Leden 2013

Ještě něco o odpuštění

14. ledna 2013 v 12:20 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal ještě něco o odpuštění. Boží Slovo nám říká, abychom jedni druhým odpouštěli jejich provinění a to zejména tehdy, když nám je vyznají. Ale máme odpouštět i tehdy, pokud nám to někdo nevyzná. A to především v tom smyslu, že nemáme být tím jeho proviněním proti nám nijak uraženi. Nemáme právo se rozčilovat. I když tak často my věřící (třeba i já) činíme. Nemáme právo se rozčilovat dokonce ani tehdy, pokud někdo napadá Boží pravdy. Když někdo napadá jasné Boží pravdy, tak je ovšem důležité upozornit na to a varovat se toho, protože je to velmi vážné. I když každé provinění je velmi vážné. Rozčilovat se nebo také stěžovat si na něco, to je vždycky hřích. I někomu jeho provinění neodpustit je hřích. Když někdo však napadá Boží pravdy, tak my nemáme právo to odpustit. Máme právo odpustit pouze ty hříchy, které byly spáchány proti nám. Ale (jak už jsem výše napsal) nemáme právo se rozčilovat, i když někdo třeba napadá Boží pravdy, nebo hřeší proti nám. Další věc je, že někteří lidé mi tvrdili, že odpouštět není jednoduché. S tím jen částečně souhlasím. Je to jednoduché, pokud se poddáme jasným prohlášením Božího Slova. Pokud jsme Bohu blízko, tak to určitě je jednoduché. A to se ovšem neobejde bez čtení Božího Slova - Bible. Pán Ježíš Kristus říká například třeba toto: "Budete-li o něco prosit v mém jménu, já (to) udělám" (Janovo evangelium 14,14). (Citoval jsem opět z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001.) Nebo v 1. listu Janově 5, 14-15: "A toto je ta smělá důvěra, kterou máme k němu, že o cokoli bychom prosili podle jeho vůle, slyší nás. A víme-li, že nás slyší, (když) o cokoli prosíme, víme, že prosby, které jsme mu předkládali, máme (naplněné)." Samozřejmě, že tak tomu je jen a pouze tehdy, pokud prosíme podle Boží vůle. A Boží vůle určitě je třeba i to, abychom měli sílu odpustit druhým lidem jejich provinění. Jak je také napsáno třeba v Efezským 4,32: "Buďte pak k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte jedni druhým, jako i Bůh v Kristu odpustil vám."

O sobotě

5. ledna 2013 v 17:16 | Tobiáš Balanda
Jsou někteří věřící, kteří se domnívají, že přikázání o dni odpočinku o sobotě stále platí i pro nás. Ano, v Božím Slově ve Starém Zákoně o tom čteme dokonce v desateru. Ale platí to i pro nás? Už v jiném článku jsem psal, že Pán Ježíš Kristus Zákon naplnil. A že my už proto pod Zákonem nejsme. Že prostě nečiníme Boží vůli proto, že musíme, ale proto, že chceme. A proto, že už nejsme pod Zákonem, tak pro nás neplatí ani přikázání o sobotě. My věřící máme odpočinek každý den. Vždyť přece Ježíš Kristus nás uvedl do odpočinutí svým dílem záchrany. Z Božího Slova to jasně vyplývá. Věřící člověk "dodržuje" všech 10 přikázání, kromě toho o sobotě. To slovo "dodržuje" jsem napsal v úvozovkách, protože to nečiní proto, že musí, ale proto, že chce (jak jsem už výše napsal). Třeba i tím se liší doba milosti od doby zákona. Jsou však také někteří, kteří se domnívají, že sobota přešla na neděli, protože Pán Ježíš v neděli vstal z mrtvých. A že by se tedy měla dodržovat neděle jako den odpočinku. Tak to také není. Věřím tomu. Z Bible - Božího Slova se to dá jasně dokázat. "Ať vás tedy nikdo nesoudí kvůli jídlu či pití, nebo kvůli svátku, novoluní či sobotám. Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale skutečnost (je) v Kristu" (Pavlův list Koloským 2, 16-17). V tomto textu je napsáno "ať vás tedy nikdo nesoudí...". To znamená, že i věřící člověk může například dodržovat sobotu nebo neděli jako den odpočinku. Ale nemá za to odsuzovat druhé, kteří tak nečiní. Bůh nám v této věci daroval svobodu. Fakt je ovšem ten, že nám Bůh daroval naprostou svobodu od hříchu. Ale to už je trochu jiné téma. Mohl bych o tom napsat třeba v nějakém dalším článku.

