Květen 2012

Z listu Židům 13. kapitola (závěrečná)

31. května 2012 v 15:13 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 13. (závěrečnou) kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Bratrská láska ať trvá. Nezapomínejte na pohostinnost - vždyť díky ní někteří nevědomky hostili anděly! Pamatujte na vězně, jako (byste) byli uvězněni s (nimi), na trpící, jako ti, kdo jsou sami také v těle. Manželství (ať je) všemi ceněno a (jeho) lože (ať je) neposkvrněné, smilníky a cizoložníky pak bude soudit Bůh. (Veďte) nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl: "Nikdy tě nenechám ani neopustím," takže můžeme směle říkat: "Pán (je) můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?" Pamatujte na své vůdce, kteří vám říkali Boží slovo, všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry. Ježíš Kristus (je) tentýž včera, dnes i na věky. Nenechte se unášet rozličným a cizím učením. Je přece dobré, aby srdce bylo utvrzováno milostí, a ne pokrmy, jež nepřinesly užitek těm, kdo se (jimi) zabývali. Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku. Těla zvířat, jejichž krev přináší nejvyšší kněz do svatyně (jako oběť) za hřích, přece bývají pálena venku za stany. Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. Vyjděme tedy k němu ven za stany a nesme jeho potupu, neboť zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím. Skrze něj tedy přinášejme Bohu neustále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. Nezapomínejte však na dobročinnost a sdílení se, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné. Poslouchejte ty, kdo vás vedou, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou (muset) skládat účty. Ať to mohou dělat s radostí a ne se vzdycháním - to by vám přece nebylo prospěšné. Modlete se za nás, spoléháme totiž na (to), že máme dobré svědomí, neboť se chceme za všech (okolností) chovat správně. Velice (vás) tedy prosím, abyste to dělali, abych vám byl co nejdříve navrácen. A Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vyvedl z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře pvcí, ať vás přivede k dokonalosti v každém dobrém skutku, abyste konali jeho vůli, když ve vás (on) působí to, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž (buď) sláva na věky věků. Amen. Prosím vás, bratři, sneste to slovo napomenutí, napsal jsem vám přece v krátkosti. Vězte, že (náš) bratr Timoteus je již propuštěn, přijde-li brzo, navštívím vás s ním. Pozdravte všechny, kteří vás vedou, i všechny svaté. Pozdravují vás (bratři) z Itálie. Milost s vámi všemi. Amen."

Z Lukášova evangelia 19. kapitola

30. května 2012 v 21:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 19. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Potom vešel do Jericha a procházel (jím). A hle, (byl tam) muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý a toužil uvidět, kdo je Ježíš, ale nemohl kvůli zástupu, protože byl malé postavy. A (tak) běžel napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet. Když pak Ježíš přišel k tomu místu, vzhlédl, spatřil ho a řekl mu: "Zachee, pospěš si a pojď dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." A (tak) rychle slezl a radostně ho přijal. A všichni, kdo (to) viděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!" Zacheus se pak postavil a řekl Pánu: "Pohleď, polovinu svého majetku dávám chudým, Pane, a jestliže jsem někoho v něčem podvedl, vracím (to) čtyřnásobně." Tehdy mu Ježíš řekl: "Dnes do tohoto domu přišlo spasení, protože i on je syn Abrahamův. Syn člověka přece přišel, aby hledal a spasil to, co zahynulo." A když to poslouchali, řekl (jim) další podobenství, protože byl blízko Jeruztaléma a oni si mysleli, že Boží království se má zjevit hned. Řekl tedy: "Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se ujal království a (zase) se vrátil. (Předtím) ale zavolal svých deset služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: 'Podnikejte, dokud nepřijdu.' Jeho poddaní ho ale nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: 'Nechceme, aby tento nad námi kraloval!' Když se pak ujal království, vrátil se, a stalo se, (že) si nechal zavolat ty služebníky, kterým dal peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. Přišel tedy první a řekl: 'Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.' On mu odpověděl: 'Výborně, (můj) dobrý služebníku. Protože jsi byl věrný v nejmenším, měj moc nad deseti městy.' Potom přišel druhý a řekl: 'Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.' A tomu řekl: 'Také ty buď nad pěti městy.' Potom přišel jiný a řekl: 'Pohleď, Pane, tvá ¨hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku. Bál jsem se tě totiž, neboť jsi přísný člověk. Vybíráš, co jsi neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.' A tomu řekl: 'Soudím tě z tvých (vlastních) úst, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, (že) vybírám, co jsem nezasel. Proč jsi tedy nedal mé peníze na stůl (směnárníkům), abych si je, až přijdu, vybral i s úroky?' Tehdy řekl těm, kdo tam stáli: 'Vezměte mu tu hřivnu a dejte (ji) tomu, který má deset hřiven.' A oni mu řekli: 'Pane, má deset hřiven.' 'Říkám vám totiž, že každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. Ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, pak přiveďte sem a pobijte přede mnou.'" A když to pověděl, šel napřed cestou vzhůru k Jeruzalému. Když se pak přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, stalo se, (že) poslal dva ze svých učedníků se slovy: "Jděte do té vesnice naproti (vám). Až do ní budete vcházet, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte. A kdyby se vás někdo ptal, proč (ho) odvazujete, odpovíte mu takto: 'Pán ho potřebuje.'" Když tedy ti, kteří byli posláni, odešli, našli (vše) tak, jak jim řekl. Když pak to oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: "Proč odvazujete to oslátko?" Oni tedy řekli: "Pán ho potřebuje." A přivedli ho k Ježíši. Přehodili přes oslátko své pláště a Ježíše posadili na (ně). A jak jel, prostírali své pláště na cestu. Když se pak už blížil k tomu místu, kde se schází z Olivetské hory, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které spatřili. Říkali: "Požehnaný král, který přichází v Pánově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!" Někteří z farizeů ze zástupu mu tedy řekli: "Mistře, napomeň své učedníky!" On jim však odpověděl: "Říkám vám, kdyby tito měli mlčet, křičelo by kamení!" Když se pak přiblížil a spatřil město, rozplakal se nad ním. Řekl: "Ó, kdybys i ty poznalo aspoň v tento svůj den, co (by) ti (přineslo) pokoj! Teď je (to ale) před tvýma očima skryto. Přijdou na tebe dny, (kdy) tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě, a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení." Když potom vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v něm prodávali a kupovali, a říkal jim: "Je napsáno: 'Můj dům je domem modlitby,' ale vy jste z něj udělali 'doupě lupičů'!" A každý den učil v chrámu. Vrchní kněží, zákoníci a přední (muži) z lidu pak hledali, jak ho zničit, ale nenacházeli (nic), co by mohli udělat. Všechen lid mu totiž visel (na rtech a) naslouchal."

