Červen 2013

Za římských císařů byla situace mnohem horší než je dnes

24. června 2013 v 20:23 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco k tématu vláda. Vím, že dnes docela hodně lidí nadává na vládu, že vláda krade a tak podobně. Já osobně politice moc nerozumím. Přesto bych se k tomuto tématu trochu vyjádřil. Co jim to pomůže, že nadávají na vládu? Tím si jen ještě víc komplikují život. Já osobně na vládu nenadávám a mám o to snažší život. Musím říct, že v dobách prvotní Církve byla situace ještě daleko horší. Třeba za císaře Nerona nebo za jiných římských císařů v prvotní i rané Církvi. Mám za to, že i v době komunismu byla situace ještě mnohem horší nebo určitě horší. Za Stalina nebo za fašismu za Hitlera byla situace také ještě mnohem horší. Boží Slovo nás věřící lidi ovšem vede k tomu, abychom respektovali vládu a plnili, co vláda nařizuje. Pokud ovšem nejde proti Bohu. Také nás Boží Slovo vede k tomu, abychom se modlili za vládu. Všichni lidé mají možnost uvěřit. Tak zcela jistě i vláda má možnost uvěřit nebo aspoň jednotlivci z vlády by ještě mohli uvěřit. V každém případě Bůh nabízí svou milost úplně všem bez rozdílu, jak je také v Bibli napsáno. Je to tak. Třeba v listu apoštola Pavla Římanům v kapitole 13. verše 1 až 7: "Každá duše ať je poddána nadřízeným vládám. Vźdyť není vlády, kromě od Boha; a vlády, které jsou, jsou ustanoveny Bohem. Proto kdo se staví proti, postavil se proti Božímu ustanovení; a ti, kteří se postavili proti (němu), přivedou na sebe odsouzení. Vládcové přece nejsou postrachem dobrého jednání, ale zlého. Chceš se tedy nebát vlády? Čiň, co (je) dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jestliže však jednáš zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je přece Božím služebníkem, mstitelem k (vykonání) hněvu nad tím, kdo páchá zlo. Proto musíme být poddáni, nejen kvůli hněvu, ale také kvůli svědomí. Vždyť proto také platíte daň, že jsou (to) Boží služebníci a právě tomu se pilně věnují. Dávejte tedy každému, co jste povinni: komu daň, (tomu) daň, komu clo, (tomu) clo, komu bázeň, (tomu) bázeň, komu čest, (tomu) čest."
Nebo v listu apoštola Pavla 1. Timoteovi 2,1-4: "Především pak žádám, aby se konaly prosby, modlitby, žádosti a díkůčinění za všechny lidi, za krále i (za) všechny, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti; neboť to (je) dobré a vzácné v očích našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy."

Židé jsou nadále vyvoleným národem

13. června 2013 v 22:01 | Tobiáš Balanda
Židy Bůh vyvolil jako národ. Vyvolil ho z více důvodů. Ale především proto, aby z tohoto národa vzešel Mesiáš Pán Ježíš Kristus (Kristus = Mesiáš). Aby z tohoto národa vzešel Zachránce celého světa. Zachráněni však mohou být pouze ti, kteří v Pána Ježíše Krista jako v Zachránce uvěří. Kdo neuvěří, tak na něm zůstává Boží hněv a bude odsouzen do pekla, do místa věčného trápení; jak z mnoha míst Bible - Božího Slova zcela a naprosto jasně vyplývá. Izrael jako národ nebo se také dá říct, že Židé Pána Ježíše Krista jako národ nepřijali, odmítli ho a vydali ho k ukřižování Římanům. Jen jednotlvici uvěřili v Něho jako v Mesiáše a tedy jako Zachránce. Přesto, že Izrael jako národ Mesiáše zavrhl, tak přesto Židé nebo se také dá říct Izrael nadále zůstává vyvoleným národem. Ovšem zachráněni mohou být i Židé zase ne jinak než skrze víru v Pána Ježíše. Jiná možnost není vůbec pro nikoho a tedy ani pro Židy. Mimo jiné je pravda i to, že s Izraelem jako vyvoleným národem bude Bůh jednat dále po skončení doby milosti. Židé jsou vyvoleným národem i dnes, ale jak říká Písmo Svaté neboli Boží Slovo "není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem" (Římanům 10,12) (Řekem je myšleno pohanem) co se týče záchrany pro věčný život. Ale Boží Slovo také říká: "Avšak sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro, předně Židu, ale i Řeku" (Římanům 2,10). Apoštolové, kteří byli snad všichni Židé, zvěstovali evangelium předně Židům. Ale když to Židé odmítali, tak teprve potom se obrátili k pohanům. Podobně by to měl dělat každý věřící člověk. U nás v Česku však moc Židů nežije. Ale nám věřícím by mělo záležet především na záchraně Židů a pak teprve pohanů. To ovšem nic nemění na tom, že Boží milost je nabízena úplně všem.

