Srpen 2012

Z knihy Numeri 29. kapitola

31. srpna 2012 v 19:10 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 29. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

""Prvního dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění, nedělejte žádnou běžnou práci - je to Den troubení. Jako příjemně vonící zápalnbou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy /asi 5 kg (též dále)/ na býčka, dvě desetiny /asi 3,2 kg (též dále)/ na berana a jednu desetinu /asi 1,6 kg (též dále)/ na každého z těch sedmi beránků. Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření. To vše (kromě novolunní zápalné oběti s její moučnou obětí, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě patřičných úliteb) připravíte podle příslušných pravidel jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť Hospodinu." "Desátého dne téhož sedmého měsíce mějte svaté shromáždění, kdy se budete pokorně postit, nedělejte žádnou práci. Jako příjemně vonící zápalnou oběť přinesete Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků, hleďte, ať jsou bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na jednoho berana a na každého z těch sedmi beránků po desetině. Dále přineste jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě oběti za hřích při obřadu smíření, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě jejich úliteb)." "Patnáctého dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění, nedělejte žádnou běžnou práci. Po sedm dní budete slavit Hospodinovu slavnost: Jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti 13 mladých býčků, 2 berany a 14 ročních beránků, ať jsou bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na každého z těch třinácti býčků, dvě desetiny na každého z těch dvou beranů a na každého z těch čtrnácti beránků po desetině. Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). Druhý den slavnosti: 12 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). Třetí den: 11 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). Čtvrtý den: 10 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). Pátý den: 9 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). Šestý den: 8 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. Dále jednoho kozla jako oběť a hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejích úliteb). Sedmý den: 7 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle příslušných pravidel, úměrně jejich počtu. Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). Osmého dne mějte svátek, nedělejte žádnou běžnou práci. Jako příjemnou vůni, ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. K tomu býčku, beranu a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). Tyto zápalné oběti, moučné oběti, úlitby a pokojné oběti budete přinášetz Hospodinu při vašich slavnostech, a to kromě svých slibů a dobrovolných darů.""

Z knihy Numeri 28. kapitola

29. srpna 2012 v 20:10 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 28. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Přikaž synům Izraele: Dbejte na to, ať mi v určený čas přinášíte mé oběti, můj pokrm, mou ohnivou oběť, mou příjemnou vůni. Řekni jim: Toto je ohnivé oběť, kterou budete přinášet Hospodinu každý den: dva roční beránci bez vady ke stálé zápalné oběti. Jednoho beránka obětuj ráno a druhého za soumraku. Jako moučnou oběť k němu přidej desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu vytlačeného oleje /tj. asi 1,6 kg mouky a 1 l oleje (též dále)/. To je stálá zápalná oběť, ustanovená na hoře Sinaj jako příjemná vůně, ohnivé oběť Hospodinu. K beránku patří úlitba čtvrtky hinu kvašeného nápoje, kterou pro Hospodina vyliješ ve svatyni. Druhého beránka obětuj za soumraku. Připrav stejnou moučnou oběť i úlitbu jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu." "V sobotní den obětuj dva roční beránky bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidej dvě desetiny efy /asi 3,2 kg (též dále)/ jemné mouky zadělané olejem s příslušnou úlitbou. To je sobotní zápalná oběť - tu přinášejte kromě stálé zápalné oběti a úlitby každou sobotu." "Při začátcích vašich měsíců přineste jako zápalnou oběť Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. Jako moučnou oběť pak přidejte tři desetiny efy /asi 5 kg (též dále)/ jemné mouky zadělané olejem ke každému býčku, dvě desetiny k jednomu beranu a po desetině ke každému beránku. To je záúalná oběť, připravená jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. K nim náleží tyto úlitby: půl hinu /asi 2 l/ vína na býčka, třetina hinu /asi 1,3 l/ na berana a čtvrtina hinu /asi 1 l/ na beránka. To je zápalná oběť při novoluní každého měsíce v roce. Kromě stálé zápalné oběti a příslušné úlitby ať je obětován také jeden kozel jako oběť za hřích." "Čtrnáctého dne prvného měsíce bude Pesach - Hospodinův Hod beránka. Patnáctého dne toho měsíce pak bude slavnost. Po sedm dní jezte nekvašené chleby. Prvního dne mějte svaté shromáždění, nedělejte žádnou běžnou práci. Jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků, hleďte, ať jsou bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na berana a na každého z těch sedmi beránků po desetině. Dále přines jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření. Toto vše budete obětovat kromě ranní zápalné oběti, která patří ke stálé zápalné oběti a její úlitby. Sedmého dne pak mějte svaté shromáždění, nedělejte žádnou běžnou práci." " V Den prvotin, až budete o vaší Slavnosti týdnů přinášet Hospodinu novou moučnou oběť, mějte svaté shromáždění, nedělejte žádnou běžnou práci. Jako příjemně vonící zápalnou oběť přinesete Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků. Jako močnou oběť k nim přidejte jemnou moukou zadělanou olejem: tři desetiny efy na jednoho býčka, dvě desetiny na jednoho berana a na každého z těch sedmi beránků po desetině. Přines také jednoho kozla, aby za vás byl vykonán obřad smíření. To vše připravíte kromě stálé zápalné oběti a moučné oběti, která k ní náleží, hleďte, ať jsou bez vady. Rovněž tak úlitby, které k nim náleží.""

Z knihy Numeri 27. kapitola

25. srpna 2012 v 18:21 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 27. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2001):

"Tehdy přistoupily dcery Celofchada, syna Gileádova, syna Machirova, syna Manasesova z rodu Josefova syna Manasese. Jeho dcery se jmenovaly Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa. Postavily se před Mojžíše, před kněze Eleazara, před vůdce a před celou obec ke vchodu do Stanu setkávání a řekly: "Náš otec zemřel na poušti, ale nepatřil k té tlupě, která se srotila proti Hospodinu, k tlupě Korachově. Zemřel pro svůj vlastní hřích, aniž měl syny. Má jméno našeho otce vymizet z jeho rodu jen proto, že neměl syna? Přiděl nám dědičné vlastnictví mezi bratry našeho otce." Mojžíš tedyjejich případ přednesl Hospodinu. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Celofchadovy dcery mluví správně. Bezodkladně jim přiděl dědičné vlastnictví mezi bratry jejich otce, dědictví jejich otce převeď naně. K synům Izraele pak promluv takto: Když někdo zemře, aniž měl syna, převedete jeho dědictví na jeho dceru. Kdyby neměl ani dceru, přidělíte jeho dědictví jeho bratrům. Kdyby neměl ani bratry, přidělíte jeho dědictví bratrům jeho otce. Kdyby ani jeho otec neměl bratry, přidělíte jeho dědictví nejbližšímu příbuznému z jeho rodu a ten je obdrží." A to se pro syny Izraele stalo právním ustanovením, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Vystup na toto pohoří Abarim a pohleď na zem, kterou dávám synům Izraele. Až ji súatříš, budeš i ty připojen ke svému lidu, jako byl k němu připojen tvůj bratr Áron. To proto, že jste se vzepřeli mému příkazu na poušti Cin, kde se obec se mnou pustila do sváru, místo abyste před nimi prokázali mou svatost." Toje ta Mej-meriba (tj. Voda sváru), v Kádeši na poušti Cin. Mojžíš Hospodinu odpověděl: "Ó Hospodine, Bože duchů veškerého tvorstva! Opatři této obci někoho, kdo by před nimi vycházel i vcházel, kdo by je vyváděl i uváděl, aby Hospodinova obec nebyla jako ovce bez pastýře." Hospodin Mojžíšovi řekl: "Jozue, syn Nunův, je muž, ve kterém přebývá Duch. Vezmi jej k sobě a vlož na něj ruku. Postav jej před kněze Eleazara a před očima celé obce mu dej pověření. Předej mu svou důstojnost, aby jej celá izraelská obec poslouchala. Ať se postaví před kněze Eleazara. Ten se za něj bude dotazovat na Hospodinova rozhodnutí pomocí uriom. Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet - on a s ním všichni synové Izraele, totiž celá obec." Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal. Vzal Jozuu, postavil ho před kněze Eleazara a před celou obec, vložil na něj ruce a dal mu pověření, jak o tom Hospodin promluvil skrze Mojžíše."