Z knihy Leviticus 21. kapitola

29. května 2012 v 18:14 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 21. kapitolu (z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin řekl Mojžíšovi: "Mluv ke kněžím, Áronovým synům: Nikdo z kněží se nesmí poskvrnit kvůli mrtvému ve svém lidu, jedině kvůli svému nejbližšímu příbuznému. Smí se poskvrnit jen kvůli matce, otci, synu, dceři a bratru, také kvůli své vlastní sestře, panně, která neměla muže. Nesmí se však poskvrnit kvůli příbuzným své manželky, tím by se znesvětil. Kněží si nesmí vyholovat lysinu na hlavě, nesmí si zastřihávat vousy na bradě ani si dělat jizvy na těle. Ať jsou svatí svému Bohu a neznesvěcují jméno svého Boha. Přinášejí Hospodinovy ohnivé oběti, pokrm svého Boha, proto ať jsou svatí. Nesmí se oženit s nevěstkou ani se zneuctěnou nebo zapuzenou ženou, neboť kněz je svatý svému Bohu. Měj ho tedy za svatého, neboť přináší pokrm tvého Boha. Bude pro tebe svatý, neboť já Hospodin, váš Posvětitel, jsem svatý. Když se dcera některého kněze znesvětí smilstvem, znesvětí tak svého otce, ať je upálena. Kněz, který je mezi svými bratry nejvyšší, ten, na jehož hlavu byl vylit olej pomazání a který byl pověřen nosit svatá roucha, si na znamení smutku nesmí rozpustit vlasy ani roztrhnout své roucho. Nepřijde k žádnému mrtvému, nesmí se poskvrnit ani kvůli otci nebo matce. Nesmí vyjít ze svatyně, a znesvětit tak svatyni svého Boha - vždyť je na něm znak zasvěcení, olej pomazání jeho Boha! Já jsem Hospodin. Ožení se jen s pannou. Nesmí se oženit s žádnou ovdovělou, zapuzenou či zneuctěnou ženou nebo s nevěstkou. Ožení se jen s pannou e svého lidu, aby neznesvětil své símě ve svém lidu. Vždyť já jsem Hospodin, jeho Posvětitel!" Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k Áronovi: Žádný tvůj potomek v budoucích pokoleních, který by měl tělesnou vadu, nesmí přistoupit, aby přinesl pokrm svého Boha. Nepřistoupí nikdo s tělesnou vadou, nikdo slepý či chromý, zohyzděný či znetvořený, se zmrzačenou nohou či rukou, hrbatý či zakrnělý, s oční vadou, se svrabem či lišejem, ani kleštěnec. Nikdo ze semene kněze Árona, kdo by měl tělesnou vadu, se nepřiblíží, aby přinesl ohnivé oběti Hospodinu. Má vadu, a tak se nepřiblíží, aby přinesl pokrm svého Boha. Smí ovšem jíst z pokrmu svého Boha, a to ze svatosvatých i svatých darů. Kvůli své vadě však nesmí vcházet za oponu ani se přiblížit k oltáři - jinak by znesvětil mou svatyni. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Posvětitel." Tak Mojžíš promluvil k Áronovi. k jeho synům a ke všem synům Izraele."

Z listu Židům 12. kapitola

29. května 2012 v 17:57 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 12. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž (nám tak) snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi. Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu. Považte přece, (jaký je) Ten, který vydržel takový odpor hříšníků proti sobě, abyste neochabli a neklesali na duši. Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k synům: "Synu můj, nepohrdej Pánovou výchovou a neklesej (na duši), když tě kárá. Vždyť koho Pán miluje, (toho) vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna." Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává? Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste levobočci, a ne synové. A pak, mívali jsme přece za vychovatele své tělesné otce a vážili jsme si (jich). Nemáme se (tedy) mnohem spíše poddat Otci duchů a žít? Oni (nás) přece vychovávali po krátkou dobu a jak se jim zdálo (dobré), on však k (našemu) užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti. Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostn, ale krušná, avšak později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti. Proto napřimte svěšené ruce a ochablá kolena a čiňte svýma nohama přímé kroky, aby se to, co kulhá, nevymklo, ale raději bylo uzdraveno. Usilujte o pokoj se všemi (lidmi) a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. Dbejte na (to), aby někdo neminul Boží milost, aby (vás) netrápil nějaký pučící kořen hořkosti, skrze nějž by mnozí byli poskvrněni, aby někdo nebyl smilník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství¨za jediný pokrm. Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut - ačkoli je se slzami usilovně hledal -, neboť nenašel místo (pro) pokání. Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímnu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, ke zvuku polnice a k (takovému) hlasu slov, že ti, kdo (ho) slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil. Nemohli totiž snést to, co se (jim) přikazovalo: "Kdyby se i (jen) zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno nebo zastřeleno šípem." A ta podívaná byla tak hrozná, (že) Mojžíš řekl: "Jsem vyděšen, až se třesu." Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle, k prostředníkovi nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova. Hleďte, abyste neodmítli Toho, který (k vám) mluví. Jestliže totiž ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, neunikli, čím spíše (neunikneme) my, odvracíme-li se od Toho, který (je) z nebe. Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní však zaslíbil: "Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem." A to, (že řekl) "ještě jednou, ukazuje na odstranění věcí, jež jsou otřesitelné - neboť jsou udělané -, aby (tak) zůstaly ty věci, které jsou neotřesitelné. Poněvadž tedy přijímáme neotřesitelné království, buďme vděční (a) tak služme Bohu přijatelným způsobem, s úctou a bázní. Neboť náš Bůh (je) stravující oheň."

Z Lukášova evangelia 18. kapitola

27. května 2012 v 19:47 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z Lukášova evangelia 18. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Vyprávěl jim také podobenství, jak (je) potřeba stále se modlit a nepolevovat. Řekl: "V jednom městě byl jeden soudce, který se nebál Boha a člověka si nevážil. A v tom městě byla vdova. (Ta) k němu chodila a říkala: 'Zjednej mi právo proti mému odpůrci.' (On) ale dlouho nechtěl. Potom si však řekl: 'Nebojím se sice Boha a člověka si nevážím, ale proto, že mi tato vdova nedává pokoj, zjednám jí právo, aby (snad) nakonec nepřišla a neztloukla mě.'" Pán tedy řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soidce! A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? A bude jim otálet (pomoci)? Říkám vám, že jim zjedná právo rychle. Ale až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru?" Některým, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, pak řekl i toto podobenství: "Dva lidé vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden (byl) farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co vlastním...' Celník však stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout, ale bil se do prsou se slovy: 'Bože, buď milostiv mně hříšnému!' Říkám vám, (že) tento (muž) odešel do svého domu ospravedlněn spíše než tamten. Každý, kdo se povyšuje, totiž bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." Přinášeli tedy k němu i novorozence, aby se jich dotýkal. Když (to) však uviděli učedníci, přísně je napomínali. Ježíš je ale zavolal a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, říkám vám, (že) kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde." Tehdy se ho jeden přední (muž) zeptal: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?" Ale Ježíš mu řekl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh. Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví, cti svého otce i svou matku." A on řekl: "To všechno jsem dodržoval odmalička." Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: "Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne." Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil. Byl totiž nesmírně bohatý. Když tedy Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! Je totiž snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království." A ti, kdo (to) slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?" Pn však řekl: "Co (je) u lidí nemožné, je možné u Boha." Petr tedy řekl: "Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou." A on jim řekl: "Amen, říkám vám, (že) není nikdo, kdo opustil dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti kvůli Božímu království, aby nepřijali v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život." Tehdy vzal k sobě těch dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a (tam) se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky. Neboť bude vydán pohanům a bude zesměšněn, pohaněn a popliván. Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane (z mrtvých)." Oni však nic z toho nepochopili. To slovo bylo před nimi skryto a nerozuměli, co bylo řečeno. Když se pak blížil k Jerichu, stalo se, (že) jeden slepec seděl u cesty a žebral. Když uslyše procházející zástup, ptal se, co se děje. Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazretský A (on) zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ti, kdo šli před (Ježíšem), ho tedy napomínali, ať mlčí, ale on křičel ještě více: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se tedy zastavil a přikázal, ať ho k němu přivedou. A když se přiblížil, zeptal se ho: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" On tedy řekl: "Pane, ať vidím!" Tehdy mu Ježíš řekl: "Prohlédni. Tvá víra tě uzdravila. A on ihned prohlédl a šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, když (to) uviděl, vzdal chválu Bohu."

