Únor 2014

O kouření a podobně

24. února 2014 v 17:34 | Tobiáš Balanda
Už jsem sem před nějakým časem napsal článek o pití alkoholu. Tak teď napíši něco o kouření. Pít alkohol v malém množství je zcela v pořádku, opíjet se už je však zlé a je to hřích především proti Bohu (mimochodem každý hřích je hříchem především proti Bohu). Co se však týká kouření, tak to je hřích v každém případě. Bůh člověka tak prostě vůbec nestvořil, aby kouřil. Člověk není žádná továrna ani automobil. Tím si člověk ničí velmi své tělesné zdraví - a už z toho vyplývá, že je to hřích. Vím také o tom, že přestat s kouřením je velmi obtížné. Ale je to možné, z Boží milosti je to možné určitě. Zase, každý, kdo uvěří, tak nemůže zůstat kuřákem. Boží Slovo také mimo jiné mluví o tom, že je hřích třeba obžerství. Například třeba Pavlův list Galatským 5,21 (v překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001 je použito slovo "hodování"). Také Boží Slovo mluví o tom, že hřích je tetování - třeba 3. Mojžíšova kniha neboli kniha Leviticus 19,28: "Zářezy kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani tetování si nedávejte na sebe. Já (jsem) Hospodin." (Citoval jsem z "Českého studijního překladu Bible" z roku 2009.) Takže z Božího Slova jasně vyplývá, že i kouření je hřích. A proč to tetování? Boží Slovo jasně zakazovalo Izraelitům se tetovat a věřím, že to i v dnešní době stále platí pro nás věřící. Protože Bůh člověka stvořil i s jeho tělesnou podobou a nějaké obrázky či nápisy na kůži ani pod kůži prostě nepatří. Stejně tak (jak už jsem napsal) Bůh člověka nestvořil, aby kouřil.

Spasení nelze ztratit, ale to je jen část pravdy

17. února 2014 v 19:39 | Tobiáš Balanda
Před nějakým časem jsem zde napsal článek pod názvem "Lze nebo nelze ztratit spasení?". Tak teď bych napsal článek na v podstatě stejné téma, akorát bych to víc vysvětlil a víc rozebral. A určitě není na škodu to zopakovat.
Věřím, že spasení neboli záchranu Bohem danou v Kristu Ježíši nelze ztratit. Proč? Protože spasení neboli záchrana je výlučně Boží dílo. Na člověku pouze je, jestli uvěří a tak ho přijme. Je to vlastně také dílo Božího Syna Ježíše Krista na kříži Golgoty. Pán Ježíš Kristus na kříži zvolal: "Je dokonáno!" (Janovo evangelium 19,30). Bylo bezesporu dokonáno spasení. Také na jiném místě Božího Slova čteme: "Jak by nám Ten, který neušetřil Svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás (za) všechny, nedaroval s ním také všechny věci? Kdo obviní Boží vyvolené? (Vždyť) Bůh, ten ospravedlňuje! Kdo (nás) odsoudí? (Vždyť) Kristus, ten zemřel, ale hlavně byl vzkříšen (z mrtvých); ten je také po Boží pravici a oroduje za nás! Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? (Snad) soužení, úzkost nebo pronásledování? (Snad) hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: 'Pro tebe zabíjeni jsme celý den, počítáni jsme za ovce na porážku.' Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval. Jsem totiž přesvědčen, že smrt ani život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí, výšina ani hlubina ani žádné jiné stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky, která (je) v Kristu Ježíši, našem Pánu" (List apoštola Pavla Římanům 8,32-39).
I z tohoto místa je jasné, že spasení nelze ztratit. Je to také jasné z tohoto místa (toto říká přímo Pán Ježíš Kristus): "Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi (je) dal, je větší nade všechny a nikdo (je) nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno" (Janovo evangelium 10,27-30). Pán Ježíš v tomto textu o sobě mluví jako o dobrém Pastýři, kterého ovce následují. Ovce zde tedy představují věřící v Něho. Někdo tomu však rozumí tak, že věřícího člověka nikdo nemůže vytrhnout z Boží ruky, že se však věřící člověk může sám vytrhnout z Boží ruky. Ano, věřící člověk může od Boha odejít (o tom podrobněji později v tomto článku). Ale věřící člověk by nikdy sám od Boha neodešel; jedině tak, že by ho někdo svedl, jedině tak by to bylo možné. No a ten, kdo by ho svedl a kvůli tomu by věřící člověk od Boha odešel a tak ztratil spasení; tak to by v podstatě znamenalo, že ten svůdce má moc vytrhnout z Boží ruky; a to opravdu není možné.
Také věřím, že věřící člověk nemůže přestat věřit. Proč? Protože Pán Ježíš Kristus říká krátce před svým ukřižováním apoštolu Petrovi toto: "Já jsem za tebe prosil, aby tvá víra nepřestala. A ty, až se jednou obrátíš, posiluj své bratry" (Lukášovo evangelium 22,32). Toto Pán Ježíš říkal apoštolu Petrovi ještě před svým ukřižovám - čili ještě před dokonáním díla spasení. Proto mu tam Pán Ježíš také říká "až se jednou obrátí". Věřím, že Pán Ježíš Kristus se u Svého Otce u Boha Otce přimlouvá za každého věřícího člověka, aby jeho víra nepřestala. A tedy nejenom za apoštola Petra se tehdy přimlouval. Někdo tomu však zase může rozumět tak, že se to vztahuje jen na apoštola Petra. Tomu nevěřím. Věřím, že se to vztahuje na každého věřícího. Což podložím jednak tím, že tam Pán Ježíš apoštolu Petrovi říká, aby své bratry posiloval a jednak se to dá podložit také tím, co čteme v listu apoštola Pavla Římanům, jak jsem to už tady citoval (8,34): "Kdo (nás) odsoudí? (Vždyť) Kristus ten zemřel, ale hlavně byl vzkříšen (z mrtvých); ten je také po Boží pravici a oroduje za nás!" ("Orodovat" znamená "přimlouvat se" nebo se také dá říct "prosit za někoho".) Čteme, že Pán Ježíš Kristus za nás oroduje, takže z toho je to jasné mimo jiné.
Takže snad jsem z Božího Slova jasně dokázal, že spasení nelze ztratit. Ale to je jen část pravdy, jak jsem také tento článek nadepsal. Určitě totiž není jedno, jak věřící člověk žije a i věřící člověk může od Boha odejít.
Míst, která ukazují na to, že vůbec není jedno, jak věřící po obrácení žije, je opravdu strašně moc. A nebudu je zde zdaleka všechna citovat. Spíše bych se zaměřil na ta místa, z kterých vyplývá, že věřící člověk může od Boha odejít. Taková místa jsou převážně v listu Židům (i když nejenom).
Cituji z listu Židům 3,6: "Ale Kristus (byl věrný) nad svým domem jakožto Syn; a jeho dům my jsme, udržíme-li si tu smělou důvěru a tu chloubu naděje pevnou až do konce." A o několik veršů dál v téže kapitole čteme: "Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce" (3,14). Anebo také v listu Židům 10,24-31 čteme toto: "Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích, a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejte se, a (to) tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň (jeho) horlivosti, který má pohltit nepřátele. Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě (výpovědi) dvou nebo tří svědků umírá. Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti? Známe přece Toho, který řekl: 'Má (je) pomsta, já odplatím,' praví Pán, a znovu: 'Pán bude soudit svůj lid.' (Je) hrozné upadnout do rukou živého Boha!" Opravdu velmi vážný text. Který se věřím vztahuje na věřící lidi - čili spasené, obrácené.
A ještě bych citoval jedno místo z Božího Slova, tentokrát však už ne z listu Židům, ale z listu apoštola Pavla Koloským 1,21-23: "I vás, kdysi odcizené a nepřátelské v mysli kvůli zlým skutkům, nyní již usmířil svým pozemským tělem skrze smrt, aby vás postavil před svou tváří svaté, neposkvrněné a bezúhonné - pokud ovšem zůstáváte založení a pevní ve víře a neodchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem." Toto bylo psáno věrným v Kristu Ježíši - tak tam na začátku tohoto listu čteme. a i ty věrné apoštol Pavel napomínal, aby se neodchylovali od naděje evangelia. Věřím, že i kdyby věřící člověk žil třeba nevím jak věrně, tak v každém případě dokonce i ten nejvěrnější potřebuje slovo napomenutí. Není nikdo, kdo by mohl právem prohlásit, že už svůj život 100% Pánu vydal a že víc už to nejde. Také nikdo nemůže říct, že už Pána Ježíše Krista plně poznal a že už Ho víc poznat nemůže. Prostě každý potřebuje Pána Ježíše Krista stále víc a víc poznávat a žít podle toho poznání a to také stále věrněji.

Z knihy Genesis 3. kapitola

1. února 2014 v 12:00 | Tobiáš Balanda
Teď bych zase citoval ze starého kralického překladu z roku 1613 tentokrát 3. kapitolu z knihy Genesis neboli z 1. knihy Mojžíšovy:

"Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A (ten) řekl ženě: Takliž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. Viduci tedy žena, že dobrý (jest) strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzalaz ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a (on) jedl. Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali listí fíkového a nadělali sobě věníků. A (v topm) uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. I řekl (Bůh): Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl? I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, (aby) byla) se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu. Ženě (pak) řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého (bude) žádost tvá, a onm panovati bude nad tebou. Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto, že ona byla mátě všech živých. I zdělal Hospodin Bůh Aamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je. Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky (vyžeňme jej). I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl. A (tak) vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubiny k východní straně s mečem plamenným blýskyjícím se, aby ostříhali cesty k stromu života."