Z knihy Numeri 26. kapitola

18. srpna 2012 v 11:07 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 26. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Po této ráně Hospodin řekl Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona: "Sečtěte celou izraeskou obec. Od dvaceti let výše započtěte podle jejich otcovských domů každého, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje." Mojžíš s knězem Eleazarem k nim tedy na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu promluvili takto: "Sečtěte lid od dvacetiletých výše, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi." Toto jsou synové Izraele, kteří vyšli z Egypta: Synové Rubena, Izraelova prvorozeného: Chanoch a z něj rod chanošský, Palu a z něj rod paluský, Checron a z něj rod checronský, Karmi a z něj rod karmijský. To jsou rubenské rody. Čítaly 43 730 mužů. Palu měl syna Eliaba a Elia měl syny Nemuela, Dátana a Abirama. To byl ten Dátan a Abiram, zástupci obce, kteří s Korachovou tlupou bojovali proti Mojžíšovi a Áronovi při svém odboji proti Hospodinu. Tehdy země otevřela ústa a pohltila je i Koracha. Celáý ta tlupa pomřela a oněch 250 mužů pohltil oheň, takže se stali výstražným znamením. Korachovi synové ale nevymřeli. Synové Šimeonovi po svých rodech: Nemuel a z něj rod nemuelský, Jamin a z něj rod jaminský, Jachin a z něj rod jachinský, Cochar a z něj rod cocharský, Šaul a z něj rod šaulský. To jsou šimeonské rody. Čítali 22 200 mužů. SYnové Gádovi po svých rodech: Cefon a z něj rod cefonský, CHagi a z něj rod chagijský, Šuni a zněj rod šunijský, Ozni a z něj kmen oznijský, Eri a z něj kmen erijský, Arodi a z něj kmen arodijský, Areli a z něj kmen arelijský. To jsou rody Gádových synů. Čítaly 40 500 mužů. (Er a Onan, Judovi synové, zemřeli v kanaánské zemi.) Synové Judovi po svých rodech: Šela a z něj rod šelský, Peres a z něj rod pereský, Zerach a z něj rod zerašský. Synové Peresovi: z Checrona rod checronský, z Chamula rod chamulský. To jsou rody Judovy. Čítaly 76 500 mužů. Synové Zabulonovi po svých rodech: Sered a z něj rod seredský, Elon a z něj rod elonský, Jachleel a z něj rod jachleelský. To jsou zabulonské rody. Čítaly 60 500 mužů. Synové Josefovi po svých rodech: Manases a Efraim. Synové Manasesovi: Machir a z něj rod machirský (a Machir zplodil Gileáda), Gileád a z něj rod gileádský. Synové Gileádovi: Iezer a z něj rod iezerský, Chelek a z něj rod chelecký, Asriel a z něj rod asrielský, Šechem a z něj rod šechemský, Šemid a z něj rod šemitský, CHefer a z něj rod cheferský. Celefchad, syn Cheferův, neměl syny, jen samé dcery. Ty se jmenovaly: Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa. To jsou rody Manasesovy. Čítaly 52 700 mužů. Synové Efraimovi po svých rodech: Šutelach a z něj rod šutelašský, Beker a z něj rod bekerský, Tachan a z něj rod tachanský. Synové Šutelachovi: Eran a z něj rod eranský. To jsou rody synů Efraimových. Čítaly 32 500 mužů. To jsou synové Josefovi po svých rodech. Synové Benjamínovi po svých rodech: Bela a z něj rod belský, Ašbel a z něj rod ašbelský, Achiram a z něj rod achiramský, Šufam a z něj rod šufamský, Chufam a z něj rod chufamský. Synové Belovi: Ard a Naáman: z Ardfa rod ardský, z Naámana rod naámanský. To jsou synové Benjamínovi po svých rodech. Čítaly 45 600 mužů. Toto jsou synové Danovi po svých rodech: Šucham a z něj rod šuchamský. To jsou čeledi Danovy po svých rodech. Všechny šuchamské rody čítaly 64 400 mužů. Synové Ašerovi po svých rodech: Jimna a z něj rod jimenský, Jišvi a z něj rod jišvijský, Berija a něj rod berijský. Synové Beriovi: Cheber a z něj rod cheberský, Malkiel a z něj kmen malkielský. Ašerova dcera se jmenovala Serach. To jsou rody synů Ašerových. Čítaly 53 400 mužů. Synové Neftalímovi po svých rodech: Jachceel a z něj rod jachceelský, Guni a z něj rod gunijský, Jecer a z něj rod jecerský, Šilem a z něj rod šilemský. To jsou čeledi Neftalímovy po svých rodech. Čítaly 45 400 mužů. Toto je celkový počet synů Izraele: 601 730 mužů. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Ať je těmto rodům přiděleno dědičné území podle počtu zapsaných osob. Většímu rodu přiděl větší dědictví, menšímu menší - každému podle jeho velikosti. Země bude ovšem rozdělena losem, budou přijímat dědictví podle počtu osob ve svém otctvském pokolení. Dědictví jim bude rozděleno losem, ať už malému či velkému. Toto je výčet levitů po jejich rodech: Geršon a z něj rod geršonský, Kehat a z něj rod kehatský, Merari a z něj rod merarijský. Patří do nich tyto levitské rody: rod libnijský, rod hebronský, rod machlijský, rod mušijský, rod korachovský. Kehat zplodil Amrama. Amramova žena jménem Jochebed byla levitská dcera narozená v Egyptě. Ta Amramovi porodila Árona, Mojžíše a jejich sestru Miriam. Áronovi se narodil Nádab, Abihu, Eleazar a Itamar. Nádab a Abihu však zemřeli, když před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň. Z levitů bylo započteno celkem 23 000 starších jednohoměsíce. Nebyli započteni mezi syny Izraele, neboť jim mezi nimi nepřipadlo žádné dědictví. Toto jsou synové Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Eleazarem na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu. Nebyl mezi nimi nikdo ze synů Izraele, které sečetl Mojžíš s Áronem na poušti Sinaj. O těch totiž Hospodin řekl: "Musejíé zemřít na poušti," a nezůstal z nich nikdo než Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův."

Z knihy Numeri 25. kapitola

17. srpna 2012 v 22:00 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 25. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Když Izrael pobýval v Šitimu, začal lid smilnit s místními Moábkami. Ty je pozvali k obětním hodům svého božstva a lid jedl a klaněl se jejich böžstvu. Tak se Izrael spřáhl s božstvem Baal-peor. Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vezmi všechny náčelníky lidu a veřejně je kvůli Hospodinu pověs na kůl, aby se Hospodinův planoucí hněv odvrátil od Izraele." Mojžíš pak řekl izraelským soudcům: "Každý pobijte ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peorem!" Zatímco ostatní plakali u vchodu do Stanu setkávání, jeden ze synů Izraele přišel a před očima Mojžíše i celé izraelské obce si přivedl domů Midiánku. Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vzdálil se od ostatních a vzal do ruky kopí. Vešel za tím Izraelcem až do vnitřní části stanu a oba je probodl - onoho Izraelce i tu ženu až k jejímu podbřišku. Tehdy se rána mezi syny Izraele zastavila. Těch, kdo tou ranou zemřeli, bylo 24 000. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mou zuřivost od synů Izraele. Rozhorlil se totiž uprostřed nich mou horlivostí, a tak jsem ve svém rozhorlení syny Izraele nezahubil. Proto mu řekni, že já sám mu daruji svou smlouvu pokoje. Ta bude pro něj i pro jeho potomstvo smlouvou věčného kněžství, neboť horlil pro svého Boha, a tak pro syny Izraele dosáhl smíření." Onen izraelský muž, který byl zabit spolu s Midiánkou, se jmenoval Zimri, syn Salův. Byl to vůdce svého otcovského rodu z pokolení Šimeonova. Ona midiánská žena se jmenovala Kozbi, dcera Curova. Ten byl hlavou svého otcovského kmene v Midiánu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Napadněte Midiánce a bijte je, neboť oni lstivě napadli vás. Chěli vás přelstít pomocí Peora a pomocí své sestry Kozbi, dcery midianského vůdce, zabité v den té zhoubné rány kvůli Peorovi.""

