Říjen 2012

Dobrá zpráva o záchraně

29. října 2012 v 20:10 | Tobiáš Balanda
Teď bych vám ještě připomněl, co je to evangelium Boží milosti nebo se také dá říct dobrá zpráva o záchraně, o záchraně, kterou Bůh nabízí jen a výlučně ze své milosti. To znamená, že je to zcela nezasloužená záchrana.
Je to záchrana v Božím Synu Ježíši Kristu. Bůh Otec Ho poslal na tento svět především proto, aby nás lidi zachránil. Od čeho? Od věčného zahynutí, což je peklo. Všichni lidé jsou totiž hříšní a proto si zasluhují být Bohem odsouzeni do pekla. To je tvrdá řeč. Ale je to tak. Je to pravda. Bůh však poslal svého Syna Ježíše Krista, aby nás před peklem zachránil. Ježíš Kristus byl jediný člověk, který nikdy nic zlého neučinil. Protože to byl Boží Syn, přímo Bůh zjevený v těle. Jeho poslal Bůh Otec na tento svět, aby se za nás obětoval. On Ježíš Kristus byl odmítnut nevěrným izraelským národem. Byl vydán Římanům k ukřižování. Byl ukřižován. Byl to však Boží plán. Ježíš Kristus prolil svou svatou krev na odpuštění našich hříchů. On trpěl a zemřel za nás hříšné lidi. On na sebe vzal Boží soud za naše hříchy. Jedině skrze oběť Pána Ježíše Krista nám Bůh může naše hříchy odpustit. Jinak to nejde. Samotné Boží Slovo - Bible říká, že "bez krve vylití není odpuštění". Boží Slovo také říká, že "odplata za hřích je smrt". A co je to vlastně smrt? Smrt je především odloučení od Boha. A to je věčné utrpení, peklo. To je místo, kde Bůh nepřebývá. Tam si každý z nás hříšných lidí pro svůj vlastní hřích zaslouží být Bohem odsouzen. Ale Bůh Svého Syna vydal za nás, čímž dokazuje svou obrovskou lásku. Ovšem také svou spravedlnost a svatost. Každý, kdo uvěří, že Ježíš Kristus i místo něho zemřel a že vstal z mrtvých, má odpuštěné hříchy a na Boží soud již npřijde. Přijde jistě do nebe - do věčné Boží přítomnosti, kde už nic zlého nebude, ani být nemůže. Bůh totiž ve své blízkosti žádné zlo netoleruje. V nebi u Boha Otce a Božího Syna Pána Ježíše Krista se už všichni budou mít jen dobře. Ale všichni ti, kdo neuvěří v Ježíše Krista a v jeho oběť na kříži, budou odsouzeni do pekla, kde je věčné utrpení. To Bůh pochopitelně nikomu nepřeje. Ale spoustu lidí si sami volí cestu tam do pekla, když nevěří a tedy odmítají záchranu od Boha, kterou Bůh učinil v Ježíši Kristu.

