Duben 2012

Z listu Židúm 5. kapitola

27. dubna 2012 v 17:37 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 5. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Každý nejvyšší kněz vybíraný z lidí bývá v Božích věcech postaven za lidi, aby obětoval dary a oběti za hříchy. Dovede mít ohled na nevědomé a bloudící, neboť i on sám je obklíčen slabostí a kvli ní musí obětovat jak za hříchy lidu, tak i za své vlastní. Nikdo si také tuto čest nemůže sám přivlastnit, ale musí být povolán Bohem tak jako Áron. Tak ani Kristus, když se stal nejvyšším knězem, neoslavil sám sebe, ale (udělal to) Ten, který mu řekl: "Ty jsi můj Syn, dnešního dne jsem tě zplodil," jako říká i na jiném místě: "Ty (jsi) knězem navěky podle Mlchisedechova řádu." O za dnů svého těla s velikým křikem a slzami obětoval modlitby a prosby tomu, kdo ho byl schopen zachránit před smrtí, a pro svou zbožnost byl vyslyšen. Ačkoliv byl (Boží) Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti. A když dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo ho poslouchají, původcem věčného spasení a Bůh ho jmenoval nejvyšščím knězem podle Melchisedechova řádu. O něm bychom měli říci mnoho věcí,a (to) těžko vysvětlitelných, poněvadž jste líní naslouchat. Ačkoli byste totiž po (takové) době (již) měli bát učiteli, potřebujete, aby vás někdo znovu učil základním principům Božích výroků. Stali jste se těmi, kdo potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli totiž užívá mléko, není obeznámen se slovem spravedlnosti, neboť je nemluvně. Pro dospělé je však hutný pokrm, (to jest) pro ty, kdo mají díky zkušenosti smysly vycvičené k rozeznání dobrého a zlého."

Z Lukášova evangelia 11. kapitola

27. dubna 2012 v 17:27 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 11. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A stalo se, že se na jednom místě modlil, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, tak jako Jan vyučoval své učedníky." Řekl jim tedy: "Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, (tak) i na zemi. Náš denní chléb nám dávej každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého /toho zlého (tj. ďábla)/." Tehdy jim řekl: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: 'Příteli, půjč mi tři chleby, protože ke mně přišel z cesty můj přítel a nemám, co bych mu nabídl.' A on mu zevnitř odpoví: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřené a mé děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti (to).' Říkám vám: i kdyby nevstal a nedal mu (to), protože je jeho přítel, kvůli jeho neodbytnosti se přece zvedne a dá mu, cokoli potřebuje." "A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Který z vás, otců, podá svému synu kámen, když ho poprosí o chléb? Anebo o rybu - podá mu snad místo ryby hada? anebo když poprosí o vejce, podá mu snad štíra? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více (váš) nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?" A (Ježíš) vymítal démona a ten byl němý. Když pak démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil. A zástupy se divily. Někteří z nich ale řekli: "Vymítá démony skrz Belzebula /filist. božstvo/, knížete démonů." Jiní ho zase pokoušeli (tím), že od něj chtěli znamení z nebe. On ale znal jejich myšlenky a řekl jim: "Každé království rozdělené (samo) proti sobě pustne a dům (rozdělený) proti domu padá. Je-li tedy satan rozdělen (sám) proti sobě, jak jeho království obstojí? Říkáte přece, že vymítám démony skrze Belzebula. A pokud já vymítám démony Belzebula, kým (je) vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království. Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu. Ale když na (něj) přijde (někdo) silnější než on a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořisti rozdělí. Kdo není se mnou, je proti mě, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje." "Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek. A když (ho) nenajde, říká: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' A když přijde, nalezne (ho) vymetený a ozdobený. Tehdy jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než (je) sám. Pak vejdou (dovnitř) a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první." A když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: "Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, které jsi sá!" Ale on řekl: "Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je." A když se (k němu) scházely zástupy, začal říkat: "Toto pokolení je zlé, vyhledává znamení, ale (žádné) znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. Neboť jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka (znamením) pro toto pokolení. Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde (je) někdo víc než Šalomoun. Muži (z) Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde (je) někdo víc než Jonáš." "Nikdo, když rozsvítí lampu, nestaví (ji) do skrýše ani pod nádobu, ale na stojan, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Lampou těla je oko. Pokud je tvé oko štědré, i celé tvé tělo je jasné. Jakmile je však lakomé, (je) i tvé tělo temné. Dej tedy pozor, aby světlo, které je v tobě, nebylo tmou. Když pak (bude) celé tvé tělo jasné a nebude mít žádnou temnou část, bude celé (tak) jasné, jako když tě lampa ozařuje svým jasem." A když mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby u něho poobědval. Vešel tedy a posadil se (za stůl). A když (to) ten farizeus uviděl, podivil se, že se před obědem nejdříve neumyl. Pán mu tedy řekl: "Vy farizeové teď čistíte pohár a mísu zvenčí, ale vaše nitro je plné zlodějství a ničemnosti. Blázni! Zdali Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? Raději tedy dávejte jako milosrdný dar to, co (máte) uvnitř, a hle, všechno vám bude čisté. Ale běda vám farizeům, že odevzdáváte desátky z máty a z routy a z každé byliny, ale pömíjíte právo a Boží lásku. Tyto věci (jste) měli dělat a tamty neopomíjet. Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na tržištích. Běda vám, zákoníci a farizeové, (vy) pokrytci, neboť jste jako nezřetelné hroby - lidé po nich chodí, ani (to) nevědí." Jeden ze znalců Zákona mu tedy odpověděl. "Mistře, když takhle mluvíš, haníš i nás." Ale on řekl: "I vám znalcům Zákona běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním prstem. Běda vám, protože stavíte hroby proroků, které vaši otcové zabili, a tak dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabili a vy jim stavíte hroby. Proto také Boží moudrost řekla: 'Pošlu k nim proroky a apoštoly a z těch (některé) zabijí a (jiné) budou pronásledovat,' aby od tohoto pokolení byla vyžádána krev všech proroků prolitá oid založení světa, od Ábelovy krve až po krev Zachariáše, kterého zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, (že) bude vyžádána od tohoto pokolení. Běda vám znalcům Zákona, neboť jste vzali klíč poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili." A když jim to řekl, začali na něj zákoníci a farizeové prudce dotírat a nutili ho mluvit o mnoha věcech. Dělali mu nástrahy a snažili se ho chytit za slovo, aby ho mohli obžalovat."

Z listu Židům 4. kapitola

24. dubna 2012 v 19:12 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z listu Židům 4. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Ulekněme se tedy, aby se snad neukázalo, že se někdo z vás opozdil, zatímco trvá zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku. I nám přece byla kázána radostná zvěst, tak jako jim, ale slovo, jež slyšeli, jim neprospělo, neboť nebylo spojeno s vírou těch, kdo (je) slyšeli. (My), kdo jsme uvěřili, tedy vcházíme do odpočinku, poněvadž (on) řekl: "Jak jsem ve svém hněvu odpřisáhl, nevejdou do mého odpočinku," ačkoli jsou (jeho) díla dokonána od založení světa. Na jednom místě totiž řekl o sedmém dni toto: "A Bůh sedmého dne odpočinul od všech svých skutků," a jinde zase: "Nevejdou do mého odpočinku." Poněvadž tedy zůstává (pravdou), že někteří do něj (mají) vstoupit a ti, kterým byla dříve kázána radostná zvěst, (do něj) nevstoupili kvůli neposlušnosti, označuje znovu nějaký den (jako) "dnes", když v Davidovi /tj. v Žalmech/ po tak dlouhé době říká - jak už bylo řečeno - : "Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce." Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, nemluvil by potom (Bůh) o jiném dni. A tak Božímu lidu zůstává svátek. Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh (odpočinul) od svých. Vynasnažme se tedy vstoupit do toho odpočinku, aby snad někdo neupadl do téhož příkladu neposlušnosti. Neboť Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč, proniká až k rozdělení duše a ducha, (i) kloubů a morku (v kostech), a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce. Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno (je) nahé a obnažené před očima toho, jemuž (musíme složit) účet. Poněvadž tedy máme velikého nejvyššího kněze, který prošel nebesy - Ježíše, Božího Syna - držme se toho vyznání. Nemáme totiž nejvyššího kněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale (takového), který byl ve všem pokoušen podobně jako (my, avšak zůstal) bez hříchu. Přistupme tedy se smělou důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k (přijetí) včasné pomoci."