Z knihy Numeri 23. a 24. kapitola

15. srpna 2012 v 14:45 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 23. a 24. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Balaám tehdy Balákovi řekl: "Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů." Balák učinil, jak Balaám řekl, a obětoval s Balaámem na každém oltáři býka a berana. Balaám Balákovi řekl: "Postůj u své zápalné oběti, já zatím půjdu opodál. Snad se Hospodin se mnou setká, co mi ukáže, to ti oznámím." A tak odešel sám. Bůh se s ním setkal a Balaám mu řekl: "Připravil jsem sedm oltářů a na každém jsem obětoval býka a berana." Hospodin vložil Balaámovi do úst slovo. Potom řekl: "Vrať se k Balákovi a mluv takto." Vrátil se tedy k němu, stál dosud obklopen všemi moábskými hodnostáři u své zápalné oběti. Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: "Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor král moábský. Řekl: 'Pojď a proklej mi Jákoba, pojď a spílej Izraeli!' Jak mám zatratit, koho nezatratil Bůh? Jak spílat, komu Hospodin nespílá? Z vrcholků skal jej vidím a z pahorků jej spatřuji: Hle, lid, jenž o samotě bydlí, jenž se nepočítá mezi národy. Kdo sečte prach Jákobův? Kéž i já zemřu smrtí spravedlivých, kéž jednou skončím jako oni!" "Co mi to děláš?" řekl Balák Balaámovi. "Přivedl jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jen žehnáš a žehnáš!" On však odpověděl: "Cožpak nemusím dbát na to, abych říkal, co mi do úst vloží Hospodin?" Balák ho vyzval: "Pojď se na ně se mnou podívat odjinud. Uvidíš jen konec jejich zadního voje, neuvidíš je všechny. Zatrať mi je odtamtud!" A tak ho vzal na pláň Cofim na vrcholu Pisgy, postavil sedm oltářů a na každém obětoval býka a berana. Balaám pak Balákovi řekl: "Postůj zde u své zápalné oběti. Já zatím půjdu tam, vstříc Hospodinu." Hospodin se s Balaámem setkal a vložil mu do úst slovo. Potom řekl: "Vrať se k Balákovi a mluv takto." Vrátil se tedy k němu, stál dosud u své zápalné oběti, obklopen moábskými hodnostáři. Balák se ho zeptal: "Co pravil Hospodin?" Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: "Vstaň, Baláku, a slyš, naslouchej mi, synu Ciporův! Bůh není člověk, aby lhal, není lidský syn, aby litoval. Promluví snad, a nedodrží to, řekne snad něco a nesplní? Hle, dostal jsem za úkol žehnat, když on žehná, já to nezvrátím. Nevidí se trápení v Jákobovi, nejsou na dohled těžkosti v Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, jsou u něj slyšet královské fanfáry! Bůh, jenž z Egypta vyvedl je, je pro ně silou rohů buvolích. Není žádné věštby proti Jákobovi, není zaklínání proti Izraeli. Vše se včas oznámí Jákobovi, Izrael se dozví, co hystá Bůh. Hle, ten lid vstává jako lvice, zvedá se jako le¨v! Neulehne, než kořist zhltne, krev skropených než vypije!" Balák na to Balaámovi řekl: "Když už ho nezatracuješ, aspoň mu nežehnej!" Balaám však Balákovi odpověděl: "Copak jsem ti neříkal, že udělám, cokoli řekne Hospodin?" Balák pak Balaáma vyzval: "Pojď, prosím, vezmu tě na jiné místo, snad se Bohu zalíbí, abys mi je zatratil odtamtud." A tak vzal Balaáma a vyvedl ho na vrchol Peoru, čnícího nad pustinou. Tehdy Balaám Balákovi řekl: "Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů." Balák udělal, co mu Balaám řekl, a obětoval na každém oltáři býka a berana. Balaám viděl, že se Hospodinu líbí, aby Izraeli žehnal, a tak nešel vyhledávat věštby jako předešle, ale vydal se k poušti. Když pak Balaám pozvedl oči a spatřil Izrael tábořící podle kmenů, přišel na něj Boží Duch. Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: "Toto praví Balaám, syn Beorův, toto praví jasnozřivý muž. Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč, jenž vidění Všemohoucího spatřuje, jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty: Jak krásné jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, ó Izraeli! Jak palmové háje se prostírají, jako nad řekou zahrady, jako aloe, jež sázel Hospodin, jak cedry u vody. Z jeho věder voda poteče, jeho símě bude mít vody bohatě. Jeho král bude nad Agaga vyvýšen, jeho království se pozvedne. Bůh, jenž vyvedl je z Egypta je pro ně silou rohů buvolích. Národy nepřátel svých spolyká, jejich kosti ohryže, jejich šípy rozláme. Schoulil se, ulehl jako lev, jako lvice - kdo vstát ho přiměje? Ať jsou požehnaní, kdo ti žehnají, a zlořečeni, kdo ti zlořečí!" Balák na to proti Balaámovi vybuchl hněvem. Spráskl ruce a řekl mu: "Pozval jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jim už potřetí jen žehnáš a žehnáš! Hned zmiz, vrať se domů! Říkal jsem: 'Zahrnu tě poctami,' ale Hospodin tě o tu poctu připravil." Balaám Balákovi odpověděl: "Copak jsem neříkal už tvým poslům, které jsi za mnou poslal: 'I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a udělat o své vůli cokoli dobrého nebo zlého - řeknu jen to, co řekne Hospodin'? Hned odejdu domů ke svým, ale ještě ti povím, jak ten lid v budoucnu naloží s tvým lidem." Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: "Toto praví Balaám, syn Beorův, toto praví jasnozřivý muž. Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč, jenž má poznání Nejvyššího, jenž vidění Všemohoucího spatřuje, jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty: Vidím jej, i když to není teď, hledím na něj, i když ne zblízka: Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele, rozdrtí spánky Moábovy a temeno všech synů Setových. Také Edom bude poražen, poražen bude Seír od svých nepřátel, Izrael bude slavně vítězit. Panovat bude, kdo z Jákoba vzejde, vyhubí ty, kdo v Íru přežijí." Když pak Balaám spatřil Amaleka, pronesl tuto průpověď: "První mezi národy je Amalek, jeho koncem je však věčná záhuba." Když spatřil Kenijce, pronesl tuto průpověď: "Tvůj příbytek je pevný, na skále leží hnízo tvé. Přesto však přijde vniveč, Kaine, jen co tě Ašur vezme do zajetí." Potom pronesl další průpověď: "Běda! Kdo přežije, až to B"h udělá? Loďstvo od kyperských břehů porobí Ašura, porobí Hebera, i je však čeká věčná záhuba!" Nato Balaám vstal a odešel zpátky domů. Rovněž Balák odešel svou cestou."

Z knihy Numeri 22. kapitola

14. srpna 2012 v 17:35 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 22. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se na moábských pláních za Jordánemnaproti Jerichu. Balák, syn Ciporův, se dozvěděl o všem, co Izrael provedl Emorejcům. Když Moáb viděl, kolik je Izraelitů, děsil se, z toho lidu ho jímala hrůza. Proto řekl midiánským stařešinům: Ten dav teď spase všechno kolem, jako vůl spásá trávu!" Balák, syn Ciporův, byl toho času moábským králem. Vyslal posly k Balaámovi, synu Beorovu, do Petoru ležícího na řece Eufrat v jeho rodné zemi. Měli ho pozvat těmito slovy: "Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a už pokryl celou zem. Usazuje se přímo přede mnou! Prosím, pojď, proklej mi ten lid - je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu porazit a vyhnat ze země. Vím, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý." Moábští i midiánští stařešinové tedy odešli s věšteckou odměnou v rukách, a když přišli k Balaámovi, vyřídili mu Balákova slova. On jim řekl: "Zůstaňte tu na noc. Ráno vám sdělím, jakou odpověď mi Hospodin dal." A tak moábští hodnostáři zůstali u Balaáma. Bůh přišel k Balaámovi a řekl: "Kdo jsou ti muži u tebe?" Balaám Bohu odpověděl: "Moábský král Balák, syn Ciporův, pro mě poslal se slovy: 'Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a pokryl celou zem. Pojď a zatrať mi jej - snad s ním pak budu moci bojovat a vyhnat jej.'" Bůh Balaámovi řekl: "Nechoď s nimi. Neproklínej ten lid, neboť je požehnaný!" Balaám tedy ráno vstal a řekl Balákovým hodnostářům: "Vraťte se do své země. Hospodin mi nedovolil jít s vámi." Moábští hodnostáři tedy vstali a vrátili se k Balákovi se slovy: "Balaám s námi odmítl jít." Balák potom vyslal další hodnostáře - bylo jich ještě více a ještě váženějších. Když přišli k Balaámovi, řekli mu: "Tak praví Balák, syn Ciporův: 'Prosím, nezdráhej se ke mně přijít. Chci tě zahrnout velikými poctami a udělám, cokoli mi řekneš. Pojď, zatrať mi ten lid.'" Balaám však Balákovým služebníkům odpověděl: "I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoli, ať malého či velkého. Zůstaňte tu ale na noc. Já zatím zjistím, co dalšího řekne Hospodin." V noci pak Hospodin přišel k Balaámovi a řekl mu: "Když tě ti muži přišli pozvat, vstaň a jdi s nimi. Dělej však jen to, co ti řeknu." Balaám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými hodnostáři. Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Balaám zatím jel na své oslici spolu se dvěma svými služebníky. Když oslice spatřila Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Balaám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu. Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami. Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Balaámovu nohu. Bil ji tedy znovu. Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo. Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Balaámem. Tehdy Balaám vybuchl hněvem a bil oslici holí. Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: "Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?" Balaám oslici odpověděl: "Děláš si ze mě blázny!" Mít po ruce meč, už bych tě zabil!" Oslice mu řekla: "Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?" Odpověděl: "Ne." Vtom Hospodin Balaámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář. Hospodinův anděl mu řekl: "Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí. Oslicemě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tězabil, ale ji bych nechal žít!" Balaám Hospodinovu andělu odpověděl: "Zhřešil jsem! Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů." Hospodinův anděl Balaámovi řekl: "Jdi s těmi muži, mluv ale jen to, co ti řeknu." Balaám tedy jel s Balákovými honostáři dál. Když Balák uslyšel, že Balaám přichází, vyšel mu vstříc k Ír Moábskému na samém kraji arnonské hranice. Balák uvítal Balaáma slovy: "Cožpak jsem ti neposílal pozvání? Proč jsi ke mně nešel? Že bych tě neuměl náležitě poctít?" Balaám Balákovi odpověděl: "Hle, přišel jsem k tobě. Nicméně, nebudu moci říkat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh." A tak šel Balaám s Balákem do Kiriat-chucotu. Tam Balák obětoval skot a brav a pozval k hostině Balaáma i hodnostáře, kteří ho přivedli. Rána pak Balák vzal Balaáma a vyvedl ho na Baalovo návrší, odkud byl vidět zadní voj lidu."

