Říjen 2013

Lze nebo nelze ztratit spasení?

25. října 2013 v 11:44 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal něco k tématu jestli lze nebo nelze ztratit spasení neboli záchranu, která je v Kristu Ježíši. Věřím, že nelze. Proč? Protože Pán Ježíš Kristus na kříži zvolal: "Je dokonáno!" (Evangelium Jana 19,30) Jeho oběť je dokonaná a dokonalá. Spasení je výlučně Boží dílo. Na každém člověku pouze je, jestli uvěří. Když člověk jednou uvěří, tak už nemůže přestat věřit. Věřím, že je to tak. Pán Ježíš také v Janově evangeliu říká toto: "Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi (je) dal, je větší nade všechny a nikdo (je) nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno" (Jan 10,27-30). Z tohoto přece jasně vyplývá, že spasení nelze ztratit. Někdo tomu však rozumí tak, že věřící člověk může sám sebe vytrhnout z Boží ruky a tak ztratit spasení. Ale Pán Ježíš zde říká, že nikdo nemůže jeho ovce vytrhnout z jeho rukou. Věřící člověk by nikdy sám od Boha neodešel, někdo by ho musel svést a ten, kdo by ho svedl, tak by to v podstatě znamenalo, že má moc vytrhnout z Boží ruky. Proč věřím, že věřící člověk nemůže přestat věřit? Pán Ježíš krátce před svým ukřižováním říká apoštolu Petrovi: "Já jsem za tebe prosil, aby tvá víra nepřestala. A ty, až se jednou obrátíš, posiluj své bratry" (Evangelium Lukáše 22,32). Apoštol Petr tehdy ještě nebyl obrácený, protože to bylo ještě před ukřižováním a zmrtvýchvstáním Pána Ježíše Krista. Věřím, že Pán Ježíš se určitě u Boha Otce přimlouvá za každého věřícího člověka, aby jeho víra nepřestala. Takže snad jsem jasně z Božího Slova dokázal, že spasení nelze ztratit. Ale to je jen část pravdy.
Určitě není jedno, jak člověk po obrácení žije. A i věřící člověk zcela jistě může od Boha odejít. To je patrné třeba z toho, co čteme v listu Židům: "ale Kristus (byl věrný) nad svým domem jakožto Syn; a jeho dům my jsme, udržíme-li si tu smělou důvěru a tu chloubu naděje pevnou až do konce" (Židům 3,6) a o několik veršů dále čteme: "Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce" (Židům 3,14). Nebo třeba také v Pavlově listu Koloským čteme: "I vás, kdysi odcizené a nepřátelské v mysli kvůli zlým skutkům, nyní již usmířil svým pozemským tělem skrze smrt, aby vás postavil před svou tváří svaté, neposkvrněné a bezúhonné - pokud ovšem zůstáváte založení a pevní ve víře a neodchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem" (Koloským 1,21-23). To bylo psáno věrným v Kristu Ježíši - tak tam na začátku tohoto listu čteme. A dokonce i ty věrné apoštol Pavel varoval, aby se neodchylovali od naděje evangelia. Věřím, že každý věřící člověk (i když je na tom velmi duchovně dobře) potřebuje slovo napomenutí.

Něco o mně a o alkoholu

16. října 2013 v 15:03 | Tobiáš Balanda
Napsal bych teď něco o sobě a o alkoholu. Já osobně téměř nepiji alkohol. Mně totiž alkohol nikdy nechutnal a nechutná. Napsal jsem, že ho téměř nepiji. To slovo "téměř" znamená, že ho malinko piji, když v našem sboru věřících máme památku na smrt našeho Pána Ježíše Krista. Pán Ježíš to tak sám určil, že se má na památku jeho smrti jíst chléb a pít z kalicha víno. To nám slouží k připomínání si jeho slavné smrti na kříži Golgoty. Ale to je trochu mimo toto téma. Chtěl jsem v tomto článku napsat něco o sobě a o alkoholu. Já sám nepiji téměř alkohol. Ale i spoustu věřících lidí pije celkem běžně alkohol a vůbec nemyslím, že by to bylo zlé. Je to zcela v pořádku. Boží Slovo nás ovšem na více místech varuje před opilstvím. Například třeba v Pavlově listu Galatským 5,19-21: "Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání, soupeření /nebo: sobectví/, roztržky, sekty, závidění, vraždy, OPILSTVÍ, hodování a takové podobné věci. Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království." (Citoval jsem z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001 - z tohoto překladu mimochodem téměř vždycky na tomto blogu cituji.) To slovo "opilství" jsem v tom biblickém textu zdůraznil; snad nemusím vysvětlovat, proč. Určitě takových míst v Božím Slově je mnohem víc (které nás varují před opilstvím). I věřící člověk se může opít, ale nemůže v tom hříchu setrvat. Žádnému věřícímu člověku nemůže být dobře v hříchu. Boží Slovo nám však rozhodně nezakazuje pít alkohol. Vždyť mimo jiné třeba také čteme v Pavlově listu Timoteovi 5,23: "Nepij již (pouze) vodu, ale kvůli svému žaludku a svým častým nemocem užívej trošku vína." Teď bych se ještě na chvíli vrátil k sobě. Beru to jako takovou zvláštní Boží milost, že mi nikdy nechutnal alkohol a že jsem se tedy nikdy nemohl opít. Bůh mě od tohoto hříchu vždy v mém životě uchránil. Ovšem i lidé, kteří se opíjejí, mají naději na záchranu. I oni (ostatně jako všichni hříšníci) mohou Bohu své hříchy vyznat, uvěřit v Pána Ježíše Krista, spolehnout se vírou na jeho oběť na kříži, přijmout tedy odpuštění z Božích rukou a Bůh už jim dá sílu zvítězit nad hříchem; i když nebude s nimi hned po obrácení vše skvělé; jako ostatně ani se mnou po obrácení nebylo. Musel jsem ještě s mnohými hříchy bojovat a musím bojovat stále a budu bojovat až do konce svého pozemského života jako každý věřící člověk. Vítězství nad hříchem je ovšem jen v Kristu Ježíši.