Březen 2014

Zázrak může být z démonské moci

29. března 2014 v 12:00 | Tobiáš Balanda
Navázal bych v tomto článku na to, o čem jsem psal v předchozím článku. Věřím, že pokud se dnes objeví nějaký zázrak jako třeba zázračné uzdravení někoho někým, tak to téměř vždy není z Boží moci, ale z démonské moci. Vždyť už v 5. knize Mojžíšově neboli v knize Deuteronomium v 13. kapitole od 2. verše čteme: "Jestliže ve tvém středu povstane prorok či ten, kdo má sen, a učiní pro tebe znamení nebo div, i kdyby se naplnilo to znamení nebo div, které ti řekl se slovy: Pojdme za jinými bohy, které jsi neznal a služme jim, neuposlechni slova toho proroka či toho, kdo má sen, prože Hospodin, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, jestli milujete Hospodina, svého Boha, cvelým svým srdcem a celou svou duší. Za Hospodinem, svým Bohem jděte, jeho se bojte, jeho příkazy zachovávejte, jej poslouchejte, jemu služte a k němu přilněte. Takový prorok či ten, kdo měl sen, ať je usmrcen, neboť naváděl (ke) vzpouře proti Hospodinu, vašemu Bohu, kerý vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. (Chtěl) tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal jít. Tak vyhlaď zlo ze svého středu."
Mimo jiné také víme, že třeba ti dva egyptští kouzelníci, které měl u sebe egyptský farao, dělali divy podobné těm, které dělal Mojžíš a Áron. 2. kniha Mojžíšova neboli kniha Exodus 7,10-12: "Mojžíš a Áron přišli k faraonovi a udělali to tak, jak Hospodin přikázal: Áron pohodil před faraonem a před jeho otroky svou hůl, a stala se drakem. Farao zavolal také mudrce a čaroděje, a také oni, egyptští kouzelníci, učinili svými čáry totéž. Pohodili všichni své hole a (ty) se staly draky. Hůl Áronova však jejich hole pohltila."
Vím, že z démonské moci neboli z okultní moci je možné činit hodně věcí a lecos. Ale to je přece daleko větší zázrak, když někdo učiní pokání a uvěří v Pána Ježíše Krista a obdrží nový život, než jakékoli zázračné uzdravení! Pán Ježíš a učedníci měli také mimo jiné moc vyhánět démony z lidí. To je velká Boží moc. Ale daleko víc i než to vyhánění démonů je, když někdo obdrží nový život. Když se z bezbožníka stane oddaný člověk Bohu! Když z někoho byl vyhnán démon, tak to ještě automaticky neznamenalo, že takový člověk je zachráněný pro věčnost. Ale uvěřit v Pána Ježíše Krista a v důsledku toho opustit svůj starý hříšný život je daleko víc.

O proroctví a podobně

29. března 2014 v 11:21 | Tobiáš Balanda
Proroctví je Boží zjevení, které bylo dáno nějakému Božímu proroku buď prostřednictvím vidění, snu, slyšení Božího hlasu a podobně. Dar prorocký byl dán, dokud ještě nebyla napsána Písma Staré a Nové Smlouvy neboli Starého a Nového zákona. Dnes už je hotové celé Boží Slovo, proto dar prorocký již není. Dnes máme již kompletní Boží zjevení v Bibli. Také není pravda, že proroctví bylo vždycky předpovídání budoucnosti. Někdy ano, ale ne vždy. Dnes proroci již nejsou. Byli však i falešní proroci, což se poznalo třeba podle toho, že jejich proroctví se nevyplnilo nebo i na základě ovoce. Dnes dar prorocký již není. Není také ani dar apoštolský. V Božím Slově v Pavlově listu Efezským 2,20 je napsáno toto: "Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, zatímco úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus." Z tohoto verše jasně vyplývá, že apoštolové a proroci byli dáni jen do doby, kdy ještě nebylo hotové celé Boží Slovo. Apoštolové měli také dar prorocký. Byli to tedy zároveňm i proroci. Pak ještě tehdy byli lidé, kteří byli jen proroci. To znamená, že jim Bůh někdy zjevil přímo své Slovo. Dnes už nic takového není. Podobně jako dnes již není třeba dar jazyků nebo dar zázračného uzdravování. V epištolách neboli listech neboli dopisech nikde nejsou tyto dary zdůrazněny. Zmíněny jsou v podstatě jen v 1. Korintské a ani tam nejsou nijak zdůrazněny. A i tam čteme, že "Láska nikdy nepřestává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou, poznání, to bude zmařeno. Částečně totiž poznáváme a částečně prorokujeme, ale jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné, zanikne" (1. Korintským 13,8-10). Už jsem také zde před nějakým časem citoval příběh o boháči a Lazarovi, z kterého jasmě vyplývá, že Svatá Písma neboli Boží Slovo je nadřazeno darům zázračného uzdravování. Vždyť tam dokonce čteme, že "Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých" (Lukášovo evangelium 16,31). Třeba dar někoho vzkřísit z mrtvých nebo dary zázračného uzdravování byly dány jen na určitou specifickou dobu. Byla to znamení Boží moci především pro židovský národ. A zase to bylo dáno jen do doby, dokud nebylo napsáno celé Boží Slovo.

