Únor 2015

Bůh je všemohoucí

21. února 2015 v 11:14 | Tobiáš Balanda
Ano, Bůh je všemohoucí. To znamená také to, že má právo na všechno. Že prostě může činit i věci, které se třeba nám nezdají na první pohled dobré. Bůh činí jen dobré věci. Je všemohoucí, ale pouze v tom dobrém. Má ovšem také právo dopustit nějaké zlo. Je také velmi přesný v tom, co činí. Jemu můžeme svěřit úplně všechno. Vždyť On také o všem ví a je schopen vše vyřešit, ovšem jen tak, jak chce On. On je schopen dokonce činit daleko víc nad to než my jsme chopni pochopit. Ano, my bychom měli přijmout z Božích rukou nejen dobré věci, ale i zlé, jak to řekl Job. Protože i to zlé, které Bůh dopustí, aby nás potkalo, je dobré k vykonání Božího záměru, jak tomu bylo třeba s Jobem nebo i s mnoha dalšími lidmi jmenovanými v Bibli - Božím Slově nebo také nejmenovanými, třeba známými jen z historie. I se mnou tomu tak bylo třeba ještě dřív než jsem se stal věřícím, ale i potom. Bůh musí zlé velmi často dopustit jako trest za to, co nějaký člověk spáchal ať už jako věřící nebo nevěřící. Anebo Bůh také může zlé dopustit aniž by to byl trest - tak tomu bylo u Joba. I to si Bůh použije k vykonání svého záměru.

O očistci

5. února 2015 v 20:19 | Tobiáš Balanda
Teď napíšu něco o očistci. O očistci v Bibli - Božím Slově není jediná zmínka. Je to něco, co bylo vymyšleno. Pravděpodobně to bylo vymyšleno proto, že v římském katolicismu je stavěno hodně na skutcích. Boží Slovo ale jasně říká, že spasení neboli záchrana není ze skutků, ale z víry. Třeba Pavlův list Římanům 3,19: "Na základě skutků Zákona totiž nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo /tj. žádný člověk/; neboť skrze Zákon (přichází) poznání hříchu." Nebo také Pavlův list Galatským 2,16: "i my jsme uvěřili v Ježíše Krista - poněvadž víme, že člověk není ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou (v) Ježíše Krista -, abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry /nebo: víry v Krista/ a ne na základě skutků Zákona; neboť na základě skutků Zákona nebude ospravedlněno žádné tělo /tj. člověk/." Nebo také Pavlův list Efezským 2,8-10: "Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - (je) to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili." Ano, spasení, které je z víry, se projevuje skutky, nebo se také dá říct, že víra se projevuje skutky, ale spasení rozhodně není ze skutků. Jakub ve svém listu píše toto 2,14: "Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?" Ano, víra pokud je opravdová neboli skutečná, tak se projevuje skutky. Tam čteme "říká-li někdo, že má víru", že prostě říká, že je věřící, to se však na jeho skutcích neprojevuje, což znamená, že taková víra není skutečná. Je to pouze jakási vnější forma bez obsahu. Asi tak by se to dalo říct nebo napsat.
A teď k tématu, o kterém v tomto článku chci psát a jak jsem také tento článek nadepsal. O očistci. Očistec je jakési místo, kam člověk přichází trpět po své smrti, aby tam trpěl a očistil se tak od svých hříchů, protože sice nebyl tak zlý, aby se dostal do pekla ani ale ne tak dobrý, aby se dostal do nebe. Tak s tím zásadně a naprosto nesouhlasím. Jak jsem uvedl v tomto článku výše - spasení není ze skutků, ale jen a jedině z víry. A to z víry v Ježíše Krista, který se za nás obětoval. On podstoupil za nás mučení a ukřižování. On vzal na sebe Boží soud za naše hříchy, abychom my mohli mít věčný život s Bohem a s Ním v nebesích. Stačí v něho pouze uvěřit. Nic víc. Buďto člověk je očištěn od svých hříchů krví Pána Ježíše Krista a přijde tedy do nebe anebo není očištěn a spěje na Boží soud. Nikdo nikdy nemůže být tak dobrý, aby byl hoden se dostat do nebe. Každý si zasluhuje odsouzení do pekla do místa věčného utrpení. Ovšem také nikdo není tak zlý, aby mu nemohla být dána milost a odpuštění hříchů. Jediná podmínka ovšem je víra v Ježíše Krista a v jeho oběť na kříži; což se ovšem neobejde bez pokání, bez poznání, že člověk je hříšník, který si zasluhuje Boží soud a odsouzení do pekla do věčného utrpení. Na závěr bych zde ještě citoval dva úseky z Božího Slova. "Neboť Bůh tak miloval /nebo: si zamiloval/ svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen; neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna" (Janovo evangelium 3,16-18). "Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A (život), který nyní žiji v těle, žiji ve víře (v) Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne. Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost (přichází) skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo" (Pavlův list Galatským 2,20-21).