Červen 2012

Z 1. listu Petrova 3. kapitola

27. června 2012 v 21:00 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Petra z 1. listu 3. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Podobně (vy) ženy, buďte poddány svým manželům, aby když někteří neposlouchají Slovo, byli získáni beze slov jednáním (svých) žen, když uvidí váš čistý život v bázni. Vaší ozdobou ať není to, co (je) vnější - zaplétání vlasů, ověšování zlatem nebo navlékání šatů - ale ten skrytý člověk srdce (oděný) nepomíjivostí krotkého a pokojného ducha, jenž je velmi drahý před Bohem. Vždyť takto se také kdysi zdobily ty svaté ženy doufající v Boha, když byly poddány svým manželům, jako Sára, (která) poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. (Vy) jste se staly jejími dcerami, činíte-li dobře a nebojíte se žádného zastrašení. Podobně muži, žijte s (nimi) v porozumění a prokazujte ženskému (pohlaví) čest jakožto slabší nádobě a jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku. Konečně, (buďte) všichni jednomyslní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a přátelští. Neodplácejte zlo zlem, ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte, neboť víte, že jste povoláni k tomu, abyste zdědili požehnání. Vždyť: "Kdo chce milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje svůj jazyk od zlého a jeho rty ať nemluví lest. Ať se odvrátí od zlého a činí dobré, ať hledá pokoj a nísleduje jej. Vždyť Pánovy oči (hledí) na spravedlivé a jeho uši (naslouchají) jejich prosbě, ale Pánova tvář (je) proti těm, kdo páchají zlo." Kdo vám bude moci ublížit, stanete-li se následovníky dobra? Ale i kdybyste měli pro sprabedlnost trpět, blaze vám. Jejich strašení se tedy nebojte, ani se neznepokojujte. Posvěcujte však ve svých srdcích Boha a (buďte) vždy připraveni (dát) odpověď každému, kdo vás požádá o zdůvodnění naděje, která je ve vás, a (to) s krotkostí a úctou a s dobrým svědomím, aby ti, kdo pomlouvají váš poctivý život v Kristu, byli ztahanbeni, že vás pomlouvají jako zločince. (Je) přece lepší, abyste - pokud by to byla Boží vůle - trpěli za dibré činy než za zlé. Vždyť i Kristus jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen v Duchu, v němž také přišel a kázal duchům ve vězení, kdysi neposlušným, když jednou za Noemových dnů Boží trpělivost vyčkávala zatímco se stavěla archa, v níž bylo (jen) několik - to jest osm - duší zachráněno skrze vodu. Podobným způsobem také nás nyní zachra(nuje křest - nikoli odstranění tělesné špíny, ale odvolání dobrého svědomí k Bohu - skrze vzkříšení Ježíše Krista, jenž odešel do nebe a je po Boží pravici, neboť mu byli poddáni andělé, vlády i moci."

Z 1. listu Petrova 2. kapitola

25. června 2012 v 17:08 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Petra z 1. listu 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Odložte tedy všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka (Božího) slova, abyste jím rostli - pokud jste ovšem okusili, jak laskavý (je) Pán. Když přicházíte k němu, (k) živému kameni, zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem, budujte se i vy jako živé kameny (v) duchovní dům, svaté kněžstvo k přinášení duchovních obětí vzácných Bohu skrze Ježíše Krista. Proto také v Písmu stojí: "Hle, pokládám na Sionu úhelný kámen vyvolený a vzácný a ten, kdo v něj věří, nebude nijak zahanben." Vám věřícím (je) tedy vzácností, ale nepovolaným (je to) "Kámen zavržený staviteli, jenž se stal hlavním (kamenem) klenby" a "Kámen úrazu a skála pohoršení," (totiž) těm, kdo se (nad) Slovem uráží a jsou nepovolní, k čemuž také byli určeni. Vy (jste) však "vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid (získaný) k vlastnictví," abyste vyhlašovali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste nebyli lidem, ale nyní (jste) lid Boží, nedocházeli jste milosrdenství, ale nyní jste milosrdenství došli. Milovaní, vyzývám (vás) jako cizince a přistěhovalce: zdržujte se tělesných žádostí, jež bojují proti duši. Veďte mezi pohany poctivý život, aby místo toho, že vás pomlouvají jako zločince, viděli (vaše) dobré skutky a díky nim vzdali chválu Bohu v den navštívení. Poddejte se tedy kvůli Pánu každému lidskému zřízení, ať už králi jakožto svrchovanému vládci) nebo místodržícím jakožto těm, které on posílá, aby trestali ty, kdo jednají zle, a chválili ty, kdo jednají dobře. Neboť toto je Boží vůle: abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. (Jednejte) jako svobodní, ne však jako ti, kdo mají svobodu za pláštík špatnosti, ale jako Boží služebníci. Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se boje, krále mějte v úctě. Služebníci, buďte ve vší bázni poddáni svým pánům - nejen dobrým a vlídným, ale i zlým. (Je) to přece chvályhodné, jestliže někdo pro zbožné svědomí snáší bolesti, když trpí nezaslouženě. Vždyť jaká (bude vaše) pověst, když budete snášet rány za své chyby? Jestliže ale snášíte utrpení, když jednáte dobře, (je) to u Boha chvályhodné. Jste k tomu přece povoláni, protože i Kristus trpěl za nás a (tak) nám zanechal vzor, abyste následovali jeho šlépěje: On "se nedopustil hříchu a v jeho ústech se nenašla lest." On, když mu spílali, nespílal zpět, když trpěl, nehrozil, ale předával (vše) Tomu, jenž soudí spravedlivě. On sám na svém těle vnesl naše hříchy na dřevo, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti - "jeho ranami jste byli uzdraveni." Byli jste přece jako bloudící ovce, ale nyní jste obráceni k Pastýři a Strážci svých duší."

Z 1. listu Petrova 1. kapitola

25. června 2012 v 16:48 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu apoštola Petra z 1. listu 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Petr, apoštol Ježíše Krista, přistěhovalcům rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bitynii, vyvoleným podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Ducha k poslušnosti a skropení krví Ježíše Krista: Kéž je vám rozmnožena milost a pokoj. Požehnaný (buď) Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milordenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, k nepomíjejícímu, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví zachovanému v nebesích pro vás, kdo jste Boží mocí střeženi skrze víru ke spasení připravenému, aby bylo zjeveno v posledním čase. V tom se radujete, i když jste nyní, je-li (to) potřebné, maličko zarmouceni roznými zkouškami, aby se pravost vaší víry - mnohem dražší než zlato, které pomíjí, ačkoli se zkouší ohněm - ukázala k (vaší) chvále, cti a slávě při zjevení Ježíše Krista. I když jste ho neviděli, milujete (ho), a i když (ho) dosud nevidíte, přece v něj věříte a radujete se nevýslovnou radostí plnou slávy, zatímco docházíte cíle své víry, (totiž) spasení duší. Toto spasení se snažili vyhledat a objevit proroci, kteří prorokovali o té milosti, která (měla přijít) k vám. Zkoumali, co a pro kterou dobu (jim) ukazoval Ten, který byl v nich, (totiž) Kristův Duch, předem svědčící o Kristových utrpeních a (o) veliké slávě, která (přijde) po nich. Jim bylo zjeveno, že ne sobě, ale nám zprostředkovávali to, co vám nyní bylo oznámeno skrze ty, kdo vám kázali evangelium v Duchu Svatém poslaném z nebe. Do těchto věcí touží nbahlédnout andělé. Proto přepásejte bedra své mysli, buďte střízliví a dokonale se spolehněte na milost, kterou vám přináší zjevení Ježíše Krista. Jakožto poslušné děti se nepřizpůsobujte dřívějším žádostem (jako) v (době) své nevědomosti, ale jako (je) svatý Ten, který vás povolal, buďte i vy ve všem svém chování svatí. Je přece napsáno: "Buďte svatí, neboť já jsem svatý." Nazýváte-li Otcem Toho, který bez ohledu na osobu soudí každého podle (jeho) díla, prožijte čas svého pobytu (zde) v bázni. Víte přece, že jste ze svého marného životního způsobu předaného od otců nebyli vykoupeni pomíjejícími věcmi, (totiž) stříbrem a zlatem, ale drahou krví Krista jakožto beránka bez úhony a poskvrny. Ten byl vybrán předem, před založením světa, ale zjeven byl (až) v těchto posledních časech pro vás, kteří skrze něj věříte v Boha, jenž ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, aby vaše víra a naděje směřovala k Bohu. Když jste poslušností pravdě skrze Ducha očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, milujte vroucně jedni druhé z čistého srdce. Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale (z) nepomíjivého, skrze živé a na věky zůstávající Boží slovo. Vždyť: "Veškeré tělo (je) jako tráva a všechna lidská sláva jako květ trávy. Tráva uschla a její květ opadal, ale Pánova řeč zůstává navěky." A to je to slovo, jímž vám bylo vyhlášeno evangelium."