Z knihy Numeri 21. kapitola

13. srpna 2012 v 20:04 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 21. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Když aradský král, Kananejec sídlící v Negevu, uslyšel, že Izrael přichází atarimskou cestou, napadl Izrael a některé z nich zajal. Izrael tehdy složil slib Hospodinu: "Vydáš-li tento lid do našich rukou, zničíme jejich města jako proklatá." Hospodin Izrael vyslyšel, vydal mu Kananejce a Izrael je i s jejich městy vyhladil jako proklaté. To místo pak nazvali Chorma (tj. Klatba). Aby se vyhnuli edomské zemi, táhli od hory Hór směrem k Rudému moři. Lid ale na cestě ztratil trpělivost a začal Bohu a Mojžíšovi vyčítat: "Proč jste nás odvedli z Egypta? Abychom zemřeli na poušti? Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí!" Hospodin tedy na lid poslal jedovaté hady. Na jejich uštknutí mnoho lidí v Izraeli zemřelo. Lid pak přišel k Mojžíšovi se slovy: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, ať nás zbaví těch hadů!" A tak se Mojžíš za lid modlil. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít." Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu. Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se v Obotu. Z Obotu táhli dál a utábořili se v Ije-abarimu na poušti, která na východě sousedí s mOábem. Odtud táhli dál a utábořili se v údolí Zered. Odtrud táhli dál a utábořili se na druhé straně řeky Arnon, na poušti, která vybíhá z emorejského území. (Arnon totiž tvoří hranici mezi Moábem a Emorejci.) Kniha Hospodinových bojů se o něm zmiňuje: "Vaheb v Sufě a údolí Arnonu, svahy údolí, jež se táhne ke vsi Ar a k moábské hranici se přimyká." Odtud pak táhli do Beéru, to je ta studna, kde Hospodin řekl Mojžíšovi: "Shromáždi lid a dám jim vodu." Tehdy Izrael zpíval tuto píseň: "Tryskej studnice! Prozpěvujte o ní: Vůdcové kopali stidnici, přední z lidu ji hloubili žezlem a svými holemi." Z pouště pak táhli do Matany, z Matany do Nachalielu, z Nachalielu do Bamotu a z Bamotu ke strži v moábském kraji při vrcholu Pisgy tyčící se nad pustinou. Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi se slovy: "Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud nepřejdeme tvé území." Sichon ale Izraeli nedovolil projít svým územím. Shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Když dorazil do Jahcy, napadl Izrael. Ten jej však porazil ostřím meče a obsadil jeho zem od Arnonu po Jabok, až k území Amonců (hranice Amonců byla totiž opevněná). TAk Izrael zabral všechna emorejská města a usadil se v nich, včetně Chešbona a všech jeho vesnic. Chešbon byl městem emorejského krále Sichona, který bojoval s dřívějším králem Moábu a vzal mu všechnu jeho zem až po Arnon. Proto vypravěči říkají: "Jen jděte do Chešbonu, zkuste ho vystavět, zkuste opevnit město Sichonovo! Z Chešbonu totiž vyšlehl oheň, z města Sichonova plamen, jenž pohltil Ar Moábský, obyvatele arnonských návrší. Běda tobě, Moábe! Kemošův /moábské národní božstvo/ lide, zahyneš! Ze svých synů učinil běžence, ze svých dcer zajatkyně Sichona, krále Emorejců. Svrhli jsme je, zničeno vše od Chešbonu až k Dibonu, plenili jsme jej až k Nofachu, oheň plál až k Medebě." Tak se Izrael usadil v zemi Emorejců. Mojžíš poslal vyzvědače do Jaezeru. Dobyli jeho vesnice a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli. Potom se obrátili a vydali se vzhůru směrem k Bášanu. Bášanský král Og však proti nim s celým svým lidem vytáhl a utkal se s nimi u Edrei. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Neboj se ho! Vydal jsem ho do tvých rukou s celým jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, který bydlel v Chešbonu." A tak jej pobili i s jeho syny a s celým jeho lidem, až z nich nikdo nezůstal naživu, a obsadili jeho zem."

Z knihy Numeri 20. kapitola

8. srpna 2012 v 17:37 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 20. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována. Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. "Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!" volali. Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli? Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!" Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se ukázala Hospodinova sláva. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít." Mojžíš tedy podle rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem. Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: "Nuže, slyšte, vy buřiči - máme vám z této skály vyvést vodu?" Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek. Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: "Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!" To je ta Mej-meriba (tj. Voda sváru), kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost. Mojžíš z Kádeše vyslal posly k edomskému králi se slovy: "Toto praví tvůj bratr Izrael: Jistě víš o všech útrapách, které nás potkaly. Naši otcové sestoupili do Egypta a v té zemi jsme dlouho bydleli. Egypťané ale s námi a s našimi otci začali nakládat zle. Volali jsme k Hospodinu a vyslyšel nás, poslal svého anděla a vyvedl nás z Egypta. Hle, nyní jsme ve městě Kádeš u hranic tvého území. Nech nás prosím projít tvou temí. Nepůjdeme přes pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud nepřejdeme tvé území." Edom však řekl: "Neprojdeš mou zem. Jinak proti tobě vytáhnu s mečem!" Synové Izraele mu odpověděli: "Půjdeme po silnici. Kdybychom se my nebo náš dobytek napili tvé vody, zaplatíme ji. Nejde o nic víc, chceme jen pěšky projít." Edom však řekl: "Neprojdeš!" a vytáhl proti nim s velikým a mocným vojskem. Edom odepřel Izraeli průchod svým územím, a tak jej Izrael musel obejít. Celá izraelská obec vytáhla z Kádeše a dorazila k hoře Hór. Na hoře Hór u hranic edomské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: "Áron bude připojen ke svému lidu. Nevejde do země, kterou dávám synům Izraele, protože jste se u Mej-meriby vzepřeli mému příkazu. Vezmi Árona i jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór. Svlékni Áronovi roucho a obleč je jeho synu Eleazarovi. Áron pak bude připojen ke svému lidu - zemře tam." Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal, před očima celé obce vystoupili na horu Hór. Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl je jeho synu Eleazarovi. Tam, na vrcholu hory, pak Áron zemřel a Mojžíš sestoupil z hory s Eleazarem. Když celá obec viděla, že Áron zemřel, celý dům Izraele ho oplakával po třicet dní."