Z listu Židům 11. kapitola

23. května 2012 v 16:05 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 11. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. Díky ní (naši) předkové obdrželi (dobré) svědectví. Vírou rozumíme, že světy byly uspořádány Božím slovem, takže věci, které vidíme, nevznikly z viditelných. Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Skrze ni obdržel svědectví, že je spravedlivý - neboť Bůh vydal svědectví o jeho darech -, a skrze ni, ačkoli zemřel, dosud mluví. Vírou byl Enoch přenesen, aby nespatřil smrt, a "nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl." Předtím, než byl přenesen, měl totiž svědeství, že se líbil Bohu. Bez víry (je) však nemožné se (mu) zalíbit, neboť ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit, že (Bůh) je a (že) těm, kteří ho pilně hledají, dává odplatu. Vírou Noé, Bohem obeznámený o dosud neviditelných věcech, pečlivě připravil archu k záchraně svého domu. Skrze ni odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, jež (vyplývá) z víry. Vírou Abraham uposlechl, když byl (Bohem) volán, aby odešel na místo, které měl přijmout za dědictví, a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. Vírou se stal přistěhovalcem v zaslíbené zemi, jako (by byla cizí), a bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. Očekával totiž město, které má základy, (město), jehož stavitelem a tvůrcem (je) Bůh. Vírou také i Sára přijala moc k početí semene a mimo přiměřený věk porodila, protože soudila Toho, který dal zaslíbení, za věrného. Proto se také z (toho) jednoho, a to již umrtveného, narodilo bezpočet (potomků), jako (je) množství nebeských hvězd a jako (je) písku na mořském břehu. Ti všichni zemřeli ve víře, aniž by dosáhli, ale (jen) je zdálky zahlédli, věřili (jim), vítali (je) a vyznávali, že jsou na (této) zemi cizinci a přistěhovalci. Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že hledají vlast. A kdyby měli na mysli tu, ze které odešli, měli by přece příležitost se (tam) navrátit. Jenže (oni) touží po lepší (vlasti), totiž po nebeské. A proto se Bůh nestydí nazývat jejich Bohem, neboť jim připravil město. Vírou obětoval Abraham Izáka, když byl zkoušen, ten, který přijal zaslíbení, obětoval (svého) jediného (syna), o němž bylo řečeno: "Tvé símě bude povoláno v Izákovi." Počítal totiž (s tím), že Bůh je schopen i křísit z mrtvých, a odtud ho také - obrazně (řečeno) - přijal. Vírou Izák požehnal Jákoba a Ezaua ohledně budoucích věcí. Vírou požehnal umírající Jákob každého z Josefových synů a poklonil se nad koncem své hole. Vírou se Josef, když dokonával, zmínil o vyjití synů Izraele a dal pokyn ohledně svých kostí. Vírou byl narozený Mojžíš po tři měsíce ukrýván svými rodiči, protože viděli to krásné dítě a nezalekli se králova rozkazu. Vírou Mojžíš, když dospěl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery a vybral si raději snášet utrpení s Božím lidem, než mít dočasný požitek z hříchu. Kristovu pohanu považoval za větší bohatství než egyptské poklady, neboť se díval k odplatě. Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu, neboť nabyl síly, jako kdyby viděl Neviditelného. Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se jich Ten, který hubil prvorozené, nedotkl. Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi, když se (však) o to pokusili egyptští, byli pohlceni (mořem). Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Vírou nevěsta Rahab nezahynula s nepovolnými, neboť v pokoji přijala špehy. A co mám ještě říkat? Vždyť mi nepostačí čas, abych vyprávěl o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftem, Davidovi a také o Samuelovi a prorocích, kteří skrze víru podmaňovali království, konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům, uhašovali moc ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se silnými v boji a obraceli na útěk vojska cizinců. Ženy dostávaly své mrtvé vzkříšené, zatímco jiní byli mučeni a neočekávali vysvobození, aby (tak) dosáhli lepšího vzkříšení. Jiní pak zakoušeli výsměch a bičování a dokonce pouta a vězení. Bávali kamenováni, rozřezáváni, pokoušeni, umírali zabíjeni mečem, chodili v ovčích a kozlích kůžích - strádající, soužení a trápení. Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, (po) jeskyních a rozsedlinách země a nikdo z nich - ačkoli skrze víru obdrželi (dobré) svědectví - nedosáhl zaslíbení, neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás, aby (oni) bez nás nedošli k cíli."

Z Lukášova evangelia 17. kapitola

21. května 2012 v 14:57 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 17. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tehdy řekl učedníkům: "Není možné, aby pohoršení nepřišla, ale běda (tomu), skrze koho přicházejí. Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: 'Je mi to líto,' odpustíš mu." Tehdy řekli apoštolové Pánu: "Přidej nám víry." Ale Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: 'Vykořeň se a přesaď se do moře!' a poslechla by vás." "A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase řekne mu, hned když se vrátí z pole: 'Pojď a posaď se za stůl'? Neřekne mu snad spíše: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty'? Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi. Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: 'Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.'" Stalo se pak, že cestou do Jeruzaléma procházel Samařím a Galilejí. A když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů. Ti zůstali stát opodál, pozdvihli hlas a řekli: "Ježíši, mistře, smiluj se nad námi!" A když (je) spatřil, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím." A když šli, stalo se, (že) byli očištěni. Když pak jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě oslavoval Boha. Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš pak odpověděl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde (je) tedy těch devět? Nenašel se (z nich nikdo), aby se vrátil a vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?" A řekl mu: "Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila." Když se ho pak farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: "Boží království nepřijde viditelně. Neřeknou: 'Hle, (je) zde' anebo 'Hle, (je) tam.' Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi." Učedníkům pak řekl: "Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů SYna člověka, ale neuvidíte. Tehdy vám řeknou: 'Hle, (je) zde' anebo 'Hle,(je) tam.' Neodcházejte ani (je) nenásledujte, neboť jako blesk, který se zablýskne z jedné (krajiny) pod nebem, září až do druhé (krajiny) pod nebem, tak bude i Syn člověka ve svém dni. Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen. A jak bylo za dnů Noéma, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy, a přišla potopa a všechny zahubila. Také podobně, jako bylo za dnů Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli, ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebo oheň se sírou a všechny zahubil. Právě tak bude v ten den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral, a podobně, kdo na poli, ať se nevrací zpět. Pamatujte na LOtovu ženu. Kdokoli by si chtěl zachránit duši, (ten) ji ztratí, a kdokoli by ji ztratil, (ten) ji obživí. Říkám vám: v tu noc budou dva na jednom loži, jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata a druhá zanechána. Dva budou na poli, jeden bude vzat a druhý zanechán." Odpověděli mu: "Kde, Pane?" Ale on jim řekl: "Kde (bude) tělo, tam se shromáždí orli.""