Z listu Jakubova 5. (závěrečná) kapitola

19. června 2012 v 18:15 | Tobiáš Balanda
"A nyní, vy, boháči - plačte a kvílejte nad bídami, jež na vás přicházejí. Vaše bohatství shnilo a vaše roucha rozežrali moli. Vaše zlato a stříbro zrezivělo a jejich rez bude na svědectví proti vám a bude stravovat vaše těla jako oheň. Nahromadili jste poklad pro poslední dny! HLe, mzda, kterou jste odepřeli dělníkům, kteří žali vaše pole, křičí a volání ženců došlo k sluchu Pánazástupů. Žili jste na zemi v rozkoši a požitcích, vykrmili jste své srdce jako ke dni porážky. Odsoudili jste a zavraždili Spravedlivého, neodpíral vám. Buďte tedy trpěliví, batři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává drahou úrodu země, trpělivě na ni čeká, dokud nepřijme raný i pozdní déšť. I vy (tedy) buďte trpěliví, posilněte svá srdce, neboť se přiblížil Pánův příchod. Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, Soudce stojí přede dveřmi! Za příklad odolnosti a trpělivosti si, moji bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu. Hle, blahoslavíme ty, kdo vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste výsledek (připravený od) Pána, protože Pán je velmi milosrdný a soucitný. Především však, bratři moji, nepřísahejte - ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou - ale ať vaše "Ano" znamená ano a "Ne" ne, abyste nepropadli soudu. Snáší někdo z vás útrapy? Ať se modlí. Je někdo dobré mysli? Ať zpívá chvály. Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchu, bude mu odpuštěno. Vyznávejte jedni druhým (svá) provinění a modlete se edni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho. Eliáš byl člověk stejné přirozenosti jako my a horlivě se modlil, aby nepršelo, a na zemi nezapršelo po tři roky a šest měsíců. Potom se modlil znovu a nebe vydalo déšť a země vydala svou úrodu. Bratři, kdyby někdo z vás zbloudil od pravdy a někdo by ho obrátil zpět, ať ví, že ten, kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání duši před smrtí a přikryje množství hříchů."

Z knihy Leviticus 27. (závěrečná) kapitola

19. června 2012 v 18:00 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 27. (závěrečnou) kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Když někdo zasvětí život zvláštním slibem Hospodinu, smí jej za určenou cenu vyplatit. Cena bude určena takto: cena za muže od dvaceti do šedesáti let bude 50 šekelů stříbra (měřeno šekelem svatyně /1 šekel = asi 11,5 g/). Bude-li to žena, její cena bude 30 šekelů. Vě věku od pěti do dvaceti let bude cena za muže 20 šekelů a za ženu 10 šekelů. Ve věku od jednoho měsíce do pěti let bude cena za chlapce 5 a za dívku 3 šekely stříbra. Ve věku od šedesáti let výše bude cena za muže 15 a za ženu 10 šekelů. Bude-li však dotyčný na určenou cenu příliš chudý, postaví zaslíbeného před kněze a ten určí jeho cenu podle možností toho, kdo učinil slib. Půjde-li o dobytek, z něhož se přináší dar Hospodinu, bude vše, co bylo odevzdáno Hospodinu, svaté. Nelze jej nahradit ani vyměnit lepší kus za horší nebo horší za lepší. Kdyby někdo přece jen vyměnil dobytče zta jiné, bude svaté to původní i to, jímž je zaměnil. Půjde-li o jakoukoli nečistou zvěř, z níž se dar Hospodinu nepřináší, postaví to zvíře před kněze. Ten určí jeho cenu, ať už bude lepší nebo horší. Jakou cenu kněz určí, taková bude. Bude-li majitel chtít zvíře vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu. Zasvětí-li někdo svůj dům, aby byl svatý Hospodinu, kněz určí jeho cenu, ať už bude lepší nebo horší. Na kolik jej kněz ocení, při tom zůstane. Bude-li jej ten, kdo svůj dům zasvětil, chtít vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu peněz navíc a dům bude jeho. Zasvětí-li někdo Hospodinu část své dědičné plodnosti, bude její cena určena podle jejího osevu: 50 šekelů stříbra za plochu osetou chomerem ječmene. Zasvětí-li své pole hned od léta milosti, zůstane při určené ceně. Zasvětí-li své pole až po létě milosti, spočítá mu kněz cenu podle let zbývajících do léta milosti, takže určenou cenu sníží. Bude-li je ten, kdo pole zasvětil, chtít vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu peněz navíc, a zůstane mu. Nevykoupí-li to pole, ale prodá je někomu jinému, nebude již moci být vykoupeno. Až bude to pole v létě milosti vydáno, bude svaté Hospodinu jako pole jemu propadlé, stane se majetkem kněze. Zasvětí-li však Hospodinu koupené pole, které není z jeho dědičné polnosti, spočítá mu kněz výši určené ceny až do léta milosti a dotyčný toho dne vyplatí určenou cenu jako svatou Hospodinu. V létě milosti bude pole vráceno tomu, pd koho bylo koupeno, jemuž náleží jako dědičný pozemek. Všechny určené ceny budou v šekelech svatyně. Šekel je 20 ger. Prvorozené dobytče, jež patří Hospodinu právem rvorozenství, však nikdo zasvětit nemůže. Ať je ze skotu nebo z bravu, patří již Hospodinu. Půjde-li o nečisté zvíře, vyplatí je podle určené ceny a přidá k ní ještě pětinu navíc. Nebude-li vykoupeno, prodá se za určenou cenu. Zasvětí-li člověk něco ze svého majetku tak, že to propadne Hospodinu - ať už člověka, zvíře nebo část dědičné polnosti - nebude to možné prodat ani vykoupit. Cokoli propadne Hospoinu, mu svatosvatě patří. Žádný člověk, který propadne Hospodinu, nebude moci být vyplacen, musí zemřít. Veškeré desátky země, ať už z obilí země nebo z ovoce stromů, patří Hospodinu, jsou svaté Hospodinu. Bude-li někdo chtít své desátky vykoupit, přidá ještě pětinu navíc. Každý desátek ze skotu i z bravu, každý desátý kus pocházející pod pastýřskou holí, je svatý Hospodinu. Majitel nebude zjišťovat, zda je lepší, nebo horší, nebude jej moci vyměnit. Kdyby jej však přece vyměnil, bude svatý ten původn i ten, jímž jej zaměnil, nebude jej moci vykoupit." To jsou přikázání, jež Hospodin přikázal Mojžíšovi pro syny Izraele na hoře. Sinaj."