Z knihy Numeri 19. kapitola

7. srpna 2012 v 15:01 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 19. kapitoly (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2001):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: "Toto je ustanovení zákona, jež přikázal Hospodin: Řekni synům Izraele, ať k tobě přivedou červenou jalovici bez vady, na níž není poskvrny a na niž dosud nebylo vloženo jho. Dáte ji knězi Eleazarovi, ten ji odvede ven za tábor, kde bude v jeho přítomnosti zabita. Kněz Eleazar pak prstem nabere trochu krve a tou krví sedmkrát stříkne směrem ke Stanu setkávání. Jalovice pak bude před jeho očima spálena, spálí se její kůže, maso, krev a výkaly. Potom kněz vezme cedrové dřevo, yzop a šarlatovou látku a hodí to do ohně, v němž se pálí ta jalovice. Kněz si pak vypere oděv, omyje si tělo vodou a teprve potom vejde do tábora. Až do večera však bude nečistý. Rovněž ten, kdo jalovici spálil, si vypere oděv ve vodě a omyje si tělo vodou. Až do večera však bude nečistý. Někdo čistý zatím nabere popel jalovice a uloží jej na čisté místo za táborem, tam bude pro izraelskou obec uchován k přípravě očistné vody. Je to oběť za hřích. Rovněž ten, kdo sbíral popel té jalovice, si vypere oděv. Až do večera však bude nečistý. Toto bude věčné ustanovení pro syny Izraele i pro přiustěhovalce, který žije u nich: Kdo by se dotkl mrtvoly kteréhokoli člověka, bude nečistý po sedm dní. Třetího a sedmého dne se tou vodou bude očišťovat, a bude čistý. Nebude-li se však třetího dne a sedmého dne očišťovat, pak čistý nebude. Kdokoli se dotkne těla mrtvého člověka a neočistí se, poskvrnil Hospodinův příbytek. Takový člověk bude vyobcován z Izraele, neboť nebyl pokropen očistnou vodou. Bude nečistý, jeho nečistota zůstane na něm. Toto je zákon o člověku, který by zemřel ve stanu: Kdokoli do toho stanu vejde a kdokoli v něm je, bude nečistý po sedm dní. Rovněž každá otevřená nádoba v tom stanu, ktrá není uzavřena poklicí, bude nečistá. Kdokoli se na poli dotkne člověka zabitého mečem nebo zemřelého nebo jeho kostí nebo hrobu, bude nečistý po sedm dní. Tehdy vezmou trochu popela jalovice spálené jako oběť za hřích a nalijí na něj do nádoby pramenitou vodu. Někdo čistý pak vezme yzop, namočí jej ve vodě a postříká onen stan, všechno nádobí i všechny lidi, kteří tam byli. Stejně tak postříká toho, kdo se dotkl kostí nebo zabitého nebo zemřelého nebo hrobu. Třetího a sedmého dne postříká čistý nečistého, a tak jej sedmého dne očistí. Dotyčný pk vypere svůj oděv, omyje se vodou, a večer bude čistý. Kdo by však byl nečistý a neočistil se, takový bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni. Nebyl pokropen očistnou vodou, bude nečistý. Toto bude věčné ustanovení. Kdo bude postříkán očistnou vodou, vypere si oděv. Kdokoli se pak dotkne té očistné vody, bude nečistý až do večera. Čehokoli se nečistý dotkne, bude nečisté, a kdokoli se toho dotkne, bude nečistý až do večera.""

Z knihy Numeri 18. kapitola

7. srpna 2012 v 13:46 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z BIble - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 18. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin řekl Áronovi: "Ty a tvoji synové spolu s celým tvým otcovským domem ponesete zodpovědnost za přestupky vůči svatyni. Za přestupky vůči vašemu kněžství poneseš zodpovědnost jen ty a tvoji synové.. Když budeš se svými syny sloužit před Stanem svědectví, ber sebou rovněž své bratry z pokolení Levi, z tvého otcovského kmene, ať se připojí k tobě a slouží ti. Budou držet stráž a starat se o tebe i o celý Stan. Nesmí se však přiblížit k vybavení svatyně ani k oltáři - jinak by zemřeli jak oni, tak vy. Připojí se k tobě, aby se starali o Stan setkávání a o veškerou službu Příbytku. Nikdo nepovolaný se k vám alke nepřiblíží. Budete držet stráž při svatyni a při oltáři, aby na syny Izraele už nedolehl hrozný hněv. Hle, já sám jsem z řad synů Izraele vybral vaše bratry levity. Byli odevzdáni Hospodinu a darováni vám, aby sloužili při Stanu setkávání. Jen ty a tvoji synové však smíte sloužit jako kněží ve všem, co souvisí s oltářem a se službou uvnitř za oponou. Kněžskou službu vám dávám jako dar. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, zemře." Hospodin promluvil k Áronovi: "Hle, já sám ti svěřil do péče své obětní příspěvky se všemi svatými dary od synů Izraele. Věčným ustanovením jsem je dal jako kněžský podíl tobě a tvým synům. Ze svatosvatých darů, z ohnivých obětí, ti připadne toto: Každý jejich dar, který mi přinášejí jako svatosvatý - každá jejich moučná oběť, oběť za hřích i oběť odškodnění - to připadne tobě a tvým synům. Budeš to jíst jako svatosvaté, smí to jíst každý, kdo je u tebe mužského pohlaví. Co je svaté, připadne tobě. TAké toto ti připadne: Obětní příspěvek, který synové Izraele darují při všech obětech, které ti nabízejí zvedáním. To jsem dal věčným ustanovením tobě i tvým synům a dcerám. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý. Všechen nejlepší olej a všechno nejlepší víno i obilí, jejich prvotiny, které odevzdávají Hospodinu, jsem dal tobě. Prvotiny všeho, co ve své zemi vypěstují a co přinesou Hospodinu, připadnou tobě. Smí to jíst každý, ko je ve tvém domě čistý. Cokli by v Izraeli propadlo Hospodinu, připadne tobě. Vše, co otvírá kterékoli lůno, jak z lidí, tak ze zvířat, se přináší Hospodinu a připadne tobě. Prvorozené z lidí však musíš nechat vyplatit, rovněž tak prvorozené z nečistých zvířat. Od stáří jednoho měsíce se budou moci vyplatit. Necháš je vyplatit za určenou cenu 5 šekelů stříbra /asi 58 g/ (měřeno podle šekelu svatyně, což je 20 ger). Prvorozené ze skotu ani bravu ale vyplatit nenecháš,, je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk necháš dýmat jako ohnivou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu. Jejich maso připadne tobě, tak jako ti připadne hrudí pozvedání a pravá kýta. Všechny svaté obětní příspěvky, které synové Izraele odevzdávají Hospodinu, jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Je to smlouva soli /tj. trvanlivá, trvalá/, věčně platná před Hospodinem, pro tebe i pro tvé potomstvo." Hospodin řekl Áronovi: "Nezískáš v jejich zemi žádné dědictví, nepřipadne ti mezi nimi podíl. J8 jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed synů Izraele. Hle, synům Leviho jsem za jejich službu při Stanu setkávání dal jako dědictví všechny desátky v Izraeli. Ať se synové Izraele už nepřibližují ke Stanu setkávání, aby na sebe neuvalili hřích a nezemřeli. Službu při Stanu setkávání ať konají jen levité, svá provinění ať nesou oni sami. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: nebudou mít dědictví mezi syny Izraele. Levitům jsem totiž dal za dědictví desátky, které synové Izraele odevzdávají jako příspěvek Hospodinu. To proto jsem o nich řekl: Nebudou mít dědictví mezi syny Izraele." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Řekni levitům: Když od synů Izraele přijmete jejich desátky, které jsem vám dal za dědictví, odevzdáte z nich Hospodinu jako příspěvek desátky z desátků. To se vám bude počítat jako obětní příspěvek. Jako se to děje s obilím z humna a s vínem z lisu, tak i vy odevzdáte Hospodinu příspěvek ze všech desátků, které přijmete od synů Izraele. Příspěvek Hospodinu z nich dáýte knězi Áronovi. Ze všeho, co vám bude darováno, vždy odevzdáte příspěvek Hospodinu. Ať je ze všeho posvěcen vždy ten nejlapší díl. Řekni jim rovněž: Poté, co z desátků odevzdáte nejlepší díl, budou se vám levitům ¨počítat jako úroda z humna a jako vínu z lisu. Budete to moci jíst kdekoli - vy i vaše rodiny - neboť je to vaše mzda za vaši službu při Stanu setkávání. Když z toho odevzdáte nejlepší díl, neuvalíte a sebe hřích, neznesvětíte svaté dary synů Izraele a nezemřete.""