Z knihy Leviticus 20. kapitola

20. května 2012 v 19:37 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 20. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Řekni synům Izraele: Kdokoli, ať už Izraelita nebo přistěhovalec žijící v Izraeli, by daroval své dítě Molochovi, musí zemřít. Prostý lid jej ukamenuje. Já sám se postavím proti takovému člověku a vyvrhnu jej z jeho lidu. Když daroval své dítě Molochovi, poskvrnil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno! Zavře-li prostý lid oči nad člověkem, který daroval své dítě Molochovi, a neusmrtí ho, já sám se postavím proti takovému člověku i proti jeho rodině. Jeho i všechny, kdo jej v tom smilstvu následovali a smilnili s Molochem, vyvrhnu z jejich lidu. Kdo by se obrátil k vyvolávačům duchů a věštkyním, aby je následoval v jejich smilstvu, postavím se proti němu a vyvrhnu jej z jeho lidu. Proto se posvěťte a buďte svatí - vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! Zachovávejte má pravidla a plňte je. Já jsem Hospodin, váš Posvětitel. Kdokoli by zlořečil svému otci nebo matce, musí zemřít. Zlořečil svému otci a matce - jeho krev ať padne na něj! Kdokoli by zcizoložil s manželkou svého bližního, musí zemřít - jak cizoložník, tak cizoložnice. Kdokoli by spal s manželkou svého otce, zostudil svého otce. Oba musejí zemřít - jejich krev ať padne na ně! Kdokoli by spal se svou snachou, oba musí zemřít. Spáchali zvrácenost - jejich krev ať padne na ně! Kdokoli by obcoval s mužem jako se ženou, oba spáchali ohavnost. Musejí zemřít - jejich krev ať padne na ně! Kdokoli by si vzal ženu i její matku, je to zvrhlost. Ať ho spolu s nimi upálí - zvrhlost ve svém středu netrpte! Kdokoli by obcoval se zvířetem, musí zemřít. Rovněž to zvíře zabijte. Kdyby žena přistoupila ke zvířeti, aby se s ní pářilo, pak tu ženu i zvíře zabij. Musejí zemřít - jejich krev ať padne na ně! Kdokoli by vzal svou sestru, ať už dceru svého otce nebo své matky, a obcoval s ní a ona s ním, je to hanebnost. Musí být zavrženi před očima svého lidu. Obcoval se svou sestrou - ponese za to vinu. Kdokoli by spal se ženou při jejím krvácení a obcoval by s ní, takový obnažil její krvácení a ona to dovolila. Oba ať jsou vyvrženi ze svého lidu. Neobcuj se sestrou své matky nebo otce. Takový zostudil svou pokrevní příbuznou - oba ponesou svou vinu. Kdokoli by spal se svou tetou, zostudil svého strýce. Oba ponesou svůj hřích - zemřou bezdětní. Kdokoli by si vzal manželku svého bratra, je to nepřístojnost. Zostudil svého bratra - budou bezdětní. Zachovávejte všechna má pravidla a zákony. Plňte je, aby vás nevyvrhla země, do níž vás uvádím, abyste v ní bydleli. Neřiďte se pravidly národa, který před vámi vyháním, neboť páchali všechny tyto věci, až se mi zhnusili. Vám jsem však řekl: Jejich zem převezmete vy, já sám vám ji dám, abyste ji obsadili - zem oplývající mlékem a medem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás oddělil od národů. Proto rozlišujte mezi čistými a nečistými zvířaty a mezi čistým a nečistým ptactvem. Neposkvrňujte se zvířaty, ptáky nebo jakýmkoli zemským plazem, které jsem oddělil, aby pro vás byli nečistí. Buďte mi svatí, neboť já Hospodin jsem svatý a oddělil jsem vás od národů, abyste byli moji. Kdyby nějaký muž nebo žena byli vyvolávačem duchů nebo věštkyní, musí zemřít. Budou ukamenováni - jejich krev ať padne na ně!""

Z Lukášova evangelia 16. kapitola

18. května 2012 v 16:42 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 16. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Svým učedníkům pak řekl: "Byl jeden bohatý člově, který měl správce, a ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. Zavolal ho tedy a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství, neboť už nemůžeš být správcem.' Správce si tedy řekl: 'Co budu dělat, když mi můj pán bere správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Vím, co udělám - aby mě (lidé), až budu zbaven správcovství, přijali do svých domů!' Zavolal tedy každého jednotlivého dlužníka svého pána a prvnímu řekl: 'Kolik dlužíš mému pánu?' A on řekl: 'Sto sudů /batů (1 batos = asi 40 l/ oleje.' Řekl mu tedy: 'Vezmi svůj úpis, rychle si sedni a napiš padesát.' Potom řekl druhému: 'A kolik dlužíš ty?' A on řekl: 'Sto měr /korů (1 koros = asi 400 l/ pšenice.' Řekl mu tedy: 'Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.' A ten pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal rozumně. Synové tohoto světa jsou totiž ve svém pokolení rozumnější než synové světla. A já vám říkám: Udělejte si přátele nepravým mamonem, aby vás, až skonáte, přijali do věčných příbytků. Kdo (je) věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo (je) nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. Když jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří pravé (bohatství)? A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se (toho) jednoho bude držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." Ale to všechno slyšeli i farizeové, kteří byli milovníci peněz, a vysmívali se mu. Řekl jim tedy: "Vy ze sebe před lidmi děláte spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co (je) u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost. Zákon a proroci až do Jana, od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí. Snadněji však pomine nebe i země, než aby padla jediná čárka ze Zákona. Každý, kdo propustí svou manželku a bere si jinou, cizoloží, a kdo si bere tu, kterou muž propustil, cizoloží." "Byl jeden bohatý člově, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne se skvěle veselil. A byl jeden žebrák, jménem Latar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil být nasycen drobty, které padaly ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. Stalo se pak, žeten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. A boháč zemřel také a byl pohřben. Potom v pekle pozvedl své oči, když byl v mukách, a spatřil z dálky Abrahama a Lazara v jeho náručí. Tehdy ten (boháč) zvolal: 'Otče, Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať smočí konec svého prstu ve vodě a ochladí můj jazyk, protože trpím v tomto plameni!' Abraham však řekl: 'Synu, vzpomeň si, že ty sis ve svém životě vzal své dobré a podobně Lazar zlé. On je tedy teď potěšován, ale ty jsi trápen. A kromě toho všeho je mzi námi a vámi ustanovena veliká propast, aby ti, kdo chtějí překročit odsud k vám nebo se dostat odtamtud k nám, nemohli.' A (on) řekl: 'Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!'ˇAbraham mu řekl: 'Mají Mojžíše a Proroky. Ať poslechnou je.' A on řekl: 'Ne, otče, Abrahame, ale kdyby k nim šel někdo z mrtvých, budou činit pokání.' On mu ale řekl: 'Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"

