Únor 2016

Bůh velmi často na člověka posílá utrpení, aby člověk Bohu uvěřil

26. února 2016 v 17:26 | Tobiáš Balanda
Ano, je to opravdu tak, že Bůh na člověka velmi často posílá utrpení, aby člověk uvěřil. Ano, V Božím Slově - Bibli v Pavlově listu Římanům 10. kapitole 17. verši čteme: "Víra (je) tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží." Už samotné Boží Slovo má v sobě moc člověka spasit neboli zachránit. Ovšem pkud člověk tomu Slovu uvěří. Věřím, že každý člověk, který už někdy slyšel slovo evangelia, tak i když tomu nevěří a tedy to odmítá, tak musí aspoň trochu tušit, že je to pravda. U mě to tak rozhodně bylo. Já jsem rozhodně tušil, že je pravda, že Ježíš je Kristus a Boží Syn a že i za mé hříchy zemřel na kříži a že vstal z mrtvých. Tušil jsem také to, že bych v to měl uvěřit. Ale přesto jsem to odmítal. A tak na mě prostě musel Bůh víc přitlačit, aby mě k sobě přitáhl. Něco (i když ne mnoho) o tom píšu v prvním článku na tomto blogu v článku "Evangelium a jak jsem se stal věřícím" a to je článek z roku 2009 z ledna. Ovšem nejen u mě to tak bylo, že jsem prožíval utrpení a v tom utrpení jsem Bohu uvěřil, ale i u spousty dalších lidí, kteří uvěřili a také jsou někeré takové případy jmenovány v Bibli - Božím Slově. Jeden příklad tady uvedu. Je to z Nového Zákona ze Skutků apoštolů z kapitoly 16. verše 25 až 34: "Pavel a Síla se však o půlnoci modlili a zpívali chvály o Bohu a vězňové jim naslouchali. A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli. Pavel však hlasitě vykřikl: 'nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!' Požádal tedy o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Sílou. Potom je vyvedl ven a řekl. 'Páni, co mám dělat, abych byl spasen?' Oni řekli: 'Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům.' A mluvili Pánovo slovo jemu i všem, kdo byli v jeho domě. (On) je tedy v tu noční hodinu vzal a omyl (jim) rány. Potom byl ihned pokřtěn on i všichni jeho (domácí) . A když je přivedl do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou rodinou uvěřil Bohu."
I když to v tom textu přímo nečteme, tak přesto považuji za velmi pravděpodobné, že ten žalářník věděl o apoštolu Pavlovi a o Sílovi, že jsou věřící. Ale také to rozhodně mohl poznat i z toho, jak se chovali. To zemětřesení byl jasný projev Boží moci. A ten žalářník nebyl natolik zatvrzelý, aby to ignoroval. Ano, je pravda, že v tomto případě to snad nebylo zas tak hrozné utrpení, ale nějaké určitě bylo. Ten žalářník se totiž bál, že ti vězni utekli a tak se chtěl zabít a v tom mu bylo zabráněno. Pokus o sebevraždu je v každém případě před Bohem velmi vážné provinění. Ten žalářník si však uvědomoval svůj stav a svou potřebu záchrany neboli spasení. A tak byl rozechvěn a padl před Pavlem a Sílou s otázkou, co má dělat, aby byl spasen. Ano, tak to je v podstatě vždycky, když dochází k znovuzrození. Znovuzrození z Ducha Svatého je, když člověk uvěří v Pána Ježíše Krista a je mu dán Boží Duch. Podobně jako tělesné zrození je těžký proces, tak je snad vždycky těžký proces i znovuzrození. Protože se střetává hříšní člověk se Svatým Duchem a skrze něho i s Pánem Ježíšem Kristem Božím Synem.

Na Bohu si nikdo nemůže nic vynutit

26. února 2016 v 16:42 | Tobiáš Balanda
Teď bych napsal takový článek, že si na Bohu nikdo nemůže nic vynutit. A také o tom, jak to tak trochu bylo se mou ještě předtím než jsem se stal věřícím neboli než jsem uvěřil. O tom, jak jsem uvěřil, píšu v prvním článku na tomto blogu a to je článek z ledna roku 2009 a ten článek se jmenuje "Evangelium a jak jsem se stal věřícím". Fakt je ovšem ten, že to tam nijak podrobně nepopisuji. Myslím si totiž, že to není potřeba. Nějak detailně bych to mohl popsat spíše někomu, s kým se znám rozhodně lépe než s lidma na blogu. Vždyť můj blog může číst spoustu lidí, kteří mě jinak vůbec neznají.
Ale teď už k tématu tohoto článku. Když jsem ještě nebyl věřící, tak se mi mimo jiné často stávalo, že jsem Boha za něco prosil a chtěl jsem, aby mi to splnil a říkal jsem si, že když mi to splní, tak mu uvěřím. To je jistě naprosto nesprávné. Jak už napovídá název tohoto článku - na Bohu se nedá nic vynutit. Člověk se vždycky musí ptát: "Pane, co chceš, abych činil?" Už si nepamatuji, jak to bylo. Myslím, že většinou mi to Bůh nesplnil, ale někdy asi ano. Ale já jsem stejně ani tak neuvěřil. Ano, o tom to také je. Bůh to ve většiě případů nesplní také proto, že moc dobře ví, že i kdyby to tomu člověku splnil, tak by ten člověk stejně ani tak neuvěřil. I když musím říct, že to Bůh třeba někdy splní, třeba zrovna z toho důvodu, aby ukázal, že člověk stejně většinou neuvěří ani tak. Musím ale také říct, že to třeba Bůh někdy splní a ten člověk uvěří. Ale domnívám se, že je to spíš vyjímka. Jestli se někdo rozhodne si na Bohu něco vynutit, tak to je v podstatě pokoušení Boha a před tím Boží Slovo - Bible na více místech varuje.