Z knihy Leviticus 14, 33-57

24. dubna 2012 v 18:56 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy z 14. kapitoly verše 33 až 57 (do konce kapitoly) (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: "Až vejdete do kanaanské země, kterou vám dávám do vlastnictví, a já na některý dům v té zemi do pustím ránu malomocenství, přijde majitel domu a oznámí knězi: 'Zdá se, že můj dům je napaden ranou.' Předtím, než kněz přijde ránu prohlédnout, přikáže, aby byl dům vyprázdněn, aby nic z toho domu nebylo nečisté. Teprve potom kněz přijde prohlédnout dům. Prohlédne ránu: Je-li na stěných domu rána, totiž nazelenalé nebo narudlé důlky napohled hlubší než okolní stěna, vyjde kněz před vchod domu a na sedm dní dům uzavře. Sedmého dne se kněz vrátí a ránu znovu prohlédne: Šíří-li se rána po stěnách domu, přikáže, aby napadené kameny byly vyňaty a vyhozeny na nečisté místo venku za městem. Vnitřek domu pak nechá na všech stranách oškrábat. Hlínu, kterou seškrabali, vysypou na nečisté místo venku za městem. Vyňaté kameny nahradí jinými, vezme se také jiná hlína a dům se znovu vymaže. Vrátí-li se však rána a vypukne na domě i po vyjmutí kamenů, vyškrabání a novém vymazání domu, přijde kněz a ránu prohlédne: Šíří-li se rána po domě, je na domě zhoubné malomocenství, je nečistý. Dům se musí zbořit. Kamení, dříví i všechna hlína toho domu se odnesou na nečisté místo venku za městem. Kdo by do toho domu vešel v době, kdy bude uzavřen, bude nečistý až do večera. Kdo by v tom domě spal, vypere svůj oděv, také ten, kdo by v tom domě jedl, vypere svůj oděv. Pokud kněz přijde, ránu prohlédne a uvidí, že se v domě po jeho vymazání nešíří, prohlásí dům za čistý. Rána se zhojila. Aby dům očistil od hříchu, vezme dva ptáky, kus cedrového dřeva, šarlatovou látku a yzop. Jednoho ptáka zabije nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou. Pak vezme cedrové dřevo, yzop, šarlatovou látku a živého ptáka, namočí to v krvi zabitého ptáka s pramenitou vodou a sedmkrát stříkne na dům. Poté, co krví zabitého ptáka, pramenitou vodou, živým ptákem, cedrovým dřevem, yzopem a šarlatovou látkou očistí dům od hříchu, vypustí živého ptáka za městem do kraje. Tak za dům vykoná obřad smíření a ten bude čistý." Toto je zákon o jakékoli ráně malomocenství - ať jde o prašivinu, o malomocenství na oděvu či na domě, otok, vyrážku či světlou skvrnu. Podle něj se určí, kdy je co nečisté a kdy čisté. Toto je zákon o malomoceství."

Z Lukášova evangelia 10, 25-42

24. dubna 2012 v 18:38 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z Lukášova evangelia z 10. kapitoly verše 25 až 42 (do konce kapitoly) (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A hle, jeden znalec Zákona vstal a zkoušel ho slovy: "Mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?" On mu řekl: "Co je napsáno v Zákoně? Jak tam čteš?" A on odpověděl: "Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe." Ježíš mu tedy řekl: "Správně jsi odpověděl. Dělej to a budeš žít." Ale on se chtěl sám ospravedlnit, a (tak) řekl Ježíši: "A kdo je můj bližní?" Ježíš (mu) odpověděl. "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče. Ti ho oloupili a zranili, potom odešli a nechali (ho) polomrtvého. A náhodou šel cestou jeden kněz, a když ho spatřil, přešel (kolem) po protější straně. Podobně i levíta, když přišel na to místo a spatřil (ho), přešel po protější straně. Přišel k němu (také) jeden Samařan, který (tudy) cestoval, a když ho spatřil, byl pohnut soucitem. Přistoupil, obvázal jeho rány a nalil (na ně) olej a víno. Pak ho položil na své zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj. Když pak druhý den odcházel, vytáhl dva denáry, dal (je) hostinskému a řekl mu: 'Postarej se o něj, a cokoli bys vynaložil navíc, (to) ti zaplatím, až se vrátím.' Kdo z těch tří se ti zdá být bližním toho, který upadl mezi lupiče?" A on řekl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu tedy řekl: "Jdi a jednej tak i ty." A když šli, stalo se, že vešel do jedné vesnice a jistá žena jménem Marta ho přijala do svého domu. Ta měla sestru jménem Marie, která si sedla u Ježíšových nohou a poslouchala jeho slova. Ale Marta byla zaneprázdněna množstvím služby. Ta přistoupila a řekla: "Pane, tebe nezajímá, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Proto jí řekni, ať mi pomůže." Ježíš jí tedy odpověděl: "Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. (Jen) jedno je však potřeba. A Marie si vybrala dobroučást, která jí nebude odňata.""

Z listu Židům 3. kapitola

23. dubna 2012 v 19:49 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 3. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, hleďte na apoštola a nejvyššího kněze našeho vyznání, Krista Ježíše, jenž byl věrný Tomu, který ho ustanovil, jako (byl) i Mojžíš (věrný) v celém jeho domě. Tento je ovšem hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel nežli sám dům. Vždyť každý dům je někým postaven a ten, kdo postavil všechno, (je) Bůh. Mojžíš byl vskutku věrný v celém jeho domě jako služebník, na svědectví o tom, co mělo být mluveno (potom), ale Kristus (byl věrný) nad svým domem jakožto Syn, a jeho dům jsme my, udržíme-li si tu smělou důvěru a tu chloubu naděje pevnou až do konce. Proto, jak říká Duch Svatý: "Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při tom roztrpčení v den pokušení na poušti, kde mne pokoušeli vaši otcové. Vyzkoušeli mne, a po čtyřicet let viděli mé skutky. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Oni svým srdcem stále bloudí a mé cesty nepoznali. A ve svém hněvu jsem odpřisáhl: Nevejdou do mého odpočinku!" Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, (jež) by se odvracelo od živého Boha, ale den co den se vzájemně napomínejte /nebo: povzbuzujte/, dokud se (ještě) říká "dnes", aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu. Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce, když se říká: "Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, ne zatvrzujte svá srdce jako při tom roztrpčení." Někteří (ho) totiž vyslechli a roztrpčili - ale ne všichni, kteří prostřednictvím Mojžíše vyšli z Egypta. Na koho se pak hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří hřešili a jejichž těla padla na poušti? A komu odpřisáhl, že nevejdou do jeho odpočinku? Přece těm, kdo byli neposlušní. Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře."

Z Lukášova evangelia 10, 1-24

21. dubna 2012 v 20:18 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia z 10. kapitoly verše 1 až 24 (opět z překladu "nová Bile kralická" z roku 2001):

"Potom Pán určil i jiných sedmdesát a poslal je před svou tváří po dvou do každého města i místa, kam měl sám přijít. Řekl jim tedy: "Žeň (je) jistě veliká, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. Jděte. Hle, já vís posílám jako berany mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte. Do kterékoli domácnosti vejdete, nejdříve řekněe: 'Pokoj tomuto domu.' A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj spočine na něm, a pokud ne, navrátí se k vám. V tom domě zstávejte a jezte a pijte, co mají, neboť dělník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. Když pak vejdete do kteréhokoli města a přijmou vás, jezte, co vám nabídnou. A uzdravujte v tom (městě) nemocné a říkejte jim: 'Boží království se přiblížilo k vám.' Jestliže ale řijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vajděte na jeho ulice a řekněte: 'I ten prach z vašeho města, který na nás ulpěl, vytřásáme (na) vás. Avšak to vězte, že se k vám přiblížilo Boží království.' A říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než tomu městu." "Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí u vás, stalyv Týru a Sidonu, dávno by seděli v pytlovině a popelu a činili pokání. Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do ekla budeš svrženo. Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo vás odmítá, odmítá mne. Kdo pak odmítá mne, odmítá Toho, který mě poslal." Potom se s radostí vrátilo těch sedmdesát a říkali: "Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!" Tehdy jim řekl: "Viděl jsem satana sadnout z nebe jako blesk. Hle, dávám vám moc šlapat na hady a štíry i na veškerou sílu nepřítele a vůbec nic vám neublíží. Neradujte se však z toho, že se vám poddávají duchové, ale spíše se radujte, že vaše jména jsou zasána v nebesích." V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu a řekl: "CHválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a ujevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by (ho) Syn chtěl zjevit." A když se obrátil k učedníkům, řekl jim samotným: "Blaze očím, které vidí, co (vy) vidíte. Říkám vám totiž, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.""