Pán Ježíš je Boží Syn i Syn člověka

5. ledna 2013 v 17:03 | Tobiáš Balanda
Pán Ježíš Kristus je od věčnosti stejně jako Bůh Otec Boží Syn a zároveň také Bůh sám, jak z Bible - Božího Slova jasně vyplývá. Bůh je jeden. Ale jsou tři Boží osoby - Bůh Otec, Syn a Duch Svatý. Pán Ježíš se však také stal zároveň i člověkem. Narodil se jako člověk z panny Marie. Proto mnohokrát o sobě říká, že je Syn člověka. Například třeba v listu Židům 1, 1-4: "Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, (ale) v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze (svého) Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy /nebo: věky/. On je jasem (jeho) slávy a vyjádřením jeho podstaty, slovem své moci udržuje všechno, (co je). Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech a stal se o to vznešenějším, než (jsou) andělé, oč význačnější jméno než oni přijal za dědictví." Nebo třeba na začátku Janova evangelia je napsáno toto: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila." A ve 14. verši je napsáno toto: "A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi - a viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou (má) Jednorozený od Otce -, plné milosti a pravdy." Z tohoto textu Božího Slova je naprosto jasné, že Pán Ježíš je Boží Syn a také zároveň Bůh sám i Syn člověka. Může to Boží Slovo říct jasněji? Já myslím, že snad už ani ne. Ale biblických textů, které dokazují božství Pána Ježíše Krista je rozhodně mnohem víc. Ale aspoň tyto dva jsem uvedl, aby vám bylo jasno, že to tak je.

Celé Boží Slovo je pro nás

5. ledna 2013 v 13:21 | Tobiáš Balanda
Jak jsem napsal v minulém článku. Pán Ježíš žil pod zákonem a plnil jej. Ale pro nás již neplatí, abychom zákon plnili. Zákon byl již naplněn. V Božím Slově čteme mimo jiné třeba i toto: "aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kdo nechodíme podle těla, ale podle Ducha" (Římanům 8,4). Každý věřící člověk nečiní Boží vůli proto, že musí, ale proto, že chce. Tak to je. Ale i třeba evangelia, která vypovídají zprávu o životě Pána Ježíše Krista, jsou pro nás Boží Slovo a mají i pro nás věřící bezesporu velký význam. Můžeme je na sebe nějak použít. To určitě ano. Dokonce je to nezbytné. I třeba Starý Zákon pro nás má velký význam. Ale ne třeba v tom smyslu, že bychom měli obětovat zvířata na oltáři, to ne. Každému věřícímu je dán dar porozumění Božímu Slovu. I když ne každý rozumí všemu, jak už jsem psal v jiném článku. Toť zatím vše.

Oběť Pána Ježíše je jediným základem odpuštění hříchů

5. ledna 2013 v 13:14 | Tobiáš Balanda
Oběť Pána Ježíše na kříži Golgoty je jediným základem odpuštění hříchů. Protože "odplata za hřích (je) smrt" (Římanům 6,23). V tomto textu je nepochybně míněna věčná smrt, což je věčné odloučení od Boha - peklo. Také jiné místo Božího Slova říká: "bez prolití krve není odpuštění" (Židům 9,22). Pán Ježíš Kristus musel pro nás a pro naši záchranu podstoupit smrt a to smrt na kříži. Musel prolít svoji svatou krev. Jinak by nám Bůh nikdy nemohl naše hříchy odpustit. Pán Ježíš sice třeba v Matoušově evangeliu říká: "Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš nebeský Otec i vám. Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, (pak) ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky (vám)" (Matouš 5, 14-15). Ale nelze něco vytrhnout z kontextu a dát tomu význam, který to nemá. Pán Ježíš toto říká před svým ukřižováním. V té době ještě dílo záchrany nebylo dokonáno. A proto ještě nebyla doba milosti, ale doba zákona. Bůh nám naše hříchy nemůže odpustit na základě, že my druhým lidem jejich provinění odpustíme, to by byla spravedlnmost ze zákona. A Boží Slovo jasně říká: "Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost (přichází) skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo" (Pavlův list Galatským 2,21). Toto bylo napsáno již v době milosti, čili již v době po dokonání díla záchrany, jak je také z toho textu jasné. A Pavlův list Efezským 4,32 říká toto: "Buďte pak k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte jedni druhým, jako i Bůh v Kristu odpustil vám." Čili projevem toho, že nám věřícím lidem bylo odpuštěno, je také mimo jiné, že odpouštíme druhým lidem jejich provinění. Není to tedy tak, že bychom odpouštěli, aby nám bylo odpuštěno.

