho házeli los." Pak seděli a hlídali ho tam. A nad jeho hlavu dali nápis jeho viny: TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. Tehdy byli spolu s ním ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po levici. Kolemjdoucí mu spílali, pokyvovali hlavami a říkali: "Ty, který boříš chrám a za tři dby ho stavíš, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, sestup z kříže!" Tak podobně se posmívali i vrchní kněží se zákoníky a staršími a říkali: "JIné spasil, (ale) sám sebe spasit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sestoupí z kříže a uvěříme v něj! Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! Říkal přece: 'Jsem Boží Syn!'" A tak podobně ho hanobili i zločinci, kteří byli ukřižováni s ním. Od šesté hodiny /tj. poledne/ pak nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny /tj. 3 hodiny odpoledne (též dále)/ Kolem deváté hodiny pak Ježíš hlasitě vykřikl: "Eli, Eli, lama sabachtani?" to je: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" A když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: "Ten (člověk) volá Eliáše!" Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, a když ji naplnil octem, dal ji na větev a dával mu napít. Ale ostatní říkali: "Nech (ho), uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho zachránil!" Ježíš pak opět hlasitě vykřikl a vypustil ducha. A hle, chrámová opona se roztrhla na dva (kusy) odshora až dolů a země se otřásla a skály popraskaly. Otevřely se hroby a vstala mnohá těla zesnulých svatých, kteří po vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnoha (lidem). Když pak setník a ti, kdo s ním hlídali Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se dělo, velmi se vyděsili a říkali: "To byl opravdu Boží Syn!" Bylo tam také mnoho žen přihlížejících zpovzdálí, které doprovázely Ježíše z Galileje a sloužily mu. Byla mezi nimi Marie Magdaléna a Marie, matka Jakuba a Jozese, a matka Zebedeových synů. A když nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimatie, jménem Josef, který byl také Ježíšův učedník. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Tehdy Pilát nařídil, aby tělo bylo vydáno. Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého plátna a pochoval ho do svého nového hrobu, který vytesal ve skále. Potom přivalil ke dveřím hrobu velký kámen a odešel. A byla tam Marie Magdaléna a druhá Marie, sdící naproti hrobu. Nazítří, po (dni) připravování, se pak vrchní kněží a farizeové sešli k Pilátovi a řekli (mu): "Pane, vzpomněli jsme si, že když ten bludař ještě žil, řekl:ˇ'Po třech dnech vstanu.' Proto nařiď, ať je hrob hlídán až do třetího dne, aby snad v noci nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: 'Byl vzkříšen z mrtvých!' Tak bude poslední blud horší než ten první!" Pilát jim řekl: "Máte stráž, jděte a hlídejte, jak umíte." A tak šli, a když zapečetili kámen, obsadili /dosl. zapečetili/ hrob strážnými."

Z knihy Exodus 29. kapitola

21. února 2012 v 16:42 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 29. kapitolu (z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