Z Lukášova evangelia 24. (závěrečná) kapitola

19. června 2012 v 14:17 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 24. (závěrečnou) kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Prvního (dne) týdne pak šly spolu s některými (jinými) brzy ráno k hrobu a nesly vonné (masti), které připravily. Nalezly však kámen odvalený od hrobu, a když vešly (dovnitř), nenašly tělo Pána Ježíše. A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu. Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tu, ale vstal! Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji. Řekl: "Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být křižován a třetího dne vstát (z mrtvých)." Tehdy si vzpomněly na jeho slova, a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním. A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jm. Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil (dovnitř), spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo. A hle, dva z nich šli onoho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálena šesdesát honů /asi 11 km/ od Jeruzaléma, a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo. A když (takto) hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi. Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali. Řekl jim tedy: "Co (je) to za věci, o kterých spolu cestou rozlouváte a jste smutní?" Jeden (z nich), jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty (jsi) jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?" A (on) jim řekl: "O čem?" Řekli mu tedy: "O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i (přede) vším lidem, jak ho vrchní kněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. My jsme však doufali, že (to) je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo. Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu, a ldyž nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije. Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli (všechno) tak, jak řekly eny, ale jeho neviděli." On jim tedy řekl: "Ó nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci! Copak Kristus nemusel vytrpět tyto ěci a vejít do své slávy?" A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co (bylo) o něm. Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál. (Oni) však na něj naléhali: "Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil." A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal. A když s nimi byl za stolem, stalo se, (že) vzal chléb, požehnal, rozlomil (ho) a podával jim. Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím. Tehdy řekli jeden druhému: "Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?" V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, jak říkají: "Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!" A oni vyprávěli, co (se stalo) na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: "Pokj vám." Ale (oni) se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim tedy: "Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti? Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte semě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, (že) já mám." A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy. Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?" Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu. A on si vzal a pojedl před nimi. Tehdy jim řekl: "Toto (jsou) slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, (v) Prorocích a (v) Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, a řekl jim: "Tak je (to) napsáno a tak musel Kristus trpět a třtího dne vstát z mrtvých a v jeho jménu (musí) bát kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma. A vy jste toho svědkové. A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce.Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry." Potom je odvedl ven, až k Betanii. (Tam) zvedl ruce a požehnal jim. A zatímc jim žehnal, stalo se, (že)ú se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe. A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma a byli stále v chrámu, (kde) chválili a oslavovali Boha. Amen."

Z listu Jakubova 4. kapitola

18. června 2012 v 20:13 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Jakubova 4. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Odkud pocházejí války a boje mezi vámi? Není to snad právě z vašich rozkoší, jež svádějí boj ve vašich údech? Dychtíte, avšak nemáte, vraždíte a závidíte, avšak nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte. Prosíte, avšak nedostáváte, protože prosíte zle, abyste mohli utrácet na své rozkoše. Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli si tedy umíní být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem. Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Duch, jenž se v nás usídlil, dychtí (až) k žárlivosti. Milost, (kterou) dává, (je) však (ještě) větší. Proto říká: "Bůh se staví proti pyšným, pokorným však dává milost." Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte (své) ruce, hříšníci, a očistěte (svá) srdce, (vy), kdo máte rozdvojenou mysl. Dejte se do bědování, truchlete a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. Pokořte se před Pánovou tváří a povýší vás. Nepomlouvejte jedni druhé, bratři. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Jestliže ovšem soudíš Zákon, nejsi (již) vykonavatel Zákona, ale (jeho) soudce. Je (jen) jeden Zákonodárce. Ten může zachránit i zahubit. Kdo jsi ty, že soudíš druhého? A nyní vy, kdo říkáte: "Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města, strávíme tam jeden rok, budeme obchodovat a vyděláme" - vy (přece) nevíte, co (bude) zítra! Vždyť jaký (je) váš život? Je (to) pára, která se na chvilku ukáže a potom mizí. Místo toho máte říci: "Bude-li Pán chtít a budeme živí, uděláme to nebo ono." Vy se však chlubíte ve své pýše. Všechno takové chlubení je zlé. Kdo tedy umí činit dobře, avšak nečiní, má hřích."

Z knihy Leviticus 26. kapitola

18. června 2012 v 19:58 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knigy Mojžíšovy 26. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