Peklo je věčné

4. ledna 2013 v 20:09 | Tobiáš Balanda
Teď bych řekl něco o pekle. Peklo je věčné. Je to místo, kam bude definitivně odsouzen každý, kdo neuvěřil v Pána Ježíše Krista jako v Božího Syna. Kdo odmítl jeho slavnou oběť na kříži Golgoty. Peklo nebo se také dá říct ohnivé jezero je věčné. Bible - Boží Slovo to jasně říká. Například v knize Zjevení 14,9-11: "Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li (její) znamení na své čelo nebo na svou ruku, i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení, a bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka. A dým jejich muk bude vystupovat na věky věků. A ti, kteří se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebude mít odpočinutí dnem ani nocí. Zde je vytrvalost svatých, zde (jsou) ti, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru /nebo: víru v Ježíše/." Ale jsou i další místa v Bibli - Božím Slově, které jasně říkají, že peklo je věčné. Třeba Pán Ježíš o tom mluví v evangeliu Matoušově 18, 8: "Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně." Je to určitá nadsázka. Jistě není správné tento text chápat příliš doslova. Bůh po nás jistě nechce, abychom se mrzačili. Ale pokud nás něco svádí, tak to máme zarazit. Ale fakt je ten, že je lepší být v tomto životě zmrzačený než vejít do věčného ohně.
A ještě bych napsal něco o tom, co je to znamení šelmy. Hodně lidí totiž tento text velmi různě chápe a mnozí z nich špatně. Věřím, že šelma je Boží nepřítel - antikrist. Je to jakýsi satanův syn. Podobně jako má Bůh svého Syna Ježíše Krista, tak toto je syn toho zlého. Bude to člověk, který se zde na zemi teprve objeví, ale až po vytržení Církve. Církev tvoří všichni ti, kteří věří v Božího Syna Ježíše Krista jako ve svého Zachránce - jako v Toho, kdo za ně zemřel na kříži Golgoty. Věřím, že Církev bude jednoho dne vytržena. Pán Ježíš si ji jednoho dne povolá k sobě. A na této zemi už zůstanou jen nevěřící. A to bude počátek doby velkého soužení, která bude trvat celkem 7 let. V té době už nebude doba milosti. Bude velmi těžké přijít k záchraně od Boha a udržet si ji. I z té doby sice budou mnozí zachráněni, ale budou to mít velmi těžké. V té době se také objeví ta šelma - antikrist. Každý, kdo přijme jeho znamení (to v podstatě znamená, že mu uvěří a poddá se mu) už nebude mít nikdy možnost záchrany. Jeho osud bude navždy zpečetěn. Ta doba velkého soužení bude velmi těžká pro všechny lidi, kteří zde na zemi po vytržení Církve zůstanou. Po těch 7-mi letech Pán Ježíš Kristus přijde na tuto zem, aby zde na zemi kraloval 1000 let. To bude tehdy, kdy bude satan spoután a antikrist poražen. Bude to doba 1000-letého míru na zemi. Lidé se budou mít velmi dobře. I když ne tak dobře, jako tam nahoře v nebi. Teprve potom bude tato země zničena. A potom Bůh stvoří nové nebe a novou zemi, kde už nic zlého nebude, ani hřích, ani smrt, ani žádný zármutek, prostě se budou mít všichni jen dobře. Z Božího Slova jasně vyplývá, že nové nebe a nová země budou propojeny. Bude to znamenat ještě jakousi větší slávu než nebe a daleko větší než to 1000-leté království. To bude vyvrcholení všeho. Ale všichni ti, kteří neuvěří v oběť Pána Ježíše Krista, budou odsouzeni do místa věčného utrpení, což je peklo neboli ohnivé jezero. Bůh nechce, aby se tam kdokoli dostal, ale spousta lidí si volí tuto cestu, protože se nechtějí Bohu poddat. Prostě jiná možnost záchrany není než skrze oběť Pána Ježíše Krista a čas milosti ještě trvá. Proto má ještě dnes každý možnost Boží milost přijmout a je to velmi jednoduché. Po vytržení Církve už to bude daleko těžší. Ta doba velkého soužení se bude také vyznačovat obrovskými přírodními katastrofami. Ale to je poněkud vedlejší. Mnohem podstatnější je, že bude velmi těžké přijmout záchranu od Boha.

Bible - Boží Slovo je potřeba správně vykládat

4. ledna 2013 v 17:42 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco k tématu, že Bible - Boží Slovo je potřeba správně a pokud možno přesně vykládat. Někdo by možná tvrdil, že Bible - Boží Slovo stačí a už k tomu není potřeba nic říct. Ale to není pravda. Je potřeba Boží Slovo správně vykládat. Protože ne vše je zjeveno věřícímu člověku, který ho čte. Prostě je to tak. Kdyby každý měl poznat jen to, co mu Bůh zjeví při čtení Slova, tak to by nebylo dostatečné. Proč? Protože Bůh dal přece možnost, aby se věřící lidé mezi sebou sdíleli. Právě proto, že Bůh se ve svém Slově jasně vyjadřuje, tak je také možné to jeho Slovo jasně vyložit. Není to prostě jenom tak, že by věřícímu člověku bylo dáno porozumět Bibli jen a pouze skrze čtení Bible - Božího Slova. Proč by potom Bůh dával možnost se s druhými věřícími sdílet. Z Bible - Božího Slova se i toto dá jasně dokázat. Například třeba z tohoto textu: "Mluví-li někdo, (ať mluví) jako Boží slova, slouží-li někdo, (ať slouží) jako z moci, kterou uděluje Bůh, aby byl Bůh ve všem slaven skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků (1. list Petrův 4,11)." (Citoval jsem z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001). Ekumenický překlad z roku 1985 není moc přesný. Ten je v tomto verši v podstatě parafrází. To, co je v tomto textu napsáno v závorce, to v původním řeckém textu není - i z toho je poznat, že těmto překladatelům šlo o přesnost. Nebo také jiný text: "On tedy dal některé jako apoštoly, jiné jako proroky, jiné jako evangelisty, jiné jako pastýře a učitele, pro dokonalou přípravu svatých k dílu služby, k budování Kristova těla (Pavlův list Efezským 4, 11-12)." Prostě Bůh dal tyto dary jednotlivým věřícím, aby se vzájemně budovali. Budování pro věřícího člověka tedy není jen ve čtení Bible - Božího Slova.
A ještě bych k tomu dodal toto. Člověk, který je Bohem povolán, prostě nemluví svoje osobní názory, ale vyhlašuje Boží pravdy. Každý se sice může mýlit, ale Bůh je schopen dát věřícímu, aby se nemýlil. Prostě Bůh je schopen dát věřícímu člověku správné porozumění biblického textu. Ale nedá to každému (jak také plyne z toho textu, který jsem citoval. Protože ne každý má stejný dar), právě proto je potřeba se s druhými sdílet, protože každému je zjeveno něco jiného. A také ne každému je dáno, aby rozuměl Bibli, a proto také potřebuje vysvětlit mnohé pravdy od druhého nebo druhých spoluvěřících.
A na závěr. Základem je určitě Bible - Boží Slovo a čtení tohoto Slova. Ale věřící lidé se vzájemně doplňují, protože ne každý má stejný dar. Ale každému je aspoň nějaký dar dán.