Z knihy Jozue 2. kapitola

29. října 2012 v 18:00
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Jozue 2. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Jozue, syn Nunův, pak ze Šitímu tajně vyslal dva muže na výýzvědy se slovy: "Jděte prohlédnout tu zem, a zvláště Jericho." Šli tedy a vstoupili do domu jedné nevěstky jménem Rachab, kde přespali. Králi Jericha se doneslo: "Dnes večer sem přišli nějací Izraelci, aby proslídili zem." Jerišský král proto vzkázal Rachab: "Vydej ty muže, co k tobě přišli, ty, co vstoupili k tobě do domu! Přišli proslídit celou zem!" Ta žena ale oba muže odvedla a ukryla. Proto odpověděla: "Ano, ti muži ke mně přišli, ale nevím odkud. Odešli, když se za soumraku měla zavírat brána. Kam se vydali, nevím. Běžte rychle za nimi, až je doženete!" (Rachab ale špehy odvedla na střechu a schovala je pod snopky lnu, které tamměla rozložené.) Pronásledovatelé tedy vyrazili za nimi směrem k Jordánu, kde jsou brody. Jakmile opustili město, brána se ihned zavřela. Zvědové ještě ani neulehli, když k nim na střechu vystoupila Rachab. "Vím, že Hospodin vám dal tuto zem," řekla jim. "Vždyt jsme kvůli vám strachy bez sebe! Všichni obyvatelé země se před vámi třesou! Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rudého moře, když jste vycházeli z Egypta, i co jste provedli oběmaemorejským králům v Zajordání, Sichonovi a Ogovi, které jste vyhladili jako proklaté. Jak jsme to uslyšeli, vyrazilo nám to dech a všichni jsme před vámi ztratili odvahu. Hospodin, váš Bůh, je přece Bohem nahoře na nebi i dole na zemi! Proto mi, prosím vás, přísahejte při Hospodinu, že za milosrdenství, které jsemvám prokázakla, i vy prokážete milosrdenství rodině mého otce. Dejte mi prosím záruku, že necháte naživu mého otce i matku, mé bratry a sestry i všechny, kdo k nim patří. Zachraňte nás před smrtí!" "Položíme za vás život!" odpověděli jí ti muži. "Nesmíte ale naši úmluvu vyzradit. Až nám Hospodin dá tuto zem, zachováme se k tobě milosrdně a věrně." Spustila je tedy oknem po provaze, její dům byl totiž v hradební zdi, takže bydlela na hradbách. "Běžte do hor," řekla jim, "ať vás pronásledovatelé nenajdou. Skrývejte se tam tři dny, dokud se nevrátí, a pak se vraťte svou cestou." Muži jí řekli: "Budeme zproštěni přísahy, kterou jsi nás zavázala, jestliže po našem vstupu do země neuvážeš tuto šňůrku z karmínových priovázků do okna, kterým jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě domů svého otce, matku, sourozence a celou rodinu svého otce. Kdyby někdo vyšel ze dveří tvého domu, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Kdyby se ale někdo dotkl kohokoli u tebe doma, jeho krev padnena naši hlavu. Kdybys ale naši úmluvu vyzrdila, budeme tvé přísahy zproštěni." "Ať se stane, jak jste řekli," odpověděla jim. Potom se s nimi rozloučila a když odešli, uvázala do okna karmínovou šňůru. Zvědové vyrazili, a když přišli do hor, zůstali tam tři dny, dokud se jejich pronásledovatelé nevrátili. Hledali je totiž po všech cestách, ale nenašli. Oba muži se pak vydali zpět. Sestoupili z hor, přebrodili se, a když přišli k Jozuovi, synu Nunovu, vyprávěli mu všechno, co se jim přihodilo. "Opravdu! Hospodin dal celou tu zem do našich rukou," řekli Jozuovi. "Všichni její obyvatelé se už před námi třesou!""

Z knihy Jozue 1. kapitola

28. října 2012 v 17:40
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Jozue 1. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Po smrti Hospodinova služebníka Mojžíše promluvil Hospodin k Mojžíšovu pomocníku Jozuovi, synu Nunovu: "Mojžíš, můj služebník, zemřel. Ty ale teď vstaň a spolu se vším tímto lidem zde přejdi Jordán do země, kterou dávám synům Ïzraele. Každé místo, na něž stoupne vaše noha, jsem vám dal, jak jsem slíbil Mojžíšovi. Vaše území bude sahat od pouště až k Libanonu a od té veliké řeky, řeky Eufrat, podél celé země CHetitů až ke Středozemnímu moři, kde zapadá slunce. Po všechny dny tvého života před tebou nikdo neobstojí, jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě samotného a neopustím tě. Buď silný a statečný, neboť ty dáš tomuto lidu za dědictví zem, o níž jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď silný a velmi statečný, abys pečlivě dodržoval celý Zákon, který ti přikázal můj služebník Mojžíš. Neuchyluj se od něj napravo ani nalevo, a bude se ti dařit, kamkoli půjdeš. Kniha tohoto Zákona ať se nevzdálí od tvých úst, ale přemítej o něm dnem i nocí, abys pečlivě dodržoval vše, co je v něm psáno. Tehdy budeš mít na svých cestách úspěch a tehdy se ti bude dařit. Přikazuji ti: Buď silný a statečný, neboj se a nestrachuj, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš." Jozue tedy přikázal správcům lidu: "Projděte táborem a přikažte lidu: Připravte si jídlo na cestu, neboť po třech dnech zde překročíte Jordán, abyste obsadili zem, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává za dědictví." Pokolení Rubenovu, Gádovu a polovině Manasesova kmene Jozue řekl: "Pamatujte na to, co vám přikázal Hospodinův služebník Mojžíš - Hospodin, váš Bůh, vám dává odpočinek již zde a věnuje vám tuto zem. Vaše ženy, vaše děti i vaše stáda zůstanou v zemi, kterou vám Mojžíš dal v Zajordání. Vy muži ale musíte jít v bojovném šiku jako udatní hrdinové před svými bratry a pomáhat jim, dokud Hospodin nedá vašim bratrům odpočinek tak jako vám a dokud i oni neobdrží zem, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh. Potom se vrátíte na východní břeh Jordánu a ujmete se své země, kterou vám dal Hospodinův služebník Mojžíš." Na to Jozuovi odpověděli: "Vše, cos nám přikázal, vykonáme, a kamkoli nás pošleš, půjdeme. Jako jsme poslouchali Mojžíše, budeme poslouchat i tebe. Jen ať je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, jako býval s Mojžíšem! Kdokoli se vzbouří proti tvým rozkazům a neposlechne tvá slova, ať mu přikážeš cokoli, zemře. Jen buď silný a statečný!""