Z knihy Leviticus 14, 1-32

21. dubna 2012 v 18:21 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus z 14. kapitoly verše 1 až 32 (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Pro malomocného bude v čas jeho očišťování platit tento zákon: Musí být přiveden ke knězi. Kněz vyjde ven za tábor a prohlédne ho: Uvidí-li, že se rána malomocenství na postiženém zhojila, nechá pro toho, kdo chce být očištěn, přinést dva živé čisté ptáky, kus cedrového dřeva, šarlatovou látku a yzop. Kněz nechá jednoho ptáka zabít nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou. Pak vezme živého ptáka, cedrové dřevo, šarlatovou látku a yzop a namočí to i s tím živým ptákem v krvi ptáka zabitého nad pramenitou vodou. Sedmkrát tou krví stříkne na člověka očišťovaného od malomocenství a prohlásí jej za čistého. Živého ptáka pak vypustí do kraje. Ten, kdo se očišťuje, si vypere oděv, oholí si veškeré ochlupení, omyje se vodou a bude čistý. Potom vejde do tábora, ale po sedm dní ještě zůstane mimo svůj stan. Sedmého dne si znovu oholí veškeré ochlupení: vlasy, vousy, obočí i všechno ostatní ochlupení. Vypere si oděv, omyje si tělo vodou a bude čistý. Osmého dne pak vezme dva beránky bez vady, jednu roční ovečku bez vady, tři desetiny efy /asi 5 kg/ jemné mouky zadělané olejem jako moučnou oběť a jednu mírku /asi 0,3 l (tak i dále)/ oleje. Očišťující kněz postaví očišťovaného člověka s tím vším před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání. Potom kněz vezme jednoho beránka a bude ho obětovat s mírkou oleje jako oběť odškodnění, zvedáním to nabídne Hospodinu. Beránka zabije na místě, kde se zabíjí oběť za hřích a zápalná oběť, na svatém místě. Jak oběť za hřích, tak oběť odškodnění náleží knězi - je svatosvatá. Kněz pak nabere trochu krve z oběti odškodnění a potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy. Vezme také trochu oleje z té mírky, odlije si do levé dlaně, namočí si v tom oleji pravý prst a sedmkrát jím stříkne před Hospodinem. Ze zbytku oleje, který má v dlani, kněz potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy na místech, kde má krev oběti odškodnění. Zbývajícím olejem v dlani kněz potře hlavu toho, kdo se očišťuje, a tak za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření. Potom kněz vykoná oběť za hřích, a tak očistí toho, kdo chce být očištěn, od jeho nečistoty. Nakonec kněz zabije zápalnou oběť a obětuje ji spolu s moučnou bětí na oltáři. Tak za něj vykoná obřad smíření a bude čistý. Je-li však ten člověk chudý a je to nad jeho možnosti, poskytne pro obřad smíření jednoho beránka jako oběť odškodnění, desetinu efy /asi 1,6 kg/ jemné mouky zadělané olejem jako moučnou oběť, jednu mírku oleje a podle svých možností také dvě hrličky nebo dvě holoubata: jedno k oběti za hřích a druhé k zápalné oběti. Osmého dne svého očišťování je přinese knězi před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání. Kněz vezme beránka oběti odškodnění a mírku oleje a vedáním to nabídne Hospodinu. Potom beránka zabije jako oběť odškodnění, nabere trochu jeho krve a potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy. Z oleje si kněz trochu odlije do levé dlaně a pravým prstem jím sedmkrát stříkne před Hospodinem. Trochu oleje, který má v dlani, pak potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy na místech, kde má krev oběti odškodnění. Zbývajícím olejem v dlani kněz potře hlavu očišťovaného, a tak za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření. Potom podle svých možností připraví jednu hrdličku nebo holoubě. Podle svých možností přinese jedno jako oběť za hřích a druhé jako záalnou oběť spolu s moučnou obětí. Takto kněz vykoná před Hospodinem obřad smíření za toho, kdo se očišťuje." Toto je zákon o člověku, který je postižen malomocenstvím a jehož očišťování je nad jeho možnosti."

Z listu Židům 2. kapitola

20. dubna 2012 v 19:25 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli. Jestliže totiž slovo oznámené skrze anděly bylo pevné a každému přestoupení a neposlušnosti se dostalo spravedlivé odplaty, jak (potom) unikneme my, zanedbáme-li takovéto spasení? To začalo být oznamováno (samotným) Pánem a nám bylo potvrzeno těmi, kteří (ho) slýchali, (což) Bůh podle své vůle zároveň dosvědčoval znameními i divy, rozličnými zázraky a udílením Ducha Svatého. Ten budoucí svět, o němž mluvíme, přece nepoddal andělům. Někdo však na jednom místě vydal svědectví: "Co je člověk, že na něj pamatuješ a syn člověka, že ho navštěvuješ? Učinils jej o málo /nebo: nakrátko/ menším než anděly, korunovals jej slávou a ctí, ustanovils jej nad dílem svých rukou, všechno jsi poddal pod jeho nohy." Když mu tedy poddal všechno, nenechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní ovšem ještě nevidíme, (že) je mu všechno poddáno, ale Ježíše, jenž se stal o málo menším než andělé, aby z Boží milosti okusil smrt za každého (člověka), toho vidíme pro utrpení smrti korunovaného slávou a ctí. Na Toho pro něhož (je) všechno a skrze něhož (je) všechno, se totiž slušelo, aby přivedl mnoho synů do slávy, když skrze utrpení přivedl k cíli vůdce /nebo: původce/ jejich spasení. Neboť Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, (jsou) všichni z jednoho. Proto se nestydí nazývat je bratry, když říká: "Budu ohlašovat tvé jméno svým bratrům, uprostřed shromáždění ti budu zpívat chvály." A znovu: "Já na něj budu spoléhat." A znovu: "Hle, já a děti, které mi dal Bůh." A jelikož děti mají účast na těle a krvi, i on se jich podobně stal účastným, aby skrze smrt zničil toho, kdo měl moc smrti, to jest ďábla, a osvobodil ty, kdo byli po celý život drženi v otroctví strachem ze smrti. Andělů se totiž opravdu neujímá, ale ujímá se Abrahamova semene. Proto musel být v každém ohledu připodobněn (svým) bratrům, aby se v Božích věcech stal milosrdným a věrným nejvyšším knězem a mohl vykonat (oběť) usmíření za hříchy lidu. Vždyť díky tomu, že sám trpěl, když byl pokoušen, může těm, kdo jsou pokoušeni, přispět na pomoc."