""Nevytvářejte si žádné bůžky. Nevztyčujte si modlu ani posvátný sloup, nestavte ve své zemi ani tvarovaný kámen, abyste se mu klaněli. Vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin. Jestliže budete následovat má pravidla a zachovávat má přikázání a plnit je, dám vám vydatné deště ve správný čas, takže země vydá svou úrodu a stromy v sadu vydají své ovoce. Vaše mlácení potrvá až do vinobraní a vinobraní až do setí. Svůj chléb budete jíst do sytosti a budete ve své zemi bydlet v bezpečí. Způsobím zemi pokoj, takže budete spát a nikdo vás nevyděsí, odstraním ze země zlou zvěř a vaší zemí neprojde meč. Poženete své nepřátele, takže před vámi padnou mečem. Pět z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc, takže vaši nepřátelé před vámi padnou mnečem. Obrátím se k vám a způsobím, abyste se rozplodili a rozmnožili, tak potvrdím svou smlouvu s vámi. Budete moci jíst starou úrodu ze zásob a tu starou budete muset vyklízet kvůli nové. Umístím svůj Příbytek mezi vás a nebudu si vás ošklivit. Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abyste už nebyli jejich otroky. Rozlámal jsem vaše jho, abyste mohli chodit vzpřímeně. Jestliže mne však nebudete poslouchat a nebudete plnit všechna tato přikázání, jestliže zavrhnete má pravidla a zošklivíte si mé zákony, takže přestanete olnit všechna má přikázání, pak porušíte mou smlouvu a já vám učiním toto: Uvedu na vás hrůzu, úbytě a zimnici, jež vám pokazí oči a vysají dech. Své zrní budete sít nadarmo, vaši nepřátelé je snědí. Obrátím svou tvář proti vám, takže padnete před svými nepřáteli a ti, kdo vás nenávidí, nad vámi budou panovat. Budete utíkat, i kdyby vás nikdo nehonil. Jestliže mne ani potom nebudete poslouchat, budu vás za vaše hříchy trestat sedmkrát více: Zlomím vaši pyšnou zatvrzelost, způsobím, že nebe nad vámi bude jako železo a země pod vámi jako mosaz. Svou sílu spotřebujete nadarmo, země vám nevydá svou úrodu a stromoví v zemi nevydá své ovoce. Jestliže se budete nadále stavět proti mně a nebudete ochotni mě poslouchat, přidám vám kvůli vašim hříchům sedkrát více ran: Pustím na vás divokou zvěř, jež vás připraví o děti, vyhubí váš dobytek a sníží váš počet tak, že vaše cesty zpustnou. Jestliže se ani tehdy nenecháte ode mne napravit a budete se nadále stavět proti mně, postavím se i já proti vám. Já sám vás budu za vaše hříchy bít sedmkrát více: Přivedu na vás meč pomsty, aby pomstil moji smlouvu. Když se nahrnete do svých měst, pošlu mezi vás mor, takže budete vydáni do rukou nepřítele. Až vás odříznu od chleba, deset žen bude péci chléb v jedné peci a odváží vám jej na příděl. Až budete jíst, nenasytíte se. Jestliže mě přesto všechno nebudete poslouchat a budete se nadále stavět proti mně, postavím se i já zuřivě proti vám a budu vás trestat za vaše hříchy sedmkrát více: Budete jíst maso vlastních synů a maso vlastních dcer! Tehdy zruším vaše obětní výšiny, vymýtím vaše kadidlové oltáříky, položím vaše mrtvoly k mrtvolám vašich hnusných model a budu si vás ošklivit. Vaše města obrátím v sutiny, vaše svatyně zpustoším a k vašim příjemným vůním nepřivoním. Já sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši nepřátelé, když se v ní přijdou usadit. Rozptýlím vás mezi národy, s taseným mečem vás poženu! Vaše země se stane pustinou a vaše města se obrátí v sutiny. Po celou dobu svého zpustošení bude země konečně užívat svých sobot, vy však budete v zemi svých nepřátel. Tehdy si země odpočine a vynahradí si své soboty. Po celou dobu svého zpustošení bude země odpočívat, protože během vašich sobot (když jste v ní ještě bydleli) neodpočívala. Těm, kdo z vás zbudou, pak v zemích jejich nepřátel přivedu do srdcí takovou ochablost, že je zažene i šelest poletujícího listí. Dají se na útěk jako před mečem a padnou, i kdyby je nikdo nehonil. Budou klopýtat jeden přes druhého jako před mečem, i kdyby je nikdo nehonil. Neobstojíte před svými nepřáteli, zahynete mezi národy a země vašich nepřátel vás pohltí. Ti, kdo z vás zbudou, pak budou skomírat v zemi svých nepřátel. Svou vlastní vinou i vinou svých otců tam budou skomírat. Potom však vyznají svou vinu i vinu svých otců, že mi byli nevěrní a že postavili proti mně, takže jsem se i já postavil proti nim a zavedl je do země jejich nepřátel, dokud se jejich neobřezané srdce nepokoří a dokud nepřijmou svůj trest. Tehdy si připomenu svou smluvu s Jákobem, svou smlouvu s Izákem i svou smlouvu s Abrahamem a připomenu si jejich zem. Země zatím bude opuštěna, a když bez nich zpustne, bude užívat svých sobot, než si odpykají trest za to, že zavrhli mé zákony a zošklivili si má pravidla. Přes to všechno, ačkoli budou v zemi svých nepřátel, je nezavrhnu a nezošklivím si je tak, abych s nimi skoncoval a porušil svou smlouvu s nimi. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Bůh! Vzpomenu si kvůli nim na smlouvu s jejich předky, jež jsem před očima národů vyvedl z Egypta, abych byl jeich Bohem. Já jsem Hospodin." Toto jsou pravidla, zákony a pokyny, jež Hospodin skrze Mojžíše vydal na hoře Sinaj, aby byly mezi ním a syny Izraele."

Vysvětlení

17. června 2012 v 21:58 | Tobiáš Balanda
Vlastně to byla jen řečnická otázka. Věřím, že rozhodně každý nedovede třeba hrát na housle. Stejně jako každý nedovede dělat sochy a podobně. Ale co se týká víry (a myslím tím víru v Božího Syna Ježíše Krista a jeho oběť na kříži), tak uvěřit v Božího Syna Ježíše Krista může opravdu téměř každý. Přesněji řečeno, snad skoro každý v dnešní době má možnost uvěřit v oběť Ježíše Krista a být zachráněn od Božího soudu a od pekla, což je věčné utrpení. Je otázka, jak to bude s těmi, kteří takovou možnost nikdy neměli, to nevím, ale Bůh, ten ví všechno. Bůh jistě všechno vyřeší dobře, spravedlivě a správně. Každý, kdo slyšel o Ježíši Kristu a jeho oběti na kříži, má možnost být zachráněn. Má možnost uvěřit, že Ježíš Kristus zemřel na kříži i za jeho hříchy a že vstal z mrtvých a také, že odešel zpět do nebe ke svému Otci. Do nebe přijde každý, kdo uvěří v Ježíše Krista, že Ježíš Kristus zemřel na kříži i za jeho hříchy a také místo něho. Sám Pán Ježíš Kristus říká v Božím Slově - Bibli: "Nikdo nemá větší lásku než tu, aby položil svůj život za své přátele" (Janovo evangelium 15,13). Nebe je místo Božího přebývání. A protože je Bůh svatý a spravedlivý, tak ani není možné, aby v nebi něco zlého bylo. V nebi u Boha našeho Otce a jeho Syna Ježíše Krista našeho Pána už nebude vůbec nic zlého. Budou se tam mít všichni jen dobře. Ale všichni ti, kteří neuvěří v Ježíše Krista, budou odsouzeni do pekla, tam kde Bůh není. A proto tam je jen utrpení a také věčné. "Kdo věří v Syna, má věčný život, kdo ale Synu nevěří, nespatří život a zůstává na něm Boží hněv" (Bible, Janovo evangelium 3,36).

O předchozím článku a ještě něco

17. června 2012 v 21:39 | Tobiáš Balanda
Tento blog se jmenuje "Tobiáš a jeho víra". Přesto se předchozí článek vůbec víry netýká. Je to jen můj vlastní výmysl slov, která nic neznamenají.
A ještě bych vám (návštěvníkům tohoto blogu) položil otázku: Myslíte, že by každý dovedl něco takového vymyslet?
No, tak každý asi ne. Ale skoro každý nebo hodně lidí? (Prozradím vám, že tím někam směřuji a to už se víry týká.)

Ukrosumen samne...

17. června 2012 v 21:31 | Tobiáš Balanda
Ukrosumen samne mol de moskort a zarému karnes a konseramnos ze masrakt de kornos.

Serok masemer ka doskat ze mos kalesis de merka maderon afanos.

Dos ka keru ma rakan ze kera la mensis de more ka mera de fera.