O smistvu

12. června 2013 v 22:14 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco o tématu smilstvo. Blízké smilstvu je cizoložství, ale není to úplně totéž. Cizoložství se ve světě nazývá manželskou nevěrou. Smistvo je, když dva lidé spolu spí aniž by byli v manželství. Dva lidé mohou spolu spát jedině v manželství. Mimo manželství to naprosto jednoznačně odporuje Božímu Slovu. Většině lidem (i věřícím) je dáno, aby žili v manželství. Bůh určil manželství na celý život. Podmínkou manželství je také i to, aby mezi těmi dvěma lidmi bylo hluboké pouto. Určitě je potřeba, aby se ti dva lidé skutečně měli rádi. Určitě dva lidé vstupují do maželství proto, že se mají rádi a že si také dobře rozumí. V manželství sice mohou být hádky, ale už to je zlé. A ještě mnohem horší je, když manželství skončí rozvodem. To je řekl bych téměř na úrovni smilstva či cizoložství. Vstupem do manželství se dva lidé zavazují, že spolu budou žít celý život. Ale chtěl jsem v tomto článku psát o smistvu a ne o manželství. O manželství snad podrobněji někdy jindy. Ve Starém Zákoně bylo řečeno "Nezcizoložíš". Pán Ježíš Kristus v Kázání na hoře tento příkaz ještě zpřísnil, když řekl: "Slyšeli jste, že předkům bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci" (Matoušovo evangelium 5. kapitola, verše 27 a 28). To je velmi přísné! Že? To už snad (píšu snad) nedovede splnit nikdo. Samozřejmě kromě Pána Ježíše Krista. Ale vzhledem k tomu, že v každém věřícím bydlí Duch Boží a skrze něho v nás žije Kristus, tak je možné to splnit. Jedině ovšem z Jeho síly.

Trochu o mých zkušenostech s evangelizací

11. června 2013 v 20:18 | Tobiáš Balanda
Většinou, když jsem lidem říkal evangelium, tak to docela rádi slyšeli. Nebo dokonce mi někdy připadalo, že někteří byli moc rádi. I když setkal jsem se i s případy, že to lidé nechtěli vůbec slyšet. Řekl bych, že možná většinou to aspoň vyslechli to evagelium. Většinou, když jsem to evangelium lidem říkal, tak většinou nebyli (aspoň ne nějak zásadně) proti.

Jsem pro evangelizaci, ale...

11. června 2013 v 20:12 | Tobiáš Balanda
Rozhodně jsem pro to, aby věřící lidé nevěřícím lidem říkali jasné evangelium. Ale příliš nesouhlasím s tím, když se to dělá v rámci komentářů nebo diskuzí přes internet. Jsem rozhodně spíše pro zvěstování evangelia v přímém kontaktu s lidmi. I když ne zcela, jinak bych pochopitelně ani tento blog neměl. Musím se přiznat, že já sám jsem to často dělal v rámci diskuzí a komentářů přes internet a nebylo to vhodné. Lituji toho. A už to tak nedělám. Zvláště nebylo vhodné psát evangelium třeba na stránky či blogy o satanismu. Za prvé jsem nebyl zdaleka jediný, kdo tam psal evangelium a za druhé ti lidé evangelium zcela evidentně slyšet nechtěli. Mám dokonce za to, že to je tak trochu (říkám tak trochu, neříkám že úplně) zbytečné psát evangelium na internet. Když tak, tak na svůj blog (jako třeba já) by to měl věřící člověk napsat. Mám za to, že daleko potřebnější je evangelium zvěstovat v přímém kontaktu s lidmi. Píšu však "mám za to", to znamená, že je to možná jen můj názor. I když možná, že to tak opravdu je. Ale rozhodně nemá smysl psát nebo říkat evangelium lidem znovu a znovu, když to odmítají a uráží je to. Anebo když to prostě vůbec nechtějí slyšet.

Pán Ježíš Kristus a Zákon

10. června 2013 v 18:00 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco ohledně tématu Pán Ježíš Kristus a Zákon. Zákon byl dán skrze Mojžíše, jak je také v Bibli - Božím Slovu napsáno. Mojžíš byl věrný Boží prorok. Starý Zákon Pán Ježíš dokonale naplnil. Proto my již Zákon neplníme. Na nás se už Zákon nevztahuje. Ale to ovšem neznamená, že by bylo jedno, jak žijeme. Je to tak, že každý věřící v Pána Ježíše Krista již chce žít jinak, má touhu nehřešit. Je veden Božím Duchem, který ho vede v souladu s Božím Slovem - Biblí. Pán Ježíš Kristus ovšem ještě žil v době Zákona. A Pán Ježíš nijak Zákon nezrušil. V Kázání na hoře Pán Ježíš nijak nepodkopal autoritu Zákona. Naopak Zákon zesílil. V Kázání na hoře ani nikde jinde Pán Ježíš Kristus autoritu Zákona nepodkopal. Vše, co hlásal Pán Ježíš Kristus, je v souladu se Zákonem. Pán Ježíš Kristus ovšem také Zákon dokonale naplnil. Jak je také napsáno: "Cílem Zákona (je) Kristus" (Pavlův list Římanům 10,4) a některé jiné překlady mají: "Konec Zákona (je) Kristus". My teď již nežijeme v době Zákona, ale v době milosti. Každý, kdo věří v Pána Ježíše Krista, je zachráněn jednou provždy od Božího hněvu. Už rozhodně nežije jako dřív. Ne, že nesmí nebo má zakázáno žít jako dřív. Ne! Nežije jako dřív. Každý, kdo uvěřil v Pána Ježíše Krista už nežije jako dřív. Tak je to.

Bůh odpouští hříchy jedině skrze oběť Pána Ježíše Krista

6. června 2013 v 19:44 | Tobiáš Balanda
Teď bych chtěl připomenout ještě něco, o čem jsem už dříve psal. Určitě to není na škodu, jak je také v Božím Slově také napsáno. Bůh nám naše hříchy může odpustit ovšem jedině na základě oběti Svého Syna našeho Pána Ježíše Krista. Nejde to jinak. Za naše hříchy musel někdo zaplatit. Třeba v Matoušově evangeliu 6. kapitole, verše 14. a 15. čteme: "Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš nebeský Otec i vám. Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, (pak) ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky (vám)." (Citoval jsem (jako téměř vždy zde cituji) z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001). Toto Pán Ježíš Kristus říkal ještě před svým ukřižováním. Čili ještě v době pod Zákonem. Pán Ježíš žil pod Zákonem a plnil jej. Ale "cílem Zákona (je) Kristus" (Římanům 10,4). Pán Ježíš Kristus Zákon dokonale naplnil. A také se obětoval za naše hříchy. Od té doby každý, kdo v něho věří, je ospravedlněn od svých hříchů a už nežije jako dřív. Není však pod Zákonem. Každý věřící člověk činí dobře, ale ne proto, že musí, ale proto, že chce. V době před dokonáním díla záchrany (neboli spásy) bylo podmínkou pro vstup do Božího (nebeského) království mimo jiné i to, že odpouštěli druhým lidem jejich provinění. Ale my, kteří jsme uvěřili v Ježíše Krista a v jeho oběť již neodpouštíme druhým lidem jejich provinění, aby nám bylo odpuštěno, ale protože nám bylo odpuštěno, jak je také napsáno: "Buďte pak k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte jedin druhým, jako i Bůh v Kristu ODPUSTIL vám" (Efezským 4,32) anebo dost podobný verš je také v Pavlově listu Koloským 3,13: "Tak jako Kristus odpustil vám, (odpouštějte) i vy."