Z knihy Deuteronomium 34. kapitola

27. října 2012 v 17:40 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Deuteronomium neboli z 5. knihy Mojžíšovy 34. (závěrečnou) kapitoku (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Mojžíš pak vystoupil z moábských plání na horu Nebó, na vrchol Pisgy naproti Jerichu, a Hospodin mu ukázal celou tu zem: Gileád a dále, až po Dan, celý Neftalímův kraj, zemi Efraima a Manasese, celé území Judy až ke Středozemnímu /dosl. Západnímu/ moři, Negev i údolní rovinu Palmového města Jericha až po Coar. Hospodin mu řekl: "Toto je zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se slovy: 'Dám ji tvému semeni.' Dovolil jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale vejít do ní nesmíš." Tam v moábské zemi, pak Hospodinův služebník zemřel, jak Hospodin řekl. Pochoval jej v moábské zemi, v roklině naproti Bet-peoru, ale jeho hrob až dodnes nikdo nezná. Když Mojžíš zemřel, bylo mu sto dvacet let. Jeho oči nezeslábly a jeho svěžest nevyprchala. Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moábských pláních třicet dní, než uplynula doba pláče a truchlení. Jozue, syn Nunův, byl naplněn duchem moudrosti, neboť na něj Mojžíš vložil ruce. Synové Izraele ho poslouchali a jednali, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. V Izraeli už ale nepovstal prorok, jako byl Mojžíš, se kterým se Hospodin znal tváří v tvář. Kolik jen znamení a divů jej Hospodin poslal vykonat v Egyptě proti faraonovi, všem jeho služebníkům a celé jeho zemi! Jak mocnou sílu a jak hrozné činy předvedl Mojžíš před očima celého Izraele."

Z knihy Deuteronomium 33. kapitola

26. října 2012 v 17:39 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Deuteronomium 33. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele. Řekl: "Hospodin přišel ze Sinaje, ze Seíru, jako když slunce vychází, tak jim z pohoří Paran zazářil. S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše, oheň Zákona vzešel z jeho pravice. Ó, jak miluješ lidi! Všechny své svaté v ruce máš. Oni se k tvým nohám přivinuli, aby přijímali slova tvá - Zákon, jenž Mojžíš vydal nám, dědictví shromáždění Jákobova. Ješurunovi /důvěrné, politické jméno pro Izrael/ stal se králem, vůdcové lidu když sešli se společně s kmeny Izraele. Ruben ať žije, ať nikdy nevymře, ač jeho mužů jen hrstka je!"

O Judovi řekl:

"Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův, k jeho lidu jej zpět přiváděj. Když bojuje svou vlastní rukou, proti nepřátelům mu pomáhej."

O Levim řekl:

"Kéž tvé urim a tumim /losy k dotazování na Boží vůli/, Hospodine, připadne muži tobě věrnému! Zkusils jej onou zkouškou v Masse, přel ses s ním u vod sváru v Meribě. O otci i matce řekl:¨'Nehledím na ně!' Na vlastní bratry nevral zřetel a ke svým dětem neznal se. Ano, tvé slovo zachovali, tv ou smouvu budou střežit levité. Jákoba budou tvým pravidlům učit a Zákonu tvému Izrael. Kadidlo před tebe budou klást, zápaly přinášet ti na oltář. Požehnej, Hospodine, jeho síle, v díle jeho rukou zalíbení měj. Jeho protivníky udeř do slabin, aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!"

O Benjamínovi řekl: "Hospodinův miláček to je - kéž zůstává u něj v bezpečí! On jej ochraňuje každý den, vždyť odpočívá v jeho náručí."

