Březen 2018

Nic není naše zásluha

10. března 2018 v 12:59 | Tobiáš Balanda
Možná, že byste mnozí z vás čekali, že v tomto článku napíšu odpověď, proč dal Bůh Jobovi dvakrát víc majetku, ale dětí nikoli. Ale zatím na tuto otázku odpovídat nebudu (nechám to na později - možná, že se mi ještě někdo ozve, kdo to bude vědět nebo aspoň něco odhadne).
Tento článek je o tom, že nic absolutně nic není žádná absolutně žádná naše zásluha. Ano, je to tak. Žádné naše dobré skutky ani to, že se máme dobře. Nikdo z nás si totiž nezaslouží se mít dobře. Vše je jen Boží milost. Nikdo nemá právo vnímat své dobré skutky jako zásluhu - vždyť i to je jen a pouze Boží milost! Když už se nějaké dobré skutky činí, tak velmi často i věřící dělají tu chybu, že si to připisují za svou vlastní zásluhu - čili jsou na to pyšní a pýcha je hřích. Nikdo z nás by ani tuto chybu dělat neměl. Ani by neměl brát to, že se má dobře jako samozřejmost. Za vše patří chvála Bohu a ne nám! Za všechno bychom měli být Bohu vděční. Ba dokonce i za utrpení. I utrpení bychom měli přijímat z Božích rukou jako to třeba přijal Job. Dokonce i on to přijal i když tomu nerozuměl. V té době podle všeho nebylo známo, že by Bohu věrný člověk trpěl. Dnes máme opravdu daleko větší poznání než v době Jobově. Proto bychom tím spíš měli mimo jiné i utrpení od Boha přijímat a být za to Bohu vděční. Tím však neříkám, že by utrpení nutně muselo přijít. Jestli Bůh chce, tak na nás nějaké utrpení dopustí. Může se jednat o trest, abychom se napravili nebo také nemusí jít o trest. V případě Joba to určitě trest nebyl. Proto i pro nás platí, že na nás Bůh může nějaké utrpení dopustit i když žijeme život Jemu oddaný. Proč? No abychom tu svou věrnost (víru) Bohu ještě víc prohloubili - tak to bylo i u Joba (mimo jiné).