Z Lukášova evangelia 9. kapitola

20. dubna 2012 v 19:09 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z Lukášova evangelia 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tehdy svolal svých dvanáct učedníků, dal jim sílu a moc nad všemi démony, a aby uzdravovali nemoci, a poslal je, aby kázali Boží království a uzdravovali nemocné. Řekl jim také: "Nic si na tu cestu neberte, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani stříbro, ani nemívejte po dvou košilích. Do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstaňte a odtud vycházejte. A kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste i prach ze svých nohou na svědectví proti nim." A tak vyšli a chodili po (okolních) vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali. Tehdy o všech věcech, které se skrze něj dály, uslyšel tetrarcha Herodes /Herodes Antipas/ a byl bezradný, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, někteří zase, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal jeden z dávnách proroků. Herodes tedy řekl: "Jana jsem sťal. Ale kdo je tento, o kterém slyším takové věci?" A toužil ho vidět. Potom se apoštolové vrátili a vyprávěli mu, co všechno udělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel do ústraní na pusté místo u města zvaného Betsaida. Ale když se (to) zástupy dozvěděli, šly za ním. A on je přijal a mluvil k nim o Božím království a ty, kdo potřebovali uzdravení, uzdravoval. Den se však začal chýlit (k večeru). Dvanáct (učedníků) tedy přistoupilo a řekli mu: "Propusť ten zástup, ať se rtozejdou do okolních vesnic a statků, přenocují (tam) a najdou si stravu, protože zde jsme na pustém místě." On jim však řekl: "Vy jim dejte najíst." Ale oni řekli: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Ledaže bychom snad šli a nakoupili jídlo pro všechen tento lid." Bylo (tam) totiž kolem pěti tisíc mužů. Řekl tedy svým učedníkům: Posaďte je ve skupinkách po padesáti." A tak to udělali a všechny posadili. Tehdy vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, nalámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu. A tak se všichni najedli a byli nasyceni. Potom se sebralo dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly. Když se pak o samotě modlil a učedníci byli s ním, stalo se, že se jich zeptal: "Za koho mne mají zástupy?" Oni odpověděli: "(Někteří) za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní (říkají), že vstal jeden z dávnách proroků." Ale on jim řekl: "A za koho mne máte vy?" A Petr mu odpověděl: "Za Božího Krista!" On je tedy přísně napomenul, aby to nikomu neříkali, a řekl: "Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i zákoníky, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých." Potom (jim) všem říkal: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši /nebo: život/, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mne, ten ji zachrání. Vždyť co je platno člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil? Kdokoli by se totiž styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a (ve slávě) Otce a svatých andělů. Ale říkám vám po pravdě: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království." Asi osm dní po těchto slovech se stalo, (že)k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, změnil se vzhled jeho tváře a jeho oděv zbělel a rozzářil se. A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš, kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. Ale Petr a ti, kteří byli s ním, byli obtěžkáni spánkem. Když se však probudili, uvděli jeho slávu a ty dva muže, jak stojí s ním. A když se od něho vzdalovali, stalo se, (že) Petr řekl Ježíši: "Mistře /Veliteli/, to je dobře, že jsme zde. Udšlejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden¨Mojžíšovi a jeden Eliášovi!" (Ale) nevěděl, co říká. A zatímco to říkal, objevil se oblak a zastínil je. A když vcházeli do toho oblaku, dostali strach. Z toho oblaku pak vyšel hlas, který řekl: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte." A když ten hlas zazněl, zůstal (tam) jenom Ježíš. A oni mlčeli a v těch dnech nikomu neoznámili nic (z toho), co viděli. Když pak druhý den sestoupili z hory, stalo se, (že) se s ním setkal veliký zástup. A hle, (jeden) muž ze zástupu zvolal: "Mistře, prosím tě, pohlédni na mého syna. Vždyť je (to) můj jediný! A hle, napadá ho duch a náhle křičí. Zmítá jím, takže sliní, a když ho trápí /dosl. drtí/, těžko od něj odchází. Poprosil jsem tvé učedníky, aby toho (ducha) vyhnali, ale nemohli!" Ježíš však odpověděl: "Ó nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď svého syna sem." A jak přicházel, ten démon ho porazil a začal (jím) zmítat. Ježíš tomu nečistému duchu pohrozil, uzdravil chlace a vrátil ho jeho otci. Všichni tedy žasli nad Boží velkolepostí. Když se ale všichni divili všemu, co Ježí¨š udělal, řekl svým učedníkům: "Vy uložte tato slova do svých uší, neboť Syn člověka bude vydán do lidských rukou.ů Oni však to slovo nechápali a bylo před nimi skryto, aby mu neporozuměli. A báli se ho na to slovo zeptat. Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší. Když ale Ježíš viděl myšlení jejich srdce,vzal dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: "Kdokoli by přijal toto dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, přijímá Toho, který mne poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten bude veliký." Jan tedy odpověděl: "Mistře, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi." Ale Ježíš mu řekl: "Nebraňte (mu). Vždyť kdo není proti nám, je s námi." Když se pak naplňovali dny, aby byl vzat vzhůru, stalo se, (že) upřel svou tvář k cestě do Jeruzaléma. Poslal tedy před sebou posly a (ti) šli a vstoupili do samařské vesnice, aby ro něj (vše) připravili. Ale (tam) ho nepřijali, protože jeho tvář byla (obrácena) k cestě do Jeruzaléma. Když /to) tedy viděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, ať řekneme ohni, aby sestoupil z nebe a pohltil je, jako (to) udělal i Eliáš?" Ale on se obrátil a pokáral je slovy: "Vy nevíte, jakého jste ducha. Neboť Syn člověka nepřišel lidské duše zahubit, ale spasit." Šli tedy do jiné vesnice. A když šli, stalo se, že mu někdo na cestě řekl: "Pane, budu tě následovat, kamkoli půjdeš." Ježíš mu tedy řekl: "LIšky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověa nemá, kde by složil hlavu." Tehdy řekl jinému: "Pojď za mnou." Ale on řekl: "Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce." Ježíš mu však řekl: "Nech mrtvé, ať pochovávají své rtvé, ale ty jdi a kaž Boží království!" A ještě jiný (mu) řekl: "Půjdu za tebou, Pane, ale nejdříve mi dovol, ať se rozloučím s těmi, kdo jsou v mém domě." Ale Ježíš mu řekl: "Nikdo, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpátky, není způsobilý pro Boží království.""

Z knihy Leviticus 13. kapitola

20. dubna 2012 v 18:12 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 13. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: "Když někdo bude mít na kůži otok, vyrážku nebo světlou skvrnu jevící se jako rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi Áronovi nebo k jednomu z jeho synů, kněží. Kněz pak ránu na kůži prohlédne: Pokud ochlupení na ráně zbělelo a rána je nbapohled hlubší než okolní kůže, je to rána malomocenství. Po prohlídce jej kněz prohlásí za nečistého. Je-li to však jen bílá skvrna, jež napohled není hlubší než okolní kůže a jejíž ochlupení nezbělelo, kněz postiženého odloučí na sedm dní. Sedmého dne jej prohlédne: Shledá-li, že se rána zastavila a nešíří se po kůžři, odloučí ho na dalších sedm dní. Sedmého dne jej kněz prohlédne znovu: Je-li rána matná a nešíří se po kůži, prohlásí jej za čistého - je to jen vyrážka. Vypere svůj oděv a bude čistý. Rozšíří-li se vyrážka poté, co se ukázal knězi a byl prohlášen za čistého, musí se knězi ukázat znovu. Kněz ho prohlédne: Šíří-li se vyrážka po kůži, kněz jej prohlásí za nečistého - je to malomocenství. Když se na člověku objeví rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi. Kněz ho prohlédne: Je-li na kůži bílý otok, od něhož zbělelo ochlupení, a na otoku je jizva živého masa, je to pokročilé malomocenství kůže - kněz jej prohlásí za nečistého. Neodloučí ho, neboť je zjevně nečistý. Jestliže však malomocenství na kůži propukne tak, že pokryje celou kůži postiženého od hlavy až k patě, kamkoli padne knězův zrak, kněz ho prohlédne: Pokrylo-li malomocenství celé jeho tělo, prohlásí postiženého za čistého - jestliže všechno zbělelo, je čistý. Kdykoli by se však na něm ukázalo živé maso, bude nečistý. Jakmile kněz spatří živé maso, prohlásí jej za nečistého. Živé maso je nečisté - je to malomocenství. Jakmile živé maso zmizí a místo zbělá, přijde postižený ke knězi. Kněz ho prohlédne: Pokud postižené místo zbělelo, prohlásí jej za čistého - je čistý. Když bude na kůži vřed, který se zhojil, a na místě toho vředu vznikne bílý otok nebo bělavě narudlá skvrna, musí být ukázán knězi. Kněz místo prohlédne: Je-li napohled hlebší než okolní kůže a ochlupení na něm zbělelo, kněz jej prohlásí za nečistého - je to rána malomocenství, vypukla na vředu. Jetliže však kněz místo prohlédne a uvidí, že ochlupení na něm není bílé, že není hlubší než okolní kůže a je matné, odloučí ho kněz na sedm dní. Pokud se po kůži rozšíří, prohlásí jej kněz za nečistého - je to rána malomocenství. Pokud skvrna zůstane na místě a nerozšíří se, je to jizva po vředu - kněz jej prohlásí za čistého. Když bude na kůži spálenina od ohně a na jizvě po ní vznikne bělavě narudlá nebo bílá skvrna, kněz ji prohlédne: Pokud ochlupení na skvrně zbělelo a je napohled hlubší než okolní kůže, je to malomocenství, vypuklo na spálenině. Kněz jej prohlásí za nečistého - je to rána malomocenství. Jestliže však kněz skvrnu prohlédne a uvidí, že její ochlupení není bílé, není na pohled hlubší než okolní kůže a je matné, odloučí ho kněz na sedm dní. Sedmého dne jej kněz prohlédne: Pokud se skvrna po kůži rozšíří, prohlásí jej kněz za nečistého - je to rána malomocenství. Pokud ale skvrna zůstane na místě, nerozšíří se po kůži a bude matná, je to otok po spálenině - kněz jej prohlásí za čistého, neboť je to jizva po spálenině. Když bude nějaký muž nebo žena postižen na hlavě nebo na bradě, kněz ránu prohlédne: Bude-li napohled hlubší než okolní kůže a bude-li její ochlupení nažlotlé a tenké, prohlásí jej kněz nečistého - je to prašivina, druh malomocenství na hlavě nebo na bradě. Když ale kněz ránu prašiviny prohlédne a ta nebude napohled hlubší než okolní kůže a nebude na ní žádné černé ochlupení, odloučí kněz postiženého prašivinou na sedm dní. Sedmého dne kněz ránu prohlédne znovu: Pokud se prašivina nešíří, její ochlupení není zažloutlé a není napohled hlubší než okolní kůže, pak ať se postižený oholí, ať však neholí místo zasažené prašivinou. Kněz potom člověka s prašivinou odloučí na dalších sedm dní. Sedmého dne kněz prašivinu prohlédne znovu: Pokud se prašivina po kůži nešíří a není napohled hlubší než okolní kůže, prohlásí jej kněz za čistého. Vypere svůj oděv a bude čistý. Rpzšíří-li se prašivina poté, co byl prohlášen za čistého, musí ho prohlédnout kněz: Šíří-li se prašivina po kůži, ať kněz již nehledá zažloutlé ochlupení - postižený je nečistý. Shledá-li však, že se prašivina zastavila a že na ní vyrostlo černé ochlupení, prašivina se zhojila - je čistý a kněz jej prohlásí za čistého. Když bude mít muž nebo žena na kůži bílé skvrny, kněz je prohlédne: Jsou-li skvrny na kůži matně bělavé, je to lišej, který vypukl na kůži - je čistý. Když někomu vypadají vlasy na temeni, takže má pleš, je čistý. Vypadají-li mu vlassy na skráních, takže má holé čelo, je čistý. Když ale na holém čele nebo na pleši vznikne bělavě narudlá rána, je to malomocenství bující na holém čele nebo na pleši. Kněz ho prohlédne: Je-li na jeho holém čele nebo na pleši rána s bělavě narudlým otokem, podobná kožnímu malomocenství, je ten člověk malomocný. Je nečistý - kněz jej musí prohlásit za nečistého, neboť je postižen na hlavě. Člověk postižený malomocenstvím bude mít roztržený oděv, rozpuštěné vlasy a s rouškou na ústech bude volat: 'Nečistý! Nečistý!' Po celou dobu svého postižení zůstane nečistý. Jako nečistý musí bydlet o samotě, ve zvláštním příbytku venku za táborem." "Když rána malomocenství napadne vlněný nebo lněný oděv, vlněnou nebo lněnou tkaninu, kůži nebo cokoliv koženého a ta rána bude nazelenalá nebo narudlá, je to rána malomocenství na oděvu, na kůži, na tkanině či na koženém předmětu - musí být ukázána knězi. Když kněz ránu prohlédne, nechá napadenou věc odloučit na sedm dní. Sedmého dne pak ránu prohlédne znovu. Jestliže se po oděvu, tkanině nebo koženém předmětu šíří, je to rána zhoubného malomocenství - je to nečisté. Ať je tedy oděv, vlněná či lněná tkanina i jakýkoli kožený předmět napadený tou ranou spálen, neboť jde o zhoubné malomocenství - musí to být spáleno. Pokud kněz ránu prohlédne a uvidí, že se po oděvu, tkanině nebo jakémkoli koženém předmětu nešíří, přikáže, aby napadenou věc vyprali, a odloučí ji na dalších sedm dní. Po vyprání kněz ránu prohlédne: Shledá-li, že rána nezměnila barvu (i když se nerozšířila, je to nečisté - spálíš to, ať už je hniloba na líci či na rubu. Pokud však kněz ránu prohlédne a uvidí, že je po vyprání matná, pak ji od oděvu, kůže či tkaniny odtrhne. Ukáže-li se rána na oděvu, tkanině či koženém předmětu znovu, je to bující malomocenství - napadenou věc spálíš. Oděv, tkanina či kožený předmět, z něhož rána po vyprání zmizí, bude vyprán znovu a bude čistý." Toto je zákon o ráně malomocenství na vlněném či lněném oděvu, na tkanině i jakémkoli koženém předmětu. Podle něj to bude prohlášeno za čisté, nebo nečisté."

Z listu Židům 1. kapitola

19. dubna 2012 v 17:05 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, (ale) v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze (svého) Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy. On je jasem (jeho) slávy a vyjádřením jeho podstaty, slovem své moci udržuje všechno, (co je). Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech a stal se o to vznešenějším, než (jsou) andělé, oč významnější jméno než oni přijal za dědictví. Vždyť kterému z andělů kdy řekl: "Ty jsi můj Syn, dnešního dne jsem tě zplodil"? A znovu: "Já mu budu otcem a on mi bude Synem." A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: "A klanějte se mu všichni Boží andělé!" O andělech sice říká: "On činí své anděly větry a své služebníky plameny ohně," ale o Synu říká: "Tvůj trůn, (ó) Bože, (je) na věky věků, žezlo spravedlnosti (je) žezlem tvého království. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost, proto tě, (ó) Bože, pomazal tvůj Bůh olejem veselí nad (všechny) tvé společníky." A (dále): "Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš, všechna zestárnou jako roucho. Svineš je jako plášť a budou změněna, ty však jsi stále tentýž a tvá léta (nikdy) nepřestanou." A kterému z andělů kdy řekl: "Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou?" Nejsou snad všichni služebnými duchy, posílanými k službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?"

Z Lukášova evangelia 8. kapitola

19. dubna 2012 v 16:56 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 8. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Potom se stalo, že procházel jednotlivá města a vesnice. Kázal a ohlašoval Boží království a dvanáct (apoštolů) s ním, také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných, kterému sloužily ze svého majetku. Když se pak začal scházet veliký zástup a (lidé) se k němu hrnuli z města zaměstem, promluvil (k nim) v podobenství: "Vyšel rozsévač, aby rozsíval své zrno. A jak rozsíval, jedno padlo podél cesty a bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zase padlo mezi trní a to trní vyrostlo s ním a udusilo j. JIné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu." Když to řekl, volal: "Kdo má uši k slyšení, ať slyší!" Jeho učedníci se ho tedy ptali: "Co je to za poobenství?" On řekl: "Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale ostatním (jen) v podobenstvíh, aby 'hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli'." "To podobenství tedy znamená: Zrno je Boží slovo a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, (ale) potom přichází ďábel a bere Slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. Ti na skále (jsou) ti, kteří když slyší Slovo, s radostí (je) přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají. To, které padlo mezi trní, jsou pak ti, kteří slyšeli, ale jak jdou za starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, bývají udušeni a nepřinášejí užitek. Ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší Slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek." "Nikdo, když rozsvítí lampu, nepřikrývá ji nádobou a nestaví ji pod postel, ale staví (ji) na stojan, aby ti, kteří vcházejí, viděli světlo. Není totiž (nic) tajného, co nebude zjeveno, ani (nic) skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo. Proto dávejte pozor (na to), jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má." Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. Oznámili mu tedy: "Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět." On jim však odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je." Jednoho z těch dnů se pak stalo, (že) nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: "Přeplavme se přes jezero." A (tak) vypluli. A když se plavili, usnul. Tehdy se na jezero snesla bouře a (lod) se naplňovala, takže byli v nebezpečí. Přistoupili tedy a vzbudili ho se slovy: "Mistře, mistře, hyneme!" On však vstal, napomenul vítr a vzedmutí vod, a (tak) přestaly a nastal klid. Tehdy jim řekl: "Kde je vaše víra?" A (oni) se strachem a úžasem říkali jeden druhému: "Kdo to tedy je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?" Tehdy se přeplavil do kraje Gadarenců, který je naproti Galileji. A když vstoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který měl už dlouhou dobu démony. Nenosil (žádné) šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách. Když pak spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním a hlasitě zvolal: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, abys mě netrýznil!" (Ježíš) totiž přikazoval tomu nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Mnohokrát se ho totiž zmocňoval, takže (musel) být spoutáván řetězy a hlídán v okovech, ale (on) ta pouta trhal a býval démonem hnán na poušť. Ježíš se ho tedy zeptal: "Jak se jmenuješ?" a on řekl: "Legie," neboť do něj vstpoupilo mnoho démonů. A (ti) ho prosili, aby jim nepřikazoval odejít do propasti. Tehdy tam bylo veliké stádo vepřů pasoucích se na hoře, a (tak) ho prosili, aby jim dovolil vejít do nich. A on jim (to) dovolil. Démoni tedy vyšli z toho člověka a vstoupili do vepřů a to stádo se rozběhlo ze srázu do jezera a utopilo se. Když pak ti, kdo (je) pásli, uviděli, co se stalo, utekli a cestou (to) vyprávěli ve městě i na venkově. (Lidé) tedy vyšli, aby viděli, co se stalo. Když přišli k Ježíši a nalezli toho člověka, ze kterého vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. Ti, kteří to viděli, jim pak vyprávěli, jak byl ten, který měl démony, zachráněn. Všichni ti lidé z gadarenského kraje ho tedy prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi a vrátil (se zpět). Ten muž, ze kterého vyšli démoni, ho ale prosil, aby (mohl) být s ním. Ježíš ho však propustil se slovy: "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh." On tedy odešel a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal. Když se pak Ježíš vrátil, stalo se, že ho přivítal zástup (lidí), neboť ho všichni očekávali. A vtom přišel muž jménem Jairus a ten byl představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu, neboť měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou a ta umírala. A tak šel a tiskly ho davy. A (jedna) žena, která už dvanáct let trpěla krvácením a vynaložila všechno své živobytí na lékaře, a žádný ji nemohl uzdravit, přistoupila zezadu, dotkla se cípu jeho roucha a její krvácení ihned přestalo. Ježíš tedy řekl: "Kdo se mě dotkl?" A když (to) ¨všichni popírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, davy se na tebe tisknou a tlačí a (ty) říkáš: 'Kdo se mě dotkl?'" Ježíš ale řekl: "Někdo se mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze mě vyšla moc." A když ta žena poznala, že se neutajila, s rozechvěním přistoupila, padla před ním (na zem a) přede všemi lidmi mu pověděla, proč se ho dotkla a jak byla uzdravena. A on jí řekl: "Buď dobré mysli, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji." A když ještě mluvil, přišel někdo z (domu) představeného synagogy se slovy: "Tvá dcera umřela. Neobtěžuj mistra." Když (to) však Ježíš uslyšel, odpověděl mu: "Neboj se, jenom věř a bude zachráněna." Když pak vešel do toho domu, nenechal se sebou vejít nikoho kromě Petra, Jakuba a Jana a otce a matky té dívky. Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale o řekl: "Neplačte. Neumřela, ale spí." A (tak) se mu vysmívali, neboť věděli, že umřela. Ale on všechny vyhnal, vzal ji za ruku a zvolal: "Dívenko, vstaň!" Tehdy se její duch navrátil a (ona) hned vstala. Nařídil tedy, ať jí dají najíst. A její rodiče užasli. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo."

Z knihy Leviticus 12. kapitola

15. dubna 2012 v 14:46 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. Mojžíšovy 12. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Když žena počne a porodí chlapce, bude po sedm dní nečistá, stejně jako v době svého pravidelného krvácení. Osmého dne bude chlapec obřezán, ale matčino očišťování od krve potrvá ještě třicet tři dny. Dokud se nevyplní doba jejího očišťování, nedotkne se ničeho svatého a nepřijde ke svatyni. Porodí-li dívku, bude po dva týdny nečistá jako při svém krvácení a její očišťování od krve potrvá ještě šedesát šest dní. Když uplyne doba jejího očišťování po narození syna nebo dcery, přivede ke knězi ke vchodu do Stanu setkávání ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích. Kněz je bude obětovat před Hospodinem a vykoná za ni obřad smíření, a tak bude očištěna od svého krvácení. Toto je zákon o žebě, která porodila chlapce nebo dívku. Nemůže-li si dovolit jehně, vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a druhé k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná obřad smíření, a tak bude očištěna.""

Pavlův list Filemonovi

14. dubna 2012 v 18:53 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova (celý) Pavlův list Filemonovi (je totiž krátký) (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Pavel, vězeň Ježíše Krista, a bratr Timoteus našemu milovanému (příteli) a spolupracovníku Filemonovi, milované Apfii, našemu spolubojovníku Archippovi i církvi, která je ve tvém domě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a (od) Pána Ježíše Krista. Děkuji svému Bohu, když se o tobě neustále zmiňuji ve svých modlitbách - neboť se doslýchám o tvé lásce a věrnosti, kteou máš k Pánu Ježíši i ke všem svatým, aby se sdílení tvé víry stalo mocným skrze poznání všeho dobrého, co je ve vás díky Kristu Ježíši. Máme totiž velikou radost a potěšení ze tvé lásky, neboť srdce svatých byla skrze tebe občerstvena, bratře. Proto, ačkoli mám velikou smělost přikázat ti, co se patří, kvůli lásce (však) raději prosím, neboť jsem (už) takový, totiž starý Pavel a nyní i vězeň Ježíše Krista. Prosím tě (tedy) ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve svém vězení, Onezima, který ti byl kdysi neužitečný, ale nyní je tobě i mně velmi užtečný. Toho ti posílám zpět. Přijmi ho tedy jako mé (vlastní) srdce. Zamýšlel jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení pro evangelium sloužil místo tebe, ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý (skutek) nebyl jako z povinnosti, ale (aby byl) dobrovolný. Snad byl totiž na chvíli vzdálen proto, abys ho mohl dostat navždy - ne již jako otroka, ale více než otroka, (totiž jako) milovaného bratra, zvláště pro mně, a čím spíše pro tebe, jak podle těla, tak v Pánu. Máš-li mě tedy za společníka, přijmi ho jako mě. Jestliže ti pak způsobil nějakou škodu nebo (něco) dluží, přičti to mně. (Toto) píši já Pavel svou vlastní rukou: Já (to) zaplatím - ať ti (však) nemusím říci, že mi dlužíš i sám sebe! Nuže, bratře, ať z tebe mám v Pánu užitek (i) já, občerstvi mé srdce v Pánu! Píši ti v jistotě o tvé poslušnosti a vím, že uděláš ještě více, než co říkám. Zároveň mi však také připrav ubytování, neboť doufám, že vám budu díky vašim modlitbám darován. Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem. Amen."

Z Lukášova evangelia 7. kapitola

14. dubna 2012 v 18:36 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 7. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Když pak dokončil všechna tato slova k naslouchajícímu lidu, vešel do Kafarnaum. A jeden setník měl na smrt nemocného služebníka, kterého si (velmi) cenil. Když tedy uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho služebníka. Přišli tedy k Ježíši a snažně ho prosili slovy: "Je hoden, abys to pro něj udělal. Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil." Ježíš tedy šel s nimi. A když už byl nedaleko od domu, poslal k němu ten setník přátele, aby mu řekli: "Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. Proto jsem se ani nepokládal za hodného, abych k tobě přišel. Ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk postavený pod moc a mám pod sebou vojáky. Tomuto řeknu 'Jdï' a (on) jde a jinému 'Přijď' a on přijde, svému otroku (řeknu) 'Udělej tohle' a udělá (to)." Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který šel za ním: "Říkám vám, (že) ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel." A když se ti, kdo byli posláni, vrátili domů, našli toho služebníka, který byl nemocný, zdravého. Potom se stalo, že šel do města jménem Naim, a šlo s ním mnoho jeho učedníků a veliký zástup (lidí). A když se přiblížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, byl to jediný syn své matky, a ta byla vdova. A byl s ní veliký zástup (lidí) z města. Když ji Pán spatřil, byl pohnut soucitem k ní a řekl jí: "Neplač." Přistoupil a dotkl se már a ti, kdo (je) nesli, se zastavili. Tehdy řekl: "Mladíku, říkám ti, vstaň!" A ten mrtvý se posadil a začal mluvit. (Ježíš) ho tedy předal jeho matce a všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha se slovy: "Povstal mezi námi veliký prorok" a "Bůh navštívil svůj lid." A tato zpráva o něm vyšla do celého Judska a do celého okolí. Tehdy Jamovi oznámili jeho učedníci o všech těchto věcech. Jan tedy zavolal kterési dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíši se slovy: "Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" Když tedy k němu ti muži přišli, řekli: "Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" A právě v tu chvíli uzdravil mnoho (lidí) odneduhů a trápení a zlách duchů a mnoha slepým daroval zrak. Ježíš jim tedy odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje." Když pak Janovi poslové odešli, začal zástupům říkat o Janovi: "Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu klátící se větrem? Na co jste se tedy vyšli podívat? Na člověka oblečeného hebkým rouchem? Pohleďte, ti, kteří jsou v slavném rouchu a žijí v rozkoši, jsou v královských domech. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, a více než proroka. Toto je ten, o kterém je napsáno: 'Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, jenž připraví tvou cestu před tebou.' Říkám vám totiž, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, není větší prorok než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on." A všechen lid, který to slyšel, i celníci, uznali Boží spravedlnost, když se nechali pokřtít Janovým křtem. Ale farizeové a znalci Zákona odmítli Boží vůli pro sebe, když se od něj pokřtít nenechali. A Pán řekl: "Ke komu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení a čemu se podobají? Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jedny na druhé: 'Pískali jsme vám, a netančili jste, naříkali jsme, a neplakali jste!' Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a (vy) říkáte: 'Má démona!' Přišel Syn člověka, jí a pije a (vy) říkáte: 'Hle, žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!' Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi." Jeden z farizeů ho pak prosil, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval (s ním). A hle, když se (jedna) žena, hříšnice z toho města, dozvěděla, že (Ježíš) stoluje v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobku (s) mastí. A stojíc s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlasy své hlavy (je) utírala a líbala mu nohy a mazala (je) mastí. Když (to) ale spatřil ten farizeus, který ho pozval, řekl si: "Kdyby tohle byl prorok, věděl by, co (je to) za ženu, která se ho dotýká, a jaká (je), protože je hříšnice." Ježíš mu odpověděl: "Šimone, musím ti něco povědět." A on řekl: "Pověz mistře." "Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát. A když neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz tedy, který z nich ho bude více milovat?" Šimon odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému více odpustil." On mu řekl: "Správně jsi usoudil." Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ty jsi mi nepodal vodu na nohy, ale ona skápěla mé nohy slzami a vlasy své hlavy je utřela. Nepolíbil jsi mě, ale ona od (chvíle), kdy jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona pomazala mastí mé nohy. Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, neboť hodně milovala. Komu se ale odpouští málo, (ten) miluje málo." A řekl jí: "Tvé hříchy jsou odpuštěny." Tehdy si ti, kdo s (ním) stolovali, začali mezi sebou říkat: "Kdo to je, že i hříchy odpouští?" On však té ženě řekl: "Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.""

Z Pavlova listu Titovi 3. kapitola

14. dubna 2012 v 10:38 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z listu Titovi 3. (závěrečnou) kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Připomínej jim, ať jsou poddáni vládcům a vrchnostem, ať (je) poslouchají, ať jsou připraveni ke každému dobrému skutku, ať o nikom nemluví zle, ať nejsou svárliví, (ale) vlídní, a ať prokazují veškerou krotkost vůči všem lidem. Vždyť i my jsme kdysi byli nerozumní, nepovolní, oklamaní, otročili jsme různým žádostem a rozkoším, žili jsme ve zlobě a závisti, (byli jsme) odporní a vzájemně se nenávidící. Když se však ukázala dobrota a lidumilnost našeho Spasitele Boha, spasil nás - ne na základě skutků spravedlnosti, které jsme my vykonali, ale podle svého milosrdenství - skrze koupel znovuzrození a obnovení Ducha Svatého, kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista, abychom se, ospravedlněni jeho milostí, stali dědici v naději věčného života. To slovo (je) spolehlivé a chci, abys na těchto věcech trval, aby se ti, kteří uvěřili Bohu, snažili vynikat v dobrých skutcích. Tyto věci jsou (totiž) dobré a užitečné pro lidi. Pošetilým hádkám, vykládání rodokmenů, svárům a zákonickým sporům se pak vyhýbej, neboť jsou neplodné a marné. Sektáře po prvním a druhém napomenutí vyobcuj. Věz, že takový (člověk) je rozvrácený a hřeší, odsouzen sám sebou. Až k tobě pošlu Artema nebo Tychika, vynasnaž se přijít ke mně do Nikopole, neboť jsem se rozhodl strávit tam zimu. Právníka Zénu a Apolla důkladně vyprav na cestu, aby jim nic nescházelo. A ať se i naši učí vynikat v dobrých skutcích k (naplňování) naléhavých potřeb, aby nebyli neužiteční. Všichni, kdo jsou se mnou, tě pozdravují. Pozdrav ty, kteří nás milují ve víře. Milost s vámi všemi. Amen."

Z knihy Leviticus 11. kapitola

14. dubna 2012 v 10:19 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 11. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin ¨promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: "Mluvte k synům Izraele: Ze všech živočichů na zemi smíte jíst tyto: Smíte jíst každého přežvýkavého sudokopytníka. Nesmíte však jíst ty, kteří jsou jn přežvýkavci nebo jen sudokopytníci. Vlelbloud sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto - je tedy pro vás nečistý. Daman sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto - je tedy pro vás nečistý. Zajíc sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto - je tedy pro vás nečistý. Prase sice má rozdělené kopyto, ale nepřežvykuje - je tedy pro vás nečisté. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete. Budou pro vás nečistí. Ze všech vodních živočichů smíte jíst tyto: Smíte jíst všechny sladkovodní i mořské tvory, kteří mají ploutve a šupiny. Všichni mořští i sladkovodní tvorové bez plotví a šupin (ať už drobá vodní havěť nebo velcí vodní tvorové) však pro vás budo ohavností a ohavností pro vás zůstanou. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se budete štítit. Cokoli ve vodách nemá ploutve a šupiny, bude pro vás ohavností. Toto jsou ptáci, jichž se budete štítit. Nesmějí se jíst, jsou ohavní: orel, orlosup, mořský orel, luňák, různé druhy jestřábů, všechny druhy havranů, dále pštros, sova, racek, různé druhy sokolů, sýček, kormorán, výr, ibis, pelikán, sup, čáp, různé druhy volavek a také dudek a netopýr. Všechen křídlatý hmyz lezoucí po čtyřech pro vás bude ohavností. Smíte z něj ale jíst to, co má další členěné nožky ke skákání po zemi, jako jsou různé druhy kobylek, sarančat, cvrčků a koníků. Všechen ostatní křídlatý čtvernohý hmyz pro vás bude ohavností. Těmito živočichy byste se poskvrnili. Kdokoli se dotkne jejich zdecliny, bude nečistý až do večera. Kdokoli by nesl něco z jejich zdechliny, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. Každý kopytník, který nemá rozdělené kopyto a který nepřežvykuje, pro vás bude nečistý. Kdokoli se ho dotkne, bude nečistý. Každý čtyřnohý živočich, který chodí po tlapách, pro vás bude nečistý. Kdokoli e dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera. Kdokoli by nesl jejich zdechlinu, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. Jsou pro vás nečistí. Z drobné havěti hemžící se po zemi pro vás bude nečisté toto: lasice, krysa, různé druhy ještěrů, gekon, varan, ještěrka, mlok a chameleon. To je pro vás ze vší havěti nečisté. Kdokoli se dotkne jejich mršiny, bude nečistý až do večer. Cokoli, nač jejich mršina upadne, bude nečisté. Ať je to předmět ze dřeva nebo oděv, kůže, pytlovina či jakékoli nářadí, položí se to do vody a bude nečisté až do večera, potom to bude čisté. Kdyby takové mršina spadla do nějaké hliněné nádoby, všechno v ní bude nečisté a nádobu musíte rozbít. Každý pokrm, který přišel do styku s vodou z té nádoby, bude nečistý. Také každý nápoj v jakékoli takové nádobě bude nečistý. Cokoli, nač upadne taková zdechlina, bude nečisté. Pec i krb budou zbořeny - jsou nečisté a nečisté pro vás zůstanou. Pramen nebo jímka na vodu ovšem zstanou čisté. Cokoli se však dotkne takových zdechlin, bude nečisté. Když taková zdechlina upadne na jakékoli osivo, zůstane osivo čisté. Bylo-li však předtím, než na něj taková zdechlina upadla, namočeno vodou, bude pro vás nečisté. Když pojde nějaké zvře, které smíte jíst, bude ten, kdo se dotkl jeho zdechliny, nečistý až do večera. Kdo by z té zdechliny něco snědl, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. Také ten, kdo by u zdechlinu nesl, vypere svlj oděv a bude nečistý až do večera. Veškerá havěť hemžící se po zemi pro vás bude ohavností, nejezte ji. Nesmíte jíst žádnou havěť hemžící se po zemi, ať už se plazí po břiše nebo leze po čtyřech či více nohách. Je to ohavnost. Neposkvrňujte se jakoukoli hamžící se havětí. Neposkvrňujte se jimi, abyste se nestali nečistými. Vždyť já ¨jsem Hospodin, váš Bůh! Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý, a neposkvrňujte se žádnou havětí plazící se po zemi. Vždyť já jsem Hospodin, který vás vyvedl z Egyprta, abych byl vaším Bohem. Buďte svatí, neboť já jsem svatý." Toto je zákon ohledně zvěře, ptactva, všech vodních živočichů i všeho, co se hemží po zemi. Podle něj se rozlišuje mezi čistým a nečistým a mezi povolenými a zakázanými pokrmy."

Z Lukášova evangelia 6. kapitola

14. dubna 2012 v 9:48 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 6. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Druhou sobotu se pak stalo, že procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, rukama (je) mnuli a jedli. Tehdy jim někteří z farizeů řekli: "Proč děláte, co se v sobotu dělat nesmí?" Ježíš jim odpověděl: "Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad? Jak vešel do Božího domu a vzal (posvátné) chleby předložení, které nesmí jíst (nikdo) kromě samotných kněží, a jedl a dal i těm, kdo byli s ním?" Řekl jim tedy: "Syn člověka je Pánem i nad sobotou." V jinou sobotu se pak stalo, že vešel do synagogy a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá. Zákoníci a farizeové ho tedy sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat, aby na něj našli (nějakou) žalobu. On ale znal jejich myšlenky, a tak řekl tomu člověku s uschlou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed." A on vstal a postavil se (tam). Tehdy jim Ježíš řekl: "Zeptám se vás na (jednu) věc Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo (ho) zničit?" A když se po nich po všech rozhlédl, řekl tomu člověku: "Natáhni tu ruku." A on to udělal a byla znovu zdravá jako ta druhá. Oni však byli naplněni zuřivostí a začali se spolu domlouvat, co by Ježíši udělali. V těch dneh se stalo, že vystoupil na horu, aby se modlil, a strávil celou noc v modlitbě k Bohu. Když paknastal den, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a nazval je apoštoly: Šimona - kterému dal také jméno Petr /řec. Kámen/ a jeho bratra Ondřeje, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova Šimona, zvaného Zélótes /řec. Horlivec/, Judu Jakubova a JIdáše Iškariotského, který se (potom) stal zrádcem. A když s nimi sestoupil, stanul na rovině, (kde byl) zástup jeho učedníků a veliké množství lidí z celého Judska i z Jeruzaléma a z přímořeského Týru a Sidonu. Ti přišli, aby ho slyšeli a aby byli uzdraveni ze svých neduhů, i ti, kteří byli trápeni nečistými duchy. A byli uzdravováni. A všechen zástup se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a uzdravovala všechny. Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl: "Blaze (vám) chudým, neboť vám patří Boží království. Blaze (vám), kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze (vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvli Synu člověka. Radujte a veselte /dosl. skákejte (radostí)/ se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi (je) veliká. Totéž přece dělali jejich otcové prorokům. Ale běda vám bohatým, neboť vy (už) máte své potěšení. Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat. Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům." "Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele! Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň (vzít) i košili. Každému, kdo tě prosí, dávej a od toho, kdo si bere tvé věci, (je) nevyžaduj zpět. A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim. Když totiž ilujete ty, kdo milují vás, jaká je (to) zásluha /dosl. vděk, milost (též dále)/? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří milují je. A kdybyste se chovali dobře k těm, kteří se chovají dobře k vám, jaká je (to) zásluha? Vždyť i hříšníci dělají totéž. A kdybyste půjčovali (těm), od kterých máte naději (to) zase dostat, jaká je (to) zásluha? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž zase dostali. (Vy) však milujte své nepřítele a konejte dobro, půjčujte a neočekávejte nic nazpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý (i) k nevděčným a zlým. Buďte tedy milosrdní, jako je milosrdný i váš Otec." "Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, (takovou) vám bude zase odměřeno." Potom jim řekl (toto) podobenství: "Může snad slepý vést slepého? Nespadno (pak) oba do jámy? Není učedník nad svého mistra, ale každý, kdo je dokonale vyučen, bude jako jeho mistr. Proč tedy vidíš třsku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? A jak můžeš říci svému bratru: 'Bratře, nech (mě), ať ti vytáhnu z oka třísku,' když sám nevidíš trám ve svém oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku, která je v oku tvého bratra." "Není totiž dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani špatný strom, který nese dobré ovoce Každý strom se přece pozná po svém vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce to zlé. Jeho ústa totiž mluví z hojnosti srdce." "Proš mi však říkáte: 'Pane, Pane,' a neděláte, co říkám? Ukážu vám, komu je podobný každý, kdo přichází ke mně, slyší mé slovo a plní je: Je podibný člověku, který stavěl (svůj) dům tak, že kopal hluboko a položil základy na skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, neboť byl založen na skále. Ale ten, kdo (je) slyšel a nenaplnil, je podobný člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Přivalila se na něj řeka a hned spadl a pád tho domu byl veliký.""

Z Pavlova listu Titovi 2. kapitola

14. dubna 2012 v 9:12 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Pavla z listu Titovi 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Ty pak mluv, co se sluší na zdravé učení. Starší muži ať jsou střídmí, počestní, rozvážní, zdraví ve víře, v lásce a v trpělivosti. Podobně starší ženy ať se chovají, jak se sluší na svaté, (ať) nejsou pomlouvačné ani zotročené množstvím vína, (ať) jsou učitelkami dobrého, ať učí mladé ženy, aby milovaly manžely a děti, (byly) rozvážné, cudné, pečující o domácnost, laskavé, poddané svým manželům, aby Boží slovo nebylo tupeno. Podobně napomínej (i) mladíky, aby byli rozvážní. Ty sám buď ve všem příkladem dobrých skutků, v učení (měj) celost, vážnost, stálost. (Mluv) zdravé slovo, jež nelze odsoudit, aby protivník byl zahanben a neměl, co by o vás řekl zlého. Služebníky (uč), ať jsou poddáni svým pánům, ať jsou ve všem příjemní, (ať) neodmlouvají, neokrádají, ale prokazují veškerou správnou věrnost, aby ve všem byli ozdobou učení našeho Spasitele Boha. Boží zachraňující milost se zajisté zjevila všem lidem. (Ta) nás vyučuje, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje, totiž slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista, který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe svůj zvláštní lid, horlivě milující dobré skutky. Toto mluv, napomínej a krárej s veškerým důrazem. Ať tebou nikdo nepohrdá."