""A toto s nimi uděláš, abys je posvětil pro kněžskou službu: Vezmi jednoho mladého býčka a dva berany bez vady, dále nekvašený chléb, nekvašené bochánky zadělané olejem a nekvašené placky pomazané olejem, uděláš je z jemné pšeničné mouky. Vložíš je do jednoho koše a v tom koši je budeš obětovat spolu s tím býčkem a oběma berany. Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do Stanu setkávání a omyješ je vodou. Vezmeš kněžská roucha a oblékmbeš Áronovi suknici, plášť patřící k efodu, efod i náprsník a opášeš ho tkaným pásem efodu. Na hlavu mu nasadíš turban a na turban připevníš korunu svatosti. Nakonec vezmeš olej pomazání, vyliješ mu jej na hlavu a pomažeš ho. Přivedeš jeho syny a oblékneš jim suknice. Přepášeš je šerpami, Ärona i jeho syny, a uvážeš jim pokrývky hlavy. Kněžství připadne věčným ustanovením. Takto pověříš Árona a jeho syny kněžstvím: Přivedeš před Stan setkávání býčka a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. Býčka pak před Hosodinem u vchodu do Stanu stkávání zabiješ. Vezmeš trochu býčkovy krve a prstem jí potřeš rohy oltáře. Všechnu zbývající krev vyliješ k patě oltáře. Vezmeš všechen tuk přikrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny i s tukem, který je na nich, a necháš to dýmat na oltáři. Maso z toho býčka, jeho kůži a výkaly však spálíš na ohni venku za táborem. Je to oběť za hřích. Potom vezmeš prvního berana a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. Berana zabiješ, vezmeš jeho krev a pokropíš jí oltář ze všech stran. Poto berana rozsekáš na díly. Vnitřnosti a nohy omyješ a přiložíš k ostatním dílům na hlavě. Celého berana pak necháš dýmat na oltáři. Je to zápalná oběť Hospodinu, příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. Potom vezmeš druhého berana a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. Berana zabiješ, vezmeš trochu jeho krve a potřeš jí lalůček Áronova ucha, lalůček pravého ucha jeho synů, palec jejich pravé ruky a palec jejich pravé nohy. Zbytkem krve pokropíš oltář ze všech stran. Poté vezmeš trochu krve, která bude na oltáři, a trochu oleje pomazání a postříkáš tím Árona a jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha. Tak bude posvěcen on i jeho roucha a s ním i jeho synové a jejich roucha. Potom z berana vezmeš tučné části - ocas, tuk přikrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny i s tukem, který je na nich - a pravou kýtu, neboť je to beran pověření. Z koše nekvašeného pečiva, který je před Hospodinem, vezmeš jeden pecen chleba, jeden chlebový bochánek zadělaný olejem a jednu placku. To všechno vložíš Áronovi a jeho synům do dlaní, aby to zvedáním nabízeli Hospodinu. Potom to přijmeš z jejich rukou a necháš to dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí, aby to bylo příjemnou vůní před Hospodinem. Je to ohnivá oběť Hospodinu. Z berana Áronova pověření pak vezmeš hrudí a budeš je zvedáním nabízet Hospodinu. To bude tvůj podíl. Hrudí pozvedání i kýtu odevzdání posvětíš. To, co pozvedá a odevzdává z berana pověření, náleží Áronovi a jeho synům. Áron a jeho synové to budou věčným ustanovením přijímat od synů Izraele, neboť je to obětní příspěvek. Ten bude mezi syny Izraele vybírán z jejich pokojných obětí jako jejich příspěvek Hospodinu. Áronova svatá roucha připadnou po něm jeho synům, aby v nich bývali pomazáni a pověřeni. Syn, který se stane knězem po něm, je bude oblékat po sedm dní, kdy bude vhcázet do Stanu se¨tkávání, aby konal službu ve svatyni. Onoho berana pověření vezmeš a jeho maso uvaříš na svatém místě. Áron a jeho synové budou u vchodu do Stanu setkávání jíst mao z toho berana s chlebem, který je v koši. Budou to jíst jen ti, kdo byli těmito obětmi očištěni, kdo byli pověřeni a posvěceni. Nepovolaný to jíst nebude, neboť je to svaté. Jestliže z masa oběti pověření nebo z toho chleba něco zůstane až do rána, spálíš ty zbytky na ohni. Nebude se to jíst, neboť je to svaté. Takto naložíš s Áronem a s jeho syny, přesně jak jsem ti přikázal. Budeš je pověřovat kněžstvím po sedm dní. Každý den budeš pro smíření obětovat býčka za hřích. Vykonáš na oltáři obřad smíření, abys jej očistil od hříchu, a pomažeš jej, aby byl posvěcen. Po sedm dní budeš očišťovat oltář, abys jej posvětil. Tak bude oltář svatosvatý. Cokoli se dotkne oltáře, bude svaté. Toto pak budeš každodenně a stále obětovat na oltáři: dva roční beránky. Jednoho berábka budeš obětovat ráno a druhého za soumraku. S prvním beránkem obětuješ také desetinu efy jemné mouky zadělané čzvrtkou hinu vytlačeného oleje a jako úlitbu čtvrtku hinu vína /tj. asi 1,6 kg mouky, 1 l oleje a 1 l vína/. Druhého beránka budeš obětovat za soumraku spolu s moučnou obětí a úlitbou tak jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. Toto ať je po všechna vaše pokolení stálá zápalná oběť řed Hospodinem u vchodu do Stanu setkávání. Tam se s vámi budu setkávat, abych tam s tebou mluvil. Tam se budu setkávat se syny Izraele, a tak bude to místo posvěceno mou slávou. Posvětím Stan setkávání i oltář, také Árona a jeho syny posvětím, aby mi konali kněžskou službu. BUdu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem. A poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh, který je vyvedl z Egypta, abych přebýval uprostřed nich. Já jsem Hospodin, jejich Bůh.""

Z Pavlova listu Koloským 1. kapitola

21. února 2012 v 16:07 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z listu Koloským 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Pavel, podle Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a bratr Timoteus těm, kteří jsou v Kolosách, svatým a věrným bratrům v Kristu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a (od) Pána Ježíše Krista. Děkujeme Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista a stále se za vás modlíme, neboť jsme slyšeli o vaší víře /nebo: věrnosti/ v Kristu Ježíši a o lásce, kterou (máte) ke všem svatým, kvůli naději, která je pro vás uložena v nebesích. O té jste (již) dříve slyšeli ve slově pravdy, (v) evangeliu, které přišlo k vám tak jako i na celý svět a nese ovoce, jako (je tomu) i u vás od toho dne, kdy jste (je) uslyšeli a poznali Boží milost v pravdě. Tak jste se naučili od našeho milovaného spoluslužebníka Epafra, jenž je vůči vám Kristův věrný služebník, který nás také obeznámil s vaší láskou v Duchu. Proto se i my, od toho dne, kdy jsme (to) uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním porozumění, abyste chodili, jak je důstojné Pána, k (jeho) plnému zalíbení, (abyste) nesli ovoce v každém dobrém skutku, rostli v poznání Boha a byli podle síly jeho slávy posilováni veškerou mocí k veškeré vytrvalosti a trpělivosti s radostí, (abyste) děkovali Otci, který nás uzpůsobil k účasti na dědictví /dosl. losu, podílu/ svatých ve světle. On nás vysvobodil z vlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž máme skrze jeho krev vykoupení, (totiž) odpuštění hříchů. On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření. Jím bylo stvořeno všechno, co je na nebi i na zemi, věci viditelné i neviditelné, jak trůny, tak panství, jak vlády, tak mocnosti - všechno je stvořeno skrze něj a pro něj. A on je přede vším a jím všechno stojí /drží pohromadě/, on je hlavou těla církve, on je počátek (a) prvorozený z mrtvých, aby ve všem držel prvenství. Vždyť (Otci) se zalíbilo, aby veškerá plnost přebávala v něm a aby jeho prostřednictvím všechno smířil se sebou. Skrze něj způsobil pokoj, (když) krví jeho kříže (usmířil) to, co je na emi, i to, co je na nebi. I vás, kdysi odcizené a nepřátelské v mysli kvůli zlým skutkům, nyní již usmířil svým pozemským /dosl. tělesným/ tělem skrze smrt, aby vás postavil před svou tváří svaté, neposkvrněné a bezúhonné - pokud ovšem zůstáváte založeni a pevní ve víře a neodchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem. Nyní se (tedy) raduji ve svých utrpeních pro vás a svým tělem doplňuji to, co zbývá z Kristových soužení pro jeho tělo, jímž je církev. Jejím jsem se stal služebníkem, vzhledem ke správcovství, jež mi bylo pro vás dáno od Boha, abych naplnil Boží slovo - to tajemství, jež bylo po věky a pokolení skryté, avšak nyní bylo zjeveno jeho svatým, jimž si Bůh přál oznámit, jaké (je) bohatství tohoto slavného tajemství mezi pohany: je to Kristus ve vás, ta naděje slávy. Jeho kážeme, napomínajíce každého člověka a učíce každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého člověka postavili dokonalého v Kristu Ježíši. A (právě) proto pracuji a bojuji podle jeho moci, kteráve mně mocně působí."

Z Matoušova evangelia 26. kapitola

21. února 2012 v 15:45 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia 26. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A stalo, že když Ježíš dokonal všechna tato slova, řekl svým učedníkům: "Víte, že za dva dny bude Veliká noc a Syn člověka bude zrazen, aby byl ukřižován." Tehdy se na dvoře nejvyššího kněze jménem Kaifáš sešli vrchní kněží, zákoníci a starší lidu a radili se spolu, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili (ho). Říkali ale: "Ne ve svátek, aby mezi lidem nenastalo pozdvižení." Když pak byl Ježíš v Betanii, v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti a vylila ji na jeho hlavu, když byl za stolem. Když to však uviděli jeho učedníci, rozhořčili se a říkali: "K čemu (je) tato ztráta? Vždyť se to mohlo draze prodat a rozdat chudým!" Ježíš (to) však poznal a řekl jim: "Proč tu ženu trápíte? Vždyť pro mě udělala dobrý skutek. Chudé přece máte u sebe vždycky, ale mne vždycky mít nebudete. Když totiž tato (žena) vylila tu mast na mé tělo, udělala (to) pro můj pohřeb. Amen, říkám vám, (že) kdekoli se na celém světě bude kázat toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělal ona, na její památku." Tehdy jeden ze dvanácti, jménem JIdáš Iškariotský, šel k vrchním kněžím a řekl jim: "Co jste mi ochotni dát, když vám ho zradím?" A oni mu odpočítali třicet stříbrných. Od té chvíle tedy hledal příležitost, aby ho zradil. Prvního dne (svátku) nekvašených chlebů pak k Ježíši přistoupili učedníci a řekli mu: "Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu beránka?" A on jim řekl: "Jděte k jednomu člověku ve městě a řekněte mu: 'Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.'" Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka. Když pak nastal večer, byl za stolem se dvanácti. A když jedli, řekl: "Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí." Oni tedy v nesmírném zármutku začali jeden druhému říkat: "Snad (to) nejsem já, Pane?" Ale on jim odpověděl: "Zradí mě ten, kdo se mnou namáčí ruku do mísy. Syn člověka jde vskutku tak, jak je o něm napsáno, ale běda člověku, jímž je Syn člověka zrazován. Pro toho člověka by bylo lepší, kdyby se (vůbec) nenarodil." Nato řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Snad (to) nejsem já, Rabbi?" A on mu odpověděl: "Tys (to) řekl." A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal (ho) učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, to je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim (ho) se slovy: "Pijte z něho všichni, neboť to je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. A říkám vám, že od této chvíle už nebudu pít z tohoto plodu vinného kmene až do toho dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce." A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu. Tehdy jim Ježíš řekl: "Vy všichni ode mne této noci odpadnete. Je přece napsáno: 'Budu bít pastýře a ovce stáda se rozprchnou.' Ale až vstanu (z mrtvých), předejdu vás do Galileje." Petr mu však odpověděl: "I kdyby od tebe všichni odpadli, já neodpadnu nikdy!" Ježíš mu řekl: "Amen, říkám ti, že (ještě) dnes v noci, dříve než se ozve kohout, mě třikrát zapřeš." (Ale) Petr mu řekl: "I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!" Podobně mluvili i všichni (ostatní) učedníci. Tehdy Ježíš přišel s učedníky na místo zvané Getsemane a řekl jim: "Posaďte se tu, zatímco se odejdu tamhle pomodlit." Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a (tu) se začal rmoutit a mít velikou úzkost. Tehdy jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte tu a bděte se mnou." Pak poodešel kousek dál, padl na tvář a modlil se: "Otče můj, je-li (to) možné, ať mě ¨ten kalich mine! Avšak ne jak chci já, ale jak ty (chceš)." POtom přišel k učedníkům a nalezl je, jak spí. Řekl tedy Petrovi: "To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice připraven, ale tělo (je) slabé." POtom odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, jestliže mě tento kalich nemůže minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvá vůle." A když přišel, znovu je nalezl, jak spí, protože jim ztěžkly oči. Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejná slova. Potom přišel ke svým učedníkům a řekl jim: "(Vy) ještě spíte a odpočíváte? Pohleďte, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, můj zrádce už je blízko." A když ještě mluvil, náhle přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, (poslaný) od vrchních kněží a starších z lidu. Ten, který ho zrazoval, si s nimi domluvil znamení: "Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte." Ihned tedy přistoupil k Ježíši a řekl: "Buď zdráv, Rabbi," a políbil ho. Ježíš mu však řekl: "Příteli, proč jsi přišel?" Vtom přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a chopili se ho. Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, však náhle mávl rukou, vytasil svůj meč, zasáhl služebníka nejvyššího kněze a usekl mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo, protože všichni, kteří berou meč, mečem zahynou. Myslíš si snad, že nemohu požádat svého Otce? (On) by mi hned dal více než dvanáct legií andělů. Jak by se pak ale naplnila Písma (svědčící), že to musí takhle být?" V tu chvíli řekl Ježíš zástupům: "Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi, abyste mě zatkli? Každý den jsem s vámni sedával v chrámu a vyučoval, a nezatkli jste mě. Ale toto všechno se stalo, aby se naplnila prorocká Písma." Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli. Ti, kdo Ježíše zatkli, ho tedy odvedli k nejvyššímu knězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. Petr ho ale zpovzdálí následoval až na dvůr nejvyššího kněze. Potom vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec. Vrchní kněží a starší s celou veleradou pak proti Ježíši hledali falešné svědectví, aby ho mohli vydat a smrt, ale (žádné) nenalezli. I když předstupovali mnozí falešní svědkové, nenašli nic. Nakonec ale předstoupili dva falešní svědkové a řekli: "Tento (muž) řekl: 'Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit.'" Nato nejvyšší kněz povstal a řekl mu: "Nic neodpovídáš? Co proti tobě svědčí tito (muži)?" Ale Ježíš mlčel. Nejvyšší kněz mu tedy řekl: "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Kristus, ten Boží Syn!" Ježíš mu odpověděl: Tys (to) řekl. Ale říkám vám, od této chvíle uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích." Tehdy nejvyšší kněz roztrhl svá roucha se slovy: "Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Hle, právě jste slyšeli jeho rouhání! Co si (o tom) myslíte?" A oni odpověděli: "Je hoden smrti." Potom mu plivali do obličeje a bili ho pšstmi a jiní ho tloukli holemi /nebo: dlaněmi/ a říkali: "Prorokuj nám, Kriste, kdo tě udeřil?" Petr ale seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: "Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje." Ale on (to) přede všemi zapřel. Řekl: "Nevím, o čem mluvíš!" A vyšel k bráně. Uviděla ho však jiná a řekla těm, kdo tam byli: "Tenhle byl také s (tím) Ježíšem z Nazaretu." A on (ho) znovu zapřel s přísahou: "Toho člověka neznám!" PO malé chvíli přistoupili kolemstojící a řekli Petrovi: "Jistěže jsi také (jeden) z nich. I tvé nářečí tě prozrazuje!" Tehdy se začal zaklínat a přísahat: "Toho člověka neznám!" A vtom zakokrhal kohout a Petr si vzpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal."

Z knihy Exodus 28. kapitola

20. února 2012 v 18:27 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 28. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

""Přiveď k sobě svého bratra Árona a jeho syny z řad Izraelitů, aby mi konali kněžskou službu - Áron a jeho synové Nádab a Abihu, Eleazar a Itamar. Zhotovíš svému bratru Áronovi svatá roucha ke slávě a ozdobě. Promluv se všemi nadanými řemeslníky, jimž jsem dal důmyslného ducha, ať Áronovi udělají roucha, v nichž bude posvěcen, aby mi konal kněžskou službu. Toto jsou roucha, která zhotoví: náprsník, efod, plášť, takaná suknice, turban a šerpa. Tato svatá rpucha zhotoví pro tvého bratra Árona a pro jeho syny, aby mi konali kněžskou službu. Použijí na ně zlato, modrou, purpurovou a šarlatovou látku a kment. Ať zhotoví umně takaný ëfod /zvláštní kněžská vesta/ ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. Na obou okrajích ať má připojené ramenní díly, jimiž bude spojen. Stejně tak tkaný pás obepínající efod bude ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. Vezmi dva onyxové kameny a vyryj na ně jména synů Izraele podle pořadí jejich narození: šest jmen na jeden kámen a šest zbávajících na druhý kámen. Jako kamenorytec vyrývá pečeť, tak vyryješ na obou těch kamenech jména synů Izraele. Zasadíš je do zlatách obrouček a oba kameny připevníš k ramenním dílům efodu jako pamětné kameny synů Izraele. Tak bude Áron nosit jejich jména před Hospodinem na obou svých ramenou jako připomínku. Vyrobíš také zlaté obroučky a dva řetízky z čistého zlata, uděláš je točené na způsob šňůrek a ty stočené řetízky připevníš k těm obroučkám. Dále zhotovíš umně tkaný náprsník Božích rozhodnutí. Zhotovíš jej podobně jako efod: ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. Bude čtvercový a dvojitý, na píď dlouhý a na píď široký /asi 23x23 cm/. Celý jej posázíš čtyřmi řadami drahých kamenů: v první řadě rubín, topas a smaragd, v druhé řadě tyrkys, safír a jaspis, ve třetí řadě opál, achát a ametyst, ve čtvrté řadě chrysolit, onyx a beryl. V tomto pořadí ať jsou zasazeny do zlatých obrouček. Kamenů bude dvanáct, tak jako jmen Izraelových synů. Každý bude mít na sobě jako na pečeti vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů. K náprsníku vyrobíš točené řetízky na způsob šňůrek z čistého zlata. Dále k náprsníku vyrobíš dva zlaté kroužky, které připevníš na oba jeho horní okraje. Ty dvě zlaté šňůry pak připevníš k oběma kroužkům na okrajích náprsníku. Druhé konce obou šňůr připevníš k oněm dvěma obroučkám připevněným zepředu k ramenním dílům efodu. Vyrobíš také dva zlaté kroužky, které připevníš ke dvěma dolním okrajům náprsníku, k jeho vnitřní obrubě. Dále vyrobíš dva zlaté kroužky, které připevníš zepředu k dolní části obou ramenních dílů efdu, těsně u jeho švu nad tkaným pásem efodu. Tak bude spočívat na tkaném pásu efodu nebude od něj odstávat. Kdykoli bude Áron vstupovat do svatyně, ponese na náprsníku Božích rozhodnutí na svém srdci jména Izraelových synů jako stálou připomínku před Hospodinem. Do náprsníku Božích rozhodnutí vložíš urim a tumim /zřejmě losy k dotazování na Boží vůli/. Kdykoli bude Áron vstupovat před Hospodina, bude je mít na srdci, tak bude Áron stále nosit osud synů Izraele na svém srdci před Hospodinem. K efodu zhotovíš plášť, celý z modré látky. Uprostřed něj bude otvor pro hlavu, jenž bude mít dokola tkanou obrubu, jako má otvor pancíře, plášť se nebude trhat. Podél celého jeho spodního lemu udělej granátová jablka z modré, purpurové a šarlatové látky. Ty prostřídej zlatými zvonky: zlatý zvonek a granátové jablko, zlatý zvonek a granátové jablko, takto po celém spodním lemu páště. To bude mít Áron přikonání služby na sobě. Kdykoli bude vstupovat do svatyně před Hospodina a kdykoli bude vycházet, budou znít zvonky, a tak nezemře. Vyrobíš také štítek z čistého zlata a jako na pečeť na něj vyryješ: SVATÝ HOSPODINU. Modrou šňůrou jej zepředu připevníš na turban. Áron jej bude mít na čele a bude snímat nepravosti synů Izraele při svatých obětech, které zasvěcují, při všech jejich svatých darech. Bude ho mít stále na čele, a tak dojdou zalíbení před Hospodinem. Utkáš rovněž kmentovou suknici, zhotovíš kmentový turban a vyšívanou šerpu. Také Áronovým synům uděláš suknice, šerpy a pokrývky hlavy, zhotovíš jim je ke slávě a ozdobě. Až do nich oblékneš svého bratra Árona a jeho syny, pomažeš je, pověříš a posvětíš, aby mi konali kněžskou službu. Uděláš jim také plátěné spodky, aby zakrývaly jejich nahoty: budou jim sahat od beder po stehna. Áron a jeho synové je budou nosit, kdykoli budou vcházet do Stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby konali službu ve svatyni. TAk neponesou vinu a nezemřou. To je věčné ustanovení pro Áron a jeho potomky.""

Z Pavlova listu Filipským 4. kapitola

19. února 2012 v 20:08 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bile - Božího Slova z listu apoštola Pavla z listu Filipským 4. (poslední) kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Proto, moji milovaní a vytoužení bratři, moje radosti a koruno, takto stůjte v Pánu, milovaní. Prosím Euodii a Syntychu, aby stejně smýšlely v Pánu. A žádám i tebe, věrný spojenče, pomáhej jim. Ony (přece) spolu se mnou bojovaly v evangeliu, a také s Klementem a s mými ostatními spolupracovníky, jejichž jména (jsou) v knize života. Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám: Radujte se! Vaše vlídnost ať je známa všem lidem. Pán (je) blízko. O nic nemějte starost, ale za všech (okolností) své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši. Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála - o tom přemýšlejte. Čemu jste se naučili a přijali, (co) jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi. Velice jsem se v Pánu zaradoval, že nyní konečně znovu rozkvetl váš zájem o mne. Mysleli jste na to sice (již dříve), ale neměli jste příležitost. Neříkám (to) kvůli tomu, že (bych měl) nedostatek, já jsem se totiž naučil být za (všech) okolností spokojen. Umím být pokořen, umím také mít hojnost. Jsm zasvěcen do všeho a každým (způsobem): být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje. Udělali jste však dobře, (že) jste se stali spoluúčastníky mého soužení. Vy, Filipští, přece sami víte, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, se žádný sbor se mnou nepodílel na výdajích a příjmech, jedině vy sami. I do Tesaloniky jste mi přece více než jednou poslali na (mé) potřeby. Ne že bych toužil po darech, ale toužím po ovoci, jež se rozhojňuje na váš účet. Dostal jsem tedy všechno a mám nadbytek, jsem plně zaopatřen, když jsem přijal od Epafrodita to, co jste (poslali) - líbeznou vůni a vzácnou oběť příjemnou Bohu. Můj Bůh pak podle svého bohatství slavně naplní každou vaši potřebu v Kristu Ježíši. Našemu Bohu a Otci tedy buď sláva na věky věků. Amen. Pozdravte všechny svaté v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou se mnou. Pozdravují vás všichni svatí, zvláště pak ti, kteří jsou z císařského domu. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen."

Z Matoušova evangelia 25. kapitola

19. února 2012 v 19:48 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Matoušova evangelia 25. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

""Tehdy bude nebeské království podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo rozumných a pět pošetilých. Když ty pošetilé braly své lampy, nevzaly si s sebou olej. Ty rozumné si však se svými lampami vzaly (také) olej v nádobkách. Když pak ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usínat. A o půlnoci nastal křik: 'Hle, ženich přichází! Vyjděte mu vstříc!' Všechny panny tedy vstaly a připravily si své lampy. Pošetilé pak řekly těm rozumným: 'Dejte nám ze svého oleje, protože naše lampy hasnou.' Ty rozumné jim ale odpověděly: 'Nebude ho dost pro nás i pro vás. Raději jděte k prodavačům a kupte si.' A když odešly kupovat (olej), přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatbu. A dveře byly zvřeny. Potom ale přišly také ty zbývající panny a říkaly: 'Pane, pane, otevři nám!' Ale on jim odpověděl: 'Amen, říkám vám, (že) vás neznám.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, ve kterou přijde Syn člověka." "(Je to) totiž jako když člověk při odchodu na cestu zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, jinému dvě a jinému jednu, každému podle jeho schopností, a odešel na cestu. Ten, který dostal pět hřiven, ihned šel, nechal je vydělávat a získal jiných pět hřiven. Stejně tak i ten, který (dostal) dvě, získal jiné dvě. Ale ten, který dostal jednu, odešel, zakopal (ji) v zemi a (tak) skryl peníze svého pána. Potom po dlouhé době pán těch služebníků přišel a počítal s nimi účty. Když přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl pět dalších hřiven a řekl: 'Pane, dal jsi mi pět hřiven, a podívej se, získal jsem pět dalších.' Jeho pán mu tedy řekl: 'Výborně, (můj) dobrý a věrný službníku. Byl jsi věrný nad málem, (proto) tě ustanovím nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.' Potom přistoupil ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dal jsi mi dvě hřivny a podívej se, získal jsem další dvě.' Jeho pán mu řekl: 'Výborně, (můj) dobrý a věrný služebníku. Byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.' Potom přistoupil i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. A tak jsem odešel a skryl tvou hřivnu v zemi, rotože jsem se bál. Pohleď, (zde) máš, co je tvoje.' Jeho pán mu však odpověděl: '(Ty) zlý a líný služebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a sbírám, kd jsem nerozsypal! Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych, až přijdu, vzal, co mi patří (i s) úrokem. Veztměte mu tedy tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven. Každému, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A toho neužitečného služebníka vyhoďte do té zevnější /nebo: nejzazší/ tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů." "Když pak přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni svatí andělé, tehdy se posadí na trůnu své slávy. Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. Potom Král řekne těm po své pravici: 'Pojďte vy, kdo jste požehnaní od mého Otce, přijměte za své dědictví to království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a (vy) jste mi dali najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě. (Byl jsem) nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.' Tehdy mu ti spravedliví odpovědí: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového a nakrmili (tě), anebo žíznivého a dali jsme (ti) napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali (tě), anebo nahého a oblékli (tě)? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?' A Král jim odpoví: 'Amen, říkám vám, (že) cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.' Těm po levici však tehdy řekne: 'Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly, protože jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, nahý, a neoblékli jste mě, (byl jsem) nemocný a ve vězení, a (vy) jste mě nenavštívili.' Tehdy mu odpovědí i oni a řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' A (on) jim odpoví: 'Amen, říkám vám, (že) cokoli jste neudělali pro nejmenšího z těchto, to jste neudělali pro mě.' A (tak) tito půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.""

Z knihy Exodus 27. kapitola

18. února 2012 v 13:10 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 27. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

""Vyrobíš také čtvercový oltář z akáciového dřeva. Ať má pět loket na délku, pět loket na šířku a tři lokte na výšku /asi 2,3x2,3x1,4 m/ V jeho čtyřech koutech vytvaruješ rohy, jež budou vystupovat z oltáře, a obložíš jej bronzem. K oltáři vyrobíš nádoby na vynášní popela, lopaty, obětní misky, vidlice a pánvice na oharky. Veškeré jeho náčiní vyrobíš z bronzu. Zhotovíš k němu také mřížový rošt z bronzu a na jeho čtyři konce připevníš čtyři bronzové kruhy. Mříž připevníš pod obrubu oltáře tak, aby byla v polovině výšky oltáře. K oltáři zhotovíš také tyče z akáciového dřeva a obložíš je bronzem. Tyče se provléknou skrz kruhy a budou po obou koncích oltáře, aby se dal nosit. Uděláš jej dutý, z desek. Ať udělají vše podle toho, jak ti bylo ukázáno na hoře." "Pro Příbytek postavíš nádvoří. Na pravé, jižní straně bude ohraničeno zástěnami ze soukaného kmentu v délce 100 loket /asi 46 m/ Dvacet sloupů s dvaceti patkami na této straně bude z bronzu, sloupové háčky a příčky budou stříbrné. Totéž platí pro severní stranu: zástěny budou mít délku 100 loket, jejích dvacet sloupů s dvaceti atkami bude z bronzu, sloupové háčky a příčky budou stříbrné. Na západní straně bude nádvoří po šířce ohraničeno zástěnami na 50 loket /asi 23 m/, s deseti sloupy a deseti patkami. Stejně tak přední, východní strana bude široká 50 loket. Bude ji tvořit 15 loket /asi 7 m/ zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z jedné strany a 15 loket zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z druhé strany. Bránu nádvoří pak bude tvořit vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu, široký 20 loket /asi 9 m/, se čtyřmi sloupy a čtyřmi patkami. Všechny sloupy okolo nádvoří budou propojeny stříbrnými příčkami, jejich háčky budou stříbrné a jejich patky z bronzu. Nádvoří bude 100 loket dlouhé a po obou stranách 50 loket široké /asi 46x23 m/. Bude mít zástěnu ze soukaného kmentu 5 loket vysokou /asi 2,3 m/, s patkami z bronzu." "Přikaž synům Izraele, aťz k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby mohl stále zapalovat svícen. Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, o něj bude Áron se svými syny pečovat před Hospodinem, aby hořel. To je věčné ustanovení pro všechna pokolení synů Izraele.""