Z listu Židům 10. kapitola

18. května 2012 v 16:41 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 10. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Zákon obsahuje (pouhý) stín budoucího dobra, ne samotný obraz skutečností. Proto nemůže týmiž neustále přinášenými každoročními oběťmi nikdy přivést k dokonalosti ty, kdo (s nimi) přicházejí. Cožpak by jinak nepřestaly být obětovány? Ti, kdo konají (tuto) bohoslužbu, by přece již neměli žádné vědomí hříchů, neboť (by) byli jednou (provždy) očištěni. Těmi (oběťmi) se ale hříchy každoročně připomínají, neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstranila hříchy. Proto, když přichází na svět, říká: "Oběť ani dar sis nepřál, ale připravils mi tělo, zápaly ani (oběti) za hřích sis neoblínil. Tehdy jsem řekl: Hle, přišel jsem - (jak) je o mně napsáno v knihách -, abych vykonal tvou vůli, (ó) Bože." Nejprve řekl: "Oběť ani dar, zápaly ani (oběti) za hřích" - jež se obětují podle Zákona - "sis nepřál a neoblíbil," a potom dodal: "Hle, přišel jsem, abych konal tvou vůli, (ó) Bože." (Tak) ruší to první, aby ustanovil druhé. A v této vůli jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni. Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, (při níž) znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou, neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti. Svědčí nám (o tom) i Duch Svatý. Když totiž nejdříve řekl: "Toto (je) smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli," (dodává): "Na jejich hříchy a na jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu." Kde (je) tedy jejich odpuštění, (není) už žádná oběť za hříchy. Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev, tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo. (Máme) také velikého kněze nad Božím domem, a (proto) přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou. Držme se neochvějně vyznání (naší) naděje, neboť Ten, který dal zaslíbení, (je) věrný. Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích, a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a (to) tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. Jestliže totiž poté, co jme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň horlivosti, který má pohltit nepřátele. Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě (výpovědi) dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti? Známe přece Toho, který řekl: "Má (je) pomsta, já odplatím," praví Pán, a znovu: "Pán bude soudit svůj lid." (Je) hrozné upadnout do rukou živého Boha! Připomínejte si tedy dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a podstoupili jste mnohý zápas s utpením, ať už jste byli veřejně vystavováni potupám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž bylo takto nakládáno. Zakusili jste přece spolu se mnou i vězení a s radostí jste přijali uloupení svého majetku s vědomím, že máte pro sebe lepší a trvlé vlastnictví v nebesích. Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Potřebujete totiž vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli zaslíbení. "Vždyť již velmi, velmi zakrátko přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se. Spravedlivý pak bude žít z víry, kdyby však couvl, má duše v něm nenajde zalíbení." My však necouváme k záhubě, ale věříme k získání duše."

Z knihy Leviticus 19. kapitola

17. května 2012 v 16:07 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 19. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k celé Izraelské obci: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! Každý mějte v úctě svou matku a svého otce a zachovávejte mé soboty. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Neobracejte se k bůžkům a neodlévejte si sochy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Když budete obětovat pokojnou oběť Hospodinu, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení. Ať je snědeneda v den, kdy ji budete obětovat, a v den následující. Co zbude až do třetího dne, ať je spáleno. Kdyby se jedla i třetího dne, bude to ohavnost, nedojde zalíben. Kdo by ji jedl, ponese vinu, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu. Takový člověk bude vyobcován ze svého lidu. Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo. Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte krást ani lhát ani podvádět svého bližního. Nesmíte v mém jménu křivě přísahat - tak bys znesvětil jméno svého Boha! Já jsem Hospodin. Nesmíš svého bližního utiskovat ani ho vykořisťovat. Mzda najatého dělníka se u tebe nesmí zdržet do rána. Nesmíš nadávat hluchému ani podrážet nohy slepému - boj se svého Boha! Já jsem Hospodin. Nesmíte nikomu křivdit u soudu. Neber ohled na chudého a nestraň bohatému, musíš svého bližního soudit po právu. Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin. Nenos v srdci nenávist ke svému bratru. Svého bližního otevřeně napomeň - jinak jsi jeho spoluviníkem! Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin. Zachovávejte má pravidla. Nedávej spolu pářit dvojí druh dobytka. Neosívej své pole dvojím druhem semene. Nenos roucho z dvojího druhu tkaniny. Kdyby někdo spal s otrokyní určenou pro jiného muže, která však dosud nebyla vyplacena ani propuštěna, bude pokutován. Nezemřou, neboť nebyla svobodná. Dotyčný přinese Hospodinu ke vchodu do Stanu setkávání svou oběť odškodnění - berana odškodnění. Tím beranem pak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli jeho hříchu, aby mu byl hřích, jehož se dopustil, odpuštěn. Až přijdete do své země a zasadíte jakýkoli ovocný strom, nechte na něm jeho ovoce jako neobřízku. Po tři roky pro vás bude nepřijatelné tak jako neobřízka - nesmí se jíst. Čtvrtého roku ať je všechno jeho ovoce posvěceno k oslavě Hospodina, aby vám rozmnožil jeho úrodu. Teprve pátý rok jezte jeho ovoce. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nejezte maso s krví. Nezabývejte se věštěním ani jasnovidectvím. Nezastřihujte si vlasy na skráních a nezkracuj si vousy na bradě. Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin. Nesmíš znesvětit svou dceru tím, že bys ji nechal smilnit - země by jinak propadla smilstvu a naplnila se zvrhlostí! Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin. Neobracejte se k vyvolavačům duchů a věštkyním. Nevyhledávejte je a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Před šedinami povstaň, starci prokaž čest a měj v úctě svého Boha. Já jsem Hospodin. Až s tebou ve tvé zemi bude žít přistěhovalec, nesmíte mu ubližovat. K přistěhovalci mezi vámi se budete chovat jako k vlastnímu. Miluj ho jako sám sebe - vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě! Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nedopouštějte se křivdy při soudu ani při měření, vážení či odměřování. Mějte poctivé váhy, poctivá závaží, poctivou efu a poctivý hin /efa=asi 22l (míra pro sypké materiály), hin=asi 3,6l (míra pro tekutiny)/. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta. Zachovávejte všechna má pravidla a všechny mé zákony plňte. Já jsem Hospodin.""

Jak to bylo u mě

16. května 2012 v 20:49 | Tobiáš Balanda
Docela často slyším různé lidi říkat, že nemáme strašit peklem - místem věčného utrpení, že tím jenom lidi odradíme od víry. Ale já si to rozhodně nemyslím. U mě osobně to bylo tak, že kdybych nebyl varován před peklem, tak bych nikdy neměl důvod přijmout vírou záchranu v Božím Synu Ježíši Kristu. Netvrdím, že tomu tak musí být u každého člověka, který uvěří, ale u mě to tak bylo. (Jak se také můžete dočíst v mém svědectví o tom, jak jak jsem se stal věřícím - viz článek "Evangelium a jak jsem se stal věřícím".) Možná, že bych mohl někdy později sem napsat ještě podrobnější popis svého příběhu, jak jsem uvěřil.

