Březen 2012

Z knihy Leviticus 5. kapitola

31. března 2012 v 13:03 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 5. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Člověk se prohřeší v těchto případech: Když něco viděl nebo se to dozvěděl, a ačkoli slyšel přísežnou výzvu ke svědectví, neoznámil to. Takový ponese vinu. Také když se někdo dotkne něčeho nečistého, jako je zdechlina nečisté zvěře, nečistého dobytka nebo nečisté drobné havěti, neúmyslně se znečistil, a tak se provinil. Také když se dotkne lidské nečistoty - jakékoli nečistoty poskvtrňující člověka - a teprve pak si to uvědomí, provinil se. Také když nerozvážně pronese přísahu, zlou či dobrou - ať už nerozvážně přísahal při čemkoli, aniž si toho byl vědom - a teprve pak si to uvědomí, provinil se. Když se tedy jednou z těchto věcí proviní, ať vyzná, v čem se prohřešil. Jako odškodnění za hřích, jehož se dopustil, ať Hospodinu přinese samici z bravu, ovci nebo kozu, jako oběť za hřích. Kněz pak za něj kvůli jeho hříchu vykoná obřad smíření. Nemůže-li si dovolit jehně, přinese Hospodinu jako odškodnění za svůj prohřešek dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k oběti za hřích a druhé k zápalné oběti. Přinese je ke knězi a ten bude obětovat nejprve to, které je určeno k oběti za hřích. Nehtem mu zespodu poodštípne hlavu, ale neodtrhne ji. Trochu krve oběti za hřích stříkne na stěnu oltáře zbytek krve bude vymáčknut k patě oltáře, je to oběť za hřích. Z druhého pak připraví zápalnou oběť podle pravidel. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se dopustil, a bude mu odpuštěno. Jsou-li však i dvě hrdličky nebo dvě holoubata nad jeho možnosti, přinese ten, kdo se prohřešil, jako svou oběť za hřích desetinu efy /asi 1,6 kg/ jemné mouky. Nepolije ji olejem a nepoloží na ni kadidlo, neboť je to oběť za hřích. Přinese ji ke knězi a ten z ní vezme hrst jako památeční díl a nechá ji dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu, to bude oběť za hřích. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se v kterémkoli z těchto případů dopustil, a bude mu odpuštěno. Zbytek mouky pak připadne knězi tak jako při močné oběti." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Zklame-li někdo a neúmyslně zanedbá, co je svaté Hospodinu, pak ať přivede Hospodinu jako oběť odškodnění /nebo: oběť za provinění/ berana bez vady o patřičné ceně v šekelech stříbra (měřeno podle šekelu svatyně /1 šekel = asi 11,5 g/). To je oběť odškodnění. To, co ze svatých věcí zanedbal, nahradí, přidá k tomu ještě pětinu ceny a dá to knězi. Kněz pak za něj obětováním berana odškodnění vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno. Prohřeší-li se někdo tím, že nevědomě překročí některé Hospodinovo přikázání a udělá něco, co se nesmí, provinil se a ponese vinu. Přivede tedy ke knězi berana bez vady o patřičné ceně jako oběť odškodnění. Kněz za něj vykoná obřad smíření kvůli neúmyslnému hříchu, jehož se dopustil, aniž to věděl, a bude mu odpuštěno. Je to oběť odškodnění, neboť se vskutku provinil proti Hospodinu." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Člověk se prohřeší a zklame Hospodina v těchto případech: Když svého bližního podvede ohledně věci svěřené do úschovy či do zástavy nebo když bude svého bližního okrádat či vydírat anebo když najde ztracenou věc a křivopřísežně ji zapře. Čehokoli takového se člověk dopustí, zhřeší. Protože se tedy prohřešil a provinil, musí vše vrátit - ať už to ukradl nebo si to vynutil vydíráním nebo mu to bylo svěřeno do úschovy nebo to byla ztracená věc, kterou našel, anebo cokoli, o čem křivě přísahal. Nahradí to v plné výši a přidá k tomu ještě pětinu ceny. V den své oběti odškodnění to ode odevzdá právoplatnému majiteli. Jako odškodnění přivede Hospodinu berana bez vady o patřičné ceně, přivede jej ke knězi jako oběť odškodnění. Kněz za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno, čehokoli se dopustil a čím se provinil.""

Z Pavlova 1. listu Timoteovi 5. kapitola

30. března 2012 v 20:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Timoteovi 5. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Staršího nekárej, ale domlouvej (mu) jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, ve vší čistotě. Cti vdovy, které jsou opravdovými vdovami. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ať se (oni) učí prokazovat zbožnost předně (vůči) vlastnímu domu a odplácet (svým) rodičům, neboť to je v Božích očích dobré a vzácné. Ta, která je opravdová - to jest osamělá, spoléhá na Boha a zůstává v prosbách a modtlitbách dnem i nocí, ale ta, která žije požitkářsky, je mrtvá zaživa. Přikazuj (jim) tedy tyto věci, ať jsou bez úhony. Jestliže se pak někdo nestará o své vlastní a zvláště o členy (své) rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. Za vdovu ať je počítána nejméně šedesátiletá, jež byla manželkou jednoho muže, osvědčená v dobrých skutcích: jestliže vychovala děti, jestliže přijímala hosty, jestliže myla nohy svatým, jestliže pomáhala souženým, jestliže se věnovala každému dobrému dílu. Ale odmítej (započítat) mladší vdovy, neboť když nedbají na Krista a začnou být rozpustilé, chtějí se vdávat. (takové) nesou odsouzení, protože zavrhly (svou) první víru. Zároveň se také učí zahálet a chodit po domech, a nejen zahálet, ale také být klevetivé a všetečné a mluvit, co se nepatří. Proto si přeji, aby se mladší (vdovy) vdávaly, rodily děti, vedly domácnost a nedávaly protivníkovi žádnou příležitost k pomlouvání. Některé se už totiž uchýlily zpět k satanovi. Jestliže (tedy) některý věřící muž nebo žena má (v rodině) vdovy, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev a mohla pomoci opravdovým vdovám. Starší, kteří dobře vedou (sbor), ať jsou pokládáni za hodné dvojí cti, zvláště ti, kteří pracují ve slově a učení. Písmo totiž říká: "Mlátícímu volu nezavážeš ústa" a "Dělník (je) hoden své mzdy." Obvinění proti staršímu nepřijímej, jedině na zákůladě (výpovědi) dvou nebo tří svědků. Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ostatní měli bázeň. Zapřísahám (tě) před Bohem a Pánem Ježíšem Kristem a (před) vyvolenými anděly, abys tyto věci dodržoval bez předsudků a nedělal nic předpojatě. Na nikoho nevkládej ruce ukvapeně a neměj účast na cizích hříších, zachovávej sám sebe v čistotě. Nepij již (pouze) vodu, ale kvůli svému žaludku a svým častým nemocem užívej trošku vína. Hříchy některých lidí jsou zřejmé a předem vedou k odsouzení, (u) jiných však teprve následují. Právě tak jsou zřejmé i dobré skutky, a ty, (s nimiž) je tomu jinak, nemohou zůstat skryty."

