Září 2013

K příběhu "O boháči a Lazarovi"

30. září 2013 v 16:37 | Tobiáš Balanda
Příběh "O boháči a Lazarovi" se nachází v Novém Zákoně v Lukášově evangeliu. Lukášovo evangelium je v pořadí 3. evangelium ze 4 evangelií. Lukášovo evangelium je také poslední z tzv. synoptických evangelií. Synoptická evangelia jsou Matoušovo, Markovo a Lukášovo. Nazývají se synoptická proto, že jsou si relativně podobná narozdíl od evangelia Janova, které je podstatně jiné. Ale teď už k příběhu "O boháči a Lazarovi". Tento příběh se nachází (jak jsem už napsal) v Lukášově evangeliu v kapitole 16. a ve verších 19 až 31 z té 16. kapitoly. Tento příběh jsem už zde na tomto blogu citoval, myslím, že v předminulém článku. Takže myslím, že není potřeba, abych ho citoval podruhé. A navíc si to můžete najít v Bibli. Věřím, že tento příběh je skutečný příběh a nikoli podobenství. Proč? Za prvé proto, že když Pán Ježíš říká nějaké podobenství, tak to v tom textu čteme, že je to podobenství (snad vždycky). A v souvislosti s tímto příběhem nečteme, že by šlo o podobenství. Další důvod, proč věřím, že jde o skutečný příběh, je ten, že tam čteme jméno "Lazar" (v žádném podobenství žádné jméno nečteme). Jméno "Lazar" je určitá obměna hebrejského jména "Eleazar" a to jméno znamená "Bůh pomáhá a pomohl". V Janově evangeliu také čteme ještě o jednom Lazarovi, kterého Pán Ježíš vzkřísil z mrtvých (to je 11. kapitola evangelia Janova). To byl bezesporu jiný Lazar. A ještě uvedu třetí důvod, proč věřím, že jde o skutečný příběh a ne o podobenství. Protože se tam píše o Abrahamově náručí (kde se lidé bezesporu měli dobře) a o pekle neboli podsvětí, kde jsou lidé trápeni v ohni. Věřím, že všichni starozákonní věřící, kteří žili po Abrahamově smrti, odcházeli do tohoto Abrahamova náručí. Otázka je, kam odcházeli starozákonní věřící, kteří žili ještě před Abrahamem, ale jisté je, že odcházeli tam, kde se měli jen dobře. V současné době věřím, že každý, kdo je věřící v Pána Ježíše Krista, tak odchází rovnou k Němu do nebe. To je ještě něco mnohem vznešenějšího. Také se tam píše o pekle a také věřím, že to není žádný symbol něčeho, ale věřím, že peklo opravdu existuje. I tam odcházejí všichni, kdo nejsou smířeni s Bohem - kdo neuvěřili v Pána Ježíše Krista. Takže v podstatě věřím, že to je skutečný příběh také proto, že to je určité znázornění Abrahamova náručí - věčné blaženosti a pekla - věčného trápení.
Teď bych k tomuto příběhu dodal ještě jinou záležitost. Cituji z Lukášova evangelia z té 16. kapitoly verše 25 a 26: "Abraham však řekl: 'Synu vzpomeň si, že ty sis ve svém životě vzal své dobré a podobně Lazar zlé. On je tedy teď potěšován, ale ty jsi trápen. A kromě toho je mezi námi a vámi ustanovena veliká propast, aby ti, kdo chtějí překročit odsud k vám nebo se dostat odtamtud k nám, nemohli.'" Toto Abraham řekl boháči, který chtěl, aby bylo zmírněno jeho utrpení v pekle. Ale nešlo to. Ti z pekla by se pochopitelně chtěli dostat na druhou stranu do Abrahamova náručí, ale nejde to, už je pozdě. A z Abrahamova náručí by se chtěli dostat možná také, ale ovšem ne proto, že by chtěli trpět v pekle, ale že by chtěli nějak pomoci těm, co jsou v pekle. Ale to také nejde. Prostě dokud člověk tady na zemi žije, tak má možnost uvěřit v Ježíše Krista a v jeho oběť a tak být smířen s Bohem. Ale jestliže člověk zemře ve stavu nevěry v Ježíše Krista, tak už mu žádná další možnost záchrany nebude ani nemůže být dána.

Boží Slovo má moc zachránit

23. září 2013 v 13:56 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal ještě něco k tématu Slovo a skutek. Co je víc? To je poněkud těžká otázka. Někdo se vyjádřil, že je lepší být dobrým příkladem než dobře vykládat Boží Slovo. S tím bych tak úplně nesouhlasil. V každém případě je však pravda, že když někdo dobře mluví a přitom sám nežije tím, co mluví, tak je pokrytec a to je velmi zlé. Ale že by stačil jen příklad nebo dobré chování dobré skutky a beze slov, tak s tím také nesouhlasím. Když je věřící člověk veden Božím Duchem a také se řídí Božím Slovem, tak se to projevuje, jak na jeho chování, tak na jeho slovech. Také je Boží Slovo potřeba správně vykládat, jak jsem už psal v jiných článcích. Prostě když někdo žije a chodí s Bohem, tak se to projevuje jak na jeho slovech, tak na jeho skutcích. Dobrý příklad je na místě. Ale dobrý příklad nestačí. Boží Slovo nebo také jeho správný výklad má moc zachránit. Slovo evangelia má moc zachránit. Ono by se to vlastně dalo říct jednoduše takto: Člověk může mluvit dobře a podle toho nežít, to ano; ale není možné, aby někdo byl vskutku dobrým příkladem a přitom mlčel o Božích věcech - to opravdu není možné. Člověk se sice může dobře chovat a nemluvit o Bohu, to sice ano, ale to jen v nějakém relativním smyslu. Snad jen v tom smyslu, že působí takovým dojmem na ostatní lidi. Třeba, že se líbí lidem, ale to se zase neobejde bez přetvařování, beze lži. Prostě takzavá láska bez pravdy není láska. Pravda bez lásky může být. Ale opačně nikoli. Tak je to.