Z listu Židům 9. kapitola

13. května 2012 v 15:28 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 9. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Také ta první (smlouva) ovšem měla pravidla bohoslužby i svatyni, (ale) pozemskou. Byl totiž zřízen první stánek, v němž (byl) svícen, stůl a chleby předložení, a ten se nazýval svatyně. Za druhou oponou pak (byl) stánek nyzývaný nejsvětější svatyně. K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. Nad ní pak (byli) cherubové (Boží) slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O těchto věcech (však) nyní nelze mluvit dopodrobna. Od doby, kdy to bylo takto zřízeno, vcházejí kněží neustále do prvního stánku a konají bohoslužbu. Do toho druhého však (jen) jednou za rok (vchází) samotný nejvyšší kněz, a (to) ne bez krve, kterou obětuje sám za sebe i za hříchy lidu, (spáchané) v nevědomosti. (Tím) Duch Svatý poukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do svatyně. (Byl) to (jen) náznak pro nynější čas: podle něj se obětují dary a oběti, jež tomu, kdo koná bohoslužbu, nemohou dát dokonale (čisté) svědomí. (Šlo) jen o pokrmy, nápoje, různá omývání a tělesná nařízení, uložená (lidem) jen do času nápravy. Kristus však, (jako) nejvyšší kněz budoucího dobra, přišel skrze větší a dokonalejší stánek, neudělaný rukama, to jest ne (rukama) tohoto stvoření. Když (nám) získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy do nejsvětější svatyně, a (to) ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví. Vždyť jestliže krev býků a kozlů a popel z jalovice, skrápějící poskvrněné, posvěcuje k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha obětoval sám sebe neposkvrněného Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu? A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou povoláni, mohli přijmout zaslíbení věčného dědictví, neboť (již) nastala smrt k vykoupení z přestupků (spáchaných) za první smlouvy. K závěti se totiž musí připojit smrt toho, kdo ji ustanovil. Platná je přece (jen) závěť těch, kdo zemřeli: dokud ten, kdo ji ustanovuje, žije, nemá vůbec žádnou moc. Proto ani ta první (smlouva) nebyla uzavřena bez krve. Když totiž Mojžíš všemu lidu přednesl všechna přikázání podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil jak samotnou knihu, tak i všechen lid se slovy: "Toto (je) krev smlouvy, kterou vám Bůh přikázal." Podobně tou krví také pokropil stánek i všechny nádoby k bohoslužbě. A podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění. Obrazy nebeských věcí tedy (bylo) potřeba očišťovat takto, samy nebeské věci však lepšími oběťmi, než (jsou) tyto. Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama - jež (je) zobrazením té pravé -, ale do samotného nebe, aby se objevil před Boží tváří za nás. Ne proto, aby obětoval sám sebe znovu a znovu, tak jako nejvyšší kněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí kr¨ví - protože (tehdy) by musel od založení světa trpět mnohokrát -, ale nyní na konci věků se ukázal, aby svou obětí odstranil hřích jednou (provždy). A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom (přijde) soud, tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříáchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby (je) spasil."

Z Lukášova evangelia 15. kapitola

12. května 2012 v 20:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 15. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Všichni celníci i hříšníci tedy přicházeli blíž k němu, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci však reptali a říkali: "Tento pžijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim tedy toto podpbenství. Řekl: "Kdo z vás, má-li sto ovcí a ztratil by jednu z nich, nezanechá těch devadesát devět na poušti a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když (ji) najde, s radostí (ji) vezme na ramena, a až přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ovci, která byla ztracená.' Říkám vám, že tak bude v nebi (větší) radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují." "A která žena, když má deset mincí a jednu minci ztratí, nerozsvítí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud (ji) nenajde? A když (ji) najde, svolá přítelkyně a sousedky se slovy: 'Radujte se se mnou, neboť jsem našla minci, kterou jsem ztratila.' Říkám vám, (že) tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání." Tehdy řekl: "Jeden člověk měl dva syny, z nihž mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který (mi) patří.' A tak jim rozdělil (své) jmění. Když pak ten mladší syn po mnoha dnech všechno shromáždil, odešel do daleké země a tam svůj majetek promrhal prostopášným životem. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzí. Šel tedy a přichytil se jednoho občana té země a (ten) ho poslal na svá pole, aby pásl vepře. Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával (ani to). Když však přišel k sobě, řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou! Nejsem už hoden být nazýván tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.' A tak vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě velmi daleko, jeho otec ho spatřil a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho. Ale syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden být nazýván tvým synem.' Otec však řekl svým služebníkům: 'Přineste to první roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy. A přiveďte to tučné tele a zabijte (ho). Jezme a veselme se, neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen.' A začali se veselit. Jeho starší syn však byl na poli, a když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal tedy jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. A ten mu řekl: 'Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, že ho dostal zpět zdravého.' Ale on se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec tedy vyšel a prosil ho. On však otci odpověděl: 'Pohleď, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil (jediný) tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal (ani) kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tento tvůj syn, který prožral tvé jmění s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele!' A on mu řekl: 'Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci jsou tvé. Ale veselit se a radovat bylo potřeba, neboť tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen.'""

Z knihy Leviticus 18. kapitola

9. května 2012 v 16:00 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 18. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nechovejte se podle způsobů egyptské země, v níž jste bydleli, nechovejte se ani podle způsobů kanaánské země, do níž vás üvádím, nenásledijte jejich zvyklosti. Chovejte se podle mých zákonů, zachovávejte má pravidla a řiďte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Zachovávejte má pravidla a mé zákony. Ten, kdo je plní, díky nim bude žít. Já jsem Hospodin. Nikdo nesmí pohlavně obcovat s žádnou svou pokrevní příbuznou. Já jsem Hospodin. Nezostuzuj svého otce tím, že bys obcoval se svou matkou. Je to tvá matka, nesmíš s ní obcovat! Neobcuj ani s jinou manželkou svého otce. Zostudil bys tím svého otce! Neobcuj se svcou sestrou. Ať je to dcera tvého otce nebo tvé matky, ať je zplozená ve tvé rodině nebo mimo ni, nesmíš s ní obcovat! Neobcuj se svou vnučkou. Je to dcera tvého syna nebo tvé dcery, nesmíš s ní obcovat. Zostudil bys sám sebe! Neobcuj s dcerou manželky svého otce. Je jako zplozená tvým otcem, je tvojí sestrou, nesmíš s ní obcovat! Neobcuj se setrou svého otce. Je pokrevní příbuznou tvého otce! Neobcuj se setrou své matky. Je přece pokrevní příbuznou tvé matky! Nezostuzuj bratra svého otce tím, že bys obcoval s jeho manželkou. Je to tvá teta! Neobcuj se svou snachou. Je to manželka tvého syna, nesmíš s ní obcovat! Neobcuj s manželkou tvého bratra. Zostudil bys svého bratra! Neobcuj se ženou i s její sestrou. Trápil bys jednu, když bys za jejího života obcoval s tou druhou. Nesmíš pohlavně obcovat se ženou během nečistoty jejího krvácení. Nesmíš obcovat s manželkou svého bližního, a tak se s ní poskvrňovat. Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi - znesvětil bys tak jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. Nesmíš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost! Nesmíš obcovat s žádným zvířetem, a tak se jím poskvrňovat. Ani žena se nepoddá zvířeti, aby se s ní pářilo. Je to zvrácenost! Neposkvrňujte se žádnou z těchto věcí. Tím vším se přece poskvrňují národy, které před vámi vyháním! Sama země se jimi poskvrnila, proto ji potrestám za její hřích a země vyvrhne své obyvatele. Vy však zachovávejte má pravidla a zákony a nedopouštějte se žádné z těchto ohavností - domácí ani host, který žije u vás. Všechny tyto ohavnosti páchali lidé, kteří byli v té zemi před vámi, a tak se země poskvrnila. Pokud tu zem poskvrníte, vyvrhne i vás, tak jako vyvrhla národ, který tam byl před vámi. Kdokoli se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyobcován ze svého lidu. Proto zachovávejte, co jsem vám svěřil, a nechovejte se podle ohavných zvyklostí, jež se dodržovaly před vámi. Neposkrvňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.""