Z Markova evangelia 13. kapitola

29. března 2012 v 16:54 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Markova evangelia 13. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Když potom vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!" Ježíš mu odpověděl: "Vidíš tyto veliké stavby? Nebude (tu) ponechán kámen na kameni: (všechno) bude zbořeno." Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, ptali se ho soukromě Petr, Jakub, Jan a Ondřej: "Řekni nám, kdy to bude a jaké (bude) znamení (času), kdy se toto všechno naplní?" Ježíš jim tedy začal odpovídat: "Dejte pozor, aby vás někdo nesvedl. Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem (Kristus),' a svedou mnohé. Když pak uslyšíte války a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se (to) musí dít. Ale to ještě nebude konec. Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na (různých) místech budou zemětřesení a budou hladomory a nepokoje. Toto (jsou) počátky porodních bolestí. Ale vy na sebe dávejte pozor. Budou vás totiž vydávat soudům a shromážděním /řec. synagogám/, budete biti a stanete kvůli mně před vládci a králi, na svědectví pro ně. Ale nejdříve musí bát všem národům kázáno evangelium. A když vás budou odvádět a dávat (do vězení), nedělejte si předem starosti a nerozmýšlejte si, co byste řekli, ale mluvte to, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste (to) totiž vy, kdo mluví, ale Duch Svatý. Tehdy vydá bratr bratra na smrt, i otec (svého) syna /dosl. své dítě/, a děti povstanou proti rodičům a zabijí je. A všichni vás budou nenávidět kvůli mému jménu. Kdo ale vytrvá až do konce, ten bude spasen /zachráněn, ochráněn/." "Ale když uvidíte 'ohavnost zpustošení', o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí, kde (stát) nemá - kdo čte, rozuměj, tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo (bude) na střeše, ať nesestupuje do svého domu, ani nevchází, aby si ze svého domu něco vzal. A kdo na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. Ale běda (bude) v těch dnech těhotným a těm, které kojí. Proto se modlete, aby váš útěk nenastal v zimě. Protože ty dny budou (dny) soužení, jaké do této doby nebylo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, a (jaké) už nikdy nebude. A kdyvy Pán ty dny nezkrátil, nezachránil by se žádný člověk. Kvli vyvoleným, které vyvolil, však (Pán) ty dny zkrátil." "Kdyby vám v té době někdo řekl: 'Hle, Kristus je zde!' anebo 'Pohleďte, tam je!', nevěřte. Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou dělat divy a zázraky, aby sváděli - kdyby (to) bylo možné - dokonce i vyvolené. Ale vy dávejte pozor. Hle, všechno jsem vám řekl předem. V těch dnech po tom soužení 'se zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo.' 'Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, budou otřeseny.' Tehdy spatří SYna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. A tehdy pošle své anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe." "Naučte se tedy od fíkovníku tomuto podobenství: Když již jeho ratolest změkne a vyráží listí, poznáváte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, (že už je) ve dveřích. Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se toto všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou." "O tom dni a hodině však nikdo neví - ani andělé v nebi ani Syn, jenom Otec. Dávejte pozor, buďte bdělí a modlete se, vždyť nevíte, kdy nastane ten čas. (Je to) jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu /autoritu/ svým služebníkům. Každému (určil) jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl. Proto bděte, neboť nevíe, kdy přijde Pán domu - zda večer nebo o půlnoci nebo za korupění /název 3. noční hlídky/ nebo za svítání /název 4. noční hlídky/. Aby vís snad, když znenadání přijde, nenalezl spící. A co říkám vám, říkám všem: Bděte.""

Z knihy Leviticus 4. kapitola

26. března 2012 v 21:36 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 4. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Když se někdo neúmyslně prohřeší proti některému z Hospodinových přikázání a dopustí se něčeho, co se nesmí, učiňte toto: Prohřeší-li se pomazaný kněz, poskvrní vinou všechen lid. Ať tedy za hřích, jehož se dopustil, obětuje Hospodinu mlafého býčka bez vady jako oběť za hřích. Býčka přivede před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání, vloží mu ruku na hlavu a zabije ho před Hospodinem. Pomazaný kněz pak vezme trochu krve z toho býčka a přinese ji do Stanu setkávání. Namočí prst v krvi a sedmkrát jí stříkne před Hospodinem, před oponou svatyně. Trochou krve potře rohy oltáře k pálení vonného kadidla, který stojí před Hospodinem ve Stanu setkávání. Všechnu zbývající krev z býčka pak vylije k patě oltáře pro zápalné oběti, který stojí u vchodu do Stanu setkávání. Potom z býčka obětovaného za hřích odejme všechen tuk: tuk přikrývající vnitřnosti i všechen tuk kolem vnitřností, obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami (tak jako se odjímá tuk z dobytčete při pokojné oběti). Celý zbytek býčka - jeho kůži, veškeré maso i s hlavou, nohama, vnitřnostmi a výkaly - vynese ven za tábor na čisté místo, kam se sype popel, a spálí jej na ohni z dříví. Ať je spálen na místě, kam se sype popel. Prohřeší-li se neúmyslně celá izraelská obec (neboť si to shromáždění neuvěomí) a překročí některé Hospodinovo přikázání, když se proviní něčím, co se nesmí, učiňte toto: Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustili, přivede shromáždění mladého býčka před Stan setkávání jako oběť za hřích. Stařešinové obce vloží řed Hospodinem ruce na jeho hlavu a býček bude zabit před Hospodinem. Pomazaný kněz přinese trochu jeho krve do Stanu setkávání, namočí prst v krvi a sedmkrát jí stříkne před Hospodinem, před oponou. Trochou krve také potře rohy oltáře, který stojí před Hospodinem ve Stanu setkávání. Všechnu zbývající krev vylije k patě oltáře pro zápalné oběti, který stojí u vchodu do Stanu setkávání. Potom z něj odejme všechen tuk a nechá jej dýmat naoltáři. Naloží s tím býčkem přesně tak, jak se nakládá s býčkem oběti za hřích. Tak za ně kněz vykoná obřad smíření a bude jim odpuštěno. Vynese býčka ven za tábor a spálí jej, jako spálil toho prvního býčka. To je oběť za hřích shromáždění. Prohřeší-li se vůdce lidu, když neúmyslně překročí některé přikázání Hospodina, svého Boha, a tak se proviní něčím, co se nesmí, učiňte toto: Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustil, přinese darem kozla, samce bez vady. Vloží ruku na jeho hlavu a zabije ho před Hospodinem na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, je to oběť za hřích. Kněz pak prstem nabere trochu krve z oběti za hřích a potře rohy oltáře pro zápalné oběti, zbytek krve vylije k patě oltáře. Všechen tuk nechá dýmat na oltáři tak jako tuk pokojné oběti. Tak za něj kněz kvůli jeho hříchu vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno. Prohřeší-li se neúmyslně někdo z prostého lidu, když se proviní překročením jednoho z Hospodinových přikázání něčím, co se nesmí, učiňte toto: Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustil, přinese jako oběť za svůj hřích kozu, samici bez vady. Vloží ruku na hlavu této oběti za hřích a zabije ji na místě pro zápalné oběti. Kněz pak prstem nabere trochu krve a potře rohy oltáře pro zápalné oběti, všechnu zbývající krev pak vylije k patě oltáře. Všechen tuk odejme, jako se odnímá tuk pokojné oběti, a kněz jej nechá dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. Tak za něk kněz vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno. Chce-li jako oběť za svůj hřích přinést jehně, ať přivede samičku bez vady. Vloží ruku na hlavu této oběti za hřích a zabije ji jako oběť za hřích na místě, kde se zabíjí zápalná oběť. KNěz pak prstem nabere trochu krve z oběti za hřích a potře rohy oltáře pro zápalné oběti, všechnu zbývající krev vylije k patě oltáře. Všechen tuk odejme (tak jako se z jehněte odnímá tuk při pokojné oběti) a kněz jej nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se dopustil, a bude mu odpuštěno."

