Listopad 2015

Citace míst Božího Slova o sebevraždě

26. listopadu 2015 v 15:57 | Tobiáš Balanda
Teď bych ještě citoval ta místa z Božího Slova, která jsou o sebevraždě. Cituji z Bible - Božího Slova z Nového Zákona z překladu "Nová Bible kralická" z roku 2001 a ze Starého Zákona z "Českého studijního překladu" z roku 2009. Říkal jsem si, že je to asi škoda, že jsem v tom předchozím článku nic z Božího Slova - Bible necitoval. Tak to teď napravím.
První místo o králi Saulovi: "Pelištejci bojovali proti Izraeli. Izraelci před Pelištejci utíkali a padali pobiti v pohoří Gilbóa. Pelištejci stíhali Saula a jeho syny. Pak zabili Pelištejci Jónatana, Abínádaba a Malkíšúu, Saulovy syny. Bitva těžce dolehla na Saula. Našli ho lukostřelci a (on) se před (luko)střelci hrozně třásl. Saul řekl svému zbrojnoši: Vytáhni svůj meč a probodni mě s ním. Jinak přijdou ti neobřezanci, probodnou mě a budou se mi posmívat. Zbrojnoš ale nechtěl, protože se hrozně bál. Saul tedy vzal meč a padl na něj. Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, také on padl na svůj meč a zemřel s ním. Tak zemřel Saul, jeho tři synové i jeho zbrojnoš a také všichni jeho muži společně v onen den" (1. Samuelova 31,1-6).
Druhé místo o Achitofelovi: "Když Achítofel viděl, že jeho rada nebyla vykonána, osedlal osla, vstal a šel domů do svého města. Dal příkazy ohledně svého domu a oběsil se. Zemřel a byl pohřben do hrobu svého otce" (2. Samuelova 17,23).
Třetí místo o králi Zamri nebo také Zimrí: "Ve dvacátém šestém, roce (vlády) judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Éla, syn Baešův. (Kraloval) v Tirse dva (roky). Spikl se proti jemu otrok Zimrí, velitel poloviny vozby /nebo: vozatajstva/. Když byl (král) v Tirse (a) opíjel se (v) domě Arsy, který (byl) nad domem v Tirse, Zimrí přišel a bil ho, až ho usmrtil v dvanáctém sedmém roce (vlády) judského krále Ásy a stal se po něm králem. Když se stal králem a usedl na svůj trůn, pobil celý dům Baešův, neponechal mu močícího na stěnu ani jeho příbuzné, ani jeho přátele. Zimrí vyhladil celý dům Baešův podle Hospodinova slova, které promluvil proti Baešovi prostřednictvím proroka Jehúa, za všechny hříchy Baešovy i hříchy jeho syna Ély, kterými hřešili a sváděli Izrael k hříchu, když svými nicotnými modlami provokovali Hospodina, Boha Izraele k hněvu. Ostatní Élovy činy, všechny (věci) které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. V dvacátém sedmém roce (vlády) judského krále Ásy se stal králem Zimrí. (Kraloval) v Tirse sedm dní. Lid tábořil u Gibetónu, který patřil Pelištejcům. Když se tábořící lid doslechl, že se Zimrí spikl a zabil krále, celý Izrael toho dne v táboře ustanovil králem Omrího, velitele armády. Omrí a s ním celý Izrael odtáhl do Gibetónu a oblehli Tirsu. I stalo se, když Zimrí viděl, že město bylo dobyto, šel do pevnosti královského domu, zapálil nad sebou královský dům, a tak zemřel za svoje hříchy, kterými hřešil, když páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a chodil po cestě Jarobeáma i v jeho hříchu, který činil, a sváděl Izrael ke hříchu. Ostatní činy Zimrího i jeho spiknutí, které zosnoval, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů" (1. Královská 16,8-20).
A poslední čtvrté místo o Jidášovi neboli o Judovi Iškariotském: "Když pak přišlo ráno, usnesli se všichni vrchní kněží a starší lidu proti Ježíši, že ho vydají na smrt. Svázali ho tedy, odvedli ho k vladaři, Pontskému Pilátovi, a vydali mu ho. A když Jidáš, jeho zrádce, uviděl, že (Ježíš) byl odsouzen, litoval (toho) a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. Řekl (jim): "Zhřešil jsem! Zradil jsem nevinnou krev!" Oni však odpověděli: "Co je nám do toho? Hleď si (toho) sám." Zahodil tedy ty stříbrné v chrámu a šel pryč. A když odešel, oběsil se. Vrchní kněží pak vzali ty stříbrné a řekli: "Nelze je dát do pokladny, protože je (to) mzda za krev." A když se poradili, koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců. Proto se to pole až dodnes nazývá Pole krve. Tehdy se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Jeremiáše: "Vzali třicet stříbrných, cenu za toho ceněného, kterého (takto) ocenili synové Izraele," a dali je za hrnčířovo pole, "jak mi uložil Pán" (Matoušovo evangelium 27,1-10).

Poznámka: Slova, která jsou v závorce, se v originálním textu nevyskytují. Jsou doplněna do překladu z důvodu srozumitelnosti v češtině.

O sebevraždě

22. listopadu 2015 v 18:59 | Tobiáš Balanda
Teď napíšu v tomto článku něco o sebevraždě. Sebevražda je bezesporu těžké provinění proti Bohu (mimochodem každé provinění nebo každý hřích je především proti Bohu). V Bibli - Božím Slově jsou celkem 4 lidé, kteří spáchali sebevraždu. Je to konkrétně izraelský král Saul, pak je to rádce krále Davida Achitofel, který se však postavil proti Davidovi s jeho synem Absolonem, pak je to izraelský král Zamri a nakonec je to Juda Iškariotský neboli Jidáš Iškariotský, který zradil samotného Pána Ježíše Krista Božího Syna. Všichni tito 4 muži byli bezbožní. Saul byl sice vyvolen za krále v Izraeli, ale bylo to na pouhou žádost izraelského lidu. Později byl král Saul pro svou zpronevěru zavržen. Král Saul se později ještě víc zatvrdil proti Bohu, když nenáviděl Davida za to, že byl víc obdivován lidem než on a také mu záviděl, že se stane králem. Také král Saul chtěl Davida vícekrát zavraždit. A nakonec se král Saul dokonce obrátil k věštkyni, což už bylo velmi zlé. A když král Saul byl poražen v bitvě s nepřáteli Izraele (s Pelištějci), tak se sám zavraždil, protože se bál svých nepřátel, že mu učiní posměch. Další Achitofel to byl Davidův rádce, který radil velmi moudře. Ale mourře pouze na té lidské úrovni, nebyla to žádná Boží moudrost, spíš moudrost tohoto světa. I když možnáže zpočátku ne, protože zpočátku byl Achitofel s Davidem, který byl Bohu věrný. Ale později se spikl proti Davidovi s jeho synem Absolonem podobně jako se postavil Juda neboli Jidáš Iškariotský proti samotnému Božímu Synu. David byl i v této věci předobrazem na Božího Syna. Také ne bezdůvodně je na více Novozákonních místech Kristus neboli Mesiáš Pán Ježíš nazýván Synem Davidovým. Pán Ježíš Kristus byl opravdu podle těla potomek Davidův. Vždyť jeho matka podle těla (Marie) byla také z Davidova rodu. Ale to je trochu mimo toto téma. David ten starozákonní král byl opravdu jeden z nejvěrnějších Božích mužů. To je nepochybné. Přímo jeho syn Absolon se postavil proti němu a k Absolonovi se přidalo a spiklo se proti Davidovi víc lidí a mezi nimi byl také ten moudrý nebo spíše chytrý Achitofel. Jeho rada však nebyla Absolonem přijata, protože Bůh to tak zařídil, aby bezbožný Absolon a jeho vojsko neporazilo krále Davida. Achitofel však správně pochopil, že když na jeho radu nedali, tak nemůžou nad Davidem zvítězit. Protože se Achitofel Davida bál, tak se radši oběsil a tak si tedy vzal život čili spáchal sebevraždu. Král Zamri byl také bezbožný, to přímo v Božím Slově čteme. A poslední byl Juda neboli Jidáš celým jménem Juda Iškariotský, který byl jeden z dvanácti učedníků Pána Ježíše Krista, ale přestože byl v nějakém smyslu vyvolen jako učedník, tak Pána zradil a byl zavržen. On zradil Pána a to tak, že dal těm, kteří měli v úmyslu Ho zabít zavraždit, jasné znamení, že to je On a to tak, že ho políbil, jak v Božím Slově v evangeliích jasně čteme. Ale později svého zlého činu litoval, ale nečinil pokání, oběsil se, protože neunesl to nesnesitelnou lítost a bolest. Z toho je také mimo jiné patrné, že lítost nad hříchem či nějakým proviněním ještě nemusí být pokání. Pokání je změna mysli. Když někdo sice svých hříchů lituje, ale nevěří, že mu to Bůh odpustí, tak to je projevem nevěry vůči Bohu a žádné pokání to není. Ze všech těchto míst, které mluví v Božím Slově o sebevraždě, jasně vyplývá, že sebevražda je důsledek zatvrzení proti Bohu. Také je ovšem pravda, že z každého hříchu lze činit pokání, ale ze sebevraždy už ne. Bůh žádnou možnost pokání po skonání tohoto pozemského života nedá ani dát nemůže, jak zase z Božího Slova jasně vyplývá. A další věc je, že kdokoli, kdo sebevraždu činí a dokoná ji, už se úplně zbavuje možnosti pokání z jakéhokoli hříchu či provinění. Takže co z tohoto jasně vyplývá? Z tohoto mimo jiné jasně vyplývá, že není možné, aby člověk, který věří v Pána Ježíše Krista, spáchal sebevraždu.