Z Lukášova evangelia 23. kapitola

15. června 2012 v 11:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 23. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Tehdy jich celé množství povstalo, odvedli ho k Pilátovi a začali ho obviňovat. Říkali: "Nalezli jsme tohoto (muže), jak rozvrací národ a brání dávat daně císaři a nazývá se Kristem /řec. Pomazaným/ a králem." Pilát se ho tedy zeptal: "Ty jsi ten židovský král?" Ale on mu odpověděl: "Ty (to) říkáš." Pilát tedy řekl vrchním kněžím a zástupům: "Žádnou vinu na tomto člověku nenacházím." Ale oni (tím) více naléhali a říkali: "Bouří lid! Učí po celém Judsku počínaje od Galileje až sem!" Když tedy Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk Galilejec. A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi /Herodes Antipas/, který v těch dnech byl také v Jeruzalémě. A když Herodes spatřil Ježíše, velice se zaradoval. Dávno ho totiž toužil vidět, protože o něm hodně slyšel, a doufal, že uvidí nějaký zázrak, který (Ježíš) udělá. Vyptával se ho tedy mnohými slovy, ale on mu nic neodpověděl. Stáli tam však vrchní kněží a zákoníci a usilovně ho obviňovali. A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl, a když se (mu dost) naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. A toho dne se Pilát a Herodes spřátelili, předtím totiž byli spolu v nepřátelství. Tehdy Pilát svolal vrchní kněze a přední (muže) i lid a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu, a hle, já jsem (ho) před vámi vyslechl a nenašel jsem na tom člověku žádnou vinu (v tom), čeho ho obviňujete. Dokonce ani Herodes (ne), neboť jsem vás poslal k němu. Pohleďte, nespáchal nic, za co by si zasloužil smrt! Proto ho napomenu a propustím." Ve svátek jim totiž musel propouštět jednoho (vězně). Ale všichni společně vykřikli: "Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!" Ten byl vsazen do vězení za nějakou vzpouru, která vznikla ve městě, a (za) vraždu. Pilát (k nim) tedy znovu promluvil, protože chtěl propustit Ježíše. Ale oni křičeli: "Ukřižuj, ukřižuj ho!" On jim tedy řekl potřetí: "Ale co tento (muž) udělal zlého? Nenašel jsem na něm žádnou vinu. Proto ho napomenu a propustím!" Ale oni naléhali velikým křikem a dožadovali se, aby byl ukřižován. A jejich hlasy i (hlasy) vrchních kněží sílily. Pilát tedy rozhodl, aby se stalo (podle) jejich žádosti, a propustil jim toho, který byl vsazen do vězení za vzpouru a vraždu, o něhož žádali, ale Ježíše vydal jejich vůli. A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona Kyrénského, který šel z pole, a naložili mu kříž, aby (ho) nesl za Ježíšem. Šlo za ním veliké množství lidu i ženy, které nad ním plakaly a naříkali. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi. Neboť hle, přicházejí dny, kdy řeknou: 'Blaze neplodným a lůnům, která nerodila, a prsům, které nekojily!' Tehdy začnou říkat horám: 'Padněte na nás,' a kopcům: 'Přikryjte nás!' Když se totiž toto děje zelenému stromu, co se stane se suchým?" A k popravě s ním byli vedeni ještě dva jiní zločinci. Když pak přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince - jednoho po pravici a druhého po levici. Tehdy Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!" A když si dělili jeho šaty, házeli (o ně) los. Lidé (tam) stáli a dívali se, a s nimi se (mu) vysmívali také přední (muži), kteří říkali: "Jiné spasil, (tak) ať spasí sám sebe, jestliže je to Kristus, ten Boží Vyvolený!" A vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet a říkali: "Jestli jsi ten židvský král, zachraň sám sebe!" Byl nad ním také nápis, napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL. A jeden z těch zločinců, kteří viseli (s ním), mu spílal a říkal: "Jestliže jsi Kristus, zachraň sám sebe i nás!" Ale ten druhý mu odpověděl a káral ho slovy: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném odsouzení! A my jistě trpíme spravedlivě, protože dostáváme, co si za své skutky zasloužíme, ale tenhle nic zlého neudělal." Tehdy řekl Ježíši: "Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš ve svém království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji." A bylo okolo šesté hodiny /tj. poledne/. Tehdy nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny /tj. do 3. hodiny odpoledne/. A slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla uprostřed. Tehdy Ježíš hlasitě zvolal: "Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!" A když to řekl, vydechl (naposled). Když tedy setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu se slovy: "Tento člověk byl jistě spravedlivý!" A všechny zástupy, které se sešly k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a vracely se zpět. Ale všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a viděli to. A hle, muž jménem Josef, člen rady - dobrý a spravedlivý muž, který nesouhlasil s radou a jejím činem -, z judského města Arimatie, jenž sám také očekával Boží království, ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, ve které ještě nebyl nikdo pochován. A byl den připravování a začínala sobota. Přidaly se také ženy, které s ním přišly z Galileje, a podívaly se na hrob a (na to), jak bylo pochováno jeho tělo. Když se pak vrátily, připravily voné látky (a) masti, ale v sobotu podle přikázání zachovaly klid."

Z knihy Leviticus 25. kapitola

15. června 2012 v 11:15 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 25. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sinaj: "Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat Hospodinův sobotní odpočinek. Šest let osívej své pole, prořezávej svou vinici a shromažďuj její úrodu. Sedmého roku však ať má země sobotu, čas odpočinku, sobotu pro Hospodina: své pole neosívej a neprořezávej svou vinici. To, co se ti samo urodilo, nežni a na své netknuté vinici nepořádej vinobraní: ať má země rok odpočinku. To, co země v odpočinku urodí, ovšem smíte jíst - jak ty, tak tvůj otrok, tvá děvečka, tvůj nádeník i tvůj host, kteří jsou s tebou. Také tvůj dobytek a zvěř ve tvé zemi budou jíst její úrodu. Odpočítáš si též sedm dobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let. Desátého dne sedmého měsíce pak zatrub na beraní roh. V Den smíření ať celou vaši zemí zní troubení na roh. Padesátý rok pak posvěťte a vyhlaste v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. To bude vaše léto milosti: vrátíte se každý ke svému vlastnictví, každý se vrátíte ke své rodině. Tento padesátý rok pro vás bude létem milosti: nebudete sít, ani sklízet, co samo vyrostlo, a na své netknuté vinici nebudete pořádat vinobraní. Protože je to léto milosti, bude vám svaté. Budete jíst jen to, co se samo urodí na poli. V tomto létě milosti se vrátíte každý ke svému vlastnictví. Když budeš svému bližnímu prodávat pozemek nebo jej budeš od svého bližního kupovat, nepoškozujte jeden druhého. Podle počtu let od léta milosti nakoupíš od svého bližního, podle počtu let, kdy budeš sklízet úrodu, ti jej prodá. Čím více zbývá let, tím vyšší bude cena. Čím méně zbývá let, tím bude cena nižší - prodává ti přece počet úrod. Nepoškozujte svého bližního, ale každý se boj svého Boha - vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! Plňte má práva a mé zákony zachovávejte a plňte, tehdy budete v té zemi bydlet v bezpečí. Země vám bude přinášet své plody, takže budete jíst do sytosti a budete v ní bydlet v bezpečí. Řeknete snad: 'Co budeme sedmého roku jíst, když nebudeme sít ani shromažďovat úrodu? Šestého roku na vás sešlu takové požehnání, že země vydá úrodu na tři roky! Až budete osmého roku sít, budete ještě moci jíst starou úrodu, ještě devátého roku, než přijde nová úroda, budete moci jíst tu starou. Země se nesmí prodávat natrvalo. Země totiž patří mně a vy jste u mě hosté a přistěhovalci. U veškeré půdy, již budete vlastnit, tedy zajistíte právo zpětného vykoupení. Zchudl-li jeden z tvých bratří tak, že musel prodat část svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný a vykoupí prodaný pozemek svého bratra. Nemá-li někdo vykupitele, ale později se vzmůže a získá, co je potřeba k jeho vykoupení, ať spočítá léta od prodeje svého pozemku a zbytek nahradí tomu, komu jej prodal. Tak se vrátí ke svému vlastnictví. Nezíská-li však, co je potřeba k jeho navrácení, zůstane prodaný pozemek v rukou kupce až do léta milosti. V létě milosti pak bude vydán, a tak se majitel vrátí ke svému vlastnictví. Prodá-li někdo obytný dům v hrazeném městě, bude mít právo k jeho vykoupení, dokud neuplyne rok od jeho prodeje. Právo vykoupit jej bude dočasné. Nebude-li vykoupen, než uběhne celý rok, zůstane onen dům v hrazeném městě tomu, kdo jej koupil, i jeho potomkům natrvalo. Nebude vydán ani v létě milosti. Domy v osadách, jež nejsou obehnýny hradbou, se však budou počítat za polní půdu, bude pro ně platit právo vykoupení a v létě milosti budou vydány zpět. V levitských městech ovšem bude právo levitů na vykoupení jejich městských domů trvalé. I kdyby prodaný dům v jejich městě nikdo z levitů nekoupil, bude v létě milosti vydán zpět. Domy levitů v jejich městech jsou totiž jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele. Polnosti přiléhající k jejich městů se nesmí prodávat vůbec, neboť je to jejich trvalé vlastnictví. Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže nebude moci obstát, ujmi se jej jako hosta a přistěhovalce, aby mohl žít u tebe. neber od něj úrokl ani přirážku - boj se svého Boha! - aby tvůj bratr mohl žít poblíž tebe. Nechtěj úrok na peníze ani přirážku na jídlo, jež mu poskytneš. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych vám dal kanaánskou zemi, abych byl vaším Bohem. Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě. Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec, bude u tebe sloužit až do léta milosti. Tehdy pd tebe odejde - on a s ním i jeho děti - a vrátí se ke své rodině, vrátí se k vlastnictví svých otců. (Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z Egypta: nebudou na prodej jako otroci!) Nebudeš nad ním krutě panovat - boj se svého Boha! Tvůj otrok i tvá děvečka, které budeš vlastnit, budou z národů okolo vás, od těch si smíte koupit otroka i děvečku. Smíte si je koupit také z potomků přistěhovalců, kteří u vás pobývají, i z jejich soukmenovců, kteří jsou u vás a kteří se narodili ve vaší zemi - ti budou vaším vlastnictvím. Po sobě je smíte odkázat svým synům jako dědičné vlastnictví. Je smíte trvale vlasnit jako otroky, ale své izraelské bratry nikoli. Nad svým bratrem nikdo nesmí krutě panovat. Když se přistěhovalec žijící u tebe vzmůže a tvůj bratr vedle něj zchudne, takže sám sebe prodá tomu přistěhovalci anebo jeho příbuznému, bude jeho právo na vykoupení trvat i poté, co se prodal. Jeho bratr, strýc či bratranec nebo jiný pokrevní příbuzný z jeho rodu ho vykoupí anebo se vzmůže a vykoupí se sám. Spolu s tím, kdo jej koupil, spočítá roky od od svého prodeje do léta milosti. Jeho výkupní cena ať je úměrná mzdě nádeníka za daný počet let. Zbývá-li ještě mnoho let, zaplatí jako své výkupné odpovídající část z ceny, za niž byl vykoupen. Zbývá-li do léta milostï jen málo let, spočítá cenu svého výkupného podle nich. Bude s ním nakládáno jako s nádeníkem najímaným rok po roce. Dohlédni, aby nad ním nikdo krutě nepanoval. Nebude-li však v těchto letech vykoupen, odejde v létě milosti - on a s ním i jeho děti. Synové Izraele jsou přece moji služebníci, jsou to mí služebníci, které jsem vyvedl z Egypta! Já jsem Hospodin, váš Bůh."

Z listu Jakubova 3. kapitola

13. června 2012 v 14:54 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Jakubova 3. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Nebuďte mnozí učiteli, bratři moji: víte, že budeme mít přísnější soud. Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, (je) to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo. Hle, koním dáváme do huby udidlo, aby nás poslouchali, a řídíme celé jejich tělo. Hle, i lodi, ačkoli jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny nepatrným kormidlem, kamkoli se kormidelníkovi zachce. A tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velikými věcmi. Hle, jak maličký oheň zapálí veliký les! I jazyk (je) oheň, svět nepravosti. Jazyk má mezi našimi údy takové postavení, že znečišťuje celé tělo a zapaluje běh naší přirozenosti, (neboť) je rozpalován peklem. Každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen lidským rodem, ale jazyk, to nezvládnutelné zlo plné smrtelného jedu, žádný člověk zkrotit nemůže. Jím dobrořečíme Bohu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě. Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být! Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou (vodu)? Může snad, bratři moji, fíkovník nést olivy nebo vinná réva fíky? Tak (také) žádný pramen nevydává slanou i sladkou vodu. Kdo (je) mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti. Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, přirozená a ďábelská. Kde (je) totiž závist a svárlivost, tam (je také) nepokoj a veškerá špatnost. Ale ta moudrost, která (je) shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsívá těm, kdo působí pokoj."

Z Lukášova evangelia 22. kapitola

12. června 2012 v 18:58 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 22. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Blížil se tedy svátek nekvašených chlebů, zvaný Veliká noc. Vrchní kněží a zákoníci tedy hledali (způsob), jak by ho zabili, neboť se báli lidu. Tehdy vstoupil satan do Jidáše Iškariotského, který byl z počtu těch dvanácti. (Ten) odešel a smluvil se s vrchními kněžími a s veliteli (chrámové stráže), jak by jim ho zradil. Ti se zaradovali a domluvili se (s ním), že mu dají peníze. Souhlasil tedy a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil (někde) mimo zástup. Tehdy přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být zabit beránek. Poslal tedy Petra a Jana se slovy: "Jděte a připravte nám Hod beránka." A oni mu řekli: "Kde chceš, ať (ho) připravíme?" Řekl jim tedy: "Hleďte, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde, a řekněte hospodáři toho domu: 'Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?' On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou (k jídlu). Tam připravte (večeři)." Když tedy odešli, našli (všecho) tak, jak jim řekl, a připravili beránka. A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním. Tehdy jim řekl: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět, neboť vám říkám, že už ho nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království." A když vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte jej a rozdělte mezi sebou, neboť vám říkám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene, dokud nepřijde Boží království." A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ¨(ho) se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou amátku." Tak (vzal) i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich (je) ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. Ale pohleďte, ruka mého zrádce (je) se mnou na stole. Syn člověka jde vskutku tak, jak je určeno, ale běda člověku, jímž je zrazován." A oni se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich je ten, který se to chystá udělat. Tehdy také mezi nimi nastal spor, kdo z nic se zdá být největší. On jim však řekl: "Králové národů nad nimi panují a ti, kdo nad nimi užívají moci, jsou nazýváni dobrodinci. Ale vy (to) tak nedělejte. Naopak, kdo (je) mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo (je) vůdce, jako ten, který slouží. Neboť kdo (je) větší - ten, který sedí, nebo ten, který slouží? Zdali ne ten, který sedí? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. Vy jste se mnou zůstali v mýc zkouškách a já vám dkazuji království, jako (ho) můj Otec odkázal mně, abyste jedli a pili za mým stolem v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct pokolení Izraele." Tehdy Pán řekl: "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Já jsem ale za tebe prosil, aby tvá víra nepřestala. A ty, až se jednou obrátíš, posiluj své bratry." A on mu řekl: "Pane, s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!" On však odpověděl: "Říkám ti, Petře, dnes se kohout neozve, dokud třikrát nezapřeš, že mě znáš." Tehdy jim řekl: "Když jsem vás posílal bez měšce, mošny a(bez) obuvi, měli jste snad v něčem nedostatek?" A oni řekli: "V ničem." Řekl jim tedy: "Ale teď, kdo má měšec, ať si ho vezme, podobně i mošnu, a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit ještě toto Písmo: 'Byl započten mezi zločince.' Neboť to, co je napsáno o mně, se naplňuje." Oni tedy řekli: "Pane, pohleď, zde jsou dva meče." A on jim řekl: "To stačí." Když pak vyšel (ven), šel podle (svého) zvyku na Olivetskou horu a šli za ním jeho učedníci. A když přišel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste nevešli do pokušení." Sám se pak od nich vzdálil asi co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: "Otče, pokud chceš, odejmi ode mne tento kalich, ať se však nestane má vůle, ale tvá!" Tehdy se ukázal anděl z nebe a posiloval ho. Modlil se tedy ve smrtelném zápase (ještě) horlivěji a jeho pot začal být jako krůpěje krve stékající na zem. Když potom vstal od modlitby a přišel k učedníkům,nalezl je spící zármutkem. Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení." A když ještě mluvil, hle, zástup a jeden ze dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi a přblížil se k Ježíši, aby ho políbil. Ježíš mu však řekl: "Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?" Když tedy ti okolo něj uviděli, k čemu se schyluje, řekli mu: "Pane, máme se bít mečem?" Jeden z nich zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu pravé ucho. Ježíš však odpověděl: "Nechte u toho!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. Tehdy Ježíš řekl těm vrchním kněžím a velitelům chrámové (stráže) a starším, kteří na něj přišli: "Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi? Každý den jsem s vámi býval v chrámu a nevztáhli jste na mě ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty." A když ho zajali, vedli (ho a) přivedli do domu nejvyššího kněze. Petr (ho) ale zpovzdálí následoval, a když uprostřed dvora zapálili oheň a společně se posadili, seděl Petr mezi nimi. Jedna služka si ho všimla, jak sedí u ohně, upřeně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním." Ale on ho zapřel. Řekl: "Ženo, (já) ho neznám!" A když si ho po malé chvíli všiml jiný, řekl: "Ty jsi také jeden z nich." Petr však řekl: "Člověče, nejsem!" Když potom uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: "Opravdu, tenhle s ním byl také! Vždyť je také Galilejec!" Petr však řekl: "Člověče, nevím, o čem mluvíš!" A vtom, když ještě mluvil, zakokrhal kohout a Pán se obrátil a pohlédl na Petra. Tehdy se Petr rozpomenul na Pánovo slovo, jak mu řekl: "Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš." A Petr vyšel ven a hořce se rozplakal. A ti muži, kteří hlídali Ježíše, se mu posmívali a tloukli (ho). Zahalili ho a bili ho do tváře a ptali se ho: "Prorokuj! Kdo tě udeřil?" A mluvili proti němu mnoho jiného a rouhali se. Jakmile pak nastal den, sešli se starší lidu, vrchní kněží i zákoníci a odvedli ho do své velerady se slovy: "Jestliže jsi Kristus, řekni nám (to)!" Ale on jim odpověděl: "Kdybych vám (to) řekl, stejně neuvěříte. A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte ani (mě) nepropustíte. Od nynějška bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci." Tehdy všichni řekli: "Takže ty jsi Boží Syn?" Ale on jim odpověděl:"Vy (to) říkáte, protože já jsem." Ŕekli tedy: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme (to) sami slyšeli z jeho úst!""

Z knihy Leviticus 24. kapitola

11. června 2012 v 14:42 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 24. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen. Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata. Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy /asi 3,2 kg/. Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci. Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivé oběť Hospodinu. Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem, věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele. Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení." Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže. Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: "Vyveď ruhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a ccelá obec ať ho ukamenuje. Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host nebo domácí. Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. Pro hosta i pro domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!" Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho ruhače a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin."

Z listu Jakubova 2. kapitola

8. června 2012 v 15:08 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Jakubova 2. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. Kdyby totiž do vašeho shromáždění přišel muž se zlatým prstenem a v nádherném šatu a přišel by také chudák ve špinavých šatech a vy byste věnovali pozornost tomu, který má náherné šaty, a řekli byste mu: "Ty se posaď pohodlně sem," ale tomu chudákovi byste řekli: "Ty se postav tamhle, nebo si sedni sem pod moji podnož," neučinili jste pak mezi sebou rozdíl a nestali se z vás soudci se špatnými úmysly? Slyšte, moji milovaní bratři: Nevyvolil Bůh chudáky tohoto světa, (aby byli) bohatí ve víře a (stali se) dědici království, které zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však toho chudáka zneuctili. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás (právě) oni k soudům? Nerouhají se (právě) oni tomu vzácnému jménu, které bylo nad vámi vyhlášeno? Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: "Budeš milovat svého bližního jako sám sebe," činíte dobře. Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky. Kdokoliv by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom (bodě) klopýtl, provinil se ve všech. Vždyť Ten, který řekl: "Nezcizoložíš," řekl také: "Nezabiješ." Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, stal ses přestupníkem Zákona. Takto (tedy) mluvte a takto jednejte - jako ti, kdo mají být souzeni podle zákona svobody. Neboť na toho, kdo neprokazuje milosrdenství, přijde nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí. Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby bratr nebo sestra byli nazí a postrádali by denní pokrm a někdo z vás by jim řekl: "Jděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte!" ale nedali byste jim, co potřebují pro (své) tělo, co je (to) platné? Tak také víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo ale řekne: "Ty máš víru a já mám skutky." Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážiu svou víru na svých skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. I démoni (tomu) věří - a třesou se! Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je mrtvá? Nebyl snad náš otec Abraha ospravedlněn na základě skutků, když přinesl na oltář svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a (že) díky těm skutkům došla víra k dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo, které říká: "Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost" a byl nazván Božím přítelem. Vidíte tedy, že člověk je ospravedlňován ze skutků a ne jen z víry. Nebyla podobně na základě skutků ospravelněna také nevěstka Rahab, když přijala ty posly a propustila (je) jinou cestou? Jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků."

Z Lukášova evangelia 21. kapitola

8. června 2012 v 14:49 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z Lukášova evangelia 21. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"A když vzhlédl, spatřil bohaté, jak házejí své dary do pokladnice. Tehdy spatřil také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky, a řekl: "Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce. Všichni totiž dávali dary Bohu ze svého nadbytku, ale tato (žena) dala ze svého nedostatku všechno živobytí, které měla." A když někteří říkali o chrámu, jak je ozdoben pěkným kamením a obětními dary, řekl: "Přijdou dny, kdy (z) toho, na co se díváte, nebude ponechán kámen na kameni: (všechno) bude zbořeno." Zeptali se ho tedy: "Mistře, kdy to bude? A jaké (bude) znamení (času), kdy se to má stát?" On pak řekl: "Dejte pozor, abyste nebyli svedeni. Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem (Kristus)' a 'Čas se přiblížil.' Nechoďte tedy za nimi. Kdybyste pak uslyšeli o válkách a nepokojích, neděste se, neboť se to musí nejdříve dít, ale konec nebude hned." Tehdy jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království. Na (různých) místech budou veliká zemětřesení, hlady a mory a budou hrůzy a veliká znamení z nebe. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou (vás) pronásledovat. Budou (vás) vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce. Ale (to) se vám obrátí ve svědectví. Proto uložte ve svých srdcích, abyste si předem nerozmýšleli, jak máte odpovídat, neboť já vám dám ústa i moudrost, proti které nebude moci mluvit ani obstát žádný (z) vašich protivníků. Budete však zrazováni i od rodičů a bratrů, (od) příbuzných i přátel a (některé) z vás vydají na smrt. A všichni vás budou kvůli mému jménu nenávidět, ale ani vlas z vaší hlavy se rozhodně neztratí. Svou vytrvalostí získejte své duše." "Když však spatříte Jeruzalém obležený vojskem, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho spustošení. Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor a ti uprostřed něj ať vyjdou a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevcházejí. Neboť to budou dny pomsty, aby se naplnilo všechno, co je napsáno. Ale běda (bude) v těch dnech těhotným a těm, které kojí, protože na zemi bude veliká tíseň a hněv (proti) tomuto lidu. A budou padat ostřím meče a jako zajatci budou odvedeni mezi všechny národy a po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní." "Tehdy budou znamení na slunci a (na) měsíci a (na) hvězdách a na zemi úzkost národů nevědoucích kam se podět před řvaním moře a vlnobitím. LIdé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na svět, neboť nebeské mocnosti budou otřeseny. A tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. A až se toto začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení." Tehdy jim řekl podobenství: "Pohle%dte na fíkovník i na všechny stromy. Když vidíte, jak už pučí, sami poznáváte, že léto už je blízko. Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se (toto) všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou." "Ale dávejte na sebe pozor, aby vaše¨srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o (tento) život a ten den by na vás přišel nečekaně. Neboť přijde jako past na všechny, kdo přebývají na povrchu celé země. Proto bděte a modlete se v každý čas, abyste byli hodni uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Synem člověka." A (tak) ve dne učíval v chrámu, ale v noci vycházel a zůstával na hoře zvané Olivetská. Za úsvitu pak k němu v chrámu přicházel všechen lid, aby ho poslouchal."

Z knihy Leviticus 23. kapitola

3. června 2012 v 13:40 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Leviticus neboli z 3. knihy Mojžíšovy 23. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění, jsou to mé slavnosti: Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, den odpočinku, svaté shromáždění: nedělejte žádnou práci. Ve všech vašich příbytcích bude sobota náležet Hospodinu. Toto jsou Hospodinovy slavnosti, svatá shromáždění, jež budete vyhlašovat v jejich určený čas: Za soumraku čtrnáctého dne prvného měsíce bude Pesach - Hospodinův Hod beránka. Patnáctého dne téhož měsíce bude Hospodinův Svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Prvního dne budete mít svaté shromáždění, nebudete dělat žádnou běžnou práci. Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Sedmého dne bude další svaté shromáždění, nebudete dělat žádnou běžnou práci." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Až přijdete do zaslíbené země, kterou vám dávám, a budete sklízet její obilí, přinesete první snop své sklizně ke knězi. Kněz pak ten snop pozvedne před Hospodinem, abyste došli zalíbení, pozvedne jej v den následující po sobotě. V den pozvedání vašeho snopu připravíte Hospodinu jako zápalnou oběť ročního beránka bez vady. Jako moučnou oběť k němu přidáte dvě desetiny efy /asi 3,2 kg/ jemné mouky zadělané olejem. To je příjemně vonící ohnivá oběť Hospodinu. K tomu přidáte čtvrtku hinu /asi 1 l/ vína jako úlitbu. Nebudete ze sklizně jíst chléb ani pražené nebo čerstvé zrní, dokud nepřinesete tento dar svému Bohu. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích. Ode dne následujícího po oné sobotě, totiž ode dne, kdy jste přinesli snop pozvedání, si odpočítáte sedm plných týdnů. Do dne následujícího po sedmé sobotě tak napočítáte padesát dní. Tehdy přinesete Hospodinu novou moučnou oběť. Ze svých příbytků přinesete jako prvotiny Hospodinu dva chleby pozvedání, budou ze dvou desetin efy jemné mouky pečené s kvasem. S tím chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany - to bude zápalná oběť Hospodinu. Spolu s moučnými oběťmi a úlitbami budou ohnivou obětí příjemně vonící Hospodinu. Obětujte rovněž jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako pokojnou oběť. Kněz je pak spolu s chleby prvotin a se dvěma beránky zvedáním nabídne Hospodinu. Bude to svaté Hospodinu, připadne to knězi. V ten den vyhlásíte slavnost. Budete mít svaté shromáždění, nebudete dělat žádnou běžnou práci. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich příbytcích. Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole ž do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo, nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Prvního dne sedmého měsíce budete mít den odpočinku, svaté shromáždění s památným troubením. Nebudete dělat žádnou běžnou práci, budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Desátého dne téhož sedmého měsíce bude Den smíření. Budete mít svaté shromáždění: budete se pokorně postit a přinášet ohnivé oběti Hospodinu. Toho dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to Den smíření, kdy budete smířeni před Hospodinem, vaším Bohem. Kdokoli by se toho dne nepostil, bude vyobcován ze svého lidu. Nebudete dělat žádnou práci - to je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích. Bude to pro vás sobota všech sobot. Od večera devátého dne onoho měsíce do následujícího večera se budete postit a zachováva sobotní odpočinek." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Od patnáctého dne téhož sedmého měsíce bude po sedm dní trvat Hospodinův Svátek stánků. Prvního dne bude svaté hromáždění, nebudete dělat žádnou běžnou práci. Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Osmého dne budete mít další svaté shromáždění, budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu. Je to svátek, nebudete dělat žádnou běžnou práci. Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění. Při nich budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti - zápalnou i moučnou oběť, oběť pokojnou i úlitbu, každou z nich v příslušný den. To vše kromě Hospodinových sobot a kromě všech vašich darů, slibů a dobrovolných obětí, jež budete přinášet Hospodinu. Patnáctého dne sedmého měsíce, když shromáždíte úrody země, tedy budete po sedm dní slavit Hospodinovu slavnost. Prvního dne bude den odpočinku, rovněž osmého dne bude den odpočinku. Prvního dne si vezmete ovoce citrusových stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních vrb a po sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem. Tuto Hospodinovu slavnost budete slavit sedm dní v roce - to je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Budete ji slavit v sedmém měsíci. Po sedm dní budete bydlet ve stáncích. Všichni narození v Izraeli budou bydlet ve stáncích, aby vaši potomci věděli, že když jsem syny Izraele vyváděl z Egypta, nechal jsem je bydlet ve stanech. Já jsem Hospodin, váš Bůh." A Mojžíš oznámil Hospodinovy slavnosti synům Izraele."

Z listu Jakubova 1. kapitola

2. června 2012 v 16:54 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z listu Jakubova 1. kapitolu (opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001):

"Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení (rozptýlených) v diaspoře. Považujte (to) jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek, víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek. Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať (ji) žádá od Boha, který štědře dává všem a (nic) nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane, (takový) muž má rozdvojenou mysl a (je) nestálý na všech svých cestách. Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy. Když vyjde slunce, (svým) žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při (všem) svém počínání. Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až se osvědčí, dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám (také) nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí. Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, porodí smrt. Nemylte se, moji milovaní bratři! Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není (žádná) proměna a ani stín posunu. (On) nás zplodil slovem pravdy, neboť se (tak) rozhodl, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření. Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, (ale) pomalý k mluvení, pomalý k hněvu, neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí. Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Buďte však vykonavatelé slova a nejen (jeho) posluchači, kteří klamou sami sebe. Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne (jeho) vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle, podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává (v něm) - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá. Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a (přitom) nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství je marné. Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa."