Srpen 2013

Svatá Písma jsou nadřazena zázrakům

21. srpna 2013 v 11:54 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco o tématu zázraky. Třeba Pán Ježíš a jeho učedníci měli moc uzdravovat všelijak nemocné i ochrnuté i nevidomé a dokonce měli tu moc křísit mrtvé. Ale z Bible - Božího Slova neboli Svatého Písma jasně vyplývá, že Svatá Písma neboli Boží Slova jsou nadřazena těmto zázračným darům. Vyplývá to třeba z příběhu "O boháčovi a Lazarovi", který je v Lukášově evangeliu v 16. kapitole, přesněji je to Lukáš 16. kapitola, verše 19 až 31, cituji: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne se skvěle veselil. A byl jeden žebrák, jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil být nasycen drobty, které padaly ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. Stalo se pak, že ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. A boháč zemřel také a byl pohřben. Potom v pekle /řec. Hádes, podsvětí/ pozvedl své oči, když byl v mukách, a spatřil zdálky Abrahama a Lazara v jeho náručí. Tehdy ten (boháč) zvolal:ˇ'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať smočí konec svého prstu ve vodě a ochladí můj jazyk, protože trpím v tomto plameni!' Abraham však řekl: 'Synu, vzpomeň si, že ty sis ve svém životě vzal své dobré a podobně Lazar zlé. On je tedy teď potěšován, ale ty jsi trápen. A kromě toho všeho je mezi námi a vámi ustanovena veliká propast, aby ti, kdo chtějí překročit odsud k vám nebo se dostat odtamtud k nám, nemohli.' A (on) řekl: 'Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!' Abraham mu řekl: 'Mají Mojžíše a Proroky. Ať poslechnou je.' A on řekl: 'Ne, otče Abrahame; ale kdyby k nim šel někdo z mrtvých, budou činit pokání.' On mu ale řekl: 'Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"
Tak to je celý příběh "O boháčovi a Lazarovi". Z tohoto příběhu jasně vyplývá (z jeho posledního verše), že Boží Slovo je nadřazeno jakýmkoli zázrakům a to dokonce i zázraku zmrtvýchvstání. Je to tak. Tehdy měli Starý Zákon - Mojžíše a Proroky. My dnes již máme hotové dokonce celé Boží Slovo, a proto není potřeba, aby Bůh dával věřícím jakékoli zázračné dary. Vyplývá to však i z jiných míst Božího Slova, nejen z tohoto (o tom třeba někdy jindy). Také k tomuto chci ještě dodat, že věřím, že příběh "O boháčovi a Lazarovi" je skutečný příběh a ne podobenství. Mnozí totiž věří, že se jedná o pouhé podobenství. To, že se jedná o skutečný příběh, mohu zdůvodnit třeba tím, že nečteme, že by Pán Ježíš říkal podobenství. Také snad někdy jindy podrobný výklad tohoto příběhu. V tomto článku jsem chtěl zdůraznit, že Boží Slovo je nadřazeno jakýmkoli zázrakům (přesněji zázračným darům); to byla znamení (jak také čteme), která byla omezena na dobu, kdy ještě nebylo hotové celé Boží Slovo.

Víra a skutky

20. srpna 2013 v 17:48 | Tobiáš Balanda
Z Bible - Božího Slova také jasně vyplývá, že naše záchrana (neboli spasení) nezáleží na našich skutcích. Jak jsem napsal v minulém článku - k záchraně pro věčný život je potřeba pouze uvěřit v Pána Ježíše Krista a v jeho dílo (v jeho oběť) na kříži. O tom už v tomto článku nebudu více psát. Ale pravda je i to (jak vyplývá z Bible - Božího Slova), že každý, kdo uvěřil v Pána Ježíše Krista, už nežije jako dřív. Víra se projevuje skutky. Třeba Boží služebník Jakub píše ve svém listu: "Jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků" (Jakub 2,26). Anebo také apoštol Pavel píše ve svém listu Galatským 5,22: "Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost." Apoštol Pavel na mnoha místech ve svých listech píše, že věřící člověk již nežije jako dřív a že tedy víra se projevuje skutky. Ovšem tentýž apoštol také píše, že "Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A (život), který nyní žiji v těle, žiji ve víře (v) Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne. Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost (přichází) skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo" (Pavlův list Galatským 2,21). Apoštol Pavel zde jasně vyjádřil, že jednak není pod Zákonem a jednak, že už nežije jako dřív, protože v něm žije Kristus.

Naše záchrana záleží pouze na víře

19. srpna 2013 v 21:42 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal ještě něco k tématu o naší záchraně (neboli o našem spasení). Naše záchrana pro věčnost je závislá pouze na tom, jestli věříme v Ježíše Krista a v jeho oběť na kříži. Naše záchrana je výlučně Boží dílo - dílo Pána Ježíše Krista Božího Syna na kříži Golgoty. Jeho oběť je jediným základem, na kterém nám Bůh může naše hříchy odpustit. Za naše hříchy musel někdo zaplatit, abychom byli zachráněni pro věčný život s Bohem. Prostě je to tak. Bůh je totiž svatý a spravedlivý a žádný hřích nemůže nechat bez trestu. K tomu, aby člověk byl zachráněn, nepotřebuje činit dobré skutky ani cokoli jiného, jen věřit v Pána Ježíše Krista. Pán Ježíš totiž všechno učinil pro naši záchranu. Jestli někdo svou záchranu (neboli své spasení) zakládá ještě na něčemn jiném než na oběti Ježíše Krista, tak je otázka, jestli je vůbec věřící v Ježíše Krista a jeho oběť. V každém případě to není správné. I věřícímu člověku se to však může stát (že zakládá svou záchranu ještě na něčem jiném než na oběti Ježíše Krista); ale Bůh ho z tohoto bludu dříve nebo později vyvede.

O krucifixu

19. srpna 2013 v 21:33 | Tobiáš Balanda
Nyní bych napsal něco o krucifixu. Krucifix je kříž s figurkou domnělého Ježíše Krista. Objevuje se hlavně v římském katolicismu. Prý má sloužit k připomínání Kristovy smrti na kříži. To já rozhodně odmítám. Bůh Otec ani Boží Syn Pán Ježíš Kristus to tak neurčili. Pán Ježíš Kristus k tomu, abychom si připomínali jeho smrt na kříži, určil chléb a kalich s vínem. Krucifix není nic jiného než modla a rouhání. Pán Ježíš k tomu, abychom si připomínali jeho smrt na kříži, neurčil dokonce ani kříž jako symbol jeho smrti; a krucifix už vůbec ne. K tomu nám slouží (jak jsem už napsal) chléb a kalich s vínem. Chléb představuje tělo Pána Ježíše Krista, které se za nás vydalo a kalich s vínem představuje jeho krev, kterou za nás prolil. Je to velmi důležité si připomínat smrt Pána Ježíše Krista na kříži Golgoty. Je to velmi důležité proto, že On jako Boží Syn jako Bůh zjevený v těle se tak hluboce ponížil, že šel až na smrt a to smrt kříže. On to udělal především kvůli nám hříšným lidem; že vzal na sebe Boží soud za naše hříchy, který jsme si my kvůli našim hříchům zasloužili. Když Boží Syn za nás tak draze zaplatil, tak není možné, aby kdokoli, kdo v Něho uvěřil, zahynul. Takový člověk má záchranu (neboli spásu) jistou. Ale každý, kdo neuvěří v Ježíše Krista a v jeho oběť na kříži, bude odsouzen do pekla, do místa věčného trápení.

O okultismu

18. srpna 2013 v 17:09 | Tobiáš Balanda
Nyní bych napsal něco o tématu okultismus. Okultní latinsky znamená skrytý. Ano, okultismus je do velmi značné míry skrytý. Velmi často se o něm nemluví. Ale ne vždycky. Třeba jóga je okultismus. Okultismus je velmi zlý a hříšný. Je to přímo vydávání se démonům - mocnostem zla. Jako se věřící člověk vydává Bohu a Pánu Ježíši Kristu, tak se tito lidé, kteří nevěří v Ježíše Krista, vydávají satanu a démonům. A to je velmi zlé a velmi nebezpečné. Každý člověk, který nevěří v Ježíše Krista, je ve vzpouře vůči Bohu a pod mocí satana. Ale okultismus je přímo vydávání se démonům. To je ještě o to horší. Okultismus je také velmi široký. Nejen jóga je okultismus; ale také třeba hypnóza nebo věštění z karet z ruky, z koule a podobně. Také homeopatie je okultismus. Jsou třeba všelijací léčitelé. Alternativní medicína je v mnoha případech okultismus; ale mnoho dalších jiných věcí. Okultismus je také vždy spojen s nějakou falešnou vírou - s modlářstvím. Modlářství je, když pocta, která náleží jen a výlučně Bohu, je vzdávána nějakému Božímu stvoření anebo něčemu, co bylo vytvořeno Božím stvořením. Asi tak by se dalo definovat modlářství. Tam, kde je modlářství, tak tam ještě nemusí být okultismus, ale dost často tam je. Třeba také vyvolávání duchů zemřelých je okultismus. Okultismus by se dal nahradit českým slovem čarodějství nebo čarování. Třeba také horoskop (který souvisí s astrologií) je také okulního původu. Proto třeba já se varuji číst horoskop (na internetu totiž velmi často je a já jsem dost často na internetu). O okultismus je dobré se raději víc nezajímat. Ale je dobré vědět, že existuje a dobré před ním lidi varovat; a to věřící i nevěřící. To je zase tak zhruba všechno, co jsem v tomto článku chtěl napsat.

Pán Ježíš přijde brzy

16. srpna 2013 v 13:17 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco o druhém příchodu Pána Ježíše Krista. A o tom, že už to bude brzy.
Ano, je to opravdu tak. Pán Ježíš sám třeba v evangeliu Janově řekl toto: "Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli (tam), kde jsem já" (Janovo evangelium 14,3). Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání vystoupil do nebe zpět ke svému Otci. Vystoupil tam, kde žádné zlo není ani nemůže být. Tam do nebe, kde osobně nyní přebývá On i Jeho Otec. Tam všechny věřící vezme. A to se ještě nestalo, ale věřím, že se to již brzy stane. Jak brzy, to nevím, ale vím, že se to určitě jednou stane a dokonce i z našeho lidského hlediska to může být velmi brzy. Může to být v podstatě kdykoli. Třeba i teď. Ale možná, že ještě také ne. Pán Ježíš Kristus jednou k sobě povolá všechny, kdo Mu patří. Všechny, kdo v něho věří. A těch určitě není na tomto světě mnoho. Třeba také i apoštol Pavel o tom mluví ve svém listu Tesalonickým 4,13-18: "Nechci pak, bratři, abyste nevěděli o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději. Věříme-li totiž, že Ježíš zemřel a vstal (z mrtvých), právě tak (věřme, že) i ty, kdo zesnuli v Ježíši, Bůh přivede s ním. Říkáme vám totiž Pánovým slovem toto: My, kdo zůstaneme živí až do Pánova příchodu, rozhodně nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Vždyť až zazní zvolání /nebo: povel/, hlas archanděla a Boží polnice, sestoupí sám Pán z nebe a mrtví v Kristu vstanou jako první. Potom my, kdo zůstaneme živí, budeme spolu s nimi v oblacích uchváceni do vzduchu vstříc Pánu; a tak budeme navždycky s Pánem. Proto se vzájemně potěšujte těmito slovy." Už apoštol Pavel a mnozí ostatní věřící v prvotní Církvi počítali s tím, že Pán Ježíš si může pro ně přijít. Čím spíše my bychom s tím měli počítat! Vždyť jsme přece daleko blíž příchodu Pána Ježíše pro Církev! Mimo jiné na mnohem více místech se v Božím Slově píše o příchodu Pána Ježíše pro Církev. Také třeba na konci knihy Zjevení (čili na konci Bible) čteme: "Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: 'Jistě /dosl. Ano/, přijdu brzy. Amen. Ano, přijď, Pane Ježíši!" (Zjevení 22,20). Každý věřící člověk by měl žít ve stálém vědomí, že Pán Ježíš si i pro něj může kdykoli přijít.

Boží Slovo má být správně vykládáno

14. srpna 2013 v 12:23 | Tobiáš Balanda
Nyní bych napsal něco o tom, že Bible - Boží Slovo má být správně vykládáno. Je to tak. Na jedné straně je sice pravda, že se každý může mýlit. Ale pravdy Božího Slova jsou zjeveny každému, kdo je věřící a kdo má úctu k Božímu Slovu. Když se věřící člověk bude modlit, aby pochopil Boží Slovo, Bůh mu to dá. Pokud ovšem bude věřit, že mu to Bůh dá. A také je pravda, že může být Boží Slovo vysvětleno nějakému věřícímu člověku jiným věřícím člověkem. Je to tak. Bůh zcela jistě zjevuje své pravdy každému, kdo má k Němu (k Bohu) úctu. Ale také zcela jistě nezjevuje všechno skrze své Slovo. Ale také zjevuje své pravdy skrze druhé lidi, kteří Boží Slovo vykládají. A proto je potřeba, aby si Boží Slovo také dal vysvětlit od někoho jiného. Abych toto podložil Božím Slovem, tak cituji toto: "Mluví-li někdo, (ať mluví) jako Boží slova; slouží-li někdo, (ať slouží) jako z moci, kterou uděluje Bůh, aby byl Bůh ve všem slaven skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen" (1. List Petrův 4,11). A další text z Pavlova listu Efezským: "On tedy dal některé jako apoštoly, jiné jako proroky, jiné jako evangelisty, jiné jako pastýře a učitele, pro dokonalou přípravu svatých k dílu služby, k budování Kristova těla, ..." (Pavlův list Efezským 4,11-12). V tomto textu čteme, že Bůh dal také učitele; to jsou ti, kteří Boží Slovo vykládají. I ti, kteří nemají dar učitele ovšem mohou Boží Slovo vykládat. A také je každému zjeveno něco trochu jiného, a tak se vzájemně doplňují. Bůh vysvětluje Své Slovo každému, kdo má k Němu (k Bohu) úctu. Úctu je ovšem mít potřeba k celému Božímu Slovu. Tak mu Bůh může zjevit pravdy Svého Slova. Jak třeba Pán Ježíš říká svým učedníkům v evangeliu Janově: "Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe" (Evangelium Jana 14,21). (Toto je přímá řeč Pána Ježíše Krista.)
Ještě bych k tomu dodal toto. Když se mě někdo zeptá, na čem zakládám, že já mám pravdu; tak mu na to odpovím, že já pravdu nemám, ale Boží Slovo má pravdu. Na mně jenom je, abych se podrobil jasným prohlášením Božího Slova. Ta pravda prostě není ze mě. Je pravda však i to, že i já (jako každý jiný) se můžu mýlit. To uznávám. Jeden extrém je, když si někdo myslí, že Boží Slovo je možno vykládat různě a není jasné, jak to je. A druhý extrém je, když si někdo sám o sobě myslí, že je neomylný, nebo téměř neomylný. To také není pravda. Každý by měl uznávat, že se může mýlit. I já. Proto je potřeba se Božím Slovem kontrolovat, jako to třeba dělali ti věřící v Berii: "Tito (Židé) však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo se vší dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda jsou ty věci tak" (Skutky apoštolů 17,11). Ano, je potřeba se kontrolovat Božím Slovem anebo také výklady druhých věřících lidí. Asi tak. To je pro tento článek asi tak všechno.

Něco o evangelizaci

13. srpna 2013 v 18:22 | Tobiáš Balanda
Nyní bych napsal něco k tématu evangelizace. Jsem určitě pro to, aby se lidem nevěřícím zvěstovalo evangelium (to je dobrá zpráva o záchraně v Kristu Ježíši). Vím, že mezi věřícími lidmi jsou různé názory na evangelizaci. Někteří třeba tvrdí, že by se evangelium mělo říkat a že je jedno kdy a kde, hlavně, že se říká. A toto zakládají na tom, co apoštol Pavel píše ve svém listu Filipským 1,18: "(Ale) co na tom! Aspoň se jakýmkoli způsobem, ať už naoko nebo opravdově, káže Kristus. A z toho se raduji a budu radovat i (nadále)." Jenže tento text vůbec neříká, že by bylo jedno, jak se Kristus káže. To rozhodně není jedno. Neztotožňuji se s tím, že by se evangelium mělo vnucovat. Vždyť mimo jiné také v Božím Slově čteme: "Všechno ať se mezi vámi děje v lásce" (Pavlův 1. list Korintským 16,14). Evangelium je pravda, která by se rozhodně měla říkat, ale v lásce. Někdo to třeba i může s druhým člověkem myslet dobře, ale pokud mu to vnucuje, už to není v lásce. Toť jedna skupina lidí, kteří to vidí takhle.
A druhá skupina lidí to vidí tak, že v podstatě stačí dobrý příklad a že jenom málokdy mají zaznít slova evangelia. Tak s tím se také neztotožňuji. Pán Ježíš Kristus se má kázat slovy - v každém případě. Také je však potřeba, abychom byli pro druhé dobrým příkladem - v každém případě. Apoštolové vždycky Krista kázali slovy a byli také dobrým příkladem. To jasně v Božím Slově čteme.
Také jsou třeba takoví, kteří tvrdí, že bychom měli slovy říkat evangelium, ale jen tehdy, když se nás někdo zeptá. S tím bych souhlasil jen částečně.

O Marii

12. srpna 2013 v 10:47 | Tobiáš Balanda
Nyní bych napsal něco o Marii matce Pána Ježíše Krista. V Bibli - Božím Slově je poměrně hodně žen se jménem Marie. A jedna z nich byla matka Pána Ježíše Krista Božího Syna našeho Spasitele a Pána. Ona vlastně byla matkou Pána Ježíše, ale pouze ve smyslu tělesném. Z ní jakožto z panny se narodil Boží Syn jako Syn člověka. Nebyla to žádná Boží matka, jak učí třeba římskokatolická církev. Výraz "Boží matka" se vůbec v Bibli - Božím Slově nevyskytuje. Římský katolicismus učí třeba také mimo jiné, že Marie má moc se u Boha přimlouvat a získat tak u Boha pro lidi přízeň. Něco takového je naprosto nebiblické. A nejen to. Je to přímo v rozporu s tím, co Boží Slovo říká. Ve všech třech synoptických evangeliích je pasáž, když za Pánem Ježíšem přišla jeho matka Marie a jeho bratři a chtěli s ním mluvit, ale nemohli se k němu dostat pro zástup. Je to v evangeliích Matouše, Marka a Lukáše. Je to Matouš 12,46-50; Marek 3,31-35; Lukáš 8,19-21. Je to v těchto třech synoptických evangeliích podobné, i když se to trochu liší. Cituji to z Lukášova evangelia: "Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. Oznámili mu tedy: 'Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.' On jim však odpověděl: 'Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.'" Pán Ježíš Kristus tímto prohlášením dal jasně najevo, že jeho matka Marie je sice jeho matkou, ale pouze v tom tělesném slova smyslu. Nebyla pro něho nijak zvlášť významná nad jiné ženy. Proto je opravdu naprosto nesprávné se třeba modlit k Marii nebo ji oslavovat jako Boží matku. Je to rouhání a je to modlářství. Je to vlastně urážka Boha a Božího Syna. Také u Lukáše je ještě jedna pasáž, která toto jasně potvrzuje: "A když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: 'Blaze lůnu, které tě nosilo, prsům, které jsi sál!' Ale on řekl: 'Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je' (Lukáš 11,27-28). Tímto Pán Ježíš však nechtěl říct, že by jeho matka podle těla Marie nedodržovala Boží Slovo. Ale naprosto jasně je z tohoto jasné, že na tom nebyla o nic lépe než mnozí jiní Jemu věrní (třeba například apoštol Jan a mnozí další). Je však pravda, že Marie měla určité zvláštní poslání od Boha, to ano. Ale to je všechno. Mimo jiné také nikde v Bibli - Božím Slově nečteme, že bychom se k Marii měli modlit. Také je pravda, že v dopistech (neboli listech neboli epištolách) není vůbec žádné zmínky o Marii (aspoň ne o té, která byla matkou Pána Ježíše).

Dávejte!

8. srpna 2013 v 17:46 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco o tom, že je potřeba dávat lidem peníze nebo jiné dary, pokud to potřebují. Je to pravda. Každý věřící to však činí ne proto, aby byl zachráněn, ale proto, že je zachráněn. Je to také jeden z projevů života věřícího člověka. Ovšem může dávat i nevěřící, ale to je trochu mimo toto téma. Sposta lidí nedává lidem, protože se třeba bojí, že by zchudli. Ale není to pravda. Opak je pravdou. Je skutečně potřeba lidem nevidomým, neslyšícím, bezdomovcům nebo všelijak jinak postiženým lidem, kteří nemají peníze, dávat peníze nebo jiné dary nebo jim také i jinak pomáhat. Ale tento článek je především o tom, že bychom měli dávat peníze lidem, kteří je potřebují. Z Bible - Božího Slova to také jasně vyplývá. Třeba v Pavlově listu Efezským 4,28 je napsáno: "Zloděj ať již nekrade, ale raději pracuje a dělá svýma rukama, co je dobré, aby měl (z čeho) dávat tomu, kdo má nouzi." Nebo třeba v knize Přísloví je napsáno toto: "Někdo rozdává - a ještě bohatne, jiný škudlí až běda - k vlastní chudobě!" (11,24); nebo: "Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu; on sám mu jeho dobrodiní odplatí" (19,17); nebo: "Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi, kdo zakrývá si oči, potká ho prokletí" (28,27). Třeba z těchto veršů jasně vyplývá, že máme dávat, především my, kdo jsme uvěřili. A určitě nám to nějak Bůh odplatí. I když možná ne hned. Ale i pro nevěřícího platí, že když dá, tak mu také bude dáno. A kdo je lakomý a nedává, tak ho potká zlo.

Poznámka: Citoval jsem z listu Efezským z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001 a z knihy Přísloví z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009.

Ještě o tom, jak to bylo než jsem uvěřil

8. srpna 2013 v 17:13 | Tobiáš Balanda
Nyní bych napsal ještě něco o tom, jak to se mnou bylo než jsem uvěřil (neboli než jsem se stal věřícím). Od dětství jsem byl ve víře vychován. Slyšel jsem evangelium (radostnou zprávu) - tu zprávu o záchraně v Pánu Ježíši Kristu. O tom, že Bůh poslal na tento svět svého jediného Syna Ježíše Krista, aby za nás hříšné lidi zemřel. Jedině tak nás Bůh mohl se sebou smířit; jedině skrze oběť svého Syna. To jsem slyšel už od dětství. Byl jsem také seznámen se spostou jiných záležitostí s tím spojených. Třeba s tím, že Bůh je všemohoucí, vševědoucí a podobně. O všech těchto věcech jsem věděl. Ale přesto jsem neměl živou víru v Boha. Tušil jsem, že je to pravda a že bych tomu měl uvěřit. Tušil jsem také, že jsem na cestě do pekla. Snažil jsem si všelijak namlouvat třeba, že snad peklo není nebo že se mu můžu vyhnout, pokud budu žít dobře a mravně. Anebo třeba také to, že můj život tady na zemi ještě dlouho potrvá a nemusím se (aspoň zatím) zabývat tím, co se mnou bude, až zemřu. Ale to vše bylo marné. Nemohl jsem se tomu hroznému tušení ubránit. Až mě Bůh dostal do krize a v té krizi jsem se ještě víc začal o Boha zajímat. Nevím přesně proč, ale snad proto, že mi prostě nestačilo, že ta nemoc a krize jednou skončí. V té krizi jsem si ještě víc uvědomil, že opravdu potřebuji uvěřit, abych byl smířen s Bohem a nepřišel do pekla.
V tomto článku jsem ovšem především chtěl zdůraznit, že i před svým uvěřením jsem tušil, že to je pravda a že bych tomu měl uvěřit.

Žalm 146

8. srpna 2013 v 15:01 | Tobiáš Balanda
Nyní bych citoval z Bible - Božího Slova Žalm 146 (z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2009):

"Haleluja! Chval Hospodina, duše má! Chválit budu Hospodina celý život svůj, žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu! Nespoléhejte na mocné - smrtelník nikoho spasit nemůže. Až ztratí dech. vrátí se do země, jeho úmysly se rozplynou v ten den. Blaze tomu, komu Bůh Jákobův pomáhá, tomu, kdo na Hospodina, svého Boha, spoléhá! On přece nebe i zemi učinil a také moře i všechno v nich. Navěky věrný zůstává, utlačovaným právo zjednává, dává chléb těm, kdo mají hlad. Hospodin vězně propouští, Hospodin slepým oči otvírá, Hospodin zvedá sklíčené, Hospodin miluje poctivé, Hospodin chrání příchozí, podporuje vdovy a sirotky, cestu ničemných ale podvrací. Hospodin bude kralovat navěky, tvůj Bůh, Sione, po všechna pokolení! Haleluja!"

Poznámky:

Tento Žalm jsem citoval také proto, že v předchozím článku jsem citoval píseň podle tohoto Žalmu.

Slovo "Haleluja" hebrejsky znamená "Chvalte Hospodina".

Jak je v tomto Žalmu napsáno "Hospodin slepým oči otvírá", tak to především v duchovním slova smyslu.

Slovo "spasit" ve staročeštině znamená "zachránit" ("spasení" tedy znamená "záchrana").

Píseň číslo 256 ze zpěvníku "Píseň Nového života"

8. srpna 2013 v 14:47
Nyní bych citoval píseň číslo 256 ze zpěvníku "Píseň nového života" (tato píseň je podle Žalmu 146):

"Duše moje velebí Hospodina, na jeho se dobrotu rozpomíná. Chválím jeho lásky div, dokud na zemi jsem živ, za to, že mne vyved z bídy, v níž jsem žil dřív.

Nechci nikdy spoléhat na člověka, ať je malá jeho moc, nebo velká. Jsou to přece lidé jen, jejich plány: planý sen. Blažený, jejž Pán náš drží v náručí svém.

Šťastný je, kdo s nadějí k Bohu vzhlíží, v důvěrné se modlitbě k němu blíží. Vytrhne ho od zlého ruka tvůrce mocného, neboť věčně přetrvává milost jeho.

Raduj se, ó Sione, Bůh je Králem! Trůní věčně v království neskonalém. Na nebi i na zemi chvalte Pána spasení, vzývejte ho pilně v každém pokolení."