O Josefovi řekl:

"Jeho zemi ať žehná Hospodin nejlepší rosou z nebe nahoře, prameny sahajícími dolů do hloubky, nejlepšími dary slunce, nejlepší úrodou všech měsíců, největší chloubou hor odvěkých, nejlepšími dary věčných pahorků, nejlepším ze země a její plnosti! Přízeň Toho, jenž přebývá v keři, na hlavě Josefově nechť spočine, na temeni vyvoleného z bratří! Jak prvorozenému býku čest mu náleží, jeho rohy jsou rohy buvolí, národy ze všech zemských končin on těmi rohy porazí. Takové ať jsou desetitisíce Efraimovi, takové tisíce Manasesovy!"

O Zabulonovi řekl:

"Raduj se, Zaubulone, kdykoli vycházíš, a ty, Isachare, v stanech svých! Na horu svolají různé národy, tam budou přinášet pravé oběti. Budou sytit z mořského bohatství, z pokladů v písku ukrytých."

O Gádovi řekl:

"Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje! Gád se uložil jako lvice, s ramenem i hlavu utrhne! To nejlepší si nechal pro sebe, díl, jenž je velitelům vyhrazen. V čele lidu totiž směle šel a Hospodinovu spravedlnost prováděl, jeho rozhodnutí pro celý Izrael."

O Danovi řekl:

"Dan je mladý lev, z Bášanu vyskakuje!"

O Neftalímovi řekl:

"Přízní jsi nasycen, Neftalíme, požehnání Hospodinova jsi pln, jezero i s jižní stranou opanuj!"

O Ašerovi řekl:

"Nad jiné syny požehnán je Ašer, mezi bratry ať je oblíben, své nohy ať smáčí olejem! Z železa a bronzu ať jsou tvé závory, po všechny své dny žij v bezpečí.

Nikdo není jako Bůh, Ješurune! Na pomoc tobě spěchá nebem, brázdí oblaka ve slávě své! Odvěký Bůh je tvým útočištěm, věčné náručí tě podepře. Tvé nepřítele před tebou žene a říká: 'Vyhlaď je!' Izrael proto bydlí v bezpečí, Jákobův příbytek nikdo neruší v zemi obilí a vína, kde z nebe padá rosa.

Jak jsi, Izraeli, blažený! Kdo je ti podobný, lide, jenjž Hospodin zachránil! On je štítem tvé ochrany a mečem tvého vítězství. Ať se tví nepřátelé před tebou krčí a ty ať jim šlapeš po šíji!""