Z knihy Numeri 16. a 17. kapitola

7. srpna 2012 v 13:08 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 16. a 17. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Levita, Korach, syn Jishara, syna Kehatova, přibral Rubenovce Dátana a Abirama, syny Eliabovy, a Óna, syna Peletova, a spolu s dalšími dvěma sty padesáti izraelskými muži povstali proti MOjžíšovi. Byli to představení obce, členové sněmu, samí věhlasní muži. Srotili se proti Mojžíšovi a Áronovi a řekli jim: "Osobujete si příliš! Celá tato obec, ti všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se tedy pozdvihujete nad Hospodinovo shromáždění?" Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář. Potom promluvil ke Korachovi a celé jeho tlupě: "Ráno Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a koho k sobě nechá přistoupit. Přistoupí k němu ten, koho vyvolil. Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Korach a celá jeho tlupa. Zítra do nich dejte žhavé uhlí a na ně před Hospodinem položte kadidlo. Hospodin potom rozhodne, kdo je svatý. Osobujete si příliš, Leviho synové!" Mojžíš tehdy Korachovi řekl: "Dobře poslouchejte, Leviho synové: Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od izraelské obce a dovolil vám přistupovat k němu, sloužit u Hospodinova Příbytku, stát před obcí a sloužit jí? Dovolil ti spolu s tvými bratry levity přistupovat k němu, a vy si žádáte ještě kněžství?! Ty a celá tvoje tlupa jste se tedy srotili proti Hospodinu - vždyť kdo je Áron, že reptáte proti němu?" Mojžíšpak nechal zavolat Dátana a Abirama, syny Eliabovy, ale oni řekli: "Nepůjdeme! Je ti to málo, že jsi nás odvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás nechal pomřít na poušti? To se ještě musíš dělat naším vůdcem?! Do žádné 'země oplývající mlékem a medem' jsi nás nedovedl, žádné 'pole a vinice' jsi nám za dědictví nedal. Chceš snad těm mužům vyloupnout oči? Nepůjdeme!" Mojžíš se tedy velmi rozlítil a řekl Hospodinu: "Nevšímej si jejich obětí! Ani jediného osla jsem si od nich nevzal, ani jedinému z nich jsem neublížil!" Potom Mojžíš řekl Korachovi: "Ty a celá tvoje tlupa buďte zítra před Hospodinem - ty s nimi a také Áron. Každý vezměte svou kadidelnici, dejte do ní kadidlo a každý přineste svou kadidelnici před Hospodina - dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron přineste svou kadidelnici." Každý tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich řeřavé uhlí, na ně položili kadidlo a postavili se ke vchodu do Stanu setkávání k Mojžíšovi a Áronovi. Korach proti nim shromáždil ke vchodu do Stanu setkávání celou obec. Vtom se celé obci ukázala Hospodinova sláva a Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: "Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!" Padli tedy na tvář. "Ó Bože, Bože duchů veškerého tvorstva!" zvolali. "Jeden muž zhřeší a ty se hněváš na celou obec?" Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Řekni obci: Odstupte ze všech stran od Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku!" Mojžíš vstal a šel k Dátanovi a Abiramovi, izraelští stařešinové šli za ním. "Odvraťte se od stanů těchto ničemů," řekl obci. "Nedotýkejte se ničeho, co jim patří, abyste nebyli smeteni se všemi jejich hříchy." Vyklidili tedy prostor kolem dokola Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku. Dátan a Abiram vyšli a stáli u vchodu do svých stanů se svými ženami, syny i malými dětmi. Mojžíš řekl: "Takto poznáte, že mě Hospodin poslal činit všechny tyto skutky a že to nedělám o své vůli: Zemřou-li tito muži přirozenou smrtí, přihodí-li se jim, co se lidem běžně stává, pak mě neposlal Hospodin. Způsobí-li však Hospodin něco úplně nového a země otevře ústa, aby je pohltila se vším, co mají, takže se zaživa propadnou do podsvětí, pak poznáte, že tito muži pohrdli Hospodinem!" Sotva Mojžíš dořekl ta slova, země se pod nimi rozestoupila. Země oevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny i všechny ty, kdo byli s Korachem, i veškerý jejich majetek. Zaživa se propadli do podsvětí i se vším, co měli. Země se nad nimi zavřela a zmizeli zprostřed shromáždění. Celý kolemstojící Izrael se dal před jejich křikem na útěk a volali: "Ať země nepohltí i nás!" Od Hospodina pak vyšlehl oheň a těch 250 mužů, kteří přinesli kadidlo, pohltil. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať ze spáleniště posbírá ony kadidelnice, neboť jsou svaté. Uhlí z nich rozmetej do daleka. Z kadidelnice těch, kdo pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře, neboť je přinesli před Hospodina, a tak jsou posvěceny. Zůstanou pak synům Izraele jako znamení. Kněz Eleazar tedy vzal mosazné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a nechal z nich vytepat obložení oltáře. To se stalo pro syny Izraele připomínkou, aby žádný nepovolaný, který by nebyl z Áronova semene, nepřistupoval a nepálil před Hospodinem kadidlo, aby nedopadl jako Korach a jeho tlupa. Stalo by se mu to, o čem Hospodin mluvil skrze Mojžíše. Nazítří se celá izraelská obec dala do reptání proti Mojžíšovi a Áronovi: "To vy jste způsobili smrt v Hospodinově lidu!" Když se však obec srotila proti Mojžíšovi a Áronovi, obrátili se ke Stanu setkávání a hle - přikryl je oblak a ukázala se tam Hospodinova sláva! Mojžíš a Áron pak přišli před Stan setkávání a Hospodin tam k Mojžíšovi promluvil: "Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!" Padli tedy na tvář. Mojžíš pak řekl Áronovi: "Vezmi kadidelnici, dej do ní žhavé uhlí z oltáře a na něj kadidlo. Pospěš si k obci a vykonej za ně obřad smíření. Od Hospodina vzešel hrozný hněv a vypukla zhoubná rána!" Áron tedy vzal kadidelnici, jak mu Mojžíš řekl, a běžel doprostřed shromáždění (a hle, v lidu už vypukla rána). Zapálil kadidlo a vykonal za lid obřad smíření. Postavil se mezi mrtvé a živé, a rána se zastavila. Těch, kteří tou ranou zemřeli, bylo 14 700 (kromě těch, kdo zemřeli kvůli Korachovi). A když se rána zastavila, Áron se vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do Stanu setkávání. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluk k synům Izraele a vyber od vůdců jejich otcovských rodů dvanáct holí - po jedné holi na každý rod. Každému vyryješ na hůl jeho jméno a na hůl Leviho vyryješ Áronovo jméno, tak připadne na každého rodového vůdce jedna hůl. Necháš je ve Stanu setkávání před Truhlou svědectví, kde se s vámi setkávám, a stane se, že hůl toho, jehož jsem vyvolil, vypučí. Tak se zbavím reptání synů Izraele, kteří proti vám stále reptají." Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele a jejich vůdcové mu dali dvanáct holí - po jedné holi na každý rod. Mezi holemi byla i Áronova. Mojžíš pak ty hole nechal před Hospodinem ve Stanu svědectví. Nazítří Mojžíš vešel do Stanu svědectví a hle, hůl Áronova z rodu Leviho vypučela: vyrašila v pupeny, nasadila květy a vydala zralé mandle! Mojžíš pak všechny hole vynesl od Hospodina před syny Izraele. Ti je prohlédli a každý si vzal svou hůl. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vrať Áronovu hůl před Truhlu svědectví, ať je opravována jako znamení pro vzbouřence. Tak ukončíš jejich reptání proti mně a nezemřou." A Mojžíš učinil přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. Synové Izraele tehdy Mojžíšovi řekli: "Pohleď, umíráme! Hyneme, všichni hyneme! Kdokoli se jen přiblíží k Hospodinovu Příbytku, umírá! To snad vymřeme do posledního?""