Z Pavlova 1. listu Timoteovi 4. kapitola

26. března 2012 v 13:58 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Timoteovi 4. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Duch však výslovně říká, že v posledních časech někteří odstoupí od víry, naslouchajíce bludným duchům a učením démonů. Pokrytecky mluví lež, mají cejchované svědomí, brání (lidem) vstupovat do manželství, (přikazují) zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby (je) ti, kdo věří a poznali pravdu, s vděčností užívali. Vždyť veškeré Boží stvoření (je) dobré a nic, co se přijímá s díkůčiněním, se nemá odmítat, neboť se (to) posvěcuje Božím slovem a modlitbou. Když budeš tyto věci připomínat bratrům, budeš dobrý služebník Ježíše Krista, vykrmený slovy víry a správného učení, jež jsi (až dosud) následoval. Světské a babské báje však odmítej a cvič se ve zbožnosti. Tělesné cvičení je totiž malého užitku, ale zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení nynějšího života i toho budoucího. To slovo (je) spolehlivé a hodné úplného přijetí. Vždyť proto také pracujeme a snášíme pohanění, že máme naději v živém Bohu, který je ochráncem všech lidí, a zvláště věřících. Tyto věci přikazuj a uč. Nikdo ať nepohrdá tvým mládím, ale buď pro věřící příkladem v řeči, v chování, v lásce, v duchu, ve víře a v čistotě. Dokud nepřijdu, zabývej se čtením, povzbuzováním a vyučováním. Nezanedbávej dar, který je v tobě, který ti byl dán skrze proroctví s vkládáním rukou staršovstva. O tom přemýšlej a v tom buď, aby tvůj pokrok byl zjevný všem. Věnuj pozornost sobě a učení. V těch věcech zůstávej, neboť když to budeš dělat, zachráníš sám sebe i ty, kteří tě poslouchají."

Z Markova evangelia 12. kapitola

24. března 2012 v 18:55 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Markova evangelia 12. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tehdy k nim začal mluvit v podobenstvích: "(Jeden) člověk vysadil vinici, obehnal (ji) plotem, vykopal (v ní) lis a postavil věž. Potom ji pronajal vinařům a odešel na cestu. A když byl čas (vinobraní), poslal k těm vinařům služebníka, aby od vinařů převzal (díl) z úrody vinice. Oni ho však vzali, zbili a poslali pryč s prázdnou. A tak k nim znovu poslal jiného služebníka. Toho kamenovali, poranili na hlavě a poslali pryč zohaveného. Poslal tedy opět jiného. A toho zabili a mnoho jiných (také). Některé bili a jiné zabíjeli. Měl ale ještě jediného syna, svého milovaného, a (tak) k nim nakonec poslal jeho syna se slovy: 'Mého syna budou mít ve vážnosti.' Ale ti vinaři řekli jedni druhým: 'Tohle je dědic, pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.' A (tak) ho vzali a vyhodili z vinice ven. Co tedy udělá pán té vinice? Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. Nečetli jste snad Písmo? 'Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním (kamenem) klenby. Stalo se to od Pána a je to v našich očích div.'" Chtěli ho tedy zatknout, ale zalekli se zástupu. POznali totiž, že to podobenství řekl o nich. A (tak) ho nechali a odešli. Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Přišli tedy a řekli mu: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň nebo ne? Máme dávat nebo nedávat?" On ale znal jejich pokrytectví a řekl jim: "Proč mě pokoušíte? Přineste mi peníz, ať se podívám." A (když ho) přinesli, řekl jim: "Čí je tento obraz a nápis?" Řekli mu: "Císařův." Ježíš jim tedy odpověděl: "Dejte to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu." A nad tím se podivili. Potom k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: "Mistře, Mojžíš nám napsal, že kdyby něčí bratr zemřel a zanechal (po sobě) manželku, ale neměl by děti, ať si jeho ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel a nezanechal potomka. A když si ji vzal druhý, také zemřel a nezanechal potomka. A stejně tak třetí. A (tak) ji mělo (všech) sedm, ale nezanechali potomka. Poslední ze všech (pak) zemřela i ta žena. Až tedy vzkříšení vstanou (z mrtvých), kterého z nich bude manželka? Vždyť ji mělo za manželku (všech) sedm!" Ježíš jim však odpověděl. "Nebloudíte snad proto, že neznáte Písma ani Boží moc? Vždyť až (lidé) vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budoü jako andělé v nebi. Ale o mrtvých, že vstávají - copak jste nečetli v Mojžíšově knize, jak k němu Bůh promluvil z keře? Řekl mu: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.' (On) není Bohem mrtvých, ale Bohem živých! Proto jste ve velikém bludu." A když jeden ze zákoníků uslyšel, jak se spolu hádají, a poznal, že jim dobře idpověděl, přistoupil a zeptal se ho: "Které přikázání je ze všech největší?" Ježíš mu odpověděl: "Nejpřednější ze všech (je) přikázání: 'Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán. Proto budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly.' To (je) první přikázání. A druhé, podobné, (je) toto: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.' Žádné přikázání není větší než tato (dvě)." A ten zákoník mu řekl: "Mistře, to jsi opravdu řekl dobře, neboť Bůh je jeden a kromě něj není (žádný) jiný. A milovat ho celým srdcem, celým rozumem, celou duší a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe, to je nade všechny zápaly a oběti." A když Ježíš uviděl, že (mu) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se ho už neodvažoval (na nic) zeptat. Když potom Ježíš vyučoval v chrámě, zeptal se: "Jak (mohou) zákoníci říkat, že Kristus je Davidův Syn? Vždyť sám David řekl v Duchu Svatém: 'Pán řekl mému Pánu: Se'd po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.' Když ho ted sám David nazývá Pánem, jak může být (Kristus) jeho syn?" A veliký zástup ho rád poslouchal. Ve svém vyučování jim tedy říkal: "Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve (slavnostních) pláštích a být zdraveni na tržištích, (sedět) na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích, kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek." Potom se posdil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých (tam) házelo hodně. Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila (tam) dva haléřky - což je jeden čtvrťák. Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: "Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli (peníze) do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato (žena) dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobití.""

Z knihy Leviticus 3. kapitola

23. března 2012 v 22:28 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 3. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

""Přináší-li někdo darem pokojnou oběť ze skotu, ať přivede před Hospodina samce či samici bez vady. Vloží ruku na hlavu své oběti a zabije ji u vchodu do Stanu setkávání, kněží, synové Áronovi, pak pokropí oltář krví ze všech stran. Potom ať z této pokojné oběti přinese ohnivou oběť Hospodinu: tuk přikrývající vnitřnosti i všechen tuk kolem vnitřností, obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami. Áronovi synové to pak nechají dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí ležící na dříví, jež bude na ohni, jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. Přináší-li Hospodinu darem pokojnou oběť z bravu, ať přivede samce nebo samici bez vady. Přináší-li darem jehně, přivede je před Hospodina, vloží ruku na hlavu své oběti a zabije ji před Stanem setkávání, Áronovi synové pak její krví pokropí oltář ze všech stran. Potom z pokojné oběti přinese ohnivou oběť Hospodinu: její tuk, totiž celý tučný ocas, který odejme těsně u kostrče, tuk přikrývající vnitřnosti a všechen tuk kolem vnitřností, obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami. Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako pokrm ohnivé oběti Hospodinu. Přináší-li darem kůzle, přivede je před Hospodina, vloží ruku na jeho hlavu a zabije je před Stanem setkávání, Áronovi synové pak jeho krví pokropí oltář ze všech stran. Potom z něj přinese ohnivou oběť Hospodinu: tuk přikrývající vnitřnosti a všechen tuk kolem vnitřností, obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami. Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako pokrm ohnivé oběti, jako příjemnou vůni. Všechen tuk patří Hospodinu. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích: Nesmíte jíst žádný tuk a žádnou krev.""

Z Pavlova 1. listu Timoteovi 3. kapitola

22. března 2012 v 22:15 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Timotevi 3. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Toto slovo (je) spolehlivé: Dychtí-li někdo po biskupství /úřadu strážce (episkopa)/, touží po po krásné práci. Biskup však musí být bezúhonný, manžel jedné ženy, střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný, schopný vyučovat, ne pijan, ne ziskuchtivý (nebo) rváč, ale vlídný, ne svárlivý, ne lakomec. (Ať) dobře vede svou rodinu a udržuje (své) děti v poddanosti se vší počestností - vždyť neumí-li někdo vést svůj vlastní dům, jak se postará o Boží církev?, ne čerstvě obrácený, aby nadut (pýchou) neupadl do ďáblova odsouzení. Musí mít také dobré svědectví od těch venku, aby neupadl do potupy a (do) ďáblovy pasti. Podobně diakoni /řec. služebníci, pomocníci/ (ať jsou) počestní, ne dvojího jazyka, ne oddávající se příliš vínu, ne ziskuchtiví, (ale) mající tajemství víry v čistém svědomí. A ti ať jsou také nejdříve vyzkoušeni, a když budou bez úhony, ať potom slouží. Rovněž manželky (ať mají) počestné, ne pomlouvačné, (ale) střídmé, ve všem věrné. Diakoni ať jsou manželé jedné ženy, kteří dobře vedou své děti i své domy. Vždyť ti, kdo dobře sloužili jako diakoni, si získávají dobré postavení a velikou smělost ve víře, která je v Kristu Ježíši. Toto ti píšu v naději, že k tobě brzy přijdu. Kdybych se však zdržel, (chci), abys věděl, jak je třeba počínat si v Božím domě, jímž jest církev živého Boha, pilíř a základna pravdy. Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké: Bůh byl zjeven v těle, ospravedlněn v Duchu, viděn anděly, kázán pohanům, uvěřilo se mu na světě a ve slávě byl vzat vzhůru."

Z Markova evangelia 11. kapitola

22. března 2012 v 15:16 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Markova evangelia 11. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Když se pak přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do té vesnice naproti vám, a hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém (ještě) nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte. A kdyby vám někdo řekl: 'Co to děláte?' řekněte: 'Pán ho potřebuje,' a hned ho sem pošle.'" A tak odešli a našli oslátko přivázané venku u dveří (domu) na nároží a odvázali ho. Někteří z kolemstojících jim tedy řekli: "Co děláte, (že) odvazujete to oslátko?" Oni jim však řekli, jak jim přikázal Ježíš, a tak je nechali. Potom to oslátko přivedli k Ježíši, hodili na ně své pláště a on si nma ně sedl. Mnozí rozprostřeli své pláště na cestě a jiní sekali ratolesti ze stromů a stlali (je) na cestu. A ti, kteří šli napřed, i ti, kdo šli za (ním), volali: "Hosana! /hebr. zachraň již!/ Požehnaný, který přichází v Pánově jménu! POžehnané (je) království našeho otce Davida, přicházející v Pánově jménu! Hosana na výsostech!" (Tak) tedy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma i do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a (tak) vyšel se dvanácti do Betanie. Když potom druhého dne vycházel z Betanie, dostal (Ježíš) hlad. A když z dálky uviděl fíkovník, jak má listí, šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. A když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. Ježíš mu tedy řekl: "Ať z tebe navěky už nikdo nejí ovoce!" A jeho učedníci (to) slyšeli. A (tak) přišli do Jeruzaléma. Když pak Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámu prodávali i kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic. A nikomu nedovoloval (ani) přenášet zboží přes chrámové (nádvoří). Vyučoval (je a) říkal jim: "Není snad napsáno. že 'Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy'? Vy jste z něj ale udělali 'doupě lupičů'!" Když (to) však uslyšeli zákoníci a vrchní kněží, hledali (způsob), jak by ho zahubili, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. A když nastal večer, vyšel ven z města. Když potom šli za svítání kolem toho fíkovníku, uviděli, že uschl od kořenů. Petr se tedy rozpomněl a řekl mu: "Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!" Ježíš jim odpověděl: "Mějte Boží víru. Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: 'Zvedni se a vrhni se do moře,' a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali a budete (to) mít. A když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše prohřešky (vám)." POtom znovu přišli do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, zákoníci a starší (lidu). Řekli mu: "Jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal, že je děláš?" Ježříš jim však odpověděl: "Já se vás také zeptám na jednu věc. Odpovězte mi a (potom) vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Byl Janův křest z nebo, nebo z lidí? Odpovězte mi." Uvažovali tedy mezi sebou a říkali: "Kdybychom řekli, (že) z nebe, řejne (nám): 'proč jste mu tedy neuvěřili?' Když ale řekneme, (že) z lidí..." - báli se totiž lidu, protože všichni měli za to, že Jan byl opravdový prorok. Odpověděli tedy Ježíši a řekli: "Nevíme." Ježíš jim odpověděl: "Ani já vám (tedy) neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.""

Z knihy Leviticus 2. kapitola

19. března 2012 v 21:54 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 2. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

""Přináši-li někdo Hospodinu moučnou oběť, ať ji daruje z jemné mouky. Tu polije olejem, položí na ni kadidlo a přinese ji k Áronovým synům, kněžím. Kněz pak z toho vezme hrst jemné mouky s olejem a všechno kadidlo. Tento památeční díl nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu. Přinášíš-li darem moučnou oběť pečenou v peci, udělej z jemné mouky nekvašené bochánky zadělané olejem nebo nekvašené placky pomazané olejem. Je-li tvým darem moučná oběť smažená na pánvi, ať je z jemné mouky zadělané olejem, nekvašená. Rozdrob ji na kousky a polij olejem, je to moučná oběť. Je-li tvým darem moučná oběť připravená v kotlíku, ať je připravena z jemné mouky s olejem. Když takto připravenou moučnou oběť přineseš Hospodinu, bude předána knězi. Ten ji donese k oltáři, odejme z ní památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu. Žádná moučná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nesmí být kvašená. Nikdy nedáte dýmat jako ohnivou oběť Hospodinu žádný kvas ani med. Můžete je Hospodinu přinášet jako dar z prvotin, ale nesmíte je obětovat na oltáři jako příjemnou vůni. Každý dar moučné oběti ochuť solí, nedopusť, aby při tvé moučné oběti chyběla sůl smlouvy tvého Boha. S každým svým darem přines sůl. Přinášíš-li Hospodinu darem moučnou oběť z prvotin, přines k této oběti drcené zrní z čerstvých klasů pražených na ohni. Přidej k ní olej a polož na ni kadidlo, je to moučná oběť. Kněz pak část drceného zrní a oleje a všechno kadidlo nechá dýmat jako památeční díl, je to ohnivá oběť Hospodinu.""

Z Pavlova 1. listu Timoteovi 2. kapitola

19. března 2012 v 21:41 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 1. listu Timoteovi 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Především pak žádám, aby se konaly prosby, modlitby, žádosti a díkůčinění za všechny lidi, za krále i (za) všechny, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti, neboť to (je) dobré a vzácné v očích našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. (Je) přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny na svědectví v patřičný čas, k čemuž jsem byl já postaven za kazatele a apoštola - říkám pravdu v Kristu, nelžu -, za učitele pohanů ve víře a pravdě. Proto si přeji, aby se muži modlili na každém místě, zvedajíce svaté ruce bez hněvu a bez pochybování. Podobně také, aby se ženy zdobily upraveným oděvem, s cudností a rozvahou, ne zaplétáním (vlasů), zlatem, perlami nebo drahým rouchem, ale dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se hlásí ke zbožnosti. Ať se žena učí v tichosti a s veškerou poddaností. Ženě pak nedovoluji učit ani ovládat (jejího) muže, ale ať je v tichosti. Vždyť nejdříve byl stvořen Adam, potom Eva. A Adam nebyl oklamán, ale žena byla oklamána a upadla do přestoupení. Bude však ochráněna během rození dětí, (ženy jsou ochráněny), zůstanou-li ve víře, lásce a svatosti s rozvahou."

Z Markova evangelia 10. kapitola

19. března 2012 v 19:32 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z Markova evangelia 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Potom vstal, (odešel) odtud a krajinou za Jordánem přišel do judského kraje. (Tam) se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil. Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: "Smí muž propustit manželku?" On jim však odpověděl: "Co vám přikázal Mojžíš?" Oni řekli: "Mojžíš (nám) dovolil napsat potvrzení o rozvodu a (tak ji) propustit." Ježíš jim tedy odpověděl: "To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce. Ale od počátku stvoření je Bůh 'učinil muže a ženu'. 'Proto člověk opustí svého otce i matku a přilne ke své manželce. A ti dva budou jedno tělo,' takže už nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk nerozděluje." (Když) potom (byli) v domě, učedníci se ho na tu věc vyptávali znovu. Řekl jim tedy: "Kdokoli by propustil svou manželku a vzal si jinou, cizoloží proti ní. A jestliže by žena propustila svého muže a vdala se za jiného, cizoloží." Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci přísně napomínali ty, kteří (je) přinášeli. Když (to) ale uviděl Ježíš, rozhořčil se a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, protože takovým patří Boží království. Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde." A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim. Když potom vycházel na cestu, přiběhl jeden (muž), poklekl před ním a ptal se ho: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?" Ježíš mu však řekl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo (není) dobrý, jen jediný - Bůh. Přikázání znáš: 'Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví, nepodvedl, cti svého otce i matku.'" On mu odpověděl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval odmalička." A když se na něho Ježíš podíval, zamiloval si ho a řekl mu: "Jedno ti schází - jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, vezmi kříž a následuj mne." Ale on se z těch slov zarmoutil a smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku. A kdyxž se Ježíš rozhlédl, řekl svým učedníkům: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci však nad těmi jeho slovy užasli. Ježíš jim tedy znovu odpověděl: "Synové, jak těžké je pro ty, kdo spoléhají na bohatství, vejít do Božího království! Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království." Oni si tedy mezi sebou v nesmírném úžasu řekli: "Kdotedy může být spasen?" Ježíš se na ně podíval a řekl: "U lidí (je to) nemožné, ale ne u Böha, protože u Boha je možné všechno." Petr mu tedy začal říkat: "Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: "Amen, říkám vám, (že) není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebootce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. MNozí první však budou poslední a poslední první." Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma a Ježíš šel napřed. Byli ohromeni, a jak šli za ním, báli se. Vzal tedy těch dvanáct znovu (k sobě a) začal jim říkat, co se mu má stát: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a (tam) bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a zákoníkům. Odsoudí ho k smrti, vydají ho pohanům, budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou ho a zabijí, ale třetího dne vstane (z mrtvých)." Tehdy k němu přistoupili Zebedeovy synové Jakub a Jan se slovy: "Mistře, chceme, abys pro nás udělal, o cokoli tě poprosíme." Řekl jim tedy: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Oni mu řekli: "Dej nám, abychom mohli sedět ve tvé slávě jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici." Ale Ježíš jim řekl: "Vy nevíte, o co prosíte. Můžete pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým se já křtím?" Oni mu řekli: "Můžeme." Ježíš jim však řekl: "Budete pít kalich, který jápiji, a budete pokřtěni křtem, kterým se já křtím, avšak dát (vám) sedět po mé ravicinebo levici, to není má věc, ale (patří) těm, pro které je (to) připraveno." A když to uslyšelo (ostatních) deset, začali se na Jakuba a Jana hněvat. Ježíš je však zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kterým se líbí vládnout nad národy, nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, bude vaším služebníkem, a kdokoli by mezi vámi chtěl být první, bude otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé." Potom přišli do Jericha. A když se svými učedníky a s velikým zástupem (lidí) vycházel z Jericha, seděl u cesty slepý Bartimeus, Timeův syn, a žebral. Když uslyšel, že je (to Ježíš Nazaretský, začal křičet a říkat: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se tedy zastavil a řekl, ať ho zavolají. A když toho slepce volali, říkali mu: "Buď dobré mysli! Vstávej, volá tě!" Odhodil tedy svůj plášť, vstal a přišel k Ježíši. Ježíš mu odpověděl: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" Ten slepec mu řekl: "Rabboni /hebr. titul učitelů/, ať vidím!" Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě uzdravila." A on ihned prohlédl a následoval Ježíše na cestě."

Z knihy Leviticus 1. kapitola

18. března 2012 v 21:51 | Tobiáš Balanda
"Hospodin zavolal Mojžíše a promluvil k němu ze Stanu setkávání: "Promluv k synům Izraele takto: Když někdo z vás bude Hospodinu přinášet obětní dar, ať je to dar z dobytka - ze skotu nebo z bravu. Přináší-li darem zápalnou oběť ze skotu, ať přivede samce bez vady. Přivede jej ke vchodu do Stanu setkávání, aby došel zalíbení před Hospodinem. Vloží ruku na hlavu zápalné oběti a ta bude přijata jako jeho smírčí výkupné. Potom to dobytče zabije před Hospodinem. Kněží, synové Áronovi, přinesou jeho krev jako oběť a tou krví pokropí ze všech stran oltář, který je u vchodu do Stanu setkávání. Potom ať zápalnou oběť stáhne z kůže a rozseká ji na díly. Kněží, synové Áronovi, zapálí na oltáři oheň a narovnají na něj dříví. Na ně pak rozloží ty díly i s hlavou a tukem. Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to vše nechá dýmat na oltáři jako zápalnou oběť, jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. Přináší-li darem zápalnou oběť z bravu - z ovcí nebo z koz - ať přivede amce bez vady a zabije ho před Hospodinem u severní strany oltáře. Kněží, synové Áronovi, pak tou krví pokropí oltář ze všech stran. Potom ať rozseká oběť na díly i s hlavou a tukem. Kněz je narovná na dříví, které je na ohni na oltáři. Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to všechno přinese jako oběť a nechá to dýmat na oltáři. To je zápalná oběť, ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu. Přináší-li Hospodinu darem zápalnou oběť z ptactva, ať přinese svůj dar z hrdliček nebo z holoubat. Kněz přinese ptáče k oltáři, nehtem mu poodštípne hlavu a nechá je dýmat na oltáři, jeho krev bude vymáčknuta na stěnu oltáře. Odejme mu také vole i s obsahem a odhodí je poblíž oltáře východním směrem na místo pro popel. Natrhne ptáka u křídel, ale neroztrhne jej. Potom jej kněz nechá dýmat na oltáři, na dříví, které je na ohni. To je zápalná oběť, ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu.""

Z Pavlova 2. listu Tesalonickým 3. kapitola

18. března 2012 v 21:37 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Tesalonickým 3. (poslední) kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Závěrem, bratři, modlete se za nás, aby se Pánovo slovo rychle šířilo a bylo oslavováno tak jako u vás a abychom byli vysvobozeni od neslušných a zlých lidí, neboť ne všichni mají víru. Pán je však věrný: on vás posílí a ochrání od zlého /toho zlého (tj.ďábla)/. Jsme o vás v Pánu přesvědčeni, že děláte a také budete dělat to, co vám přikazujeme. Kéž tedy Pán vede vaše srdce k Boží lásce a ke Kristově vytrvalosti. Přikazujeme vám tedy, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se vyhýbali každému bratru, který se chová neukázněně a ne podle ustanovení, které přijal od nás. Sami přece víte, jak je potřeba následovat náš příklad, protože jsme u vás nebyli neukáznění, ani jsme nejedli ničí chléb zadarmo. Naopak: dnem i nocí jsme s námahou a úsilím pracovali, abychom nikomu z vás nebyli přítěží. Ne že bychom (na to) neměli právo, ale chtěli jsme se vám dát za příklad k následování. Když jsme (ještě) byli u vás, přikazovali jsme vám přece toto: Nechce-li někdo pracovat, ať také nejí! Slyšíme totiž, (že) se někteří mezi vámi chovají neukázněně: vůbec nepracují, ale (zato) jsou všeteční. Takovým tedy přikazujeme a vyzýváme (je) skrze našeho Pána Ježíše Krista, aby pokojně pracovali a jedli svůj vlastní chléb. Vy, bratři, pak nepolevujte ve správném jednání. Jestliže však někdo neuposlechne naše slovo v tomto dopise, takového označte a nesměšujte se s ním, aby se zastyděl. Nemějte (ho) však za nepřítele, ale napomínejte (ho) jako bratra. Kéž vám tedy sám Pán pokoje daruje pokoj v každý (čas a) v každém ohledu. Pán s vámi všemi. Pozdrav mou, Pavlovou rukou, což je znamením v každém dopisu. Takto píšu. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen."

Z Markova evangelia 9. kapitola

18. března 2012 v 16:51 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Markova evangelia 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A řekl jim: "Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci." Po šesti dnech pak Ježíš vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely jako sníh, tak jak by (je žádný) bělič na zemi nemohl vybělit. A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak mluví s Ježíšem. Petr pak Ježíši odpověděl: "Rabbi, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl totiž, co by řekl, protože byli (velmi) vyděšení. Tehdy se objevil oblak a zastínil je a z toho oblaku zazněl hlas, který řekl: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte." A náhle, když se rozhlédli, neviděli už nikoho jiného než samotného Ježíše s nimi. Když pak sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevyprávěli, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Nechali si tedy tu věc pro sebe a dohadovali se, co to je 'vstát z mrtvých'. Potom se ho ptali: "Proč zákoníci říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?" Ale on jim odpověděl: "Jistě, nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví. A co je napsáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán. Ale říkám vám, že Eliáš také přišel a oni mu udělali, co chtěli, tak jak je to o něm napsáno." Když potom přišel k učedníkům, uviděl, (že je) kolem nich veliký zástup a že se s nimi hádají zákoníci. A jakmile ho všichni (v) zástupu spatřili, byli velmi překvapeni a běželi k němu a zdravili ho. Zeptal se tedy zákoníků: "Proč se s nimi hádáte?" A jeden ze zástupu mu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k¨tobě svého syna, který má němého ducha. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím a (on) pění a skřípe zuby a vyčerpá se. Řekl jsem tedy tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli!" On mu ale odpověděl: "Ó nevěřící pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně." Přivedli ho tedy k němu, a jakmile ho uviděl, hned jím ten duch začal (tak) zmítat, že upadl, válel se po zemi a pěnil. (Ježíš) se pak zeptal jeho otce: "Jak je to dlouho, co se mu tohle stává?" A on řekl: "Od dětství. A často s ním hází i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li něco (udělat), slituj se nad námi a pomoz nám!" Ježíš mu však řekl: "Můžeš-li tomu věřit. Pro věřícího (je) možné všechno." A otec toho chlapce ihned se slzami vykřikl: "Pane, (já) věřím! Pomoz mé nevíře!" Když ale Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu a řekl mu: "(Ty) němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něho a víckrát do něj nevcházej!" A (tak) s křikem a velikým zmítáním vyšel. A (chlapec) byl jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Ježíš ho ale vzal za ruku, zvedl ho a (on) vstal. A když vešel do domu, učedníci se ho v soukromí ptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?" Řekl jim tedy: "Tento druh (démonů) nemůže nijak vyjít, jedině skrze modlitbu a půst." Když ak odtamtud odešli, procházeli Galilejí, ale (on) nechtěl, aby (o tom) někdo věděl. Učil totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán do lidských rukou a zabijí ho. A až bude zabit, třetího dne vstane (z mrtvých)." Oni však to slovo nechápali a báli se ho zeptat. POtom přišel do Kafarnaum, a když byl v domě, ptal se jich: "O čem jste (to) po cestě mezi sebou rozmlouvali?" Ale oni mlčeli, protože se po cestě mezi sebou dohadovali, kdo (z nich) je větší. Posadil se tedy, zavolal těch dvanáct a řekl jim: "Jestli někdo chce být první, bude poslední ze všech a služebník všech." Tehdy vzal dítě a postavil je uprostřed nich. Potom je vzal do náručí a řekl jim: "Kdokoli by přijal jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mne poslal." Jan mu odpověděl: "Mistře, viděli jsme někoho, kdo nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony a bránili jsme mu, protože nechodí s námi." Ale Ježíš řekl. "Nebraňte mu. Vždyť není nikdo, kdo by udělal zázrak v mém jménu a mohl o mně snadno mluvit zle. Vždyť kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli by vám totiž dal k pití pohár vody v mém jménu, protože jste Kristovi, říkám vám jistě, že rozhodně neztratí svou odplatu." "Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře. Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než mít obě ruce a jít do pekla, do toho neuhasitelného ohně, kde 'jejich červ /tj. jejich tráení (též dále)/ neumírá a oheň nehasne'. A kdyby tě svááděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než mít obě nohy a být uvržen do pekla, do toho neuhasitelného ohně, kde 'kde jejich červ neumírá a oheň nehasne'. A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně, kde 'jejich červ neumírá a oheň nehasne'. Neboť každý bude solen ohněm a každá oběť bude solena solí. Sůl (je) dobrá. Když ale sůl přestane být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji.""

Z knihy Exodus 40. kapitola

17. března 2012 v 19:42 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 40. (poslední) kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Prvního dne prvního měsíce vztyčíš Příbytek, Stan setkávání. Postavíš tam Truhlu svědectví a zastřeš ji oponou. Přineseš stůl a uspořádáš vše na něm, přineseš i svícen a zapálíš jeho kahany. Před Truhlu svědectví postavíš zlatý oltář k pálení kadidla a ve vchodu do Příbytku pověsíš závěs. Před vchodem do Příbytku, do Stanu setkávání, postavíš oltář pro zápalné oběti. Mezi Stanem setkávání a oltářem postavíš umyvadlo a naliješ do něj vodu. Kolem dokola vztyčíš zástěny nádvoří a v jeho bráně pověsíš závěs. Potom vezmeš olej pomazání a pomažeš Příbytek i všechno, co je v něm. Tak jej i s veškerým vybavením posvětíš, a bude svatý. Pomažeš také oltář pro zápalné oběti a veškeré jeho náčiní. Tak oltář posvětíš, a bude svatosvatý. Pomažeš i umyvadlo a jeho podstavec, tak jej posvětíš. Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu dot Stanu setkávání a omyješ je vodou. Oblékneš Áronovi svatá roucha a pomažeš ho. Tak jej posvětíš, aby mi konal kněžskou službu. Přivedeš také jeho syny, oblékneš jim suknice a pomažeš je, jako jsi pomazal jejich otce, aby mi konali kněžskou službu. Toto pomazání je i všechna jejich pokolení uvede do věčného kněžství." A Mojžíš udělal všechno přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. Prvního dne prvního měsíce druhého roku byl Příbytek vztyčen. Mojžíš vztyčil Příbytek: položil jeho patky, postavil jeho rámy, provlékl jeho svlaky a vztyčil jeho sloupy. Nad Příbytkem roztáhl stan a seshora na něj položil jeho přikrývku, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Potom vzal Svědectví a vložil je do truhly. K truhle připevnil sochory a seshora ji přikryl slitovnicí. Když vnesl truhlu do Příbytku, pověsil v něm zastírající oponu. Tak zastřel Truhlu svědectví, jak mu Hospodin přikázal. Před oponou, na severní straně Příbytku, pak ve Stanu setkávání postavil stůl a před Hospodinem na něm uspořádal chleby, jak mu Hospodin přikázal. Naproti stolu. nma jižní straně Příbytku, postavil do Stanu setkávání svícen a zapálil před Hospodinem kahany, jak mu Hospodin přikázal. Ve vchodu do Příbytku pověsil závěs. Před vchodem do Příbytku, do Stanu setkávání, postavil oltář pro zápalné oběti a obětoval na něm zápalné i moučné oběti, jak mu Hospodin přikázal. Mezi Stanem setkávání a oltářem postavil umyvadlo a nalil do něj vodu k omývání, aby si v něm Mojžíš i Áron a jeho synové omývali ruce a nohy. Kdykoli vcházeli do Stanu setkávání nebo přistupovali k oltáři, omývali se, jak mu Hospodin přikázal. Okolo Příbytku a oltáře pak vztyčil zástěny nádvoří a do jeho brány pověsil závěs. Tak Mojžáš to dílo dokončil. Tehdy Stan setkávání přikryl oblak a Příbytek naplnila Hospodinova sláva. A Mojžíš nemohl vejít do Stanu setkávání, neboť na něm spočíval oblak a Příbytek naplňovala Hospodinova sláva. Kdykoli se potom oblak nad Příbytkem vznesl, synové Izraele se vždy vydávali na cesty. Pokud se však oblak nevznesl, nevycházeli až do dne, kdy se vznesl. Ve dne byl nad Příbytkem Hospodinův oblak a v noci v něm byl oheň, před očima velého domu Izraele, na všech jejich cestách."

Z Pavlova 2. listu Tesalonickým 2. kapitola

17. března 2012 v 19:00 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Tesalonickým 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu vás tedy prosíme, bratři, abyste se nenechali snadno vyvést z míry ani lekat, ať už duchem, slovem nebo dopisem - údajně od nás -, jako by již nastal Kristův den. Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. (Ten den) totiž nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk hříchu, ten syn zatracení, který se staví na odpor a povyšuje se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá, takže se posadí v Božím chrámu jako Bůh a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, když jsem byl u vás? A víte, co (ho) nyní zadržuje - proto, aby byl zjeven (až) ve svůj čas.Tajemství této bezbožnosti již přece působí, jen (čeká), dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo (ji) dosud zadržuje. A tehdy se zjeví ten bezbožník, kterého Pán pohltí dechem /nebo: duchem/ svých úst a zničí jasem svého příchodu. Příchod (toho bezbožníka) odpovídá satanovu působení s (jeho) veškerou mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kdo hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni. A proto na ně Bůh pošle (mocné) působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v nepravosti, byli odsouzeni. My však musíme stále děkovat Bohu za vás, bratři milovaní Pánem, protože vás Bůh od počátku vyvolil ke spasení skrze posvěcení Duchem a víru v pravdu. K tomuto (spasení) vás povolal naším evangeliem, abyste došli slávy našeho Pána Ježíše Krista. A proto, bratři, stůjte a držte se ustanovení, jimž jste se naučili jak skrze slovo, tak (i) skrze náš dopis. Sám náš Pán Ježíš Kristus a náš Bůh a Otec, který si nás zamiloval a z milosti (nám) dal věčné potěšení a dobrou naději, ať potěší vaše srdce a posilní vás v každém dobrém slovu i skutku."

Z Markova evangelia 8. kapitola

17. března 2012 v 10:21 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Markova evangelia 8. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"V těch dnech (tam) bylo velmi veliké množství lidí, a když už neměli nic k jídlu, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim: "Je mi líto toho zástupu. Vždyť zůstávají se mnou už tři dny a nemají co jíst. Pokud je propustím hladové, cestou se vyčerpají, a někteří z nich přišli zdaleka." Jeho¨učedníci mu odpověděli: "Jak bude někdo moci zde na poušti nasytit tyto (lidi) chlebem?" Zeptal se jich tedy: "Kolik máte chlebů?" A oni řekli: "Sedm." Přikázal tedy zástupu, aby se posadili na zem. Potom vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, nalámal a dával svým učedníkům, aby (je) předkládali, a oni (je) předložili zástupu. Měli také trochu rybiček. (Ježíš) je požehnal a řekl, ať předkládají i je. A tak se najedli a byli nasyceni a nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. Těch, kteří jedli, pak bylo okolo čtyř tisíc. (Ježíš) je potom propustil, ihned nastoupil se svými učedníky na loď a přijeli do dalmanutského kraje. Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho tím, že od něho chtěli znamení z nebe. (Ježíš) si v duchu hluboce povzdychl a řekl: "Proč toto pokolení vyhledává znamení? Amen, říkám vám, že tomuto pokolení (žádné) znamení dáno nebude!" A když je opustil, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu. Zapomněli však vzít chléb a neměli s sebou na lodi (víc) než jeden bochník. Přikazoval jim: "Dávejte pozor a varujte se kvasu farizeů a kvasu Heroda." Dohadovali se tedy mezi sebou a říkali: "Nemáme (žádný) chléb." Ježíš (to) ale věděl a řekl jim: "Proč se dohadujete, že nemáte chléb? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte ztvrdlé srdce? Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? (Už) si nevzpomínáte? Když jsem nalámal pět chlebů mezi pět tisíc (mužů), kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?" Řekli mu: "Dvanáct." "A co těch sedm chlebů mezi čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste sebrali?" A oni řekli: "Sedm." Řekl jim: "Jak to, že (ještě) nerozumíte?" Potom přišli do Betsaidy a (tam) k němu přivedli slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. Vzal tedy too slepce za ruku a vyvel ho ven za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?" A (on) vzhlédl a řekl: "Rozeznávám lidi, neboť vidím (něco) jako chodící stromy." Potom znovu vložil ruce na oči, nechal ho vzhlédnout, a (on) byl uzdraven, takže viděl všechno jasně (i) na dálku. Poslal ho tedy domů se slovy: "Nechoď do té vesnice ani (to) nikomu z té vesnice neříkej." Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic (kolem) Cesareje Filipovy. Po cestě se svých učedníků ptal: "Za koho mne mají lidé?" Oni odpověděli: "(Někteří) za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků." Zeptal se jich tedy: "A za koho mne máte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Krists!" A on je přísně napomenul, aby (to) o něm nikomu neříkali. Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i zákoníky, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. Ta slova mluvil otevřeně, a (proto) ho Petr vzal stranou a začal ho kárat. Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a pokáral Petra slovy: "Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské." Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: "Chce-li někdo jít za mnou, ať se řekne sám sebe, vezme svlj kříž a následuje mne. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši Inebo: život (pod. dále)/, ztratí ji, ale kdokoli ztratí svou duši pro mne a pro evangelium, ten ji zachrání. Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? A co dá člověk na oplátku za svou duši? Kdo by se totiž v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.""

Z knihy Exodus 39. kapitola

16. března 2012 v 16:19 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Exodus neboli z 2. knihy Mojžíšovy 39. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Z modré, purpurové a šarlatové látky zhotovili bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni. Připravili také svatá roucha pro Árona, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Efod byl zhotoven ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze söukaného kmentu. Vytepali zlaté plíšky a z nich nastříhali nitě, aby je umně vetkali do modré, purpurové a šarlatové látky a do kmentu. K oběma okrajům efodu připojili ramenní díly, aby byl spojen. Tkaný pás, který jej obepínal, byl stejně jako efod ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Do zlatých obrouček zasadili onyxové kameny, a jako kamenorytec vyrývá pečeť, tak na nich vyryli jména synů Izraele. Potom je připevnili k ramenním dílům efodu jako pamětné kameny synů Izraele, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Podobným způsobem jako efod byl zhotoven umně utkaný náprsník: ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. Náprsník byl čtvercový, udělali jej dvojitý, po přehnutí byl na píď dlouhý a na píď široký /asi 23x23 cm/. Posázeli jej čtyřmi řadami drahých kamenů: v první řadě rubín, topas a smaragd, v druhé řadě tyrkys, safír a jaspis, ve třetí řadě opál, achát a ametyst, ve čtvrté řadě chrysolit, onyx a beryl. V tomto ořadí byly kameny zasazeny do zlatých obrouček. Kamenů bylo dvanáct, tak jako jmen Izraelových synů. Každý měl na sobě jako na pečeti vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů. K náprsníku vyrobili točené řetízky na způsob šňůrek, z čistého zlata. Vyrobili také dvě zlaté obroučky a dva zlaté kroužky. Ty dva kroužky připevnili na oba horní okraje náprsníku. Ty dvě zlaté šňůry pak připevnili k oběma kroužkům na okrajích náprsníku. Druhé konce obou šňůr připevnili k oněm dvěma obroučkám připevněným zepředu k ramenním dílům efodu. VYrobili také dva zlaté kroužky, které připevnili ke dvěma dolním okrajům náprsníku, k jeho vnitřní obrubě. Dále vyrobili dva zlaté kroužky, které připevnili zepředu k dolní části obou ramenních dílů efodu, těsně u jeho švu nad tkaným pásem efodu. Náprsník pak modrou šňůrou přivázali za jeho kroužky ke kroužkům efodu. Takto spočíval na tkaném pásu efodu a neodstával od efodu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. K efodu byl zhotoven také plášť celý utkaný z modré látky. Uprostřed něj byl otvor, jako bývá v pancíři, s tkanou obrubou, aby se netrhal. Podél spodního lemu pláště udělali granátová jablka z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. Prostřídali je zvonky z čistého zlata, jež připevnili mezi granátová jablka po celém spodním lemu pláště: zvonek a granátové jablko, zvonek a granátové jablko, po celém spodním lemu pláště, v němž se koná služba, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Pro Árona a jeho syny utkali kmentové suknice, kmentový turban, ozdobné kmentové pokrývky hlavy, plátěné spodky ze soukaného kmentu a vyšívanou šerpu ze soukaného kmentu a z modré, purpurové a šarlatové látky, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Vyrobili také štítek z čistého zlata, totiž korunu svatosti, a jako na pečeť na něj vyryli: SVATÝ HOSPODINU. Připevnili k němu modrou šňůru, aby mohl být přivázán na vrchol turbanu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Tak bylo dokončeno veškeré dílo Příbytku, totiž Stanu setkávání. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Tehdy přinesli Příbytek Mojžíšovi: Stan a všechno jeho náčiní, jeho spony, rámy, svlaky, sloupy a patky, přikrývku z červeně barvených beraních kůží, přikrývku z odolných usní, zastírající oponu, Truhlu svědectví, její tyče a slitovnici, stůl a všechno jeho náčiní, chleby předložení, svícen z čistého zlata, jeho uspořádané kahany a všechno náčiní, olej ke svícení, zlatý oltář, olej pomazání, vonné kadidlo, závěs pro vchod do Stanu, bronzový oltář, jeho bronzový rošt, tyče a všechno náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, zástěny nádvoří, jejich sloupy patky, závěs do brány nádvoří, jeho lana a kolíky, všechno náčiní ke službě v Příbytku, ve Stanu setkávání, bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha¨kněze Árona i roucha jeho synů ke konání kněžské služby. SYnové Izraele udělali všechnu práci přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Mojžíš viděl všechno to dílo a hle, udělali je přesně tak, jak Hospodin přikázal. A Mojžíš jim požehnal."

Z Pavlova 2. listu Tesalonickým 1. kapitola

16. března 2012 v 15:51 | Tobiáš Balanda
Na úvod bych něco poznamenal. Minule jsem citoval z Bible - Božího Slova z Pavlova 1. listu Timoteovi 1. kapitolu po dokončené citaci Pavlova 1. listu Tesalonickým. Ale v Bibli je potom 2. list Tesalonickým. Udělal jsem v této věci chybu. Ale věřím, že to nevadí. Teď budu citovat, co v Bibli následuje potom, čili...

Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z 2. listu Tesalonickým 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Pavel, Silvanus a Timoteus církvi Tesalonických v Bohu, našem Otci, a (v) Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a (od) Pána Ježíše Krista. Musíme za vás, bratři, stále děkovat Bohu, jak se sluší, protože vaše víra velice roste a vzájemná láska vás všech se rozhojňuje, takže se vámi v Božích církvích sami chlubíme - (totiž) vaší vytrvalostí a věrností ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. (Ta jsou) znamením Božího spravedlivého soudu, abyste byli uznáni za hodné Božího království, pro něž také trpíte. U Boha je totiž spravedlivé, aby těm, kdo vás sužují, bylo odplaceno soužením a vám, kdo jste sužováni, odpočinutím s námi, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly a v ohnivém plameni uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha a nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše Krista. Ti ponesou trest věčné záhuby, (odloučeni) od Pánovy tváře a od slávy jeho moci, v ten den, kdy přijde, aby byl oslaven ve svých svatých a ukázal se jako podivuhodný ve všech věřících - neboť jste uvěřili našemu svědectví mezi vámi. Proto se také za vás stále modlíme, aby vás náš Bůh uznal za hodné (tohoto) povolání a mocně naplnil každý dobrotivý záměr i (každý) skutek víry, aby tak jméno našeho Pána Ježíše Krista bylo oslaveno ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista."