Leden 2014

Citace 2. kapitoly z knihy Genesis

28. ledna 2014 v 16:21 | Tobiáš Balanda
Teď bych zase citoval ze starého kralického překladu z roku 1613 a tentokrát opět z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 2. kapitolu:

"A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž dělal. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo. Tiť (jsou) rodové nebes a země - když stvořena jsou v den, v němž učinil Bůh zemi i nebe - I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi. A (aniž) pára vstupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země. I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou. Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil. A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a (ovoce) k jídlu chutné; též strom vědění dobrého a zlého. - A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní (řeky). Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato. A zlato té země (jest) výborné; tam (jest i) bdelium, a kámen onychin. Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus. A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates. - Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji (v zemi) Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; ale ze stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm (byla). - Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl (je) k Adamovi, aby pohleděl (na ně), jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval kterou duši živou, tak aby jmenována byla. I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm (byla). - Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem. A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi. I řekl Adam: Teď tato (jest) kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest. Z té příčiny opustí muž ptce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo. Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se."

Další citace starého kralického překladu

27. ledna 2014 v 15:05 | Tobiáš Balanda
Teď bych opět citoval starý kralický překlad Bible z roku 1613 tentokrát z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy 1. kapitolu (to je o stvoření světa):

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že (bylo) dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. A nazval Bůh světlo dnem a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. Řekl také Bůh: Buď pbloha uprostřed vod, a děl vody od vod! I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý. Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, (kteréž jsou) pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak. I nazval Bůh (místo) suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že (to bylo) dobré. Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, (a) bylinu vydávající símě, (a) strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. Nebo země vydala trávu, (a) byliny nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž (bylo) símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že (to bylo) dobré. I byl večer a bylo jitro, den třetí. Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a (rozměření) časů, dnů a let; a aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak. I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; (též) i hvězdy. A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi; A aby srávu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že (to bylo) dobré. A byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo, (kteréž by) létalo nad zemí pod blohou nebeskou! I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeh. A viděl Bůh, že (to bylo) velmi dobré. I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmknožuje na zemi! I byl večer a bylo jitro, den pátý. Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, (jednu každou) podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé. A viděl Bůh, že (bylo) dobré. Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž (jest) na tváři vší země, a všeliké stromoví - na němž (jest) ovoce stromu - nesoucí símě; (to) bude vám za pokrm. Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž (jest) duše živá, všelikou bylinu zelenou (dal jsem) ku pokrmu. I stalo se tak. A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, (bylo) velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý."

Citace starého kralického překladu Bible

26. ledna 2014 v 21:48 | Tobiáš Balanda
Tak teď bych něco citoval z toho kralického překladu, abyste se třeba vy naučili tomu rozumět. Tak třeba budu citovat z Janova evangelia 1. kapitolu:

"Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze něci učeněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. V něm život byl, a život byl světlo lidí. A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly. Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby všickni uvěřili skrze něho. Nebyl on to světlo, ale (přišel), aby svědectví vydával o tom světle. (Tentoť) byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal. Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteří věří ve jméno jeho, Kteříž ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou. A Slovo to tělo učiněno jest a přebývalo mezi námi - a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce - plné milosti a pravdy. Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest než já. A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost. Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravdy skrze Ježíše Krista stala se. Boha žádný nikdy neviděl; jednorozený ten Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť vypravil. A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty, aby se ho otázali: Ty kdo jsi? I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem Kristus. I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Jsi ten prorok? Odpověděl: Nejsem. I řekli jemu: Kdožs pak? Ať odpověď dáme těm, kteříž nás poslali. Co pravíš sám o sobě? Řekl. Já jsem hůas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izajáš prorok. Ti pak, kteříž byli posláni, z farizeů byli. I otázali se ho a řekli jemu: Proč tedy křtíš, jestliže ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani ten prorok? Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte. Totoť jest ten, kterýž po mně přišed, předšel mne, u jehož obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka. Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdež Jan křtil. Druhého dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa. Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest než já. A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou. A svědectví vydal Jan, řka: Viděl jsem Ducha sstupujícího jako holubici s nebe, a zůstal na něm. A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým. A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží. Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva, A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží. I slyšeli ho ti dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem. I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou, dí jim: Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi - což se vykládá: Mistře - kde bydlíš? Dí jim: Poďte a vizte. (I) šli a viděli, kde bydlil, a zůstali u něho ten den; nebo bylo okolo desáté hodiny. Byl Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden z těch dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním. (I) nalezl ten první bratra svého vlastního Šimon, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, což se vykládá Kristus. I přivedl jej k Ježíšovi. A pohleděv naň Ježíš, dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, což se vykládá Petr. Na druhý den chtěl Ježíš vyjíti do Galileje, i nalezl Filipa, a řekl jemu: Poď za mnou. A byl Filip z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Nalezl Filip Natanaele. I dí jemu: O kterém¨ž psal Mojžíš v zákoně a proroci, nalezli jsme, Ježíše, syna Jozefova z Nazaréta. I řekl jemu Natanael: (A) může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Po'd a viz. Vida Ježíš Natanaele, an jde ¨k němu, i dí o něm: Aj, právě Izraelitský, v němžto lsti není. Řekl jemu Natanael: Jakž (ty) mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prvé než tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe. Odpověděl Natanael a řekl jemu: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten král Izraelský. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Žeť jsem viděl tebe pod fíkem, věříš. Větší věci nad tyto uzříš. I dí mu: Amen, amen pravím vám: Od tohoto času uzříte nebe otevřené, a anděly Boží vstupující a sestupující na Syna člověka."

O starém kralickém překladu Bible

26. ledna 2014 v 20:05 | Tobiáš Balanda
Já osobně mám nejradši starý kralický překlad Bible z roku 1613. Není to sice dnešní čeština, ale mám za to, že to je jeden z nejlepších českých překladů Božího Slova - Bible. Myslím, že není takový problém tomu porozumět. Fakt je ten, že někdo, kdo to slyší třeba poprvé nebo to málo slyší, tak tomu moc nerozumí. Ale jestli si na to zvykne, tak už tomu dobře rozumí. Jako třeba já. Já jsem sice po obrácení začínal s českým ekumenickým překladem z roku 1985 a s "Novou Biblí kralickou" z roku 2001" (pouze Nový Zákon je tak přeložen). Ale později jsem začal číst starý kralický překlad a vůbec nebyl problém, abych tomu porozuměl. I když bylo to asi nebo určitě tím, že jsem na ten překlad byl zvyklý ze svého křesťanského sboru. Tam v našem sboru ho totiž stále velmi často čteme a dřív jsme ho tam četli ještě víc. Také není špatný třeba český studijní překlad z roku 2009; ten mám také i s poznámkami i bez poznámek. Také jsem zde občas Starý Zákon citoval a to z překladu "Bible, překlad 21. století" z roku 2001. Ten bych řekl, že není moc dobrý. Spíš se hodí pro někoho, kdo čte Bibli poprvé, to ano. Ale k hlubšímu studiu bych doporučoval buďto ten český studijní překlad z roku 2009 nebo podle mého názoru ještě lépe ten starý kralický překlad z roku 1613 (jakože tento článek je hlavně o něm). A jestli to někomu dělá problém tomu překladu porozumět, tak ho může porovnat s jiným překladem - buďto s ekumenickým nebo se studijním nebo případně i s tím 21. století. Já sice také sem tam narazím na nějaký staročeský výraz, kterému nerozumím a to se buďto podívám do jiného překladu anebo použiji "Biblický Slovník" od Adolfa Novotného od nakladatelství Kalich z roku 1956. I když v tento biblický slovník dost často moc důvěru nemám, ale drtivá většina staročeských výrazů je tam vysvětlena, co znamenají; jako studijní materiál bych tento biblický slovník nedoporučoval; je tam totiž spostu věcí, s kterými zásadně nesouhlasím (ale to je trochu mimo toto téma). Ještě bych k tomuto tématu dodal, že se to dá poměrně snadno naučit tomu starému kralickému překladu porozumět; podobně jako se třeba člověk snadno naučí porozumět Slovenštině.

Hřích a věčný Boží trest za hřích

20. ledna 2014 v 19:35 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal další článek. A sice o tom, že hřích je před Bohem velmi závažný. Dokonce tak závažný, že za hřích je věčný Boží trest - ohnivé jezero neboli peklo. Je to tak. Rozhodně však nejde o to, že by Bůh chtěl lidi do pekla odsoudit. Lidé si cestu do pekla sami volí. Bůh si rozhodně nelibuje v odsouzení bezbožných lidí. Bohu není příjemné, že zdaleka ne všichni lidé budou zachráněni neboli spaseni. Ale Bůh je spravedlivý a svatý, a proto musí hřích trestat. Jinak to nejde. Proto také nebyla jiná možnost záchrany, že Bůh na tento svět poslal svého jediného Syna Ježíše Krista, aby se sám on stal obětí za hřích celého lidstva. On Boží Syn byl ukřižován. Prolil svou svatou krev. Byl to Boží záměr, aby Pán Ježíš Kristus byl potrestán za naše hříchy. Ano, Bůh je Všemohoucí neboli Všemocný. Ale přesto nemůže naše hříchy odpustit jinak než skrze dokonalou oběť svého Syna Ježíše Krista. A proč vlastně člověk přijímá vírou záchranu od Boha? Protože je hříšný a uvědomuje si, že si zaslouží odsouzení do věčného utrpení do pekla. Ano, záchrana se vírou přijímá jednak proto, aby se člověk vyhnul věčnému utrpení a také proto, aby žil s Bohem a měl se na věky věků jen a jenom dobře. Touha po věčné Boží přítomnosti po věčné blaženosti není vůbec nic zlého - naopak. Stejně tak není vůbec nic zlého se chtít za každou cenu vyhnout věčnému utrpení v pekle - místu, kde Bůh nepřebývá (nepřebývá ve smyslu, že už tam není jeho láska a milost). Ale nejde to jinak než že člověk uvěří, že Ježíš Kristus je Boží Syn a že i za jeho provinění a hříchy zaplatil svou obětí na kříži.
A ještě bych k tomuto dodal toto. Co je horší? Hřích nebo věčný Boží trest za hřích? Obojí je úplně stejně hrozné. Protože hřích a trest za hřích jde vždycky spolu. Stejně tak jde spolu Boží přítomnost a věčná blaženost.