Od Boha je potřeba přijímat i zlé

7. března 2014 v 10:23 | Tobiáš Balanda
Jen na úvod bych v tomto článku napsal, že jsem přestal citovat ten starý kralický překlad a vrátil jsem se k "Nové Bibli kralické" z roku 2001. A také zde budu citovat ze Starého Zákona "Český studijní překlad" z roku 2009.
Ano, je skutečně potřeba přijímat od Boha nejen dobré, ale i zlé věci. Protože i ty zlé věci třeba utrpení a zkoušky si Bůh použije k vykonání svého dobrého záměru s námi. Boží Slovo na mnoha místech mluví, že věřící člověk to nebude mít vždycky jednoduché, ale že bude také občas (nebo někdo někdy i dost často) prožívat utrpení. O utrpení pro jméno Pána Ježíše Krista se v Božím Slově hodně mluví. Třeba apoštol Pavel mnoho pro Krista trpěl. Ve Starém zákoně bylo však zaslíbeno, že se lidé budou mít dobře, pokud budou plnit Zákon. To byla věřím pravda jen do určité míry. Protože i ve Starém Zákoně mnozí trpěli, i když žili život Bohu věrný. Například třeba prorok Eliáš. Věřím, že ve Starém Zákoně to měli těžší, když prožívali utrpení. Proč? Protože oni neměli takovou úplnou a pevnou jistotu věčného života jako my věřící máme nyní v době milosti. Vlastně v době, kdy již je dokonáno dílo záchrany neboli spásy Pánem Ježíšem Kristem na křiži Golgoty. Věřím, že vůbec nejtěžší utrpení prožíval Jób. Jób je jedna z knih Bible. Jób byl Bohu věrný člověk. Byl to jeden z největších lidí před Bohem (to je jisté). A Bůh mu také dal mnoho majetku i synů a dcer. Měl sedm synů a tři dcery. Ale i o majetek i o své děti přišel. Bůh dopustil, aby mu to bylo vzato. Byla to určitá zkouška pro něj; zdali se prokáže jeho věrnost Bohu. A prokázala se. Jób, když přišel o majetek i o své děti, tak řekl (cituji Boží Slovo): "Nahý jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím; Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno" (Jób 1,21). Bůh o něco později Jóba podrobil ještě těžší zkoušce. Bůh dopustil, aby Jób onemocněl velmi nepříjemnou nemocí. Jób byl raněn zlými vředy od paty až k hlavě. Jób také prohlásil: "Což budeme přijímat pd Boha dobré, a zlé přijímat nebudeme?" (Jób 2,10). Někdo mi řekl, že tento výrok se snadno řekne, ale těžko splní. Jób ho ovšem splnil. To je jisté. Že se to snadno řekne, ale těžko splní? To, že máme přimjímat od Boha i utrpení? S tím bych souhlasil jen částečně. Jestli je věřící člověk pevně zakotven v Božím Slově v Pánu Ježíši Kristu, tak to splní. To je také jisté. Prostě musíme pevně věřit tomu, co Boží Slovo říká, pak i toto splníme. Ano, v hlubokém poznání osoby Pána Ježíše Krista je moc. Je to tak.
A ještě bych k tomu dodal toto. Bůh Jóbovi po tom velmi těžkém utrpení daroval 2krát víc majetku a měl opět sedm synů a tři dcery. My věřící, kteří žijeme nyní v době milosti, tak věřím, že to máme o mnoho snažší, protože i když trpíme, tak Bůh nám dá sílu to utrpení překonat. Proč? Protože máme jistotu věčného života v Pánu Ježíši Kristu. Máme především jistotu, že se jednou budeme mít dobře s Pánem v nebi. Ale také máme jistotu, že Bůh je stále s námi a že nás nikdy nezanechá a neopustí. Věřím, že tu jistotu máme v mnohem větší míře než ji měli věřící lidé ve Starém Zákoně, protože v nás trvale přebývá Boží Duch. V nich nepřebýval trvale, pouze přechodně. Třeba já osobně když jsem Bohu blízko, tak prožívám Boží pokoj. A ten Boží pokoj není srovnatelný s žádným časným blahobytem tady na zemi. Takže pokud skutečně jsme Bohu blízko, tak i když trpíme, tak je nám v nitru dobře. Asi tak by se to dalo říct.