Pravdy ohledně evangelia

4. června 2013 v 18:58 | Tobiáš Balanda
Nyní bych napsal něco ohledně evangelia. Evangelium je řecké slovo a znamená "dobrá zpráva" nebo také "radostná zpráva". Je to vlastně zpráva o záchraně v Kristu Ježíši Božím Synu. Někdo by se možná třeba mohl ptát: O jaké záchraně? Copak snad nějakou záchranu potřebujeme? K tomu musím napsat, že určitě potřebujeme. Každý člověk může být zachráněn, pokud uvěří, že Ježíš Kristus i za jeho hříchy zemřel na kříži a že vstal z mrtvých i pro jeho ospravedlnění. Každý člověk je totiž před Bohem hříšník. Dokonce i ten "nejhodnější" člověk. Prostě každý člověk se nachází ve vzpouře vůči Bohu. Každý člověk zhřešil minimálně jednou. Mimo to i kdyby čistě teoreticky někdo nikdy nezhřešil, tak před Bohem je hříšník. Je to tak, protože v každém člověku je hříšná přirozenost, která přebývá v těle každého člověka. Člověk prostě hřeší proto, že je hříšný. Není to tedy tak, že by člověk tím, že hřeší, se stal hříšným. I když zase na druhé straně je pravda, že všichni, kdo odmítli oběť Pána Ježíše a tedy v něho neuvěřili, budou souzeni podle svých skutků, jak je také v Bibli - Božím Slově napsáno. Ale zachráněni neboli spaseni nejsme z našich skutků. Jedině z Boží milosti skrze víru, jak je také napsáno: "Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - (je) to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit" (Pavlův list Efezským 2,8-9). Naše záchrana není závislá na tom, co dokáže člověk, ale na tom, co vykonal Pán Ježíš Kristus na kříži Golgoty. Bůh všechno učinil pro naši záchranu. My jsme si zasloužili odsouzení do pekla, do místa věčných muk, kde nic dobrého není, jen utrpení. Tam si vlastně každý člověk zaslouží být odsouzen. Možná, že se to zdá být příliš drsné, ale je to tak. Bůh je prostě svatý a spravedlivý. Také čteme, že Bůh je oheň spalující (List Židům 12,29). Bůh poslal Svého Syna Ježíše na tento svět, aby nás skrze něho zachránil z moci hříchu a od svého hněvu. Boží Syn Ježíš Kristus na sebe vzal Boží soud na našem místě. Na golgotském kříži prolil svou svatou krev. Jinak nás Bůh prostě nemohl zachránit. Za naše hříchy prostě musel někdo zaplatit a to dokonce tak, že místo nás a za nás zemřel a to dokonce tou nejhorší smrtí, smrtí na kříži. Tím, že Bůh Svého Syna Ježíše Krista vzkřísil z mrtvých, potvrdil, že dílo záchrany je dokonáno, že oběť Božího Syna je navždy platná a že ospravedlněn a tedy zachráněn od Božího hněvu je každý, kdo uvěří v Pána Ježíše Krista jako v Božího Syna a Zachránce. Každý, kdo uvěří v Božího Syna, je zachráněn pro věčný život s Bohem, který tady na zemi začíná a nikdy nekončí. I já jsem již nyní zachráněn od Božího soudu a mám věčný život. Jenom proto, že jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista jako v toho, který i místo mě zemřel a vstal z mrtvých. Vím jistě, že přijdu do nebe, kde naopak od pekla již nic zlého nebude. Tam v nebi u Boha Otce a Božího Syna Ježíše Krista se všichni zachránění budou mít už jenom dobře.

O Bibli - Božím Slovu

3. června 2013 v 15:10 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco o Bibli - Božím Slovu. Já i každý skutečně věřící člověk věříme tomu, že Bible je Boží Slovo a je absolutně pravdivé. Mimo jiné je také nadčasové i nezbytné pro duchovní vedení každého věřící člověka. Také i skrze Boží Slovo - Bibli může nevěřící člověk uvěřit, podobně také skrze výklad Božího Slova. Bible je určitě neomylné Boží Slovo. Dá se to dokázat mimo jiné třeba i tím, že historikové a badatelé se shodují na historické platnosti Bible - Písma Svatého. Je to vskutku tak. Bible - Boží Slovo má také mimo jiné moc člověka proměnit. Nejen, že se stane z člověka nevěřícího věřící člověk, ale také, že je proměněn do Božího charakteru. Jedině Bůh skrze své Slovo je schopen člověku dát vítězství nad hříchem, opuštění hříchu a nový život, který se charakterizuje také mravní čistotou. Já Boží Slovo také čtu a potřebuji ho číst, abych byl stále měněn do Boží podoby. Stále víc a víc. Mám hluboký pokoj, když Boží Slovo čtu. Hlavně, když to Boží Slovo čtu. Někdy možná i jindy. Ale mám neustálou potřebu ho číst, i když vždycky a pořád ho číst nemůžu. Třeba musím také pracovat v rámci domácích případně i jiných prací. Věřím, že každý člověk, který věří v Pána Ježíše jako Božího Syna a svého Zachránce, má potřebu Boží Slovo pokud možno každý den číst. Bez čtení Božího Slova nikdo nemůže žít čitý život. Ovšem stejně tak z vlastních zdrojů nikdo nemůže žít čistý život. Jedině z moci Ducha Svatého, který obdrží člověk na základě víry v Pána Ježíše Krista. Vlastně Pán Ježíš Kristus přímo je Boží Slovo. Jak je také napsáno: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh" (Evangelium Jana 1. kapitola verš 1.). A ve 14. verše téže kapitoly čteme: "A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." Boží Slovo je přímo Boží Syn Pán Ježíš Kristus. Je to tak. Ovšem Boží Slovo má moc proměnit člověka jen tehdy, pokud mu člověk věří. Boží moc se prostě váže na naši víru a nevěra je na překážku - to je opět jeden z mnoha Božích principů.