Z knihy Deuteronomium 32. kapitola

25. října 2012 v 17:39
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Deuteronomium neboli z 5. knihy Mojžíšovy 32. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Mojžíš pak celému izraelskému shromáždění přednesl slova této písně od začátku až do konce: Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím, poslechni, země, výrok úst mých. Kéž se mé naučení lije jako déšť, kéž se jak rosa snáší moje řeč, kéž je jak sprška pro zeleň a jako liják bylině. Jméno Hospodinovo totiž provolám - chvalte velebnost našeho Boha! On je Skála! Jeho dílo je dokonalé, všechny jeho cesty pravé jsou. Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen, on je spravedlivý a upřímý! Jeho nesynové se ale zvrhli, zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod. Takhle se Hospodinu odplácíte, lide nerozumný a nemoudrý? Copak on není tvůj Otec a Stvořitel, který tě učinil a upevnil? Na dávné dny si teď vzpomeň, na léta všech pokolení myslete. Svého otce ptej se, poučí tě, svých stařešinů a poví ti: Když Nejvyšší usazoval národy, lidské syny když rozmístil na zemi, dle počtu synů Izraele hranice ostatním lidem vymezil. Hospodinův lid je jeho dědictví, Jákob je jeho vlastní pozemek. V pouštní krajině ho našel, v pustině divé, kvílící. Obklopil jej a pečoval o něj, jako oko v hlavě chránil jej. Jako když orlice bdí nad hnízdem a vznáší se nad svými mladými, křídly rozpjatými v pádu chytí je a dál je nese na svých perutích. Hospodin sám je takto provázel, žádný cizí bůh nebyl s ním! Dovedl svůj lid na výšiny země, úrodou pole aby sytil se. Medem ze skály je napájel, olejem ze skály přetvrdé, smetanou od krav i mlékem koz. Těmi nejlepšími jehňaty je sytil, berany i kozly z Bášanu, pšeničnou moukou nejvybranější, i víno rudých hroznů směl jsi pít! Ješurun /hebr. Dokonalý, Ušlechtilý (důvěrné, poetické jméno pro Izrael)/ ale ztučněl, zbujněl. Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses! Opustil Boha, jenž učinil jej, Skálu své spásy potupil. Cuzími bohy popouzeli Boha, ohavnostmi jej dráždili. Obětovali ďáblům, a ne Bohu, těm novým bohům, jež nikdy neznali, těm, co až nedávno se objevili - vaši otcové je něměli! Zbavil ses Skály, která zplodila tě, na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl. Hospodin to viděl! Odmítl je, na své syny a dcery dostal zlost. Řekl: "Svou tvář před nimi ukryji a uvidím, jak dopadnou! Zvrácená pokolení - to jsou oni, synové, kteří věrnost neznají, Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím. Už vzplanul oheň mého hněvu, už šlehá do hlubin podsvětí. Pohltí zemi i její úrodu, zapálí i horské základy! Zavalím je samým neštěstím, své šípy na ně vystřílím. Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni i morem urputným, pak na ně pošlu zuby šelem, v prachu je potká hadí jed! V ulicích bude řádit meč, v domech zavládne hrůza nad mládencem i děvčetem, nad děťátkem i mužem v šedinách! Zamýšlel jsem, že je rozdrtím, jejich památku že mezi lidmi vyhladím. Děsím se ale zpupnosti nepřítele, jak si to jejich protivníci vyloží. Že řeknou: 'To naše ruka přemohla je, to vůbec neudělal Hospodin!'" Ten národ úplně ztratil soudnost, docela cizí je mu rozumnost. S trochou moudrosti by pochopili, porozuměli by, jak dopadnou. Jak to, že jeden jich honí tisíce a dva jich obrátí deset tisíc na útěk? To museli být svou Skálou prodáni, musel je vydal Hospodin! Jejich skála přece není jak Skála naše, to mouhou naši nepřátelé dosvědčit! Jejich réva je z révy sodomské, původem z vinic Gomory. Jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti. Jejich víno je dračí utrejch, jed zmijí, ten nejprudší. "Což není u mne dobře uloženo, zapečetěno v mých sklepích vybraných? Má je pomsta, já zjednám odplatu! Noha jim uklouzne v čas náležitý, den jejich pohromy blíží se, jejich úděl už je pro ně připraven!" Ano, Hospodin bude svůj lid hájit a nad svými služebníky se slituje, až uvidí, že už je opustily síly, s pánem i kmánem že konec je. Zeptá se: "Kde jsou ti jejich bohové, ta skála, v níž útočiště hledali? Kdejsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí, kdo pili víno jejich úliteb? Jen ať vstanou, aby vám pomohli, ať se vám stanou úkrytem! Prohlédněte - já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit - z mé ruky vás nikdo nevyrve! Svou ruku pozvedám k nebi a přísahám: Jakože žiji navěky, jakmile čepel svého meče zostřím, má ruka právo uchopí! Vykonám pomstu nad svými nepřáteli, těm, kdo mě nenávidí, odplatím. Své šípy opiji jejich krví, můj meč se jejich masem nasytí, krví padlých i zajatých, hlavami nepřátel a jejich vůdci." Jásejte, národy, tak jako jeho lid! On jistě pomstí krev služebníků svých, vykoná pomstu nad svými protivníky, od krve očistí svou zem i lid. Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea /jiná varianta jména Jozue/, syn Nunův. A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli, řekl jim: "Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. To slovo pro vás vůbec není plané - vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit." Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebö v Moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kaannaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele. Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu. To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost. Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeštam. Dozemě, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš.""

Z knihy Deuteronomium 31. kapitola

24. října 2012 v 0:01 | Tobiáš Balanda
Nyní bych opět citoval z Bible - Božího Slova z knihy Deuteronomium neboli z 5. knihy Mojžíšovy 31. kapitolu (opět z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Když Mojžíš domluvil tato slova všemu Izraeli, řekl jim: "Je mi už sto dvacet let, nemohu vycházet a vcházet před vámi. Navíc mi Hospodin řekl: 'Tento Jordán nepřejdeš.' Sám Hospodin, váš Bůh, půjde před vámi. On sám před vámi vyhladí ony národy, abyste obsadili jejich zem. Jak Hospodin řekl, půjde před vámi Jozue. Hospodin s nimi naloží, jako naložil s emorejskými králi Sichonem a Ogem, které vyhladil, i s jejich zemí. Až ti je Hospodin, tvůj Bůh, vydá, nalož¨te s nimi přesně podle příkazu, který jsem vám dal. Buďte silní a stateční¨, nebojte se jich ani nelekejte. Sám Hospodin, váš Bůh, jde přece s vámi, on vás neopustí aninenechá!" Nato Mojžíš zavolal Jozuu a před očima celého Izraele mu řekl: "Buď silný a statečný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, o níž Hospodin přísahal našim otcům, že jim ji dá. /rávě ty jim ji předáš do dědictví. Sám Hospodin jde před tebou, on sám bude s tebou. On tě neopustí ani nenechá, neboj se a nestrachuj." Když Mojžíš sepsal tento Zákon, předal jej levitským kněžím, kteří nosili truhlu Hospodinovy smlouvy, i všem izraelským stařešinům. Mojžíš jim přikázal: "Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhů, během Slavnosti stánků se sejde všechen Izrael, aby se ukázal před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které si on vyvolí. Tehdy budeš celému Izraeli předčítat tento Zákon, tak aby jej slyšeli. Shromážděte lid - muže, ženy, děti i přistěhovalce žijící ve vašich branách - aby jej slyšeli a učili se ctít Hospodina, vašeho Boha, a pečlivě dodržovali všechna slova töhoto Zákona. Tak to uslyší i jejich synové, kteří toto vše nezažili, a budou se učit ctít Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny vašeho života v zemi za Jordánem, kterou jdete obsadit." Hospodin Mojžíšovi řekl: "Hle, přiblížil se den tvé smrti. Zavolej Jozuu a postavte se do Stanu setkávání,kde mu dám pověření." Mojžíš a Jozue tedy šli a postavili se do Stanu setkávání. Hospodin se ve Stanu setkávání ukázal v oblakovém sloupu. Oblakový sloup se postavil nad vchodem do Stanu¨. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Hle, brzy ulehneš ke svým otcům. Tento lid pak vstane a půjde smilnit s cizími bohy, mezi nimiž se ocitne v zemi, do níž přichází. Opustí mne a zruší smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel. V ten den proti nim vzplane můj hněv, opustím je a skryji před nimi svou tvář. Tehdy je potkají veliké pohromy a soužení, takže se stanou snadnou kořistí. V ten den si řeknou: 'Nepotkala nás ta hrozná neštěstí proto, že uprostřed nás není náš Bůh?' Kvůli všemu zlu, které napáchali, však v ten den zcela skryji svou tvář - vždyť se obrátili k cizím bohům! Proto teď napište tuto píseň. Nauč ji syny Izraele a vlož jim ji do úst, aby mi ta píseň byla svědkem proti synům Izraele. Až je přivedu do země oplývající mlékem a medem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům, budou jíst do sytosti, až k otylosti. Tehdy se obrátí k cizím bohům a budou jim sloužit, mnou pak pohrdnou a mou smlouvu zruší. Až je pak potkají hrozné pohromy a soužení, bude tato píseň vypovídat jako svědek proti nim (nebude totiž zapomenuta, ani jejich potomkům nesejde ze rtů). Již dnes přece znám jejich představy i skutky, ještě než je uvedu do země, kterou jsm jim s přísahou zaslíbil." Mojžíš tu píseň napsal ještě téhož dne a syny Izraele ji naučil. Nato Hospodin přikázal Jozuovi, synu Nunovu: "Buď silný a statečný! Ty přivedeš syny Izraele do země, kterou jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou." Když Mojžíš sepsal slova tohoto Zákona od začátku až do konce, přikázal levitům nosícím Truhlu Hospodinovy smlouvy: "Vezměte tuto knihu Zákona a uložte ji vedle Truhly smlouvy Hospodina, našeho Boha, ať je tam svědkem proti vám. Znám přece vaši vzpurnost a tvrdošíjnost! Hle, bouříte se proti Hospodinu už dnes, když jsem mezi vámi.ˇČím spíš poté, co umřu? Shromážděte ke mně všechny stařešiny svých kmenů a své správce, abychjim přednesl tato slova a dosvědčilje před nebem a zemí. Vím, že po mé smrti se zvrhnete a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. Budete-li v očích Hospodina, svého Boha, páchat špatnost a popouzet ho svými výtvory, potká vás nakonec neštěstí.""