Z knihy Numeri 15. kapitola

4. srpna 2012 v 15:38 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 15. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, abyste ji osídlili, a budete chtít Hospodinu přinést ohnivou oběť, abyste Hospodinu připtavili příjemnou vůni - ať už zápalnou nebo pokpjnou oběť, ať už jako splnění slibu nebo jako dobrovolný dar nebo při vašich slavnostech, ať už ze skotu nebo z bravu, pak ať ten, kdo přináší Hospodinu takovýto dar, přinese rovněž moučnou oběť: desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu oleje /tj. asi 1,6 kg mouky a 1 l oleje/. Při zápalné či pokojné oběti s každým beránkem obětuj čtvrtku hinu vína jako úlitbu. S beranem pak obětuj dvě desetiny efy jemné mouky zadělané třetinou hinu oleje /tj. asi 3,2 kg mouky a 1,3 l oleje/ jako moučnou oběť a třetinu hinu vína jako úlitbu - to vše přineseš Hospodinu jako příjemnou vůni. Připravíš-li jako zápalnou či pokojnou oběť dobytče, ať už jako splnění slibu nebo jako pokojnou oběť Hospodinu, přines s tím dobytčetem jako moučnou oběť tři desetiny efy jemné mouky zadělané půlkou hinu oleje /tj. asi 5 kg mouky a 2 l oleje/ a jako úlitbu půl hinu vína - to je ohnivé oběť příjemně vonící Hospodinu. Tak bude naloženo s každým býkem, s každým beranem, beránkem či kůzletem. Ať jich připravíte jakékoli množství, takto naložíte s každým z nich. Takto s nimi naloží každý narozený v Izraeli, když bude přinášet ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. Kdyby v budoucích pokoleních některý přistěhovalec nebo kdokoli u vás bude žít chtěl přinést ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu, musí se při tom zachovat stejně jako vy. Pro shromáždění i pro přistěhovalce žijícího u vás budou platit stejná pravidla. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: před Hospodinem si budete vy i přistěhovalec rovni. Pro vás i pro přistěhovalce žijícího u vás bude platit stejný zákon a stejný řád." Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Řekni synům Izraele: Až vejdete do země, do níž vás uvádím, a budete jíst její chléb, odevzdávejte z něj obětní příspěvek HOspodinu. Jako obětní příspěvek z humna odevzdávejte bochánek ze svého prvního těsta. Jestliže se neúmyslně prohřešíte tím, že nesplníte některé z těchto přikázání, která Hospodin oznámil Mojžíšovi (cokoli vám Hospodin skrze Mojžíše přikázal, ode dne, kdy to Hospodin přikázal, dále, po všechna vaše pokolení), učiníte toto: Pokud se to stane neúmyslně nedopatřením celé obce, obětuje obec jednoho mladého býčka jako zápalnou oběť příjemně vonící Hospodinu spolu s patřičnou moučnou obětí a úlitbou podle pravidel a rovněž jednoho kozla k oběti za hřích. Kněz pak za celou izraelskou obec vykoná obřad smíření, a bude jim odpuštěno.. Bylo to nedopatření a oni za své nedopatření přinesli darem ohnivou oběť Hospodinu a rovněž oběť za hřích před Hospodinem. Celé izraelské obci bude odpuštěno, stejně jako přistěhovalci žijícímu u vás, neboť se to celé obci přihodilo neúmyslně. Pokud neúmyslně zhřeší jednotlivec, přinese jako oběť za hřích roční kůzle. Kněz pak vykoná obřad smíření za toho, kdo nedopatřením neúmyslně zhřešil před Hospodinem. Vykoná za něj obřad smíření, a bude mu odpuštěno. Pro rodného Izraelitu i pro přistěhovalce žijícího u vás budete mít stejný zákon o neúmyslném hříchu. Pokud však někdo zhřeší opovážlivě, ať je to rodilý Izraelita nebo přistěhovalec, rouhá se Hospodinu, takový bude vyobcován ze svého lidu. Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho přikázání, musí být vyobcován, je na něm vina." Jednou, když bylï synové Izraele na poušti, úřistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: "Ten muž musí zemřít. ať jej celá obec za táborem ukamenuje." Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni synům Izraele, ať si po všechna ppokolení dělají na cípech svých oděvů třásně. Nad tyto třásně v cípech ať si připevní modrou šňůrku. Toto budou vaše třásně. Když na ně pohlédnete, připomenete si všechna Hospodinova přikázání, abyste je plnili. Kdybyste se totiž řídili jen svým srdcem a svýma očima, dovedly by vás ke smilstvu. Takto si budete připomínat všechna mojepřikázání a plnit je. Budete svatí svému Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospoin, váš Bůh.""

Z knihy Numeri 14. kapitola

3. srpna 2012 v 18:34 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 14. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc. Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: "Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti! Proč nás Hospodin vede do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?" Mezi sebou pak začali říkat: "Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!" Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář. Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem - Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův - roztrhli svá roucha a promluvili k celé izraelské obci: "Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem! Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem. Jenom se nebuřme proti Hospodinu! LIdu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin, nebojte se jich!" Celé obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal? Udeřím na ně morem, zřeknu se jich a z tebe udělám větší a mocnější národ, než jsou oni!" Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: "Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou a povědí to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že ty Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty Hospodine, jsi spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi, že ty sám je předcházíš v oblakovém sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci. Když tento lid do posledního vybiješ, národy, které o tobě slyšely, řeknou: "'Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim s přísahou zaslíbil.' Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl: 'Hospodin je nesmírně trpělivý a velmi laskavý, odpouštějící nepravost i provinění. Nezapomíná však trestat, za nepravost otců volá k odpovědnosti jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.' Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!" Hospodin odpověděl: "Odpouštím, jak jsi řekl. Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou tem: Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali, nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří! Můjh služebník Káleb má ale jiného ducha - vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví. Jelikož prý 'v níž bydlí Amalekovci a Kananejci,' zítra se obraťte a táhněte pouští k Rudému moři!" Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: "Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají! Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli: Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali, nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím - jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli. Vaše mrtvoly však padnou na této poušti. Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti. Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost. To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlý srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!" Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat ze a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi), mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána. Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jeunův¨, a Jozue, syn Nunův. Jakmile Mojžíš všechna ta slova vyřídil synům Izraele, lid se dal do velikého nářku. Časně ráno pak vstali a vydali se vzhůru k horskému hřebenu se slovy: "Ano, zhřešili jsme, ale teď jsme připraveni! Vyrazíme k místu, které nám Hospodin slíbil." Mojžíš ale řekl: "Proč znovu přestupujete Hospodinův rozkaz? Nemůžete uspět! Nevyrážejte, vždyť mezi vámi není Hospodin a vaši nepřátelé vás porazí! Amalekovci a Kananejci se postaví proti vám a padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina a přestali jej následovat. Hospodin s vámi nebude." Přesto se opovážili vyrazit k horskému hřebenu, ačkoli Truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš neopustili tábor. Amalekovci a Kananejci, kteří v těch horách bydleli, tedy sestoupili, udeřili na ně a bili je až k Chormě."

Z knihy Numeri 13. kapitola

3. srpna 2012 v 11:25 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 13. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Vyšli muže, aby prozkoumali kanaánskou zem, kterou dám synům Izraele. Z každého otcovského pokolení vyšlete po jednom muži. Ať to jsou samí vůdcové." A tak je Mojžíš vyslal z pouště Paran podle Hospodinova rozkazu. Všichni to byli přední mužové mezi syny Izraele. A toto jsou jejich jména: ŠAmua, syn Zakurův, z pokolení Ruben, ŠAfat, syn Choriův, z pokolení Šimeon, Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda, Jigal, syn Josefův, z pokolení Isachar, Hošea, syn Nunův, z pokolení Efraim, Palti, syn Rafuův, z pokolení Benjamín, Gadiel, syn Sodiův, z pokolení Zabulon, Gadi, syn Susiův, z pokolení Dan, Setur, syn Mikaelův, z pokolení Ašer, Nachbi, syn Vofsiův, z pokolení Neftalí, Geuel, syn Makiův, z pokolení Gád. To jsou jména mužů, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem. Nunova syna jménem Hošea (tj. Spása), Mojžíš přejmenoval na Jozue (tj. Hospodin je Spása). Když je mOjžíš vysílal prozkoumt kanaánskou zem, řekl jim: "Jděte vzhůru do Negevu, potom vystupte do hor a podívejte se, jaká je ta země a jaký lid v ní bydlí. Ke silný, nebo slabý? Je jich málo, nebo hodně? Jaká je země, v níž bydlí? Dobrá, nebo špatná? Jaká jsou města, v nichž sídlí? Otevřená, nebo opevněná? Jaká je to země? Úrodná, nebo chudá? Jsou v ní stromy, nebo ne? Osmělte se a přineste z té země něco ovoce!" (Byl totiž právě čas prvních hroznů.) A tak vyrazili prozkoumat tu zem od pouště Cin až po Rechob u Lebochamátu,. Když vystoupili do negevu, vydali se k Hebronu, kde žili Achiman, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi. (Hebron byl postaven o sedm let dříve než egyptský Soan.) Když došli k údolí Eškol, uřízli tam ratolest s takovým vinným hroznem, že ji museli nést na sochoru dva muži. Vzali také granátová jablka a fíky. Podle hroznu, který tam synové Izraele uřízli, se tomu místu říká Nachal Eškol (tj. Údolí hroznu). Po čtyřiceti dnech se pak z průzkumu země vrátili. Vydali se rovnou k Mojžíšovi a Áronovi a k celé izraelské obci do Kádeš v Paranské poušti. Podali jim však zprávu a ukázali jim ovoce té země. Vyprávěli: "Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Skutečně oplývá mlékem a medem a toto je její ovoce. Jenže lid, který v té zemi bydlí, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, a navíc jsme tam viděli syny Anakovy. V negevském kraji žie Amalek, v horách bydlí CHetejci, Jebusejci a Emorejci, při moři a podél Jordánu pak bydlí Kananejci!" Káleb však lid stojící před Mojžíšem uklidňoval: "Pojďme přece vzhůru a obsaďme tu zem. Dokážeme ji ovládnout!" Muži, kteří šli s ním, ale řekli: "Nemůžeme jít proti tomu lidu. Je silnější než my!" Zemi, kterou prozkoumali, pak začali synům Izraele pomlouvat: "Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, požírá své obyvatele. Všichni lidé, které jsme tam viděli, jsou muži ohromné postavy! Viděli jsme tam i zrůdné obry, mezi něž patří synové Anakovi. Připadali jsme si proti nim jako kobylky a stejně tak jsme připadali i my jim!""

Z knihy Numeri 12. kapitola

3. srpna 2012 v 11:04 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 12. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"MIriam pak s Áronem pomlouvala Mojžíše kvůli kúšské ženě, kterou si vzal: "Vzal si za ženu Kúšanku!"/hebr. Kúš označuje Habeš, Etiopii (Gen 10:6), mohlo však jít i o Kúšan (v Abk 3:7 jiný název pro Midián) - pak by byla míněna Mojžíšova midiánská manželka Sipora (Exod 2:16-21)/ Říkali také: "Mluví snad Hospodin jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?" A Hospodin to slyšel. (Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.) Hospodin ihned Mojžíšovi, Áronovi a Miriam řekl: "Všichni tři jděte ke Stanu setkávání!" Všichni tři tedy šli. Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: "Árone a mIriam!" A když ti dva přišli, řekl: "Slyšte má slova: Je-li mezi vámi Hospodinův prorok, dám se mu poznat skrze vidění, promlouvám k němu skrze sen. S mým služebníkem Mojžíšem je to však jiné, jemu byl svěřen celý můj dům! S ním rozmlouvám tváří v tvář, zřetelně, a ne v hádankách, spatřuje Hospodina tak, jak je! Jak to, že jste se nezalekli pomluvit mého služebníka Mojžíše?" Hospodin proti nim vzplanul hněvem a odešel. Oblak se vzdálil od Stanu a hle, Miriam byla malomocná, bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriamě a spatřil, že je malomocná, řekl Mojžíšovi: "Odpusť, můj pane! Netrestej nás prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali. Prosím, ať má sestra není jako mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetleným!" Mojžíš tedy volal k Hospodinu: "Snažně prosím, Bože, uzdrav ji!" Hospodin Mojžíšovi odpověděl. "Kdyby jí otec plivl do tváře, nenesla by tu hanbu sedm dní? Ať je tedy na sedm dní vykázána z tábora, teprve pak bude přijata zpět." Miriam tedy byla sedm dní vykázána z tábora. Lid se nehnul dál, dokud Miriam nebyla přijata zpět. Potom lid vytáhl z Chacerotu a utábořil se v poušti Paran."

Z knihy Numeri 11. kapitola

1. srpna 2012 v 13:20 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Numeri neboli z 4. knihy Mojžíšovy 11. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Lid si pak před Hospodinem začal stěžovat na těžkosti. Když to Hospodin uslyšel, vzplanul hněvem. Hospodinův oheň vyšlehl proti nim a pohltil okraj tábora. LId tedy volal k Mpjžíšovi, a když se Mojžíš modlil k Hospodinu, oheň uhasl. To místo nazvali Tabera (tj. Spáleniště), neboť tam proti nim vyšlehl Hospodinův oheň. Chátry přimíšené k nim se pak zmocnila lačnost. Synové Izraele se k nim připojili a dali se znovu do pláče: "Kdo nás nakrmí masem? Vzpomínáme na ryby, které jsme v Egyptě jedli zadarmo, na okurky a melouny, na pórek, cibuli a česnek. Teď máme jen vyprahlé krky a v dohledu nic než ta mana!" Mana byla jako semeno koriandru a barvou připomínala vonnou pryskyřici. Lid ji vycházel sbírat, potom ji mleli ručním mlýnkem nebo drtili v moždíři, vařili v hrnci nebo z ní pekli chlebové placky. Chuť měla šťavnatou jako čerstvý olej. Když na tábor v noci padala rosa, mana padala s ní. Mojžíš tedy slyšel, jak lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, jeden rod za druhým. Hospodin vzplanul velikým hněvem. Mojžíš byl z toho nešťastný a řekl Hospodinu: "Proč jsi na svého služebníka tak zlý? Čím jsem se ti znelíbil, žes mne obtěžkal celým tímto lidem? Byl jsem to já, kdo je všechny počal? Byl jsem to já, kdo ten lid zplodil, že mi říkáš: 'Nes jej v náručí, jako nosí chůva nemluvně'? Jak je mám vést do země, kterou jsi s přísahou slíbil jejich otcům? Kde mám vzít maso pro všechen tento lid? Vždyť na mě s pláčem naléhají: 'Dej nám maso, chceme jíst!' Sám je všechny neunesu, je to nad mé síly! Chceš-li se mnou jednat takto, prokaž mi prosím laskavost a raději mě zabij. Už se nemohu dívat na své neštěstí!" Hospodin Mojžíšovi řekl: "Shromáždi mi z izraelských stařešinů sedmdesát mužů, které znáš jako stařešiny a správce lidu. Vezmi je ke Stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou. Já sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Tehdy vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně, aby nesli břímě lidu s tebou a nemusel jsi je nést sám. Lidu řekni: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, neboť jste před Hospodinem naříkali: 'Kdo nám dá najíst masa? To jsme se měli lépe v Egyptě!' Hospodin vás tedy nakrmí masem. Nebudete ho jíst jeden nebo dva dny, pět, deset nebo dvacet dní, ale celý měsíc. Poleze vám z chřípí a zhnusí se vám, protože jste zavrhli Hospodina, který je uprostřed vás, a naříkali jste před ním: 'Proč jsme jen odešli z Egypta?' Mojžíš ale namítl: "Lid kolem mě čítá šest set tisíc pěších, a ty říkáš: 'Dám jim masa, že budou jíst celý měsíc!' Má se snad pro ně pobít všechen brav a skot, aby měli dost? Mají se pro ně vylovit všechny ryby z moře, aby měli dost?" "Je na to snad Hospodinova ruka krátká?" odpověděl Hospodin Mojžíšovi. "Teď uvidíš, zda se mé slovo při tobě naplní, nebo ne." Mojžíš tedy vyšel ven a vyřídil Hopodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát stařešinů z lidu a postavil je okolo Stanu. Tehdy Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil s ním. Vzal z Ducha, který byl na Mojžíšovi, a udělil jej těm sedmdesáti stařešinům. Jakmile na nich Duch spočinul, prorokovali, ale pak už nikdy. Dva muži ovšem zůstali táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Medad. Protože byli v seznamu, spočinul Duch i na nich (ačkoli nevyšli ke Stanu), a tak prorokovali v táboře. Jeden mládenec přiběhl a iznámil Mojžíšovi: "Eldad a Medad prorokují v táboře." Jozue, Nunův syn, který byl od mládí Mojžíšovým pomocníkem, na to řekl: "Mojžíši, pane můj, zabraň jim v tom!" Mojžíš mu odpověděl: "Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin udělil svého Ducha!" A tak se Mojžíš se stařešiny Izraele vrátil do tábora. Vtom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zaypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů /přibližně 1 m/ od země. LId pak byl celý den a celou noc a celý následující den na nohou a sbírali křepelky. Kdo nasbíral nejméně, měl jich deset chomerů /zřejmě okolo 1 500 kg (1 chomer = asi 220 litrů/, takže si je rozprostřeli po celém táboře. Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou. To místo pak dostalo jméno KIbrot-hataava (tj. Hroby lačnosti), neboť tam pohřbili lidi propadlé lačnosti. Z Kibrot-hataavy pak lid vytáhl do Chacerotu a v Chacerotu zůstali."