Z listu Židům 8. kapitola

8. května 2012 v 19:43 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 8. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Avšak to hlavní na tom, o čem se (tu) mluví, (je, že) máme takového nejvyššího kněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. (On je) služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán a ne člověk. Každý nejvyšší kněz je přece ustanoven, aby obětoval day a oběti, a tak (bylo) potřeba, aby i tento měl co obětovat. Kdyby totiž byl na zemi, nebyl by ani knězem, neboť (zde) jsou kněží, kteří obětují dary podle Zákona. Ti slouží obrazu a stínu nebeských věcí, jak bylo Mojžíšovi od Boha sděleno, když měl dokončit stánek. Řekl (mu) přece: "Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, jenž ti byl ukázán na této hoře." Nyní pak obdržel (o tolik) významnější službu, nakolik je také prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních. Kdyby totiž ta první (smlouva) byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou. Kárá je přece a říká: "Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraelovým a s domem Judovým novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Vždyť oni v této mé smlouvě nezůstali a já jsem o ně přestal dbát, praví Pán. Toto (je) tedy smlouva, kterou po těchto dnech uzavřu s domem Izraelovým, praví Pán: Dám své zákony do jejich mysli a napíši je na jejich srdce, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A nebudou už učit každý svého bližního a každý svého bratra a říkat: 'Poznej Pána!', protože mne všichni budou znát - od nejmenšího až po největšího z nich. Neboť se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy ani na jejich nezákonné činy si již nikdy nevzpomenu." Když (tedy) mluví o nové, prohlašuje tu první (smlouvu) za starou, a to, co stárne a chátrá, je blízké zániku."

Z Lukášova evangelia 14. kapitola

8. května 2012 v 19:29 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 14. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Stalo se pak, (že) v sobotu vešel do domu jednoho (z) předních farizeů, aby jedl chléb, a oni ho sledovali. A náhle byl před ním nějaký vodnotelný člověk. Ježíš na to těm znalcům Zákona a farizeům řekl: "Smí se v sobotu uzdravovat?" Ale oni mlčeli. A tak ho vzal, uzdravil a propustil. Potom se jich zeptal: "Kdo z vás v sobotní den ihned nevytáhne (svého) osla nebo vola, když mu spadne do studny?" A nemohli mu na to odpovědět. Když pak pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl pozvaným podobenství. Řekl jim: "Kdybys byl někým pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, aby (tam) snad nebyl pozván (někdo) váženější než ty. Ten, který pozval tebe i jeho, by pak přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo.' A tehdy bys s hanbou zaujal poslední místo. Když jsi tedy pozván, jdi a posaď se na posledním místě, aby ten, který tě pozval, přišel a řekl ti: 'Příteli, pojď výš.' Tehdy budeš mít před svými spoluhodovníky chválu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." Tehdy řekl také tomu, který ho pozval: "Když pořádáš hostinu, nezvi své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby snad zase oni nepozvali tebe a měl bys odplatu. Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé a budeš požehnaný. Nemají totiž, (čím) by ti odplatili, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých." Když to uslyšel jeden ze spoluhodovníků, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v Božím království." On mu však řekl: "Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho (hostů). V čas večeře poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, neboť všechno už je připraveno.' Všichni se ale jednomyslně začali vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mne.' Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mne.' A jiný řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' Když se ten služebník vrátil, oznámil ty věci svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, , chromé, zmrzačené a slepé.' A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.' Pán tedy řekl služebníku: 'Vyjdi na cesty a (mezi) ploty a přinuť (lidi) úřijít, ať se můj dům naplní. Říkám vám totiž, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mou večeři.'" Šly s ním velké zástupy a (on) se obrátil a řekl jim: "Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Neboť kdo z vás, když hce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li (na) to, aby (ji) dokončil? Aby snad, když by položil základ a nemohl (stavbu) dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by (to) viděli, se slovy: 'Tento člověk začal stavět a nemohl (to) dokončit.' Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, (aby) se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který k němu táhne s dvaceti tisíci? Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru. Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Sůl (je) dobrá Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena? Nehodí se do země ani do hnoje, vyhazuijí ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.""

Z knihy Leviticus 17. kapitola

8. května 2012 v 19:06 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 17. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem Izraelitům: Toto přikázal Hospodin: Kdokoli z domu Izraele by zabil kus hovězího dobytka, ovci nebo kozu v táboře nebo venku za táborem, aniž to zvíře přivedl před Hospodinův příbytek ke vchodu do Stanu setkávání, aby z něj Hospodinu přonesl oběť, takovému člověku se bude počítat vina za prolitou krev: Prolil krev, proto bude vyobcován ze svého lidu. To proto, aby synové Izraele přinášeli své oběti, jež dosud zabíjeli na poli, aby je nyní přinášeli Hospodinu jako pokojné oběti. Kněz pokropí krví oběti Hospodinův oltář u vchodu do Stanu setkávání a tuk nechá dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. Nebudou již tedy zabíjet své oběti běsům, za nimž chodili smilnit. Toto bude vščné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Dále jim řekneš: Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by jedl jakoukoli krev, proti takovému člověku se postavím. Toho, kdo jí krev, vyvrhnu z jeho lidu. Vždyť život těla je v krvi! Proto jsem vám ji určil na oltář, k vykoupení vašich životů. Vždyť krev, ta vykupuje žiovot! Proto jsem synům Izraele řekl: Nikdo z vás nebude jíst krev. Ani přistěhovalec, který žije u vás, nebude jíst krev. Kdokoli ze synů Izraele nebo z přitěhovalců, kteří žijí u vás, by ulovil zvíře nebo ptáka, který se smí jíst, musí vycedit jeho krev a přikrýt ji prachem. Vždyť životem každého tvora je krev, právě ta je jeho životem! Proto jsem synům Izraele řekl: Nesmíte jíst krev žádného tvora, neboť životem každého tvora je jeho krev. Každý, kdo by ji jedl, bude vyobcován. Kdokoli, ať už domácí nebo host, by jedl něco zdechlého nebo rozsápaného, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Teprve pak bude čistý. Pokud si však oděv nevypere a tělo neomyje, ponese vinu.""

Z listu Židům 7. kapitola

7. května 2012 v 20:58 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Židům 7. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, vracejícímu se od pobití králů, a požehnal mu. Jemu také Abraham oddělil desátek ze všech věcí. (Ten) je podle výkladu nejprve Král spravedlnosti, dále pak král Sálemu, což znamená král pokoje. Bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemaje počátek dní ani konec života, ale připodobněn Božímu Synu zůstává knězem navždycky. Považte tedy, jak vznešený (je) ten, kterému i patriarcha Abraham dal desátek z kořisti! Ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžství, přece mají přikázání, aby podle Zákona přijímali desátky od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoli vyšli z Abrahamových beder. Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, přijal desátek od Abrahama a požehnal toho, který měl zaslíbení. Požehnání pak bezesporu přijímá menší od většího. Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam (někdo), o kom se svědčí, že žije. Dalo by se dokonce říci, (že) skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který desátky přijímá, neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc. Kdyby tedy dokonalost byla skrze levítské kněžství - neboť za něj byl lidu vydán Zákon -, proč by ještě (bylo) potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? Mění-li se totiž kněžství, nastává nutně i změna Zákona. Neboť (ten), o kom se toto říká, patří k jinému pokolení, z něhož se nikdo oltáři nevěnoval. Je přece zřejmé, že náš Pán povstal z Judy, a o tomto pokolení Mojžíš nic ohledně kněžství nemluvil. A je (to) ještě mnohem zřejmější, když podobně jako Melchisedech povstává jiný kněz, který přišel ne podle zákona tělesného nařízení, ale podle moci nepomíjejícího života. (Písmo) totiž svědčí: "Ty jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu." Dochází tak ke zrušení (toho) předchozího přikázání pro jeho slabost a neužitečnost - neboť Zákon nepřivedl nic k dokonalosti - a jednak k zavedení leší naděje, skrze niž se přibližujeme Bohu. Navíc (se) to nestalo bez přísahy - oni se totiž stávali kněžími bez přísahy, on však s přísahou při Tom, který mu řekl: "Pán odpřisáhl a nebude (toho) litovat: Ty jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu" - a tak se Ježíš stal ručitelem o to lepší smlouvy. A jich se stalo kněžími mnoho, protože jim smrt bránila (jimi) zůstat, ale on, protože zůstává na věky, má nepomíjející kněžství. Proto je také schopen dokonale spasit ty, kdo skrze něj přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby za ně orodoval. Slušelo se totiž, abychom měli takového nejvyššího kněze - svatého, nevinného, neposkvrněného, oddě+leného od hříšníků a vyvýšeného nad nebesa. Ten nemusí jako tamti nejvyšší kněží každý den nejprve přinášet oběti za své vlastní hříchy a potom za (hříchy) lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe. Zákon totiž za nejvyšší kněží ustanovuje lidi, kteří mají slabosti, ale slovo přísahy, která (přišla) po Zákonu, (ustanovuje) na věky dokonalého Syna."

Z Lukášova evangelia 13. kapitola

5. května 2012 v 15:09 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 13. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"V tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. Ježíš jim tedy odpověděl: "Myslíte si, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni (ostatní) Galilejci, že se jim to stalo? Říkám vám, (že) ne. A nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni. Anebo těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je - myslíte si, že byli větší viníci než všichni lidé bydlící v Jeruzalémě? Říkám vám, (že) ne. A nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni." Vyprávěl tedy toto podobenství: "Jeden (člověk) měl na své vinici zasazený fíkový strom. Přišel pak na něm hledat ovoce, ale nenašel. Řekl tedy vinaři: 'Hle, tři roky přicházím a hledám na tomto fíkovníku ovoce, ale nenalézám. Poraz ho. Proč má kazit i tu zem?' Ale on mu odpověděl: 'Pane, nech ho ještě rok, až ho okopám a pohnojím, ponese-li snad ovoce. A pokud ne, porazíš ho potom.'" V sobotu pak učil v jedné synagoze. A hle, byla (tam) žena, která měla osmnáct let ducha nemoci a byla sehnutá a nijak se nemohla narovnat. Když ji Ježíš spatřil, zavolal (ji) k (sobě a) řekl jí: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci." Vložil na ni ruce a (ona) se hned narovnala a oslavovala Boha. Představený synagogy však (na to) odpověděl s hněvem, protože Ježíš uzdravoval v sobotní den, a řekl zástupu: "Je šest dní, ve kterých se má pracovat. V nich tedy přicházejte a nechte se uzdravovat, a ne v den soboty!" Ale Pán mu odpověděl: "Pokrytče! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí (ho) napájet? A tato (žena), dcera Abrahamova, kterou satan (držel) svázanou - hle (už) osmnáct let - neměla být rozvázána z toho pouta v sobotní den?" Když to řekl, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale všechen zástup se radoval ze všech těch slavných (skutků), které dělal. Tehdy řekl: "Čemu je podobné Boží království a k čemu ho přirovnám? Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady, a (ono) vyrostlo a stalo se velikým stromem a nebeští ptáci se uhnízdili v jeho větvích." A znovu řekl: "K čemu přirovnám Boží království? Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala ve třech měřicích mouky, až všechno zkvasilo." A tak rocházel města a vesnice a učil, konaje cestu do Jeruzaléma. Někdo mu řekl: "Pane, (je) málo těch, kteří budou spaseni?" On jim řekl: "Snažte se vejít těsnou branou, neboť vám říkám, (že) mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. Když hospodář vstane a zavře dveře, tehdy začnete stát venku, tlouci na dveře a říkat: 'Pane, Pane, otevři nám,' a (on) vám odpoví: 'Neznám vás, (nevím), odkud jste.' Tehdy ačnete říkat: 'Jedli jsme a pili před tebou a učil jsi na našich ulicích!' A (on) řekne: 'Říkám vám, (že) vás neznám a (nevím), odkud jste. Odejděte ode mne, všichni, kdo konáte nepravost!' Bude tam pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale (sami) sebe vyhnané ven. A přijdou od východu i (od) západu a od severu i (od) jihu a budou stolovat v Božím království. A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední." V ten den přistoupili někteří faruzeové a říkali mu: "Odejdi a běž odsud, protože Herodes tě chce zabít." Řekl jim tedy: "Jděte a řekněte té lišce: Hle, vymítám démony a uzdravuji dnes i zítra a třetího (dne) dokonám. Dnes, zítra i pozítří však musím být na cestě, protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém." "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš roroky a kamenuješ y, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice (shromažďuje) svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Ale říkám vám jistě, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde (čas), kdy řeknete: 'Požehnaný, který přichází v Pánově jménu!'""